načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: V zajetí džungle -- Nejdelší válka 20. století. - Milan Syruček

V zajetí džungle -- Nejdelší válka 20. století.

Elektronická kniha: V zajetí džungle
Autor: Milan Syruček
Podnázev: Nejdelší válka 20. století.

Výklad francouzského vojenského angažmá v Indočíně, vietnamské války i čínské expanze. Zatímco Francouzi se neúspěšně snažili dostat Vietnam zpět pod koloniální nadvládu, ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  149
+
-
5
bo za nákup

hodnoceni - 67.4%hodnoceni - 67.4%hodnoceni - 67.4%hodnoceni - 67.4%hodnoceni - 67.4% 72%   celkové hodnocení
5 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » EPOCHA
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2013
Počet stran: 342
Rozměr: 22 cm
Úprava: ilustrace, mapy, portréty
Vydání: 1. vyd.
Skupina třídění: Dějiny států jihovýchodní Asie
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Epocha, 2007
ISBN: 978-80-870-2725-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Výklad francouzského vojenského angažmá v Indočíně, vietnamské války i čínské expanze. Zatímco Francouzi se neúspěšně snažili dostat Vietnam zpět pod koloniální nadvládu, americko-vietnamský konflikt zosobňuje první historickou porážku americké armády a čínsko-vietnamská válka roku 1979 představuje produkt tisíciletých vzájemných vztahů. Shrnutí válečných konfliktů druhé poloviny dvacátého století na území Vietnamu, Kambodže i Laosu. Český žurnalista interpretuje průběh válečných konfliktů, které probíhaly na území dnešního Vietnamu, Kambodže a Laosu ve druhé polovině dvacátého století.

Popis nakladatele

První válka v Indočíně vypukla rok po skončení druhé světové války, když Ho Či Min vyhlásil Vietnamskou lidovou republiku. Skončila v květnu 1954, kdy Francie opouští Vietnam, ale již za tři roky později vypukne vnitřní konflikt, jenž vyústí v roce 1964 útokem na válečnou loď USA a skončí až v roce 1973 příměřím v Paříži. O pár let později se opět ve Vietnamu bojuje, tentokrát s čínskou armádou. Tyto války daleko překročily regionální rámec a znamenaly trauma jak pro asijskou, tak pro americkou i evropskou společnost. Kniha je prvním dílem, které se souhrnně zabývá válečnými konflikty v celé Indočíně – Vietnamu, Kambodži a Laosu. Popisuje francouzskou a čínskou expanzi, ale těžištěm díla je americko-vietnamský konflikt. Byla to první válka v americké historii, kterou USA prohrály, byť se jí postupně účastnilo na deset milionů amerických vojáků. Také první válka, která se stala lakmusovým papírkem svědomí světa – žádný jiný konflikt tolik neovlivnil světové veřejné mínění, zejména mladou generaci. A přece si Milan Syruček, známý publicista a autor literatury faktu, klade otázku: Byl vůbec nutný? Při procházce dnešní Hanojí si připomíná okamžiky, kdy Ho Či Min nabízel Američanům tu spolupráci, k níž se dospělo v současnosti. Autor popisuje méně známé a neznámé stránky konfliktu. Vychází z poznatků, které získal z četných rozhovorů s politiky, diplomaty, přímými svědky a také za svých návštěv této oblasti jak během války, tak po jejím skončení. Kniha není suchým výčtem historických faktů, ale živým až dobrodružným vyprávěním.

(nejdelší válka 20. století)
Předmětná hesla
Indočínská válka (1946-1954)
Vietnamská válka (1961-1975)
kambodžsko-vietnamská válka (1977-1979)
čínsko-vietnamská válka (1979)
Vietnam -- Dějiny -- 20. stol.
Indočína -- Dějiny
Zařazeno v kategoriích
Milan Syruček - další tituly autora:
Voda, jak ji neznáme Voda, jak ji neznáme
Na ostří pera Na ostří pera
Záhady brdských lesů - Od vykopávek po jaderné zbraně a radar Záhady brdských lesů
 (e-book)
Záhady brdských lesů Záhady brdských lesů
Rusko-ukrajinské vztahy -- Mýty a skutečnost Rusko-ukrajinské vztahy
Michail Gorbačov -- Uchránil Prahu od krveprolití? Michail Gorbačov
 
K elektronické knize "V zajetí džungle -- Nejdelší válka 20. století." doporučujeme také:
 (e-book)
Stalinova hra o zemi jitřní svěžesti -- Korejská válka 1950–1953 Stalinova hra o zemi jitřní svěžesti
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

edice

Polozapomenuté

války


edice

Polozapomenuté

války


edice

Milan Syruček

nejdelší válka

20. Století

V zajetí

džungle


edice

Milan Syruček

nejdelší válka

20. Století

V zajetí

džungle


Copyright © Milan Syruček, 2007

Cover © Karel Kárász, 2007

Czech Edition © Nakladatelství Epocha, Praha 2007

ISBN 978-80-87027-25-7

Zaveďte tento národ do války a zapomene,

že kdy existovala nějaká snášenlivost...

Bezohledná brutalita prostoupí všechna vlákna

našeho národního života.

Woodrow Wilson při zvolení prezidentem USA v roce 1916

Nedovedu si představit pro Ameriku větší pohromu,

než se v některé z těchto zemí

(Indočíny – pozn. aut.)

silně angažovat v totální válce

Prezident Dwight D. Eisenhower v roce 1954

Abychom Ben Tre zachránili, museli jsme ho zničit

Z hlášení amerického velícího důstojníka


Copyright © Milan Syruček, 2007

Cover © Karel Kárász, 2007

Czech Edition © Nakladatelství Epocha, Praha 2007

ISBN 978-80-87027-25-7

Zaveďte tento národ do války a zapomene,

že kdy existovala nějaká snášenlivost...

Bezohledná brutalita prostoupí všechna vlákna

našeho národního života.

Woodrow Wilson při zvolení prezidentem USA v roce 1916

Nedovedu si představit pro Ameriku větší pohromu,

než se v některé z těchto zemí

(Indočíny – pozn. aut.)

silně angažovat v totální válce

Prezident Dwight D. Eisenhower v roce 1954

Abychom Ben Tre zachránili, museli jsme ho zničit

Z hlášení amerického velícího důstojníka




Obsah Na úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 I . První indočínská válka: Francie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21

Rozhodující bitva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22

Francie žádá o pomoc . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29

Poslední úder . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30

Pod francouzskou vlajkou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34

Cizinecká legie ve Vietnamu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36

Trikolora nad celou Indočínou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38

Jak se zrodil Viet Minh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43

Japonské intermezzo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45

Francouzský návrat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46

Místo Číňanů Francouzi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49

Bezvýsledná jednání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51

Všemi opuštěni . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52

Marné hledání kompromisu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54

Zasahuje letectvo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56

Přípravy na dlouhodobou válku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59

Vietnamská železná opona . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60

Čínští poradci a vojenská technika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62

Ho Či Min popraven? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64

Rozhodnutí: Dien Bien Phu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68

Navarrův plán a realita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71

Vítězství na dosah – ale čí? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74

Utajená operace Viet Minhu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77

Ženevská konference . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 II . Druhá indočínská válka: USA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93

Poslední den třiceti let . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94

Příchod Američanů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99

Zbloudilý pilot . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99



Obsah Na úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 I . První indočínská válka: Francie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21

Rozhodující bitva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22

Francie žádá o pomoc . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29

Poslední úder . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30

Pod francouzskou vlajkou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34

Cizinecká legie ve Vietnamu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36

Trikolora nad celou Indočínou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38

Jak se zrodil Viet Minh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43

Japonské intermezzo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45

Francouzský návrat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46

Místo Číňanů Francouzi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49

Bezvýsledná jednání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51

Všemi opuštěni . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52

Marné hledání kompromisu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54

Zasahuje letectvo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56

Přípravy na dlouhodobou válku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59

Vietnamská železná opona . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60

Čínští poradci a vojenská technika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62

Ho Či Min popraven? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64

Rozhodnutí: Dien Bien Phu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68

Navarrův plán a realita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71

Vítězství na dosah – ale čí? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74

Utajená operace Viet Minhu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77

Ženevská konference . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 II . Druhá indočínská válka: USA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93

Poslední den třiceti let . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94

Příchod Američanů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99

Zbloudilý pilot . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99 11 Zbraně za informace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101 „Slitování“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105 Americko-francouzské spory a sblížení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107 Ho Či Minovy ústupky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108 Americká mise v Saigonu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112 Zvraty amerického myšlení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113 Vietnam jako druhé Kartágo? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116

Začátek nevyhlášené války . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 118

Poradci a agenti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 118 Na koni nebo na tříkolce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 124 Noví lidé, nový pohled? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 126 Vražda obou bratrů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131 Pohřbený sen o neutralitě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134 Generálové a politika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139

Vyhlášená válka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143

Osudná plavba a odveta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 144 Cukr a bič . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149 První tajná mise Kissingera . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 156 Bezvýsledné sondy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 158 Zbraně pro tisíc způsobů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161 Zvířata jako zbraň . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 172 Kam vedla americká taktika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 176 Po Číně a Berlínu i vietnamská zeď? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 179 Ofenziva têt a její důsledky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 180 Důsledky amerického šoku. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 186 Šálky čaje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 190

Cesta k míru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 192

Nový tvar pařížského stolu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 192 Stahování a odpoutání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 195 Operace Toan Thang 43 a Lam Son 719 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 196 Tajná jednání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 200 Pentagonská studie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 204

Podminují miny mír? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 207

Na dosah ruky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 212

Příliš krvavý koberec pro podpisy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 216

Konečně dohoda!. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 218

Ani příměří, ani válka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 220

Poslední ofenziva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 222

III . Třetí indočínská válka: Čína . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 229

Dva sousedi si udělili lekci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 230

Dvacet století čínského vlivu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 235

Tři části jedné země . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 237

Čína jako spojenec i protivník . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 240

Z mandarínských synů revolucionáři . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 242

Země milionu slonů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 248

I laoský král měl tři syny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 250

Vládní peripetie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 252

Opět na začátku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 254

Zrod a zánik Angkorské říše . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 256

Hlava jako kořist i dar . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 257

Skvost zvaný Angkor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 259

Mniši se jen nemodlili. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 260

Následovníci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 262

Vznik Rudých Khmerů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 263

Sihanukovo balancování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 265

Poučná cesta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 268

Zhroucené mýty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 270

Sihanukův pád . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 272

Polpotovci v Phnompenhu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 278

Osvoboditelé okupanty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 281

Přece jen svítání? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 283

IV . Vůdce dvaceti jmen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 287

Strýček Ho . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 288

Dospívání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 290 11 Zbraně za informace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101 „Slitování“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105 Americko-francouzské spory a sblížení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107 Ho Či Minovy ústupky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108 Americká mise v Saigonu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112 Zvraty amerického myšlení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113 Vietnam jako druhé Kartágo? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116

Začátek nevyhlášené války . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 118

Poradci a agenti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 118 Na koni nebo na tříkolce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 124 Noví lidé, nový pohled? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 126 Vražda obou bratrů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131 Pohřbený sen o neutralitě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134 Generálové a politika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139

Vyhlášená válka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143

Osudná plavba a odveta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 144 Cukr a bič . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149 První tajná mise Kissingera . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 156 Bezvýsledné sondy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 158 Zbraně pro tisíc způsobů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161 Zvířata jako zbraň . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 172 Kam vedla americká taktika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 176 Po Číně a Berlínu i vietnamská zeď? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 179 Ofenziva têt a její důsledky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 180 Důsledky amerického šoku. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 186 Šálky čaje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 190

Cesta k míru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 192

Nový tvar pařížského stolu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 192 Stahování a odpoutání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 195 Operace Toan Thang 43 a Lam Son 719 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 196 Tajná jednání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 200 Pentagonská studie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 204

Podminují miny mír? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 207

Na dosah ruky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 212

Příliš krvavý koberec pro podpisy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 216

Konečně dohoda!. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 218

Ani příměří, ani válka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 220

Poslední ofenziva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 222

III . Třetí indočínská válka: Čína . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 229

Dva sousedi si udělili lekci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 230

Dvacet století čínského vlivu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 235

Tři části jedné země . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 237

Čína jako spojenec i protivník . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 240

Z mandarínských synů revolucionáři . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 242

Země milionu slonů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 248

I laoský král měl tři syny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 250

Vládní peripetie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 252

Opět na začátku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 254

Zrod a zánik Angkorské říše . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 256

Hlava jako kořist i dar . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 257

Skvost zvaný Angkor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 259

Mniši se jen nemodlili. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 260

Následovníci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 262

Vznik Rudých Khmerů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 263

Sihanukovo balancování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 265

Poučná cesta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 268

Zhroucené mýty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 270

Sihanukův pád . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 272

Polpotovci v Phnompenhu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 278

Osvoboditelé okupanty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 281

Přece jen svítání? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 283

IV . Vůdce dvaceti jmen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 287

Strýček Ho . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 288

Dospívání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 290 13

Zrání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 291

Věznění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 294

Vítězné tažení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 296

V . Na závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 299

Přílohy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 305

Statistika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 306 Jak se mluvilo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 307

Slovník používaný ve Vietnamu americkými vojáky

a přibližný překlad do češtiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 307 Dohody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 313 Chronologie indočínských válek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 332 Seznam použité literatury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 338

Na úvod

Globální mapa Indočíny


12 13

Zrání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 291

Věznění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 294

Vítězné tažení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 296

V . Na závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 299

Přílohy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 305

Statistika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 306 Jak se mluvilo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 307

Slovník používaný ve Vietnamu americkými vojáky

a přibližný překlad do češtiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 307 Dohody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 313 Chronologie indočínských válek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 332 Seznam použité literatury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 338

Na úvod

Globální mapa Indočíny


14 V zajetí džungle Na úvod 15

Tato kniha pojednává převážně o třech válkách, které se odehrály

postupně na indočínském bojišti ve druhé polovině 20. století, byť jejich kořeny sahaly do podstatně vzdálenější historie. Měly společného jmenovatele. Ze strany Vietnamců to bylo úsilí dosáhnout nezávislosti, nedopustit cizí nadvládu, upevnit vlastní moc v Indočíně a sjednotit svou vlast. Ze strany interventů to bylo úsilí udržet svůj vliv v zemi, nebo alespoň v její části, a zabránit rostoucímu vlivu Vietnamců v oblasti. Studujeme-li však války podrobněji, zjistíme, že se přece jen lišily jak v cílech, tak v prostředcích. Francouzi chtěli navrátit kolonialismus, Američané zadržet komunismus v Asii a prosadit svou demokracii, čínská kárná expedice měla potrestat Vietnamce za operaci, kterou neposvětil Peking.

Nejničivější z těchto tří válek byla americko-vietnamská, tak niči

vou válku svět dosud nepoznal. Její územní rozsah byl sice podstatně menší než za první či druhé světové války, ale bylo v ní použito třikrát více bomb než na všech bojištích druhé světové války od Londýna po Tokio. A přesto měla limity, jaké předchozí války nepoznaly: Vojenská rozhodnutí byla neustále podřizována politickým. Obvykle politikové ovlivňovali vznik války a její závěr, ale do vlastních bojů se vojákům nepletli. Samozřejmě existovaly určité výjimky, například osvobození Paříže či obětování varšavského povstání bylo politickým, nikoliv vojenským rozhodnutím. Přesto v Indočíně ovlivňovala politická rozhodnutí mnohem podstatněji vývoj vojenského konfliktu, dokonce průběh jednotlivých bitev.

Indočínská válka nebyla válkou za čistě vojenské řešení, za vojenské

vítězství. Měla v ní zvítězit či prohrát určitá ideologie. Snad i proto zde hrála mnohem podstatnější roli občanská, veřejná hnutí, která nevznikala ve válčících zemích, ale mimo ně a do konfliktu vtahovala světové veřejné mínění. Tím ovlivňovala vojenská a politická rozhodování. S takovým jevem jsme se během první či druhé světové války nesetkali. Před sarajevským atentátem sice existovalo mírové hnutí a zaznívaly protesty proti válečným přípravám (Jaures a socialisté), ale všechny pak pohltil válečný vír nacionalismu. Mnozí upozorňovali na nebezpečí fašismu před druhou světovou válkou, ale politikové dospěli ke druhému extrému: Pro vidinu míru nechali Hitlera začít bojovat. Všechna tato hnutí však byla nesrovnatelná s mírovým, protiválečným hnutím, jaké

obepnulo svět v protestu proti francouzské a zejména americké inter

venci v Indočíně.

Smyslem této knihy bude nejen popisovat jednotlivá válčiště, ale

také vysvětlovat tyto a další odlišnosti. Mnohá nepochopení vedla

k politickým omylům velkých mocností, počínaje Francií a konče prá

vě Spojenými státy americkými. Nemusely prožít 1. květen 1954 ani

tragický 30. duben 1975, kdyby daly přednost realitě před zaslepenos

tí. Francie přehlédla, že odzvonilo éře kolonialismu a boj se měl vést

za demokratizaci národního osvobození. Spojené státy ve své světové

samospasitelné roli nedocenily, že pro řadu národů je samostatnost

důležitější než demokracie. Kdyby alespoň využily těch poznatků, jež

posbíralo na šedesát tisíc pracovníků jejich první výzvědné organizace

Office of Strategic Services (OSS), roztroušených po celé Asii!

Třicet let americké politiky vůči Indočíně bylo nepřetržitým sledem

mylných rozhodnutí na základě mylného hodnocení situace. Právě tento

fakt, spíše než skutečná porážka, která se stejně neodehrála na americ

ké půdě, ale tisíce mil od Ameriky, způsobil USA poválečné trauma na

dalších třicet let. To je důvodem, proč má smysl znovu se vracet do hoří

cí džungle a hledat stopy tehdejších událostí, jak se skutečně odehrály

a nikoliv jen, jak byly většinou zkresleně či neúplně popisovány.

Možná to bude pro mnohé šokující poznávání. Po léta jsme přivykali

na oficiální propagandu dělající z vietnamských bojovníků hrdiny bez

hany a vady, jakými ani nemohli být, a z amerických padouchy, jakým

není ve světě rovno. Po listopadu 1989 jsme zase slyšeli jen o vietnam

ském komunistickém puči, který po vzoru pražského únorového puče

zasadil všem dohodám o demokratické přeměně Vietnamu smrtelnou

ránu. Američtí vojáci byli bezelstní hrdinové bojující v džungli i za naši

demokracii a svobodu. Samotnou válku podle nové legendy vyhrály so

větské rakety a tanky, jichž se vietnamské ruce téměř nedotkly – asi jako

Remkovy ruce přístrojů v sovětské družici, s níž vyletěl do vesmíru.

To vše sice není úplnou lží, ale od skutečnosti je to stejně vzdáleno

jako... Jaké přirovnání použít? Maně jsem si vzpomněl na jednu učeb

nici fyziky, v níž jsem se dočetl, že zvětšit atomové jádro na špendlíčko

vou hlavičku je stejně velikostní poměr jako zvětšit tloušťku listu papí

ru na vzdálenost mezi Zemí a Měsícem. Nechme však ne vždy přesná

přirovnání a vrhněme se do oživení prožité historie. V zajetí džungle Na úvod 15

Tato kniha pojednává převážně o třech válkách, které se odehrály

postupně na indočínském bojišti ve druhé polovině 20. století, byť jejich kořeny sahaly do podstatně vzdálenější historie. Měly společného jmenovatele. Ze strany Vietnamců to bylo úsilí dosáhnout nezávislosti, nedopustit cizí nadvládu, upevnit vlastní moc v Indočíně a sjednotit svou vlast. Ze strany interventů to bylo úsilí udržet svůj vliv v zemi, nebo alespoň v její části, a zabránit rostoucímu vlivu Vietnamců v oblasti. Studujeme-li však války podrobněji, zjistíme, že se přece jen lišily jak v cílech, tak v prostředcích. Francouzi chtěli navrátit kolonialismus, Američané zadržet komunismus v Asii a prosadit svou demokracii, čínská kárná expedice měla potrestat Vietnamce za operaci, kterou neposvětil Peking.

Nejničivější z těchto tří válek byla americko-vietnamská, tak niči

vou válku svět dosud nepoznal. Její územní rozsah byl sice podstatně menší než za první či druhé světové války, ale bylo v ní použito třikrát více bomb než na všech bojištích druhé světové války od Londýna po Tokio. A přesto měla limity, jaké předchozí války nepoznaly: Vojenská rozhodnutí byla neustále podřizována politickým. Obvykle politikové ovlivňovali vznik války a její závěr, ale do vlastních bojů se vojákům nepletli. Samozřejmě existovaly určité výjimky, například osvobození Paříže či obětování varšavského povstání bylo politickým, nikoliv vojenským rozhodnutím. Přesto v Indočíně ovlivňovala politická rozhodnutí mnohem podstatněji vývoj vojenského konfliktu, dokonce průběh jednotlivých bitev.

Indočínská válka nebyla válkou za čistě vojenské řešení, za vojenské

vítězství. Měla v ní zvítězit či prohrát určitá ideologie. Snad i proto zde hrála mnohem podstatnější roli občanská, veřejná hnutí, která nevznikala ve válčících zemích, ale mimo ně a do konfliktu vtahovala světové veřejné mínění. Tím ovlivňovala vojenská a politická rozhodování. S takovým jevem jsme se během první či druhé světové války nesetkali. Před sarajevským atentátem sice existovalo mírové hnutí a zaznívaly protesty proti válečným přípravám (Jaures a socialisté), ale všechny pak pohltil válečný vír nacionalismu. Mnozí upozorňovali na nebezpečí fašismu před druhou světovou válkou, ale politikové dospěli ke druhému extrému: Pro vidinu míru nechali Hitlera začít bojovat. Všechna tato hnutí však byla nesrovnatelná s mírovým, protiválečným hnutím, jaké

obepnulo svět v protestu proti francouzské a zejména americké inter

venci v Indočíně.

Smyslem této knihy bude nejen popisovat jednotlivá válčiště, ale

také vysvětlovat tyto a další odlišnosti. Mnohá nepochopení vedla

k politickým omylům velkých mocností, počínaje Francií a konče prá

vě Spojenými státy americkými. Nemusely prožít 1. květen 1954 ani

tragický 30. duben 1975, kdyby daly přednost realitě před zaslepenos

tí. Francie přehlédla, že odzvonilo éře kolonialismu a boj se měl vést

za demokratizaci národního osvobození. Spojené státy ve své světové

samospasitelné roli nedocenily, že pro řadu národů je samostatnost

důležitější než demokracie. Kdyby alespoň využily těch poznatků, jež

posbíralo na šedesát tisíc pracovníků jejich první výzvědné organizace

Office of Strategic Services (OSS), roztroušených po celé Asii!

Třicet let americké politiky vůči Indočíně bylo nepřetržitým sledem

mylných rozhodnutí na základě mylného hodnocení situace. Právě tento

fakt, spíše než skutečná porážka, která se stejně neodehrála na americ

ké půdě, ale tisíce mil od Ameriky, způsobil USA poválečné trauma na

dalších třicet let. To je důvodem, proč má smysl znovu se vracet do hoří

cí džungle a hledat stopy tehdejších událostí, jak se skutečně odehrály

a nikoliv jen, jak byly většinou zkresleně či neúplně popisovány.

Možná to bude pro mnohé šokující poznávání. Po léta jsme přivykali

na oficiální propagandu dělající z vietnamských bojovníků hrdiny bez

hany a vady, jakými ani nemohli být, a z amerických padouchy, jakým

není ve světě rovno. Po listopadu 1989 jsme zase slyšeli jen o vietnam

ském komunistickém puči, který po vzoru pražského únorového puče

zasadil všem dohodám o demokratické přeměně Vietnamu smrtelnou

ránu. Američtí vojáci byli bezelstní hrdinové bojující v džungli i za naši

demokracii a svobodu. Samotnou válku podle nové legendy vyhrály so

větské rakety a tanky, jichž se vietnamské ruce téměř nedotkly – asi jako

Remkovy ruce přístrojů v sovětské družici, s níž vyletěl do vesmíru.

To vše sice není úplnou lží, ale od skutečnosti je to stejně vzdáleno

jako... Jaké přirovnání použít? Maně jsem si vzpomněl na jednu učeb

nici fyziky, v níž jsem se dočetl, že zvětšit atomové jádro na špendlíčko

vou hlavičku je stejně velikostní poměr jako zvětšit tloušťku listu papí

ru na vzdálenost mezi Zemí a Měsícem. Nechme však ne vždy přesná

přirovnání a vrhněme se do oživení prožité historie. V zajetí džungle Na úvod 17

O to se ostatně Američané pokoušeli celé období od konce viet

namské války a činí tak doposud. Vzpomínám si například na duben pětaosmdesátého roku, desáté výročí pádu Saigonu. K tomuto výročí připravila americká televizní stanice CNN živý přenos, který do té doby – a možná i poté – neměl obdoby: Své štáby s desítkami pracovníků, techniků a reportérů rozmístila po celém Jižním Vietnamu od provincie Quang Tri přes Danang, Hué až po Saigon. Živými vstupy připomínali, jak před deseti lety probíhala vietnamská ofenziva a jak to v těch místech vypadá dnes. Do živého vysílání postupně vstupovala jednotlivá stanoviště; to vše se koordinovalo v jednom ze saigonských hotelů, na jehož střeše byly rozmístěny antény a odtud putoval signál do Spojených států. Co vlastně tento program sledoval? Jitřit sotva zahojené rány nebo je naopak zahojit, vysvětlit porážku či naopak změnu americké politiky?

Program CNN jsem nesledoval v Praze, ale v Saigonu, správněji

v Ho Či Minově Městě, jak jihovietnamskou metropoli přejmenovali Vietnamci po svém konečném vítězství. Nebyl jsem jen náhodným divákem a posluchačem. Mnohé etapy tohoto konfliktu jsem zažil osobně jako novinář, reportér a komentátor, který měl možnost jak pozorovat válku bezprostředně na indočínské půdě, tak sledovat jednání o ní na mezinárodních konferencích, naslouchat hlasům diplomatů a politiků v zákulisí i široké veřejnosti na nesčetných demonstracích od New Yorku po Paříž. Prošel jsem část proslavené Ho Či Minovy stezky, po níž džunglí proudila severovietnamská podpora partyzánům bojujícím na jihu země. A v době mého prvního pobytu v Kambodži, to bylo ještě na pozvání prince Sihanuka, jsem dokonce dostal tajnou nabídku Američanů, že mě – jako snad jediného novináře z tehdejšího sovětského bloku – zavezou vojenským letadlem do Saigonu, abych jej poznal nejen z pohledu partyzánských podzemních kanálů, ale také z jeho bulvárů, jejichž zamerikanizovaný život kypěl stejně bouřlivě a s přepychem jako v New Yorku, Chicagu nebo Los Angeles. Demonstrace toho, co byli Američané schopni Vietnamu dát. Možná přesněji, kolik dolarů tu byli schopni denně utrácet vojáci, jichž se tu za těch deset let přímé americké intervence vystřídaly téměř tři miliony. Některé odhady hovoří o deseti milionech, berou-li v úvahu i týlové složky, administrativní a jiné pracovníky. O této své zkušenosti jsem dosud

z různých důvodů nepsal. Asi také musela uzrát, abych byl schopen

znovu se po letech – první moje knížka o Vietnamu Rozpůlený banán

vyšla v roce 1973 – vrátit do válečné Indočíny a za pomoci vzpomínek

a hory dokumentárních knih se prokousat jedním z milníků dvacátého

století. Tehdy jsem ho nazval gordickým uzlem světa.

„Na vietnamské půdě bojovali vojáci deseti zemí a nepřímo, svými

dodávkami zbraní, poradci, odborníky a podobně se na ní podílely

desítky dalších států. Nepřímo se zde vlastně střetávaly největší moc

nosti a mocenská seskupení tohoto světa, bojovalo se tu nejmoder

nějšími zbraněmi, ale formálně žádná válka vyhlášena nebyla. Přitom

intenzita vojenských akcí přesahovala v mnoha směrech intenzitu

bojů za druhé světové války.“ Vietnamský konflikt zaměstnával poli

tiky na celém světě, provokoval veřejné mínění celého světa, zachvěl

prezidentskými posty, stabilitou dolaru, v řadě zemí vyvolal výrazněj

ší dělítko než kterákoliv jiná politická otázka. Není divu. Američané

do bojů nasadili nejmodernější techniku, vynaložili v přepočtu deset

dolarů na každý dolar ztráty způsobené protivníkovi. Na druhé stra

ně zase Vietnamci například vyhloubili přes 40 000 kilometrů tunelů,

obrazně řečeno, podtunelovali celý rovník, aby nakonec svou vítěz

nou vlajku vztyčili nad budovou amerického velvyslanectví v Saigo

nu. Pro Spojené státy to bylo téměř totéž, jako by ji vztyčili nad Kapi

tolem nebo Bílým domem. V Indočíně docházelo ke zvěrstvům, která

v mnohém převyšují případy, za něž haagský mezinárodní tribunál

rozdává nejtvrdší tresty. Tak masové bombardování – tři tuny na jed

noho obyvatele v Laosu a Kambodži – dovádělo obyvatele k tomu, že

pak z psychického šoku sami páchali násilí. Na soukmenovcích. Ame

ričtí piloti ničili na dálku a byli nedosažitelní. Jedny zločiny provoko

valy další zločiny, až se zabíjení stalo stejnou součástí každodenního

života, jakou je spánek, strava a stolice.

Tato válka odhalila nesmyslnost mnohé údajné smysluplnosti. Už

proto stojí za to vrátit se o pár desítek let zpět a znovu projít mnohým

hořkým poznáním, tak jako se neustále vracíme k troskám Titaniku,

abychom se pokusili odhalit hloubku jeho tragédie a smysl pokořené

lidské pýchy. Neboť i s tím se tu shledáváme. A kdyby to nebylo k ni

čemu jinému než k tomu, abychom si připomněli, proč muselo v in

dočínské džungli zahynout na šedesát tisíc Američanů, na tři miliony V zajetí džungle Na úvod 17

O to se ostatně Američané pokoušeli celé období od konce viet

namské války a činí tak doposud. Vzpomínám si například na duben pětaosmdesátého roku, desáté výročí pádu Saigonu. K tomuto výročí připravila americká televizní stanice CNN živý přenos, který do té doby – a možná i poté – neměl obdoby: Své štáby s desítkami pracovníků, techniků a reportérů rozmístila po celém Jižním Vietnamu od provincie Quang Tri přes Danang, Hué až po Saigon. Živými vstupy připomínali, jak před deseti lety probíhala vietnamská ofenziva a jak to v těch místech vypadá dnes. Do živého vysílání postupně vstupovala jednotlivá stanoviště; to vše se koordinovalo v jednom ze saigonských hotelů, na jehož střeše byly rozmístěny antény a odtud putoval signál do Spojených států. Co vlastně tento program sledoval? Jitřit sotva zahojené rány nebo je naopak zahojit, vysvětlit porážku či naopak změnu americké politiky?

Program CNN jsem nesledoval v Praze, ale v Saigonu, správněji

v Ho Či Minově Městě, jak jihovietnamskou metropoli přejmenovali Vietnamci po svém konečném vítězství. Nebyl jsem jen náhodným divákem a posluchačem. Mnohé etapy tohoto konfliktu jsem zažil osobně jako novinář, reportér a komentátor, který měl možnost jak pozorovat válku bezprostředně na indočínské půdě, tak sledovat jednání o ní na mezinárodních konferencích, naslouchat hlasům diplomatů a politiků v zákulisí i široké veřejnosti na nesčetných demonstracích od New Yorku po Paříž. Prošel jsem část proslavené Ho Či Minovy stezky, po níž džunglí proudila severovietnamská podpora partyzánům bojujícím na jihu země. A v době mého prvního pobytu v Kambodži, to bylo ještě na pozvání prince Sihanuka, jsem dokonce dostal tajnou nabídku Američanů, že mě – jako snad jediného novináře z tehdejšího sovětského bloku – zavezou vojenským letadlem do Saigonu, abych jej poznal nejen z pohledu partyzánských podzemních kanálů, ale také z jeho bulvárů, jejichž zamerikanizovaný život kypěl stejně bouřlivě a s přepychem jako v New Yorku, Chicagu nebo Los Angeles. Demonstrace toho, co byli Američané schopni Vietnamu dát. Možná přesněji, kolik dolarů tu byli schopni denně utrácet vojáci, jichž se tu za těch deset let přímé americké intervence vystřídaly téměř tři miliony. Některé odhady hovoří o deseti milionech, berou-li v úvahu i týlové složky, administrativní a jiné pracovníky. O této své zkušenosti jsem dosud

z různých důvodů nepsal. Asi také musela uzrát, abych byl schopen

znovu se po letech – první moje knížka o Vietnamu Rozpůlený banán

vyšla v roce 1973 – vrátit do válečné Indočíny a za pomoci vzpomínek

a hory dokumentárních knih se prokousat jedním z milníků dvacátého

století. Tehdy jsem ho nazval gordickým uzlem světa.

„Na vietnamské půdě bojovali vojáci deseti zemí a nepřímo, svými

dodávkami zbraní, poradci, odborníky a podobně se na ní podílely

desítky dalších států. Nepřímo se zde vlastně střetávaly největší moc

nosti a mocenská seskupení tohoto světa, bojovalo se tu nejmoder

nějšími zbraněmi, ale formálně žádná válka vyhlášena nebyla. Přitom

intenzita vojenských akcí přesahovala v mnoha směrech intenzitu

bojů za druhé světové války.“ Vietnamský konflikt zaměstnával poli

tiky na celém světě, provokoval veřejné mínění celého světa, zachvěl

prezidentskými posty, stabilitou dolaru, v řadě zemí vyvolal výrazněj

ší dělítko než kterákoliv jiná politická otázka. Není divu. Američané

do bojů nasadili nejmodernější techniku, vynaložili v přepočtu deset

dolarů na každý dolar ztráty způsobené protivníkovi. Na druhé stra

ně zase Vietnamci například vyhloubili přes 40 000 kilometrů tunelů,

obrazně řečeno, podtunelovali celý rovník, aby nakonec svou vítěz

nou vlajku vztyčili nad budovou amerického velvyslanectví v Saigo

nu. Pro Spojené státy to bylo téměř totéž, jako by ji vztyčili nad Kapi

tolem nebo Bílým domem. V Indočíně docházelo ke zvěrstvům, která

v mnohém převyšují případy, za něž haagský mezinárodní tribunál

rozdává nejtvrdší tresty. Tak masové bombardování – tři tuny na jed

noho obyvatele v Laosu a Kambodži – dovádělo obyvatele k tomu, že

pak z psychického šoku sami páchali násilí. Na soukmenovcích. Ame

ričtí piloti ničili na dálku a byli nedosažitelní. Jedny zločiny provoko

valy další zločiny, až se zabíjení stalo stejnou součástí každodenního

života, jakou je spánek, strava a stolice.

Tato válka odhalila nesmyslnost mnohé údajné smysluplnosti. Už

proto stojí za to vrátit se o pár desítek let zpět a znovu projít mnohým

hořkým poznáním, tak jako se neustále vracíme k troskám Titaniku,

abychom se pokusili odhalit hloubku jeho tragédie a smysl pokořené

lidské pýchy. Neboť i s tím se tu shledáváme. A kdyby to nebylo k ni

čemu jinému než k tomu, abychom si připomněli, proč muselo v in

dočínské džungli zahynout na šedesát tisíc Američanů, na tři miliony V zajetí džungle Na úvod 1 Vietnamců, sta tisíce Kambodžanů a Laosanů a předtím i tisíce Francouzů, a tím snad i částečně vykoupit zbytečnost jejich oběti, tak to možná stojí za to.

Můj problém teď spočívá v tom, že mám pod rukama tisíce údajů,

příběhů, stovky rozhovorů, komentářů a úvah a z nich se chci pokusit shrnout to nejpodstatnější. Ostatně, i každá jednotlivá bitva má tolik příběhů, kolik se jí zúčastnilo vojáků. Ale ty příběhy nezajímají nikoho, kdo je neprožil, tak jako po Napoleonově porážce u Waterloo nikdo nezkoumal osudy těch, kteří zůstali ležet na bojišti. Důležitý byl výsledek a jeho důsledky. Evropu tehdy ovlivnily na sto let. Troufám si říci, že indočínské války a jejich důsledky přežijí v podvědomí i generace synů a dcer těch, kteří jimi byli bezprostředně poznamenáni.

Pojem Indočína zavedli až Francouzi. Do koloniální éry se všechny

tři země vyvíjely jinými směry a s jinými vlivy, také mají rozdílné geografické a demografické podmínky. Ve Vietnamu se bez ohledu na válečné ztráty (odhad je tři miliony obětí) počet obyvatel zvýšil ze zhruba 35 milionů v roce 1945 na současných 80 milionů žijících na 331 000 km ̨. V Laosu počet obyvatel nemůžeme srovnávat, protože je znám jen údaj z roku 1996: pět milionů lidí žijících na ploše 236 800 km ̨. V Kambodži žilo po druhé světové válce 4,6 milionu obyvatel na ploše 180 000 km ̨. Na počátku Pol Potova režimu v roce 1975 jich bylo 6,5 milionu, po jeho pádu opět méně než čtyři miliony, ať už zahynuli nebo emigrovali. Nyní se jejich počet odhaduje na 8 milionů.

Dodnes mají obyvatelé desítek národností těchto zemí odlišný způ

sob života, mentalitu, rozdílné náboženství, jazyk a dokonce i písmo, přestože je Francouzi téměř na sto let spojili v jeden politický celek. Ten přežil – alespoň spojeneckými svazky – pád kolonialismu ze dvou důvodů: Zrodil se společný odboj proti novému agresorovi – Američanům – a vietnamské vedení, či alespoň jeho část, ucítila příležitost, jak ovládnout celou oblast.

Američané, místo toho, aby se poučili z chyb Francouzů, připustili,

aby ideu si svobody a nezávislosti vetkli ve svůj štít komunisté, byť se jí v praxi nedrželi. K protiamerickému odboji se vedle komunistů připojili zapřisáhlí antikomunisté, protože pro ně byla nezávislost země cennější než ideologie. Byli ochotni uzavírat s komunisty dočasná příměří, než se ti sami rozdělili a bojovali mezi sebou, jak o tom svědčil příklad

vietnamské invaze do Kambodže v prosinci 1978 či čínské do Vietna

mu v roce 1979.

Může být názornější příklad gordického uzlu světa než právě Indo

čína? I proto stojí za to, abychom tuto kapitolu světových dějin, u nás

už polozapomenutou či skoro zapomenutou, znovu otevřeli a prolisto

vali jí. Nikoliv, abychom rány jitřili, ale nezpůsobovali nové, jako se to

děje v Iráku, hrozí v Íránu a může se objevit kdekoliv jinde.

Pokusím se zrekapitulovat průběh indočínských válek tak, jak na sebe

navazovaly, jak se také stupňovala americká angažovanost, která zasáhla

všechny tři indočínské země – někdy postupně, někdy souběžně. Také

odboj v těchto zemích proti intervenci byl někdy koordinovaný a někdy

zcela samostatný podle toho, jak jeho představitelé spolupracovali či

naopak se dostávali do rozporů a jak se do toho všeho prolínaly histo

rické, národní, kulturní, náboženské, mentální a další zvláštnosti. Nako

nec se pro mne ukázalo zcela neschůdným držet se přísně chronologie.

Ostatně, toto líčení není detektivkou, kde viník je znám až na posledních

stránkách. Všichni v podstatě víme, jak vše probíhalo a jak to skončilo.

Proto jsem si dovolil spíše se držet jistých tematických okruhů, podat

ucelený obrázek dílčích celků, z nichž je jako z mozaiky možné sestavit

konečný obraz. Děje se tedy prolínají stejně tak jako jednající osoby. Ale

zdá se mi, že tak to bude pro čtenáře méně zavádějící. Vývoj v jednot

livých zemích neměl stejnou dynamiku a sledovat jej společně jen na

základě historické posloupnosti by mi neumožnilo šíře objasnit ta speci

fika, která jsou méně známá.

Smysl celé knížky vidím právě v tom, abych popsal, pokud to umím,

co o této válce nevíme nebo známe jen útržkovitě, zkresleně, než abych

pouze rekapituloval tok událostí. Omlouvám se, že se proto někdy opa

kuji, ale činím tak co nejméně a jen potud, pokud si myslím, že by

čtenář mohl ztratit souvislosti. Ale přiznám se, že ač se indočínskou

problematikou zabývám stejně tak dlouho, jak trvala indočínská válka,

nově a nově objevená fakta a souvislosti mě znovu natolik strhávala do

svého víru, že jsem psal knížku jedním dechem stejně tak, jako jsem

pročítal nově získané prameny. Snad bych se k tomu jako autor neměl

přiznávat, ale činím tak, protože vím, že zde shromážděná poslední

fakta zdaleka nejsou těmi posledními, která se o indočínských válkách

objeví. V zajetí džungle Na úvod 1 Vietnamců, sta tisíce Kambodžanů a Laosanů a předtím i tisíce Francouzů, a tím snad i částečně vykoupit zbytečnost jejich oběti, tak to možná stojí za to.

Můj problém teď spočívá v tom, že mám pod rukama tisíce údajů,

příběhů, stovky rozhovorů, komentářů a úvah a z nich se chci pokusit shrnout to nejpodstatnější. Ostatně, i každá jednotlivá bitva má tolik příběhů, kolik se jí zúčastnilo vojáků. Ale ty příběhy nezajímají nikoho, kdo je neprožil, tak jako po Napoleonově porážce u Waterloo nikdo nezkoumal osudy těch, kteří zůstali ležet na bojišti. Důležitý byl výsledek a jeho důsledky. Evropu tehdy ovlivnily na sto let. Troufám si říci, že indočínské války a jejich důsledky přežijí v podvědomí i generace synů a dcer těch, kteří jimi byli bezprostředně poznamenáni.

Pojem Indočína zavedli až Francouzi. Do koloniální éry se všechny

tři země vyvíjely jinými směry a s jinými vlivy, také mají rozdílné geografické a demografické podmínky. Ve Vietnamu se bez ohledu na válečné ztráty (odhad je tři miliony obětí) počet obyvatel zvýšil ze zhruba 35 milionů v roce 1945 na současných 80 milionů žijících na 331 000 km ̨. V Laosu počet obyvatel nemůžeme srovnávat, protože je znám jen údaj z roku 1996: pět milionů lidí žijících na ploše 236 800 km ̨. V Kambodži žilo po druhé světové válce 4,6 milionu obyvatel na ploše 180 000 km ̨. Na počátku Pol Potova režimu v roce 1975 jich bylo 6,5 milionu, po jeho pádu opět méně než čtyři miliony, ať už zahynuli nebo emigrovali. Nyní se jejich počet odhaduje na 8 milionů.

Dodnes mají obyvatelé desítek národností těchto zemí odlišný způ

sob života, mentalitu, rozdílné náboženství, jazyk a dokonce i písmo, přestože je Francouzi téměř na sto let spojili v jeden politický celek. Ten přežil – alespoň spojeneckými svazky – pád kolonialismu ze dvou důvodů: Zrodil se společný odboj proti novému agresorovi – Američanům – a vietnamské vedení, či alespoň jeho část, ucítila příležitost, jak ovládnout celou oblast.

Američané, místo toho, aby se poučili z chyb Francouzů, připustili,

aby ideu si svobody a nezávislosti vetkli ve svůj štít komunisté, byť se jí v praxi nedrželi. K protiamerickému odboji se vedle komunistů připojili zapřisáhlí antikomunisté, protože pro ně byla nezávislost země cennější než ideologie. Byli ochotni uzavírat s komunisty dočasná příměří, než se ti sami rozdělili a bojovali mezi sebou, jak o tom svědčil příklad

vietnamské invaze do Kambodže v prosinci 1978 či čínské do Vietna

mu v roce 1979.

Může být názornější příklad gordického uzlu světa než právě Indo

čína? I proto stojí za to, abychom tuto kapitolu světových dějin, u nás

už polozapomenutou či skoro zapomenutou, znovu otevřeli a prolisto

vali jí. Nikoliv, abychom rány jitřili, ale nezpůsobovali nové, jako se to

děje v Iráku, hrozí v Íránu a může se objevit kdekoliv jinde.

Pokusím se zrekapitulovat průběh indočínských válek tak, jak na sebe

navazovaly, jak se také stupňovala americká angažovanost, která zasáhla

všechny tři indočínské země – někdy postupně, někdy souběžně. Také

odboj v těchto zemích proti intervenci byl někdy koordinovaný a někdy

zcela samostatný podle toho, jak jeho představitelé spolupracovali či

naopak se dostávali do rozporů a jak se do toho všeho prolínaly histo

rické, národní, kulturní, náboženské, mentální a další zvláštnosti. Nako

nec se pro mne ukázalo zcela neschůdným držet se přísně chronologie.

Ostatně, toto líčení není detektivkou, kde viník je znám až na posledních

stránkách. Všichni v podstatě víme, jak vše probíhalo a jak to skončilo.

Proto jsem si dovolil spíše se držet jistých tematických okruhů, podat

ucelený obrázek dílčích celků, z nichž je jako z mozaiky možné sestavit

konečný obraz. Děje se tedy prolínají stejně tak jako jednající osoby. Ale

zdá se mi, že tak to bude pro čtenáře méně zavádějící. Vývoj v jednot

livých zemích neměl stejnou dynamiku a sledovat jej společně jen na

základě historické posloupnosti by mi neumožnilo šíře objasnit ta speci

fika, která jsou méně známá.

Smysl celé knížky vidím právě v tom, abych popsal, pokud to umím,

co o této válce nevíme nebo známe jen útržkovitě, zkresleně, než abych

pouze rekapituloval tok událostí. Omlouvám se, že se proto někdy opa

kuji, ale činím tak co nejméně a jen potud, pokud si myslím, že by

čtenář mohl ztratit souvislosti. Ale přiznám se, že ač se indočínskou

problematikou zabývám stejně tak dlouho, jak trvala indočínská válka,

nově a nově objevená fakta a souvislosti mě znovu natolik strhávala do

svého víru, že jsem psal knížku jedním dechem stejně tak, jako jsem

pročítal nově získané prameny. Snad bych se k tomu jako autor neměl

přiznávat, ale činím tak, protože vím, že zde shromážděná poslední

fakta zdaleka nejsou těmi posledními, která se o indočínských válkách

objeví.

20 V zajetí džungle 21

I. První

indočínská

válka:

Francie

Situace ve Vietnamu na přelomu let 1953–54

20 V zajetí džungle 21

I. První

indočínská

válka:

Francie

Situace ve Vietnamu na přelomu let 1953–54 V zajetí džungle První indočínská válka: Francie 23 ROzh Odující bit Va

V celém údolí se doslova otřásla zem. Do vzduchu vylétly stovky

kubíků zeminy, hořely bunkry, ozývaly se výkřiky raněných. Dělostřeleckou palbou začal finální vietnamský útok.

Psal se 13. březen 1954 a čas v údolí Dien Bien Phu ukazoval 17

hodin. Vietnamští dělostřelci potřebovali poslední sluneční paprsky, aby se přesně zaměřili a mohli poté, už kryti tmou před leteckými útoky, ostřelovat francouzské bunkry a zákopy.

Úvodní dělostřelecká palba trvala půl druhé hodiny. Vyřadila mnoho

důstojníků a vojáků, pět děl velkého kalibru, pět letadel, sklad pohonných hmot, poškodila francouzské spojovací zákopy. Pevnost Beatrice byla vážně poškozena a bylo přerušeno její spojení s velením.

„Ihned po palbě jsme zahájili útok na tuto pevnost a zlikvidovali dvě

ohniska odporu, o třetí jsme museli bojovat dalších pět hodin. Zabili jsme 300 nepřátelských vojáků a 200 zajali,“ vyprávěl mi Dam Quang Trung, bývalý zástupce velitele 312. uskupení, v době mé návštěvy v roce 1984 velitel 1. vojenského okruhu. Vietnamci útočili v „lidských vlnách“, do půlnoci dobyli Beatrici 1 a 3, ráno zbytek. Tak jim to radili dva čínští generálové, kteří byli přímo na velitelském stanovišti.

Velitel francouzské posádky generál de Castries se nesmířil se ztrá

tou své nejlepší strategické pevnosti a následující den tam poslal prapor vojáků a pět tanků. Pevnost zpět nedobyli a vrátili se s velkými ztrátami. Proto generál žádal velení v Hanoji o posily, a tak odpoledne dorazil prapor parašutistů jihovietnamské armády.

To už Vietnamci připravovali útok proti další pevnosti – Gabrielle.

Tentokrát na ni nezaútočili hned po první dělostřelecké přípravě, ale zopakovali ji ve dvě hodiny ráno a pak ještě znovu o dvě hodiny později. 877 obránců kladlo zuřivý odpor, pevnost padla až v sedm ráno. Z francouzské posádky bylo zabito 501 mužů, 221 bylo raněno a zajato, zbytek utekl. Opakovaný útok parašutistů byl odražen.

„Francouzi byli překvapeni přesností našeho dělostřelectva,“ vzpo

mínal Dam Quang Trung. „Velitel francouzského dělostřelectva Piroth byl přesvědčen o své nadřazenosti, protože tomu tak až dosud bylo. Ale tady Francouzi vypálili 30 000 granátů a nezasáhli ani jeden náš

kanón, zatímco naše sto pětky působily nepříteli značné ztráty. Takové

ponížení nesnesl a 15. března v poledne se zastřelil.“ Thajští bojovníci

ve francouzských službách v pevnosti Anne-Marie se dokonce vzdali

bez boje. Ale vietnamské ztráty byly značné. Do 17. března bylo vyřa

zeno 9000 Vietnamců, z toho 2000 padlo. Proto se generál Giap rozho

dl dále neposlouchat rady čínských poradců a více šetřit síly. Přestaly

útoky v lidských vlnách, ale začaly se hloubit tunely a kopat zákopy

k francouzským pozicím.

Když jsem mluvil s Francouzi, kteří přežili tyto boje, vyprávěli mi, jak

je zaskočila nepřátelská taktika. Nikdo z nich nepočítal s tím, že budou

Vietnamci schopni vykopat dvě stě kilometrů zákopů a stovky metrů

podzemních chodeb, jimiž se pak budou dostávat k jednotlivým pev

nostem, dokonce až do středu tábora. Také sama taktika útoků byla jiná,

než na jakou se cvičili Francouzi. Například Francouzi si vybírají terén

tak, aby útok mohl směřovat svrchu dolů, ale Vietnamci zásadně útočili

naopak, aby proti obloze lépe viděli cíle své palby. Francouzské vojáky

šokovalo, že již týdny před generálním útokem vždy v 17 hodin dělo

střelecký granát přesně zasáhl cíl, například letadlo připravené k odletu.

Vojáci to záhadné dělo naz



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist