načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Úvod do tantry -- Transformace touhy - Lama Thubten Yeshe

Úvod do tantry -- Transformace touhy
-16%
sleva

Kniha: Úvod do tantry
Autor: Lama Thubten Yeshe
Podtitul: Transformace touhy

Lama Yeshe je uznávaný jako jeden z nejpokrokovějších tibetských buddhistických mistrů. Tantru představuje jako praxi vedoucí k radosti a objevení sebe sama, vhodnou i pro 21. století. ... (celý popis)
Titul doručujeme za 4 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  238 Kč 200
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
6,7
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 79%hodnoceni - 79%hodnoceni - 79%hodnoceni - 79%hodnoceni - 79% 93%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: DHARMAGAIA
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2016
Počet stran: 154
Rozměr: 22 cm
Úprava: ilustrace, portréty
Spolupracovali: sestavil a uspořádal Jonathan Landaw
s předmluvou Philipa Glasse
přeložila Lucie Koubek
Skupina třídění: Náboženství Dálného východu. Indická náboženství. Hinduismus. Buddhismus
Jazyk: česky
Vazba: kniha, vázaná vazba
Datum vydání: 11.02.2016
ISBN: 9788074360602
EAN: 9788074360602
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Lama Yeshe je uznávaný jako jeden z nejpokrokovějších tibetských buddhistických mistrů. Tantru představuje jako praxi vedoucí k radosti a objevení sebe sama, vhodnou i pro 21. století. Doplněno slovníčkem, doporučenou literaturou a rejstříkem.

Popis nakladatele

Co je tantra a jaké jsou její cíle? Podle buddhismu má každá lidská bytost potenciál dospět k hlubokému a trvalému štěstí a probuzení. A podle nauk tantrického buddhismu lze této pozoruhodné transformace dosáhnout velmi rychle, budeme-li využívat všech aspektů naší energie - zejména energii našich tužeb. Na rozdíl od konvenčních náboženství tantra uznává, že tato silná energie je nepostradatelným zdrojem duchovního rozvoje. Náš život je totiž tak neoddělitelně spojen s touhou, že její obrovskou energii můžeme využít k transformaci celého svého života.

Lama Yeshe představuje tantru jako praxi vedoucí k radosti a objevení sebe sama a využívá přitom jednoduché a jasné příklady vztahující se k životu ve 21. století. Úvod do tantry je ideálním uvedením do této velmi obdivované buddhistické praxe, která však často bývá špatně chápána.

S předmluvou Philipa Glasse. (transformace touhy)

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Ke knize "Úvod do tantry -- Transformace touhy" doporučujeme také:
Tantra -- Vysoká škola spirituální erotiky Tantra
Příprava na tantru Příprava na tantru
Rady ze srdce mistra mahámudry Rady ze srdce mistra mahámudry
Tantra - Cesta ke skryté vnitřní síle a opravdové slasti Tantra
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

||

7Úvod

Úvod

Materiál, který představuje tento úvod do často mylně chápaného

světa buddhistické tantry, pochází z let 1975 až 1983 z učení dnes již

zesnulého tibetského mnicha Thubten Yesheho (v české transkripci

Thubtän Ješeho – pozn. čes. red.), kterého jeho studenti po celém

světě oddaně nazývali Lama Yeshe. Úvod do tantry vyšel poprvé

v polovině 80. let. V té době existovalo v angličtině jen málo titulů,

které by poskytovaly autentické a zasvěcené svědectví o významu

a náhledu esoterických praxí tibetského buddhismu a konfrontova

ly by jej s četnými nesprávnými obecně rozšířenými představami.

Během třech desetiletí, jež uplynuly od odchodu Lamy Yesheho,

již vyšlo tiskem velké množství podrobných a věrohodných textů

o buddhistické tantře a spousta dalších zdrojů je dostupných na in

ternetu. I přesto jsou Lamova slova stále přínosná a výrazná. Sděluje

moderním čtenářům podstatu a hluboký význam tantry jedinečným

a pozoruhodným způsobem, který je svým způsobem nenahraditelný.

Jeho slova jsou skutečně plná života a v dnešní době stejně přínosná

jako tenkrát, když zazněla poprvé.

Lama Yeshe se narodil roku 1935 poblíž Lhasy v údolí Tölung a ve

svých šesti letech vstoupil do kláštera Sera, kde se mu dostalo širo

kého duchovního i akademického vzdělání. Po čínské okupaci Tibetu

v roce 1959 dokončil své vzdělání v uprchlickém táboře Buxaduar

v severovýchodní Indii a nakonec se usadil blízko stúpy Bódhnáth

nedaleko Káthmándú v Nepálu.

S lidmi ze Západu se vlastně poprvé dostal do kontaktu v Nepálu

a roku 1971 založil spolu se Zopa Rinpočhem (v české transkripci

Zöpa Rinpočhem – pozn. čes. red.) nepálské mahájánové centrum na

hoře Kopan, v místě, kde se již léta konají meditační ústraní a kam

přichází stále více a více studentů. Ti časem začali zakládat četná

centra pro studium buddhismu a buddhistickou praxi i na Západě

a Lama Yeshe strávil posledních deset let svého života tím, že tato

i jiná centra navštěvoval, učil zde, zajišťoval organizaci a vedení a pře

devším inspiroval svým neúnavným příkladem, jak být prospěšný


8

||

Úvod

druhým. Zemřel 3. března 1984 – za ranního úsvitu tibetského no

vého roku – v nemocnici Cedars-Sinai v Los Angeles. Podlehl vážné

srdeční chorobě, která ohrožovala jeho život již více než dvanáct let.

Lama Thubten Yeshe v klášteře Kopan, 1971


||

9Úvod

Myšlenka na tuto knihu se objevila již v roce 1981, kdy Lama

Yeshe prohlásil, že by bylo potřeba vytvořit dílo, které by nekom

plikovanou, snadno pochopitelnou formou seznámilo západní svět

s buddhistickou tantrou. Ačkoli tantru různé tibetské tradice považu

jí za nejhlubší a nejrozvinutější ze všech buddhistických nauk, Lama

Yeshe vnímal její ústřední poselství jako prosté a jasné a naprosto

odpovídající životu ve 20. století. Jak často říkával, Západ sice přišel

na to, jak čerpat z mnoha mocných přírodních energetických zdrojů,

avšak stále si do velké míry neuvědomuje tu ohromnou sílu, jež je

ještě silnější než jaderná energie a která se nachází uvnitř každého

z nás. Dokud nebude tato mocná vnitřní energie odhalena, náš život

bude odsouzen k trvalé roztříštěnosti a bezúčelnosti, a my budeme

nadále podléhat mentálním a emocionálním tlakům, které jsou pro

naši dobu velmi charakteristické. Tím, že praxe tantry čerpá výhody

z tohoto skrytého vnitřního zdroje a využívá je v maximálním mož

ném rozsahu, nabízí nám nejlepší možnost, jak tyto tlaky překonat

a přetransformovat svůj život ve smysluplný, jednotný celek, jak si

všichni přejeme.

Podle Lamy Yesheho je praxe tantry velmi vhodná pro moderní

západní svět, protože je „vědecká“. Jinými slovy je tantra – jež má

daleko k tomu, aby se stala dogmatickým systémem přijímaným na

základě víry či autority – praktickým postupným objevováním stavu,

který vede lidské bytosti k nalezení sebe sama a jehož výsledky lze

ověřit vlastním pozorováním a zkušeností. Právě díky tomuto dů

razu na přímou zkušenost by měla tantra oslovovat velké množství

lidí ze Západu, kteří již dlouho ztrácejí iluze o duchovních cestách,

jež vyžadují víru a slepou důvěru. Navíc, jak by měly plně objasnit

následující řádky, tantra je cestou pozitivní a radostnou, což jsou

vlastnosti, které bohužel současné vyprázdněné podoby toho, co

kdysi bývaly silné duchovní tradice, velmi často postrádají.

V zimě na přelomu let 1982–83 se nedaleko italského města

Cecina konal editorský retreat, jehož cílem bylo probádat množství

záznamů tantrického učení Lamy Yesheho a připravit je k možné pu

blikaci. Každý účastník tohoto setkání se zaměřil na určité učení nebo

souhrn učení, která se vztahují ke konkrétní tantrické praxi. Práce

editorů také spočívala ve snaze identifikovat hlavní úvodní motivy


10

||

Úvod

společné pro všechna tantrická učení Lamy Yesheho a odhalit vztah

mezi těmito motivy a jednotlivými učeními. Tímto způsobem bylo

z mnoha rozličných zdrojů vybráno a volně podle témat uspořádáno

Lama Thubten Yeshe se svým psem Dolmou, 1971


||

11Úvod

velké množství materiálu. Podrobnější výklady specifických praxí

byly ponechány pro samostatné vydání.

Editor této práce pak vybraný materiál upravil a znovu uspořá

dal ve snaze vytvořit souvislou prezentaci. Výsledný náčrt byl pak

přečten Lamovi Yeshemu v indické Dharamsale v průběhu dubna

1983. Lama Yeshe navrhl mnohé opravy a přidal některá vysvětlení

a nápady, jak vylepšit formu i látku samotnou. V témže roce také

dále pokračoval ve svých přednáškách po celém světě a výběr z těch

to přednášek – především z italské Pomaii a kalifornského Boulder

Creek – byl do rukopisu zapracován.

Doufal jsem, že Lama Yeshe celý aktualizovaný rukopis ještě jed

nou zreviduje, to se však již nemohlo stát. Po jeho smrti se má

práce na rukopisu na mnoho měsíců téměř zastavila, neboť pro mě

bylo extrémně náročné čelit tomuto úkolu a zpracovávat jeho učení

a přitom se vyrovnávat se smutnou, ale nezvratnou skutečností, že

už nikdy neuslyším ten sladký, smíchem naplněný hlas, který tato

slova vyřkl. Nakonec, s laskavou a velmi trpělivou podporou mnoha

přátel, se však podařilo přivést rukopis do současné konečné podoby

a představit jej zde.

Musím však doplnit několik omluvných slov nebo alespoň vysvět

lení. Nikdo, kdo měl někdy příležitost naslouchat, jak Lama Yeshe

hovoří, by si nemyslel, že je možné zachytit na papír způsob, jak ne

obyčejně na lidi působil. Stejně jako mnoho jiných velkých učitelů

svou přítomností odhaloval jiskru, jež dodávala jeho učení nezměrnou

sílu a působivost, což bylo mnohem více než velmi neobvyklý a často

gramaticky nesprávný jazyk, který užíval. Tento výběr z jeho ústního

učení – přestylizovaný do více či méně standardní angličtiny – proto

s největší pravděpodobností ty čtenáře, kteří Lamu Yesheho znali, za

sáhne jako slabá imitace originálu. Navíc není možné, aby nějaká prá

ce, jako je tato, přesně reprezentovala Lamův úhel pohledu na tantru.

Jak dokazují historické rozbory ve vztahu k původním promluvám

Buddhy Šákjamuniho, i učení Lamy Yesheho bylo možné chápat na

tolika úrovních, kolik existovalo posluchačů. Bylo by tedy příliš trou

falé myslet si, že jakákoli interpretace jeho učení je jedinou možnou.

Vše, co může sběratel či editor, jako jsem já, dělat, je odhodlaně na

slouchat přednáškám či nahrávkám a pečlivě studovat jejich přepis,


12

||

Úvod

a poté co nejnázorněji prezentovat to, co se během přijímání tohoto

učení ozývá v jeho nitru. Je proto důležité mít na paměti, že kdyby

s týmiž nahrávkami a přepisy pracoval někdo jiný, vznikla by kniha

zcela odlišného vyznění i obsahu.

I Lama Zopa Rinpočhe poukazoval na mnohostrannost učení Lamy

Yesheho: „Většina učitelů, jako jsem já, učí pouze to, co sami vědí,

nezaměřují se však tolik na potřeby ostatních lidí. Kdykoli však učil

Lama Yeshe, nic nebylo pevně dané. Nemluvil jen o jednom téma

tu. V obecenstvu bývali lidé s různými problémy – duchovními,

osobními, rodinnými – a Lama hovořil ke všem. A tak po Lamově

hodinové promluvě každý získal nějakou odpověď na své problémy.

Někteří možná původně přišli jen proto, aby viděli, jak vypadá ti

betský lama, a jiné možná přivedla upřímná touha po míru. Ale když

Lama skončil, všichni odcházeli domů se šťastnou myslí, s tím, že

našli nějaké řešení svých problémů.“

Lama Thubten Yeshe, 1983


||

13Úvod

Lama Yeshe měl úžasnou schopnost zasáhnout v lidech, s nimiž

přišel do styku, centrum míru, moudrosti a radosti, o němž měli

předtím možná jen matné povědomí. Jeho nejhlubším učením bylo

snad toto – každý z nás má uvnitř v sobě nejen odpověď na své vlastní

problémy, ale i potenciál žít svůj život na mnohem vyšší úrovni, než

nám momentálně připadá možné. Nebylo to jen tím, že Lama Yeshe

byl jednoznačným důkazem naplnění tohoto potenciálu a že svým

příkladem neustálého nezištného dávání, navzdory své srdeční vadě,

která jej měla sprovodit ze světa už před mnoha lety, byl hlubokou

inspirací všem, kteří jej znali. Ještě překvapivější bylo, že dokázal

ve svých posluchačích probudit jistotu, že i oni sami mají podobný

neomezený potenciál, který jen čeká, až z něj začnou čerpat.

V celém tomto Lamově úvodu do rozsáhlého a hlubokého tématu

tantry jsme se snažili omezit technickou terminologii a historické

odkazy na minimum. Učinili jsme tak na přání Lamy Yesheho ve

snaze zprostředkovat příchuť této nauky co nejvíce zpříma. Pokud

se však termíny objeví, ať již sanskrtské či tibetské (nebo v češtině –

pozn. čes. red.), jsou zaznamenány ve slovníčku.

Toto dílo by nemohlo být dokončeno bez přispění mnoha báječ

ných lidí, z nichž zde můžeme zmínit jen několik. Mé nejvřelejší díky

patří především účastníkům editorského retreatu, kde byl vybrán

materiál pro tuto knihu: Hermesi Brandtovi, Lee Brayovi, Robyn

Brentanové, Stephenu Carlierovi, Sharon Grossové a Nicku Ribusho

vi. Během pozdějších stadií práce na tomto materiálu nabídla svou

bezmeznou pomoc a pohostinnost rodina Aryatarova z Jägerndorfu

a Mnichova, rodina Philipsenova z nizozemského Drontenu a Geoff

Jukes z Londýna. Mohu jen stěží vyjádřit vděčnost, kterou k nim za

tuto laskavou a láskyplnou podporu cítím. Zvláštní díky patří také

Yeshe Khadro za její neocenitelné odhodlání a pomoc. A nakonec

děkuji všem z okruhu nakladatelství Wisdom Publications – zejména

Robině Courtinové, jejíž přispění byla pro toto dílo velkým přínosem

ve všech stadiích jeho vývoje. Rád bych projevil svůj hluboký vděk

za jejich trpělivost, kterou projevovali během dlouhých měsíců, než

se podařilo rukopis této knihy zkompletovat, a dále za profesionální

prezentaci výsledného díla.

Jonathan Landaw


Buddha Šákjamuni


||

19Touha, frustrace a sebekontrola

2. Touha a štěstí

TOUHA, FRUSTRACE A SEBEKONTROLA

Žijeme v říši tužeb. Od okamžiku probuzení do chvíle, kdy večer

usneme, a dokonce i ve snech, nás pohánějí různé touhy. Všechny

naše smysly hladoví po nějakém druhu potravy. Oko dychtí po za

jímavých tvarech a barvách, ucho chce slyšet příjemné zvuky, nos

radostně vdechuje příjemné vůně a s odporem se odvrací od obtěžu

jících pachů. Jazyk vyhledává nové vzrušující chutě a hmat neustále

baží po nějakém kontaktu. Tato touha po smyslové stimulaci je v nás

tak hluboce zakořeněná, že pokud jsme od obrazů, zvuků, vůní atd.

na dlouhou dobu izolováni, objeví se halucinace.

Naše tužby nejsou omezeny jen na věci, jež vidíme, slyšíme, cítí

me, můžeme ochutnat či se jich dotknout. I sama naše mysl se honí

stejně lačně za myšlenkami, jako jazyk hladoví po chutích. Různé

abstrakce, jako jsou třeba vědomosti, dobré jméno, bezpečí a potě

šení, si pěstujeme stejně důkladně, jako by to byly věci, jež se dají

vzít do ruky nebo které lze spatřit. Touha je natolik všudypřítomná,

že je možné dokonce pochybovat o tom, zda vůbec existuje nějaká

činnost, která by jí nebyla motivována. Nezáleží na tom, čím se za

býváme – ať je to byznys, sport nebo třeba duchovní cíle –, vždy je

hybnou silou nějaká forma touhy, která nás pohání, abychom dosáhli

úspěchu v dané oblasti. Tužby jsou natolik nedílnou součástí života,

že většině lidí by život bez nich připadal jako živoucí smrt.

Za všemi tužbami je přání být šťastný. V tomto ohledu jsme si

všichni naprosto rovni, protože všichni chceme štěstí – ačkoli pro

každého to třeba může znamenat něco jiného – a nikdo z nás si

nepřeje ani to nejmenší utrpení či zklamání. Pokud se tedy na to

podíváme pozorně, zjistíme, že všechny naše činy jsou motivovány

buď touhou prožít něco příjemného, nebo touhou vyhnout se ne

příjemným prožitkům.


20

||

2. Touha a štěstí

Navzdory všem přáním prožívat pouze štěstí je náš život přesto

plný bolesti a nespokojenosti. Náš cenný majetek, kvůli němuž jsme

tak tvrdě pracovali, někdo zničí nebo ukradne anebo nám zkrátka

přestane dělat radost. Milovaný manžel či manželka se brzy stane

naším nejhorším nepřítelem nebo zemře a zanechá nás opuštěné.

Práce, po níž jsme toužili, se změní v těžké břemeno, které pohlcuje

veškerý náš čas i energii. Naše pověst je pošramocená, na hladké kůži

se nám objeví vrásky, inteligence začne pohasínat. Ve všech těchto

směrech nám tedy vytoužené štěstí uniká z dosahu. Někdy se zdá,

že čím více se snažíme být šťastní, tím hůře se nám vede. Z tohoto

hlediska vypadá život jako nesmyslná honba za úspěchem. Snaha

nalézt štěstí nás žene stále dokola v kruzích, až jsme nakonec zcela

frustrovaní a vyčerpaní.

Tento kruh neustálé frustrace popsali už mnozí filozofové a du

chovní učitelé a poradili lidem, jak jej prolomit nebo alespoň jak

se s ním smířit. Buddha Šákjamuni nazýval tento stav opakovaného

neuspokojení samsára (sanskrtský výraz, jenž znamená „kroužit“)

a popsal mnoho různých metod, jak se z něj osvobodit. V jeho nej

známějších učeních je jako zdroj všech našich problémů a zklamání

označována sama nevědomě vytvářená touha. Osvobození neboli

nirvány lze dosáhnout tím, že všechny takové žádostivé tužby zcela

vykořeníme ze svého srdce.

Vstupními branami různých tužeb jsou oči, uši, nos atd., a tak

se lidem, kteří si přejí prolomit tento kruh utrpení a dosáhnout

svobody, doporučuje, aby příliš nedůvěřovali svým pěti fyzickým

smyslům. Ty bychom měli vnímat jako něco, co silně a nezdravě

ovlivňuje naši mysl a s čím se musí nakládat s maximální obezřet

ností. Chování člověka, který se vydal po cestě k individuálnímu

osvobození, se tedy vyznačuje obrovskou sebekontrolou. Prakti

kující postaví ke smyslovým branám přísné stráže a je extrémně

podezřívavý vůči všemu, co chce vstoupit dovnitř. Jestliže by se na

příklad měl objevit nějaký žádoucí obraz – jako třeba atraktivní muž

či žena – praktikující by měl zpozornět vůči možnému nebezpečí,

že propadne jeho kouzlu. Pokud se věnujeme tomuto typu cviče

ní, potýkáme se s tendencí hnát se slepě za objekty lpění a přitom

se stávat obětí bolesti a zklamání. Učíme se totiž zaměřovat na ty


||

21Touha, frustrace a sebekontrola

aspekty daného objektu, které naši touhu po něm utlumí. Můžeme

takto například neutralizovat svou touhu po krásné osobě tím, že se

budeme soustředit na nečisté části jejího těla. Cílem tohoto typu

praxe je tedy zamezit touze, aby zneklidnila naši mysl, a následně

dosáhnout klidu a míru, jež nemohou být narušeny proměnlivými

osudy našeho života.

Ve srovnání se systémem tantry, jenž ve skutečnosti energii touhy

využívá, je však tento obezřetný přístup k duchovní cestě považován

za druhořadý, což však neznamená, že je bezcenný. Je ale zcela klíčové

poznat, kdy je vhodné přestat se zajímat o věci, které rozptylují naši

mysl. Dokážeme-li se však vyrovnávat s objekty, jež jsou předmětem

našich tužeb, jedině tím, že se jim vyhýbáme, narazíme na striktní

omezení, kam až nás naše duchovní praxe může dovést.

Přístup tantry se zde velmi liší. Místo abychom vnímali potěšení

a touhu jako něco, čemu se musíme za každou cenu vyhnout, po

važuje tantra tuto silnou energii vyvstávající z naší touhy za nepo

stradatelný zdroj na duchovní cestě. Jelikož cílem není nic menšího

než realizace nejvyššího lidského potenciálu, tantra usiluje o trans

formaci každého prožitku v cestu k naplnění – bez ohledu na to,

jak „nezbožný“ se může zdát. Je to tak doslova. Náš současný život

je totiž natolik neoddělitelně spjat s touhou, že musíme využít její

nesmírnou energii, pokud si přejeme přetransformovat svůj život

v něco transcendentního.

Logika tantry je tedy skutečně velmi jednoduchá – prožitek běž

ného potěšení lze využít jako zdroj dosažení nezměrně příjemného

prožitku úplnosti neboli probuzení. Je přirozené, že jsou-li stavy

mysli rozvíjeny, vytvářejí něco sobě podobného, a nikoli protiklad

ného. To platí pro stavy pozitivní i negativní. Stejně jako se nespo

kojenost sama o sobě nikdy nemůže stát spokojeností, neštěstí se

přirozeně nepromění ve štěstí. Podle tantry nemůžeme doufat, že

dosáhneme svého cíle, univerzálního a úplného štěstí, budeme-li si

systematicky vytvářet větší a větší neštěstí. Ve skutečnosti to fun

guje právě naopak. Svého budoucího cíle – klidu a míru – můžeme

dosáhnout jedině rozvojem současných drobných prožitků klidu

a spokojenosti. A podobně, v dosažení nekonečné blaženosti a radosti

dokonalého probuzení můžeme doufat pouze tehdy, dokážeme-li


22

||

2. Touha a štěstí

moudře využívat energii touhy a vytvářet si návyk prožívání tak

zvané pravé radosti.

NÁBOŽENSTVÍ A ODMÍTÁNÍ POTĚŠENÍ

Často se však zdá, že mezi prožíváním radosti a následováním

nějaké duchovní či náboženské cesty je veliký rozpor. Náboženství

ve skutečnosti pro mnoho lidí neznamená nic víc než odpírání si či

odmítání všeho, co je v životě příjemné. Jako by náboženství říkalo:

žádná touha, žádná spontaneita, žádná svoboda sebevyjádření. Pak

není divu, že organizované náboženství má tak špatné jméno. Místo

aby nabízelo způsob, jak přesáhnout vlastní hranice, bývá pociťováno

jako nejtěžší forma represe. To je však jen další druh předpojatosti,

kterou je potřeba překonat, chceme-li se opravdu osvobodit. Bo

hužel způsob, jímž mnohé společnosti využívají náboženství jako

prostředku politického nátlaku a autority, dává tomuto tvrdému

odsudku zapravdu.

Tento názor vnímající náboženství jako potlačující či omezující

naši základní lidskou přirozenost, nesdílejí pouze jeho kritikové, ale

stejně jej zastávají i mnozí zbožní praktikující. Mnoho lidí má pocit,

že duchovní disciplínu lze řádně dodržovat pouze formou popírání

své prosté lidskosti. Jsou vůči potěšení velice podezřívaví a myslí

si, že skutečnou hodnotu má jen život v neštěstí: „Jsem zbožný

člověk, neměl bych se mít dobře.“ Jejich cílem je dosáhnout jisté

formy věčného míru a štěstí, ukládají si však za povinnost odpírat

si radosti každodenního života. Vnímají tato potěšení jako překáž

ky, které jim brání v duchovním rozvoji, a pokud se stane, že zažijí

nějakou malou radost, cítí se z toho nesví. Nemohou sníst ani malý

kousek čokolády, aniž si řeknou, že jsou hříšní a chamtiví! Místo

toho, aby tento prožitek přijali a radovali se z něj jako z takového,

jaký je, jsou spoutáni pocity viny a výčitkami: „Na světě je tolik

lidí, kteří jsou nešťastní a umírají hlady. Jak bych si já mohl takhle

dopřávat!“

Ale všechny takové přístupy jsou naprosto scestné. Neexistuje

sebemenší důvod, proč bychom se měli kvůli potěšení cítit provi

nile. Je to stejně nepatřičné jako ulpívat na pomíjivých potěšeních


||

23Buddha a cesta radosti

a očekávat, že nám přinesou dokonalé uspokojení. Ve skutečnosti

je to jen jiná forma ulpívání, jiný způsob uzavírání se do omezené

ho pohledu na to, kdo jsme a čím se můžeme stát. Taková provini

lost je duchovní zvráceností, nikoli pravým duchovním přístupem.

Kdybychom byli plně spokojení se svou situací – šťastní a naplnění

mírem, ať se střetáváme s dobrými či špatnými podmínkami –, pak

by mohla praxe sebezapření mít nějakou reálnou hodnotu. Dala by

se prospěšně využít k posílení našeho smyslu pro neulpívání nebo by

nám mohla pomoci porozumět, co je v našem životě opravdu důle

žité. My si však málokdy něco odpíráme z opodstatněných důvodů.

Jsme stísnění ve stavu utrpení, protože si myslíme, že trpět má samo

o sobě nějakou hodnotu. Ale nemá. Jestliže se oddáváme utrpení,

jediným výsledkem bude ještě větší utrpení. Na druhou stranu,

pokud víme, jak prožívat štěstí bez škodlivých přístupů chamtivé

ho ulpívání či provinilosti, můžeme rozvíjet hlubší a hlubší úrovně

těchto prožitků a nakonec dosáhnout nepředstavitelného štěstí svého

plného lidského potenciálu.

Kritizuji-li tedy ten ustrašený, sebeomezující přístup, jak vypadá

ten moudrý přístup člověka, jenž má vážný zájem o realizaci svého

nejvyššího potenciálu? Jednoduše řečeno, znamená to neustále udr

žovat mysl ve stavu co možná největšího štěstí a míru. Raději než se

nechat vláčet návykovými vzorci uchopování, nespokojenosti, zmat

ku, utrpení a provinilosti, měli bychom se snažit zdokonalovat mysl

tím, že budeme rozvíjet hlubší a hlubší úrovně porozumění a ještě

vyšší formy štěstí, blaženosti a lepšího života a budeme rozumněji

nakládat se svými mentálními a fyzickými energiemi. Takový přístup

dává daleko větší smysl než snaha si běžné prožitky odpírat. A právě

v tom spočívá logika tantry.

BUDDHA A CESTA RADOSTI

Jisté epizody ze života samotného Buddhy Šákjamuniho jasně do

kazují nadřazenost přístupu, který objekty plodící touhu využívá, nad

přístupem sebezapírání, jenž tyto objekty odmítá. Když se Buddha –

tehdy jednoduše bódhisattva Siddhártha – ve věku devětadvaceti

let zřekl izolovaného, rozmarného života prince a vydal se hledat


Čtyřruký Avalókitéšvara


||

25Buddha a cesta radosti

odpověď na otázku, jak ukončit všechno utrpení, rozhodl se pro

extrémní askezi. Usiloval o vykořenění příčin utrpení a nespokoje

nosti a ubíjel své tělesné pocity. Takoví lidé existují v Indii i dnes.

Odpíral si jídlo a jiné pohodlí do takového extrému, že z něj nakonec

nezbývalo o moc víc než kostra. Po šesti letech takového odříkání

si uvědomil bezcennost tohoto přístupu. Místo aby jej přivedl blíže

jeho transcendentnímu cíli, oslaboval jej natolik, že nebyl schopen

jasně myslet a meditovat.

V tu chvíli se rozhodl vzdát se rigidního přístupu a vydat se cestou

lépe odpovídající pravému duchovnímu rozvoji. Tradiční záznamy

o jeho životě vypravují o tom, jak svůj dlouhotrvající půst ukončil

jídlem z mléka a rýže, jež mu nabídla žena jménem Sudžátá. Jídlo

zapůsobilo na jeho tělo a mysl neobyčejným účinkem. Naplnilo

jej silou, jasností a blažeností. Toto náhlé znovuzrození mentální

i fyzické energie posílilo nejen jeho odhodlání, ale také schopnost

dosáhnout cíle – plného probuzení. Skutečnost, že pak po jediné

noci meditace pod Stromem probuzení dosáhl naprostého osvo

bození, jasně ukazuje, že pro něj dozrál čas zanechat předchozích

asketických praktik. Z hlediska tantry tato událost dosvědčuje, že

cesta, která potěšení a touhu využívá, je daleko hlubší a účinnější

než cesta strnulého sebezapírání.

Buddha se později proslavil jako vysoce realizovaný učitel, schopný

provázet nejrůznější typy lidí na cestě k naplnění. Tehdy ho požádal

jeden král, aby mu ukázal cestu duchovního vývoje, která by byla

vhodná pro člověka s důležitými společenskými závazky. „Jako král

mám velkou zodpovědnost a musím pečovat o své záležitosti,“ řekl.

„Nemohu si dovolit je zanedbat. Není možné, abych udělal to, co

ty – všeho nechal, odešel do džungle a dal se cestou askeze. Potře

buji mít možnost využít královského života jako cesty k duchovní

mu naplnění. Znáš-li tedy metodu, jak bych mohl transformovat

v duchovní cestu své každodenní aktivity, jimž se jako král věnuji,

prosím, nauč mě ji.“ Buddha odpověděl, že ano, že zná takový pří

stup – praxi tantry. „S touto metodou můžeš dál plnit své závazky,“

řekl, „a nemusíš se vzdávat žádných královských potěšení.“ Vysvětlil

králi, že si ve skutečnosti může užívat života, jak se mu zlíbí, a přesto

postupovat na cestě k probuzení.


26

||

2. Touha a štěstí

Buddha králi předal nauku pojmenovanou Kálačakra tantra (Kolo

času), jejíž linie, stejně tak jako linie mnoha dalších tantrických

nauk, zůstala neporušená a silná až do dnešních dnů. Mnozí Indové

a Tibeťané dosáhli praxí těchto metod plného probuzení a neexistuje

sebemenší důvod, proč by lidem ze Západu nemohly přinést stejný

užitek.

CESTA TANTRY DNES

Tantra se obzvláště dobře shoduje se západní mentalitou. Je to

ta nejrychlejší cesta, měla by být tedy pro Západ, který si libuje

v okamžitých účincích, velmi zajímavá. Navíc je cesta tantry přede

vším cestou transformace, a princip transformace energie – alespoň

na materiální úrovni – Zápaďané chápou velmi dobře. A konečně,

zatímco ve většině duchovních směrů se obrovská exploze energie

touhy, která propukla ve 20. století, považuje za vážnou překážku,

pro praxi tantry je naopak užitečná, protože zde je touha palivem,

které nás pohání k našemu nejvyššímu cíli. Snad jen taková cesta,

jako je tantra, jež klade důraz na přímý prožitek namísto slepého

přijímání, nás dokáže vyburcovat z našich sebedestruktivních zvyků

a dát nám příležitost dosáhnout absolutního naplnění.

Chceme-li však, aby tato cesta pro nás měla skutečnou hodnotu,

musíme mít jasno v jistých důležitých bodech. Především naše mo

tivace pro praxi tantry musí být co nejčistší. O tomto bodě bude

ještě obsáhlejší řeč (viz kap. 6). Prozatím stačí zmínit, že v žádném

případě nelze mít z tantry nezměrný užitek, je-li naše motivace sou

středěná výhradně na naše vlastní dobro. Tantra může být přínosná

pouze pro takového člověka, který se v první řadě zajímá o dobro

druhých a vnímá cestu tantry jako nejrychlejší a nejsilnější způsob,

jak svého altruistického cíle dosáhnout.

Zadruhé je třeba mít trpělivost a sebekázeň, abychom v praxi

postupovali správně. Mnoho lidí si myslí, že „když je tantra tou nej

vyšší cestou, nemá smysl se zabývat přípravnými praxemi“, a hned

se vrhnou do nauky pro nejpokročilejší. To je bláhové i arogantní

zároveň, a také velmi nebezpečné. Má-li někdo takový netrpělivý


||

39Překonat hranice a vnímat se jako božstvo

4. Svrhnout tyranii běžných jevů

PŘEKONAT HRANICE A VNÍMAT SE JAKO BOŽSTVO

Vidíme tedy, že energie touhy na nás může působit dvěma napros

to odlišnými způsoby. Transformačními metodami tantry můžeme

tuto energii přeměnit v zářivou, blaženou moudrost, a ona se tak

stane účinnou hnací silou našeho rozvoje. Obyčejně však tato energie

touhy jen živí naše návykové vzorce uchopování a ulpívání, které stále

více omezují naše vědomí a posilují nevědomost a nespokojenost. Je

den z hlavních úkolů, jimž se duchovní hledající musí postavit, je co

nejpodrobněji identifikovat faktory zodpovědné za udržování tohoto

kruhu nespokojenosti, a poté použít tu nejvhodnější protilátku na

jejich ničivé působení. Jedině tak lze z transformačních schopností

tantry vytěžit maximum.

Podle buddhistické tantry zůstáváme uvězněni v kruhu nespokoje

nosti, protože náš náhled na skutečnost je omezený a dusivý. Držíme

se velmi omezeného a omezujícího náhledu na to, čím jsme a čím

se můžeme stát, a v důsledku toho pak sami sebe podceňujeme,

vnímáme se negativně a připadáme si zcela neschopní a zoufalí.

Dokud budeme mít o sobě tak nízké mínění, náš život bude stále

postrádat smysl. Mnozí mají pocit, že lidské bytosti jsou jen o málo

víc než opice a lidská mysl je pouhou řadou chemických reakcí

a elektrických impulzů v mozku. Takový náhled z nás dělá jen hro

madu hmoty a vylučuje jakoukoli představu vyšší dimenze lidské

existence. Jaký má vůbec život smysl pro lidi, kteří opravdu věří

v tento omezený náhled na význam lidského bytí? Možná jen chtě

jí zažít co nejvíce pocitů potěšení, než se zase rozpadnou ve svou

původní přirozenost – prach. Takové depresivní vyhlídky mohou

vysvětlovat, proč se v moderní společnosti stále častěji setkáváme

s projevy odcizení.

Tantra se staví proti tomuto nesmyslně přízemnímu názoru na

lidský potenciál a ukazuje nám, jak vidět sebe i všechny ostatní jako


40

||

4. Svrhnout tyranii běžných jevů

transcendentně krásné – ve skutečnosti jako bohy a bohyně. Jedna

ze základních praxí na všech úrovních tantry učí rozpustit naše běž

né pojetí sebe sama a poté, z prázdného prostoru, do nějž se tyto

koncepty rozplynuly, dát vzniknout skvostnému zářivému tělu bož

stva – manifestaci esenciální jasnosti našeho nejhlubšího bytí. Čím

více se cvičíme ve schopnosti vidět se jako toto meditační božstvo,

tím méně nás budou svazovat zklamání a frustrace, které přináší

běžný život. Tato božská vizualizace sebe sama nám dává sílu vzít

život do vlastních rukou a vytvořit si čisté prostředí, kde se může

projevit naše nejhlubší přirozenost.

Tantrická meditační božstva bychom si však neměli plést s bohy

a bohyněmi, o nichž hovoří různé mytologie a náboženství. Božstvo,

s nímž se rozhodneme ztotožnit, zde reprezentuje esenciální kvality

prožitku plného probuzení, který se v nás ukrývá. Použijeme-li jazyk

psychologie, je toto božstvo archetypem naší vlastní nejhlubší přiro

zenosti, nejhlubší úrovně vědomí. V tantře zaměřujeme pozornost na

takový archetypální obraz a ztotožňujeme se s ním s cílem probudit

nejhlubší, nejsilnější aspekty svého bytí a přivést je do naší přítom

né reality. Zde platí jednoduchá pravda – jestliže se považujeme za

bytosti ve své podstatě čisté, silné a schopné, skutečně v sobě tyto

vlastnosti rozvineme, ale pokud si budeme dále myslet, že jsme

hloupí a bláhoví, pak se staneme právě takovými.

Abychom uvedli příklad tantrické transformace, můžeme si sami

sebe vizualizovat jako vznešené božstvo Maňdžušrího, jenž se ob

vykle zobrazuje v červenožluté barvě, s mečem rozlišujícího po

znání v pravé ruce a textem Buddhova Učení dokonalé moudrosti

(pradžňápáramitá) v levé. (Nezáleží na tom, zda jsme muž či žena,

neboť tantrické vizualizace zcela přesahují naše běžné ztotožnění

sebe sama jako muže či ženy.) Takový vizualizovaný obraz však není

skutečný Maňdžušrí. Skutečný Maňdžušrí je samotná moudrost –

zcela nezastřené poznání mysli, jež uskutečnila svůj plný potenciál.

A smyslem, proč vidět sebe sama právě v podobě tohoto božstva,

je urychlit rozvoj moudrosti, kterou již máme uvnitř sebe. Napří

klad Maňdžušrího dvousečný meč symbolizuje schopnost probuzené

mysli rozlišovat mezi pravdou a lží tím, že protne mylné představy

a předsudky. Nejdříve se seznámíme s jednotlivými atributy božstva.


||

41 Problémy se sebevyzářením

Čím úžeji se s ním pak identifikujeme, tím silněji ve své mysli sti

mulujeme rozvoj vlastností, které reprezentuje.

Na počátku praxe je tento proces, kdy se vidíme jako božstvo,

z větší míry uměle vykonstruovaný. Ale cvičíme-li se v józe božské

podstaty s patřičnou vytrvalostí, budeme schopni vnímat toto bož

stvo zrozené samo ze sebe s jasností, která dalece přesahuje naše

současné vnímání sebe sama. Naše mysl se ve skutečnosti stane myslí

božstva a běžné smyslové prožitky – co vidíme, slyšíme, chutnáme

a tak dále – budou přeměněny do blažených božských požitků. To

není pohádka. Takovou transformaci již v minulosti prožilo nesčetné

množství tantrických praktikujících a neexistuje důvod, proč by

chom neměli stejných transcendentních výsledků dosáhnout i my,

vynaložíme-li dostatečné úsilí.

PROBLÉMY SE SEBEVYZÁŘENÍM

Možná se ptáte: „Ale proč bych se měl vyzařovat jako Maňdžušrí

nebo nějaké jiné božstvo? Pro mě je už dost náročné vyzařovat se jako

muž nebo žena. Proč bych tedy měl měnit svůj vzhled a nasazovat

si jinou masku, masku Maňdžušrího?“

Musíme si pamatovat, že vyzařujeme-li se jako Maňdžušrí, ne

znamená to manifestovat se jako něco jiného, než čím už jsme. Do

konalé kvality božského vyjádření máme již nyní v sobě. Vyzáření

sebe sama jako božstva praktikujeme proto, abychom byli schopni

tyto vlastnosti hlouběji rozpoznat a kultivovat a nezůstávali tak bíd

ně uvězněni v omezujících projekcích sebelítostného postoje: Jsem

ošklivý, hloupý, slabý a bezcenný.

Možná si ale stejně říkáte: „Jak může Maňdžušrí či případně jiné

tantrické božstvo být esencí toho, čím už jsem? Já nevypadám jako

žádné z těchto božstev. Nejsem oranžový, modrý nebo zelený. Mám

jen jeden obličej a dvě ruce, a ne více tak jako někteří z nich.“ Takové

pochybnosti se samozřejmě objeví, ale jestliže se jich chceme zbavit,

nejdříve musíme velice podrobně přezkoumat, kým si myslíme, že

ve skutečnosti jsme.

Především, vaše současná tvář, to nejste vy. Vaše kosti a maso také

ne. Ani vaše krev, svaly, ani žádná jiná část vašeho těla není esencí


42

||

4. Svrhnout tyranii běžných jevů

toho, kým jste. S nadsázkou lze říci, že vaše tělo je jako mechanický

robot, protože není schopno fungovat samo o sobě. Musí jej řídit

něco jiného. A stejně jako robota řídí počítačový program, a jen díky

němu může fungovat, mysl – nebo vědomí, psýché, duše či jakkoli to

chcete nazývat – dává život vašemu tělu. Pokud tedy hledáte esenci

toho, kým jste, chcete-li vědět, co zodpovídá za to, jak prožíváte

svůj život, pak se musíte podívat do své mysli.

Dále je třeba si uvědomit, že od okamžiku, kdy jste se narodili,

až doposud jste se projevovali mnoha různými způsoby. Nikdo

z nás není statický a neměnný. Když jste například plni hněvu,

vypadáte jako démon, zatímco jindy, naplněni láskou, vypadáte

jako překrásný anděl. Žádný z těchto projevů – ať už je to hněv,

klid, žárlivost, láska, soucítění, hloupost či moudrost – nepovstává

primárně z vašeho těla, z vaší fyzické formy. Všechny vznikají ze

síly vašeho vědomí, ze síly vaší mysli. Mysl dokáže vytvářet tisí

ce různých emocí a postojů a tělo ji jen následuje, jinou možnost

nemá. Navzdory tomu všemu se však velmi často identifikujeme

spíše se svým tělem než s myslí. Vypadá to, jako bychom si mysleli,

že tím šéfem je tu tělo, a nikoli mysl. To je skoro, jako bychom se

stali otroky svého těla. Stačí, když si na pár minut zapnete televizi,

a bude vám hned jasné, kolik energie naše kultura věnuje na péči

o tělo a jak málo obětuje na kultivaci mysli. Není tedy divu, že je

tu takový zmatek.

Tento způsob upřednostňování těla před myslí není jedinou chy

bou, které se dopouštíme. Také se nám nedaří uvědomit si, že naše

hrubé fyzické tělo není jediným tělem, které vlastníme. Podrobněji

se o tom zmíním později (viz kap. 10), ale stručně řečeno, v rámci

naší obyčejné fyzické formy existuje jemnější vědomé tělo, jehož

název vyjadřuje, že je úzce propojeno s hlubokou úrovní vědomí.

A právě z těchto jemnějších úrovní povstává ona mocná energie

blažené moudrosti, energie schopná zcela transformovat kvalitu ži

vota. Tantrická božstva symbolizují plný rozvoj této blažené energie

moudrosti, a proto lze říci, že takové božstvo – ať má jakoukoli barvu

nebo jakýkoli počet tváří – reprezentuje esenci toho, kým jsme a čím

se můžeme stát. Jóga božské podstaty tedy nemá nic společného

s fantazírováním o něčem nemožném. Je to spíše dokonale praktická


||

43 Problémy se sebevyzářením

metoda, která nás učí, jak žít a využívat svůj nejvyšší potenciál pro

střednictvím systematického cvičení a důkladné transformace lid

ského vědomí.

Ačkoli se nám jóga božské podstaty může zpočátku zdát velmi

vzdálená a nepraktická, můžeme získat jisté ponětí o tom, jak je

účinná, zamyslíme-li se nad podobnými technikami, které již svou

efektivnost dokázaly i skeptickému Západu. Bylo například zazna

menáno mnoho případů, kdy se lidé sami vyléčili z rakoviny či jiných

vážných onemocnění pouhým procesem kreativní vizualizace. Místo

toho, aby se drželi přístupu: „Mé tělo je plné rakoviny a já umírám,“

tito lidé na sebe pohlížejí jako na úplné a zdravé. Obraz nemocného

se odstraní z mysli a nahradí se obrazem záře a životní síly. V mnoha

případech se tento přístup ukázal jako účinný, i když těmto lidem

lékaři již nedávali žádnou naději.

Zdraví těla a mysli je primárně otázkou našeho vnímání sebe sama.

Lidé, kteří na sebe z jakýchkoli důvodů pohlížejí negativně, se začínají

cítit bídně, a tento pocit přetrvává, zatímco ti, kteří umí rozeznat své

vnitřní zdroje a čerpat z nich, jsou schopni překonat i ty nejobtíž

nější situace. Jóga božské podstaty je jedním z nejvyšších způsobů,

jak pozdvihnout svůj obraz sebe sama, a proto je tantra tak rychlou

a silnou metodou vedoucí k dosažení naplnění našeho nesmírného

potenciálu.

Největší překážkou, která stojí v cestě naší úspěšné transformaci

v takové božstvo, je naše přetrvávající víra v běžné jevy. Dokud si

sami na sebe udržujeme běžný názor, chybí prostor, kde se můžeme

spatřovat jako probuzené bytosti. Nemůžeme skutečně vidět, jak

máme průsvitné, zářivé božské tělo, jestliže se dále identifikujeme

se svou hrubou fyzickou formou. A nikdy nebudeme schopni roz

poznat prvotně čistou přirozenost vlastního bytí, budeme-li si na

dále myslet, že základní přirozeností naší mysli jsou klamy a hrubé

koncepty, které jí procházejí.

Proto pokud si opravdu přejeme dosáhnout uspokojení z doko

nalého sebenaplnění, musíme najít způsob, jak se vymanit z tyranie

běžných jevů a konceptů. Musíme dokázat upřímně zhodnotit, jak

tragické je nadále se tupě a omezujícím způsobem odkazovat na své

tělo, mysl, a tím i představu sebe sama. Je třeba pochopit, že naivní


44

||

4. Svrhnout tyranii běžných jevů

přijímání běžných jevů nám způsobuje stále větší zmatek, pocit ne

bezpečí a nespokojenosti.

Máme-li jakékoli sklony k váhavosti a strachu, je to projev naší

dualistické mysli, té, která spřádá zdánlivě nekonečnou řadu proti

chůdných myšlenek. „Chtěl bych vypadat dobře, ale mám obavy, že

to tak není.“ To také ukazuje, jak jsou různá hodnocení sebe sama

obvykle povrchní. Fyzický vzhled přece není skutečným měřítkem

pravé hodnoty muže či ženy. Lehké fyzické nedokonalosti, ať už jsou

skutečné, či vymyšlené, však stačí k tomu, aby někomu způsobily

silnou úzkost. Někteří lidé se dokonce cítí natolik oškliví, tak ab

solutně bezcenní, tak plní odporu sami k sobě, že se umoří k smrti.

To je samozřejmě extrémní příklad, ale myslím si, že většina z nás

z nějakého důvodu snižuje svou hodnotu a vytváří si utrpení.

MYSLÍ ROZPTÝLENÉ VZEZŘENÍ

Někdy to vypadá, že naše mysl běží všemi směry najednou a ve sta

vu zoufalého hledání těká sem a tam. Ale co hledá? Je to bezejmenné

něco, co by uspokojilo naši touhu po stabilitě a bezpečí. Přebíháme

od jednoho ke druhému a doufáme, že ten příští prožitek s sebou už

určitě přinese právě to, co hledáme. Výsledkem je trvale rozrušená

mysl. Je obtížné zaměřit veškerou svou pozornost na to, co děláme,

protože část naší mysli už je nespokojená a začala hledat to nepola

pitelné „jiné“. I když děláme něco, co nás těší, velice snadno ztrácí

me soustředěnost. V důsledku toho se nám tedy nedaří odhalit vyšší

význam a smysl života, ale zároveň býváme neúspěšní i ve světských

záležitostech.

Nevyhnutelným výsledkem omezeného vnímání sebe sama – ome

zeného nekritickou vírou v běžné jevy – je tendence hledat odpovědi

na své problémy nikoli uvnitř, ale ve svém okolí. Vzhledem k tomu,

že jsme byli odjakživa zvyklí vidět se jako neúplní nebo nějakým zá

sadním způsobem nedostateční, ani nás nenapadne, abychom řešení

svých potíží hledali ve svých vnitřních zdrojích a čerpali z vnitřní

síly. Naopak si myslíme, že to, co chceme, získáme ze svého okolí

tím, že si to nějak přivlastníme. Všichni bychom však měli zřetelně

rozpoznat, jak je takový přístup bezvýchodný. Jakou osobu či věc si


||

45Výzva k objevování vnitřního prostoru

vůbec můžeme přivlastnit tak, abychom s tímto hledáním bezpečí

skončili? Ani ta nejkrásnější žena na světě, ani ten nejpřitažlivější

muž, nejmodernější oblečení, nejdražší šperk ani ta nejdůvtipněj

ší myšlenka nemají tu moc uhasit naše touhy, dokud zůstaneme

uvnitř neúplní. Myslíme-li si, že úlevu od životních obtíží lze nalézt

vně sebe sama, neexistuje šance, že dosáhneme skutečného klidu

mysli. Bohatství a moc zde rozhodně řešením nejsou. Vysoká míra

alkoholismu i velké množství rozvodů a sebevražd v tak zvaných

rozvinutých zemích světa ukazují, že pouhé materiální statky nás

neklidu nezbaví.

I když se ve snaze nalézt řešení svých potíží odvrátíme od mate

riálních statků směrem k nějaké vyšší duchovní realitě, naše omezu

jící pojetí sebe sama nám může stále bránit v tom, abychom dosáhli

jakéhokoli užitku. Je běžné, že lidé, kteří se vydali na zbožnou cestu,

mají pocit, že mezi nimi, kteří se svíjejí tady v bahně, a nějakou vyšší

bytostí někde vysoko na obloze je nepřekonatelná propast. Čím nižší

je naše mínění o vlastních možnostech, tím žalostnější jsou naše mod

litby. Možná voláme: „Bože, prosím, zachraň mě!“ „Buddho, prosím,

pomoz mi!“ Dokud však zůstaneme ponoření do své vlastní sebelí

tosti, lze jen těžko říci, kolik užitku tak můžeme získat.

VÝZVA K OBJEVOVÁNÍ VNITŘNÍHO PROSTORU

Tantrická technika zosobňování se s božstvem stojí k tomuto se

belítostnému postoji v přímém protikladu. Čím více jsme schopni

ztotožnit se s tím, že naše tělo a mysl jsou čistým, jasným světlem,

tím více se otevíráme blahodárným silám uvnitř i vně nás samotných.

Už jsme se zmínili o tom, jak můžeme prostřednictvím kreativní vi

zualizace zaktivovat vrozené uzdravovací síly, a vyléčit se tak i z těch

nejhorších chorob. Jak dokazuje tento příklad, naše tělo a mysl jsou

na sobě vzájemně závislé a prvotním strůjcem naší existence je mysl.

Jestliže je náš mentální obraz sebe sama pozitivní, pak jsou naše činy

přirozeně sebevědomé a my na své okolí působíme jako silní a vitál

ní lidé. Máme-li však o sobě naopak nízké mínění, působíme slabě

a nevýkonně, přitahujeme mnoho problémů a snadno upadáme za

oběť nehodám a nemocem.


Vadžradhara


||

85Potřeba inspirace

9. Inspirace a guru

POTŘEBA INSPIRACE

Než nasedneme do zářivého vozu tantry, musíme porozumět,

proč je možné a zároveň nutné zbavit se obyčejného, omezeného

náhledu na sebe sama, a místo toho vytvářet vlastní probuzenou

identitu plně rozvinuté bytosti. Musíme si uvědomit, že příčinou

našeho nízkého sebehodnocení, které nás vězní v kruhu nekonečné

nespokojenosti, je nevšímavost ke své vlastní základní esenciálně

čisté podstatě. Budeme-li vytvářet předpoklady, jimiž jsou odříká

ní, bódhičitta a moudrost, a ponoříme-li se do jasné přirozenosti

své mysli, dáme tak vzniknout prostoru, v němž může proběhnout

skutečná sebetransformace.

Nestačí však pouze vědět, proč je taková sebetransformace nut

ná a možná. Musíme zároveň vytvářet sílu a sebejistotu, které nám

umožní následovat tento radikální přístup až k naplnění. Jinými

slovy, potřebujeme inspiraci. Musíme vědět, že dosažení probuze

ní – završení, buddhovství, úplnosti nebo jakkoli jinak to chceme

nazývat – není jen teoretickou možností, ale něčím, čeho lidé jako

my mohou dosáhnout a čeho také skutečně dosahují. V buddhistic

ké tantrické tradici je zdrojem takové inspirace guru (v tibetštině

lama), náš učitel a duchovní průvodce. A kořenem tantrické cesty

je sjednocení sebe sama s tímto zdrojem inspirace prostřednictvím

praxe gurujógy.

V tuto chvíli jsme dočasně neschopní vyrovnávat se efektivně

s problémy, které vytváří naše egoistická mysl. Buddha Šákjamuni

pomáhal tento problém vyřešit tím, že učil metodám, jak se vymanit

z vězení ega a identifikovat se s minulými, přítomnými i budoucími

probuzenými bytostmi. Tyto probuzené bytosti již dosáhly stavu,

v němž není žádný předěl či rozdíl mezi tím, co je vysoké a co níz

ké. Existuje zde jen naprostá rovnost probuzeného prožitku. Praxe

gurujógy nás připravuje na vstup do tohoto jednotného prožitku


86

||

9. Inspirace a guru

dokonalého naplnění. Vnímáme sebe sama a svého duchovního prů

vodce jako jednoty se zbavujeme sebelítostné myšlenky: „Buddhové

jsou velice ušlechtilí a já jsem proti nim nicotný.“ Místo toho se

učíme identifikovat svou nejniternější mysl s myslí našeho gurua,

jenž je od všech, kteří již dosáhli plného probuzení, neoddělitelný.

Právě prostřednictvím praxe gurujógy se naše omezená moudrost

proměňuje v úplnou. Guruova energie velkého soucítění, velké lásky,

velké moudrosti a velkých schopností v nás zakoření, a tím se sami

staneme ztělesněním těchto neomezeně prospěšných vlastností.

Sami se staneme guruy a jako takoví dokážeme poskytovat nezměr

nou a nevyčerpatelnou pomoc všem bytostem. Jestliže v sobě nevy

tvoříme vlastnosti gurua, jak můžeme poskytovat absolutní užitek

někomu jinému? Nedokážeme pořádně pomoci ani sami sobě.

VNITŘNÍ A VNĚJŠÍ GURU

Tantrické texty se často zmiňují o tom, že všechna uskutečně

ní pocházejí od gurua. To je pravda, ale musíme to chápat tak,

že „guru“ existuje ve dvou různých významových rovinách. Ten

relativní, objektivní guru je učitel, který s námi různými způsoby

komunikuje, a tím nám ukazuje, jak jednat, abychom dokázali

odhalit svou vlastní úplnost. Ale na hlubší, subjektivnější úrovni

není naším guruem nic jiného než vlastní vnitřní moudrost, vlastní

základní jasnost mysli.

Podívejte se, jak různě lidé reagují na totéž duchovní učení od

téhož učitele. Jeden člověk nemusí pojmy v učení obsažené po

chopit ani na intelektuální úrovni. Jiný je možná dokáže pocho

pit, ale nebude schopen proniknout do jejich vnitřního významu.

A jsou takoví, kteří dokážou pouhá slova a pojmy přesáhnout a zažít

dokonalé sjednocení s moudrostí a soucítěním učitele. Všechny

tyto reakce závisí na různých jednotlivcích, kteří dosáhli různých

úrovní intelektuálního a spirituálního vývoje. Čím více jsou se

svým vnitřním guruem v kontaktu, tím hlouběji jsou schopni nauce

porozumět.

Prakticky vzato pro nás může relativní, vnější guru udělat pouze

tuto. Nemůže nám zajistit, že dosáhneme porozumění a uskutečnění.


||

87Duchovní průvodce a vzor

Náš vnitřní guru, naše vlastní jasná moudrost, však může dosáhnout

všeho. Praxe gurujógy je tedy především metodou, jak se naučit

tomuto vnitřnímu guruovi naslouchat.

Ačkoli tento vnitřní hlas moudrosti máme v sobě, obyčejně mu

nenasloucháme. Dokonce jej ani neslyšíme! Jsme příliš zaneprázd

něni posloucháním zbytečných rozmluv hrubé dualistické mysli.

Jsme tomu natolik přivyklí, že když se pak moudrost projeví ve

formě intuitivního porozumění, často ji odmítneme. Pomocí praxe

gurujógy jsme schopni postupně protnout své předpojaté způsoby

interakce se světem a navázat kontakt s vrozenou moudrostí v sa

mém srdci svého bytí. Pokud to dokážeme, můžeme do hloubky

komunikovat i s vnějším guruem. Dokud se však nespojíme se svým

vnitřním guruem, ať jsou učení vnějšího gurua jakkoli hluboká, nikdy

je nebudeme schopni vstřebat.

Neměli bychom si to však vykládat tak, že vnější, relativní guru

není důležitý. To není pravda, je životně důležitý. Ačkoli platí, že

tantrické nauky Buddhy Šákjamuniho existují již 2 500 let, existují

i pro nás, jestliže jsme ještě nepotkali zkušeného tantrického mistra?

Jsou pro nás skutečné, nebo ne? Dá se, navzdory rozsáhlým výkladům

velmi realizovaných mistrů, jako jsou Nárópa, Marpa a Congkhapa,

říci, že tantra je pro nás skutečná, dříve než nás do ní někdo uvede?

Ovšemže ne. A totéž platí i pro nauky súter. Skutečnost, že Buddha

před dávnými časy učil čtyři vznešené pravdy, nestačí k tomu, aby

chom je přijali jako pravdivé. Součástí naší reality se mohou stát až

poté, co jsme je uskutečnili, k čemuž je potřeba potkat gurua, který

nám jejich pravdivost jasně a srozumitelně zprostředkuje. Jestliže

nemáme živý příklad v podobě vnějšího gurua, naše vnitřní moudrost

zůstane slabá a nerozvinutá.

DUCHOVNÍ PRŮVODCE A VZOR

Aby se k nám nauky probuzených bytostí mohly dostat a aby je

jich moudrost zasáhla naši mysl, měla by existovat neporušená linie

guruů a žáků, kteří přinášejí tuto živou moudrost do současnosti.

Protože duchovní průvodce, který pro vás oživuje čtyři vznešené

pravdy, je její součástí, promlouvá k vám prostřednictvím inspirace


88

||

9. Inspirace a guru

a požehnání. Takový průvodce zná vaši povahu a schopnosti, proto

vám dokáže ukázat čtyři vznešené pravdy natolik čistě a jasně, že se

sama vaše mysl stane cestou uskutečnění. A to je ona inspirace či

požehnání – pouze toto. A praxe gurujógy neboli oddanosti guruovi

spočívá v tom, že se této inspiraci otevřeme.

Zkušeného průvodce potřebujeme dále k tomu, aby nám přesně

ukázal, jak obdržené nauky uvádět do praxe. Jestliže se budeme

snažit učit z nějaké knihy a budeme doufat, že vše pochopíme sami,

nikam se nedostaneme. Možná jsou v té knize obsaženy všechny in

formace, ale téměř všechny tantrické texty jsou zašifrované a jejich

význam lze odhalit jen tehdy, studujeme-li je spolu s výklady schop

ného praktikujícího, a není snadné ani rozpoznat, jak tyto informace

správně zařadit. Potřebujeme, aby nám to někdo předvedl, aby nám

poskytl praktickou ukázku. Takovou osobou je guru.

Chceme-li praktikovat tantru, je takový zkušený průvodce klíčo

vý, protože tantra je velice technický – vnitřně technický – systém

rozvoje. Někdo nám musí ukázat, jak do sebe všechno zapadá, než

to skutečně sami pocítíme. Bez řádného vedení bychom byli zmate

ní stejně jako někdo, kdo si koupí Rolls-Royce, a místo něj dostane

jen hromadu součástek a návod. Pokud není dotyčný člověk velice

schopný mechanik, bude naprosto ztracený.

Hlavním důvodem, proč dnes náboženství na Východě i na Zápa

dě tolik upadá, je mizivá šance, že člověk narazí na dobrý duchovní

příklad. Pokud se lidé nikdy nesetkají s realizovanými bytostmi,

nemají šanci poznat neomezené možnosti svého vlastního lidského

vědomí. Nestačí, že existují texty, které hovoří o tom, co dávní

mistři vykonali a čeho dosáhli. Příběhy samy o sobě nás příliš in

spirovat nemohou. Ve skutečnosti mohou jen prohloubit náš pocit

odcizení. Možná si pomyslíme: „Buddha a Ježíš žili velice dávno

a jejich čistota patří do jiné doby. Není možné, aby někdo, jako

jsem já, kdo žije v tomto zvrhlém 21. století, dosáhl něčeho tako

vého, jako byla jejich úroveň čistoty.“ Anebo tyto příběhy o sta

rých mistrech úplně odmítáme a považujeme je za pohádky pro

důvěřivé děti. Jediná možnost, jak se těchto pochybností, pocitů

neschopnosti a cynismu zbavit, je setkat se tváří v tvář s někým,

kdo již svůj nejvyšší potenciál aktivoval. Jedině tak můžeme mít


||

89Transmise prostřednictvím zplnomocnění

příklad čistoty a duchovního vývoje, který opravdu vidíme a který

nám může být blízký.

Proto je vnější guru velice důležitý. Potřebujeme příklad někoho,

kdo je stejně jako my lidskou bytostí a dosáhl za hranice toho, co

v současnosti považujeme za reálné. Vidíme-li někoho, kdo přesáhl

sobeckost, kdo překročil nicotné zájmy tohoto světa, a přitom zde

stále žije, kdo hovoří a jedná na základě intuitivní moudrosti a kdo

se opravdu oddal životu pro dobro druhých, pak můžeme získat víru



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist