načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Úspěšný muž Jak získat působivý image - Marie Němcová

Úspěšný muž Jak získat působivý image

Elektronická kniha: Úspěšný muž Jak získat působivý image
Autor:

Cesta k úspěchu - to není jen odborná zdatnost, ale především dokonalá profesní image! Z deseti pracovníků, podávajících špičkový výkon, bude povýšen jen ten, jehož ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  75
+
-
2,5
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Marie Němcová
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 208
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 999-00-016-7995-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Cesta k úspěchu - to není jen odborná zdatnost, ale především dokonalá profesní image! Z deseti pracovníků, podávajících špičkový výkon, bude povýšen jen ten, jehož image nadřízené zaujme. A právě tato kniha vám napoví, jak dokonalou image získat, což znamená: Být zdravě sebevědomý, vyrovnaný, působit profesionálním dojmem, mít společenský cit, takt i chování. Zvládnout gastronomii, stolování na pracovním obědě i banketu, upoutat svým profesním a elegantním oblečením.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

1


2

Kniha

ÚSPĚŠNÝ MUŽ II. díl

Jak získat působivý image

OBSAH

Strana

1 Působivý image - cesta k úspěchu 6

1.1 Faktory, které image ovlivňují 6

1.2 Poznej sám sebe 14

1.3 První a profesionální dojem 19

1.4 Chování, zvyky a vystupování 21

1.5 Sebedůvěra a jak ji získat 31

1.6 Asertivní jednání 35

2 Společenský cit a takt 43

2.1 Pozdrav 43

2.2 Podávání ruky 48

2.3 Představování 51

2.4 Vizitky 55

2.5 Návštěva 57

2.6 Chůze a společenské chování 61

2.7 Tykání a vykání 63

2.8 Auto a společenská přednost 67

2.9 Kdy sedět a kdy vstát 67

2.10 Darujeme pro radost 70

2.11 Pohoštění v pracovním styku 73

2.11.1 Pohoštění mimo pracoviště 77

2.11.2 Pracovní oběd nebo večeře 78

2.11.3 Různá slavnostní pracovní pohoštění 82

2.11.4 Ostatní společenské akce 88


3

Strana

3 Gastronomie 97

3.1 Nápoje 98

3.2 Společenské zvyklosti u stolu 108

3.3 Jak jíme 115

3.4 Jak se co jí 118

3.5 Zásady gastronomických pravidel 129

4 Oblečení 131

4.1 Umění oblékat se 133

4.2 Profesní oblečení 137

4.3 Barevné typy 142

4.4 Pánský oblek 145

4.5 Volnočasová móda 164

4.6 Módní doplňky 169

4.7 Kosmetické úpravy v mužském pojetí 201

Cokoliv si lidská mysl dokáže představit

a čemu dokáže uvěřit,

toho lze dosáhnout.

Napoleon Hill


4

A přece vybrali na vyšší funkci vašeho kolegu

nebo kolegyni?

Vyjmenované schopnosti totiž zaručí jen vyplacení mzdy

za odvedenou práci. Pokud chceme profesně růst, nestačí

jen pilně pracovat a zvyšovat si svoji odbornost.

Jak daleko to dotáhneme a jak úspěšní budeme, o tomrozhoduje náš osobní image, styl řízení a to, jak viditelní

v organizaci budeme. Odpovědní za svoji kariéru jsmetedy my, ne firma, ve které pracujeme.

Při výběru na vyšší „post“ nadřízený zohledňuje nejennaše odborné schopnosti, ale i to, jak na něj působíme jako

osobnost. Jak dokážeme pohotově reagovat, komunikovat,

jak se chováme, gestikulujeme.

Podáváte stejný výkon jako vaši kolegové?

Jste svědomitý, rozhodný, odborně zdatný?

Unesete větší odpovědnost? Napoví o nás i naše oblečení, umění sebeprezentace,zvyky a zlozvyky a také společenské chování. To vše vytváří určité charisma, kterým působíme na své okolí. Je to naše vizitka, tedy osobní reklama. Tak dáváme najevo svým kolegům, zákazníkům i konkurenci, kdo jsme, o co usilujeme, co respektujeme, jakými pravidly se řídíme nejen my, ale i naše firma, pro kterou pracujeme. Tyto informace musíme účinně a nepřetržitě sdělovat všem, každý den své profesní kariéry, aniž bychom přitom ustupovali ze svých zásad, ztráceli svou identitu nebo smysl pro humor. Měli bychom na sobě tvrdě pracovat a být vytrvalí. Nestačí jen začít, je nutno vše dotáhnout do správného konce. „Člověk, který chce dosáhnout určité úrovně, tak se chová, jako by ji dosáhl.“ W. James

TIP

Jak je důležitá vytrvalost, potvrzuje Calvin Coolidge

slovy:

„Vytrvalost nenahradí nic na světě.

Ani talent – neexistuje nic běžnějšího nežneúspěšní lidé s talentem.

Ani genialita – nedoceněný génius, to už je skoro

přísloví.

Ani vzdělání – svět je plný vzdělanýchzkrachovanců.

Na druhou stanu, vytrvalost a odhodlání jsou vytrvalé.

Rčení „vydrž dál“ je rada, jež vyřešila a vždycky vyřeší

problémy lidstva.“ 1. Působivý image – cesta k úspěchu Osobní image je obraz každého z nás. Nelze ho nemít, bez ohledu na to, jestli jsme s ním spokojeni nebo ne.Okolí vždy vidí to, co jsme se mu rozhodli ukázat. Naštěstí je možno většinu faktorů, které image tvoří,změnit, ať už je to oblečení, účes, chování, naučení se prosadit, uplatnění znalostí společenského chování nebo získáním odvahy a vyrovnanosti. Každý z nás je jiný a tak neexistuje jednotná zásada, která by určovala, jaký bychom měli zvolit účes, jak mluvit v danou chvíli, abychom byli úspěšní. Můžeme volit z řady variant. Ať už je naše současná image jakákoli, přestože nám dnes pomáhá při profesním růstu, zítra už nemusí stačit k tomu, aby pomohla splnit naše další plány. Proto bychom ji měli stále rozvíjet pro vlastní budoucí pozice. Po určitém čase se nám to, do čeho jsme se museli nutit, stane vlastní a my se podle toho začneme chovat. Nestačí jen pár chytrých triků, abychom přesvědčiliostatní, že jsme někým, kým vlastně nejsme. Naše představa by měla odpovídat skutečnosti a náš zevnějšek by mělvyjadřovat kdo jsme – ne, kdo si myslíme, že jsme. 1.1 Faktory, které image ovlivňují Jedná se o kombinaci proměnlivých a neměnných faktorů.

Faktory, které jsou dány geneticky a to třeba fyzické

rysy a temperament jsou do jisté míry nezměnitelné.

Ale způsob chůze, sezení a chybnou výslovnost jemožné tréninkem ovlivnit.

Faktory, které jsou výsledkem našeho osobního

rozhodnutí a volby. Přitom jsou důležitými faktory,

které naši image výrazně ovlivňují, třeba oblečení.

Faktory, které říkají okolí, co je uvnitř nás.Dávámeli druhým najevo, že jsme kompetentní, na úrovni, tak

bychom takoví měli být i ve skutečnosti. Jinak z nás

bude okolí zklamáno a nebude nám věřit. Faktory, které jsou částečně geneticky dány a částečně je můžeme ovlivnit OSOBNÍ STYL — je to „něco,“ co nás odlišuje od ostatních. Každý člověk je něčím charakteristický a podle toho ho rozpoznáme. Je to právě náš osobní styl, který by měl co nejvíce odpovídat charakteru firmy, ve které pracujeme. Jsme-li konzervativní, dobře se uplatníme v účetní firmě nebo v bankovnictví. Náš kreativní styl přijme spíšeumělecká nebo reklamní agentura. O Angličanech se říká, že vlastní britskou eleganci. Oblečení je část jejich stylu. Patří k němu přirozené držení těla, způsob, jak se pohybují,držení hlavy i chůze. Dokonce i způsob posazení klobouku, držení doutníku nebo nošení deštníku.

Víte, že?

Životní hodnoty nám mohou sloužit ve dvou formách:

1. Prostředek - odvaha, čestnost, pravdomluvnost,

odpovědnost

2. Cíl – životní láska, kariéra, zdraví, svoboda


8

EMOCIONÁLNÍ STABILITA -„Nomen omen,“ značící klid,

uvolněnost, stabilitu, přiměřenou míru agresivity bezpříměsi agrese, uvolněnost v projevu i spokojenost se svým

údělem, možnostmi i nedostatky – to by měla být našedeviza, naše image. Na druhém konci stojí neklid, nejistota,

úzkost, nervozita i náchylnost k psychickému vyčerpání.

To jsou faktory, které dokreslují naši osobnost a to buď

v pozitivním nebo negativním duchu. Jevíme-li se jakonevyrovnaná osobnost, nepomůže nám ani značkový oblek.

NÁLADOVOST - může blokovat naše „dospělé“ uvažování

a jednání. Jsme zranitelní nejistotou. Při nenáladě sinasadíme černé brýle se všemi důsledky, které to přináší.Naoak kladné naladění navozuje spokojenost se situací, což

vede ke kladnému hodnocení lidí kolem nás.

CHŮZE - oživuje naše myšlení. I některé geniální myšlenky

vznikly při chůzi, protože chůze nás uklidňuje.

„Chůze dopředu, rovná se šanci na genialitu, chůzepozpátku blahé zapomnění. Pozor, nezaměňovat!“ L. Kochánek.

Elegantní muž se nešourá jako důchodce, nehoupe se při

chůzi, nenapodobuje ženskou chůzi, ale chodí rovně,přirozeně a sebejistě se přibližuje k cíli.

Zkusme se zeptat nejbližších, který typ chůze je pro nás

charakteristický.

TIP

Jako velmi účinný způsob odreagování sedoporučuje chůze pozpátku. Myslíte soustředěně nacestu za sebou, na to, abyste sebou nešvihli. Nemáte

čas přemýšlet o hloupostech, problémech amalérech, které vás ten den potkaly. Proto vždycky,

když budeme chtít zapomenout na všednístarosti, choďme pozpátku! Co o nás chůze prozradí? Ležérní typ – uvolněná chůze, ležérní pohupování, spíše loudání. Otáčení hlavy. Tento typ chůze mívá inteligentní muž, ne příliš cílevědomý. Pesimistický typ – hlava i ramena lehce svěšená, plouží se. Muž s takovou chůzí působí bojácně a chaoticky. Má pocit, že musí vyvinout obrovské úsilí k přiblížení se k cíli. Kačení typ – horní část těla je rozkývaná, zadečekvystrčený. Tento muž je vždy dobře naladěný, optimistický. Umí jednat s lidmi a dovede je řídit. Cupitavý typ – hlavu nese vzhůru, nohy cupitají drobnými krůčky, jeho chůze se podobá ženské. Ruce drobně švihají podél těla. Působí bojácně, je nejistý a hledá ochranu. Pružný typ – je dynamický. Má delší sebejistý krok,výrazněji švihá rukama. Vzbuzuje dojem ochránce nebo opory druhých. Afektovaný typ – napodobuje chůzi žen. Dává nohu před nohu, pohupuje se. Působí žensky, je to typ nestálý,nespolehlivý, nemá vyhraněný cíl. Chce se předvádět a většinou se mu podaří vyniknout. Pružný typ – chodí rovně a působí optimisticky asportovně. Je aktivní, dynamický, pozitivní a vzbuzuje důvěru. Vhodný vůdčí typ, většinou s dobrou náladou. Neohrabaný typ – působí strnule, uspěchaně aneohrabaně. Může být netolerantní až agresivní, zakomplexovaný, urážlivý, zakaboněný, bez smyslu pro humor. Častodosahuje vedoucího postavení a je postrachem pro druhé.

Temperament je nám dán do vínku, stejně jakozpůsob chůze. Ten však můžeme ovlivnit, někdy khoršímu, jindy k lepšímu. Často vyjadřuje naši náladu.

10

Faktory, které můžeme výrazně ovlivnit

REKVIZITY KOLEM NÁS - velmi záleží na tom, čím seob

klopujeme. Jestli je to jachta, vrtulník nebo přátelé zmok

ré čtvrti. Čím cestujeme a s kým se stýkáme.

Profesionál by měl mít jasno v tom, co potřebuje pro práci

a co příznivě zvyšuje jeho image. Využívá jen to, co splňuje

oba požadavky. Nemusí létat vrtulníkem do práce, aby

zdůraznil, že má nedostatek času, ale měl by využívat nej

novější technické vymoženosti, které mu usnadňují práci.

Také hodinky, kabelky, diplomatky, pera, notebooky a jiné

pomůcky bychom měli mít v nejlepší kvalitě, kterou simů

žeme dovolit. Tyto doplňky by měly odrážet naše cíle, ne

současný stav.

LIDÉ, KTEŘÍ NÁS OBKLOPUJÍ - velmi záleží na tom, sja

kými lidmi se stýkáme a které máme kolem sebe.Navzá

jem se ovlivňujeme, přebíráme své zvyky, oblékáme sepo

dobně. Máme podobné názory na svět, jsme jimiovlivňo

váni a stejně tak ovlivňujeme i my je.

NAŠE ZVYKY - ovlivňují naši pozici ve firmě. Je to třeba

styl písemného projevu nebo způsob telefonování. Jeroz

díl mezi podepsáním obchodní smlouvy firemnípropis

kou nebo značkovým plnícím perem. To vše přispívá

k vytvoření našeho osobního stylu, který druhýmpředklá

dáme a podle něj nás hodnotí.

ZPŮSOB OBLÉKÁNÍ A VLASTNÍ VKUS - v královskémša

tu se cítíme jinak, než v teplákách a také jinak jednáme

s okolím a okolí s námi. Oblečení je první kritérium, podle

kterého člověka soudíme na první pohled. A to ještě dříve,

než nám může předvést svoje přednosti a talent. Protože

oblečení je obalem, který ukazuje to, co je v nás. Jehozmě

nou neměníme jen zevnějšek, ale i osobnost.

11

Faktory, které říkají co je uvnitř nás, ale můžeme

je ovlivnit

VLASTNÍ HODNOCENÍ - jak se hodnotíme sami,oceňuje

me a budíme u druhých dojem určitých vlastností, silně

ovlivňuje mínění druhých lidí o nás a tak ovlivňuje i náš

osobní image.

„Mít vlastní mínění je podobný zvyk, jako mít v hospodě

svou vlastní sklenici.“ Karel Čapek

POSKLÁDÁNÍ ŽIVOTNÍCH HODNOT - „žebříček hodnot“

si vytváříme během svého života postupně. Rozvíjímesvo

ji hodnotovou škálu a řadíme za sebou ty životní hodnoty,

které považujeme za více nebo méně důležité. Podletoho

to žebříčku hodnot se pak řídíme v různých životníchsitu

acích. Máme-li na prvním místě zdraví a kariéru až na

čtvrtém místě, nezraní nás tolik nezdary v oblasti kariéry.

Kdyby byla pro nás prioritou, pak by nás každý nezdarda

leko více zranil, než třeba zlomená noha.

Dnes se většinou preferují profesní hodnoty na úkorhod

not v soukromém a rodinném životě a to i na úkor hodnot

spjatých s osudem a vývojem celé společnosti. Preferuje se

např. hodnota atraktivní práce, zaručeného aekvivalent

ního výdělku nebo podílu na rozhodování ve firmě.

Zvážíme hodnoty, na kterých nám záleží. Sestavíme vlastní

hodnotový žebříček.

Sestavení těchto hodnot má odpovídat našim představám,

tužbám i možnostem, nikoliv všeobecnému mínění nebo

lidem, na kterých nám záleží. Pak bychom se řídili pravidly

i přáním jiných, nikoliv vlastními a tak jejich plnění byby

lo nad naše síly a stálé neúspěchy by nás jen deptaly. ETIKETA – respektujeme zájmy a potřeby druhých při současném uspokojování svých. Dobré způsoby zůstávají nepovšimnuty, špatné si každý pamatuje. „Etiketa znamená, že se chováme o něco lépe, než jeabsolutně nutné.“ Viliam Cuppy. Image člověka s dobrými mravy získáme, budeme-li:

Respektovat čas, prostor, soukromí a priority kolegů

Respektovat pravidlo stejných šancí pro všechny

Jednat asertivně, nikoli agresivně

Vyhýbat se kouření, pití alkoholu, pokud s tím ostatní

nesouhlasí nebo nám tato možnost nebyla nabídnuta

Uplatňovat všeobecné projevy zdvořilosti – nabídneme

kolegům nebo hostům občerstvení, místo k sezení a pod.

Vyhýbat se pomlouvání druhých a naslouchání klevetám SNAHA A VYTRVALOST – to jsou vlastnosti, které jenutno pěstovat. Jsou důležité proto, abychom se dokázali oprostit od zlozvyků, stereotypů, které nám škodí a chtěli se změnit. Uměli naslouchat těm, kteří jsou k námupřímní, ale korigovat své chování nebo vzhled bychom měli ne kvůli nim, ale pouze jen kvůli sobě. Neexistuje jednotná zásada, jak dosáhnout celkové image, které nám zaručí úspěch. Každý člověk je jiný a mámožnost si vybrat z řady variant, jak vlastní image zlepšit. ZAMYSLÍME SE NAD SEBOU a začneme pracovat na jiné image, která bude v souladu s našimi plány do budoucna. Nestačí jen obout si „cool“ boty, prohánět se po greenu, hodně o golfu mluvit a vystříhat se hovoru o běžných apotřebných věcech. MÁME PEVNOU VŮLI A VYTRVALOST. Nestačí jen pár chytrých triků, ty nás nezmění. Jen na chvíli budeme své okolí přesvědčovat, že jsme někým, kým vlastně ani nejsme. Naše vlastní představa o nás, by měla odpovídat skutečnosti a náš zevnějšek by měl o nás okolí sdělit, kdo jsme v souladu s tím, co si o sobě myslíme. OVLÁDÁME SE, bereme ohled na druhé. Chováme seklidně, skromně, ale důstojně. Na našem chování se projeví nervozita a nejistota. „Chování je zrcadlo, v němž každý ukazuje svoji podobu.“

J. W. Goethe

Nejsme dokonalí? Tak si připomeneme, že jsme na tom

všichni stejně. Zbytek světa nefunguje na sto procent a my

na celé planetě nejsme jediní, kteří nejsou zcela dokonalí.

Přesto někdy máme dojem, že s méněcenností sepotýkáme docela sami. Někdy nám chybí sebedůvěra, jindy pouze

o sobě chvíli pochybujeme.

Měli bychom umět povzbudit nejen druhé, ale především

sami sebe. Půjdeme-li na pohovor, když měníme místo,

řekneme si, že jsme ti praví, které firma potřebuje.

Zapamatujeme si

Důležitost image naznačuje spirála,

vedoucí k odstartování kariéry:

Dobrý vzhled zvyšuje sebedůvěru

Sebedůvěra zlepšuje vztahy

Dobré vztahy zlepšují výkon

Vyšší výkon zlepšuje sebedůvěru

14

1.2 Poznej sám sebe

Než začneme na sobě pracovat, měli bychom si uvědomit,

jak vidíme sami sebe. K čemu máme sklon, zda sepovažu

jeme za atraktivního, zdravého, usilovně pracujícíhočlově

ka, za někoho kdo má úspěch.

Nebo máme zato, že se nám nedaří a nevíme přesně co

chceme.

Zjistíme, co nám vadí, co nás rozčiluje a zda jsme introvert

nebo extrovert.

Náš vlastní obraz o sobě ovlivňují jednak minulézkuše

nosti a jednak i to, jak se momentálně hodnotíme aoceňu

jeme. Máme-li svůj den a všechno se nám daří, jsme plní

energie a máme o sobě lichotivé mínění. V opačnémpří

padě si připadáme jako nekňubové, kteří nikdy v ničem

neuspějí. Jak se zařadíme Výrazné rysy jsou poznamenány dědičností,temperamentem, výchovou, prostředím i stykem s lidmi. Každý člověk je jiný a podle toho, jak se projevuje, můžeme jej zařadit do skupin. Nemůžeme však lidi dělit takto jednoznačně, neboť každý z nás má v sobě něco i z jiného typu. Jde o to, co převládá, co je v nás kladného a co negativního, najehož zlepšení bychom měli na sobě pracovat.

Flegmatik – klidný člověk, kterého

nic nerozčílí, nevyvede z míry.Vypadá lhostejně, někdy až netečně.Nemá výkyvy nálad, je pomalejší, ale

vždy spolehlivý.

Cholerik – snadno se rozruší,vyletí, rozčílí se, stačí malý podnět.Bývá často vzteklý, zrudne, snadno se

rozhněvá. Nehněvá se však dlouho,

rychle se uklidní.


16

Melancholik – má často smutnounáladu, je pesimista, nic ho netěší. Těžko

se přizpůsobuje, projevuje se jakovelice přecitlivělý. Má nešťastnou povahu.

Extrovert – je velice družný,společenský, obklopuje se stále přáteli, chce je

mít okolo sebe, baví se. Touží povzrušení, často riskuje, jedná z okamžitého

podnětu, je impulzivní. Je taképohotový, neboť má rád změnu. Jebezstarostný, optimistický, veselý, stále vpohybu.

Introvert - je tichý, stahuje se dosebe. Má rád více knihy, než lidi. Drží od

lidí odstup s výjimkou nejbližšíchpřátel. Nemá rád vzrušení, ale naopakurčitý řád v životě. Plánuje dopředu,nedůvěřuje okamžitým impulsům. Svoje

city drží pod přísnou kontrolou,málokdy se chová agresivně, neztrácísnadno trpělivost a náladu. Je spolehlivý,

spíše pesimistický, záleží mu naestetických normách.

Sangvinik – čilý, dobromyslný člověk, je

spíše optimistický, snadno se pro něco

nadchne, reaguje živě.

Neurotik – má v sobě negativnívlastnosti několika typů.

1.3 První a profesionální dojem

Pro hodnocení člověka je nejdůležitější rozhodující dojem,

který na něj učiníme. V zaměstnání se setkáváme sespoluracovníky i nadřízeným téměř denně. Pokažený image si

budou dlouho pamatovat, stálý profesionální image berou

jako samozřejmost.


18

První dojem

Během prvních minut setkání s neznámým člověkem si

vytváříme úsudek, založený zejména na vizuálníchvjemech. Upoutají nás jeho fyzické rysy, vystupování,oblečení, výraz tváře, účes. Jsou to signály, ze kterých si složíme

jeho obraz, tedy první dojem. Kdo jsme a co chceme, o tom

informuje okolí náš obličej, zejména naše oči. Vzhledpodmiňuje reakce lidí kolem nás.

Uvádí se, že první dojem tvoří z 55% vzhled, z 38 % hlas,

jen ze 7 ¿ obsah. Informace takto získané během krátké

doby jsou sice rizikem, protože mohou být mylné, vkaždém případě však zanechávají silný dojem.

Při prvním setkání se tedy snažíme zapůsobit co nejlépe,

neboť vymazat nepříznivý první dojem vyžaduje značné

úsilí.

V poslední fázi se rozhodujeme, zda můžeme druhé osobě

důvěřovat, je nám sympatická, můžeme s ní obchodně

spolupracovat nebo se přátelit. Jsou to signály, ze kterých

si skládáme obraz o určité osobě.

„Byl jsem na společné večeři v kasinu v CentralParku v New Yorku. Jedna z mladých dam se snažila na

každého udělat dobrý dojem. Měla na sobě celé

jmění v sobolině, v démantech a perlách. Zato z její

tváře vyhlížela kyselost a sobectví. Neuvědomila si

totiž, že výraz, v jaký oděje svou tvář, má většívýznam, než oděv, který má na sobě. (To je dobré si

zapamatovat, neboť se to hodí, až vaše žena bude

chtít nové šaty.)

D. Carnegie


19

I MY HODNOTÍME DRUHÉ podle prvního dojmu.Většinou na první pohled si zařadíme člověka do určité

„škatulky“. Ale stačí, aby ten den neměl zrovna nejlepšínáladu, protože mu odešla žena nebo ho propustili z práce.

Pak jsou naše kritéria ten den zcela jiná, neboť my jsme

právě naladěni do růžova.

Cit hraje v mezilidských vztazích velkou úlohu, ale neměli

bychom zapomínat na rozum. Nejdříve pozorujeme,sbíráme zkušenosti a porovnáváme. A pak jsme překvapeni, jak

chybný byl náš první odhad druhého.

Charakteristické rysy druhých osob vnímáme v tomto pořadí: Pohlaví, věk, velikost, výraz obličeje, oči, vlasy,

oblečení, pohyb a držení těla.

Profesionální dojem

Je to obraz, který o nás říká, co můžeme nabídnout

v profesní sféře. Nadřízení, kteří jsou zahrnovánimnožstvím informací, nemají dostatek času si stále opravovat

své mínění o podřízených. Proto je třeba působit

v zaměstnání profesionálně trvale.

Zapamatujeme si

Přiznat chybu je součástí přirozené inteligence.

To jen lidé, v tomto směru omezení, mají pocit,

že nemohou opravit svůj názor a lpějí tvrdošíjně

na svém.

Mají asi pocit, že by tím ztratili svoji důstojnost.

20

Profesionální dojem tvoří

pět hlavních vlastností:

1. KOMPETENTNOST. Zahrnuje schopnosti, nadání,kva

lifikaci, zkušenosti a další dovednosti. Uvědomíme si,

v čem vynikáme, co umíme dobře a co zvládneme.

2. DŮVĚRYHODNOST. Okolí nám věří a hodnotí nás, zda

zvládneme to, o čem říkáme, že umíme. Dokážemeroze

znat, kdy se máme řídit pravidly a kdy je můžemepřekro

čit.

3. SEBEKONTROLA. Vyznačuje se schopností ovládat se,

mít dobré způsoby, vystupování a jednání. Překročíme-li

meze, zeptáme se sami sebe, zda to stálo za to. Ostrá slova

si spolupracovníci pamatují déle, než situaci, která k nim

vedla.

4. SEBEDŮVĚRA. Poznáme ji podle držení těla,uvolněné

ho dýchání, pozitivního stavu mysli i podle vědomí, že

jsme dobře připraveni a máme dostatek schopností ain

formací. Nepřeceňujeme se, ale ani nepodceňujeme.

5. DŮSLEDNOST. Profesionální image, má-li být účinná, by

měla být vytvářena všude, při setkání s kýmkoliv. V den,

kdy polevíme, určitě se objeví potřeba, abychom se právě

blýskli. Jsme oblečeni pro volný čas a šéf nás pověříprová

zet zahraniční partnery.

1.4 Chování, zvyky a vystupování Jsem báječný muž Slušnost může být člověku dána, zdvořilosti je nutné se naučit. Chováme se slušně a zdvořile a to i vůčinezdvořilým lidem. Ke slušnosti patří úcta, ohleduplnost k ostatním lidem, ale také i k sobě. Zdvořilost nám velí dobrovolně se podřídit platným normám, pravidlům společenského chování, vlastnímu egoismu. Zdvořilost je tu proto, aby se lidénavzájem mezi sebou cítili příjemně. Je projevem vědomého vyjadřování úcty. Není tu proto, abychom světu stáleukazovali, jak nás maminka správně vychovala a že jsmepochopili, co slušné chování obnáší. “Ani pes, laskavýmslovem oslovený, hned nekousne.“ Kyrgyzské přísloví. Když nám někdo řekne o svém šéfovi: „Je to sportovní typ, pěkný chlap, má nádhernou vilu, nosí jen značkové hodinky, potrpí si na drahé obleky, alechováním je to úplný nezdvořák,“ pak se nám při představětakového šéfa zamlží všechno, čeho dosáhl a utvoříme si o něm nevalný obraz.

TIP

Měli bychom se snažit druhého člověka pochopit.

Říkat mu jen to, co může slyšet, dávat mu jen to,

co může přijmout, a žádat jen o to, co může dát. VKUS A TAKT jsou vlastnosti, které máme částečněvrozeny, ale můžeme je také rozvíjet. Je třeba mít vůli něco na sobě zlepšit. Záleží také na prostředí, ve kterém se pohybujeme a které nás k rozvíjení těchto vlastností vybízí. Vkus se převážně týká našeho vztahu k věcem, kdežto takt je vlastnost ve vztahu k lidem.

Vkus je obrazem osobnosti a velmi důležitýmčinitelem pro její posuzování. Neprojevuje se jenom vevztahu k oblékání, ale i ve vztahu k prostředí, kde žijeme,

pracujeme a k lidem, kterými se obklopujeme.

Takt není dán všem lidem stejně. Většinou senedostává lidem egocentrickým a introvertním. Introvert,

který je zaměřen jen na sebe, své myšlenky a pocity,

nedovede být často dost citlivý a vnímavý k druhýmlidem. Egocentrický člověk se snaží prosadit pouze sám

sebe a to na úkor druhých lidí. Nejen v jednání,zaměstnání, ale třeba i v rozhovoru.

Zapamatujeme si

Morálka se neskládá ze žádných absolutních

pravidel. Jedno z nich však platí za všechokolností:

Nezapomínejme, že lidé nás vnímají přesně

tak, jak my vnímáme sami sebe. Nejsme zodovědní za to, co se děje nám a okolo nás, ale

jsme zodpovědní za to, jak vnímáme sebe a jak

reagujeme. Měli bychom si uvědomit, že naše

vnímání a reakce jsou vždy naší vlastní volbou.


23

Co je součástí slušného chování

a jak je můžeme ovlivnit?

SLUŠNÉ VYSTUPOVÁNÍ, stejně jako přirozené chování, je

alfou a omegou všech úspěchů, cílem všech našich snah. Je

průvodním znakem úspěšného muže a podmanivé ženy.

Přirozenost v držení těla, v chůzi, pohybech, ve výrazuobličeje, v celém chování. Přirozenost se dá vypěstovat.

Slušně se chovat znamená:

Ovládat své emoce. Účinná osobní image vyžaduje

chování, které odpovídá přání a očekávání lidí,

s kterými jednáme a pracujeme. Jsme vnímaví, máme

sebedůvěru i schopnost ovládat se. Nezabránímetomu, abychom se lekli, báli, trpěli. Můžeme však ovlivnit

dobu trvání těchto pocitů a jejich intenzitu. Najít cestu,

jak z problému ven a ovládnout se.

Chovat se adekvátně k situaci i zamýšlenému cíli.

Vždy se zeptáme sami sebe: „Jak se budu chovat?“ nebo „Jak bych se chovat měl?“ Platí totiž obecnépravidlo, že bychom se nikdy neměli příliš lišit od osobkolem nás a od toho, co od nás očekávají.

Mít smysl pro vhodnost situace. Večeři s obchodními

partnery, která se koná na počest úspěšně uzavřeného

obchodu nebudeme přeměňovat v oslavu svýchnarozenin, které ten den máme.

Neútočit na citlivá místa druhých a stanovit sihranici, za kterou nepůjdeme.

Netlačit druhé ke zdi, máme-li převahu. Je to nejen

nefér, ale i nebezpečné. Můžeme vyvolat zbytečnýprotiútok a rána „pod pás“ je hlavním a nejčastějšímporušením pravidel čestného boje.

Chovat se ohleduplně, s úctou a vytvořit příjemné

prostředí. Sekretářce rádi promineme, že přišla na

slavnostní večeři v tričku, zvláště, když dokázalapříjemně konverzovat s obchodními partnery a přičinila

se o zdárný průběh večera.

Poznat, kdy máme zmizet ze scény a spokojit se sedadlem v zadní řadě. Kolega přišel o práci v den, kdy

nás povýšili. Oslava v kanceláři, z důvodu našehopovýšení, není zrovna dobrý nápad.

Působit na své okolí příznivým dojmem. Neznamená to, že šampaňské budeme servírovat pouze

v broušených číškách. A úspěch večera není závislý jen

na tom, zda polévku servírujeme z pravé nebo levé

strany, i když i to bychom měli vědět.

Nešířit pomluvy. Nerozšiřovat to, co jsme neviděli na

vlastní oči. Někdy nemusíme sdělení dobře rozumět,

stačí věta vyslovená jiným tónem nebo v jinémkontextu a znamená to pak zcela něco jiného. Neodsuzovat ostatní. Většina z nás je přesvědčena, že je správné mít svůj vlastní názor na všechno. A tak druhé soudíme a zařazujeme si je do různýchpřihrádek, které jsme si pro ně připravili. „Nevím, proč si zrovna on kupoval tak drahé auto!“

Jakmile přestaneme soudit a rozebírat lidi kolem sebe,

vytvoříme si k nim jiný, bližší vztah. Pokud je stálekritizujeme, budeme mít od nich silný odstup. Jednat,komunikovat a pracovat s nimi musíme však i nadále.

Nehádat se. Když absolutní shoda není nutná, jelhostejné, kdo má „pravdu“ a kdo je v „neprávu“. Necháme

kolegy v klidu a zjednodušíme si život.

25

Splnit to, co jsme slíbili. „S tím výhledem ti pomůžu,“

slýcháváme často. A skutek utek. Pokud je nám jedno,

co druhým napovídáme, je i jim jedno, co jimsděluje

me. Lidé brzy poznají, že naše sliby jsou jen plané.

Neslibujeme nic najisto, nevíme-li, zda slib splníme.

„Pokud mně vyjde čas, rád ti s výhledem pomůžu. “

Snažíme se o vstup do první skupiny. Uděláme to, co

jsme slíbili.

UMĚNÍ PŘIZNAT VLASTNÍ OMYL. Trváním na své pravdě

si chceme vydobýt úctu, a přitom ji ztrácíme. Máme

strach, že přiznáním svého omylu ztratíme úctu ostatních.

Pravdou však je, že naopak ji takto získáme.

Přiznání je pro úspěch důležité. Stačí říct: „Zmýlil jsem se.“

Přiznáním, že nemáme pravdu, vzbuzujeme u druhýchob

div k tomu, že jsme našli odvahu si to přiznat. Pak s námi

jednají chápavě. Nám osobně umožňuje přiznání chyby

vyrovnat se se situací, jít dál a nevláčet chyby s sebou.Mů

žeme se věnovat jiným záležitostem, které nám mohou

přinést úspěch. Trvalý dojem nevytváří chyba, kterou

jsme způsobili, ale to, jak jsme se k ní postavili.

TIP

Hádce předejdeme tím, že druhé straně necháme

prostor, aby vysvětlila svůj názor. A nakonecmůže

me sdělit:

„Nesouhlasím s tebou, ale uznávám, že máš právo

na vlastní názor.“ Není přece naší povinnostízmě

nit názor ostatních, ale nechat jim prostor amož

nost trvat na svém názoru.

To stejné si přejeme i pro sebe. Závažná chyba je až ta, kterou jsme zopakovali. Přiznat

svůj omyl může být dobrý začátek, jak získat přátele.Přesto své chyby přiznáváme neradi. MÍT ZÁJEM O LIDI. Abychom se pro ostatní stalipřitažlivými, je třeba mít o ně zájem. Dávat jim třeba při hovoru přednost: „Teď pověz ty svůj návrh, jak bys to zpracoval.“ Hledáme, co máme s nimi společného. Budeme-li na lidech hledat jen rozdíly, budeme se vzájemně vzdalovat anaoak. Nehovoříme jen o sobě, zajímáme se i o druhé. Měli bychom se naučit, zejména při hovoru s cizími lidmi,zahrát na společnou strunu. CHOVAT SE ZDVOŘILE a to jak při osobním, tak přitelefonickém styku. Často slyšíme do telefonu „Potřebuji,“ „Chtěl bych...“ Stačí někomu vyhledat číslo, projevit iniciativupomoci, nezapomenout i na méně formální poděkování.Poděkujeme i rozčilenému zákazníkovi: „Děkuji, že jste nám pomohl najít řešení, že jste se obrátil zrovna na nás.“ VYUŽÍVAT POCHVALU. Všichni potřebujeme povzbuzení, uznání a chválu. Dopřejeme to i druhým. Chceme-li mít na ostatní vliv, chválíme je. Nechováme se podbízivě anezahrnujeme je poklonami. Vezmeme jen na vědomí jejich dobré stránky a dáme jim to znát. Budou si to pamatovat.

MÍT DOSTATEK SEBEVĚDOMÍ A SKROMNOSTI. Stále platí: „Nad nikoho se nepovyšuj a před nikým seneponižuj.“ Zdravé sebevědomí a sebedůvěra by z nás mělivyzařovat, protože jen tak posilujeme svoji autoritu.

Měli bychom se chovat sebejistě, ale s mírou.

POKUD MOŽNO NEKOUŘIT. Kouření představujeduševní i fyzickou přestávku v každodenní rutině. Tatopřestávka se už opakovala tolikrát, že naše podvědomí ji uznalo

jako nutnou pro naši pohodu a potěšení. Nezapomínejme,

že byla doba, kdy jsme nekouřili. Ke kouření jsme serozhodli. K tomu, abychom přestali kouřit, je nutno se také

rozhodnout. Je to jen naše volba.

Nekouříme tam, kde je to zakázáno nebo kde to není

vhodné. Nekouří se na ulici, na zastávce, v dopravních

prostředcích, v divadelních, koncertních i výstavních

prostorách. Gastronomická zařízení by měla mít pro

kuřáky oddělené prostory. Nemělo by se kouřit najednání, konferencích, ale i na pracovišti.

Pokud hostitel nechce obchodní styk s budoucímpartnerem začít zákazem, připraví mu čisté popelníky.

Ve společnosti druhých osob si musí kuřák vyžádat

svolení ke kouření od ženy, nekuřáků i celé společnosti

a zapálí si jen tehdy, nejsou-li proti tomu námitky. Žena

nenabízí zapálení cigarety. Nabízí-li je muž, je povinen

nabídnout zapálení i ostatním. Neobtěžuje druhékouřem.

Dobré způsoby lidí bereme jako samozřejmost,

ale špatné si pamatujeme hodně dlouho.

Přátelské a srdečné jednání vyvolává stejnou

odezvu a posiluje naši image.

Pokud kouříme doutníky, nezapalujeme je zapalovačem,

ale dřevěnými třískami nebo velkými zápalkami. Doutník

si připálí každý sám, nikoli navzájem jako cigaretu.


28

Když musíme kouřit:

Popel odklepáváme do popelníku. Není-li k dispozici,

nekouříme. Někdo nám dává taktně najevo, že kouření

není žádoucí.

Nevstupujeme do místnosti se zapálenou cigaretou.

S cigaretou v ústech nehovoříme a nezdravíme.

Zapalujeme cigaretu zapalovačem. Pokud zápalkou,

připalujeme hořící zápalku v kolmé poloze, ale doutník

a cigáro v ležaté poloze. JSME UKÁZNĚNÍ A DISKRETNÍ. Kontrolujeme informace, které druhým poskytujeme o sobě. Máme kontrolu nad tím, co a kde říkáme. Získané informace správněpoužíváme. NAUČÍME SE ČEKAT. Nedostatek trpělivosti bývá většinou na škodu. Hovoří se o tom, že až 90 ¿ neúspěchů jezpůsobeno nedostatečnou trpělivostí. Rozlišujeme, kteréproblémy je třeba řešit okamžitě, které vyžadují odstup a covyšumí do ztracena. Ve smyslu“ „Fofr, fofřík, fofříček.“ Nařadu špatných zpráv po určité době už nahlížíme zcela jinak. Naopak zbrklým chováním můžeme i dobře vymyšlený projekt nasměrovat k zániku. MÁME SMYSL PRO HUMOR. Je třeba ho dávkovat jakokoření a ve vhodnou chvíli. Při určitém sporu pomůžehumorný aspekt snížit napětí a získat převahu nad druhou stranou. Úsměv by měl být upřímný. Vynucený nadělá více škody než užitku. „Usmíváš-li se, zdá se ti, že celý svět se na tebe směje, jsi-li zamračený, máš pocit, že tě obklopují samé chmury.“ Ten, kdo se tváří bezdůvodně nešťastně nebo chladně, hůře se společensky prosazuje, než člověk optimistický, s příjemným výrazem obličeje. A když nastane problém, s pomocí negativního myšlení vytváří postupně šňůru problémů, které na sebe navazují. Kdežto zdárné překonání a optimistické naladění vytváří prostor pro radostnější životní příležitosti. SNAŽÍME SE ZBAVIT ZLOZVYKU. Zlozvyky jsou berličky, které mají zakrývat naše nedostatky, rozpaky neboneznalost. Může se jednat o okusování tužky, uhlazování vlasů, posunování brýlí bez důvodu. Zamysleme se, jaký zlozvyk nás provází a snažme se ho zbavit. Možná se zdá, že těch požadavků na slušnost je až příliš. Jenomže my slušní už jsme. Jen někdy vykolejíme,neudržíme se, polevíme. To, že se stále chováme slušně, považují všichni zasamozřejmost. Ale to, že občas chybujeme a jsme nezdvořilí, si lidé o nás pamatují napořád. Proto je třeba své chování občas zkontrolovat a usměrnit. A to je cílem tohoto zamyšlení.

Za pravdomluvnost a otevřenost mám humor rád.

Blbost se v něm neschová, zatímco vážně řečená

blbost může dokonce vypadat jako důvod

k zamyšlení.“

Vladimír Menšík.


30

TIP

Svoji osobnost podpoříme,

budeme-li se řídit několika zásadami

1. Odkoukáváme od ostatních. Vybíráme to nejlepší.

Každý úspěšný člověk odkoukal část svého úspěchu

od úspěšných lidí, kteří byli jeho vzorem.Nezapomeňme však do všeho vnést svůj styl a být originální. 2. Zdravé sebevědomí. Nezakrýváme své schopnosti, ale

v pravou chvíli předvedeme to nejlepší. Nechlubíme

se, působíme sympaticky. 3. Víra v sebe. Víme, že máme svoji hodnotu. Při hovoru

s druhou osobou se nestavíme do slabší pozice. Jsme

přesvědčení o svých kvalitách, což činí dobrý dojem

na ostatní. Pozor však na vychloubání. 4. Dostatek vůle. Úspěch se dostaví, pokud ho chceme,

ale také si ho přejeme. Nikdo nám ho nepředloží na

zlatém podnosu. Jsme aktivní, na úspěchu stálepracujeme. Nenecháme se odradit překážkami. 5. Hospodaříme s časem. Seznam a diář nám pomohou

zorganizovat náš čas. Naučíme se odhadovat, co jedůležité a co počká. Nutné úkoly neodkládáme anenahrazujeme nedůležitými, ale příjemnějšími. 6. Asertivní jednání je nám vlastní. Nikdy neříkáme

pouze „ne,“ ale přidáme logické zdůvodnění apříjemný úsměv. Budeme neodolatelní i se svým „ne“. 7. Ovládneme strategii obrany proti zátěži. Ujasníme

si vlastní hodnotový žebříček. Do jaké míry můžeme

zato, co se nám přihodilo. Poznáme, kde je míravlastní rovnováhy a umíme ji udržet. Vedeme konstruktivní

vnitřní monolog, „Zvládnu to.“

1.5 Sebedůvěra a jak ji získat

Máme-li zdravou sebedůvěru, znamená to, že:

Vážíme si sami sebe a věříme si. Zamyslíme se nad

vlastním vztahem k sobě. Nesrovnáváme se s lidmi,

kteří v něčem vynikají. Sebejistý člověk vysílá

k druhým signály, jak se mají k němu chovat, co si

k němu mohou dovolit. Sebedůvěra totiž vzbuzujerespekt.

Máme se rádi. Máme se rádi takoví jací jsme, a netakoví, jaké by nás chtělo mít okolí. Každý člověk je jiný,

má jiné schopnosti, každý může vyniknout v něčemjiném. Nepodceňujeme se, ale naopak se dokážemepovzbudit a pochválit i za malý výkon.

Zapamatujeme si

Sebedůvěra vyžaduje, abychom nenechalisebou manipulovat a také nemanipulovali

s druhými. „Mnoha lidem je proti srsti jasné,

jednoznačné sdělení, konkrétní požadavek,

prosba. Jsou však mistry v manipulování

s náznaky a v napovídání chytrému.Manipulativní chování je protipól asertivity. Jehozáludnost spočívá v tom, že na první pohlednemusí být jasné, o co jde.“ Dr. T. Novák Co nám sebedůvěra přináší? 1. Možnost ovládnout svůj život. Sami riskujeme, jsme

iniciativní, aktivní, svobodně o sobě rozhodujeme. 2. Nedovolit druhým, aby s námi příliš manipulovali.

Chováme se asertivně, jasně vyjadřujeme co chceme

nebo co si myslíme. Jak sebedůvěru získat? Přijmeme se takoví, jací jsme. Máme se rádi avyužíváme plně svých možností, které jsou nám dány. Nestavíme se do pozice slabšího a ušlápnutého jedince. Hodnotíme se tak, jak bychom chtěli, aby náshodnotili jiní. Jsme přesvědčeni o tom, že jsme dobří a umíme to se šarmem a diplomacií sdělit i druhým. Ocení nás stejně tak, jak my ceníme sebe. Příklad vlastního hodnocení: Špatně – Jsem jen referent prodeje těchto výrobků Dobře – Odpovídám za oblast prodeje těchto výrobků

TIP

Sebedůvěra je:

Způsob myšlení v tom, co cítíme a jak se jevíme

ostatním

Pocit pohody a vlastní hodnoty


33

Řídíme se heslem „Neumím, a proto chci“ nebo „Umím,

proto chci být dobrý.“

Volíme vhodné oblečení, které působí silně podpůrně.

Záleží však také na tom, co je uvnitř obalu a co je v hlavě.

Odstraníme ze své řeči slova vyjadřující nejistotu,vá

hání, neznalost, pasivitu nebo negaci. Naše řeč by mělaod

rážet náš vlastní pozitivní postoj.

Vypustíme slova: „Pokusím se,“ „To asi nezvládnu,“ „To

neumím,“ „Rád bych,“ „Chtěl bych,“ „Měl jsem štěstí,“ „To

nejde,“ „Když máte zájem,“ „Jednou bych rád,“ „Snad,“ „Je

v tom problém,“ „Někdy bude třeba .“

Používáme slova: „Mohu,“ „Budu,“ „Naučím se,“ „Chci,“

„Podařilo se mi,“ „Nebude to snadné,“ „Ale určitě to půjde,“

„Pracuji dobře,“ „Teď chci.“

Začneme řídit vlastní život a nebudeme čekat, až se něco

stane. Určíme si cíl, formulujeme ho. Víme, co chceme od

svého zaměstnání a od života vůbec.

Úspěch v životě i v práci nestojí jen na štěstí. Štěstí totiž

přichází ke slovu tam, kde se setkává připravenost

s příležitostí. A záleží pouze na nás, zda té příležitostivyu

žijeme, až se objeví.

Vystříháme se výroků, jež nám ubírají na sebejistotě:

„Měl jsem to říct jinak.“

„Někdy se přistihnu, že někomu na něco kývnu, i když

s jeho názorem nesouhlasím.“

„Než bych reklamoval nějakou drobnost, raději to přejdu.“

„Často sám sebe omlouvám.“


34

„Myslím na to, co si pomyslí lidé a proto své chováníkori

guji tak, abych jim vyhověl.“

„Někdy viním ze své smůly nebo nehody někoho jiného.“

„Někdy mám pocit, že se mi děje nespravedlnost a mám

málo štěstí.“

„Měl bych dělat plno věcí, ale nechce se mi do nich.“

Využíváme své schopnosti a nezdůrazňujeme slabiny.

Přijmeme vyšší úkol a současně přidáme i na vyššímvýko

nu. Troufneme si na zodpovědnější práci a tedy i nasloži

tější problémy, nedělají nám potíže důležitá rozhodnutí. Ta

se totiž přidělují jenom lidem, kteří se s nimi dokážívy

rovnat.

Komunikujeme s jistotou. Asertivně říkáme, co simyslí

me a přitom respektujeme práva druhých. Sebedůvěra

nám umožní hovořit i o nelehkých věcech a sdělitnepopu

lární rozhodnutí. Máme-li sebedůvěru, nezraní nás tolikci

zí kritika ani nesouhlas jiných.

Uvědomíme si vlastní cenu. Víme, že jedno zaváháníne

bo chyba nemohou změnit náš názor na sebe samé.

Jsme nezávislí na tom, jak nás druzí hodnotí. Nezraňují

nás negativní soudy jiných, protože víme, že se nemůžeme

zalíbit všem a ve všech situacích. Závislost na míněnídru

hých člověka svazuje. Dělá jen to, čím by se jim zavděčil, co

se druhým líbí.

Jsme otevření vůči ostatním a působíme na ně tak, aby

nám důvěřovali. Ovládáme sebe i situaci, ve které sena

cházíme.


35

1.6 Asertivní jednání, sebeprosazení

Máme pocit, že se nedokážeme prosadit, že s námi lidé

manipulují? Můžeme zkusit asertivní chování, kterépomáhá prosadit své oprávněné požadavky. Asertivní chování

se dá naučit, není to však recept na život. Někdy je vhodné,

jindy méně, ale někdy dokonce vůbec ne. Můžeme se totiž

sami asertivně rozhodnout, že někdy vyhovíme tomu,

kdo se k nám chová manipulativně. Záleží vždy na našem

rozhodnutí. A o tom asertivita je.

Zamatujeme si

K prosazení sebe samého jsou důležité

tři faktory:

1. Práce – 10 ¿. Zahrnuje pracovní výkon,

jeho kvalitu, schopnost plnit požadavky,

unést odpovědnost.

2. Image a osobní cíl – 30 ¿. Jde o způsob,

kterým se projevujeme a plníme úkoly,

o přístup k problémům a o to, jakpůsobíme ve vztazích k druhým lidem.

3. Zviditelnění se – 60 ¿. Jedná se o umění

vhodně prezentovat svoji profesionální

image. Mít dobré informace o organizaci,

o své roli a funkci. Být neustále dobřeoblečen a upraven. Kdy být asertivní?

Zvážíme volbu svého rozhodnutí a chování. Budeme-li trvat na svém stanovisku, musíme unést inegativní důsledky, které naše rozhodnutí přinese.Počítáme s tím už předem, jsme na důsledek i případné další

řešení připraveni. Můžeme volit i kompromis nebopřistoupit na zcela jiné řešení, které nám pomůževyhnout se konfliktu. Je to naše vlastní volba.

Asertivní je jen to, co je morální. Neprosazujemevěci, odporující platné legislativě, vyhláškám, morálním

kodexům, společenským pravidlům a nepsanýmzákonům ve firmě nebo i v rodině. Můžeme však prosadit

svůj názor i proti šéfovi. Je však třeba zvolit správnou

taktiku a unést i důsledky, které z toho vzniknou.

V rodině asertivitu a její techniky používáme jen

výjimečně, neboť jsme se manželským slibemzavázali, že si budeme vycházet vstříc, pomáhat si, chovat se

ohleduplně. To znamená, neprosazovat se na úkordruhého a mít na paměti blaho rodiny. V rodině tedy nelze

uplatňovat asertivní práva na úkor ostatních členůrodiny. V rodině platí určitá pravidla, jako zodpovědnost,

ohleduplnost, laskavost a spolehlivost. Výjimkou je

jedno asertivní právo – požádání o laskavost. Avšak

ten, koho požádáme o laskavost, může být asertivní,

nemusí nám vyhovět. Záležitost je nejlepší vyřešit

kompromisem, který vyhovuje oběma stranám.


37

Jak úspěšně vyřešit konflikt

Přítel, kterému jsem něčím zavázán, mě prosí, abych mu

půjčil své nové auto. Potřebuje něco odvézt. Auto nikomu

nepůjčuji, ani manželce.

Řešení:

1. Vhodným způsobem odmítnu: „Nezlob se, mám auto

nové a nepůjčuji ho nikomu.“

2. „Auto nepůjčuji, mám je nové. Rád s tebou pojedu, pomohu ti a všechno odvezu.“

„Pane řidiči, víte jaký dopravní přestupek jste udělal?“

„Ano, vím, zaparkoval jsem v místě, kde je zákazparkování. Rozhodl jsem se vjet do zákazu proto, že v místě, kde

stojím, nepřekážím a parkoval jsem jen pět minut.“

Argumenty sice nemohou být omluvou, ale pomohou kvysvětlení stejně, jako přiznání viny.

Konflikt mívá dvě roviny. Jednak je to postoj obou stran,

který bývá neslučitelný, a pak to jsou zájmy. A v nich je

možno najít řadu společných bodů a snažit se hledatalternativní řešení.

„Ač žijeme každý po svém, je užitečné vycházet si

vstříc. To je ovšem něco zcela jiného než ustupovat

tak daleko, že vlastně popíráme sami sebe.....“

Tomáš Novák, psycholog.


38

Asertivní chování umožňuje

Účinné prosazení vlastních postojů, stanovisek, požadavků.

Naučení se spontánním reakcím, přiměřenémuprojevu emocí, umění dát najevo své přání.

Beze strachu oponovat a to jak za použití argumentů,

tak i setrváním na svém stanovisku tehdy, kdyargumentovat je zbytečné nebo nevhodné.

Snížit agresivitu, naučit se vhodné formě pasivity,reagovat přiměřeně k situaci.

Využít kompromisu a konsenzusu jako výsledku

mistrovského úspěchu jednání.

Umět kritiku své osoby otočit ve svůj prospěch.

DESET ZÁKLADNÍCH ASERTIVNÍCH PRÁV

1. Máme právo sami posuzovat své vlastní chování

a city, a být za ně zodpovědní.

2. Máme právo nenabízet žádné omluvy a výmluvy

ospravedlňující naše chování.

3. Máme právo posoudit, zda a nakolik jsmezodpovědní za řešení problémů druhých lidí.

4. Máme právo změnit svůj názor.

5. Máme právo říci: „Já nevím.“

6. Máme právo být nezávislí na dobré vůliostatních.

7. Máme právo dělat chyby a být za ně zodpovědní.

8. Máme právo dělat nelogická rozhodnutí.

9. Máme právo říci: „Nerozumím.“

10. Máme právo říci: „Je mi to jedno.“


39

Asertivní techniky

K asertivnímu chování nám slouží několik technik:

TECHNIKA PŘESKAKUJÍCÍ GRAMODESKY

Při této technice opakujeme klidně, stále dokola, jakoporouchaná gramodeska, svůj požadavek. Nereagujeme na

narážky, výhrůžky, lichotky ani důkazy. Použijeme ji tam,

kde chceme prosadit svůj požadavek a do dalšíhokontaktu již nehodláme jít. Třeba v obchodě při reklamaci.

TECHNIKA OTEVŘENÝCH DVEŘÍ

J je reakcí na kritiku. Soptící šéf přiběhne do kanceláře a spustí kritiku na námi zpracovaný úkol. V jeho výčitkách nehledáme to, s čím nesouhlasíme. „Všechno jsem špatně neudělal, tabulky byly přece z jiného oddělení...“

Ale naopak se zaměříme na to, s čím lze souhlasit.„Ano, máte pravdu, třetina úkolu může být chybně zpracovaná.“ Šéf se rozběhl, aby zasadil silný úder, aby narazil na náš odpor a obranu. Našel však otevřené dveře (souhlas s jeho kritikou). Proletěl tedy otevřenými dveřmi, nemá už na co nadávat, nikdo mu neklade odpor.

Tato technika umožňuje ignorovat i nehoráznosti anevhodné chování. Naše odpovědi však nesmí být ironické ani dvojsmyslné. Chce-li nás někdo zdeptat arogantním poukazováním na naše nedostatky, nebudeme klást odpor. Přiznáme, že na jeho slovech může být něco pravdy adodáme: „A co vám na mně ještě vadí?“. Jedná se o tzv.negativní dotazování.

TECHNIKA ŘEŠENÍ KONFLIKTU

Bereme to tak, že konflikt není žádný průšvih. Konflikt je

šance a výzva. Konflikt může být věcný, kdy jde o podstatu

problému nebo vztahový, kdy argumenty jdou stranou.

„Vždycky je po jeho, přece mu teď nevyhovím!“

Můžeme jej řešit třemi způsoby:

Chovat se agresivně a tvrdě bojovat za prosazení názoru

Utéci a konfliktu se vyhnout

Chovat se sebejistě, slušně a klidně

VÝMĚNA ARGUMENTŮ U KONFLIKTŮ

U vztahových konfliktů způsobujeme druhému „dobře“

nebo „špatně“. Příznakem toho, že je vztah narušen, může

být skutečnost, že protějšek pronáší výčitky a přičítá vinu

druhým, nechává otázky bez odpovědi a nenaslouchá.

Hovoří o tom i odmítavé držení těla, odmítavá mimika,vyhýbání se očnímu kontaktu. Navíc se slova hovořícíchvzájemně míjejí.

V takovém případě hovor zaměříme nejprve na objasnění

vztahu. Přiznáme, jaký máme dojem z rozhovoru, jakcháeme svůj protějšek a vztah k němu. Svůj dojem a svápřání vyjadřujeme v první osobě. Požádáme hovořícího, aby

zase on formuloval svůj dojem a svá očekávání.Nasloucháme mu a snažíme se ho pochopit.

TECHNIKA LASKAVOSTI

Agresora můžeme zcela odzbrojit, když na jeho výpadřekneme: „Včera na tom golfu jsi byl opravdu výborný. Úplně

jsi exceloval.“ Rozhodně ubereme z chuti nepřát a ublížit.


41

Prosazujeme vlastní zájmy, vyhýbáme se hádce, aledáváme si pozor, abychom nezraňovali partnera. Respektujeme

jeho „životní“ nároky a bereme je v úvahu při rozhodování.

Takový typ jednání bývá nazýván empatickou asertivitou.

Asertivita nás učí, abychom neměli pocit, že musíme být

stále perfektní a dokonalí. Že musíme dělat všechnorychle, stále se smát, omlouvat se, vycházet všem vstříc, aniž

bychom uplatnili svá práva. Nelze se obětovat dosebezničení a pořád se jen omlouvat za chyby. Můžeme změnitnázor a konečně být sami sebou.

ZMĚNA NÁZORU

K tomu je nezbytná cílevědomost. Je třeba si uvědomit

situace, ve kterých máme strach říci „ne“. Vybereme si ty

nejjednodušší a zkusíme asertivní přístup. I když se nám

to napoprvé nepodaří, určitě jednou dojde k situaci, kdy

naše nové chování bude bez problémů akceptováno.Přestože náš protějšek bude reagovat rozčileně, neznamená to,

že my musíme mít pocit viny. Na tomto procesu má každý

svůj podíl. Nesplňujeme-li očekávání svého protějšku,

nejsme viníky. Vše způsobují faktory ovlivňující jehochování. Neobávejme se říci svá mínění a svá přání. Lidé, se

kterými budeme mít potíže, se vyskytnou zřejmě vždy.

Zapamatujeme si

Asertivní jednání není všelék. Je třeba ho používat

s citem, jako koření.

Jen tam, kde se hodí a kde je účinné.

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém

obchodě společnosti eReading.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist