načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Úžasný Mauric a jeho vzdělaní hlodavci - Terry Pratchett

Úžasný Mauric a jeho vzdělaní hlodavci

Elektronická kniha: Úžasný Mauric a jeho vzdělaní hlodavci
Autor: Terry Pratchett

- Autor kultovní Zeměplochy se v této knize inspiroval legendou o krysaři. Mauric, kocour s kožichem plným lupů, který ví, kdy a jak chytit příležitost za vlasy, si zařídil skvělé ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  119
+
-
4
bo za nákup

hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9% 85%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » TALPRESS
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2003
Počet stran: 282
Rozměr: 18 cm
Vydání: 1. vyd.
Název originálu: Amazing Maurice and his educated rodents
Spolupracovali: z anglického originálu ... přeložil Jan Kantůrek
Jazyk: česky
Téma: anglické, fantastické romány, fantasy, kocouři, krysy
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Talpress, 2002
ISBN: 978-80-719-7180-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Autor kultovní Zeměplochy se v této knize inspiroval legendou o krysaři. Mauric, kocour s kožichem plným lupů, který ví, kdy a jak chytit příležitost za vlasy, si zařídil skvělé živobytí. Má jednoho hloupého kluka jako pištce a vlastní krysí pohromu - krysy, které jsou podivně inteligentní. Tak vzdělané, že na ně už Mauric nedokáže myslet jako na "oběd". Každý zná příběh o krysách a krysaři - a tak jim lidé dávají spoustu peněz... Dokud se nepokusí provést svůj trik v zapadlém městečku daleko v Überwaldu, kde tahle dokonale připravená finta najednou nevyjde. Někdo tady totiž hraje na jinou notu. Ve sklepích čeká něco velmi, opravdu velmi ošklivého...
Krysy se musí naučit nové slovo.
Zlo.

Zařazeno v kategoriích
Terry Pratchett - další tituly autora:
Zaslaná pošta Zaslaná pošta
Nadělat prachy Nadělat prachy
Nevídaní Akademikové Nevídaní Akademikové
Erik + Pohyblivé obrázky Erik + Pohyblivé obrázky
Dlouhý Mars Dlouhý Mars
Good Omens (Tv Tie-In) Good Omens (Tv Tie-In)
 
K elektronické knize "Úžasný Mauric a jeho vzdělaní hlodavci" doporučujeme také:
 (e-book)
Otec prasátek Otec prasátek
 (e-book)
Pohyblivé obrázky Pohyblivé obrázky
 (e-book)
Malí bohové Malí bohové
 (e-book)
Sekáč Sekáč
 (e-book)
Těžké melodično Těžké melodično
 (e-book)
Maškaráda Maškaráda
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

TERRY

PRATCHETT

Pozn. překl.: Otázka je, jak jméno

Mauric vyslovovat. Francouzsky by

to bylo Móris a anglicky Moris. Náš

rádobysvěták by to vyslovoval prav

děpodobně česky s anglickým nátis

kem. Pak by to bylo nejspíše Maurek.

TALPRESS

*


Copyright © 2001 by Terry a Lyn Pratchett

Translation © 2003 by Jan Kantůrek

Illustrations copyright © 2001 by David Wyatt

Všechna práva vyhrazena. Žádnou část této knihy není

dovolenopoužítnebo jakýmkoliv způsobemreprodukovat

bez souhlasu nakladatele.

ISBN 978­80­7197­462­8


Kapitola 1

Z knihy Jak pan Hopsálek hledal dobrodružství.

Krysy!

Pronásledovaly psy, kousaly kočky, řádily –

Ale to nebylo všechno. Jak říkal úžasný Mauric, byl to prostě příběh o lidech a krysách. To těžké na tom bylo, rozhodnout, kdo jsou vlastně lidé a kdo jsou krysy.

Zlomyslena Pochmurná ovšem říkala, že je to pohádka o pohádkách.

Začaloto–částztohozačala–vpoštovnímdostavníku, který vyjel z velkých měst v pláních a teC projížděl horami.

Tohlebylatačástcesty,kteroukočínemělrád.Kli- katila se hustými temnými lesy a po špatných ces

Jednoho dne, když byl

pan Hopsálek v ošklivé náladě,

podíval se na pole farmáře Freda.

Bylo plné zeleného hrášku.

Pan Hopsálek ale nebyl

plný zeleného hrášku.

To se mu nezdálo správné.

5


tách vedoucích po úbočích hor. Mezi stromy byly neproniknutelné stíny. Někdy měl pocit, že dostavník pronásledují jakési věci či tvorové, kteří se drží právětakmimodohled.Naskakovalamuztohohusí kůže.

A na téhle cestě mu naskakovala dvojnásobně velká husí kůže, protože začal slyšet hlasy. Tím si byl jist.Přicházelyodněkudzezadu,zestřechydostavní- ku,apřecetamnebylonic,jenomvelképoštovnípyt- le z voskovaného plátna a zavazadla toho mladíka. Rozhodně tam nebylo nic tak velkého, aby se v tom mohla schovat osoba. Jenže tu a tam si byl naprosto jist, že slyší tiché pištivé hlasy, které si něco nesrozumitelně šeptají.

Vezl jediného cestujícího. Byl to světlovlasý mladík, spíš chlapec, sedící zcela opuštěný v prázdném rozkývanémdostavníkuačtoucíknihu.Četlpomalu a nahlas a ukazoval si slova prstem.

„Ubberwald,“ přečetl.

„Vyslovujesetoýbervald,“ozvalseslabý,poněkud pištivý,alevelmijasnýhlas.„Tydvětečkynaduzna- menají, že se to písmeno čte jako tvrdé dlouhé y. Jinak ti to ale docela jde.“

„Uuberwald?“

„Existujeněco,čemuseříkápřehnanávýslovnost, chlapče,“řekldalšíhlas,kterýzněldostiospale.„Ale víš, co je nejlepší na Überwaldu? Je daleko, opravdu velmidalekoodStoLataještědáleodPseudopolisu. Je hodně daleko odkudkoliv, kde nám velitel stráže řekl,žekdyžnásještějednouchytí,uvařínászaživa. A není příliš moderní. Špatné cesty. Je potřeba překonat spoustu hor. Mnoho lidí sem nejezdí. Takže novinky se tady šíří velmi pomalu, chápeš? A prav

6


děpodobně tady nemají ani policisty. Hochu, tady můžeme vydělat skutečné jmění!“

„Maurici?“ zeptal se chlapec opatrně.

„Ano, hochu?“

„Nemyslíš, že to, co děláme, je, no vždyR víš... nečestné?“

Chvilku bylo ticho a pak jiný hlas řekl: „Jak to myslíš nečestné?“

„No... vždyR jim bereme jejich peníze, Maurici.“ Dostavník se kýval a skřípěl ve vyjetých kolejích.

„Dobrá,“ řekl neviditelný Mauric, „ale otázka, kterou by sis měl klást, zní: Od koho si vlastně bereme ty peníze?“

„No... většinou je to starosta města nebo městská rada nebo někdo takový.“

„Správně! A to znamená, že je to... co? Už jsem ti to vysvětloval předtím.“

„No...“

„Tojsou vládní peníze, chlapče,“ vysvětloval Mauric trpělivě. „Řekni to: vládní peníze.“

„Vládní peníze,“ opakoval chlapec poslušně.

„Správně! A co dělá vláda s penězi?“

„No, oni...“

„Platí jimi vojákům,“ řekl Mauric. „Vede války. Abych ti řekl pravdu, myslím si, že jsme pravděpodobnězabránilimnohaválkámtím,žejsmejimvzali ty peníze a uklidili je tam, kde nikomu neublíží. Určitě by nám dali vyznamenání, kdyby se nad tím zamysleli.“

„Některá z těch měst ale vypadala dosti uboze, Maurici,“ prohlásil chlapec pochybovačně.

„No jasně, jsou to přesně taková místa, která nepotřebují války, chápeš?“

7


„Ďábelský guláš říká, že je to...“ chlapec se soustředil a jeho rtyse několikrátpohnuly,nežřeklslo- vo,jehožvýslovnostsimuselpředtímvyzkoušet,„ne- etické.“

„Kchm, to je pravda, Maurici,“ řekl pisklavý hlas. „Ďábelský guláš říká, že bychom neměli žít z podvodů.“

„Poslyš, Koktejlová směsi, podvody, to je vlastně to,čímlidéžijí,“řeklMauricůvhlas.„Jsoupořádtak dychtiví ošidit jeden druhého, že si volí vlády, aby to dělaly za ně. My jim za jejich peníze odevzdáváme hodnoty.Přivalísenaněstrašlivá krysípohroma,za- platí krysaře-pištce, krysy následují pištce z města, a hupity dupity, konec pohromy. Všichni jsou šRastní, že už jim nikdo nečurá do mouky, vděčná populace znovu zvolí totéž vedení a nastanou všeobecné oslavy. To jsou podle mého názoru dobře utracené peníze.“

„Jenžeonajepostihnekrysípohromaproto,žemy chceme, aby si mysleli, že je postihla,“ zazněl hlas Koktejlové směsi.

„No, podívej, má drahá, další věc, na kterou tahle malá vedení dávají peníze, jsou krysaři, jasné? Já vlastně nevím, proč se s váma unavuju, fakticky nevím.“

„Ano, ale my –“

Uvědomili si, že dostavník zastavil. Venku zazněl došuměnídeštěcinkotpostrojů.Paksevůzmírněza- kymácelanakonecseozvaldusotprchajícíchnohou.

Ze tmy zazněl hlas: „Je tam uvnitř nějaký mág?“

Cestující se na sebe udiveně zadívali.

„Ne!“ odpověděl mladík tím tónem,kdy „ne“ znamená „proč se ptáte?“.

8


„A co takhle čarodějky?“

„Ani čarodějky.“

„Výborně. A co takhle těžce ozbrojení trollové placení poštovní společností?“

„O tom pochybuju,“ ozval se Mauric.

Venku se na okamžik rozhostilo ticho, vyplněné jen zvukem šumícího deště.

„Hm. A co vlkodlaci?“

„A jak vypadají?“ zajímal se chlapec.

„No, vypadají docela normálně až do chvíle, kdy najednou vyrostou, vyrašíjimchlupy,vyrostouzuby aobrovskétlapysdrápyavrhnousenavásoknem,“ vysvětloval hlas.

„Mymámevšichnichlupya zuby,“odpovědělchla- pec.

„Takže jste vlkodlaci?“

„Nejsme.“

„Dobrá,dobrá,“nastaladalšíodmlka,kterápusti- lakeslovudéšR,jakokdybysimluvčíprocházeljakýsi seznam.„Dobrá,teCkaupíři.Jevlhkánocavybyste jistě nechtěli létat v takovém počasí. Jste upíři?“

„Nejsme!“ odporoval hoch. „Jsme všichni naprosto neškodní!“

„No maucta,“ zamumlal Mauric a zalezl pod sedadlo.

„Taktosemiulevilo,“řeklhlas.„Dneska člověk nikdynemůžebýtdostopatrný.Tadykolemžijespous- tapodivnýchlidí.“Paksevokněobjevilapředníčást nataženého samostřílu a hlas pokračoval: „Vaše peníze a váš život. Je to výměnný obchod dva za jeden, chápete?“

„Penízejsouvevakunastřeše,“ozvalseMauricův hlas odněkud od podlahy.

9


Lupič se rozhlédl temným vnitřkem dostavníku. „Kdo to řekl?“

„Ehm, to já,“ odpověděl hoch.

„Nevšiml jsem si, že by se ti pohybovaly rty, mládenče!“

„Peníze jsou ve vaku na střeše. V bedně. Ale kdybych byl vámi, tak bych to nedělal –“

„Ha, ha, to věřím, že ty bys to nedělal,“ uchechtl se lupič. Jeho maskovaná tvář zmizela z okénka.

Chlapec vzal do ruky píšRalku, která ležela na sedadle vedle něj. Byla to obyčejná píšRalka, které se říkášestáková,ikdyždnesužsinikdonepamatoval, kdy opravdu stála jenom šesták.

„Zahraj Lupič a násilník, chlapče,“ řekl Mauric tiše.

„Anemohlibychommuprostětypenízedát,“ozval se hlas Koktejlové směsi. Byl velmi slabý.

„Peníze jsou tady proto, aby je lidé dávali nám,“ odpověděl Mauric vážně.

Nad hlavami slyšeli, jak o střechu povozu skřípe bedna, kterou lupič stahoval dolů.

Chlapec poslušně zvedl píšRalku a zahrál několik not. Pak se ozvala celá řada zvuků. Zaskřípění, náraz, jakési šoupání a nakonec velmi krátký výkřik.

Kdyžseznovurozhostiloticho,vylezlMauriczno- vu na sedadlo a vystrčil hlavu do temné a deštivé noci.„Chytrýčlověk,“řekl.„Citlivý.Čímvícsebudeš bránit, tím bolestivěji koušou. Zatím asi nemáš ani prokousnutoukůži?Výborně.Popojdikousekdopře- du, abych na tebe viděl. Ale opatrně, ano! Nestojíme o to, aby tady někdo zpanikařil, že?“

Lupič se objevil ve světle kočárových luceren. Šel

10


velmi pomalu a opatrně, s nohama daleko od sebe. Tiše přitom sténal.

„Á, tak tady tě máme,“ řekl Mauric vesele. „Vlítly ti nohavicí rovnou do gatí? Je to tak? To je typický krysí trik. Jenom kývni, protože je nechceme poplašit. Bůh ví, jak by to mohlo dopadnout.“

Lupič velmi pomalu přikývl. Pak se mu oči rozšířilyúžasem.„Tyjsikočka?“zamumlal.Paksemupo- hled zkřížil a on zalapal po dechu.

„Řekljsemti,abysmluvil?“řeklMauric.„Myslím, že jsem nic takového neřekl, že ne? Kočí utekl, nebo jsi ho zabil?“ Mužova tvář se ani nepohnula. „Á, jak vidím, pán se učí rychle. To se mi na lupičích líbí,“ řekl Mauric. „Tak, a teC můžeš odpovědět.“

„Utekl,“ odpověděl lupič chraptivým hlasem.

Mauricstrčilhlavuzpátkydokočáru.„TakcoteC,“ řekl. „Kočár, čtyři koně a pravděpodobně nějaké ty cennosti v poštovních pytlích... odhadoval bych to tak na tisíc tolarů. Možná víc. Ten kluk by mohl kočírovat. Stálo by to za pokus.“

„Tobybylakrádež,Maurici,“řeklaKoktejlovásměs. Seděla na sedadle vedle chlapce. Koktejlová směs byla krysa.

„No, ne zrovna krádež jako taková,“ řekl Mauric. „Spíš něco jako nález. Kočí utekl, takže je to něco, jako kdybychom kočár zachránili. Hele, to je nápad, mohlibychomkočárvrátitzaodměnu.Tojemnohem lepší. A taky legální. Zkusíme to?“

„Lidé by se vyptávali na příliš mnoho věcí,“ řekla Koktejlová směs.

„Když tady vůz necháme jen tak stát, stejně ho nakonec někdo ukradne,“ mňoukl Mauric. „Odveze

11


honějakýzloděj!Bylobylepší,kdybychomsihovzali sami? My nejsme zloději.“

„Necháme ho tady, Maurici,“ řekla Koktejlová směs.

„V tom případě ale pojCme ukrást lupičovi toho koně,“řeklMauric,jakokdybynocneskončilaspráv- ně, kdyby alespoň něco neukradli. „Okrást zloděje, to není krádež, protože se to ruší.“

„Nemůžemetadystátcelounoc,“řeklmladíkKok- tejlové směsi, „v tom má pravdu.“

„To je pravda!“ řekl naléhavě lupič. „Nemůžete tady stát celou noc!“

„To je pravda,“ ozval se sbor hlasů z jeho kalhot, „nemůžeme tady zůstat celou noc!“

Mauricsipovzdechlavystrčilznovuhlavuzokna. „Takjo,“řekl.„Uděláme totakhle.Tytadyzůstaneš úplněnehybněstátabudešsedívatpřímopředsebe. Nepokusíš se o žádný trik, protože jestli ano, stačí, abych řekl jediné slovo –“

„Neříkej to slovo!“ zvolal lupič ještě naléhavějším tónem.

„Dobrá,“ přikývl Mauric,„a vezmemesitvéhokoně, což bude tvůj trest, a ty si můžeš vzít dostavník, protože to bude krádež a krást mohou jenom lupiči. V pořádku?“

„Cokoliv řekneš,platí!“ souhlasil lupič, ale pakho něconapadloaspěšnědodal:„Ale,prosímtě,neříkej nic!“ Pohled upíral přímo před sebe. Viděl, jak chlapecskocouremvystupujízvozu.Slyšelzasebourůz- né zvuky, když si brali jeho koně. A vzpomněl si na svůj meč. Je pravda, pomyslel si, že mu nakonec zůstane celý poštovní kočár, ale i v něm bylo něco, čemu se říká profesionální čest.

12


„Dobrá,“ ozval se kocourův hlas po chvilce. „My všichni teC odjedeme a ty nám slíbíš, že nežbudeme pryč, ani se nepohneš. Slibuješ?“

„Dávám vám své zlodějské slovo,“ řekl lupič a pomalu spouštěl ruku k rukojeti meče.

„Tak dobrá. My ti rozhodně věříme,“ řekl kočičí hlas.

Muž cítil, jak mu kalhoty povolují, když krysy vyběhlynohavicemiven,apakzaslechlcinkotpostroje. Okamžik ještě vyčkal, pak se rychle otočil, vytasil meč a rozběhl se kupředu. Spíš se pokusil rozeběhnout kupředu. Rozhodně by nenarazil obličejem tak prudce a tvrdě, kdyby mu předtím někdo nepozorovaně nesvázal tkaničky u bot.

Říkali o něm, že je úžasný. Úžasný Mauric, říkali. Nikdy nestál o to, být úžasný. Prostě se to jen tak stalo.

Že se děje něco zvláštního, si uvědomil po obědě jednoho dne, když se podíval na svůj odraz v kaluži a pomyslel si: to jsem já. Nikdy předtím si sám sebe neuvědomoval. Bylo pochopitelně velmi těžké vybavit si, jak myslel předtím, než se stal úžasným. On měl dojem, že v té době se jeho myšlenky podobaly guláši.

A pak tady byly krysy, které žily pod hromadou odpadků v jednom koutě jeho území. Pochopil, že krysy mají jakési vzdělání, když jednu z nich ulovil a ona mu řekla: „Nemohli bychom si o tom pohovořit?“Vtomokamžikumučástjehonovéhoúžasného mozku oznámila, že dost dobře nemůžete sníst někoho,kdoumímluvit.Alespoňdokudnevyslechnete, co vám chce říci.

13


TakrysabylaKoktejlovásměs.Nebylajakoostatní krysy. Stejně tak, jako byl jiný i Ďábelský guláš, Zakázaný vstup, Černý přeliv, Šunkoflek, Velká úspora,Toxickýodpadavšichniostatní.JenžeaniMauric už nebyl jako ostatní kočky.

Ostatní kočky byly najednou hloupé. Mauric se začal místo s kočkami kamarádit s krysami. Mohl si snimialespoňpopovídat.Vycházelsnimiskvěle,po- kud měl na paměti, že nesmí sežrat žádnou krysu, kterou znají.

Krysynadruhéstraněstrávilyhodněčasustarostmi a přemýšlením o tom, proč jsou najednou tak chytré. Mauric to považoval za plýtvání časem. Věci se prostě stávají. Jenže krysy mluvily pořád dokola o tom, jestli to nemohlo být něco v té hromadě odpadků, kam chodily žrát, ale Mauric věděl, že jeho proměnutovžádnémpřípaděnevysvětlí,protože on odpadky nikdy nežral. A už vůbec by byl nežral odpadky ztéhromady, protože věděl, odkud pochází...

On sám si myslel, že krysy jsou omezené. Chytré, to ano, ale omezené. Mauric žil na ulicích celá léta a z uší mu zbývaly sotva pahýly, jizvy měl i na čenichu a byl mazaný. Při chůzi se nafukoval tak, že kdyby se nehlídal, byl by se možná vznášel. Když naježil ocas, lidé ho museli obcházet. Byl si jistý, že k tomu, aby dokázal žít čtyři roky na ulicích, které se hemžily psími gangy a kožešníky na volné noze, jeden musí být mazaný.

A taky bohatý. Trvalo nějakou dobu, než krysám vysvětlil tohle, ale Mauric se toulal městem dlouho a zjistil, jak věci fungují. Proto říkal, že peníze otvírají všechny zámky a jsou klíčem ke všemu.

Pak jednohodne uviděl přihlouplého chlapce, kte

14


rý hrál na flétnu a měl před sebou čepici, do níž mu lidé házeli drobné mince. V tom okamžiku dostal nápad. Úžasný nápad. Z ničeho nic, pic ho, a byl tady. Krysy, přihlouple vyhlížející hoch...

A Mauric řekl: „Hej, ty přihlouplý kluku! Nechtěl bysisvydělatpěknýbalík...alehoubeles...kamkou- káš... jsem tady dole...“

Když lupičův kůň vyšel z hustého lesa nad průsmykem, začínalo svítat. Hoch mu u vhodného stromu přitáhl otěže.

Dole se rozkládalo říční údolí a na jedné jeho straně se pod skalními útesy choulilo městečko.

Mauricsevyhrabalzesedlovébrašnyaprotáhlse.Hloupěvyhlížejícíhochpomáhalzdruhébrašnykrysám.Strávilycestunamačkánynapenězích.Protože bylyslušné,anijednaznichneřekla,žetobylohlav- něproto,abyžádnánemuselaspátvtéžebrašnějako kočka.

„Jaksejmenujetohnízdo,hochu?“zeptalseMau- ric,kterýsedělnakameniapozorovalměsto.Zanimi krysy vytvořily hlouček a počítaly peníze, které stavělydosloupkůvedlekoženéhováčku.Dělalytokaž- dý den.PřestožeMauric nemělžádné kapsy,bylo na němněco,conutilovšechnykolemněj,abysipočítali drobné tak často, jak to jen bylo možné.

„Jmenuje se Bad Spritz,“ odpověděl hoch, který nahlédl do průvodce.

„Kchm... a neznamená to Bad v cizí řeči špatný?“ ozvala se Koktejlová směs, která zvedla hlavu od peněz. „Neměli bychom se mu raději vyhnout?“

„Pch,jenžetojevjinécizířeči,vtéhletoznamená lázeň, jasné?“

15


„Takže ono se to vlastně jmenuje Lázeň Spritz?“ ptal se Zakázaný vstup.

„Ano, ne, ne tak docela...“ Úžasný Mauric zaváhal, ale jen na chvilku. „Říkají tomu lázeň, protože tady majílázeň. Jetomoczaostalé místo,tohleměs- tečko.Tadykolemmocláznínení.Aleonijednumají a jsou na ni hrozně pyšní, takže chtějí, aby o tom kdekdo věděl. Nejpíš by sis musel koupit lístek, už kdyby ses na ni chtěl jen podívat.“

„Jetopravda, Maurici?“zeptalseĎábelskýguláš. Zeptal se velmi slušně, ale bylo jasné, že ve skutečnosti říká „já tomu nevěřím, Maurici“.

„Noano...Ďábelskýguláši.“SĎábelskýmgulášem to nebylo snadné, ten snad ani neměl existovat. Za starých časů, pomyslel si Mauric, by krysu tak malou, bledou a obecně špatně vyhlížející ani nesežral. Díval se na malého krysího albína se sněhově bílou srstí a červenýma očima. Ďábelský guláš mu pohled neoplácel,protožebylsilněkrátkozraký,spíšeslepý. Je samozřejmě jasné, že částečná slepota není příliš velkým handicapem pro tvora, který většinu času prožije v temnotě a navíc má dokonalý čich. Tedy pokudtomuMauricrozuměl,pakčich,kterýbyllep- ší než zrak, sluch a chuR dohromady. Tak například, kdykoliv spolu mluvili, krysák se vždycky obrátil obličejem k Mauricovi a díval se jeho směrem. Bylo toažneuvěřitelné.Mauricznávalslepoukočku,kte- rá každou chvíli narazila do nějakých dveří, ale to se Ďábelskému guláši nikdy nestalo.

Ďábelský guláš nebyl hlavní krysa. To byl Šunkoflek. Šunkoflek byl velký a divoký, mírně prašivý a nebyl si jistý tím, zda se mu líbí ono nové myšlení, k němuž se nechtěl dostal. Byl si jistý tím, že se mu

16


nelíbí to, že vedou rozhovory s kočkou. Když se krysy Přeměnily, jak to nazývaly, měl už dost let a říkal, že je příliš starý na to, aby se měnil. Rozhovory s Mauricem přenechával Ďábelskému guláši, který se narodil těsně po Přeměně. A ten malý krysák byl chytrý.Neuvěřitelněchytrý.KdyžMauricjednalsĎá- belským gulášem, potřeboval všechny své triky.

„Je úžasné, co já všechno vím,“ řekl Mauric a pomalu na Ďábelskéhoguláše zamrkal.„No,v každém případě je to pěkné městečko. A připadá mi bohaté. Takže, my teC uděláme tohle –!“

„Kchm...“

TenzvukMauricnenáviděl.Jestližebyloněcohor- šího než některá z těch zvláštních otázeček, které dokázal položit Ďábelský guláš, pak to bylo tohle slabé odkašlání Koktejlové směsi. Bylo signálem, že se Koktejlová směs chystá tichým hlasem říci něco, co ho zase rozčílí.

„No?“ řekl prudce.

„A musíme v tom všem opravdu pokračovat?“ zeptala se.

„Vlastně... samozřejmě nemusíme,“ odpověděl Mauric. „Já tady vůbec nemusím být. Já jsem kočka, nemám pravdu? A kočka s mým nadáním? Ohó! Mohlbychsinajítfaktickyžůžoprácičkuunějakýho věštce nebo zaklínače. Nebo u břichomluvce. Je nekonečnářadavěcí,kterébychmohldělat,protoželidi majírádikočky.Aledíkytomu,žejsemneuvěřitelný, abyste věděli, hloupý a k tomu ještě dobrosrdečný, rozhodl jsem se, že pomůžu partě hlodavců, kteří, atady buCmeupřímní,nepatřímezilidmikoblíben- cům číslo jedna. Někteří z vás,“ pokračoval a loupl žlutým okem po Ďábelském guláši, „mají takovou

17


představu, že byste se měli odstěhovat na nějaký opuštěnýostrovazaložittamněcojakovlastníkrysí civilizaci, což, jak si myslím, je velmi obdivuhodné, ale k tomu potřebujete... Co jsem řekl, že potřebujete?“

„Peníze,Maurici,“přikývlĎábelskýguláš,„ále–“

„Peníze.Správně.Protožezapenízedostaneteco?“ rozhlédl se po krysách. „Začíná to ‚l‘,“ napovídal.

„Lodě, Maurici, jenže –“

„A pak je tady všechno to nářadí, které budete potřebovat, a zásoby, a kromě toho ještě –“

„VždyR tam jsou kokosové ořechy,“ vskočil mu do řeči hloupý hoch, který leštil svou flétnu.

„Ale? Někdo tady mluvil?“ zavrčel Mauric. „Co ty o tom víš, hochu?“

„Kokosové ořechy se sem vozí z opuštěných ostrovů,protožetamseseženou.Povídalmitotenčlověk, co je prodává,“ trval na svém hoch.

„Jaksetamseženou?“zeptalseMauric,kterýtoho o kokosových ořeších mnoho nevěděl.

„To já nevím, prostě je tam dostaneš.“

„Aha, ty si snad představuješ, že tam rostou na stromech, nebo tak nějak, co?“ ušklíbl se Mauric jízlivě. „Páni, já bych rád věděl, co byste si vy všichni počalibeze...no,vítoněkdo?“Rozhlédlseposkupin- ce. „Začíná to na ‚M‘... no?“

„Bez tebe, Maurici,“ odpověděl i za ostatní Ďábelský guláš. „Jenže podívej, my sidoopravdymyslíme, že –“

„No?“ nadhodil Mauric.

„Kchm,“ozvalaseKoktejlovásměs.Mauriczasté- nal.„Ďábelskýguláštímchceříci,“vysvětlovalakry- sa, „že všechny ty krádeže zrní a sýrů a vyhlodávání

18


děr do stěn nejsou... prostě...“ Pak upřela pohled Mauricovi do žlutých očí a dokončila: „...morálně správné.“

„Aletopřecenormálnědělají všechny krysy!“zvolal Mauric.

„Jenže my cítíme, že my bychom to dělat neměli,“ vysvětloval mu Ďábelský guláš. „My bychom si měli ve světě vybudovat svou vlastní cestu!“

„Ale, ale, ale!“ prohlásil Mauric a vrtěl při tom hlavou. „Vzhůru na ostrov, jo? AR žije Krysí království! „Nechcisevámposmívat,“dodávalrychle.„Kaž- dý potřebujeme mít svůj malý sen.“ A na to Mauric opravdu věřil. Když jeden věděl, co lidé opravdu, ale opravdu chtějí, tak je skoro dokázal kontrolovat.

Někdy přemýšlel, o čem asi sní hloupý chlapec. Pokud Mauric věděl, tak nejspíše o ničem, chtěl jen, aby ho nechalihrátnajehopíšRalkua dali mupokoj. Ale... občas to bylo jako s těmi kokosovými ořechy. Až příliš často hoch přicházel s poznámkami a výroky, které naznačovaly, že celou dobu poslouchá. Takoví lidé se špatně řídí.

Jenže kočky jsou v řízení lidí moc dobré. Zamňoukání tady, zapředení tam, slabé přitlačení drápkem... a Mauricotomnikdynemuselpřemýšletani předtím. Kočky nemusí přemýšlet. Těm stačí vědět, co chtějí. Myšlení už musí odvést lidé. Od toho tady jsou.

Mauric zavzpomínal na ty staré dobré časy předtím, než mu v hlavě začaly vybuchovat myšlenky jakoohňostroj.Stačilo, aby se objevil u dveříuniverzitníkuchyněatvářilsesladce,apakmuselikuchaři vymyslet, na co má chuR. Úžasné! Říkali věci jako: „A chtěl by kocourek mističku mlíčka? Nebo raději sladkou sušenku? A co takhle pár hezkých odřezků

19


masíčka, co?“ a jediné, co musel Mauric dělat, bylo vyčkat, až zazní zvuk, o němž věděl, že znamená třeba „krůtí stehno“ nebo „mleté jehněčí“.

Bylsivšakjistý,ženikdynesežralnickouzelného. Nic takového jako například „magické kuřecí drůbky“ neexistuje, že ne?

To krysy se nacpaly kouzelným žrádlem. Hromada, které říkaly „doma“ a taky „oběd“, se tyčila za univerzitou, a chtěj nebo ne, přece jen to byla univerzitapromágy.TenstarýMauricsilidí,kteřívru- kou nedrželi talířky, misky nebo alespoň kousek žrádla, příliš nevšímal, ale uvědomoval si, že ti velcí a objemní muži ve špičatých kloboucích často dělají velmi podivné věci.

A teC věděl i to, co dělají s věcmi, pro které už nemajívyužití.Kdyžjenepotřebují,hodíjepřeszeC. Všechnytystaréotrhanéknihyzaklínadel,kapkami olepené zbytky svíček, zelený rosol, vyškrabaný ze dna kotlíků, a fialově světélkující usazenina z křivule, to vše končilo na velké hromadě společně s plechovkami od konzerv, dřevěnými bedýnkami a kuchyňským odpadem. Samozřejmě, že tam mágové dali tabulky s nápisy jako „TOXICKÝ ODPAD!“ nebo „POZOR! ZAKÁZANÝ VSTUP!“, ale krysy v těch dnech ještě neuměly číst a kapkami olepené konce svíček jim chutnaly.

Z té hromadyMauricnikdynesežraljedinésousto. Občaszpytovalsvědomíakladlsistejnouotázku,ale byl si opravdu jistý. Vždycky byl přesvědčený o tom, že„Nikdynežernic,cosvětélkuje!“neníšpatnémot- to do života.

Jenže i on se změnil na inteligentního tvora, a to zhrubavestejnémčasejakokrysy.Bylatonepronik-

20


nutelná záhada. Od té doby dělal to, co kočky dokázaly vždycky. Řídil a usměrňoval lidi. TeC se jako lidé daly počítat i některékrysy.Jenže lidé jsou lidé, i když mají čtyři nohy a dávají si jména jako Ďábelský guláš, což je přesně ten typ jména, který si dáte, když se naučíte číst dřív, než zjistíte, co všechna ta napsanáslovaznamenají,ačtetenálepkyapoznám- ky na starých,orezlýchplechovkách a dáváte si jména hlavně podle toho, jak to zní.

Potíž s myšlením byla v tom, že jak s ním jednou začnete,takužsehonezbavíte.PodleMauricovaná- zoru ovšem krysy myslely zbytečně mnoho. Už sám Ďábelský guláš byl dost nepříjemný, ale byl natolik zaměstnán hloupými myšlenkami o tom, jak by si krysy měly vybudovat na nějakém vhodném místě svou vlastní zemi, že si s ním Mauric většinou dokázalporadit.NejhoršíbylaKoktejlovásměs.Vůbecna ni totiž nezabíral oblíbený Mauricův trik, a sice hovořittakdlouhoarychle,žeselidénedostalikeslovu a dali se zmást.

„Kchm,“ ozvala se teC znovu, „my si myslíme, že tohle by mělo být naposled.“

Mauricnaniupřelpohled.Ostatníkrysyokousek ustoupily, ale Koktejlová směs jeho pohled neohroženě opětovala.

„Tohle prostě musí být naposled, kdy hrajeme to hloupé představení ‚Krysí pohroma‘,“ pokračovala Koktejlová směs. „A to je konečné rozhodnutí.“

„A co si o tom myslí Šunkoflek?“ zajímal se Mauric.Obrátilsekekrysímunáčelníkovi,kterýjepozo- roval. Vždycky bylo dobře obrátit se na Šunkofleka, kdyžseKoktejlovásměssnažiladělatobtíže,protože Šunkoflek ji neměl ani trochu v lásce.

21


„Co myslíš tím ‚myslí?‘“ zamračil se Šunkoflek.

„Já... pane, myslím, že by se mělo s tím trikem přestat,“ řekla Koktejlová směs a nervózně skláněla hlavu.

„Aha, tak ty si myslíš, co?“ ušklíbl se Šunkoflek. „V dnešních dnech kdekdo myslí. A já si myslím, že je toho myšlení zbytečně moc, to si myslím já. Když jsem byl mladý, nikoho z nás ani nenapadlo myslet. Kdybychom o všem byli přemýšleli, nikdy bychom nic neudělali.“

Pak vrhl ošklivý pohled i na Maurice. Šunkofleka neměl Mauric rád. Neměl rád skoro nic z věcí a osob pocházejících z doby po Přeměně. Mauric dost často přemýšlel o tom, jak dlouho ještě Šunkoflek vydrží na vůdcovském postě. Neměl rád myšlení. Patřil do doby, kdy stačilo, když byl vůdce krys velký a nedůtklivý. Svět se teC na něj pohyboval příliš rychle, což ho rozčilovalo.

TeC už ani tak nevedl, jako byl postrkován.

„Já... kchm... Ďábelský guláš, pane, věří, že bychom měli začít myslet na to, kde a jak se usadit, pane,“ držela se svého Koktejlová směs. Mauric se zasmušil. Koktejlovou směs by Šunkoflek neposlouchal a ona to dobře věděla, ale Ďábelský guláš byl mezi krysami téměř to, čemu by lidé mezi sebou říkali mág, a naslouchaly mu dokonce i ty největší krysy.

„Myslel jsem, že se vplížíme na nějakou loC a najdemesiněkdepříhodnýostrov,“naklonilŠunkoflek hlavu ke straně. „Lodě, to jsou přesně ty správné věcičky pro krysy,“ dodal souhlasným tónem. Pak pokračoval, přičemž vrhal lehce nervózní a poněkud dotčené pohledy na Ďábelského guláše. „A naši lidé

22


mi pořád říkají, že potřebujeme ty věcičky... tyhle... peníze, protože teC, když umíme myslet, měli bychom se chovat eci... etin...“

„Eticky, pane,“ pomohl mu Ďábelský guláš.

„Což mi zní jako něco, co není pro krysy. Ale jak se zdá, moje mínění tady příliš mnoho neznamená,“ dokončil nevrle Šunkoflek.

„Peněz máme dost, pane,“ odpověděla mu Koktejlová směs. „Už máme spoustu peněz. Máme už spoustu peněz, Maurici.“ Nebyla to otázka, bylo to spíše něco jako obvinění.

„Nó... kdyžříkáš spoustu...“ začal Mauric opatrně.

„Abych to řekla přesně, máme dokonce víc peněz, nežjsmesimysleli,“pokračovalastejnýmtónemhla- su Koktejlová směs, která se nedala zmást. Tón jejího hlasu byl velmi uctivý, ale hlas neutichal a kladl všechny ty špatné otázky. Špatné otázky byly pro Maurice samozřejmě ty, o nichž doufal, že je nikdo nepoloží. Koktejlová směs si znovu odkašlala svým charakteristickým způsobem. „Důvod, proč říkám, že máme více peněz, než jsme mysleli, je v tom,žety jsi, Maurici, říkal, že to, čemu se říká ‚zlaté peníze‘, záříjakoměsícato,čemuseříká‚stříbrné‘,zasejako slunce a ty že si necháš všechny ty ‚stříbrné‘. A my jsme zjistili, že je to naopak. To stříbrné peníze září jako měsíc.“

Mauric si pomyslel ošklivé slovo v kočičím jazyce, a těch bylo opravdu mnoho. Kčemu je vzdělání, pomyslel si pak, když lidi i potom, co ho získají, chodí ven a používají ho?

„Takžesimyslíme,“obrátilseĎábelskýguláškŠun- koflekovi, „že po téhle akci bychom si měli rozdělit peníze ajítsikaždýsvou cestou.Kromětoho,začíná

23


být nebezpečné opakovat jeden a ten samý trik neustále dokola. Měli bychom toho nechat, dokud je čas. Navíc tudy teče řeka, po níž bychom se mohli dostat k moři.“

„Ostrov bez lidí nebo krllrrt koček by bylo hezké místo,“ přikývl Šunkoflek.

Mauric nedovolil, aby mu zmizel úsměv z obličeje, přestože věděl, co krllrrt znamená.

„A navíc bychom neradi zdržovali Maurice od jeho skvělého nového zaměstnání u věštce,“ doplnila Koktejlová směs.

Mauricovi se zúžily zorničky. Ještě chvilku a byl by málem porušil své železné pravidlo, že nesežere nikoho,kdomluví.„Acoty,hochu?“zeptalseazvedl hlavu k chlapci s hloupým výrazem na tváři.

„Mně to nevadí,“ odpověděl hoch.

„Nevadí ti co?“ naléhal Mauric.

„No,mněnevadínic,vážně,“odpovídalhoch.„Do- kud mi nikdo nezakazuje hrát na flétnu.“

„Musíš ale myslet na svou budoucnost!“ upozorňoval ho Mauric.

„Já myslím,“ přikývl hoch. „V budoucnosti bych chtěl hrát na svou flétnu. Hrát na flétnu nic nestojí. Ale krysy mají nejspíš pravdu. Už několikrát jsme unikli jen o chlup, Maurici.“

Mauric vrhl na chlapce rychlý pohled, aby zjistil, zda si náhodou nedělá legraci, ale něco takového hoch nikdy předtím neudělal. Mauric se vzdal. No, on se doopravdy nevzdal, protože by se byl nikdy nedostaltam,kdebyl,kdybysebylvzdalpřiprvních potížích. Prostě je odsunul stranou. Nakonec se to skoro vždycky nějak vyvrbilo. „Dobrá, tak jo,“ přikývl. „Uděláme to ještě jednou a pak rozdělíme pe

24


níze natřidíly. Fajn.Vtomnevidímžádnýproblém. Ale když to má být naposled, tak bysme to měli udělat tak, aby na nás hodně dlouho vzpomínali, co říkáte?“ vesele se zašklebil.

Prokrysy,právěproto,žebylykrysy,nebylpohled na šklebící se kočku právě příjemný, ale pochopily, že se došlo k velkému rozhodnutí. Většina z nich si tiše oddechla.

„Tak, tohle ti vyhovuje, hochu?“ zeptal se Mauric.

„Budu potom moci hrát na svou flétnu?“ ujišRoval se chlapec.

„Jasně.“

„Tak dobře,“ přikývl chlapec.

Penízeblýskavéjakoměsícityblýskavéjakoslunce byly vráceny do svého vaku. Krysy odvlekly vak dohlubokéhokřovíatamhozahrabaly.Nikdonedo- káže zahrabat peníze tak jako krysy a mimo to se stejně nevyplatí brát si s sebou do města víc peněz.

Ještě tady byl kůň. Byl to cenný kůň a Mauric ho jen opravdu velmi nerad pouštěl. Ale jak upozornila Koktejlovásměs,byltolupičůvkůňsvýjimečnězdo- beným sedlem a udidlem. Mohlo by být nebezpečné pokusit se ho ve městě prodat. Lidé by si ho mohli všimnout a začali by mluvit. Mohlo by to přitáhnout pozornost představených města. A tohle nebyl čas, kdy by bylo příjemné mít v patách stráže.

Mauric došel na kraj balvanu a znovu se zadíval dolů na město, které se právě v paprscích ranního slunce probouzelo. „Takže z toho uděláme opravdu velkýpodnik,ano?“řekl,kdyžsekrysyvrátily.„Chcislyšetmaximumkvikotuavidětspoustučenichůvystrčenýchtuhle a támhle a taky čuránído jídla a tak dál, jasný?“

25


„My si myslíme, že čurání do jídla není doopravdy –“ začal Ďábelský guláš, ale Koktejlová směs řekla„kchm“,takžeĎábelskýgulášpokračoval:„Noale pokud je to naposled, tak...“

„Jámočilnavšechnoodchvíle,kdyjsemsevyhra- balzhnízda,“přerušilhoŠunkoflek.„AteCmibude někdo vykládat, že se to nemá. Jestli je tohle to vaše myšlení, pak jsem rád, že nemyslím.“

„Musí zůstat úplně paf,“ rozehříval se Mauric. „Krysy? Oni si tady myslí, že vědí, co jsou to krysy? Potom, co zažijou nás, si o tom budou vyprávět báje a pověsti!“

26


Kapitola 2

Z knihy Jak pan Hopsálek hledal dobrodružství.

Takový byl plán.

A byl to dobrý plán. Dokonce i krysy, i sama Koktejlová směs, musely připustit, že funguje.

Každý věděl, co je to krysí pohroma. Existovalo mnoho vyprávění o pištcích-krysařích, kteří si vydělávali na živobytí tím, že chodili od města k městu a zbavovali je krysí pohromy. Samozřejmě to nebyly jen krysy,co se přemnožovalo – někdy se přemnožili hráčinatahacíharmoniku,kuličkyupevněnénaniti nebo želvy –, ale o krysách každý věděl.

Avtomtobylo.Kromětohojstenakrysípohromu nepotřebovali mnoho krys, rozhodně ne, když věděly, jak na to. Jediná krysa, která vykoukla hned tam a hned zase tady, ve vhodnou chvilku hlasitě zakvi

Pan Hopsálek měl v Kožíškové dolince

hodně kamarádů.

Ale ze všeho nejvíce se pan Hopsálek

kamarádil s dobrým jídlem.

27


čela, vykoupala se v čerstvé smetaně a učurla si do mouky, mohla být sama o sobě pohromou.

Stačilo několik dní podobné činnosti a bylo až neuvěřitelné, jak rádi lidé viděli přihlouplého chlapce s jeho kouzelnou píšRalkou. A jak pak žasli, když začal hrát a krysy vylézaly z děr a následovaly ho ven z města. Byli tak překvapení, že si nikdo z nich neuvědomil, a tedy ani nepřemýšlel o tom, proč jich vlastně není ani celá stovka.

A byli by teprve překvapeni, kdyby zjistili, že se krysy a krysař sejdou ve křoví za městem s kočkou a slavnostně si rozdělí peníze.

Když Mauric s chlapcem vešli do města, Bad Spritz se právěprobouzel. Nikdo je neobtěžoval, ikdyž Mauric budil poměrně velký zájem. S tím si hlavu nelámal.Věděl,žejezajímavý.Kočkystejněchodily,jako kdyby jimpatřilovšechnokolem,asvětbylplnýhlou- pě vypadajících hochů, takže lidé neměli důvod sbíhat se jen proto, aby viděli další dva takové.

Vypadaloto,jakokdybymělbýtdnestrh,alestán- ků nebylo mnoho a většinou se na nich prodával... hm...póvl.Starépánve,hrnce,obnošenéboty...věci, které lidé prodávají, když opravdu nutně potřebují peníze.

Mauric viděl na cestách ostatními městy hodně trhů a věděl, jak by měly takové trhy vypadat.

„Měly by tady být tlusté ženské a prodávat kuřata,“ řekl. „A taky lidi, co prodávají sladkosti proděti abarevnépentle.Žongléřiaklauni.Apřitrošeštěstí i kejklíř s lasičkou.“

„Nictakovéhotadynení.Podletoho,jaktovypadá, by se tady sotva vůbec dalo co koupit,“ uvažoval

28




Terry Pratchett

TERRY PRATCHETT


28. 4. 1948 - 12. 3. 2015

Terence David John Pratchett byl výzmnamným současným anglickým spisovatelem, publicistou, scénáristou a divadelním dramatikem. Je autorem slavných fantastických knih o Zeměploše.

Pratchett - Terry Pratchett – více informací





       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist