načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Už zase skáču přes Merde (2) - Stephen Clarke

Už zase skáču přes Merde (2)
-15%
sleva

Kniha: Už zase skáču přes Merde (2)
Autor:

Angličan v Paříži – po prvním roce malérů a několika kulturních šocích se Paul West stále ještě snaží naučit Francouze pít čaj o páté a hledá dál svou osudovou lásku. Obojí ... (celý popis)
Titul doručujeme za 4 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  119 Kč 101
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
3,4
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 75.1%hodnoceni - 75.1%hodnoceni - 75.1%hodnoceni - 75.1%hodnoceni - 75.1% 85%   celkové hodnocení
6 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » PLUS
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2017-02-01
Počet stran: 292
Rozměr: 130 x 200 mm
Úprava: 287 stran
Vydání: 1. vyd.
Název originálu: Merde actually
Spolupracovali: přeložil Richard Podaný
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
ISBN: 9788000021270
EAN: 9788000021270
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Volné pokračování humoristického románu Merde!, v němž již známý anglický hrdina zdolává nástrahy v soužití s francouzskými spolupracovníky během svého pobytu v Paříži.

Popis nakladatele

Angličan v Paříži – po prvním roce malérů a několika kulturních šocích se Paul West stále ještě snaží naučit Francouze pít čaj o páté a hledá dál svou osudovou lásku. Obojí se však nečekaně komplikuje a Paul začíná mít podezření, že Francouzi doopravdy pocházejí z jiné planety. A protože ve Francii se všechno točí kolem lásky, Paul se dostává do zapeklité motanice vztahů, kterou mu může pomoci rozplést jen ta opravdu nejúžasnější žena na světě...

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Zákazníci kupující knihu "Už zase skáču přes Merde (2)" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

9

Sex na venkově

1

Ztvrdli jsme s Florence čtyřicet kilometrů jižně od Limoges, v kraji

Corrèze, téměř přesně uprostřed Francie. Kdybyste na mapu téhle

země přibili kolíky chlapa s roztaženými končetinami, ve stylu

Leonarda da Vinci, takže by měl pravou ruku v Bretani, levou ve

Štrasburku a nohy v Biarritzu a v Monaku, tak Corrèze by byl přesně

ten fl íček, kde by si cvrnknul do kalhot.

Florencina matka má v Corrèze venkovský dům. Chtěli jsme se tam

jenom stavit na oběd a pak honem jet dál a dva týdny se pofl akovat

po jihozápadní Francii.

Jenže to nešlo tak docela podle plánu, takže jsme se brzy pekli na

slunci před čerstvě ťuknutým autem. A když jsme už asi deset minut

čekali na policii nebo odtahováka, položila mi Florence hlavu doklí

na a vyřkla ta osudná slova.

„Mám dojem, že budeme muset u mámy pár dnů zůstat.“

To ještě samozřejmě nemohla vědět, že se její matku pokusím zabít.

Ani já to nevěděl. Chodili jsme spolu stěží dva měsíce – a pokud by

se někdo zajímal o můj názor v téhle věci, řekl bych mu, že snaha

zamordovat maminku své čerstvé přítelkyně není nejlepší základ

pro úspěšný partnerský vztah.

Uz zaseskáču přes Merde kopie4.99 9Uz zaseskáču přes Merde kopie4.99 9 5.9.2008 15:12:415.9.2008 15:12:41


10

Ostatně to nebyla vůbec moje vina. Může za to ten francouzský

ři dič.

„Connasse!“ zařval.

Francouzské nadávky jsou tak báječně gramatické, napadlo mě.

I v zápalu slovní přestřelky musíte mít na paměti, že výraz proidio

ta, „connard“, je třeba opatřit odpovídající ženskou koncovkou.

Ale bylo to od něj naprosto nefér. To já jsem šoféroval, ne Florence.

Řval na ni jen proto, že ji měl blíž než mě. A to on zrovna vyrobil

v zadních dveřích zbrusu nové káry Florencina táty promáčklinu

velkou jako po dopadu menšího asteroidu, takže chyběla jenmikro

sekunda, aby udělal podobnou promáčklinu do Florence samotné.

„Jsi v pořádku?“ zeptal jsem se jí anglicky.

„Oui.“ Vždycky mi odpovídala francouzsky. „Et toi, Paul?“

„Jo, ale asi půjdu a narvu tomu volovi ty značkový tmavý brejle do nosu.“

„Ne, to nesmíš, jsi Angličan. Musíš ukázat fl egmónu.“

„Flegmónu?“ Co je tohle za inovaci? To si Francouzi myslí, že my

Britové se uklidňujeme vylučováním hnisu? Asi viděli moc céčko

vých hororů na videu.

„Ano, jste přece fl egmatici. Máte chladnou krev.“

Aha, pojetí Angličana coby plaza, tak to už jsme na známější půdě.

„Stejně bych to radši zkusil s těma brejlema, jak hluboko sedosta

nou.“

Vystoupil jsem z papínkova Renaultu Vel Satis v barvě pruské modři

a rychle jsem se osahal, jestli jsou všechny končetiny, kde mají být.

V pořádku, auta jela dost pomalu, takže se mi nestalo dohromady

nic, jen jsem měl ztuhlou šíji a nejasnou chuť někomu jednu ubalit.

Došel jsem k červenému asijskému vozu s pohonem na všechnačty

ři kola, který do nás vrazil. Nepraskly mu dokonce ani refl ektory.

Za volantem seděl blonďák s vlasy jako pochcaná sláma, takový

ten teenager po čtyřicítce, a na očích měl páskové brýle tmavé tak,

že jsem uvažoval, jestli vůbec vidí oblohu, natož přijíždějící auta.

Ten vzor francouzského velkoměstského válečníka se díval, jak jdu

k němu, a honem začal hamtat po tlačítku a spouštěl dolů okno, ze

kterého na mě hulákal.

„Nejste náhodou slepec?“ zeptal jsem se ho a ukázal jsem na tybrý

le. Samozřejmě jsem mu vykal a důvěrnému „toi“ jsem se vyhnul,

vždyť jsme nebyli ofi ciálně představeni.

Uz zaseskáču přes Merde kopie4.910 10Uz zaseskáču přes Merde kopie4.910 10 5.9.2008 15:12:415.9.2008 15:12:41


11

„Et toi?“ zařval skrz spuštěné okno. Tykání jsem mu odpustil jen na

to konto, že je určitě o dobrých dvacet let starší než já. „Říká ti něco

la priorité à droite?“

Něco zahuhlal ke své manželce v tričku s límečkem a ke dvěma

skejťáckým dětičkám. Všichni se na mě zlostně šklebili. Aby taky

ne – tím, že jsem se stal obětí jeho šoférské neschopnosti, jsem jim

zpackal časový rozvrh cesty na rodinnou dovolenou. Nejspíš měli

v plánu snídat v Burgundsku a poobědvat v Limoges, ale nenabou

rat v Corréze.

„La priorité à droite?“ zopakoval jsem. Nejpitomější,nejnebezpeč

nější ze zákonů, jaké Západ zná. A ve Francii zákon jasně tvrdí, že

auto přijíždějící zprava má přednost. I když si to šinete po čemsi, co

vypadá na nejhlavnější silnici široko daleko, pokud na vás ze skryté,

maličké odbočky vyletí auto, jehož řidič se neobtěžoval podívat se,

jestli někdo nejede, a pobije vám celou rodinu, je to zcela v souladu

se zákonem, protože měl přednost zprava. „Na kruhovém objezdu

žádná priorité à droite není,“ namítl jsem.

„Na kruhovém objezdu?“ Řidič si poposunul brýle z nosu a rozhlédl

se, jako by si až teprve teď všiml velikého, trávou zarostléhoostrův

ku hned vedle jeho auta. Také si obhlédl zřetelně kruhovou vozovku

vinoucí se kolem ostrůvku a čtyři nebo pět odboček vedoucích do

všech stran.

„To je ale merde, tyhle kruhové objezdy,“ zasténal. Vyjádřil tímsta

novisko většiny Francouzů, kteří působí dojmem, že nějak nepo

chopili, k čemu se objezdy staví. Že by proto, aby bylo dost práce

pro místní zahradnické fi rmy? „To je anglická věc, ne?“

„Jasně. Vymysleli jsme je, aby nebylo tolik nehod. Francie má

pověst země techniků, tak nás nenapadlo, že vám objezdy budou

dělat potíže. Nakonec, umíte dokonce i otevírat ústřice.“ Odvážil

jsem se použít žert obsahující to sebevražedně nevyslovitelné slovo

„huîtres“, ale byl jsem prostě na koni – a zabralo to.

„Et vous, vous êtes Anglais.“ To se ozvala jeho chlapácká žena,

naklonila se ze druhé strany a řvala na mě přes volant. Aspoň že mi

vyká. „Vy Angličani ani neumíte jezdit vpravo.“

„Aspoň nějaké vysvětlení – ale co v tom případě váš manžel?“

Sevřela mu rameno a něco mu naléhavým tónem šeptala. Přikývl.

Co mu špitla, to mi došlo, až když nastartoval a dal tam zpátečku.

Obě auta se od sebe postkoitálně odtrhla jako dva milenci, kteří se

Uz zaseskáču přes Merde kopie4.911 11Uz zaseskáču přes Merde kopie4.911 11 5.9.2008 15:12:415.9.2008 15:12:41


12

k sobě na chvíli přilepili kůží. Pak se to červené pěkně otočilo azmi

zelo tam, odkud přijelo.

Když se řítilo pryč, uložil jsem si do paměti poznávací značku a taky,

i když zcela zbytečně, tváře dvou dlouhovlasých kluků, kteří se na

mě culili ze zadního okna. Papínek se právě stal společenskýmvyvr

helem a hrdinou jejich rodinné road movie. Ty mají Francouzi moc

rádi. Říkají jim „les ród muvi“.

„Co jsi mu řekl?“ chtěla vědět Florence.

„Nic moc urážlivého. Asi si myslí, že když jsem Angličan, nebudu

vědět, jak ho nahlásit.“

„Asi, a kromě toho takhle po obědě měl nejspíš místo půlky krve

alkohol,“ dodala.

Přešel jsem k boku auta a obdivoval šrám. Ohavná, červenomodrá

modřina, nebylo by to nic moc vážného, ovšem nebýt toho, že náraz

prohnul karoserii těsně nad zadním kolem tak, až prorvala pneu

matiku, která se právě sípavě loučila se svým krátkým, ale drama

tickým životem.

Kolo nemůžu vyměnit, prostě se k němu nedostanu. Budeme simu

set zavolat odtahovku.

Dotlačili jsme auto ke krajnici, šli jsme si sednout do vysoké trávy

a rozhlíželi jsme se po lánu slunečnic, který se táhl stovky metrů

daleko. V životě jsem neviděl tolik slunečnic najednou. Podle mých

představ správná slunečnice roste jako vlk samotář a hrdě drží stráž

nad zahrádkou u předměstského domku. Zdejší husté řady skoro

dvoumetrových květin ale spíš vypadaly, jako když se na Zemivylo

dila invazní armáda vycmrdlých zelených mimozemšťanů.

„Vážně ti nic není?“ ujišťoval jsem se. „Nepraštila ses do hlavy nebo

tak něco?“

„Ne. Ale mohl bys mi namasírovat krk.“ Florence se na mě zářivě

usmála a přejela si prstem od ucha až k holému, hladkému rame

ni vykukujícímu z trička. Když jsme spolu poprvé spali, ohromilo

mě, jak neuvěřitelně hladkou má kůži, jako kdyby strávila dětství

v kukle plné kokosového mléka. Florence je poloviční Indka, její

otec je Tamil ze sopečného francouzského ostrova Réunion neda

leko Madagaskaru, a její tělo je dokonalým spojením francouzské

elegance a indické pružnosti.

Odsunula ramínko podprsenky kousek stranou a přitiskla si prsty

na sval hned za klíční kostí. „A budeš mi muset dát pusu, někde...

Uz zaseskáču přes Merde kopie4.912 12Uz zaseskáču přes Merde kopie4.912 12 5.9.2008 15:12:415.9.2008 15:12:41


13

tady.“ Lehce zasténala, našla citlivé místečko a protočila očička.

To všechno znělo náramně slibně.

Ovšem až na to její oznámení, že budeme muset zůstat u její ma

minky.

Asi za půl hodiny dorazil garagiste. Když se doslechl, že nehodu

způsobilo pařížské auto (tedy vůz, jehož espézetka končí dvojčíslím

75), se sadistickým potěšením sepsal od oleje pokecané prohlášení,

v němž potvrdil, že my jsme byli v právu a že ten druhý řidič vrozpo

ru se zákonem ujel z místa činu.

Kromě toho za nás utrousil jedno dvě vlídná slova ke dvěma místním

četníkům, kteří přijeli nehodu vyšetřit. Měli na sobě těsné kalhoty

a starosvětsky vyhlížející čapky se štítkem a tvářili se zdeptaně. Byla

první červencová sobota, den, kdy skrz jejich kraj táhne k jihu valná

část obyvatelstva Francie a ještě k tomu početná stáda turistů zcizi

ny. V autech sedí nachmelení, přehřátí, netrpěliví, bloudící šoféři,

kterým lezou na nervy blinkající děti a hroutící se zavazadla azvoní

cí mobily, jsou jich miliony, řítí se po dálnicích a způsobí v příštích

dvou dnech víc nehod, než kolik se jich tu stalo za poslední půlrok.

Takže když ti dva mladí četníci zjistili, že jde o prostý případ auta

lehce nabouraného řidičem, který pak ujel, jen si vše zběžněpozna

menali a hned zase ve své modré dodávce vyšuměli.

Náš příjezd chez Maman byl poněkud zklamáním, i když myslím, že

v omláceném oranžovém odtahováku tu ještě dceru nikdy přijíždět

neviděli.

Florence otevřela bíle natřená vrátka a vešli jsme do liduprázdné

zahrady. Vpravo od nás byl přerostlý trávník a několik starýchovoc

ných stromů. Všiml jsem si ptáků, kteří nadšeně oďobávaliobrovi

té, jasně červené třešně. Přímo před námi stála velikánskákamen

ná stodola, která měla podél celého okraje lesklé břidlicové střechy

fousy z mechu. Vlevo od nás byl dům, jednopatrová stavba z kamene

mléčně béžové barvy, jakou mívá uzrálý sýr Saint Nectaire. Okenice

byly natřené břidlicově šedě, aby ladily se střechou, a byly všechny

zavřené, zrovna tak jako vchodové dveře.

„Drží siestu,“ zašeptala Florence. „Počkáme, až vstanou.“

Tady měl jeden opravdu pocit, že je až uprostřed kontinentální masy.

Sem tam zavanul vítr, ale většinou vzduch držel jako přibitý amiho

Uz zaseskáču přes Merde kopie4.913 13Uz zaseskáču přes Merde kopie4.913 13 5.9.2008 15:12:415.9.2008 15:12:41


14

tal se a tetelil na sluníčku. Listí a nižší větve třešně neposkytovaly

dost stínu, a tak jsme si zašli do stodoly pro slunečník.

To, že jsme najednou mimo dohled, mi vnuklo nápad.

Florence mi četla myšlenky.

I když asi jí v té telepatii krapet pomohlo, že jsem ji chytil kolem pasu

a přitiskl jsem jí obličej do výstřihu.

Vykroutila se mi. „Ne, Paule, to není dobrý nápad. Podívej. Jsou tu

jenom haldy dříví a hliněná podlaha. Ce n’est pas pratique.“ Nemáte

taky dojem, že některé holky všechno berou najednou až mocprak

ticky, jen co je poblíž jejich matka? „Vezmi ten slunečník,“ řekla mi.

„Já přinesu plážovou osušku, ať můžeme ležet na trávě.“ Vykročila

k sluncem zalitým dveřím, pak se ale zarazila a ucedila nadávku.

„Co se stalo?“ chtěl jsem vědět.

„Nechali jsme kufry v autě.“

„A merde.“

2

Než jsme stačili najít automechanikovo číslo, vysvětlit mu přes hluk

na místě další nehody, co se stalo, a dozvědět se od něj, že naše auto

je bezpečně pod zámkem u něj na dvoře, ale že tam rozhodněnehod

lá jezdit a zase to odmykat, jen aby z něj vyndal nějaké kufry, začalo

cosi v domě jevit známky života.

Do zahrady se vyřítil malý kluk s kaštanovými vlasy a v modrých

plavkách. Uviděl nás, jak ležíme pod slunečníkem.

„Flo!“ vypískl.

„To je můj synovec,“ vysvětlila Florence. „Syn mojí sestry. Jmenuje

se Semeno.“ Řekl jsem si, že tady na venkově dávají dětem fakt dost

zvláštní jména.

Kluk sebou praštil k nám do trávy, aby svou tetu objal. U toho si mě

ale stihl podezřívavě prohlížet. „Je malej,“ prohlásil.

„Semeno!“ Florence na něj sykla, jako kdyby se nešetrně dotkl

nějaké mojí neskutečně odporné tělesné vady. V tu chvíli jsem na to

moc nemyslel. Měřím metr osmdesát pět a žádné mindráky s výškou

mě netrápí. A na sobě jsem měl plandavé šortky, takže jinýchpoten

ciálních nedostatků mojí konstituce se ten komentář týkat nemohl.

Uz zaseskáču přes Merde kopie4.914 14Uz zaseskáču přes Merde kopie4.914 14 5.9.2008 15:12:415.9.2008 15:12:41




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist