načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: V soukolí okřídleného šípu -- Zákulisí automobilky Škoda očima konstruktéra Favoritu Petra Hrdličky - Jan Králík

V soukolí okřídleného šípu -- Zákulisí automobilky Škoda očima konstruktéra Favoritu Petra Hrdličky

Elektronická kniha: V soukolí okřídleného šípu -- Zákulisí automobilky Škoda očima konstruktéra Favoritu Petra Hrdličky
Autor:

Knihu si nenechá ujít žádný zájemce o historii i současnost motorizmu. Dramatické příběhy Ing. Karla Hrdličky a Ing. Petra Hrdličky, CSc., otce a syna, kteří svůj život spojili s ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  254
+
-
8,5
bo za nákup

hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3% 95%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku: ano
Médium: e-book
Počet stran: 160
Rozměr: 25 cm
Úprava: ilustrace , portréty, faksim.
Vydání: 1. vyd.
Spolupracovali: životopisy osobností připravil Petr Hrdlička
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-247-2415-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Ing. Petr Hrdlička nastoupil do automobilky Škoda jako učeň v roce 1948 a přestože byl syn bývalého ředitele, podařilo se mu nakonec vystudovat vysokou školu. Mnoho let působil v Ústavu pro výzkum motorových vozidel a v 80. letech se stal ředitelem Výzkumně vývojového závodu AZNP. Jeho vyprávění odhaluje málo známé skutečnosti a zajímavé detaily z historie vývoje a výroby automobilů Škoda od 60. do 90. let 20. století. Velmi zajímavé jsou úvodní kapitoly věnované Ing. Karlu Hrdličkovi, za jehož působení ve funkci ředitele se automobilka Škoda stala největším předválečným výrobcem osobních automobilů v tehdejším Československu. V poznámkách pod čarou je uvedeno mnoho krátkých medailonů osobností spjatých s naším automobilovým průmyslem. Vzpomínky významného českého automobilového konstruktéra, vůdčí osobnosti vývoje vozu Škoda Favorit, na činnost v automobilovém průmyslu a na otce, předválečného vedoucího ředitele automobilky Škoda.

Popis nakladatele

Knihu si nenechá ujít žádný zájemce o historii i současnost motorizmu. Dramatické příběhy Ing. Karla Hrdličky a Ing. Petra Hrdličky, CSc., otce a syna, kteří svůj život spojili s mladoboleslavskou automobilkou. První se stal na sklonku 20. let jejím ředitelem (v roce 1941 takřka odveden gestapem, na hodinu propuštěn), druhý (jako dítě představitele vysoké buržoazie) začal jako učedník a skončil jako ředitel výzkumně vývojového závodu AZNP Mladá Boleslav, odpovědný za vývoj vozu Škoda Favorit. Na pozadí domácího společenského dění 20. století se odvíjí historie továrny a osudy jedné rodiny jako sled neuvěřitelných událostí. Kniha osvětluje zákulisí známých i zcela neznámých skutečností, které ovlivnily současný vývoj automobilového průmyslu v ČR. Strhující kniha, kterou čtenář jen tak neodloží (zákulisí automobilky Škoda očima konstruktéra Favoritu Petra Hrdličky)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

GRADA Publishing

V SOUKOLÍ

OKŘÍDLENÉHO

ŠÍPU

ZÁKULISÍ AUTOMOBILKY ŠKODA

OČIMA KONSTRUKTÉRA FAVORITU

PETRA HRDLIČKY

Ptal se, naslouchal a zapsal Jan Králík

Životopisy osobností připravil Petr Hrdlička


Jan Králík

V soukolí okřídleného šípu

Zákulisí automobilky Škoda očima konstruktéra Favoritu Petra Hrdličky

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, Praha 7

obchod@grada.cz, www.grada.cz

tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400

jako svou 3262. publikaci

Odpovědná redaktorka Šárka Němečková

Grafi cká úprava a sazba Michal Dusil

Počet stran 160

První vydání, Praha 2008

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s.

Husova ulice 1881, Havlíčkův Brod

© Grada Publishing, a.s., 2008

Cover Design © Michal Dusil

Názvy produktů, fi rem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami

nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

ISBN 978 - 80 -247-2415-7


Obsah

Předmluva .........................................................................................................8

KAREL HRDLIČKA

Jak začínal ...................................................................................................... 10

Řídicí pracovník ........................................................................................... 14

Automobilka na úrovni ............................................................................. 21

Válka ................................................................................................................. 31

Defi nitivní důchod ...................................................................................... 33

PETR HRDLIČKA

Trnitá cesta k maturitě ............................................................................... 35

Poprvé v ÚVMV............................................................................................. 37

Na vysokou školu ......................................................................................... 43

Do fabriky ....................................................................................................... 45

Do ozubárny .................................................................................................. 50

Do Švýcarska ................................................................................................. 53

Lekce o demokracii a o penězích........................................................... 58

Opět do ÚVMV .............................................................................................. 63

Zuby ................................................................................................................. 69

Spolupráce ..................................................................................................... 73

Úkoly ................................................................................................................ 76

Škoda 1000 MB ............................................................................................. 79

Škoda 120 ....................................................................................................... 82

Nový vůz ......................................................................................................... 89

Do AZNP ......................................................................................................... 97

Vývoj ..............................................................................................................101

Kanadský průšvih ......................................................................................105

Motor .............................................................................................................108

Převodovka, nápravy ...............................................................................116

Bolestný nástup modelu Favorit ..........................................................123

Listopad 1989 .............................................................................................131

U Helbigů .....................................................................................................134

Nové úkoly ...................................................................................................139

Ničeho nelituji ............................................................................................152

Použitá literatura .......................................................................................156

Rejstřík ...........................................................................................................157


8 | V soukolí okřídleného šípu

Předmluva

Poprvé jsem se s ním setkal takřka před čtvrt stoletím. Sekretářka sjednala schůzku na půl

sedmou. Ráno! Vstával jsem před pátou, abych byl v Mladé Boleslavi včas. Jel jsem na roz

hovor o připravovaném novém automobilu Škoda, který se právě vyvíjel. Celý motoristický

národ na něj s napětím čekal a doufal, že konečně dostaneme vůz evropského standardu.

V polovině 80. let minulého století se však Evropa na hony vzdálila Československu takřka

ve všech oblastech. Jak může zastaralá fabrika v Mladé Boleslavi vyprodukovatkonkurence

schopný automobil, když se do ní naposledy zásadně investovalo na začátku 60. let? Když

jako jediná vyrábí už dvacet let vozy s motorem vzadu a v podprůměrné kvalitě? Když její

subdodavatelé jsou mnohdy v podstatně horším stavu? A co teprve lidé v nejrůznějších

funkcích, jimž už šlo jen o to udržet se na dosaženém místě. Nic neriskovat, do ničeho se

nepouštět, nenést kůži na trh bylo zaběhnuté pracovní krédo.

Dvě hodiny, které jsem strávil v kanceláři ředitele Výzkumně vývojového ústavu AZNPMla

dá Boleslav Ing. Petra Hrdličky, CSc. na mě tehdy působily jako z jiného světa. Hutně sevyja

dřoval, srozumitelně formuloval i komplikované technické problémy, logicky argumentoval

a neváhal použít ostré slovo, když bylo na místě. Hovořil s naléhavostí, přesvědčivostí azna

lostí i vzdálených detailů. Tomuto člověku by bylo těžké postavit se na odpor, říkal jsem si.

A hned mě napadlo, že právě s ním by stálo zato sepsat víc než rozhovor do časopisu.

V polovině devadesátých let k tomu skutečně došlo. Ing. Hrdličku jsem tehdy navštěvoval

s diktafonem alespoň jednou týdně. Co všechno se za deset let od našeho prvního setkání

změnilo v jeho životě i v mladoboleslavské automobilce! Byla tu ovšem Škoda Favorit, vůz

opravdu evropského standardu, natolik dobrý, že zlákal koncern Volkswagen, aby vstoupil

do mladoboleslavské automobilky a Favorit dál kultivoval. Bude to možná znít nadneseně,

ale jsem o tom přesvědčen: Favorit zachránil nejen automobilku, ale i budoucnostdomácí

ho automobilového průmyslu.

Rukopis sice ležel v šuplíku, ale čas od času jsem panu Ing. Hrdličkovi zavolal, abychom se

sešli a jeho životaběh doplnili o změny v průběhu plynoucího času. Stálo to za to? Posuďte

sami.

Jan Králík


9Zákulisí automobilky Škoda očima konstruktéra Favoritu Petra Hrdličky |

Kola, to je název bestselleru Arthura Haileyho, v němž na osudu několika osob popisuje

poměry a vztahy v Detroitu, sídle amerického automobilového průmyslu. Při čtení tétoskvě

lé knihy jsem se nemohl ubránit srovnání s našimi českými a československými podmínkami.

Záviděl jsem Američanům zejména kontinuitu, stejně jako jsem za svého působení vCury

chu obdivoval sedmisetletou tradici Švýcarské konfederace. Je zdaleka tolik nezasáhla ani

první, ani druhá světová válka. Rozhodně nedošlo ke změně režimů vládnutí, a už vůbec

neměli únor 1948, srpen 1968 a listopad 1989. Čeští manažeři a technici museli znovu azno

vu začínat mnohdy na troskách toho, co usilovně pomáhali vytvářet, nebo přinejmenším

pod zcela novými pány a za zcela jiných podmínek. Zejména generace mého tatínka, která

prožila naplno obě války, je obdivuhodná tím, jak čelila soukolí historie. Toto povídání je

také mým díkem tatínkovi, který byl skvělou osobností, čestným a vysoce vzdělaným člo

věkem, řekl bych člověkem renesančního ražení. Na mezinárodní výstavě Techno Classica

v březnu 2007 v Essenu vyzdvihl otce mimořádně úspěšný importér vozů Škoda v Německu,

když ho označil za jeden z pilířů pětasedmdesátileté kompetence Škody ve vývoji a výrobě

kompaktních – chcete-li v nejlepším slova smyslu lidových – automobilů.

Snad to tato knížka trochu více objasní. Kola po česku jsou tedy soukolí.

Petr Hrdlička

Vlevo Peter Sudeck ze společnosti Škoda Deutschland, za námi na promítací ploše prototyp lidového vozu


10 | V soukolí okřídleného šípu

KAREL HRDLIČKA

Jak začínal

Můj tatínek Ing. Karel Hrdlička se narodil 1. břez

na 1888 v Poděbradech. Když mu byl rok, jeho

otec, úředník poděbradské spořitelny Josef Hrd

lička, zemřel.

Maminka, do té doby pochopitelně v domác

nosti, se musela začít sama starat o syna Karla

a dceru Marii, tatínkovu starší sestru. Když se

Marie později stala pomocnou učitelkou v Kos

monosech, přispívala do rozpočtu také ona. Otec

dával za svých studií kondice, jak bývalo zvykem.

Také získal chudinské stipendium, s jehožpodpo

rou absolvoval reálku v Mladé Boleslavi, kterou

tenkrát nově postavili. Sedmileté studiumzakon

čil maturitní zkouškou z němčiny, francouzštiny,

matematiky a deskriptivy s vyznamenáním, stej

ně jako zkoušky po celou dobu svého dalšíhostu

dia. Strojařskou praxi začal velmi záhy, a sice ve

svých třinácti letech, kdy pomáhal o prázdninách

v kovárně. Tady poznával základy technologie. Po

absolvování reálky nastoupil o prázdninách do

klempířské dílny.

Po přijetí na C. a k. českou vysokou školutech

nickou v Praze opět získal chudinské stipendium,

které pro vynikající studenty vypisoval mecenáš

Josef Hlávka

1

. Studenti, kteří stipendium získa

li, bydleli na Hlávkově koleji v Jenštejnské ulici

nedaleko Karlova náměstí. Podmínkou bylo řím

skokatolické vyznání, osvědčené pravidelnou

účastí na mších, adept dále musel na studiích

získat stanovené množství bodů dané počtem

zkoušek a hlavně musel mít výborné studijní

výsledky. Hlávka chtěl vychovávat lidi s rozletem,

a tak další podmínkou byla studia jazyků. Otec se

proto pustil do angličtiny. Důraz se kladl i naspo

Maminka Hrdličková se synem Karlem vnece

lém roce jeho věku

Karlova sestra Marie


11Zákulisí automobilky Škoda očima konstruktéra Favoritu Petra Hrdličky |

lečenské chování, k němuž patřil mj. šerm, který otec povinně absolvoval. Mecenáš dr.Hláv

ka platil pro ten účel italského mistra šermu a majitele šermířské školy v Mikulandské 4

v Praze pana Orazia Santelliho. Tatínek vynikal zejména v šavli a pan Santelli ho angažoval

jako cvičitele. Dostal od něho na památku i stříbrné pouzdro na cigarety v krásnémseces

ním provedení.

Otec začal studovat na Fakultě strojní a elektrotechnické na Karlově náměstí, cožzname

nalo věnovat se oběma oborům, elektrotechnika se tehdy ještě nepřednášela samostatně.

Po celou dobu studií ho podporovala také sestra Marie. Rozumělo se samo sebou, že po

absolutoriu by se naopak on stal její oporou. K tomu bohužel nedošlo, protože Mariezemře

la při porodu v roce 1910, v době, kdy otec na studiích končil. I na technice se snažil opatřit

si peníze vlastními silami. Ve volných obdobích a o prázdninách v roce 1908 pracoval vopra

várenských dílnách Strossovy továrny v Bělé pod Bezdězem, kde si také vydělal prvnípení

ze odbornou činností. O prázdninách v roce 1909 se svým přítelem z Poděbrad, budoucím

lékařem Vladislavem Boučkem, prošli tehdejší knížectví Černou Horu. Během studia byl otec

privátním asistentem profesora Karla Domalípa

2

, vynikajícího elektrotechnika a odborníka.

1

Josef Hlávka (1831–1908) byl významný pražský stavitel, architekt (vídeňská opera, pražská porodnice UApoli

náře) a úspěšný podnikatel. Patřil k nejšlechetnějším domácím mecenášům. Podporoval především vysokéškol

ství a nadané nemajetné studenty. Byl zvolen prvním prezidentem České akademie věd a umění, od roku 1897

řídil Soupis památek historie a umění v zemi české.

2

Karel Domalíp se narodil 24. června 1846 v Kosmonosech. Přednášel na české a německé technice a zasloužil se

o to, že se elektrotechnika stala součástí pravidelné výuky (1884). V roce 1893 byl jmenován řádným profesorem.

Založil elektrotechnickou laboratoř, prosazoval bezdrátový rádiový přenos, propagoval rentgen, věnoval sepro

blematice rezonance a vedení elektřiny v kovovém prstenci. Byl členem národních i mezinárodních vědeckých

společností, napsal řadu odborných statí. Zemřel v Praze 19. listopadu 1909.

Student Karel Hrdlička

jako šermíř


12 | V soukolí okřídleného šípu

Počátkem roku 1911, tedy ve svých třiadvaceti letech,

ukončil studia a nastou pil na technice jako asistent

při stolci textilních strojů. V létě o prázdninách odjel

na brigádu k fi rmě Bartoň do Náchoda a dále na čtvrt

roku do Anglie k fi rmě Dobson & Barlow v Boltonu.

Poté absolvoval vojenskou službu. Nastoupil u maríny

jako námořník na křižníku Viribus Unitis v přístavu Pula

na Istrii, což se pak táhlo celým otcovým životem,mari

ňáci spolu drželi a v dobách Československé republiky

se scházeli v Brandýse nad Labem u jednoho hoteliéra,

rovněž bývalého námořníka.

Po návratu z vojny působil ještě krátce na techni

ce, odkud v roce 1912 odešel na místo samostatného

závodního inženýra (dnes bychom

řekli správce provozu) do textilní

barvírny Rothkosteletzer-Erlacher

v Červeném Kostelci, kde pracoval

pod ředitelem Ing. Karlem Kriso.

Od 1. ledna 1913 nastoupil jako

konstruktér do Ringhoff erovy va

gonky na Smíchově s ročním pla

Josef Hlávka se studenty před kolejí v Jenštejnské ulici vítá císaře Františka Josefa I.


13Zákulisí automobilky Škoda očima konstruktéra Favoritu Petra Hrdličky |

tem 1800 Kč. Jako živitel své maminky byl již dříve

zproštěn další vojenské povinnosti, navíc se staral

o neteř, kterou si vzal s maminkou na vychová

ní a o niž se staral až do její svatby s brněnským

profesorem Brandstädterem. Byl to spolupracov

ník speleologa profesora Karla Absolona, zná

mého zejména zkoumáním punkevních jeskyní

v Moravském krasu.

Tyto události měly vliv na způsob tatínkovamyš

lení. Byl to čestný a zodpovědný člověk. Pokládal

za životní prioritu postarat se o své blízké avycho

vat dceru sestry, které se cítil být zavázán za její

podporu v době, kdy studoval. I později počítal

s „the worst case“ – s nejhorším případem, že když

se ožení a bude mít děti, může zemřít stejně jako jeho otec Josef, že by tedy rodina zůstala

bez prostředků. Navíc měl rakousko-uherskou zkušenost, která potvrzovala, že největší jis

totou jsou peníze uložené ve spořitelně. Pokládal proto za povinnost neženit se dříve, než

nastřádá dost peněz, aby rodina nestrádala ani v případě, že by náhle zemřel. Oženil se až

26. listopadu 1932, tedy ve svých 44 letech. Jistě měl pocit, že všem svým zásadám učinil

zadost. Zdánlivě neotřesitelnou teorii o zajištěné budoucnosti rozmetaly další známédějin

né události. Nepomohly mu ani anglické dluhopisy u Živnobanky, které měly sloužit jako

Asistentem na technice, 1911

Ředitel červenokostelecké textilky

Ing. Karel Kriso


14 | V soukolí okřídleného šípu

pojistka, za niž bychom s bratrem vystudovali prestižní školy. Tatínek si pro náspředstavo

val ETH-Eidgenossische Technische Hochschule v Curychu, kde měl známého vynikajícího

světového odborníka na parní turbíny profesora Stodolu

3

. Z toho všeho pochopitelně sešlo.

Nejdříve byly za protektorátu znehodnoceny peníze a zablokovány anglické dluhopisy,

v květnu 1945 přišla druhá měna a vázané vklady. Po únoru 1948 zabavil stát dluhopisy bez

náhrady. Nakonec měnová reforma v roce 1953 po známém slibu prezidenta Zápotockého,

že k ní nedojde, znamenala likvidaci i oněch vázaných vkladů, respektive jejichznehodno

cení v poměru 50 : 1. To ovšem v roce 1913 nemohl tatínek tušit.

Z doby svého působení u Ringhoff era mi vyprávěl o tom, že pracoval mimo jiné na zná

mém vagónu pro císaře Františka Josefa I., pro nějž řešil i tajné zasunovací stěny mezicísa

řovým kupé a kupé Kateřiny Schrattové, resp. mezi jejich postelemi. Schrattová byla zná

má vídeňská herečka a císařova blízká přítelkyně. Továrna měla zakázky na vagóny osobní,

nákladní i motorové, objednávky přišly také z Egypta. Otcova dobrá pozice u Ringhoff era se

brzy ukázala být velkým štěstím, protože díky ní nemusel v roce 1914 narukovat na frontu.

V roce 1918 začal pracovat ve správě provozu a o rok později se stal zástupcem správcepro

vozu, dnes bychom řekli šéfem dílen, v nichž pracovalo 3200 dělníků. V této funkci působil

až do listopadu 1920. Paralelně přednášel na Českém vysokém učení technickémmechanic

kou technologii vláknin, kde po tři roky zastupoval profesora Vyhlídala.

Řídicí pracovník

Když přišla nabídka od tehdy mocného Svazu zaměstnavatelů při Sdružení kovodělného

průmyslu československého, nastoupil 1. ledna 1921 na místo tajemníka podřízenéhogene

rálnímu tajemníkovi dr. Samkovi s ročním platem 60 000 Kč a roční remunerací ve výšinej

méně 5000 Kč. Smlouva byla uzavřena na dva roky, tedy do 31. prosince 1922. Od 1. ledna

1923 se stal generálním tajemníkem s platem 90 000 Kč ročně a s minimální ročníremune

rací 7500 Kč. Byly to náramné peníze, jen pro představu: Tatra 11, uvedená v témže roce na

trh, stála 39 400 Kč.

Nové postavení bylo zajímavé a současně významné. Otec se dostal do styku s nejvyššími

vládními a hospodářskými špičkami té doby, od ředitele Živnobanky Jaroslava Preisse po

3

Prof. Ing. dr. h. c. Aurel Stodola se narodil 10. května 1859 v Liptovském Mikuláši. Studoval v Košicích, Budapešti,

Curychu, Charlottenburgu a v Paříži na Sorboně. Pracovat začal v pražských Českomoravských strojírnách a ve

strojírně Ruston. Roku 1892 přijal docenturu na technice v Curychu, brzy se stal profesorem a působil zde až do

své smrti 25. prosince 1942. Světovou pověst si zajistil teoretickými pracemi v oboru parních turbín. Jeho dílo „Die

Dampfturbinen und ihre Aussichten als Wärmekraftmaschinen“ z roku 1903 se dočkalo mnoha vydání a vyšlo

v řadě světových jazyků. Pracoval rovněž na funkčních pohyblivých protézách.


15Zákulisí automobilky Škoda očima konstruktéra Favoritu Petra Hrdličky |

prezidenta T. G. Masaryka. V této funkci byl pověřen i jednáním v Ženevě v tehdejšíSpoleč

nosti národů, kde působil Edvard Beneš jako ministr zahraničí. Otec spolupracoval s dr.Aloi

sem Rašínem, s Karlem Englišem a s řadou průmyslníků. Tak se seznámil i s JUDr. Karlem

Loevensteinem

4

, generálním ředitelem plzeňské Škody. Dr. Loevenstein nabídl otci v roce

1923 funkci viceředitele a místo šéfa zaměstnavatelského oddělení na generálním ředitel

ství v Praze s ročním příjmem 120 000 korun. Z této částky tvořilo služné 84 000 Kč,příby

tečné 22 000 Kč a minimální zaručená remunerace ve výši 14 000 Kč. Otec na tuto pozici

nastoupil 1. března 1924.

4

JUDr. Karel Loevenstein se narodil 24. července 1885 v Praze. Jako velmi nadaný student se stal nejmladšímdok

torem práv na Karlově univerzitě. V roce 1919 přišel do Škodovky jako tajemník generálního ředitele Ing. Františka

Hanuše. Po jeho odchodu v roce 1923 postoupil na jeho místo, kde setrval do roku 1934. Tehdy zemřel předseda

správní rady Josef Šimonek a Karel Loevenstein byl jmenován do této nejvyšší funkce. Setrval v ní až do své smrti

2. února 1938.

Tajemníkem Svazu zaměstnavatelů při Sdružení kovodělného průmyslu českosleovsnkého, 1921


16 | V soukolí okřídleného šípu

V roce 1927 byl povýšen do funkce ředitele, v níž nadále

vedl zaměstnavatelské oddělení. Jeho dalším působištěm

se od ledna 1929 stala Mladá Boleslav, kde byl jmenován

náměstkem závodního ředitele s úkolem zahájit pásovou

výrobu v nově postavených budovách mechaniky akaro

sárny. Na své jmenování vzpomínal otec ještě po letech

a v roce 1977, to mu bylo 89 let, vzpomínky namluvil na

magnetofonový pásek:

„Býval jsem na generálním ředitelství Škody v Prazeředi

telem, jemuž podléhalo oddělení zaměstnavatelské čili

francouzsky groupe personnel. Bylo prodlouženou rukou

generálního ředitele, poněvadž mělo za úkol obstarávat

všecky úkoly, které si jinak v soukromém závoduobstará

val majitel sám (personální politika, úřednické platy, děl

nické mzdy, vzdělávání, vybavení kanceláří a pomocných

zařízení apod., podřízen byl přímo generálnímu řediteli

– pozn. aut.). Při tak velikém závodě jako Škodovka nebylo

myslitelné, že by se generální ředitel mohl vedleobchod

ních a technických záležitostí zaměstnávat ještě těmito

obory. Tak to všecko podléhalo mně, což znamenalo, že

jsem musel mít velmi časté konference s generálnímředi

telem, abychom neztratili kontakt. A aby to vyšlo, dělalo

se to následovně: Já jsem vždycky všechny záležitosti,

které byly k vyřízení, srovnal do jedné z knih, které jsme

měli z doby, kdy se pořizovaly mokré kopie, a k tomu jsem

sestavil seznam všech otázek, které ten den bylo potřeba

řešit. Obyčejně to dopadlo tak, že mě generální ředitel

vzal s sebou do vozu a odjeli jsme k němu na večeři. Po

večeři jsme si rozložili lejstra a začali jsme to probírat.Jed

nou mi říká:

„Poslouchej, já tam s tou Mladou Boleslaví nějak nejsem

srozuměnej, tam by se něco mělo udělat. Tam by měl přijít

nějakej jinej člověk.“

„No, to je jednoduchý,“ řekl jsem. Měl jsem vždycky

v zásobě dva nebo tři lidi velmi schopné, které jsem navrhl

na vedoucí místa, poněvadž se mohlo stát, že někdo zředi

Jmenovací dekret na místo viceředitele zaměstnavatelského oddě

lení koncernu Škoda


17Zákulisí automobilky Škoda očima konstruktéra Favoritu Petra Hrdličky |

telů nebo viceředitelů onemocněl nebo odejel

na delší dobu do ciziny a tak dále, na to všechno

bylo pamatováno. Tak jsem udělal jako obyčej

ně terno (v úřední řeči trojice osob navržených

do uvolněného místa – pozn. aut.) a zařadil je až

na konec všech záležitostí, které byly kvyřizová

ní, poněvadž jsem to považoval za věc, kterou

budeme muset trošku prohovořit. S generálním

ředitelem jsme se navečeřeli a on si zavolalsvé

ho komorníka Kladívko a říká mu:

„Kladívko, dej tam dvě šampaňský do ledu,

jeden napoleónskej koňak a uvař nám černý

kafe.“

Slavnostní úvod mi byl trochu jaksi podezře

lej, ale nic mě nenapadlo. A začali jsme probírat

kandidáty. Byl jsem zvyklý, že než jsemgenerál

nímu řediteli něco doporučil, vždycky jsem si

to strašně dobře rozmyslel – a on to přijal hned,

řekl jo, udělal jsi to dobře. Tentokrát však ne.

„Nezlob se, tenhleten mi nevyhovuje.“

„Ale já tu mám ještě dva.“

„No tak koho?“ Probrali jsme je, ale on ne, ne a ne. Povídám:

„To je tedy skutečně velmi nepříjemná záležitost, ujišťuji tě, že jsem vybíral vopravdupocti

vě.“

„O tom já nepochybuju,“ říkal. A pokračoval: „Ale řeknu ti, že ve fabrice škodovský znám

chlapa, který by se pro tu Mladou Boleslav ohromně hodil. Jenom se jedná o to, jestli by

nám tam šel.“

Na to jsem odpověděl: „No tak to jsou, prosím, dvě věci. Jednak protože ty znáš personál

škodovský lépe než já, který to má jako řemeslo, tak se k svému postavení nehodím a musím

podat demisi. A to druhý: Pokud mně řekneš, kdo by do tý Boleslavi měl jít, a dáš mi volnou

ruku, abych to s ním spořádal, no tak doufám, že to bude moje poslední práce, kterou budu

moct pro tebe ještě udělat.“

Generální ředitel se zasmál a zavolal:

„Kladívko, dej to na stůl.“ Kladívko přišel, nalil šampaňské a Loevenstein říká:

„Tak se podívej. Já potřebuju chlapa, kterej je dobrej mechanik a elektrotechnik. To jseš ty,

poněvadž máš oba obory. Já potřebuju chlapa, který rozumí polstrování a lakování a tak, to

jseš ty. Byls u Ringhoff era a já vím, jak si tě tam hrozně vážili a že si tě brali k podobnýmúko

lům, abys to rozřešil. Na co mám ještě čekat? Tak prosit!“ Zvedl skleničku a říká: „Já vás vítám

na novém působišti, pane závodní řediteli v Mladé Boleslavi.“

Sedmatřicetiletý Karel Hrdlička.

Snímek z 27. srpna 1925


18 | V soukolí okřídleného šípu

„A od kdy?“ zeptal jsem se.

„Nastoupit předevčírem bylo by pozdě.“

„Tak dobře, ale bude to trvat ještě měsíc nebo šest neděl, kdy budu muset zastávat tyhle

funkce obě dvě, zatím jsem na to nebyl připravenej a za sebe žádného zástupce nemám. Ale

vím o jednom chlapíkovi, dr. Polákovi, který by se pro to hodil. Musíme ho ovšem nejdříve

získat ze Svazu průmyslníků.“

A tak jsem se dostal do Mladé Boleslavi. Přirozeně jsem tam byl společně se závodním

ředitelem Ing. Novákem, jemuž zůstávala stará funkce vedení vlastní výroby. Mým úkolem

bylo v první řadě zařídit novou dílnu, kde by byla výroba modernizována. Znal jsem, jak to

vypadá u automobilky Citroën a jinde, u nás ovšem žádná plynulá výroba nebyla. Dr.Loev

enstein mi řekl:

„Koukej, já ti tady svěřuju 220 milionů, to je výpůjčka z Anglie na 8 % úroku, víš, co to je.

Buď se ti ta Boleslav povede a pak jsme oba dva hotoví lidé, nebo se ti to nepovede amusí

me vzít ranec a jít od toho, protože 220 milionů je tak těžké sousto, že ani Škodovka by ho

nemohla beze všeho spolknout.“

No prosím, mně se to povedlo, záležitost jsem podle svého nejlepšího svědomí obstaral

v poměrně krátké době. Bylo tu nebezpečí, že kdyby se byla prodloužila investiční doba

o rok, vznikla by nová účetní položka šestnácti milionů úroků do Anglie a kde bychom je

vzali? Byli by je zase museli dělníci svýma rukama vydělat. Mně se naopak podařiloprokaza

telně ušetřit asi 12 milionů. Když jsem podával ofi ciální zprávu generálnímu řediteli atehdej

šímu prezidentovi Škodovky Šimonkovi, uvedl jsem to. Oba dva pánové mě vyzvali, abych

si řekl, co za to chci. Já jsem řekl, že jsem svobodný člověk, že nechci nic, mně stačí, když

mám plat, který mi jako řediteli dali. Jenom bych vás prosil, že když jdu do automobilového

průmyslu, tak víte, že automobil kouše. Pro ten případ, že by se mi při tom něco přitrefi lo, tak

bych vás velmi prosil, abyste na mě pamatovali s nějakou zvýšenou penzí nebo mojí ženě

či dětem, pokud bych je měl, abych mohl být klidný. Oba dva pánové mně to slíbili, a když

jsem odcházel do penze, dostal jsem přídavek 4000 korun měsíčně až do odvolání. To přišlo

až v roce 1948, kdy se mi penze snížila až na 600 Kč měsíčně. A nemít pár obrázků, které jsem

mohl prodat, nevím, jak bych to přetloukl.“

Od 1. ledna 1930 se z automobilky Škoda stal samostatný podnik v rámci plzeňskéhokon

cernu. Nesl název Akciová společnost pro automobilový průmysl (ASAP), jehož 99 % držela

plzeňská Škodovka a 1 % formálně vlastnil generální ředitel Loevenstein. Otec dostal přesně

vymezené úkoly:

– zvýšit počet prodaných vozů,

– dosáhnout pro Škodu v Československu prvního místa mezi ostatními automobilkami,

– výrazně zvýšit export,

– zavést systém do nákupu materiálů a komponentů od externích výrobců,

– zvýšit rentabilitu výroby,

– vybudovat obchodní a prodejní síť.

*


19Zákulisí automobilky Škoda očima konstruktéra Favoritu Petra Hrdličky |

Dodnes platí, že největší míry rentability lze dosáhnout už při vývoji a konstrukci výrobku.

Užitné vlastnosti určují prodejnost, promyšlená konstrukce dovoluje využít moderní technologie, vysoká míra unifi kace zlevňuje hromadnou výrobu. Dobrá obchodní a prodejní síť

vytváří důvěru zákazníka. Takové úkoly tedy měl řešit tým, který tatínek vedl. Začal tupůsobit v době, kdy zastaralé typy automobilů nešly dobře na odbyt a kdy bylo třeba vydat se

novou cestou. Hlavními otcovými spolupracovníky byli v té době ředitel karosárny Ing. Vilém

Frynta, vynikající konstruktér a člověk Ing. Oldřich Meduna

5

a rovněž vynikající konstruktér

Ing. Vladimír Matouš

6

. V továrně rozdělili konstrukci na oddělení AT 1, tedy konstrukciosob>5

Prof. Ing. Oldřich Meduna (1902–1996) se narodil v Brně, kde vystudoval tamní techniku. Krátce působil vKrálovopolské strojírně, rok (1926–1927) pak v automobilce Praga. V září 1927 přešel do Škody v Plzni, kde se jako

konstruktér věnoval traktorům, nákladním vozům, autobusům a tankům. Z původně řadového konstruktéra se

postupně vypracoval na vedoucího oddělení AT 2, tedy šéfa konstrukce všech užitkových vozidel. Za války se po

dobu několika měsíců podílel u fi rmy Porsche ve Stuttgartu na konstruování vojenského tahače Radschlepper

Ost (RSO). Jeho dílem je mimo jiné i Škoda 706, prototyp aerodynamického autobusu Škoda 532, který notně

předběhl dobu. Jeho poslední konstrukcí ve Škodě byl pancéřovaný vládní osobní speciál Škoda VOS. Krátce pak

působil v Karose Vysoké Mýto. Závěr kariéry strávil na Vysoké škole strojní a textilní v Liberci. Toto období přerušil

v letech 1958–1959, kdy byl pozván do Číny na přednáškové turné a aby pomohl při konstrukci tamníchužitkových vozidel.

6

Ing. Vladimír Matouš (1896–1963) absolvoval v roce 1920 ČVUT. V následujících čtyřech letech bylkonstruktérem leteckých motorů u fi rmy Walter Jinonice. V letech 1924–1928 se stal konstruktérem ve Škodových závodech

v Plzni, kde se podílel na výrobě vozů Škoda-Hispano Suiza. Od roku 1928 působil v mladoboleslavskéautomobilce až do svého odchodu do důchodu v roce 1959. Byl vedoucím konstruktérem, od roku 1931 šéfem konstrukční

kanceláře AT 1 a od roku 1936 místoředitelem ASAP. V roce 1947 byl z AZNP uvolněn na funkci expertaministerstva průmyslu a reparace tehdejším ministrem Laušmanem. Od roku 1948 působil opět v AZNP jako technický

ředitel, od roku 1950 jako vedoucí technického vývoje. Pod vedením Ing. Matouše vznikla nová řada osobních

automobilů Škoda, tj. Popular, Rapid, Favorit a Superb, vyznačující se podvozkem s centrální rourou a všeminezávisle odpruženými koly, což byla konstrukce uzpůsobená pro sériovou výrobu. Během války připravil Škodu 1101

( Tudor) a po válce Škodu 1200, první vůz s celokovovou karoserií, později modernizovanou na typ 1201. Poslední

model, na němž pracoval, byla Škoda 440 (Spartak).

Ing. Vilém Frynta Ing. Oldřich Meduna




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist