načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Úvod do rekonstruktivní hermeneutiky - Stanislav Sousedík

Úvod do rekonstruktivní hermeneutiky

Elektronická kniha: Úvod do rekonstruktivní hermeneutiky
Autor: Stanislav Sousedík

Hermeneutika představuje filozofickou disciplínu o výkladu různých kulturních výtvorů člověka. Sousedíkova studie přibližuje opomíjený směr hermeneutiky - hermeneutiku ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  64
+
-
2,1
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: TRITON
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2009
Počet stran: 171
Rozměr: 17 cm
Vydání: Vyd. 1.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Triton, 2008
ISBN: 978-80-738-7239-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Hermeneutika představuje filozofickou disciplínu o výkladu různých kulturních výtvorů člověka. Sousedíkova studie přibližuje opomíjený směr hermeneutiky - hermeneutiku rekonstruktivní. Rekonstruktivní hermeneutika, navazuje na myšlenkový odkaz italského filozofa E. Bettiho. Zdůrazňuje porozumění jako zjištění předem objektivně daného smyslu, dosaženého tím, že se interpret jakoby převtěluje do doby a osoby interpretovaného autora a odtud daný text rekonstruuje. "Převtělení" vyžaduje na interpretovi určitý stupeň kongeniality s autorem. Přílohu tvoří překlad Bettiho nevelkého spisu "Hermeneutika jako obecná metodika humanitních věd", v němž nejen shrnuje své učení, ale rovněž se polemicky vymezuje vůči některým tezím německého teologa Bultmanna a Gadamerově fundamentální hermeneutice. Studii o Bettiho koncepci rekonstruktivní hermeneutiky doplňuje text italského filozofa vymezující podstatu daného pojetí hermeneutiky.

Popis nakladatele

V české literatuře máme dnes již více prací pojednávajících o problematice hermeneutiky. Jsou většinou inspirována dílem německého filosofa H.-G.Gadamera a zakládají se na myšlenkovém odkazu Gadamerova učitele, M. Heideggera. Takovému typu hermeneutiky se říká integrativní. Integrativní hermeneutika vyúsťuje v historický relativismus. Zcela stranou zájmu u nás dosud zůstalo jiné pojetí hermeneutiky, jemuž se říká rekonstruktivní. Rekonstruktivní hermeneutika navazuje na myšlenkový odkaz italského autora E. Bettiho. Betti vychází po filosofické stránce z realistických principů a setrvává díky tomu, na rozdíl od integrativní hermeneutiky, na půdě historického objektivismu. Kniha obsahuje přístupně napsaný výklad základů rekonstruktivní hermeneutiky a poskytuje čtenáři vedle toho i možnost seznámit se v českém překladu s jedním ze základních Bettiho spisů.

Předmětná hesla
Betti, Emilio, 1890-1968. Hermeneutik als allgemeine Methodik der Geisteswissenschaften
Hermeneutika
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

TRITON

Praha / Kroměříž


Stanislav Sousedík

Úvod do rekonstruktivní hermeneutiky


Publikace vychází v rámci výzkumného záměru

MSM0021620824

Základy moderního světa v zrcadle literatury a fi losofi e

řešeného na FF a KTF UK.


Stanislav Sousedík

Úvod

do rekonstruktivní

hermeneutiky


Tato kniha ani žádná její část nesmí být kopírována,

rozmnožována ani jinak šířena bez písemného sou

hlasu vydavatele.

© Stanislav Sousedík, 2008

© TRITON, 2008

Cover © Renata Brtnická, 2008

Vydalo Nakladatelství TRITON,

Vykáňská 5, 100 00 Praha 10

www.tridistri.cz

ISBN 978-80-7387-239-7


Obsah

Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11

I. část:

Úvod do rekonstruktivní hermeneutiky

I. kapitola

Základní poznatky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14

II. kapitola

První kánon: zásada autonomie objektu . . . . . . . 32

III. kapitola

Filosofi cké předpoklady autonomie objektu . . . . 41

IV. kapitola

Autonomie objektu a theologie . . . . . . . . . . . . 53

V. kapitola

Druhý kánon: zásada celkovosti . . . . . . . . . . . . 57

VI. kapitola

Třetí kánon: zásada aktualizace porozumění . . . . 69

VII. kapitola

Čtvrtý kánon: zásada adekvátnosti porozumění . . 82

II. část:

Emilio Betti

Hermeneutika jako obecná metodika

humanitních věd

1. Hermeneutická problematika

v dnešním vědomí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90

2. Objektivace ducha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92


8 3. Smysluplné formy . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94 4. Vyjadřovací funkce a smysl výrazu . . . . . . . . . 95 5. Výklad a porozumění . . . . . . . . . . . . . . . . 97 6. Postup výkladu jako trojčlenný proces . . . . . . 98 7. Inverze procesu tvoření a přenesení

do cizí subjektivity . . . . . . . . . . . . . . . . . 100

8. Zásady výkladu: kánon hermeneutické

autonomie objektu . . . . . . . . . . . . . . . . . 101

9. Kánon smyslové souvislosti

(zásada celkovosti) . . . . . . . . . . . . . . . . . 102

10. Analogie a dotváření . . . . . . . . . . . . . . . . 106 11. Kánon aktualizace porozumění . . . . . . . . . 108 12. Životní vztah k věci a zaměření tázání . . . . . 109 13. Otázka, zda je dosažitelná objektivita

historických jevů . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112 14. Úloha vlastního cítění hodnot historika:

hodnotová interpretace . . . . . . . . . . . . . . 115 15. Odpověď na položenou historickou otázku . . 118 16. Význam historického jevu

a jeho dnešní důležitost . . . . . . . . . . . . . . 119 17. Dialog a monolog . . . . . . . . . . . . . . . . . 121 18. Historický výklad a určování

eschatologického smyslu . . . . . . . . . . . . . 123 19. Nebezpečí zrušení objektivity . . . . . . . . . . 128 20. K theologické hermeneutice

a k ‚demytologizaci‘ kérygmatu . . . . . . . . . 129 21. Nedávný obrat k dějinnosti porozumění . . . . 132

Obsah


9Obsah

22. Předsudky jako podmínky porozumění . . . . 134 23. Existenciální odůvodnění

hermeneutického kruhu . . . . . . . . . . . . . 137 24. Otázka na správnost porozumění . . . . . . . . 138 25. Historické porozumění jako zprostředkování

minulosti a přítomnosti . . . . . . . . . . . . . . 142 26. Požadavek aplikace při výkladu . . . . . . . . . 145 27. Aplikace je oprávněná jen při normativně

zaměřeném výkladu . . . . . . . . . . . . . . . . 146 28. Kánon hermeneutické adekvátnosti

porozumění neboli adekvátního

postižení smyslu . . . . . . . . . . . . . . . . . . 151 29. Životní formy jakožto dílo otvírají

problematiku vyššího stupně . . . . . . . . . . . 153 30. Technicko-morfologický výklad

se zřetelem k problémům utváření . . . . . . . 156 31. Smyslová souvislost a styl jako výtvor

autonomie duchovních schopností . . . . . . . 160 Vysvětlující poznámky překladatele k některým oddílům Bettiho pojednání . . . . . . 165



Předmluva V české literatuře, překladové, ale již i původní, máme dnes více publikací týkajících se problematiky hermeneutiky. Většina z nich, zejména jasně napsaná, z německého jazyka přeložená kniha Grondinova,

1

vychází z pojetí hermeneutiky, s nímž se setkáváme v díle německého fi losofa H.-G. Gadamera. Tento typ hermeneutiky navazující na myšlenkový odkaz M. Heideggera nazýváme integrativní. Zcela stranou zájmu u nás dosud zůstalo jiné pojetí, tzv. hermeneutika rekonstruktivní. Ta vychází po fi losofi cké stránce z realistických pozic a navazuje na myšlenkový odkaz italského autora E. Bettiho. Cílem naší knihy je mezeru, kterou dosud máme, alespoň provizorně zaplnit.

Kniha, kterou předkládáme, se skládá ze dvou částí. První, jejímž autorem je S. Sousedík, obsahuje systematicky zaměřenou studii o rekonstruktivní hermeneutice. Hlavním cílem studie je ukázat fi losofi cké kořeny, z nichž toto pojetí hermeneutiky vyrůstá a z nichž pocházejí rozdíly, jimiž se liší od hermeneutiky integrativní, Gadamerovy. Studie je zaměřena systematicky, nikoli dějepisně popisně. Českému čtenáři, který má zájem seznámit se s vývojem herme neutiky po této stránce, doporučujeme jako doplňující četbu bohatě dokumentovanou, převážně historicky popis- 1) J. Grondin, Úvod do hermeneutiky (přel. B. Horyna, P. Kou

ba), Praha, Oikúmené, 1997.


12 Úvod do rekonstruktivní hermeneutiky nou českou práci J. Hrocha.

2

Theologickým aspektům

problematiky je věnována kniha C. V. Pospíšila, Hermeneutika mysteria (Kostelní Vydří 2005).

Dnešní hermeneutika je fi losofi cká disciplína, která vyrostla z tradice fi losofi e kontinentální a nese charakteristické stopy tohoto svého původu. Podobné otázky, jimiž se zabývá kontinentální hermeneutika, se dnes řeší, ovšem pod jiným názvem a s užitím jiné metodiky, i ve fi losofi e analytické, a to v rámci tzv. teorie komunikace. Čtenáři, který by se chtěl seznámit s problematikou i po této stránce, lze doporučit velmi dobrou původní práci českou z pera P. Koťátka.

3

Druhá část naší knihy obsahuje překlad nevelkého Bettiho spisu Hermeneutika jako obecná metodika humanitních věd (1962). Text je zajímavý nejen proto, že v něm italský autor stručně shrnuje své hermeneutické učení, ale i po té stránce, že se zde Betti polemicky vymezuje proti některým příspěvkům německého theologa R. Bultmanna a ovšem i proti hermeneutice fundamentální, Gadamerově. Překlad Bettiho spisu z německého originálu

4

pořídil K. Šprunk.

Kniha, kterou předkládáme, má sloužit především učitelům a studujícím hermeneutiky, ale může poskytnout fi losofi ckou orientaci i zájemcům z řad širšího okruhu vzdělané veřejnosti. 28. září 2008 Stanislav Sousedík 2) J. Hroch, Filozofi cká hermeneutika v dějinách a současnosti,

Masarykova univerzita v Brně, 1997. 3) P. Koťátko, Interpretace a subjektivita, Praha, Filosofi a, 2006. 4) Allegemeine Auslegungslehre als Methodik der Geiste

wissenschaften, Tübingen, J. C. B. Mohr (Paul Sicbeck), 1962.


Úvod

do rekonstruktivní

hermeneutiky


I. kapitola

Základní poznatky

Hermeneutika, jak tomu slovu dnes většinou rozu

míme, je fi losofi cká disciplína zabývající se fi lo

sofi ckými otázkami výkladu různých kulturních

výtvorů člověka. Emilio Betti (†1968), jeden z vý

značných představitelů hermeneutiky 20. století,

nazývá kulturní výtvory, o jejichž výklad v herme

neutice jde, smysluplné formy. Rozumí tím výrazem

lidské výtvory, jimiž jejich tvůrci zamýšleli něco vy

jádřit a někdy i sdělit (komunikovat). Jedná se pře

devším o projevy jazykové povahy, dále o díla umě

ní výtvarného či hudebního, dále některé (např.

právní či liturgické) úkony, způsoby chování, gesta

apod. Jak je patrné, dává se tedy slovu „forma“ ve

výrazu „smysluplné formy“ široký význam. Smys

luplným formám, tedy textům, dílům výtvarného

umění, různým symbolickým úkonům atd., mnoh

dy rozumíme spontánně. Ale není tomu tak vždy.

Často se setkáváme s formami, jimž nerozumíme,

takže se je snažíme předně sami pro sebe, ale někdy

i pro potřebu jiných nějak vyložit čili interpretovat.

Zdařilá interpretace vrcholí tím, že původně nesro

zumitelné formě porozumíme a případně ji dokon

ce učiníme srozumitelnou jiným. Hermeneutika se

tedy zabývá fi losofi ckými otázkami, které vyvolá

vá proces výkladu a porozumění, k němuž výklad


15Základní poznatky

vede. Nás bude zajímat hermeneutika především ve vztahu k výkladu určitého druhu jazykových projevů, totiž textů. Něco z toho, o čem budeme jednat, má ovšem širší význam a týká se výkladu smysluplných forem obecně.

Hermeneutika nenáleží k tradičním fi losofi ckým disciplínám, jako je metafyzika, etika atd. Její název byl vytvořen teprve v 17. století. Poprvé se s ním setkáváme v názvu knihy protestantského teologa J. C. Dannhausera (Hermeneutica sacra sive methodus exponendarum sacrarum littararum) vydané roku 1654. Název nauky byl vytvořen z řeckého slovesa herméneuein, jež má v podstatě tři významy: 1) vypovídat (v tomto smyslu bylo slova užito v názvu druhého spisu aristotelského Organonu, Peri hermeneiás, tj. O vypovídání), 2) vykládat (v tomto smyslu mluvíme o „hermeneutice“ dnes) a konečně 3) překládat. Se slovesem herméneuein souvisí, jak se zdá, jméno řeckého boha „Hermés“. Hermés podle mytologie zvěstuje lidem vůli bohů (tedy něco vypovídá), činí jim tuto vůli srozumitelnou (čili ji vykládá), a to tím, že ji do lidské řeči 3) překládá.

