načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Úvod do Nového zákona - Ulrich Heckel; Petr Pokorný

Úvod do Nového zákona
-20%
sleva

Kniha: Úvod do Nového zákona
Autor: Ulrich Heckel; Petr Pokorný

" Rozsáhlý Úvod do Nového zákona sepsal profesor Pokorný – na objednávku tübingenského nakladatelství Mohr-Siebeck – jako univerzitní učebnici dvou oborů: literárního úvodu do ... (celý popis)
Titul doručujeme za 3 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  998 Kč 798
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
26,6
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 29Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 79%hodnoceni - 79%hodnoceni - 79%hodnoceni - 79%hodnoceni - 79% 93%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: VYŠEHRAD
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2018
Počet stran: 840
Rozměr: 145 x 205 mm
Úprava: ilustrace, faksim.
Vydání: Vyd. 1.
Název originálu: Einleitung in das Neue Testament
Spolupracovali: z německého originálu ... přeložili Pavel Moskala a Lucie Kopecká
Vazba: vázaná s papírovým potahem s laminovaným přebalem
Datum vydání: 1. 1. 2018
Nakladatelské údaje: Praha, Vyšehrad, 2013
ISBN: 9788074291869
EAN: 9788074291869
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Vysokoškoská učebnice oborů Literární úvod do Nového zákona a Teologie Nového zákona přináší komplexní studii o knihách Nového zákona.

Popis nakladatele

" Rozsáhlý Úvod do Nového zákona sepsal profesor Pokorný – na objednávku tübingenského nakladatelství Mohr-Siebeck – jako univerzitní učebnici dvou oborů: literárního úvodu do Nového zákona a teologie Nového zákona. Vzhledem k tomu, že od vydání staršího a podstatně kratšího českého ,,Literárního a teologického úvodu do Nového zákona"" (Vyšehrad 1993) vstoupila biblistika v metodologii i výsledcích jednotlivých exegetických projektů do nové etapy, rozhodl se celou látku zpracovat nově. Strukturou zůstává sice kniha blízká žánru literárních úvodů (kdo, kdy, kde, pro koho a proč jednotlivé texty sepsal), přesahuje je však důsledným pojednáním teologie jednotlivých spisů a vrstev Nového zákona a přináší též náčrt celkové koncepce novozákonního kánonu. Díky přispění Ulricha Heckela se pak kniha stala skutečnou učebnicí se shrnutími obsahu biblických knih, přehledy a tabulkami; tento německý teolog ji též obohatil o některé údaje týkající se dobového pozadí vzniku Nového zákona, tematická shrnutí a v oddílech o janovských spisech a deuteropavlovských listech má významný podíl i na vlastním výkladu. Kniha vychází s podporou Ministerstva kultury ČR ." (přehled literatury a teologie)

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Ulrich Heckel; Petr Pokorný - další tituly autora:
List Efezským -- 10, Český ekumenický komentář List Efezským
Neklidné časy Neklidné časy
Má to smysl Má to smysl
Od evangelia k evangeliím Od evangelia k evangeliím
Afrika zevnitř -- Kontinentem sucha a věčných proměn Afrika zevnitř
 (e-book)
Hermeneutika jako teorie porozumění -- Od základních otázek jazyka k výkladu Bible Hermeneutika jako teorie porozumění
 
Ke knize "Úvod do Nového zákona" doporučujeme také:
Hebrejská bible a dějiny Hebrejská bible a dějiny
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

OBSAH

Předmluva ................................................. 17

1 UVEDENÍ .............................................. 21

1.1 K dějinám disciplíny.................................... 22

1.2 K významu literárního úvodu jako vědeckého podoboru........ 32

1.3 Předběžné hermeneutické úvahy: Funkce jazyka .............. 33

1.3.1 Jazyk jako organizování zkušenosti ................... 33

1.3.2 Jazyk jako strukturování světa ....................... 35

1.3.3 Metaforický charakter náboženské řeči ................ 36

1.3.4 Metafora a skutečnost ............................. 39

1.4 Text................................................. 39

1.4.1 Literární osobitost ................................ 39

1.4.2 Faktory čtení textu................................ 40

1.4.3 Text jako svědectví................................ 43

1.4.4 Autentičnost svědectví ............................. 45

1.4.5 Teologická funkce historické kritiky .................. 46

1.4.6 Předporozumění čtenáře ........................... 49

1.5 Podstata výkladu ...................................... 50

2 PŘEDPOKLADY VZNIKU NOVÉHO ZÁKONA ............ 53

2.1 Židovská tradice ....................................... 53

2.1.1 Bible Židů ...................................... 54

2.1.2 Bible a Talmud................................... 57

2.1.3 Starý a Nový zákon ............................... 61

2.1.4 Septuaginta a jazyk Nového zákona .................. 65

2.1.5 Starozákonní kánon a problém biblické teologie......... 71

2.2 Helénistická kultura .................................... 74

2.2.1 Židovská apokalyptika a helénistická kultura ........... 74

2.2.2 Rané křesťanství a helénismus ....................... 78

2.2.3 Řecké sbírky sentencí.............................. 80

2.2.4 Biografie a dějepisectví ............................ 81

2.2.5 Dramatické prvky v Novém zákoně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82

2.2.6 Rétorika a epistolografie ........................... 84 NOVÝ ZÁKON JAKO KÁNON............................ 85

3.1 Problém ............................................. 86

3.2 Teologické předpoklady křesťanského kánonu................ 87

3.3 Idea křesťanského kánonu ............................... 92

3.4 Vznik novozákonního kánonu ............................ 97

3.5 Ohraničení kánonu a vztah k židovské Bibli.................. 101

3.6 Pořadí a označení jednotlivých knih a jejich skupin . . . . . . . . . . . . 107

4 TEXT NOVÉHO ZÁKONA ............................... 110

4.1 Psaní v pozdní antice ................................... 111

4.2 Původní text Nového zákona ............................. 115

4.2.1 Rukopisy na papyru............................... 116

4.2.2 Majuskulní rukopisy na pergamenu................... 118

4.2.3 Minuskulní rukopisy a lekcionáře .................... 121

4.2.4 Citace v rané křesťanské literatuře .................... 122

4.2.5 Staré překlady Nového zákona ...................... 123

4.2.5.1 Latinské překlady I: Vetus Latina.............. 123

4.2.5.2 Latinské překlady II: Vulgáta ................. 124

4.2.5.3 Syrské, koptské a jiné staré překlady ........... 126

4.3 Metody a výsledky textové kritiky ......................... 128

4.3.1 Metody ........................................ 128

4.3.2 Současný stav zkoumání biblického textu .............. 130

4.3.3 Nejznámější textové odchylky ....................... 134

4.3.4 Novodobá vydání řeckého textu ..................... 134

Exkurz 1: K rozdělení novozákonního textu na kapitoly a verše ...... 135

4.3.5 Teologický problém rekonstrukce textu................ 138

5 PAVLOVY LISTY ........................................ 139

5.1 List jako náhrada apoštolovy osobní přítomnosti.............. 140

5.2 Zaměření na křesťanské obce ............................. 141

5.3 Předčítání při bohoslužbě................................ 142

5.4 Listy jako prostředek komunikace v církvi (k ekleziologii)....... 142

5.5 Intertextualita listů (předpoklady křesťanské teologie) ......... 145

5.5.1 Citáty z Písma ................................... 146

5.5.1.1 Septuaginta .............................. 147

5.5.1.2 Řecká helénistická literatura.................. 147

5.6 Starší ústní tradice

(předpavlovské povelikonoční tituly a formule)............... 148 5.6.1 Christologické výsostné tituly ....................... 149

5.6.1.1 Kristus – Mesiáš........................... 149

5.6.1.2 Syn boží ................................. 153

5.6.1.3 Pán – Kyrios.............................. 156

5.6.1.4 Syn člověka............................... 157

5.6.1.5 Význam christologických titulů ............... 158

5.6.2 Tradiční formy liturgie, misie a katecheze .............. 159

5.6.2.1 Formule víry v 1K 15,3b–5:

Ježíšova smrt a zmrtvýchvstání................ 159

5.6.2.2 Křest.................................... 162

5.6.2.3 Večeře Páně............................... 176

Exkurz 2: Zástupnost, smírčí oběť, smíření ...................... 184

5.6.2.4 Kristovské hymny.......................... 191

5.6.2.5 Tradice Ježíšových slov a činů................. 192

5.7 Typy a forma listů...................................... 195

5.8 Pavlovy autentické listy.................................. 201

5.8.1 Problém chronologie Pavlova života .................. 201

5.8.2 Pavlův životopis a jeho vztah k Pavlově teologii ......... 204

5.9 Korpus Pavlových listů.................................. 216

5.10 První list Tesalonickým.................................. 219

5.10.1 Členění a obsah .................................. 219

5.10.2 Případy úmrtí křesťanů jako teologický problém......... 221

5.10.3 Apokalyptika a Pavlovo evangelium .................. 223

5.10.4 Doba a místo sepsání, adresáti a integrita .............. 228

5.11 List Galatským ........................................ 229

5.11.1 Členění a obsah .................................. 230

5.11.2 Rétorická forma.................................. 236

5.11.3 Teologie: Odpůrci a učení o ospravedlnění ............. 237

5.11.4 Ekleziologický význam učení o ospravedlnění........... 245

5.11.5 Doba sepsání, místo vzniku a adresáti ................. 252

5.12 První list Korintským ................................... 254

5.12.1 Důvod sepsání, členění a obsah ...................... 255

5.12.2 Otázka literární integrity ........................... 262

5.12.3 Pisatel, doba vzniku a křesťanská obec v Korintu ........ 263

5.12.4 Skupiny uvnitř křesťanské obce...................... 266

5.12.5 Teologie kříže, „tělo Kristovo“, naděje vzkříšení ......... 270

5.13 Druhý list Korintským .................................. 279

5.13.1 Členění a obsah .................................. 281 5.13.2 Integrita, podnět, doba a místo(a) sepsání.............. 285

5.13.3 Teologie a význam ................................ 288

5.13.3.1 Ke 2K 1–9: Sláva, utrpení, smíření ............. 288

5.13.3.2 K 2K 10 –13: Síla ve slabosti.................. 295

5.14 List Filipským......................................... 298

5.14.1 Členění a obsah .................................. 299

5.14.2 Pisatel, adresáti a literární integrita ................... 301

5.14.3 Protivníci ....................................... 304

5.14.4 Teologický záměr: Život ve světla naděje ............... 306

5.14.5 Hymnus na Krista Fp 2,6 –11 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 307 5.14.6 Most k deuteropavlovským listům.................... 312

5.14.7 Místo a čas sepsání................................ 314

5.15 List Filemonovi........................................ 315

5.15.1 Členění a obsah .................................. 316

5.15.2 Místo a okolnosti sepsání........................... 317

5.15.3 Model teologické etiky............................. 318

5.16 List Římanům......................................... 320

5.16.1 Členění a obsah .................................. 321

5.16.2 Adresáti ........................................ 328

5.16.3 Text, integrita, místo a doba sepsání .................. 330

5.16.4 Důvod sepsání ................................... 331

5.16.5 Teologie: Učení o ospravedlnění,

antropologie, Izrael, státní moc...................... 334

6 SYNOPTICKÁ EVANGELIA A SKUTKY APOŠTOLŮ....... 348

6.1 Synoptická otázka...................................... 348

6.1.1 Problém ........................................ 348

6.1.2 Objev ústní tradice................................ 350

Exkurz 3: Kritika tradice ve škole dějin formy .................... 352

6.1.3 Hypotéza fragmentů a hypotéza praevangelia........... 356

6.1.4 Hypotézy literární závislosti ........................ 357

6.1.4.1 Literární závislost I: Griesbachova hypotéza ..... 358

6.1.4.2 Literární závislost II: Teorie dvou pramenů ...... 361

Exkurz 4: Kritika redakce.................................... 365

6.1.5 Pramen logií..................................... 367

6.1.5.1 Přehled rekonstruovaného obsahu ............. 370

6.1.5.2 Charakteristika............................ 370

6.1.5.3 Teologie pramene Q (a jeho vývojové etapy?) .... 373

6.1.5.4 Pramen logií a Markovo evangelium ........... 377

6.1.6 Další evangelia................................... 379

6.1.6.1 Tomášovo evangelium ...................... 380

6.1.6.2 Petrovo evangelium ........................ 386

6.1.6.3 Tajné Markovo evangelium .................. 387

6.1.6.4 Papyrus Egerton 2 ......................... 388

6.1.6.5 Další apokryfní evangelia.................... 391

6.2 Evangelium podle Marka ................................ 393

6.2.1 Členění a obsah .................................. 395

6.2.2 Text ........................................... 403

6.2.3 Pisatel, místo vzniku, datování

a zamýšlený okruh čtenářů.......................... 404

6.2.4 Starší tradice a předstupně.......................... 408

Exkurz 5: Předmarkovský pašijní příběh ........................ 409

6.2.5 Jazyk a styl...................................... 412

6.2.6 Žánr a teologie................................... 413

Exkurz 6: Zázraky ......................................... 414

Exkurz 7: Podobenství...................................... 426

6.2.6.1 „Počátek evangelia Ježíše Krista“ jako nadpis..... 430 6.2.7 Markova christologie.............................. 435

6.2.7.1 Syn Davidův.............................. 435

6.2.7.2 Syn člověka............................... 437

6.2.7.3 Syn boží ................................. 439

6.2.7.4 Mesiášské tajemství ........................ 442

6.2.7.5 Markova teologie kříže...................... 445

6.2.8 Učednictví jako následování ........................ 448

6.2.9 Přikázání lásky................................... 456

6.2.10 Otevřený konec .................................. 459

6.3 Evangelium podle Matouše .............................. 461

6.3.1 Jazyk, členění a obsah ............................. 462

6.3.2 Text ........................................... 471

6.3.3 Matoušova teologie ............................... 472

6.3.3.1 Nadpis .................................. 472

6.3.3.2 Pět Ježíšových řečí ......................... 473

6.3.3.3 Reflexivní citáty a Matoušova christologie....... 477

6.3.3.4 Význam počátku a konce .................... 482 6.3.4 Účel sepsání..................................... 484

6.3.4.1 Polemika s farizeji a Pavlovými žáky............ 485

6.3.4.2 Etika.................................... 496

6.3.4.3 Ekleziologie (včetně Otčenáše) ............... 500

6.3.5 Pisatel, doba a místo vzniku......................... 508

6.4 Evangelium podle Lukáše a Skutky apoštolů................. 510

6.4.1 Lukášův dvoudílný spis: Záměr a prameny ............. 513

6.4.2 Jazyk a kompozice ................................ 518

6.4.3 Členění a obsah .................................. 520

6.4.3.1 Lukášovo evangelium....................... 520

6.4.3.2 Skutky apoštolů ........................... 527

6.4.4 Text ........................................... 531

6.4.5 Lukášova teologie ................................ 533

6.4.5.1 Pojetí času................................ 533

6.4.5.2 Lid boží (ekleziologie a pneumatologie) ........ 536

6.4.5.3 Christologie a soteriologie ................... 547

6.4.5.4 Sociální etika ............................. 560

6.4.6 Dedikace, pisatel, čas a místo sepsání.................. 563

7 JANOVSKÉ SPISY ...................................... 568

7.1 Janovy listy a Evangelium podle Jana....................... 568

7.1.1 Členění a obsah .................................. 571

7.1.1.1 Janovo evangelium......................... 571

7.1.1.2 Janovy listy............................... 577

7.1.2 Text ........................................... 578

7.1.3 Vztah k synoptikům ............................... 580

7.1.4 Prameny a náboženskodějinné pozadí................. 585

7.1.5 Teologie Janova evangelia .......................... 590

7.1.5.1 (Vtělené) Slovo: Christologie a soteriologie . . . . . . 590

7.1.5.2 Pneumatologie a eschatologie ................ 600

7.1.5.3 Ekleziologie a etika......................... 603

7.1.6 Janovská škola, pisatel(é) a doba vzniku ............... 610

7.1.7 K teologii Janových listů ........................... 619

7.2 Zjevení Janovo ........................................ 622

7.2.1 Členění a obsah .................................. 623

7.2.2 Text, jazyk a literární žánr .......................... 628

Exkurz 8: Apokalyptika ..................................... 631


7.2.3 Typy výkladu .................................... 634

7.2.4 Eschatologie a christologie ......................... 636

7.2.5 Soteriologie a Pavlovo dědictví ...................... 641

7.2.6 Nebeská liturgie, církev a její etika.................... 643

Exkurz 9: Císařský kult ..................................... 646

7.2.7 Pisatel, místo, doba, podnět a účel sepsání ............. 648

8 DEUTEROPAVLOVSKÉ SPISY (A LIST JAKUBŮV) ........ 652

8.1 Pavlovské školy a jejich působení .......................... 652

Exkurz 10: Problém pseudepigrafie ............................ 655

8.2 List Koloským a list Efezským ............................ 660

8.2.1 Členění a obsah .................................. 662

8.2.1.1 List Koloským ............................ 662

8.2.1.2 List Efezským............................. 664

8.2.2 Text ........................................... 666

8.2.3 Místo obou listů v rámci Corpus Paulinum .............. 666

8.2.4 Společné ekleziologické tendence .................... 671

Exkurz 11: Řády domácnosti ................................. 672

8.2.5 Christologická teze listu Koloským ................... 675

8.2.6 Literární forma, adresáti, doba

a místo vzniku listu Koloským....................... 678

8.2.7 Ekleziologická výzva v listu Efezským................. 680

8.2.8 Adresáti, pisatel, doba a místo vzniku listu Efezským ..... 684 8.3 Druhý list Tesalonickým ................................. 686

8.3.1 Členění, obsah a vztah k Prvnímu listu Tesalonickým ..... 687

8.3.2 Zaměření: Proti ochabující bdělosti................... 688

8.3.3 Pisatel, doba a místo sepsání ........................ 691

8.3.4 Dějiny působení a význam.......................... 692

8.4 Pastorální listy ........................................ 692

8.4.1 Členění a obsah .................................. 693

8.4.1.1 První list Timoteovi ........................ 694

8.4.1.2 List Titovi................................ 697

8.4.1.3 Druhý list Timoteovi........................ 698

8.4.2 Nejstarší svědectví, záměr, vznik a pisatel .............. 699

Exkurz 12: Církev a její úřady ................................ 706

8.4.3 Postavení v dějinách pavlovských komunit ............. 708 List Židům ......................................... 711

8.5.1 Členění a obsah ................................ 712

8.5.2 Text, literární charakter a zpracované tradice.......... 715

8.5.3 Teologie ...................................... 718

8.5.4 Adresáti, pisatel, místo a doba vzniku ............... 726

8.5.5 Místo listu v raném křesťanství..................... 727

8.6 První list Petrův ..................................... 728

8.6.1 Členění a obsah ................................ 729

8.6.2 Text, adresáti, tradice............................ 731

8.6.3 Teologická reflexe sociálního

a politického ohrožení ........................... 733

8.6.4 Pisatel, místo a doba vzniku....................... 741

8.7 List Judův a Druhý list Petrův........................... 744

8.7.1 Členění a obsah ................................ 745

8.7.1.1 List Judův.............................. 745

8.7.1.2 Druhý list Petrův......................... 746

8.7.2 Konflikt s herezí................................ 747

8.7.3 Pisatel, závislost, adresáti, doba a místo vzniku ........ 752

8.8 List Jakubův ........................................ 755

8.8.1 Obsah, literární žánr a adresáti .................... 756

8.8.2 Teologické motivy .............................. 759

8.8.3 Pisatel, doba a místo sepsání, dějiny recepce .......... 766

9 ZÁVĚREM: SPOLEČNÉ RYSY

A ROZDÍLY NOVOZÁKONNÍCH SPISŮ................. 769

10 CHRONOLOGICKÝ A GEOGRAFICKÝ PŘEHLED....... 785

10.1 Chronologie novozákonní doby v širším rámci dějin ......... 785

10.2 Geografický přehled dějin raného křesťanství .............. 790

11 EDICE TEXTŮ, POMŮCKY A KOMENTÁŘE ............ 792

Seznam zkratek ............................................. 799

Rejstřík spisů ............................................... 803

Rejstřík věcný............................................... 816

Rejstřík hebrejských, řeckých a latinských pojmů ................... 834

351.3 Předběžné hermeneutické úvahy: funkce jazyka

řecký výraz

diathéké

závěť

souhrnné

označení pro 

boží vůli

smlouva

Starý / Nový

zákon jako

stará a nová

smlouva

Obr. 1: Sémantické pole (srv. § 2.1.3b)

1.3.2 Jazyk jako strukturování světa

Začleněním slov do věty se dostáváme k funkci mluvnice. Svět jazyka

je nejen prostředkem k zaznamenání „skutečného“ světa, je sám jed

ním z jeho rozměrů. Žijeme v projektech jazyka, v nichž je relativním

středem gramatické „já“ . Ostatní „osoby“ představují jeho orientační

body – jeho společenské pole. To sice sestává také z dalších „já“, je

však z pohledu mluvčího „já“ definováno jako „ty“, „on“, „ona“ atd.

Především existuje ve světě jazyka hledisko, které se vyjadřuje

mluvnickými časy. Do zorného pole vstupují přítomnost, minulost

a budoucnost i jejich vztahy: např. perfektum spojuje minulost s pří

tomností. Prostřednictvím časů je umožněna nejen orientace v čase, ale

svět je spoluutvářen ještě hlouběji, než se děje pomocí slovní zásoby:

do mluvnické minulosti umisťujeme již prožité události, které tak lze

zprostředkovat ostatním. V budoucím čase hovoříme o tom, co očeká

váme. Tímto časovým rozlišením se dění, jež obklopuje naše „nyní“,

začleňuje do světa dějin, rozprostírajícího se v mluvnicky organizova

ném čase, který si představujeme jako prostor, „kvaziprostorově“. Tato

analýza vzpomínky je popsána již Augustinem (354 – 430) a jako téma 1 Uvedení teologické a filosofické reflexe rozvinuta v X. a XI. knize jeho Vyznání. Minulost je přítomna prostřednictvím vzpomínky a vzpomínka „žije“ v jazyce (podle Augustina „ve slovech“; conf. X,20).

Jazyk tedy vytváří komunikativní, intersubjektivní model skutečnosti, v němž se pohybujeme a který nemůžeme opustit. Důsledný konstruktivismus pokládá tento model za reálnější než tzv. objektivní svět, který zaznamenáváme pouze optikou oněch projektů. Konstruktivistický pohled je však mylným úsudkem. K největším výdobytkům jazyka totiž patří, že je schopen sám sebe relativizovat, tj. dát najevo, že to, k čemu se vztahuje, překračuje svět jazyka. Hovoří „o něčem“.

26

Toto

„něco“ je sice dosažitelné pouze prostřednictvím jazyka, přesto však lze mluvnicky signalizovat, že se realita ve světě jazyka nevyčerpává. O něčem mluvit je základní podobou interpretace, komentování.

Jazyk plní také referenční funkci, podílí se na vztazích k prostředí. Vztah textů k jejich okolí je tématem, k jehož zvládnutí rozhodujícím způsobem přispívá literární úvod.

Z toho plyne, že exegetické metody musí rozlišovat mezi texty a skutečností, kterou tyto texty dosvědčují. Když někdo identifikuje obojí, tj. pokládá biblický text jako takový už za přímé boží zjevení a neklade zpětné otázky, neodpovídá to charakteru těchto textů jako konkrétní podobě jazyka. Biblické texty nejsou božím slovem, avšak obsahují a dosvědčují boží zjevení v tomto světě. U biblických textů se zpětně tážeme na obsah zjevení zpravidla prostřednictvím historického přiblížení. Tato kritika se týká jak fundamentalistických interpretací Písma, které stavějí na roveň znění textů a boží slovo, jež dosvědčují, tak i důsledně strukturalistických (konstruktivistických) výkladů, které neodpovídají realitě božího zjevení v tomto světě. 1.3.3 Metaforický charakter náboženské řeči literatura: Paul Ricoeur, La métaphore vive, 1975, (něm. překl.: Die lebendige Metapher Übergänge 12, München 1986); Gerhard Kurz, Metapher, Allegorie, Symbol, Tübingen 2004

5

.

26

Toto je hlavním argumentem Paula Ricoeura proti důslednému strukturalismu (konstruktivismu).1.3 Předběžné hermeneutické úvahy: funkce jazyka Antickému člověku skýtal mýtus (§ 1.1a.c) se svými dávnými pověstmi rámec vyprávění, který zahrnoval svět jako celek a spojoval různé vztahy lidského života a dějin. Byl s jazykem ko -extenzivní, tzn. týkal se celého jazykového prostoru.

Tento obsáhlý rámec však jazyk může načrtnout i jinak. To, co není zvenčí konkrétně představitelné – dějiny jako celek a také dosud neznámé jevy – neumíme v našem sekularizovaném světě postihnout. Do této nepředmětné oblasti patří většina náboženských jevů. Bezprostředním užitím lexikální zásoby znaků je lze stěží verbalizovat. K podstatě kódování totiž patří, že význam kódů znají jako společnou zásobu znaků obě strany – mluvící i oslovený, autor i čtenář, odesilatel i adresát. Kódy mohou sdělovat jen to, co je již známé. Aby jazyk zmínil něco obecně nezakusitelného, musí již známé kódy uvést do nové, neočekávané souvislosti, takže znaky získají novou funkci. Tímto novým využitím se znaky „inovují“.

27

Extrémní, dalo by se také říci paradoxní podobou takové nové kombinace, která vyjadřuje hledání nových významových souvislostí, je metafora. Metaforicky užité slovo získává v takovém větném kontextu nový význam, v němž stále zaznívá i něco z jeho základních významů. Například „království boží“ bezpochyby není královstvím s viditelným územím, státními zaměstnanci a armádou. Je to skutečně něco nového, co tu v předmětném světě ještě není. Je to království „Boha“. A přece je to království v tom smyslu, že se týká lidí a jejich vztahů. Metafora, která „doslovně“ vzato není ověřitelná, může sloužit jako model pro něco, co tu ještě není a jako takové se přesto stává srozumitelným. Každé paradoxní spojení několika znaků přirozeně není metaforou. Metafora vzniká, když takové slovní spojení při poslechu skutečně pomáhá k pochopení věci, tj. když je metafora dále užívána.

28

Aristotelés definoval metaforu především v její estetické funkci jako řečnické zkrášlení (poet. 21–22 [1457b–1458b]). Proud novější lingvistiky odhalil kognitivní význam metafory, vedoucí k novým poznatkům. V hermeneutice z těchto poznatků vyvodil důsledky Paul 27

Srv. P. Ricoeur, Temps et récit I, Paris 1983, s. 229n (český překlad: Čas a vyprávění, z fr. přel. M. Petříček jr. a V. Dvořáková, Praha 2000). Mluví o teologickém záměru, který nám umožňuje zařadit jednotlivé zkušenosti do metaforicky utvořené obsáhlé struktury. 28

Někteří lingvisté proto tvrdí, že existují pouze dobré metafory. Podobenství a alegorie se od metafory liší tím, že (většinou pomocí „jako“ nebo kontextem) otevřeně ohlašují přechod do analogického modelu světa (exkurz 7). 1 Uvedení Ricoeur:

29

výpověď autentické metafory nemůže být její racionální

interpretací nikdy úplně vyčerpána. Můžeme sice popsat, co by asi metafora chtěla říci, ale její výstižnost a působivá poetika se tím ztrácí. V takovém případě ji lze interpretovat pouze jinou metaforou nebo určitým druhem analogické řeči. Tak může Ježíš vysvětlit metaforu „království boží“ tím, že říká: království boží je „jako“ – a následuje podobenství (exkurz 7).

Metaforu můžeme chápat jako základní prvek alternativního, nového projektu světa, jako charakteristický rys nové skutečnosti. V tomto smyslu je možno metaforu charakterizovat jako sekularizovanou formu mýtu. „Mytické“ jsou takové výrazy proto, že naznačují možnost alternativního světa a proto, že některé metafory jako „nebe“, „záchrana, spása“ či „zmrtvýchvstání“ se týkají celého horizontu lidského světa (jsou se světem jazyka ko -extenzivní). Sekularizovaným mýtem jsou metafory v tom smyslu, že jsme si při jejich užívání vědomi jejich možné nahraditelnosti jinými výrazy našeho jazykového světa.

Metafory patří k náboženské řeči a také v Bibli mají klíčovou funkci: království boží, zmrtvýchvstání, Syn boží. Metaforický rozměr těchto metafor znají všichni věřící: Věděli a vědí i dnes, že zmrtvýchvstání (vzkříšení) není běžné vstání z postele a že Ježíš nemůže být Synem božím ve fyzickém smyslu (§ 5.6.1.2), že tedy musí jít o nový, překvapivý a zároveň intenzivnější význam známých výrazů. Uvnitř skupiny, která učinila společné, v okolí neobvyklé zkušenosti, mohou metafory fungovat jako jedinečné kódy, takže jejich metaforický charakter občas není vnímán. Tak se např. v církevní oblasti používá slovo „spása“ jako souhrnný výraz pro záchranu ode všeho utrpení i nicoty. Nechtějí -li se křesťané izolovat a nechat se vytlačit do ghetta, musí si metaforický charakter křesťanské řeči znovu uvědomit. Jen tak jsou schopni od důvěrně známého způsobu vyjadřování metodicky zaujmout odstup a svou víru nově interpretovat. 29

Srv. P. Ricoeur, Die lebendige Metapher, 77nn, s. 188 –193; (P. Ricoeur /) E. Jüngel, Metapher (B.EvTh), München 1974, s. 117nn. Kognitivní funkci metafory zpochybnil především D. Davidson, What Metaphors Mean, v: On Metaphor, Chicago 1978. K současné diskusi o metafoře viz J. Stern, Metaphor in Context, Cambridge, MA – London 2000, s. 39 – 66.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist