načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

V cizím hrobě - Ian Rankin

Elektronická kniha: V cizím hrobě
Autor:

Uplynulo pětadvacet let od chvíle, kdy se John Rebus objevil na scéně, a protože teď, v důchodu, se na řešení odložených případů může podílet jenom jako civilní zaměstnanec, ...
Produkt teď bohužel není dostupný.

»hlídat dostupnost

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: BB/art
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI
Počet stran: 343
Rozměr: 22 cm
Vydání: 1. vyd. v českém jazyce
Název originálu: Standing in another man’s grave
Spolupracovali: přeložila Jitka Fialová
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 9788074616709
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Uplynulo pětadvacet let od chvíle, kdy se John Rebus objevil na scéně, a protože teď, v důchodu, se na řešení odložených případů může podílet jenom jako civilní zaměstnanec, touží po návratu do přední linie. Když se jeden z dávných případů znovu otevírá, nenechá si ujít příležitost s kriminálním oddělením aspoň spolupracovat. Ale jelikož na jeho tvrdohlavosti a metodách se nic nezměnilo, brzy způsobí problémy jak sobě, tak bývalé kolegyni Siobhan Clarkeové. Situaci dál komplikuje jeho starý protivník Ger Cafferty i nový boss edinburského podsvětí. Navíc Rebusovu návratu do řad policie hodlá zabránit Malcolm Fox z policejní inspekce, který je o Rebusově zkorumpovanosti pevně přesvědčen, a proto ho má neustále na mušce. Rebus se přesto vytrvale snaží zjistit pravdu o sérii zdánlivě nesouvisejících zmizení několika mladých žen, ačkoli tím ohrožuje vlastní život i kariéru nejbližších spolupracovníků.

Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky
















Vydalo nakladatelství B B/art s.r.o. v roce 2014
Bořivojova 75, Praha 3
Copyright © 2012 John Rebus Ltd.
All rights reserved.
Z anglického originálu Standing in Another Man’s Grave
(First published by Orion Books, Great Britain, 2012)
přeložila © 2013 Jitka Fialová
Redakce textu: Zuzana Pokorná
Jazyková korektura: Mirka Jarotková
Grafická úprava obálky © 2013 Bohumil F encl
První elektronické vydání v českém jazyce
ISBN 978-80-7461-670-9
V ciz m hrob .qxd 6.8.2013 9:07 StrÆnka 4





Odpočívej v pokoji, Jackie Levene
V ciz m hrob .qxd 6.8.2013 9:07 StrÆnka 5















V ciz m hrob .qxd 6.8.2013 9:07 StrÆnka 6





Prolog
V ciz m hrob .qxd 6.8.2013 9:07 StrÆnka 7





V ciz m hrob .qxd 6.8.2013 9:07 StrÆnka 8





I
O D OTEVŘENÉHO HROBU se raději držel dál.
Dělily ho od něj semknuté řady ostatních smutečních hostů. Když přišla
chvíle přinést sem rakev, chopilo se jí šest mužů, kteří stáli poblíž; jako
první k ní přistoupil syn zesnulého. Zatím neprší, ale déšť se zjevně hodlá
na pohřeb také dostavit. Zdejší poměrně nový hřbitov leží na
jihovýchodním okraji Edinburghu. Obřad v kostele Rebus vynechal a nepůjde ani na
sendviče a skleničku něčeho ostřejšího. Nyní si zezadu pozorně prohlížel
hlavy truchlících: poškubávali shrbenými rameny, kýchali a odkašlávali si.
Sem tam někoho poznává, ale mnoho známých tady asi nemá. Vtom se mezi
dvěma truchlícími otevřela mezera, takže hrob zahlédl. Okraje zakrývá
zelená látka, jako by měla zamaskovat tvrdou realitu. Někdo právě hovořil,
ale značná část slov až k Rebusovi nedolétla. O rakovině nepadla ani zmínka.
Jimmy Wallace byl „krutě vytržen“ z kruhu rodiny: zůstala po něm vdova,
tři děti a pět vnoučat. Ta určitě stojí v první řadě a většinou jsou už dost
velká na to, aby věděla, co tu probíhá. Když jejich babička pronikavě
vykřikla, nejbližší ji začali utěšovat.
Proboha, dal by si cigaretu.
Jak dobře se s Wallacem znal? Už ho neviděl čtyři roky, možná pět let,
ovšem před deseti nebo i více lety dělali na stejné policejní stanici. Jimmy
sice sloužil v uniformě, kdežto Rebus na kriminálce, ale u takových, jako
byl on, na tom nesejde. Někdy se podělíte o nějaký ten vtípek nebo klep
a občas se vynoří střípek užitečné informace. Wallace odešel do důchodu
před šesti lety, zhruba v době, kdy přišla tahle diagnóza, spolu s
chemoterapií a ztrátou vlasů.
Se svým typickým smyslem pro humor se už narodil...
Je pěkné ho mít – ovšem lepší je být nešťastný, ale naživu. Rebus v kapse
cítil krabičku cigaret a věděl, že by stačilo couvnout pár metrů; snad by si
tam vzadu mohl stoupnout za strom a zapálit si. Ta představa mu
připomněla, jak se ještě jako školáci schovávali za přístřešek na jízdní kola, aby
je ředitel neviděl. Stávalo se, že se tam objevil někdo z učitelů a chtěl po
nich oheň nebo cigaretu – někdy jim dokonce zabavil celou krabičku.
Velmi známá postava zdejší komunity...
9
V ciz m hrob .qxd 6.8.2013 9:07 StrÆnka 9





Dobře ho znali i zločinci, které kdysi pomohl dostat za mříže. Někdo
z nich mu možná také přišel vzdát poslední poctu... Rakev právě spouštěli
do hrobu a vdova – nebo snad některá z dcer – znovu vykřikla. Za pár minut
bylo po všem. Rebus věděl, že někde poblíž na nenápadném místě čeká
malé rypadlo. Vyhloubili jím hrob a teď ho znovu zasypou. Hromadu hlíny
zatím zakrývá husté zelené sukno. Všechno je velice decentní. Většina
smutečních hostů se u hrobu dlouho nezdržela. Jeden z nich, s obličejem samá
vráska a se svěšenými koutky úst, schoval ruce do kapes černého vlněného
kabátu, popošel k Rebusovi a krátce kývl hlavou.
„Johne,“ oslovil ho.
„Tommy,“ odpověděl Rebus a také kývl na pozdrav.
„Za pár dní budeme na řadě my...“
„Ale teď ještě ne.“
Oba vykročili k vratům hřbitova.
„Nechcete svézt?“
Rebus zavrtěl hlavou. „Jsem tu autem.“
„Provoz je strašný – jako obvykle.“
Rebus mu nabídl cigaretu, ale Tommy Beamish odmítl s tím, že nekouří
už dva roky. „Doktor mi vysvětlil, že jinak bych pořádně nevyrostl.“
Rebus si zapálil a vdechl kouř. „Jak dlouho jste ze hry?“
„Dvanáct let, a snad to ještě chvíli vydrží. Jsem z těch, co zatím měli
štěstí. Až moc jich dopadne jako Jimmy – dostanou zlaté hodinky, a pak
místo aby si užívali důchod, skončí na prkně.“
„Radostná perspektiva.“
„Tak proto pořád chodíte do práce? Slyšel jsem, že děláte na odložených
případech.“
Rebus pomalu přikývl. Už byli skoro u vrat. Míjelo je první auto, nejbližší
pozůstalí na zadním sedadle, oči přilepené na cestu před sebou. Lámal si
hlavu, co Beamishovi ještě říct. Měli každý jinou šarži, byli z různých
stanic. Pokusil se vydolovat z paměti jména kolegů, které by mohli oba znát.
„Hm...“ Beamish se nejspíš potýkal se stejným problémem. Napřáhl
k Rebusovi ruku a ten ji stiskl. „Tak zas příště, co?“
„Ovšem jen pokud ten dřevěný převlečník nedostane jeden z nás.“
Beamish si odfrkl. Na odchodu si ještě zvedl límec, aby ho chránil před
dešťovými kapkami. Rebus patou zamáčkl cigaretu, chviličku počkal
a zamířil k autu.
Provoz v Edinburghu skutečně byl hotová noční můra. Provizorní
semafory, uzávěrky silnic, objížďky. Všude dlouhé kolony. A téměř všechno
10
V ciz m hrob .qxd 6.8.2013 9:07 StrÆnka 10





jenom kvůli výstavbě jediné tramvajové trati z letiště do centra města. Když
Rebus už poněkolikáté musel trčet na místě, aspoň zkontroloval mobil,
jestli mu nepřišly esemesky, a nijak ho nepřekvapilo, že žádnou nenašel.
Nic naléhavého si nežádá jeho pozornost: na oběti případů, na nichž
pracuje, svět dávno zapomněl. Útvar pro vyšetřování odložených případů se
nyní zabývá jedenácti vraždami. Nejstarší se stala už v roce 1966,
nejnovější je z roku 2002. Kde bylo možné navštívit hroby obětí, Rebus to
udělal. Na několik z nich příbuzní a přátelé stále nosí květiny; pokud k nim
připojili kartičku se jmény, všechna zapsal a pak vložil do spisu – ovšem kdo
ví, jestli to k něčemu bude. Když teď v autě pustil přehrávač cédéček,
z reproduktorů se rozezněl hluboký drsný hlas. Jackie Leven zpíval, jak
stojí v cizím hrobě. Rebus přivřel oči. Na okamžik jako by se opět ocitl na
hřbitově, kde se spokojil s tím, že zezadu zíral na hlavy a ramena. Teď se
nahnul nad sedadlo spolujezdce a z obalu vytáhl sešitek s texty písní. Tahle
se jmenuje „V cizím dešti“. Tak o tom tedy Jackie Leven zpívá: jak stojí
v dešti, který má zmáčet někoho jiného.
„Nejvyšší čas dojít si na ušní,“ zamumlal Rebus. Jackie Leven už je taky
po smrti. Byl zhruba o rok mladší než Rebus. Oba pocházeli z Fife, z kraje
na sever od Edinburghu. Rebus chvíli vzpomínal, jestli jeho škola s tou
Levenovou někdy nehrála fotbal – při jiné příležitosti se totiž děti z různých
škol prakticky nesetkávaly. Ale na tom by stejně sotva záleželo: Rebuse do
A týmu nikdy nevzali, takže musel jenom fandit spolužákům, kteří
předváděli kličky nebo skluzy a dávali góly; urážky z obou stran při tom jen
pršely.
„Kvůli nim jsem tam stál v dešti cizích urážek,“ řekl nahlas. Z auta za
ním zaječel klakson. Řidič někam pospíchá. Má nějaké jednání, někoho
důležitého nechává čekat. Celý svět se zhroutí a shoří, jestli se kolona zase
nedá do pohybu. Rebus se pokoušel odhadnout, kolik hodin svého života
promarnil čekáním. Nebo tím, že někoho sledoval. Anebo vyplňoval
formuláře, požadavky a pracovní výkazy. Pak mu mobil pípnutím ohlásil zprávu;
viděl, že ji poslal šéf.
Říkal jste ve tři!
Rebus mrkl na hodinky. Pět minut po celé. Do kanceláře dorazí zhruba za
dvacet minut. Za starých časů by asi měl sirénu a na střeše majáček. Možná
by i vjel do protisměru a doufal, že mu osud bude nakloněn – že neskončí
v nemocnici. Ale v dnešní době nemá ani pořádný průkaz, protože už není
policista. Nanejvýš je bývalý policista, důchodce, který pro Policii Lothian
a Borders pracuje jako civilní zaměstnanec. V jejich útvaru zůstal v aktivní
11
V ciz m hrob .qxd 6.8.2013 9:07 StrÆnka 11





službě jedině šéf. A ani trochu ho nepotěšilo, když mu pověsili na krk
senilní důchodce. Žádnou radost mu nedělá ani porada ve tři odpoledne,
natož Rebusovo zpoždění.
Kam ten spěch? odepsal mu Rebus, jen aby ho dopálil. Pak hudbu zesílil –
stejnou píseň jako dřív. Ale stále mu připadalo, že Jackie Leven stojí
v cizím hrobě.
Jako by nebylo dost zlé stát na dešti...
12
V ciz m hrob .qxd 6.8.2013 9:07 StrÆnka 12





II
V YPROSTIL SE Z KABÁTU a nechal z něj na podlahu kapat vodu přes celou
kancelář až k věšáku na zadní stěně.
„Díky, že jste se obtěžoval,“ řekl Cowan.
„Omlouvám se, Danny.“
„Danieli,“ opravil ho Cowan.
„Promiňte, Dane.“
Cowan seděl za jedním z pracovních stolů. Nohama pořádně nedosáhl na
podlahu, z naleštěných černých kožených bot mu vykukovaly červené
ponožky s kašmírovým vzorem. Lešticí krém a kartáče má ve spodní
zásuvce stolu. Rebus to ví, protože když Cowan jednou někam odešel, stihl
po dvou horních zásuvkách prozkoumat i tu třetí.
„Co hledáte?“ zeptala se tehdy Elaine Robisonová.
„Informace,“ odpověděl Rebus.
Robisonová teď stála před ním a podávala mu hrnek s kávou. „Jak bylo?“
zeptala se.
„Jako na pohřbu,“ odpověděl Rebus a zvedl hrnek k ústům.
„Co kdybychom začali,“ vyštěkl Cowan. Šedý oblek mu nepadl. Ramena
příliš vycpaná, klopy nevhodně široké. Zpupně si projel rukou vlasy.
Rebus a Robisonová zaujali místa vedle Petera Blisse, který ztěžka
dýchal, dokonce i v klidu. Ale naprosto stejně sípal už před dvaceti lety,
a možná i před čtyřiceti. Je jen o málo starší než Rebus; v útvaru dělá déle
než všichni ostatní. Teď sedí s rukama sepjatýma kolem obrovského břicha,
jako by vyzýval vesmír, ať na něj vybalí něco, co tu ještě nebylo. Takových,
jako je detektiv seržant Daniel Cowan, už viděl spoustu a přesně to
Rebusovi sdělil hned toho dne, kdy k útvaru přišel. „Myslí si, že jsme pod jeho
úroveň. Má o sobě vysoké mínění a šéfové to vědí, proto ho šoupli sem, aby
mu trochu srazili hřebínek.“
Než Bliss odešel do důchodu, byl detektiv inspektor – jako Rebus. Elaine
Robisonová to dotáhla na konstábla; jak sama říká, vyšší šarže jí unikla,
protože vždy dávala přednost rodině před kariérou.
„A naprosto správně,“ schválil jí to Rebus a dodal (když se už znali
několik týdnů), že jeho vlastní manželství souboj s prací prohrálo hodně brzo.
13
V ciz m hrob .qxd 6.8.2013 9:07 StrÆnka 13





Robisonová je čerstvá padesátnice. Její syn a dcera odešli z domova,
vystudovali a přestěhovali se za prací do Anglie. Na stole má jejich
zarámované portréty vedle dalších fotografií, které ukazují ji samu, jak pózuje
nahoře na mostě v přístavu v Sydney nebo pilotuje ultralehké letadlo.
Nedávno si obarvila vlasy; ne že by v tom Rebus viděl něco špatného. I se
šedinami by stejně vypadala o deset let mladší, než kolik jí ve skutečnosti
je, někdo by jí mohl hádat dokonce pětatřicet – stejně jako Cowanovi.
Právě on nejspíš rozestavil židle u stolu. Sedí před ním všichni v přímce,
jeden vedle druhého, a musejí k němu vzhlížet.
„Danny, že vy jste si ty ponožky vzal kvůli sázce?“ zeptal se Rebus zpoza
hrnku.
Cowan tu poznámku odrazil s pousmáním. „Johne, je fakt pravda, co
jsem tuhle slyšel? Že jste si podal žádost, aby vás vzali zpátky?“ Čekal, až
Rebus přikývne. Jelikož byl věk odchodu do důchodu zvýšen, Rebusův
ročník může požádat o opětovné přijetí. „Má to ale háček,“ pokračoval Cowan
a mírně se naklonil kupředu, „váš posudek budou chtít ode mě. A vzhledem
k tomu, jak si tady vedete, to nebude dopis od vašeho fanouška.“
„I tak můžete dostat můj autogram,“ ujistil ho Rebus.
Těžko soudit, jestli Peter Bliss jenom jinak sípá, nebo zda potlačuje smích.
Robisonová sklopila oči a usmála se. Cowan pomalu zakroutil hlavou.
„Mohu vám všem připomenout,“ řekl klidně, „že je ohrožena samotná
existence tohoto útvaru? A jestli ho zruší, jen jednoho z nás vezmou s
otevřenou náručí zpátky.“ Ukázal prstem sám na sebe. „Bylo by pěkné
předložit nějaký výsledek. Prokázat, že jsme v kterémkoli pátrání pokročili.“
Všichni věděli, na co naráží. Ministerstvo vnitra zřizuje speciální útvar
pro řešení odložených případů s působností na celém území Skotska. Jestli
jejich úkoly převezme, přijdou o zaměstnání. Tento útvar bude řešit
třiadevadesát případů sahajících až do čtyřicátých let dvacátého století, včetně
všech z revíru Policie Lothian a Borders. A až se pustí do práce, nutně
vyvstane otázka, zda je užitečné mít v Edinburghu další, menší tým. Peněz není
nazbyt. Už teď se ozývají hlasy, že vytahovat na světlo staré nevyřešené
případy znamená jen ubírat z peněz určených na aktuální (a naléhavější)
pátrání v hlavním městě a okolí.
„Bylo by pěkné předložit nějaký výsledek,“ zopakoval Cowan. Vyskočil
od stolu, dlouhými kroky ho obešel, sáhl po výstřižku z novin, strhl ho ze
stěny a pro upoutání pozornosti s ním zamával. „Útvar pro řešení odložených
případů v Anglii,“ odříkával monotónně. „Podezřelý byl obviněn z vraždy
mladistvého spáchané před téměř padesáti lety.“ Nastavil jim papír před oči.
14
V ciz m hrob .qxd 6.8.2013 9:07 StrÆnka 14





„DNA... analýza místa činu... svědkové, jimž svědomí nedalo spát. Víme,
jak se to dělá, tak proč to nedokážeme taky?“
Zjevně čekal na odpověď; žádná nepřicházela. Ticho se prodlužovalo,
dokud ho Robisonová neukončila.
„Někdy nemáme zdroje,“ namítla, „natož důkazy. Těžko dělat testy DNA,
když se šaty obětí za ta léta ztratily.“
„Ale je spousta případů, kde je máme, ne?“
„Copak můžeme chtít, aby nám každý muž ve městě dal vzorek své DNA,
abychom je mohli porovnat?“ dodal Bliss. „A co ti, co umřeli nebo se
odstěhovali?“
„Petere, právě díky vašemu pozitivnímu přístupu k vám mám tak vřelý
vztah.“ Cowan položil článek na stůl a založil si ruce. „Je to ve vašem
vlastním zájmu,“ zdůraznil. „Ve vašem, ne mém – já si budu moct pískat.“ Pro
efekt se odmlčel. „Kvůli vám by měl tenhle útvar dobře šlapat.“
V místnosti se opět rozhostilo ticho, které rušilo jenom Blissovo sípání
a povzdech Robisonové. Cowan se významně díval na Rebuse, ale ten
zjevně neměl jinou starost, než aby kávu ve svém hrnku dopil do dna.
15
V ciz m hrob .qxd 6.8.2013 9:07 StrÆnka 15





III
P O SMRTI JE I BERT JANSCH. V průběhu řady let Rebus v Edinburghu viděl
několik jeho koncertů. Jansch, zdejší rodák, se však proslavil až v Londýně.
Když se toho večera Rebus vrátil z práce, byl v bytě sám a přehrával si dvě
alba folkrockové a folkjazzové skupiny Pentangle. Není žádný expert, ale
dokáže rozeznat, co hraje Jansch a co ten druhý kytarista v kapele, John
Renbourn. Pokud ví, Renbourn ještě žije – možná někde v Borders. Nebo
že by si ho pletl s Robinem Williamsonem? Jednou vzal kolegyni Siobhan
Clarkeovou na koncert Renbourna a Williamsona, dovezl ji až do klubu
Biggar Folk Club a neřekl jí proč. Když se ti dva objevili na jevišti –
vypadali, jako by se právě zvedli z křesel u plápolajícího ohně –, naklonil se k ní.
„Víte, jeden z nich hrál ve Woodstocku,“ zašeptal.
Ten lístek z koncertu v Biggar klubu pořád ještě má. Vstupenky si často
nechává, ačkoli velmi dobře ví, že je to jen další věc, která se bude muset
vyhodit, až on tu nebude. Vedle gramofonu leží trsátko z umělé hmoty. Má
ho léta – koupil ho, když se jednou dlouho potuloval po obchodě s
hudebními nástroji a hudebninami; mladíkovi u pokladny namluvil, že pro kytaru
se možná vrátí. Prodavač podotkl, že trsátko vyrobil Skot Jim Dunlop,
stejně jako pedály pro kytarové efekty. Za léta, která mezitím uběhla,
Rebus celý nápis na trsátku setřel, ale na žádnou kytaru s ním nikdy nehrál.
„A pilotovat letadlo jsem se taky nenaučil,“ řekl nahlas.
Pozorně se zadíval na cigaretu ve své v ruce. Před pár měsíci ho na
prohlídce lékař znovu důrazně varoval. I jeho zubař jako obvykle pátral po
prvních příznacích zdravotních problémů. Zatím je ale všechno v pořádku.
„Každá šťastná série někdy skončí, Johne,“ domlouval mu. „Věřte mi.“
„Když je to tak jisté, vsadíte se se mnou?“ pokoušel ho tehdy Rebus.
Típl cigaretu v popelníku a počítal, kolik jich v krabičce zbývá. Osm,
takže jich během dne vykouřil dvanáct. To přece není tak špatné... Byly
doby, kdy otevíral jednu krabičku za druhou. A nepije tolik co dřív: večer
pár piv a před spaním whisky – jednoho panáka, dva, někdy tři. Teď si
otevřel pivo; dnes první. Ani Blissovi, ani Robisonové se nechtělo po práci jít
do hospody – a Cowana zvát nehodlá. Cowan obvykle v kanceláři zůstává
hodně dlouho. Jejich útvar sídlí v budově policejního ředitelství na Fettes
16
V ciz m hrob .qxd 6.8.2013 9:07 StrÆnka 16





Avenue, což Cowanovi umožňuje čirou náhodou potkávat vyšší důstojníky,
kteří by mu mohli být užiteční; dozajista si všimnou, jak nablýskané boty
vždycky má a jak vzorově je zdraví.
„Tomu se říká stalking,“ řekl Cowanovi kdysi Rebus, když ho přistihl,
jak se od srdce směje omšelému vtipu, který na chodbě vyprávěl jeden
z asistentů policejních náčelníků. „A neušlo mi, že jeho neopravujete, když
vám říká Dane...“
Ale svým způsobem bylo Rebusovi Cowana líto. Skoro jistě jsou tady
méně schopní policisté, kteří udělali lepší kariéru. Cowan si to určitě
uvědomuje; užírá se tak, že už je skoro dutý. A jejich tým tím trpí, což je škoda.
Rebusovi se tahle práce zamlouvá hned z několika důvodů. Kdykoli
rozvazuje mašličku na deskách některého z odložených případů, tetelí se v
očekávání toho, co v nich najde. Někdy k němu patří hory krabic, z nichž každá
ho dokáže přenést zpátky v čase. Zežloutlé noviny neobsahují jen články
o příslušném zločinu, ale také všeobecné informace o událostech doma, ve
světě i ve sportu, včetně reklam. Nechá Elaine Robisonovou hádat, kolik
stál vůz nebo dům v roce 1974, a Peteru Blissovi, který má vynikající
paměť na jména hráčů a trenérů, přečte tabulku ligové soutěže fotbalových
mužstev. Ale pak k sobě Rebuse přitáhne zločin sám, podrobnosti o něm,
výslechy, důkazy a svědectví příbuzných: někdo si myslí, že mu to projde...
Ví,že mu to projde. Doufá, že všichni ti vrazi stále chodí mezi námi a s
každým přibývajícím rokem se cítí zase o něco hůř, kdykoli čtou o nových
metodách objasňování trestné činnosti a o pokroku techniky. Když se jejich
vnoučata chtějí dívat na Kriminálku Miami nebo seriál Mrtvé probouzeti,
možná musejí z pokoje odejít a sednout si do kuchyně. Třeba už nedokážou
ani s klidem otevřít noviny, ani poslouchat zprávy v rozhlase nebo v
televizi, protože se bojí, co uslyší: že jejich případ se znovu otevírá.
Rebus ten nápad předestřel Cowanovi: co takhle nechat ve sdělovacích
prostředcích pravidelně zveřejňovat zprávy o zásadních průlomech v
pátrání, ať už k nim dojde, nebo ne, jen aby pachatelům hráli na nervy.
„Třeba by z toho něco vzešlo.“
Cowana ten návrh nenadchl: nemají sdělovací prostředky i tak dost
problémů s tím, že uveřejňují smyšlené příběhy?
„Oni by si nic nevymýšleli,“ naléhal Rebus, „to bychom dělali my.“ Ale
Cowan jen dál vrtěl hlavou.
Deska dohrála, Rebus zvedl jehlu z vinylu. Není ještě ani devět, příliš
brzo pomýšlet na to, jít spát. Už večeřel; taky došel k názoru, že co dávají
v televizi, nemusí vidět. Láhev piva dopil. Přešel k oknu a zadíval se na
17
V ciz m hrob .qxd 6.8.2013 9:07 StrÆnka 17





činžovní dům naproti. Z prvního patra ho na oplátku upřeně pozorovaly dvě
děti v pyžamu. Když jim zamával, rychle od okna utekly. Teď pobíhají
kolem sebe uprostřed svého pokoje, poskakují a vůbec se jim nechce spát;
jeho úplně vynechaly ze svého světa.
Ale věděl, co mu dávaly najevo – že tam venku je celý svět. A to může
znamenat jen jednu věc.
„Do hospody,“ pronesl Rebus nahlas a sáhl po mobilu a klíčích. Když
vypínal gramofon a reproduktor, zase si všiml trsátka a rozhodl se vzít ho
s sebou.
18
V ciz m hrob .qxd 6.8.2013 9:07 StrÆnka 18





Èást první
Muž zmizí pod schody hospody
s kusem zraněného nebe...
V ciz m hrob .qxd 6.8.2013 9:07 StrÆnka 19





V ciz m hrob .qxd 6.8.2013 9:07 StrÆnka 20





Kapitola první
K DYŽ TELEFON ZAZVONIL, nikdo jiný v kanceláři nebyl. Cowan a Bliss odešli
do kantýny, Robisonová k lékaři. Rebus sluchátko zvedl. Ozvala se recepce.
„Tady nějaká paní chce mluvit s inspektorem Magrathem.“
„Omyl, nikdo toho jména u nás není.“
„Ona tvrdí něco jiného.“
Rebus sledoval, jak Bliss právě vchází do místnosti: nealkoholický nápoj
v jedné ruce, sendvič v druhé – a mezi zuby pevně svírá okraj sáčku s
bramborovými lupínky. „Moment,“ pravil do mluvítka. Potom se Blisse zeptal:
„Slyšel jste o nějakém inspektoru Magrathovi?“
Bliss položil sendvič na svůj stůl a sáček pustil ze zubů. „Ten to tady
založil,“ odpověděl Rebusovi.
„Jak to myslíte?“
„Byl to první šéf Útvaru pro odložené případy – když se to vezme kolem
a kolem, všichni tady jsme jeho děti.“
„Kdy to bylo?“
„Asi před patnácti lety.“
„Dole je někdo, kdo ho hledá.“
„Přeju mu v tom hodně štěstí.“ Bliss viděl, jak se Rebus zatvářil. „Mrtvý
není, to zas ne. Před šesti lety šel do penze. Koupil si barák někde na
severu, na pobřeží.“
„Detektiv inspektor Magrath tady už šest let nepracuje,“ vysvětlil Rebus
do telefonu.
„Může s ní tedy promluvit někdo jiný?“ zněla další otázka.
„Máme tady teď dost práce – oč jde?“
„O pohřešovanou osobu.“
„To nám nepřísluší.“
„Ale ta paní s inspektorem Magrathem zřejmě mluvila. Dal jí tehdy svou
navštívenku.“
„Jak se ta žena jmenuje?“ zeptal se Rebus.
„Nina Hazlittová.“
„Nina Hazlittová?“ zopakoval Rebus, aby Peter Bliss to jméno slyšel.
Kolega chvíli přemýšlel, pak zavrtěl hlavou.
21
V ciz m hrob .qxd 6.8.2013 9:07 StrÆnka 21





„Co si myslí, že pro ni můžeme udělat?“ zeptal se Rebus policisty
v recepci.
„Nebylo by o hodně snazší, kdybyste se jí na to zeptal sám?“
Rebus o tom krátce uvažoval. Bliss seděl u svého stolu a rozbaloval
sendvič s krevetou – ten si z kantýny nosí vždycky. Zanedlouho se objeví
Cowan; od jeho prstů se zase bude šířit vůně bramborových lupínků se
slaninovou příchutí. Udělat si výlet do přízemí možná není zase tak
zavrženíhodný nápad.
„Za pět minut,“ řekl do sluchátka a hovor ukončil. Pak se zeptal Blisse,
jestli se tady někdy zabývali pohřešovanými osobami.
„Nepřipadá vám, že toho máme na talíři i tak dost?“ Bliss dloubl špičkou
boty do jedné z hromady zatuchlých krabic naskládaných vedle jeho stolu.
„Nepátral Magrath po pohřešovaných někdy dřív, než přišel sem?“
„Byl prostě na kriminálce, pokud si vzpomínám.“
„Znal jste ho?“
„I teď s ním někdy mluvím. Čas od času mi volá domů, aby se ujistil, že
Útvar odložených případů stále existuje. Právě on mě sem přijal – byla to
jedna z posledních věcí, které před odchodem do důchodu udělal. Po něm
přišel Eddie Tranter a pak se dostal na řadu Cowan.“
„Nejsem tady na tapetě?“ pravil Cowan a překročil práh. Míchal si
kapučíno bílou plastovou lžičkou. Rebus věděl, že ji bude olizovat, dokud z ní
nezmizí poslední stopy pěny, až pak ji hodí do koše. Potom si bude v
počítači číst e-maily a kávu pomalu usrkávat. Místnost zaplní výrazné vůně
uzené slaniny a krevet v octě.
„Rauchpauza,“ ohlásil Rebus a nasoukal se do saka.
„Ať vám to netrvá kdovíjak dlouho,“ upozornil ho Cowan.
„Už teď vám chybím?“ zeptal se Rebus, poslal mu vzduchem polibek
a zamířil ke dveřím.
Hlavní recepce nebyla velká, takže neměl problém návštěvnici
identifikovat, zvlášť když na jediné řadě židlí nikdo jiný neseděl. Žena hbitě vstala,
sotva se Rebus přiblížil. Z klína jí při tom spadla na podlahu kabelka, takže
se sehnula a šmátrala po rozsypaných věcech. Nějaké papíry, několik
propisovaček, zapalovač, brýle proti slunci a mobil. Rebus usoudil, že se jí do
toho nebude plést. Pak se narovnala, upravila si šaty a vlasy a uklidnila se.
„Jsem Nina Hazlittová,“ představila se a podala mu ruku.
„John Rebus,“ odpověděl. Stisk měla pevný a po zápěstí jí poskakovalo
několik zlatých náramků. Světlé vlasy do zrzava si nechala ostříhat do
22
V ciz m hrob .qxd 6.8.2013 9:07 StrÆnka 22





účesu, který Rebus odhadl na mikádo. Přes pětačtyřicet let, světle modré
oči, vrásky od smíchu.
„Inspektor Magrath tedy odešel do důchodu?“ Když Rebus místo
odpovědi přikývl, podala mu navštívenku. Za ta léta byla ušmudlaná, se
zkroucenými okraji. „Zkusila jsem zatelefonovat...“
„Tahle čísla už dávno neplatí. Co vás sem přivádí, paní Hazlittová?“
Vrátil jí vizitku a ruce strčil do kapes.
„Mluvila jsem s inspektorem Magrathem v roce 2004. Věnoval mi
spoustu času.“ Slova se jen hrnula. „Nakonec mi nedokázal pomoct, ale udělal,
co bylo v jeho silách. Všichni se tak nechovali – a dnes to není jiné. Proto
jsem si říkala, že bych zase mohla zajít za ním.“ Odmlčela se. „Opravdu je
v důchodu?“
Rebus znovu přikývl. „Už šest let.“
„Šest let...“ Dívala se nepřítomným pohledem někam za něj, jako by si
kladla otázku, kam se ten čas poděl.
„Prý jste přišla kvůli někomu pohřešovanému,“ napověděl jí.
Zamrkala a vrátila se do reality. „Kvůli své dceři Sally.“
„Kdy zmizela?“
„Na silvestra 1999,“ odříkala Hazlittová.
„A od té doby se neobjevila?“
Žena sklopila hlavu a zavrtěla jí.
„To je mi líto,“ řekl Rebus.
„Ale ještě jsem to nevzdala.“ Hazlittová se zhluboka nadechla a pohlédla
mu do očí. „Nemůžu, dokud nebudu znát pravdu.“
„Chápu.“
Výraz jejích očí trochu ztratil na přísnosti. „Kolikrát jsem už slyšela
přesně totéž...“
„To vám věřím.“ Otočil hlavu k oknu. „Víte, právě jsem šel ven na
cigaretu – nedala byste si taky?“
„Jak víte, že kouřím?“
„Viděl jsem, co máte v kabelce, paní Hazlittová,“ vysvětlil a vedl ji ke
dveřím.
Pomalu kráčeli po příjezdové cestě směrem k hlavní silnici. Cigarety Silk
Cut odmítla, dává přednost mentolovým. Když jeho laciný zapalovač
nechtěl fungovat, vylovila z kabelky svůj, značky Zippo.
„Ženy takový obvykle nemívají,“ podotkl.
„Patřil manželovi.“
„Patřil?“
23
V ciz m hrob .qxd 6.8.2013 9:07 StrÆnka 23





„Zemřel jen rok poté, co Sally zmizela. Doktoři usoudili, že to byla
embolie. Na úmrtní listy se diagnóza ‚zlomené srdce‘ nedává.“
„Sally je vaše jediné dítě?“
Hazlittová přikývla. „Tehdy jí právě bylo osmnáct. Ještě šest měsíců,
a dodělala by školu. Pak na univerzitu: chtěla studovat angličtinu. Tom
angličtinu učil...“
„Tom byl váš manžel?“
Přikývla. „V domě máme spoustu knih; není divu, že jim neodolala. Když
byla malá, Tom jí před spaním čítával. Jednou večer jsem tam přišla.
Čekala jsem něco s obrázky, ale byl to Dickens. Nadějné vyhlídky.“ Nad tou
vzpomínkou se usmála, až se jí zvýraznily vrásky v obličeji. Ačkoli z
cigarety zbývala víc než polovina, odhodila ji na vozovku. „Sally si s několika
kamarády pronajali horskou chatu nedaleko Aviemore. Její podíl na výletu
jsme jí dali jako dárek k Vánocům.“
„Přelom tisíciletí,“ poznamenal Rebus. „Ubytování určitě nebylo laciné.“
„Ne. Ale chata je pro čtyři – a jich se tam namačkalo šest. To trochu
pomohlo.“
„Sally jezdila na lyže?“
Hazlittová zavrtěla hlavou. „Vím, že právě tím je město Aviemore
proslulé, a aspoň dvě z těch holek umějí lyžovat, ale Sally jenom chtěla vidět,
jak to tam vypadá. Vyrazili si do centra a dostali pozvání na dva večírky.
Všichni automaticky předpokládali, že ona je na tom druhém. Nepohádali
se, nic takového.“
„Pila?“
„Nejspíš.“ Hazlittová si zapnula tenkou bundu, aby ji chránila před
chladem. „O půlnoci jsem čekala, že mi zavolá, i když jsem věděla, že signál na
jejím mobilu nebývá nejlepší. Druhý den si její kamarádi mysleli, že se
s někým dala dohromady a někde vyspává.“ Náhle se zastavila a podívala
se mu do očí. „Ne že by byla taková.“
„Chodila s někým?“
„Na podzim se rozešli. Jeho taky vyslechli.“
Rebus se na ten případ nepamatoval, ale Aviemore je od Edinburghu
hodně daleko, směrem na sever.
„Tom a já jsme museli do Skotska –“
„Odkud?“ přerušil ji Rebus. Automaticky předpokládal, že i když mluví
s anglickým přízvukem, žije v Edinburghu.
„Z Londýna,“ informovala ho. „Crouch End – znáte to tam?“ Rebus
zavrtěl hlavou. „Měli jsme štěstí – Tomovi rodiče nám pomohli ten dům kou-
24
V ciz m hrob .qxd 6.8.2013 9:07 StrÆnka 24





pit, když jsme se vzali. Přišli k nějakým penězům.“ Odmlčela se.
„Omlouvám se, je mi jasné, že nic z toho není důležité.“
„Někdo vám to řekl?“ uhodl.
„Velmi mnoho policistů,“ přiznala a opět se posmutněle usmála.
„A jak jste se dostala k inspektoru Magrathovi?“ zeptal se Rebus, který
byl na to doopravdy zvědavý.
„Mluvila jsem s každým – s každým, kdo si pro mě udělal čas. O
inspektoru Magrathovi jsem viděla zmínku v novinách. Specializoval se na
nevyřešené případy. A po tom druhém zmizení...“ Viděla, že její slova pozorně
sleduje, a zhluboka se nadechla, jako by se chystala k dlouhému výčtu.
„V květnu 2002, na silnici A834 u lázní Strathpeffer. Jmenovala se Brigid
Youngová. Bylo jí čtyřiatřicet a pracovala jako diplomovaná účetní. Její
auto stálo na kraji silnice. S propíchnutou pneumatikou. Youngovou od té
doby nikdo neviděl. Každý rok se ztratí tolik lidí...“
„Ale její případ se od ostatních něčím lišil?“
„Přece k němu došlo na stejné silnici...“
„Opravdu?“
„Vesnice Strathpeffer leží od A9 jen kousíček – podívejte se na mapu,
jestli mi nevěříte.“
„Dobrá,“ řekl Rebus.
Přísně si ho změřila pohledem. „Ten tón poznávám. Znamená, že o mně
začínáte pochybovat.“
„Opravdu?“
Otázku nebrala na vědomí a pokračovala. „Tu třetí pohřešují od roku 2008.
Ztratila se přímo na A9 – u zahradního centra mezi Stirlingem a Auch...“
Zamračila se. „Tam, kde je hotel Gleneagles.“
„Myslíte Auchterarder?“
Přikývla. „Dvaadvacetiletá Zoe Beddowsová. Auto stálo na parkovišti
celý příští den a ještě ten další. Právě to vzbudilo podezření.“
Rebus dokouřil cigaretu až k filtru. „Paní Hazlittová...,“ začal. Zvedla
ruku, aby ho zadržela.
„Slyšela jsem to tolikrát, že vím, co chcete říct. Není jediný důkaz, nikdy
se neobjevila žádná těla, takže zatím, pokud jde o vás, k žádnému zločinu
nedošlo. Jsem jen matka, která spolu s jediným dítětem přišla i o rozum. Je
to zhruba to, co jste měl na mysli, inspektore?“
„Nejsem inspektor,“ odpověděl klidně. „Byl jsem, než jsem odešel do
důchodu. Pracuji pro policii jako civilní zaměstnanec. Kromě odložených případů
nemám pravomoc nic vyšetřovat, takže vám asi nemůžu nijak zvlášť prospět.“
25
V ciz m hrob .qxd 6.8.2013 9:07 StrÆnka 25





„Ale tohle přece jsou odložené případy!“ Zvedla hlas; nepatrně se jí
zachvěl.
„Třeba vymyslím, na koho jiného byste se měla obrátit.“
„Myslíte na kriminálku?“ Počkala, až přikývne. Přitiskla si zkřížené paže
k tělu a odvrátila se od něj. „Právě jdu odtamtud. Stěží mi odpověděli na
pozdrav.“
„Snad kdybych s inspektorem promluvil nejdřív já...“ Rebus sáhl do kapsy
pro mobil.
„Ne s ním, s ní. Clarkeová, tak říkala, že se jmenuje.“ Znovu se na něj
podívala. „Víte, stalo se to zas. A hned tak to nepřestane.“ Odmlčela se, oči
měla pevně zavřené. Po levé tváři jí stékala osamělá slza. „Sally z nich byla
jenom první...“
26
V ciz m hrob .qxd 6.8.2013 9:07 StrÆnka 26





Kapitola druhá
„P OČKAT, POČKAT!“ volal Rebus, zatímco vystupoval z auta.
„Co je?“ Detektiv inspektor Siobhan Clarkeová pootočila hlavu a
přeletěla pohledem dům, odkud právě vyšla. „Že by vám zlé vzpomínky bránily
překročit práh?“
Rebus přejel zkoumavým pohledem ponurou fasádu dvoupodlažní
budovy policejní stanice Gayfield Square. „Teď jsem přijel,“ prohlásil, přestože
ve skutečnosti v saabu seděl bezmála pět minut a právě tak dlouho prsty
ťukal na volant. „Vypadá to, že někam míříte...“
„Správný závěr.“ Usmála se, popošla pár kroků k němu a letmo ho
políbila na tvář. „Jak se v poslední době máte?“
„Moje obvyklá touha po životě mě zjevně ještě neopustila.“
„To má být narážka na chlast a nikotin?“
Rebus pokrčil rameny, úsměv jí oplatil, avšak zůstal zticha.
„Abych vám odpověděla,“ řekla. „Je sice dost pozdě, ale teprve jdu na
oběd. Do jedné levné restaurace na Leith Walk, jako obvykle.“
„Jestli chcete, abych se k vám přidal, mám jisté podmínky.“
„Jaképak?“
„Nedáte si ani smažené brambůrky se slaninou, ani krevety.“
Zdálo se, že o tom chvíli uvažuje. „Na to se dá přistoupit.“ Mávla rukou
směrem k saabu. „Jestli ho tam necháte, říkáte si o pokutu. Na protější
straně ulice je placené parkoviště.“
„Za libru osmdesát na hodinu? Nezapomínejte, že jsem v penzi.“
„Nechcete se podívat, jestli je místo na služebním parkovišti?“
„Dám přednost špetce nebezpečí.“
„Tady je stání pro hlídkové vozy a už jsem viděla, jak odsud civilistům
auta odtahovali.“ Obrátila se a stoupala zpátky po schodech s tím, ať
minutku počká. Uvědomil si, že se mu neobvykle rozbušilo srdce, a položil
na ně ruku. Měla pravdu, doopravdy se mu do staré stanice nechce – právě
tam s touto kolegyní pracoval až do posledního dne, než šel do důchodu.
Půl života byl policajt, a najednou ho evidentně nechtějí. Zase mu zalétly
myšlenky na hřbitov a hrob Jimmyho Wallace – a mimovolně mu přeběhl
mráz po zádech. Dveře před ním se prudce otevřely a Clarkeová směrem
27
V ciz m hrob .qxd 6.8.2013 9:07 StrÆnka 27





k němu něčím zamávala. Obdélníkovou cedulí s vytištěným nápisem
POLICIE ÚŘEDNÍ JEDNÁNÍ.
„Pro případ nouze: vystavte ji za předním sklem,“ řekla mu. Odemkl saab
a ceduli umístil za sklo. „A teď,“ dodala, „mě za odměnu pozvete na pečený
brambor...“
Nebyl jen tak nějaký: plněný přírodním tvarohovým sýrem s ananasem.
Stoly s umakartovou deskou tam měli lepkavé, příbory byly z umělé hmoty
a čaj podávali v papírových kelímcích, jimž po straně visely šňůrky od sáčků.
„Nóbl podnik,“ poznamenal Rebus, sáček s čajem vytáhl z kelímku
a odložil na nejmenší a nejtenčí papírový ubrousek, jaký kdy viděl.
„Vy si nic k jídlu nedáte?“ zeptala se Clarkeová a odborně provedeným
řezem se dostala bramboru pod slupku.
„Na to mám moc práce, Siobhan.“
„Archeologie vás pořád ještě baví?“
„Jsou podstatně horší zaměstnání, třeba na moři.“
„O tom nepochybuji.“
„A co vy? Povýšení vám jde k duhu?“
„Pracovní vytížení se nezmenšilo ani za mák.“
„Vyšší šarži jste si ale zasloužila.“
Nehodlala to popírat. Raději se napila čaje a nabrala na vidličku sýr.
Rebus se pokusil vybavit si, kolik let spolu pracovali – když se to vezme
kolem a kolem, vlastně jich tolik zase nebylo. A poslední dobou se moc často
nevídají. Siobhan má „přítele“, který žije v Newcastlu. Víkendy často tráví
tam. Taky se stává, že bývalému kolegovi zavolá nebo mu pošle esemesku,
ale on si vymyslí nějakou výmluvu, proč se nemůžou sejít; proč, sám neví.
„Je vám jasné, že to nemůžete odkládat donekonečna,“ řekla teď a
zašermovala vidličkou směrem k němu.
„Co?“
„Tu laskavost, o kterou mě chcete požádat.“
„Jakou laskavost? Nemůže se jen starý kámoš někdy zastavit, aby se
zeptal, jak se vám vede?“
Upřeně se na něj dívala a pomalu žvýkala.
„No dobře,“ přiznal. „Jde o někoho, kdo za vámi přišel dneska hned po
ránu.“
„Sally Hazlittová?“
„Sally je dcera,“ opravil ji. „Vy jste mluvila s Ninou.“
„A ta potom běžela rovnou za vámi? Jak to věděla?“
28
V ciz m hrob .qxd 6.8.2013 9:07 StrÆnka 28





„Co?“
„Že jsme byli kolegové.“
Vteřinu si myslel, že řekne „přátelé“, ale neudělala to. Dala přednost
výrazu „kolegové“ – stejně jako před chvílí použila slovo „civilisté“.
„Nevěděla. Přišla za Magrathem, který Útvar pro vyšetřování odložených
případů před lety vedl.“
„Aby se mu vyplakala na rameni?“ odhadovala Clarkeová.
„Její dceru nikdo neviděl už dvanáct let.“
Clarkeová se rozhlédla po plném lokále, jestli je někdo neposlouchá, ale
pak stejně ztišila hlas. „Oba víme, že se přes to měla dávno přenést. Ale
možná to nikdy nedokáže. A spíš než nás potřebuje doktora.“
Chvíli oba mlčeli. Clarkeová o poslední sousta na talíři zjevně ztratila
zájem. Rebus na brambor ukázal.
„Přišel mě na tři libry, tedy bez pěti pencí,“ postěžoval si. A potom dodal:
„Měla pocit, že jste to s ní vyřídila moc rychle.“
„Promiňte, ale v půl deváté ráno nejsem vždycky jako mílius.“
„Poslechla jste si, co měla na srdci?“
„Samozřejmě.“
„A?“
„A co?“
Rebus nechal ticho chvíli působit. Chodci před restaurací někam
pospíchali. Určitě by každý z nich mohl vyprávět o ledasjakých problémech, ale
najít někoho, kdo vás ochotně vyslechne, není vždycky snadné.
„Jak jste s tím případem daleko?“ zeptal se po nějakém čase.
„S jakým?“
„Přece hledáte tu pohřešovanou. Předpokládám, že o tom s vámi
Hazlittová nakonec mluvila...“
„V recepci tvrdila, že má nové informace.“ Clarkeová sáhla do kapsy pro
zápisník a otevřela ho na příslušné straně. „Sally Hazlittová,“ odříkávala
monotónně, „Brigid Youngová, Zoe Beddowsová. Aviemore, Strathpeffer,
Auchterarder. 1999, 2002, 2008.“ Zápisník zase zavřela. „Víte stejně dobře
jako já, že to všechno stěží drží pohromadě.“
„Na rozdíl od toho pečeného bramboru,“ prohodil Rebus. „Ano,
souhlasím, zatím je to tak trochu na vodě. Takže mi vyličte, co se přihodilo
v zatím posledním díle toho seriálu.“
Clarkeová zavrtěla hlavou. „Ne, pokud se na to budete dívat takhle.“
„Dobře, není to žádný seriál. Jde o pohřešovanou osobu.“
„Pohřešovaná je zatím jenom tři dny, proto je stále dost slušná šance, že
29
V ciz m hrob .qxd 6.8.2013 9:07 StrÆnka 29





se přihrne domů a bude se divit, proč ten povyk.“ Clarkeová vstala, šla
k pultu a za chvilku se vrátila s čerstvým vydáním večerníku Evening News.
Fotografie na páté straně ukazovala zamračenou patnáctiletou dívku s
dlouhými černými vlasy a ofinou, která jí téměř zakrývala oči.
„Annette McKieová,“ pokračovala Clarkeová, „mezi kamarády známá
jako ‚Zelda‘ – ta z té počítačové hry.“ Viděla, jak se Rebus zatvářil.
„V dnešní době lidé hrají na počítači; nemusejí chodit do hospody a házet
peníze do automatu.“
„Vždycky jste dovedla být zlá,“ zamumlal a četl dál.
„Jela autobusem do Invernessu na večírek,“ pokračovala Clarkeová.
„Pozval ji někdo, s kým se seznámila na internetu. Ověřili jsme to a fakta
sedí. Když řidiči sdělila, že se jí udělalo špatně, v Pitlochry zastavil u
čerpací stanice a nechal ji vystoupit. Za dvě hodiny měl jet další autobus, ale
řekla mu, že asi pojede stopem.“
„Ovšem do Invernessu nikdy nedorazila,“ konstatoval Rebus, který se
znovu díval na její snímek. Trucovitá: tak by se ten výraz snad dal popsat?
Ale připadalo mu, že to jenom předstírá. Ta holka něčí vzhled a styl
převzala, z duše jí to nejde. „Co doma?“ zeptal se.
„Není to nejlepší. Chodila za školu, brala drogy. Rodiče se rozešli. Táta
v Austrálii, máma žije v Lochendu se třemi Annettinými bratry.“
Rebus Lochend zná: není to nejlepší čtvrť Edinburghu, ovšem edinburská
adresa vysvětluje, jak se ten případ dostal ke Clarkeové. Rebus článek dočetl,
ale noviny nechal na stole otevřené. „Z jejího mobilu jste nezjistili nic?“
„Jenom to, že někomu ze známých poslala fotografii.“
„Jakou?“
„Kopce... pole. Asi okolí Pitlochry.“ Clarkeová na něj upřela pohled.
„Johne, s tím sotva co naděláte,“ řekla, ne bez soucitu.
„Kdo tvrdí, že s tím chci něco udělat?“
„Na jedno zapomínáte: že vás znám.“
„Co když jsem se změnil?“
„Možná. Ale v tom případě jsou zřejmě vedle jak ta jedle ty zvěsti, co
poslední dobou slýchám.“
„Jaké zvěsti?“
„Že jste si podal žádost, aby vás k policii zase přijali.“
Zíral na ni. „Kdo by stál o vetchou trosku, jako jsem já?“
„Velmi dobrá otázka.“ Talíř odstrčila od sebe. „Musím zpátky do práce.“
„Neudělalo to na vás dojem?“
„Co?“
30
V ciz m hrob .qxd 6.8.2013 9:07 StrÆnka 30





„Že jsem vás nezatáhl do první hospody, kolem které jsme šli.“
„Když my jsme kolem žádné nešli.“
„Tím to bude,“ řekl Rebus a pokýval hlavou.
Na Gayfield Square otevřel dveře saabu a chtěl jí vrátit ceduli.
„Nechte si ji,“ řekla mu. „Může se vám hodit.“ Potom ho překvapila: než
zmizela v budově stanice, na rozloučenou ho objala a dala mu pusu na tvář.
Rebus nastoupil, ceduli položil na sedadlo spolujezdce a zahleděl se na ni.
POLICIE ÚŘEDNÍ JEDNÁNÍ
Je to gramaticky správně? Co třeba jenom ÚŘEDNÍ JEDNÁNÍ? Nebo
POLICIE? Díval se na to slovo. Tak velkou část svého života jí věnoval,
a každý rok si klade otázku, k čemu to bylo a jak se do řad policistů hodil on
sám. S tím sotva co naděláte... Vtom ho mobil informoval, že mu přišla zpráva.
Děláte to jen kvůli mně, anebo se snažíte překonat světový rekord v
disciplíně co nejpomaleji vykouřená cigareta?
Zase Cowan. Rebus se rozhodl neodpovědět. Místo toho z kapsy vytáhl
vizitku. S Ninou Hazlittovou si ji vyměnili. Na jedné straně byl kontakt na
detektiva inspektora Gregora Magratha; na druhé naškrábané telefonní číslo
a pod ním jméno Hazlittové. Navštívenku v obalu z umělé hmoty položil na
sedadlo vedle sebe a nastartoval.
31
V ciz m hrob .qxd 6.8.2013 9:07 StrÆnka 31





Kapitola tøetí
T RVALO BEZMÁLA TÝDEN, než první várka spisů dorazila. Rebus nejdřív
strávil celý den tím, že se snažil najít ty pravé osoby, s nimiž je třeba
mluvit na příslušných odděleních policejních sborů ve středním Skotsku a na
severu země. Do revíru Policejního sboru Středního Skotska spadá zahradní
centrum poblíž Auchterarderu, i když Rebusovi zprvu doporučili obrátit se
na Policii Tayside. Severní Skotsko má v působnosti jak Aviemore, tak
Strathpeffer, ale protože tato městečka spadají každé jinam, musel volat do
Invernessu i do Dingwallu.
Ovšem údajně se všechno má už brzy zjednodušit. Existuje záměr těchto
osm obvodů sloučit, ale to vědomí Rebusovi nijak nepomáhalo, když cítil,
jak se telefonní sluchátko v jeho ruce rozehřívá.
Bliss a Robisonová se ho vyptávali, co má za lubem, proto je pozval do
kavárny a u kávy jim všechno vysvětlil.
„Ale před šéfem ani slovo?“ zeptala se Robisonová.
„Ani muk, dokud nebudeme muset,“ odpověděl Rebus.
Všechny spisy koneckonců vypadají stejně, ne? Ten první přišel z
Invernessu. Trochu z něj byla cítit vlhkost, oníž svědčily i vybledlé skvrny a mapy
na deskách. Šlo o spis Brigid Youngové. Rebus jím listoval půl hodiny
a rychle došel k závěru, že je v něm spousta vaty. Policisté z tamní stanice
neměli čeho se chytit, proto vyslýchali každého, kdo byl v dosahu, což
nepřineslo nic víc než stránky, na nichž se skákalo od tématu k tématu. Žádné
další světlo prakticky nevnesly do věci ani fotografie z místa činu.
Youngová řídila bílé porsche se světle žlutými potahy. Její tašku přes rameno se
najít nepodařilo, ani klíče od vozu. Aktovka zůstala ležet na sedadle
spolujezdce. Žádný diář, ale na pracovišti v Invernessu jeden měla. Absolvovala
nějaké jednání ve vesnici Culbokie a byla na cestě na další, v hotelu na
břehu jezera Loch Garve. Nepoužila telefon, ani aby jí někdo pomohl
pneumatiku vyměnit, ani aby klient v hotelu věděl, že se zdrží, a to z prostého
důvodu: mobil zapomněla na předchozí schůzce. Složka dále obsahovala
několik rodinných fotografií a novinových výstřižků. Rebus by o Youngové
řekl, že byla spíš hezká než krásná: výrazná hranatá čelist a pohled do
fotoaparátu prozrazovaly, že neztrácí čas zbytečnostmi; jako by ten portrét poklá-
32
V ciz m hrob .qxd 6.8.2013 9:07 StrÆnka 32





dala jen za další úkol, který si brzy bude moci vyškrtnout ze seznamu. Spis
obsahoval i poznámku v tom smyslu, že aktovku spolu se vším, co v autě
našli, nakonec vrátili příbuzným, stejně jako samotné porsche. Žádný
manžel: žila sama v domě u řeky Ness. Matka bydlela poblíž, ve stejném domě
jako Brigidina sestra. Od roku 2002 další údaje do spisu přibývaly spora dicky.
Při prvním výročí zmizení ve zpravodajském pořadu místní televize
odvysílala výzvu k občanům, aby se přihlásili na policii, pokud mají nějaké
informace; byla také provedena rekonstrukce činu, ale žádné nové stopy
nepřinesla. Zatím poslední dodatek ke spisu obsahoval klepy, podle nichž měla
Brigid Youngová problémy v podnikání, což vedlo k teorii, že možná utekla.
Když pracovní den skončil, Rebus usoudil, že bude nejlepší vzít si spis
domů; kdyby ho nechal v kanceláři, Cowan by ho mohl najít. V bytě
všechno vysypal na jídelní stůl v obývacím pokoji. Brzy mu došlo, že bude
rozumnější materiály netahat do Fettes a zase zpátky; našel v kredenci
připínáčky a fotografie a výstřižky z novin připevnil na stěnu nad stolem.
Ke konci týdne se k fotografii Brigid Youngové připojily portréty Zoe
Beddowsové a Sally Hazlittové a papíry už zabíraly nejen stůl, ale i část
podlahy a pohovky. V obličeji dcery rozeznával rysy Niny Hazlittové: stejný
tvar kostí, stejné oči. Její spis obsahoval fotodokumentaci pátrání, které se
po jejím zmizení rozběhlo: svahy kopců pročesávaly desítky dobrovolníků
i vrtulník horské záchranné služby. Rebus si koupil skládací mapu Skotska,
připevnil ji na stěnu a tlustým červeným popisovačem vyznačil trasu silnice
A9: ze Stirlingu do Auchterarderu, z Auchterarderu do Perthu a odtamtud
přes města Pitlochry a Aviemore do Invernessu a ještě dál, až za Thurso,
nejsevernější město na britské pevnině, kde cesta končí po několika
kilometrech v přístavu vesničky Scrabster; odtamtud se na některý z ostrovů
Orknejí dostanete už jen trajektem.
Rebus seděl večer doma, kouřil a dumal. Vtom uslyšel bouchání na dveře
bytu. Několikrát si přejel rukou po čele, aby zahnal bolest hlavy, která se
tam chtěla usadit, šel do předsíně a dveře otevřel.
„Kdy si už necháte ten výtah opravit?“ Před ním stál podsaditý muž
s oholenou hlavou, stejně starý jako Rebus, a těžce dýchal. Rebus přeletěl
pohledem dvě schodiště, která příchozí právě zdolal.
„Sakra, co vy tady?“ zeptal se.
„Zapomněl jste, co je dneska za den? Už jsem si o vás začínal dělat starosti.“
Rebus mrkl na hodinky. Blíží se osmá. Mají takovou dohodu – jednou za
čtrnáct dní spolu chodí na skleničku. „Ztratil jsem představu o čase,“ řekl
a doufal, že to nezní jako omluva.
33
V ciz m hrob .qxd 6.8.2013 9:07 StrÆnka 33





„Zkusil jsem vám zatelefonovat.“
„Asi mám vypnuté zvonění,“ vysvětlil Rebus.
„Neležíte mrtvý v obýváku na koberci – a to je hlavní.“
Cafferty se usmíval, i když jeho úsměv dokáže nahánět větší strach než
zachmuřený výraz u většiny mužů.
„Jen si vezmu kabát,“ řekl mu Rebus. „Počkejte tady.“
Vrátil se do obývacího pokoje a típl cigaretu. Mobil ležel pod hromadou
papírů – s vypnutým zvoněním, přesně jak si myslel. Jeden zmeškaný
hovor. Kabát vzal z pohovky a začal se do něj soukat. Tyhle pravidelné
schůzky v hospodě začaly brzy potom, co Caffertyho pustili z nemocnice.
Řekli mu, že přístroj, na který byl připojený, už ukazoval rovnou čáru, a že
ho Rebus vzkřísil. Což, jak Rebus zdůraznil, není tak docela pravda. Přesto
Cafferty trval na tom, že ta sklenička je jeho způsob, jak mu poděkovat,
a potom se postaral, aby se totéž zopakovalo po čtrnácti dnech, a pak zase
po dvou týdnech.
Cafferty kdysi Edinburgh ovládal – přinejmenším tu nejhorší část města.
Drogy, prostituce a placení „za ochranu“. V dnešní době se veze už jen na
zadním sedadle, anebo možná vůbec ne; jestli to, nebo ono, Rebus netuší.
Ví jen, co se Cafferty rozhodne mu říct, a polovině z toho stejně nevěří.
„Co to tady máte?“ zeptal se Cafferty z prahu obývacího pokoje.
Ukazoval na materiály vystavené na zdi, pohledem obsáhl spisy na stole a na
podlaze.
„Řekl jsem vám, ať počkáte venku.“
„Nosit si práci domů – to není dobré znamení.“ Cafferty, s rukama v
kapsách, vešel do pokoje. Rebusovi už chybí jen klíče a zapalovač... Kde
k čertu jsou?
„Ven!“ rozkázal.
Cafferty si dál pozorně prohlížel mapu. „A9 – to je dobrá silnice.“
„Fakt?“
„Sám jsem ji svého času používal.“
Rebus mezitím klíče i zapalovač našel. „Pojďme,“ pobízel ho. Ale
Cafferty neměl naspěch.
„Stále si hrajete staré desky? Neměl byste...“ Ukázal na rameno
gramofonu, kde jehla skončila ve vyjeté drážce alba Roryho Gallaghera. Rebus
zvedl rameno přenosky a hi-fi věž vypnul.
„Spokojen?“ zeptal se.
„Dole mám taxíka,“ odpověděl Cafferty. „Takže jde o některý z těch
vašich odložených případů?“
34
V ciz m hrob .qxd 6.8.2013 9:07 StrÆnka 34





„Po tom vám nic není.“
„Jen abyste nebyl na omylu.“ Cafferty se na Rebuse zase tak mrazivě
usmál. „Samé ženy, aspoň podle těch fotek soudě. To nikdy nebyl můj styl...“
Rebus na něj zíral. „A jakou měla A9 vlastně výhodu?“
Cafferty pokrčil rameny. „Dalo by se tomu říkat vytváření černých skládek.“
„Mám tomu rozumět tak, že je příhodná, když je třeba zbavit se mrtvoly?“
„Jel jste někdy po A9? Vřesoviště a lesy, cesty, po nichž se stahuje dřevo
a které končí daleko od civilizace.“ Cafferty se odmlčel. „Ovšem krajina je
tam krásná.“
„Během let tam zmizelo několik žen – nevíte o tom něco? Čistě náhodou?“
Cafferty pomalu zavrtěl hlavou. „Ale můžu se poptat – jestli chcete.“
V pokoji se rozhostilo ticho. „Budu o tom uvažovat,“ řekl Rebus
nakonec. Potom: „Kdybyste mi prokázal laskavost, byli bychom si kvit?“
Cafferty chtěl Rebusovi položit ruku na rameno, ale Rebus uhnul.
„Pojďme na tu skleničku,“ změnil téma a směroval svého návštěvníka
zpátky ke schodišti.
35
V ciz m hrob .qxd 6.8.2013 9:07 StrÆnka 35





Kapitola ètvrtá
N EŽ SE DO BYTU VRÁTIL, bylo půl jedenácté. Nalil do konvice vodu, uvařil
si hrnek čaje, potom šel do pokoje, kde rozsvítil lampu a pustil stereo. Van
Morrison: Astral Weeks. Soused v bytě o patro níž je starý a hluchý. Nahoře
bydlí studenti, kteří moc hluku nenadělají, jenom u nich občas bývá
večírek. Za stěnou obývacího pokoje... Vlastně ani neví, kdo tam bydlí. Nikdy to
vědět nepotřeboval. V edinburské čtvrti, kterou pokládá za svůj domov –
v Marchmontu –, je velký pohyb obyvatel. Spousta bytů se tady pronajímá,
většinou nakrátko. I Cafferty na to v hospodě poukázal. Kdysi se každý
o každého zajímal... Kdybyste, řekněme, doma na podlaze umřel, jak
dlouho by to trvalo, než by za vámi někdo přišel?
Rebus namítl, že za starých časů to nebylo o nic lepší. Viděl spoustu
domů a bytů, kde někdo zemřel v posteli nebo v oblíbeném křesle. Mouchy
a zápach, navíc se za dveřmi kupily účty. Někoho snad napadlo na ně
zaklepat, ale to bylo tak všechno.
Kdysi se každý o každého zajímal...
„Vsadím se, že jste tam měli hlídky, co, Cafferty?“ zamumlal Rebus pro
sebe. „Když jste ta těla pohřbívali...“ Zíral na mapu a upíjel čaj. Po A9
jezdí zřídkakdy. Trasa je to ubíjející, jen zčásti dvouproudová. Spousta
turistů, mnozí s obytnými přívěsy, což komplikuje život v častých
zatáčkách a na nepřehledných místech, kde není vidět, co se blíží po stoupání
v protisměru. Jezdí tam kamiony a dodávky, které svahy zdolávají jen stěží.
Inverness neleží dál než zhruba 160 kilometrů na sever od Perthu, ale jízda
tam někdy zabere dvě a půl, možná až tři hodiny. A co na vás po všem tom
úsilí čeká? Nic než Inverness. Jeden diskžokej, kterého Rebus slyšel v
rozhlase, městu přezdíval Dolphinsludge: v ústí řeky Moray totiž několik
otužilých delfínů rozhodně je a Rebus nepochybuje, že usazený kal tam mají
taky.
Aviemore... Strathpeffer... Auchterarder... a teď Pitlochry. Nakonec
Caffertymu část příběhu vyprávěl a zdůraznil, že tu s velkou
pravděpodobností sehrála roli náhoda. Cafferty zamyšleně našpulil rty a kroužil whisky
ve sklenici. V hospodě vládl klid – je zvláštní, jak jeden host za druhým
dopije a odchází, kdykoli Cafferty do nějakého podniku vkročí. Výčepní
36
V ciz m hrob .qxd 6.8.2013 9:07 StrÆnka 36





nejen odnesl prázdné sklenice ze stolu, který si vybrali, dokonce jeho desku
symbolicky přetřel.
A první dvě rundy šly na účet podniku.
„Pochybuji, že bych v tom mohl nějak výrazně pomoct,“ připustil
nakonec Cafferty.
„Neříkal jsem, že žádám o pomoc.“
„Nicméně... Kdyby se tam ztráceli darebáci nebo lidé, co si to rozházeli
s někým, s kým neměli...“
„Pokud vím, tohle byly obyčejné ženské, vy byste možná řekl, že běžní
civilisté.“
Cafferty začal vykládat, jaký trest by podle něj měl postihnout viníka,
pokud by se ho podařilo odhalit, a nakonec se Rebuse zeptal, jaký má pocit,
když někdo dostane míň, než si zaslouží: když je odsouzen na kratší dobu
a trest je lehčí.
„To už není moje věc.“
„Ale... Jen si vzpomeňte, kolikrát jste viděl, jak odcházím od soudu po
tom, co mě osvobodil. A někdy jsem se před soudce ani ned


       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist