Kniha: V zemi mocného krále - Judit Bergová; Judit Polgárová

5

I. PODIVNÉ NÁHODY

O

dbrána bylo vebvzduchu něco zneklidňujícího. Zprvu se

zdálo, že to bude den, kdy se všechno jenom vleče, ale odpoledne se přihnala smršť zvláštních, nečekaných, neobvyklých událostí, jejichž společný výskyt postrádal smysl. Tři školáci, kteří spolu dobté doby nikdy nemluvili, se setkali vbčase, kdy každý zbnich měl být někde jinde, abnabmístě, kde nikdy předtím nebyli. Dohromady je svedla náhoda. Přesněji řečeno série náhod. Jako by někdo zašmodrchal klubko nití tak, aby se nedalo rozmotat. Felix dnes neměl sebemenší chuť vyrazit si dobparku. Dopoledne měli zápas vbkošíkové proti Titánům abpobzaslouženém vítězství jim zcela neočekávaně trenér Maslák, který je dosud jen neúprosně honil, slíbil, že půjdou společně dobkina. Felix se ohromně těšil, ale nakonec vše změnila hloupá náhoda. Nepomohlo, že je domluvený sbkamarády zbtýmu, ani to, že má ze zápasu nabsvém kontě dvanáct vhozených míčů! Rodiče byli nabodpoledne pozvaní nabsvatbu aboslava měla trvat až dobrána následujícího dne. Děti sbsebou rozhodně nemínili brát. Babička jako obvykle slíbila, že přijede vnoučata pohlídat, ibkdyž Felix už měl dvanáct let abžádné hlídání nepotřeboval. Ale nabbabičku se vždycky těšil, protože se sbní dalo mluvit obvšem abkbvečeři dělávala palačinky, pob kterých se mohl utlouct. Nejvíc se těšil, že nebude mít celé odpoledne nabkrku sestru Bellu.

Těsně před odjezdem rodičů zadrnčel telefon. Ozvala se babička abbědovala, že jí dobbytu oknem vlétl černý kos, který teď zoufale poletuje zbpokoje dobpokoje, abibkdyž už otevřela všechna okna, nebohý pták nemůže najít cestu ven. Dobrána ho nemůže nechat vbbytě, protože by se utloukl. Jednou už vrazil dobzrcadla. Babička teď čeká nabchlapce ze sousedství, aby jí pomohl ustrašeného ptáka vyhnat. Hned jak bude kos venku, přijde. Dobvečeře určitě. Takže palačinky budou abnoční hlídání také. Jen je potřeba postarat se odpoledne obBellu.

Felix nemohl uvěřit tomu, že kvůli nějakému pitomému ptáku nemůže jít se svým týmem dobkina. Náladu měl nevalnou, dalo by se říct pod psa. Sbhořkým výrazem vebtváři, mlčky, bez jediného slova rázoval se sestrou dobparku. Bella se chtěla projíždět nabkole abFelix se rozhodl, že ji bude hlídat jen zbdálky. Ještě aby se někde ukazoval sbtakovým malým prckem! Drifťák, černá ovce třídy, se také nechystal dobparku. Celé dopoledne vysedával ubpočítače, jako obvykle hrál strategickou střílečku. Hrál ji už několik měsíců, vylepšoval si skóre abinkasoval stále více bodů, získával zbraně abzabíral cizí území. Odpoledne se chtěl věnovat své druhé zálibě, skateboardingu, abuž se domluvil sbkamarádem Erikem, že si nabnáměstí procvičí pár těžších skoků. Erik byl opravdový frajer. Mezi mládeží nabsídlišti něco znamenal. Jednou už získal vebsvé věkové kategorii nabskateboardovém mistrovství druhé místo abzvládal takové triky, ze kterých většině skejťáků spadla čelist. Drifťák přísahal při všech svatých, že ho dožene, abErik byl ochoten naučit ho své nejlepší fígle.

Chlapci se domluvili, že se sejdou odpoledne nabtržnici. Tou dobou je už nabní docela přijatelně, smetí je zameteno abdodávky pryč. Abtěch několik kupek zeleninových zbytků ab pár rozbitých beden hochům nemohlo bránit vb procvičování dvojitého obratu. Obvykle jezdili pobhrazení kašny vbsamém středu tržnice. Drifťák přijel první. Měl zabsebou hodiny ubpočítače, brněla ho zbtoho ještě hlava. Přesto si uvědomoval, že je dnes něco jinak. Nějak divně. Vb uličkách mezi dřevěnými prodejními pulty teď holubi sezobávali drobky, které zůstaly nabzemi pobdopoledním prodeji, kousek odbnich se dvě černobílé straky hašteřily nad zbytky pečených klobásek.

Drifťák nabsvém prkně obkroužil náměstí, vyplašil holuby abvjel mezi straky. Kebsvému překvapení oba velcí ptáci neodlétli, jak by měli, ale nerušeně pokračovali vebsvém hodování, abdokonce se jim musel sám vyhnout, aby je nepřejel. Skateboard se naklonil, chlapec sbrazancí skočil abstraky se vznesly nab stříšku nejbližšího stánku. Odvážného jezdce zpražily dopáleným, káravým pohledem.

„No, tak promiňte,“ zamumlal spíše pro sebe abvytáhl telefon, aby si zkontroloval čas. Erik by už tady měl být. Vtom se lekl, jak mu telefon vb ruce nečekaně zazvonil. Erik mu vbněm rozhořčeně sděloval, že dnešní odpoledne je vbtahu. Uvízl vebvýtahu mezi sedmým abšestým patrem, sedí vbněm sám vbnaprosté tmě abčeká, až ho někdo vysvobodí. Vbžádném případě se nemůže pohnout ani nahoru, ani dolů. Drifťák ho politoval, abkdyž už se odpolední plány takhle zbortily, rozhodl se, že přejede dobparku abbude trénovat sám nabkamenných schodech pod sochou slavného vojevůdce. Pokud se Erikovi podaří vyváznout ještě dnes, snadno ho najde. Jak tak stál abuvažoval, uvědomoval si, že ho ty dvě straky sledují abironicky se mu pošklebují. Posledním zbtrojice, kdo se dnes neplánovaně vydal dobparku pod jeho mohutné stinné stromy, byla Alma. Ona byla vlastně první, protože když dorazili Felix se sestrou Bellou abDrifťák nabsvém prkně, Alma už hrála pátou partii šachů. Veb stínu staletého platanu stály vedle cestičky patinou pokryté kamenné šachové stolky. Nab tomto poloskrytém romantickém místě, mezi kvetoucími keři abvoňavými květinovými záhony, bylo vždy živo. Staří páni vbkloboucích, většinou inženýři nabodpočinku, ale ibmladší muži zde ubstolků posedávali abhráli. Tady, nabšachové promenádě se většina zbnich cítila jako doma, abpokud to jen počasí dovolilo, trávili zde veškerý volný čas.

Nabtrávníku byla postavena obrovská šachovnice sbtak velkými políčky, že nabkaždém mohl místo fi gurky stát dospělý člověk. Hráči měli kbdispozici velké dřevěné fi gurky, které jim sahaly až nad kolena, abtak nebylo divu, že tohle místo milovaly ibděti. Ale zrovna teď děti pobíhaly jinde, velké šachové fi gurky nehnutě stály abpozornost dospělých byla plně zaujata partií odehrávající se nabstolku.

Alma hrála šachy odbsvých pěti let abčasto se zúčastňovala soutěží. Dnes zamířila dobcukrárny, aby si pochutnala nab své první letošní zmrzlině ab labužnicky olizovala šlehačku zbčokoládového ab vanilkového kopečku. Květnové slunce pálilo, zmrzlina se rozpouštěla abAlmě se nechtělo chodit pob rozpáleném asfaltu. Vykročila kb parku pod stromy. Tuhle část města ještě neznala. Nedávno se sem přestěhovali abAlma, která svůj volný čas trávila většinou nabšachových trénincích, ji dosud ani celou neprošla. Zpravidla projížděla rozsáhlý park nabkole pobcyklistické stezce, která vedla naproti.

Teď byla okouzlena abohromena malebností stopadesátiletých stromů abrozkvetlých keřů, mezi nimiž se vinula písková cesta.

Došla kbšachové promenádě, sbpřekvapením nabni hleděla abpak si stoupla kbjednomu stolku abpozorovala hráče. Muži právě hráli bleskovou partii, probíhal turnaj stálých hráčů. Blesková partie se tak jmenuje proto, že musí být dokončena dobpěti minut. Žádné dlouhé uvažování. Tento princip vyžaduje maximální pozornost, soustředěnost ab rychlost ab pro diváky je to náramná zábava. Když se uvolnilo místo, Alma se nabjednu partii přihlásila. Dospělým hráčům se to zpočátku moc nelíbilo, nebyli zvyklí hrát sbdvanáctiletými holčičkami, ale když nesehnali jiného uchazeče, dovolili jí to. Pobukončení první partie, kterou Alma snadno vyhrála, již nikdo nic nenamítal. Všichni zcela propadli hře. Pátou dívčinu partii už sledoval větší hlouček lidí, kteří vzrušeným šepotem komentovali neobvyklé tahy abopovážlivé útoky blonďaté dívenky. Alma se soustředila jen nab hru, ab tak její pozornosti zcela unikla záhadná postava vbčerném klobouku abčerných šatech, která ji pozorně sledovala odbprvní minuty hry. Stíny platanů padaly ibnabtvář tmavého muže, abtak si nikdo nevšiml, že se mu vrásky při opakujících se Alminých vítězstvích výrazně prohlubují abjeho upřený pohled začíná být děsivý. Vbparku se nacházela jen jediná osoba obdařená schopností vnímat takové jevy, ale tu teď zaměstnávaly zcela jiné starosti. Tou osobou byl Drifťák, který se pokoušel nab prkně vyskákat pobstrmých schodech kbsoše vojevůdce.

Jakmile byl nahoře, zastavil se, aby si oddychl, abspokojeně se rozhlédl. Vbtrávníku nablevé straně se přehrabovali kosi abvrány, vpravo nad hladinou jezera se vznášelo několik zatoulaných racků.

Pohled Drifťáka se zastavil ub keřů ab platanů kryjících šachovou promenádu ab nab okamžik se mu zastavil dech. Nabjedné větvi se ptáci usadili neočekávaným abzvláštním způsobem. Vrána, těsně vedle ní racek, pak zase vrána. Černá – bílá, černá – bílá, asi osm ptáků vedle sebe sedělo takhle uspořádaně.

„Nesmysl! To se mi snad zdá!“ pomyslel si hoch abprotřel si oči. „Vrány abracci vedle sebe nikdy nesedávají, abuž vůbec ne vbtakovém pořadí... Ibvbcirkuse by to bylo přehnané. Možná to jsou jenom straky,“ přemítal, „slunce mě oslepuje. Abmožná, že vážně sedím ubkompu moc dlouho.“

Skateboard si šoupl pod paži abpoklusem zamířil kbšachové promenádě, aby si důkladně abzblízka prohlédl tu černobílou ptačí řadu. Když však znova pohlédl nabvětev, nespatřil už jediného ptáka, jako by to byl před chvílí jen klam abmam. Chlapec vzhlédl kbobloze abpak se rozhodl prozkoumat zem pod stromem. Snad najde něco, co mohlo způsobit to předchozí oslnění, zrcadlení, nebo možná ibpodvádění. Ale pod starým platanem nebyly žádné stopy, žádná ptačí pírka, nic nevysvětlovalo tu předchozí situaci, kdy vrány abracci uzavírali mezi sebou nevídané, neslýchané přátelství. 11

Chlapec se rozhlížel pob okolí ab pojednou strnul. Přes šachovou promenádu prolétl mlžný černý stín abjedna zbosaměle stojících fi gurek nabšachovnici udělala krok vpřed. Hoch si opět protřel oči. Byl zvyklý nabsvé občasné zvláštní stavy, během nichž se mu někdy zdávalo, že ho zvířata pozorují jakoby lidským způsobem, ale samostatně chodící šachová fi gurka byla příliš ibnabjeho fantazii.

„Že bych dostal úpal?“ prolétlo mu hlavou, ale vzápětí tenhle nápad zavrhl. Květnové slunce není tak silné abnavíc on nikdy nechodí ven bez baseballové čepice.

Čepice mu jednak sekne, jednak spoutá jeho dlouhé vlnité vlasy. Drifťák vykročil směrem kbšachovnici. Promenáda byla klidná, diváci kolem stolků napjatě sledovali partie bleskového šampionátu. Nehybnost scény pojednou narušila blížící se malá hnědovlasá cyklistka. Její obličej byl chlapci nějak povědomý.

„Ále, vždyť to je sestra toho nadutého Felixe,“ odfrkl si. Felix abDrifťák se kbsobě už odbprvní třídy chovali nepřátelsky. Felixovi vadilo, že Drifťák se vyhýbá kolektivu spolužáků, že domácí úkoly píše nepořádně abže se, jak známo, raději oddává svým samotářským zálibám – počítači abskejtu. Považoval také zabnemožné jeho ledabylé oblečení ibdlouhé vlasy, které mu padaly dob očí. Drifťák zase nemohl vystát Felixe, který se výborně učil abvynikal vebsportu abještě byl díky své pěkné tváři absuper oblečení populární nejen mezi kluky, ale ibholkami. Sbúspěchy se však pojila ibpovýšenost, abtak se Drifťák Felixovi, pokud to šlo, vždycky raději vyhnul. Ibteď odvracel pohled odbblížící se postavičky. Malá cyklistka vypadala přesně jako její bratr. Drifťák se sbní nechtěl setkat.

Promenádou náhle zavanul ledový vítr. Chlapci zatrnulo. Tam pod keři pochodovalo hejno vran abracků, zase vbpřesném pořadí černá – bílá – černá – bílá... Abnabprotější straně – ano, teď to jasně viděl – se zase posunula jedna šachová fi gurka. Drifťák si pomyslel, zda se náhodou nezbláznil, když vtom přijíždějící dívka těsně vedle něj ibsbkolem spadla. Byl to ošklivý pád. Hoch se kbní sehnul, aby jí pomohl nabnohy, ale zbdruhé strany promenády se přiřítil Felix. Plačící sestru zvedl, chladně kývl Drifťákovi nabpozdrav abzačal prozkoumávat nabourané kolo.

„Mohla by sis dávat větší pozor,“ káral mezitím Bellu. „Proč jezdíš tak rychle, když neumíš pořádně brzdit?“

„Ale umím, jen jsem se lekla. Tamta černá fi gurka se pohnula,“ ukazovala Bella třesoucím se prstem nabšachovnici.

„To u rčitě, abpak ti dobcesty ještě skočil odpadkový koš, ne?“ okřikl ji Felix.

„Já jsem taky viděl, jak se ta fi gura pohnula,“ promluvil zabjeho zády Drifťák. Zcela ho ovládla zvědavost abtouha porozumět tomu nepochopitelnému jevu. Když si ibdívka všimla pohybu fi gury, pak se to opravdu muselo stát, nebo to alespoň vypadalo. Ach, tohle je lepší vysvětlení, než že mu haraší vebvěži!

Ale Felix se vzpřímil, změřil si spolužáka sbjeho dlouhými vlasy, baseballovou čepicí ab prknem zdrcujícím pohledem abironicky pravil:

„Vždycky jsem tušil, že máš úroveň malého děcka, asi tak nabúrovni mé sestry.“

Drifťák se zamračil, prudce se nadechl ab vykročil proti Felixovi. Ten jako pravá chlouba basketbalového týmu neustoupil, naopak si protivníka vyzývavě měřil. Vyděšený pohled Belly klouzal zb jednoho chlapce nab druhého, když vtom si všimla skupinky lidí stojících opodál abukázala nabně.

„Podívejte se, tamhle je vaše nová spolužačka! Sedí ubšachového stolku!“

Felix abDrifťák se oba naráz otočili směrem kbšachistům. Felix Almu, ponořenou dobhry, hned poznal abobličej se mu protáhl. Tuhle holku neměl rád, ibkdyž slyšel objejích vynikajících šachových výkonech. Pobuřovalo ho, že se sportovcem nazývá někdo, kdo akorát sedí dlouhé hodiny ubstolu, tváří se, jako by přemýšlel, abpřitom jen přemisťuje fi gurky. To, co on provádí čtyřikrát týdně se svým basketbalovým týmem, to je opravdový sport, sbběhem, posilováním, sbházením, vrháním, se zápasením.

Vb tom okamžiku Drifťák zpozoroval postavu vbčerném, která stála zab šachistkou. Muž světlovlasou dívku očima přímo provrtával, ale vtom nečekaně pohled zvedl abzadíval se Drifťákovi dobočí. Chlapci páteří projel ledový děs, abpřestože bylo horko, naskočila mu husí kůže. Každičkou buňkou svého těla cítil, že Almě hrozí velké nebezpečí. Ibkdyž vbuplynulých měsících neprohodil sbnovou spolužačkou ani slovo, teď věděl, že ji nesmí nechat obsamotě.

„Koukni nab toho týpka vbčerném klobouku!“ šťouchl Felixe dobboku. „Něco sbním není ok.“

Felix nabDrifťáka nechápavě pohlédl abpotom se otočil zpět kbmužům stojícím kolem Almy. Alma vbté chvíli dávala zase mat, dav nadšeně zaburácel, několik lidí začalo tleskat. Nad promenádou opět prolétl temný stín. Muž vbčerném klobouku zmizel. Možná ho zakryli diváci nebo odešel pobukončení partie. Nebyl čas ho hledat, protože zboblohy se najednou ozvalo zadunění, třeskla rána abdobstromu ubšachové promenády uhodil blesk. Lidé strnuli. Nad sebou viděli oblohu, kde se místo předchozího jiskřícího slunce kupila černočerná bouřková mračna. Sbnásledujícím zahřměním se rozpoutalo přímo boží dopuštění, vzedmul se divoký vichr abprovazy ledové vody začaly bičovat zem. Všichni se sbkřikem rozběhli, aby se někde skryli. Alma se postavila, abjak byla zabraná dobhry, nechápavě se rozhlédla, chvíli si ani neuvědomovala, kde je. Park ještě neznala abteď byla zmatená zbnečekané spouště, abzbpobíhajících lidí. Vbprůtrži stála bezradně nabmístě abuvažovala, kterým směrem by se měla vydat. Vtom uviděla spolužáky abhned se kbnim rozběhla.

„Pojďte dobautobusové zastávky!“ křičel Drifťák, to bylo nejbližší kryté místo vbokolí. Čtyři děti vbčele sbDrifťákem seběhly pobcestičce dolů abuž přibíhaly kbsilnici vedoucí kolem parku. Ještě přeběhnout přes přechod pro chodce abbudou vbbezpečí kryté zastávky. Bylo tam už plno, ale hledat jiný úkryt nabotevřené silnici uprostřed hromů abblesků by bylo šílenství.

Bouřka zuřila abdětem se před očima pruhy zebry rozmazávaly abměnily. Drifťák by mohl odpřisáhnout, že černé abbílé pruhy sklouzly přes sebe abvytvořily nabasfaltu vzor černobílých kostek. Ale teď nechtěl řešit žádnou bizarnost, chtěl co nejrychleji pod střechu. Alma, Felix abBella pádili zabním. Ale než doběhli nabdruhou stranu vozovky, všichni čtyři se zarazili.

Uprostřed vozovky je zastavila nepochopitelná změna počasí. Vbpolovině přechodu bouře najednou ustala! Přestalo burácet, vichr utichl, zmizela cesta pod jejich nohama ibdomy nabprotější straně abdruhá část přechodu pro chodce. Čtyři zkoprnělé děti se ocitly nabúplně neznámém místě, kde nikdy předtím nebyly. Nikde žádná autobusová zastávka, nikde žádný ukazatel směru. Město úplně zmizelo.