Po věcné stránce je ovšem hermeneutika stará nauka, daleko starší, než je její jméno. Vyvinula se do určité míry již ve starověku, a to v rámci tří oblastí vzdělanosti. Především v oblasti právního života, kde bylo ode dávna třeba zabývat se výkladem čili interpretací právních norem. Zde můžeme mluvit o hermeneutice právní. Vedle toho se v antice rozvinulo i umění jiného typu výkladu, zaměřeného na texty literární. To je hermeneutika fi lologická. A rovněž


16 Úvod do rekonstruktivní hermeneutiky ve starověku – jmenovitě v židovském a křesťanském prostředí – došlo i k určitému rozvoji nauky o výkladu Písma, tedy hermeneutiky theologické. Theologická hermeneutika se záhy ukázala jako z těchto disciplín nejproduktivnější. Nejstarší podněty týkající se nauky o výkladu Písma, obsažené hlavně v dílech církevních spisovatelů,

1

byly později, ve vrchol

ném středověku, syntetizovány a usoustavňovány. Důležitým podnětem k prohloubení starších hermeneutických nauk byl v oblasti theologie na počátku novověku nástup reformace. Reformační theologie se svým vyzdvižením významu Písma a jeho prohlášením za jediné pravidlo víry přirozeně stimulovala zájem o náležitý způsob jeho výkladu. Kromě toho byla časem nucena (v tomto případě spolu s katolickou theologií) hájit náboženský způsob výkladu bible proti jeho radikální osvícenské kritice, jak ji formuloval B. Spinoza (1632–1677) a jiní. To vedlo k prohloubení staršího pojetí hermeneutické nauky. Šlo v ní tehdy hlavně o stanovení pravidel, jež by umožňovala vykládat náležitě Písmo, tj. vykládat je tak, abychom mu správně rozuměli.

Hermeneutika byla, jak je z uvedeného patrné, chápána jako věda převážně praktická, byla to jakási „technika výkladu“. Takto bez fi losofi ckých ambicí pojatá hermeneutika nezanikla, a existuje jako předmět vyučovaný na některých, zejména 1) Srov. např. L. Karfíková, Celé pole plné rozmanitých bylin.

Origenova biblická hermeneutika podle Peri archón IV, 1–3,

in: Studie z patristiky a scholastiky, Praha, Oikúmené, 1997,

s. 9–36.


17Základní poznatky

theologických, fakultách až do našich dnů. Naznač

me si krátce, co bývá jejím obsahem! Vychází se ob

vykle z rozlišení slovníkového smyslu (signifi catio)

separovaných slov a z významu (sensus), jehož tato

slova nabývají, jsou-li užita v určitém kontextu. Ta

kový kontext (v uvažovaném případu jde především

o kontext biblický, případně o kontext nějakých

vyjádření církevního magisteria) uvažovaný jako ce

lek náleží vždy k nějakému literárnímu druhu, a ten

ovlivňuje význam vyjádření, jež se v jeho rámci vysky

tují. Hermeneutika pojednává proto o literárních

druzích. V rámci početných literárních druhů, s ni

miž se v bibli setkáváme, dochází v některých (např.

v knihách básnických a sapienciálních) k záměrné

mu přenášení smyslu slov. Různým typům tohoto

přenášení (jako jsou: metafora, metonymie, synek

docha atd.) se říká „tropy“. Hermeneutika pojedná

vá proto o různých v biblickém textu obvyklých tro

pech. Znalost příslušných literárních druhů a tropů,

kterých se v nich užívá, pomáhá vykladači Písma

zjistit jeho původní čili historický význam (tzv. sen

sus litteralis). Vedle historického významu pojedná

vá tradiční theologická hermeneutika však i o jiných

významech Písma. Některé biblické spisy popisují

např. věci nebo události, jimž v budoucnosti odpo

vídá něco jim obdobného (tak je např. určitá obdo

ba mezi beránkem obětovaným při východu Židů

z Egypta a pozdější obětí Kristovou). Příslušnému

místu Písma, které o takových věcech vypráví, se

proto v návaznosti na starou tradici připisuje ve dle

významu historického ještě i význam tzv. předobraz




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist