načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Úspěšný muž Jak nastartovat kariéru - Marie Němcová

Úspěšný muž Jak nastartovat kariéru

Elektronická kniha: Úspěšný muž Jak nastartovat kariéru
Autor:

Kniha vás povede od nezaměstnanosti k úspěšné kariéře! Poradí, jak zvládnout období hledání místa, začít v novém zaměstnání, zdokonalit se v umění komunikace, ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  75
+
-
2,5
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Marie Němcová
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 190
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 999-00-016-7994-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Kniha vás povede od nezaměstnanosti k úspěšné kariéře! Poradí, jak zvládnout období hledání místa, začít v novém zaměstnání, zdokonalit se v umění komunikace, vycházet s nadřízenými i podřízenými, delegovat pravomoci, motivovat podřízené, osvojit si správný styl řízení, vést poradu, přednášet, zvládnout obchodní jednání.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

1


2

Úspěšný muž

Jak nastartovat kariéru I. díl

OBSAH

Strana

1 Hledáme zaměstnání 4

1.1 Strategie v době nezaměstnanosti 8

1.2 Kde hledat práci 12

1.3 Rozesíláme životopis 14

1.4 Příprava na pohovor 19

1.5 Pozvání k přijímacímu pohovoru 22

1.6 Průběh přijímacího pohovoru 29

1.7 Jak se vyrovnat s tím,

že jsem nebyl přijat 36

2 Byl jsem přijat - mám nové místo 41

2.1 Nástup do zaměstnání 41

2.2 Jak obstát a prosadit se v kolektivu 45

2.3 Jak vycházet se šéfem 56

2.4 Jak se zviditelnit 63

3 Jak odstartovat kariéru 69

3.1 Co nám brání v kariéře

a co je třeba zvážit 72

3.2 Stali jsme se šéfem nebo jsme povýšili 74

3.3 Spolupráce šéfa s podřízenými

3.4 Práce v týmu 88


3

Strana

4 Komunikace 92

4.1 Interpersonální zóny 93

4.2 Komunikační dovednosti 94

4.3 Oslovování 105

4.4 Jak získat vážnost u řečnického pultu 107

4.5 Kritizovat je umění 110

4.6 Společenská konverzace 113

4.7 Řeč těla 117

4.8 Telefonování 121

5 Řízení 133

5.1 Styly řízení 134

5.2 Schopnosti úspěšného šéfa 137

5.2.1 Rozhodování 138

5.2.2 Uneseme riziko 143

5.2.3 Flexibilita 144

5.2.4 Přirozená autorita 145

5.2.5 Delegování pravomoci 148

5.2.6 Umění motivovat 150

5.2.7 Loajalita 155

5.3 Hospodaření s časem 158

6 Umění jednat s lidmi 165

6.1 Pracovní porada 165

6.2 Obchodní jednání 171

7 Zasedací pořádek 180

8 Svody moci 186


4


5

Chcete mít úspěch? Musíte mít především:

Věřit, že můžeme usilovat o co chceme, že mámeschopnosti svých cílů dosáhnout, to vyžaduje získat si u kolegů, kolegyň, ale i šéfů autoritu, být přístupný a energický,rozvíjet vlastní pozitivní image a mít solidní komunikačnínávyky. Pokud svoji osobní sílu kultivujeme, vytváříme pro sebe, ale i pro své okolí situace, v nichž je možno pouze vyhrávat. Tím, že svou sílu pevně držíme, dáváme světu najevo, že se stáváme silnou osobností. Naše sebeúctabude růst, stejně tak i šance na úspěšnou kariéru. 1 Hledáme zaměstnání Zaměstnání hledáme většinou ze dvou důvodů. Buď jsme dostali výpověď nebo jsme ji dali sami. Pokud odcházíme ze zaměstnání dobrovolně, protože se nám nabízí lepší místo, se změnou se vyrovnáváme daleko lépe, než když nás k tomu donutily okolnosti. Přesto je třeba vždyporovnat svoje schopnosti s tím, co po nás bude nová firmapožadovat. A položit si tři otázky: 1. Je tohle opravdu to, co chci? 2. Splňuji požadavky na uvedené místo? 3. Nabízejí se mně zde nějaké nové možnosti?

„Hledání ideálního povolání je jako hledání životního

partnera.“ E. Schumacher

Víru v sebe sama

Dostatek osobní síly


6

Pro změnu zaměstnání jsme se rozhodli

dobrovolně

Američan je připraven měnit zaměstnání poměrně rychle,

pokud někde objeví lepší pracovní podmínky. Japoncinastupují do zaměstnání na celý život. Evropské pojetí volí

kompromis. Pracovníci by měli setrvávat v zaměstnání

delší dobu, nikoli trvale, ale zaměstnavatelé by jim měli

dlouhodobě zaměstnání garantovat.

Správné rozhodnutí vyžaduje zvážit:

Zda máme jasno v tom, co chceme dělat nejen nyní,

ale také v budoucnu.

Příčiny našich odchodů z minulých zaměstnání.

Uvědomíme si, zda se stejný důvod opakuje, kdo nebo

co je příčinou.

Plány do budoucna. Nebereme v úvahu jenkrátkodobé plány, kdy vsázíme na rychlou a oslnivou kariéru,

ale také dlouhodobější cíle.

Čemu dáváme přednost. Zda vyššímu platu nebopříjemnému kolektivu. Zda jsme ochotni dojíždět, aleslužební cesty nehodláme absolvovat.

Nové místo nenajdeme hned. Dobu hledání místa

bereme jako šanci a možnost o něco aktivně usilovat.

Sepíšeme a zvážíme výhody a nevýhody a to jakstávajícího, tak i nového zaměstnání, které nás láká.

Získáme co nejvíce informací o novém zaměstnání

a to nejen z internetu, ale i od osob, které ve firměpracují nebo ji dobře znají. Skutečné příčiny naší nespokojenosti

Zda měníme zaměstnání často, jakých chyb sedopouštíme

Postup v nedohlednu, stejně jako změna

Nevyhovuje nám kolektiv a pracovní prostředí

Práce nás neuspokojuje

Přidáno k platu dostávají jiní

Chod firmy je chaotický, organizace práce špatná

Nadřízený má jiné představy o naší práci

Dělám za dva a nikdo to neocení

Výplata k pláči, šéf k smíchu

Co ztratíme změnou místa

Naději na postup

Dobrý kolektiv

Zajímavou práci v prosperující firmě, které rozumím

a zvládám ji

Solidní plat

Příjemného šéfa, který umí práci ocenit

Vyhovující systém řízení firmy Většina z nás si myslí, že je naše práce prvotřídní a přesto jsou povyšováni jiní. Měli bychom si uvědomit, žezaměstnavatel je jinak posuzuje, než nás. Myslí si vůbec, že máme schopnosti a dovednosti na vyšší místo? Vadí mu některé naše nedostatky? Při porovnání s ostatními pracovníky na tom nejsme nejlépe? Zvážíme a posoudíme své dovednosti, schopnosti ivědomosti. Nestranně je porovnáme s tím, kdo byl povýšen,nebo někoho, komu věříme, o srovnání požádáme.

Velmi důležitá je sebedůvěra. Je to pocit pohody a vlastní hodnoty. Ten nám dává možnost věřit sobě i svým

schopnostem. Je to vnější projev skutečnosti, že si uvnitř

sebe, vážíme sami sebe. Tak dáváme okolí signál k tomu,

aby si i ono vážilo nás.

Zapamatujeme si

Je prokázáno, že důvody, které pracovníka

donutí opustit původní zaměstnání, bývají

většinou čtyři:

1. Postup v nedohlednu. Zvážíme, zdamáme schopnosti pro vyšší post, který by

nemusel být jen vítězstvím, ale i prohrou. 2. Žádné vyhlídky na přidání platu. Nadřízení nebývají iniciativní ve věci přidání

platu. Vezmeme iniciativu do svýchrukou a otevřeně si se šéfem promluvíme. 3. Nevhodná náplň práce. Někdopotřebuje k práci klid a řešení nepředvídatelných

situací ho vyvádí z míry. Tvůrčí typnaoak „otráví“ monotónní práce. Zkusíme

požádat o přeřazení na místo s jinoupracovní náplní. 4. Neshody se šéfem nebospolupracovníky. Nejdříve si promluvíme se šéfem

nebo s kolegy, případně s jejichnadřízeným. Pokud to nepomůže, můžeme se

poradit i s psychologem.

9

Pracovní jistota se, den ze dne, změní v nejistotu

Někdo rozhodl za nás, že už nejsme ve firmě potřební. Teď

stojíme před problémem, co dál. Je třeba uživit rodinu,

splatit hypotéku. Bez práce jsme zcela vyřízení, svět se

nám zbořil. Beznaděj se vrší, když marně hledámevhod

nou práci. A pokud si navíc vymýšlíme, že chcemepraco

vat v oboru, který jsme vystudovali a máme v něm praxi, je

to někdy nad lidské síly.

I když víme, že vina není na naší straně, jako by námně

kdo přistřihl křídla. Můžeme se přesvědčovat, že je tozku

šenost, zkouška, ve které bychom měli obstát, že „Všechno

je k něčemu dobré a změna nám prospěje.“ Nakoneczjistí

me, že je to marné utěšování. Přepadá nás pocit, že jsme

myš polní, která se potkala s užovkou a vše nám zevšední.

Vždy však platí:

1.1 Strategie v době nezaměstnanosti

Při delším hledání místa se dostaví pocit nepotřebnosti,

který po čase přeroste v nechuť hledat jakékoli místo.

K tomu se přidruží ještě nedostatek peněz a člověk jezce

la na dně. Navíc partnerka, ač v dobrém úmyslu,neustálý

mi dotazy, jak pokročilo hledání místa, stresovou situaci

ještě zhoršuje.

Být bez místa je často noční můra, která zatěžuje celouro

dinu nejistotou, finančními starostmi a naděluje nadbytek

času. Navíc se předpokládá, že muž, jako hlava rodiny, tuto

zabezpečí. A teď zklamal.

„Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody!“

10

Najednou máme nadbytek času, s nímž si nevíme rady.Op

timistické povahy to přijmou jako změnu a možnost zkusit

něco nového, pesimisté to chápou jako bolestivou událost,

kdy se jim zhroutila určitá jistota a mají strach, co bude

dál. Převládne pasivita, která nás začne ničit.

Měli bychom si v tu chvíli vzpomenout na své schopnosti,

dovednosti a vědomosti. Třeba si je sepíšeme na kousek

papíru. Najednou zjistíme, kolik toho dovedeme.

Pokud nemáme dobrý pocit sami ze sebe, nebudou ho mít

z nás ani ostatní.

Nezapomínáme na vhodnou zábavu a využití volnéhoča

su, který nám dodá další energii.Někdy nejde jen o ztrátu

zaměstnání, ale jde také o ztrátu kolegů a kamarádů.

„Jeden z mých nejbližších přátel u společnosti, byl zároveň

dvacet pět let nejbližším přítelem mé rodiny. Každý pátek

jsme spolu hráli pokr. Naše rodiny spolu trávilydovole

nou. Ale když mě vyhodili, ani se neozval. A když zemřela

má žena, nepřišel na pohřeb. Můj otec často říkával, že

když umřeš a měl jsi pět

opravdových přátel,pro

žil jsi fajn život. Velmi

rychle jsem pochopil, jak

to myslel. Byla to pro mě

hořká lekce. Pár desítek

let se s někým přátelíš.

Snášíš s ním dobré, ale

také zlé. Když jde dotu

hého, snažíš se mupomo

ci. A pak nastanou tobě

zlé časy a ty už o němni

kdy neuslyšíš.“

To je vyznání Lee Iacocca. Jak na to? Jakmile zůstaneme doma, ihned si promyslíme, co budeme v době nezaměstnanosti dělat a čím se řídit.

Žít jako bychom pracovali. Vstáváme stejně jako do

práce, sledujeme nabídky, odepisujeme na ně.

Připravujeme se na přijímací pohovory.Procvičujeme argumentaci, studujeme kulturu firem, u kterých se

Ve svém životopise Lee Iacocca píše:

„Nejspíš to exilové ráno, kdy jsem se probudil jako

náhradní součástka ve skladišti na haraburdí, mělo

za dva týdny později, největší vliv na mé rozhodnutí,

přijmout místo prezidenta u Chryslera.

Kdyby nebylo toho ponižujícího pocitu, že jsem se

dostal mezi staré a nepotřebné krámy, byl bych se na

chvíli na práci vykašlal a trochu bych hrál golf anebo jel s rodinou na dovolenou.

Ale byl jsem tím, co se stalo, tak naštvaný, že mi nová

práce přišla vhod. Jinak bych se tím vztekem asi

udusil.“

A jak to dopadlo?

Ten odraz ze dna plného „nepotřebných krámů“ byl

tak silný, že dokázal přimět všechny zaměstnance,

dokonce i téměř bankrotující firmu, k odhodlánízachránit ji, a také se mu to podařilo.

ucházíme o zaměstnání, přehráváme si v mysliabsolvované pohovory a zlepšujeme jejich taktiku. Na psaní žádosti o zaměstnání si dáme záležet. Uvědomíme si, že pracovník, který uchazeče vybírá, obdržel třeba 50-100 dopisů. Žádost ho tedy musí zaujmout. Stojí to zato. Doba hledání místa trvá obvykle 3-6 měsíců. Počítáme s tím, nejsme netrpěliví a rozladění z odmítnutí. Podle statistiky zůstávají dvě třetiny pohovorů bezvýsledku. Neklesáme na mysli. Je to běh na dlouhou trať, to znamená, že musíme být odolní. Neuchylujeme se k berličkám typu – tabletky, alkohol. Hospody a kamarády „z mokré čtvrti“ vynecháme.Nezaomínáme na koníčky, hudbu, výstavy, sport, přátele.

Uvažujeme o možnosti podnikat. Využijeme speciální

odbornou přípravu nebo zkusíme obor, ve kterém jsme

vyučení, ale zatím jsme ho nedělali. A co najít „díru“ na

trhu a nabídnout něco, co zde ještě nebylo? Hledání místa neomezujeme úzce na svoji profesi.Kolik významných osobností vystudovalo zcela jiný obor, přesto nakonec získali úspěch i věhlas ve zcela jiném oboru. Je třeba si uvědomit, v čem jsme dobří, co nám jde, co nás baví, pro jaký obor jsme ochotni ledacosobětovat. Vzděláváme se jak v oboru, ve kterém chcemepokračovat, tak třeba i v jazycích. Jde nám o to, abychom měli co nabídnout. Personalista si při pohovoru všimne, že jsme ambiciózní, snažíme se na sobě pracovat.Využíváme různé formy, jak nabídky úřadu práce, tak různých vzdělávacích agentur. Stanovíme si určitý cíl. To však neznamená, že bychom ho nemohli přehodnotit a ubírat se jiným směrem. 1.2 Kde práci hledat Inzeráty, návštěvy agentur, zprostředkujících práci trvalou nebo dočasnou, úřad práce, výstavy a burzy práce a jako nejsilnější zdroj je možno považovat nalezení práce „po známosti.“ Můžeme se o volném místě dozvědět dříve, než informace o něm vejde do světa. Někdo nás zná, může nás doporučit. Jak na to?

Sepíšeme seznam osobních kontaktů na kamarády,

kteří by mohli pomoci. Co když jsme někdy někomupomohli a on teď bude rád, že nám to může oplatit?

Náhoda - někdo nás představí té správné osobě. A kdo

ví, třeba nám pomůže.

Internet - vybíráme ověřené portály nabízející práci.

Poradí nám známí, nebo se o nich dozvíme z diskuse na

sociálních sítích. Musíme však dávat pozor! Některým

portálům jde nejdříve o částku za inzerát a až následně

najít hledajícímu vhodnou práci.

Některé firmy nabízejí „volná místa“ na vlastních

webových stránkách.

Založíme si vlastní profil na facebooku nebo na podobných službách a najdeme tam svoje kamarády.Dooručení od kamaráda na konkrétní místo je výhra.

Založíme si vlastní webové stránky s osobnínabídkou. Napíšeme na ně, co umíme. Když bude hledatzaměstnavatel veterináře, určitě naše stránky najde.

Navštívíme komunitní web, který se přímospecializuje na hledání práce.


14

Vybereme z internetu 100 firem, které by mohly naši

profesi využít a pošleme jim nabídku. Ta musí býtzpracovaná na úrovni, zaujmout a být mimořádná.

Uvedeme vše, co můžeme firmě nabídnout, tedy

odborné, jazykové znalosti i praktické zkušenosti,

různé dovednosti. Informace o firmě nám umožní

zjistit, co by firma mohla potřebovat a co my jímůžeme nabídnout. Uvedeme důvod, proč chceme ve firmě

pracovat. „Mám specielní kurz, týkající se ekologie,

konkrétní zkušenosti ze zahraničí a stáže.“

Uvedeme svoji současnou pozici a termín, kdymůžeme nastoupit.

Nabídku adresujeme vedoucímu personálníhooddělení a požádáme o neformální rozhovor. Současně

přiložíme životopis. Žádost napíšeme jen na jednu

stranu, dlouhé romány nebude nikdo číst.

O firmě se informujeme z propagačních materiálů,

výročních zpráv, z oddělení pro styk s veřejností,podíváme se, jestli v okolí nevznikají podobné firmy,poslouží i internet. Seznámíme se třeba s pracovníkem firmy,

který nám časem podá přesnější informace. Informací

získáme více, abychom je mohli porovnat.

Důležité je vědět, jestli firma v poslední doběnesnižovala počet zaměstnanců, zda změnila majitele, kolik lidí

v ní pracuje.

Pokud se nám nepodaří sehnat potřebné údaje předem,

zeptáme se při pohovoru.

Vybíráme spolehlivou firmu, s perspektivou a ekonomicky stabilní. Zjistíme, jak je firma úspěšná, kde má

sídlo a kde pobočky, zda není na seznamu dlužníků,jestli zboží vyváží nebo dováží a zda a kdy ve větší mířeproouštěla.


15

Najdeme seznam personálních agentur, kteréoslovíme. Někteří personalisté „loví“ určité specialisty nadiskusních fórech, takže stačí někdy v diskusi se zmínit

„jsem volný, umím to a to“ a v brzké době můžemezískat nabídku s výhledem podpisu smlouvy.

Jak agentury pracují?

Personalista, na základě osobních údajů, sestavípředstavu o možném uplatnění zájemce. Ta by měla obsahovat

tři varianty. Jaké zaměstnání by zájemce zvolil nejraději,

jaké by ještě akceptoval a které odmítá.

Poradí při zpracování analýzy. V čem jsme výborní,

v čem dobří a v čem je třeba se zdokonalit.

Některé agentury nabízejí pomoc psychologa, který

na základě testů doporučí vhodné zaměstnání.

Jakmile se naše požadavky shodují s nabídkouněkteré firmy, agentura nás kontaktuje, sdělí podrobnosti

a pokud se dohodneme, zajistí účast na výběrovém

řízení. Naše osobní údaje jsou firmě vydávány až po

oboustranném souhlasu.

Výběrové řízení už musíme zvládnout sami. 1.3 Rozesíláme životopis Hledáme-li místo, nezbude nám, než Curiculum Vitaesesat. Je to dokument, který má budoucímu zaměstnavateli sdělit, co jsme dokázali a co můžeme z profesníhohlediska nabídnout. Je nejen důležitou vizitkou, která má zajistit naši účast na výběrovém řízení, ale i součástí prvního dojmu a začíná vytvářet náš profesní image. Je to životopisný přehled, který uvádí, čeho jsme dosáhli, doplněný o faktory, které jej mohou podpořit. Mámemožnost reagovat v něm i na to, co by nám mohlo ublížit. Nepíšeme slohové cvičení, v němž se rozpisujeme opříbuzenstvu a koníčcích. Nikoho také neoslníme tím, že jsme vyhráli matematickou Olympiádu. Životopis Životopis nás prezentuje jako dokument. Mark Twainposal životopis takto:

Základní údaje - jméno a příjmení, případně titul,celá adresa a kontakt na sebe: e-mail, telefon. Uvádíme

tu adresu, na níž bydlíme, nikoli trvalou, na které se

nezdržujeme.

Vzdělání - středoškolské nebo vysokoškolské. Na jaké

škole jsme studium absolvovali, název, odbornost,téma diplomové práce. Ostatní formy studia s uvedením

vzdělávací instituce a doby ukončení. Uvedeme i méně

významné kurzy, pokud jejich odbornost souvisí

s nabízenou funkcí.

Další schopnosti a dovednosti – jazykové znalosti,

práce s počítačem, zahraniční pobyty, stáže, vědecké

práce, publikační činnost, řidičský průkaz, praxe,kterou by bylo možno v nabízené profesi uplatnit, např.

organizace akcí apod.

„Životopis není nic jiného, než člověčí oděv a knoflíky

na něm – životopis člověka samotného nelze napsat.“


17

Praxe – pracovní funkce seřadíme tak, jak následovaly,

chronologicky za sebou. Jejich sled je možno obrátit,

začít posledním zaměstnáním, což často vyžadujízahraniční firmy. Uvádíme letopočty nástupu i odchodu.

Vyjmenujeme nejen názvy firem, ale i funkcí vč.stručné charakteristiky. Uvádíme i brigádní a krátkodobé

zkušenosti, pokud odborně souvisí s místem, o něž se

ucházíme. Odborné části věnujeme největší pozornost.

Důvod, proč se o místo ucházíme – „Hodlám využít

svoji odbornou kvalifikaci, zejména organizačníschopnosti, což by mně vámi nabízené místo umožnilo.“

Přílohy – můžeme přiložit fotografii v podobnémformátu jako na občanský průkaz. Rozhodně ne foto

z posledního golfového turnaje, i když nám to na fotce

sluší a přebíráme diplom za první místo.

Kontakt – na osoby, které o nás mohou poskytnoutreference, čímž posílíme svoji důvěryhodnost.

Datum a podpis

V životopise:

VŽDY

Používáme bílý papír formátu A 4

Píšeme na počítači nebo stroji, nikoli rukou

U seznamu uděláme na začátku pomlčku

Všechno dvakrát překontrolujeme, abychomvyloučili všechny chyby v gramatice nebo interpunkci.

Hotový dokument okopírujeme a uschováme

NIKDY

Nepíšeme o sobě nic negativního, třeba co neumíme

Neuvádíme výši našeho momentálního výdělku

Údaje necpeme těsně za sebou


18

Taktika psaní životopisu

Životopis píšeme na vhodný papír, podle vzoru, nej

lépe strukturovaný. Nepoužíváme barevný papír,ne

tradiční písmo ani neobvyklou grafickou úpravu.Ne

mělo by se jednat o román, protože ten nikdo čístne

bude. Měl by být přehledný, maximálně na dvě strany.

Vyvarujeme se dlouhých větných souvětí. Píšeme

bez chyb, přehledně a ve vzorné úpravě. Neuvádíme

zkratky a vysoce odborné nebo nejasné údaje.

Životopis píšeme přehledně, pravdivě, stručně,vý

stižně, maximálně na dvě strany textu. Skutečnostine

zveličujeme, nepůsobíme příliš skromně. Nezaplétáme

se do lží a polopravd. Uvedeme-li, že ovládáme plynule

angličtinu a nezvládneme jednoduchý telefonát,může

me odejít ještě před ukončením zkušební doby.

Neprozrazujeme na sebe všechno. Uvádíme to, co je

pro nabízené místo podstatné. Choulostivé bývávětši

nou sdělení, proč odcházíme z dosavadníhozaměstná

ní. Vysvětlíme to raději vhodně osobně. Budoucíza

městnavatel by asi těžko uvěřil, že neshody napraco

višti byly už před naším příchodem, i když kvůli nim

odcházíme.

Životopis píšeme chronologicky, začínámesoučas

ností a končíme minulostí. V záhlaví uvedemekontakt

ní údaje a v jedné větě uvedeme, v jakém oboru místo

hledáme a proč. Píšeme pravdu.

Začneme s výčtem zaměstnání, uvedeme názevsou

časného nebo posledního zaměstnavatele, funkci,kte

rou jsme zastávali a náplň práce. Pozitivněprezentuje

me životní zákruty. Častá změna pracoviště poukazuje

na naši flexibilitu nebo nenalezení uplatnění pro naši


19

odbornost. Délku jednotlivých zaměstnání uvádímeraději v rocích. Mezery mezi jednotlivými zaměstnáními

nepůsobí nejlépe. Nepíšeme „Jsem nezaměstnaný,“ ale

„V současné době nejsem zaměstnán“ a hnedzdůrazníme, jak tuto dobu využíváme pro profesní růst.

Uvedeme nejvyšší dosažené odborné vzdělání, dolňující kurzy, znalost jazyků, řidičský průkaz a další

důležité informace. Upřednostňujeme spíše praxi, než

vzdělání.

Životopis v cizím jazyce si necháme zkontrolovatodborníkem, i když máme za to, že jazyk perfektněovládáme.

Životopis by měl provázet průvodní dopis, kde uvedeme důvod, proč se hlásíme o místo zrovna v tétofirmě a proč by si měla vybrat právě nás.

Úprava průvodního dopisu i životopisu by měla být

na úrovni, neboť text s hrubými chybami odradí

v dalším čtení. Úvodní dopis má budoucíhozaměstnavatele nalákat na čtení životopisu, nikoliv odradit.

Životopis by měl odpovídat konkrétní nabídce, jinak bude odložen.

Životopis posíláme poštou nebo e-mailem a to ze

své soukromé adresy, nikoli z adresy původníhozaměstnavatele. Do hlavní zprávy napíšeme průvodní

dopis a životopis zasíláme v příloze. Nezasílámezavirovanou zprávu. Těžko by nás někdo kontaktoval. Životopis nám nové místo nezaručí. Díky němu, se však můžeme dostat k pohovoru a naše šance se zvýší.Životois píšeme určité firmě přímo na míru. Pokud napíšeme jeden a rozesíláme ho několika firmám, určitě nezaujme. 1.4 Příprava na pohovor Obdržíme-li pozvánku na přijímací řízení, zvedne se nám nálada a to zejména tehdy, jedná-li se o místo, na němž nám hodně záleží. Na přijímací řízení se tedy důkladně připravíme.

Zjistíme informace o firmě. Využijeme internet,seznam dlužníků, nabízené služby firmy, podrobnější

údaje o obratu, informace z katalogů firem, údaje ozákaznících, od známých, apod.

Připravíme si vlastní otázky. Ptát se můžeme nacokoli. Naše dotazy nám pomohou rozhodnout se, zda

nabídku přijmeme. Navíc dáváme svými otázkaminajevo, že jsme dostatečně aktivní, máme přehled oodborné stránce nabízeného místa a nabídka násopravdu zajímá. Pokud se chováme pasivně, činíme dojem,

že nás nabídka nijak neohromila. Naše otázky by nám měly objasnit, zda:

Nabídka splňuje naše skutečné očekávání

Bude nám vyhovovat pracovní atmosféra firmy

Plat, který nám nabídli, je srovnatelný se současným

platem a podobnými nabídkami na trhu práce

Firma nabízí možnost vzdělávat se a využítdostatečně naše odborné znalosti.

Připravíme si odpovědi na otázky zajímající firmu,

ale také na začátek a konec pohovoru.

Oblečení podpoří první dojem, který chceme udělat.

Oblečeme se tak, abychom vyvolali dojem, že nadaném místě už dávno působíme. Ten, kdo pracovníka

vybírá, dbá i na jeho „příslušnost k týmu.“

Nezkoušíme nový styl oblečení a módní výstřelky,

abychom zapůsobili. Náušnice v pravém uchu, pokud se

ucházíme o místo ředitele pobočky, může budoucího

nadřízeného odradit. Stejně tak oblak kouře, který nás

hned na počátku rozhovoru bude provázet nebozakouřený oděv, žluté zuby nebo prsty.

Oblečení by mělo být kvalitní, neboť o majiteli ledacos

naznačuje. Když vstaneme a oblek budeme mítpomačkaný, může o nás napovědět, že budeme ledabylí také

v práci. Oblečení by mělo být klasické, spíše zdrženlivá

elegance, nikoli hypermoderní. K pohovoru nepřijdeme

v sandálech a kraťasech, protože je parné léto.

Doplňky o nás také hovoří. Boty by měly ladit

s oblekem a být především čisté a naleštěné. Místoigelitky si vezmeme menší pánskou tašku, kufřík neboalespoň „spisovku,“ neboť tužku a notes bychom měli mít

sebou.

S deodoranty a vůněmi to nepřeháníme, neboť jejich

„vůně“ nemusí po pohovoru s námi ještě ve firmě zůstat.

Vousy máme oholené a upravené. Personalista nepotřebuje vědět, co jsme snídali. Pohled na naši zarostlou

tvář, neupravené dlouhé a mastné vlasy i nehty, mohou

být jedinou příčinou, proč jsme u pohovoru neuspěli. TIP Pohovory bereme jako studijní zkušenost, ze které se snažíme něco dobrého pro sebe vytěžit. Zásadně se nenecháváme vyvést z míryneočekávanými otázkami, nerozčilujeme se, i kdyby se nám zdálo, že se nás snaží náborový pracovníkněkterými dotazy vyprovokovat. Recept na přijímací pohovor Přijímací pohovor má několik částí, které mají odhalit nejen vzdělání a odbornou zdatnost, ale i vrozenéschopnosti, dovednosti a možnost začlenění se do kolektivu.Jeli pozice spojena s vyšší odpovědností, jsou i pohovorydetailnější a důkladnější.

Pohovor s personalistou je prvním kolem přijímacího

pohovoru. Personalista klade otázky na konkrétnísituaci z profesního, ale někdy i osobního života.

Pohovor s vedoucím manažerem následuje v druhém

kole, pokud jsme byli vybráni do užšího výběru.

U zahraniční firmy se může stát, že jsme pozváni

k pohovoru do zahraničí. Vzorně se připravíme a ke

konci pohovoru se zeptáme na program dalšího kola.

Na osoby, se kterými se setkáme, na jejich pozice apostavení ve společnosti, na místo a délku jednání, na

podklady, které si máme připravit. Vezmeme si sebou

svůj životopis a reference, nejlépe v několika kopiích.

V assessment centru vybírá firma pracovníky tehdy,

chce-li zjistit, zda se uchazeč hodí pro týmovou práci,

jak umí komunikovat, prezentovat se, prosadit se

v kolektivu a jak dokáže nadchnout tým pro společnou

věc. Tato část přijímacího procesu je náročná a onepříjemné pocity nemusí být nouze.

Uchazeči jsou rozděleni do skupin po třech až pětilidech, dostanou zadaný úkol, který mají splnit.Kandidáta posuzují tři hodnotitelé, každý se zaměřuje na jinou

oblast. Proces může trvat až osm hodin.

Než se takového způsobu přijímacího řízenízúčastníme, uvědomíme si, zda jsme sólový nebo týmový hráč.

1.5 Pozvání k přijímacímu pohovoru

Nestačí mít odborné vzdělání a řadu schopností, dobřevyadat, pěkně se chovat, být vhodně oblečen a mít štěstí. To

všechno musí uchazeč o zaměstnání umět dobře prodat!

Nepředstíráme přehnaně nenucené chování. Nedostaneme-li instrukce k odložení kabátu, zeptáme se,

kam jej můžeme odložit. V žádném případě v kabátěnesedíme! Navodíme tak dojem, že jsme nesmělí a chceme

každou chvíli odejít a pohovoru nepřikládáme důraz.

Zbytečně nekonverzujeme a neříkáme vtipy,nepyšníme se výstředními duchaplnostmi. To nejsouschopnosti potřebné pro právě hledané místo, pokud seneucházíme o místo komika. Ale i komik musí být profesionál!

Vyčkáváme, pokud se nám osoba, se kterou mámepohovor domluven, nemůže hned věnovat, napříkladtelefonuje. Po několika minutách si můžeme vzít obchodní

časopis a začneme číst. Vyhneme se pozici nechtěného

posluchače. S časopisem v ruce budíme dojem osoby,

jež se vzdělává, je inteligentní a zbytečně neztrácí čas. TIP Jak důležitý je správný výběr garderoby nejen pro osobní pocit a pohodlí, ale i pro kariéru námpotvrdí každý šéf personálního oddělení. Ten totiž už dlouho ví, že uchazeč v tričku s velkým nápisem na prsou, s piersinkem na jazyku, zahalený v oblaku kouře, může být sice po pracovní době milým společníkem, ale na uvolněné místotiskového mluvčího nebude tou správnou osobou.

24

Sami si nesedáme, ale teprve až jsme vyzváni. Na tom,

jak usedneme, velmi záleží. Nesedáme si na kraj židle

nebo křesla. Nekřížíme nohy, neobtáčíme je kolem židle,

ani neschováváme pod křeslo.

Při sezení držíme hlavu a hruď zpříma. Máme přímý,

nikoli strnulý pohled. Neuvolňujeme se až příliš a to ani

v případě, že vše je „OK.“ Uvažujeme jako „profesionál.“

Nekouříme, ani když je nám to nabídnuto a neptáme se

sami na dovolení!

Připravíme si pero a poznámkový blok. Zeptáme se,

zda si můžeme pořizovat poznámky, nepíšeme ovšem

romány.

První dojem u přijímacího pohovoru

K pohovoru přijdeme včas, avšak s předstihemmaxi

málně pět minut.

Přicházíme-li do místnosti, kde bude probíhatpoho

vor, labyrintem firemních chodeb, měl by nás provázet

náborový pracovník, nikoli naopak.

Představíme se. „Dobrý den. Jsem Jan Novák a jsem

dnes na půl jedenáctou pozvaný k paní XY na přijímací

pohovor.“

Přizpůsobíme se atmosféře firmy. K tomu využijeme

dobu, kdy čekáme na pohovor. Informace nám podáza

řízení, vybavení a čistota firmy, složení zaměstnanců,je

jich oblečení, celková atmosféra.

Chováme se klidně. Není třeba projevovat netrpělivost

a jednat povýšeně nebo nervózně. Hlasová intonace

prozradí nervozitu, uspěchanost nebo nesmělost.Cho

vání člověka ovlivňuje přijetí až ze 60 %.

Nový zaměstnavatel zvažuje, zda bude chtít s námijednat i nadále, projednávat pracovní problémy a hledatjejich řešení. Vítané je tedy pozitivní, vstřícné apřizpůsobivé jednání.

Jsme stále ve střehu. Nenecháme se překvapitpříchodem pracovníka, který vede rozhovor. Po jeho vyzvání

k usednutí, odložíme své věci stranou, ne na klín nebo

kolena. Potřebujeme mít volné ruce při představování.

Mluvíme jasným a klidným hlasem. Chováme sepřirozeně, nevymýšlíme si a nestylizujeme se do někoho,

kým ani nejsme. Neodpovídáme jedním slovem, ale na

druhé straně nepronášíme obšírné proslovy. Jsme

struční.

Vyhýbáme se zbytečné gestikulaci, která prozrazuje

neklid, nejistotu a obavy.

Přicházíme s optimistickým postojem, jsmepřirození, usměvaví a koncentrovaní, stojíme vzpřímeně.

Ruce podáváme klidně a stisk ruky je pevný. Nenítřeba drtit podávanou ruku, ani ji tisknout jen slabě nebo

držet za konečky prstů.

Dodržujeme společenská pravidla.

Zdržíme se kritiky nebo nadnesené chvály firmy.


26

Na otázky osobního charakteru, třeba proč jsme se

rozvedli, odpovídáme ve všeobecné rovině. Pokud je

nám to nepříjemné, řekneme, že se jedná o soukromou

záležitost.

Působíme pozitivně. Uvádíme-li např. jako důvododchodu z minulého zaměstnání monotónní práci,současně řekneme, že na druhé straně nám zaměstnání

přineslo určité vědomosti nebo zručnost.

Taktika přijímacího pohovoru z hlediska uchazeče.

Měli bychom si uvědomit, že stejně tak, jak si firmavybírá pracovníka, tak i my si vybíráme firmu. Sledujeme

druh otázek, které jsou nám kladeny, neboť i to hovoří

o firmě i místu, které je nám nabízeno. Při přijímacím

pohovoru jsme porovnáváni s dalšími adepty nauvedené místo, proto vítěz získává řadu bodů zejména za

vhodné chování a zvládnutí odpovědí.

Několik typů, jak se chovat a usměrnit pohovor:

Odhadujeme požadavky osoby, která s námi provádí

pohovor. Vyhodnocujeme otázky. Jeden perzonalistavyžaduje znát příklady toho, co jsme udělali, jinýpreferuje stručnost nebo naopak obšírný výklad.

TIP

Nechodíme na pohovor příliš brzy, ani příliš pozdě.

Pohovor začíná v okamžiku, kdy vejdeme dobudovy. Cesty osudu jsou někdy nevypočitatelné.

Nakonec pracovníkovi, který pohovor vedl,poděkujeme. Posledních třicet vteřin je stejně důležitých

jako třicet prvních.


27

Posloucháme pracovníka, jenž řídí pohovor, bezpře

rušení. Používáme kratší odpovědi, ne všakjednosla

bičné „ano – ne.“ Připojíme stručná fakta o našemvzdě

lání a praxi v časovém sledu. U delších odpovědíby

chom se zapletli do vlastních myšlenek a navíc působili

upovídaně. “Kdo mluví, čeho se mu zachce, uslyší, co sám

nechce,“ říká tatarské přísloví.

Věříme si, jednáme jistě, ale skromně. Vhodněhovoří

me o svém přínosu pro firmu, nikoli o svých potřebách,

i když je bereme v úvahu.

Hovoříme plynule, ne rychle ani pomalu, avšak jasně.

Při hovoru se dostatečně soustředíme. Ovládáme svůj

hlas, který nesmí být agresivní, znuděný, slabý, tichý,

monotónní, odměřený ani bojovný.

Nepoužíváme slovní vatu, tj. slovíčka „jako,“ „hm,“

„víceméně“. Vyvarujeme se výrazů typu „handicap,“

„problém,“ „závazek,“ „poslyšte,“ „možná,“ „eventuálně,“

“snad,“ „myslím.“ Tato slova hovoří o nedostatkusebe

důvěry. Vybíráme termíny pozitivní – „poradit,“

„přesvědčit,“ „vyjednávat,“ „informovat.“

Chováme se přirozeně. Nesnažíme se vnucovat ani

slovy, ani činy.

Při výběru místa zvažujeme, zda se jedná o týmovou

práci nebo firma hledá sólového hráče a porovnáváme

tyto požadavky se svými schopnostmi.

Prokážeme, že jsme dynamičtí a zvídaví. Ve vhodné

chvíli položíme otázky týkající se firmy, odbornépro

blematiky i svého zájmu.

Mluvíme hlubším hlasem, neboť tak jsou naše slova

dobře vnímána.


28

Pohovor nesmí sklouznout do diskuse. Tím je druhá

strana zjevně popuzena. Nelžeme. Buď slabinu vhodně

přejdeme, nebo řekneme pravdu. Nekritizujeme svého

minulého zaměstnavatele ani bývalé kolegy.

Požádáme druhou stranu o souhlas, zda si můžeme

některé údaje poznamenat. Nesmíme se však státzapisovatelem, píšeme jen zkratkově. Musíme stihnoutdívat se personalistovi do očí.

O platu hovoříme až na konci pohovoru. Na otázku

pracovníka hned na začátku rozhovoru, kolik si chceme

vydělávat, odpovíme, že se chceme nejdříve seznámit

s rozsahem svých povinností. Snažíme se vyvolat upracovníka firmy nejprve zájem o svou osobu, teprvepotom uvedeme „svoji cenu.“ Tak dokážeme, že jsme ten

pravý, koho firma potřebuje.

Zeptáme se na profesní růst dříve než na plat. Při

zjištění výše platu postupujeme takticky. Oprotipůvodnímu platu je možno zvýšit tuto částku o 15-20 %. Není

vhodné říkat přesnou částku. Lepší je ponechatvyslovení konkrétní nabídky na pracovníkovi, který pohovor

provádí. Bereme v úvahu i výhody, které firmaposkytuje. Uvažujeme spíše o platovém vývoji, než přímo oplatu. Samozřejmě, že se hovoří o hrubém platu. „Zbývala poslední otázka, totiž jestli si mě můževůbec Chrysler dovolit. A teď jsem neměl na mysli pouze finanční stránku. Chtěl jsem být svýmvlastním pánem. Už se mi v mých letech nechtělo podněkým pracovat. Moc dlouho jsem byl muž číslo dvě. Jestli jsem měl pracovat pro Chryslera, buď jsem musel být do roka „numere uno, nebo nic.“

Lee Iacocca


29

Před pohovorem si ujasníme:

1. Základní hodnoty, na kterých budeme trvat

2. Hodnoty, z nichž bychom mohli slevit.

Seberealizace Práce ve skupině

Samostatná práce Mladý kolektiv

Přiměřený příjem Možnost cestovat

Naděje na povýšení Realizace vlastních nápadů

Společensky hodnotná práce Občasná práce přesčas

Dobrý pracovní kolektiv Vzdálenost od místa bydliště

Příležitost vzdělávat se Oblek do zaměstnání

Žádný pohovor není jen pouhou ztrátou času. Tím, žeprojdeme několika pohovory, zjistíme, jak různě společnosti

fungují a co od svých pracovníků očekávají.

1.6 Průběh přijímacího pohovoru

Nejdříve personalista představí sebe i firmu. Následuje

tzv. „zahřívací kolo.“ Cílem prvních otázek je pomoci nám,

abychom se uvolnili. „Našel jste personální útvar bezproblému?“ „Mohu vám nabídnout kávu?“

Na uvedené otázky neodpovídáme zeširoka, ale stručně,

k věci a zdvořile. A pohovor začíná nabírat obrátky.

Je zjišťována naše profesní zdatnost, dosavadníkariéra i náš postoj k práci, lidem i životu vůbec.

Hodnoty, na kterých Hodnoty, ze kterých

trvám slevím

Personalista nás seznámí s úkoly a povinnostmi

v nové funkci.

Klademe vlastní připravené otázky a vyjasníme si

nejasnosti. Sami odpovídáme krátce a soustředíme se

jen na podstatné. Upovídanost je na závadu, stejně tak

jako jednoslabičné odpovědi typu: „ano,“ nevím,“ „ne.“

Posloucháme pracovníka bez přerušení, neskáčeme

mu do řeči.

Na závěr přijímacího řízení bychom měli býtinformováni o dalších krocích zaměstnavatele a také o tom,

jak a kdy se dozvíme, zda se s námi na nové místopočítá nebo budeme vybráni do užšího výběru. Otázky a odpovědi Proč jste si ke studiu vybral právě tento obor? Přesvědčte personalistu, že jste si vybral dobře a právě v této firmě můžete své znalosti uplatnit. Jaká je vaše znalost cizích jazyků? Nepodvádějte, mohou vás hned vyzkoušet. Řekněte, jaké kurzy jste absolvoval a co pro zvýšení jazykových znalostí děláte teď. Měl jste v minulém zaměstnání neúspěchy? Mluvte o neúspěchu pozitivně. Uveďte, že to byla pro vás zkušenost, ze které dosud čerpáte. Nemyslíte, že jste příliš mladý na tuto funkci? „Nemám mnoho praxe, to je pravda. Již na škole jsem však měl řadu mimoškolních aktivit a stáže. Spolupracoval jsem s odbornou poradenskou firmou, byl na stáži v zahraničí.“

31

Nejste pro toto místo poněkud starý?

Nedopusťte, aby se vás zmocnil strach nebo obavy, máte-li

vyšší věk. Pečujte o svůj vzhled. Noste oblečení moderního

střihu a světlejších barev, budete vypadat mladší. Mějte

dynamické chování a buďte aktivní. Při hovoruzdůrazňuj

te různorodost svých zkušeností, nikoliv délku!Odpověz

te, že si stále doplňujete své vědomosti a uveďte příklad

z nejbližší doby. Vyzdvihněte kvality, jež se získávají až

s určitou mírou zralosti, jako je realistické myšlení,spo

lehlivost, zkušenosti, pragmatismus, schopnost čelitpro

blémům a předávat zkušenosti mladším.

Chcete založit rodinu, chcete děti?

Tuto otázku sice klade personální pracovník především

mladým ženám, ale může ji položit i muži. Uklidněte ho, že

nejdříve chcete rozběhnout svoji kariéru. Nevzbuzujte

však dojem, že vás zajímá pouze kariéra.

Máte zkušenosti s řízením týmu?

Odpovězte, že jste organizoval přednášky na odbornété

ma, pomáhal zajišťovat zahraniční stáže pro studenty, vedl

sportovní klub a pod.

Chcete pracovat v týmu?

Musíte zvážit, zda vám vyhovuje práce sólová nebotýmo

vá. Podle toho nové místo hledejte.

Myslíte si, že máte štěstí?

„Jsem spokojen s oborem, který jsem studoval, i s praxí,

kterou jsem absolvoval. Jsem houževnatý a přizpůsobivý.

Rodinný život mám taktéž spokojený.“ Proč jste byl propuštěn? „Firma, která mě a mé kolegy zaměstnávala, rozhodla, že zruší celou pobočku.“ O neshodách se šéfem nehovořte. Neuvádějte, že vina byla na jeho straně. Neuvěří vám. Proč jste byl tak dlouho bez práce? Hovořte pozitivně a řekněte, jak jste uvedenou dobu využil ke zvýšení svého odborného vzdělání, výuce cizích jazyků, k cestování. Zdůrazněte věrnost zvolenému astudovanému oboru. Proč jste v poslední době tak často měnil zaměstnání? Doba, po kterou lze získat úspěch ve firmě, se odhaduje na pět let. Pokud jste během této doby vystřídal třizaměstnání, je tato otázka velmi nemilá. Nesvádějte vinu nanedostatky firem, v nichž jste pracoval, bývalé nadřízené nebo kolegy. Uveďte, že jste se ve výběru firmy zmýlil. Uznejte omyl a sdělte, že jste se poučil a tentokrát jste se po zralé úvaze rozhodl, že hodláte ve firmě zakotvit.

Zapamatujeme si

Při přijímacím pohovoru by nám neměly

být kladeny otázky čistě soukroméhorázu, a to na sexuální orientaci, víru, kdy se

hodláme ženit, kdy plánujeme rodinu,

kdo se stará o děti, když manželka také

pracuje, kde je manželka zaměstnána,

jaké straně fandíme. Tyto otázky nemají

přímý vliv na výkon naší funkce anemusíme tedy na ně odpovídat.

33

Co na své práci nemáte rád?

Buďte upřímný, ve vlastním zájmu. Řekněte, že jsteocho

ten pracovat dvě hodiny přesčas, ale ne do půlnoci. Žebu

dete jezdit na služební cesty, ale nikoliv čtyřikrát týdně.

Vyjmenujte vše, co byste v novém zaměstnání rád našel.

Uveďte i to, co by se vám nelíbilo, kdybyste to zjistil až po

nástupu.

Co vás motivovalo k výběru tohoto místa?

Neuvádějte blízkost bydliště, přitažlivý plat a jistotuza

městnání. Naopak zdůrazněte, zajímavé místo, uplatnění

kvalifikace, prestiž firmy, perspektivu vývoje kariéry.

Jaké máte kladné vlastnosti?

Některému pracovníkovi personálního oddělení mohou

imponovat slova: „Nechtěl bych jmenovat své kladné

stránky. Přivádí mě to do rozpaků.“

Jaké jsou vaše nedostatky?

Pracovníci personálních úseků vycházejí z toho, že ten,

kdo je sebekritický, si uvědomuje své slabosti a může je

překonávat. Je potřeba dávat pozor na jejich výčet i umět

je vysvětlit ve svůj prospěch. Např.:

„Jsem ambiciózní, snažím se získat co nejdříve úspěch.“

„Mám sklon k puntičkářství, dělám všechno pečlivě.“

„Jsem hodně zvědavý, každý nový podnět mě silně zajímá.“

Jakou otázku byste nerad slyšel?

Nedejte se nachytat. Pracovník personálního oddělení

chce slyšet něco o vaší Achillově patě. Buďte sebevědomý.

Řekněte, že oddělujete pracovní a soukromé věci, proto

byste nerad slyšel otázky na své soukromí. Jak je pro vás rodina důležitá? Uveďte, že se snažíte udržovat správnou rovnováhu mezi rodinou a kariérou. Na indiskrétní otázky nemajícísouvislost s místem, o které se ucházíte, není třeba odpovídat, je možno i zalhat. Nemůže to být důvodem k propuštění. Jaký je váš rodinný stav? Pokud se zajímáte o sedavé zaměstnání, mluví pro vás skutečnost, že jste ženatý a máte děti. Předpokládá se, že jste odpovědný a máte smysl pro povinnost. Zmíněný stav může být nevýhodou, pokud se zajímátetřeba o místo manažera s povinností častých cest. Pakuveďte, že jste se doma radil a do jiného místa vás žena bude následovat nebo že partnerce vaše cestování nevadí. Taktika pohovoru s hlediska personalisty Pracovník, který pohovor vede, většinou ovládá různétaktiky, aby se o nás dozvěděl co nejvíce, mohl nás ohodnotit a vybrat vhodného kandidáta. Podle prvního dojmu, který jsme na něj učinili, vybere některý z typů rozhovoru:

Rozhovor přátelský – nedáme se zmást přátelským

přístupem. Osoba provádějící pohovor volí tentopřístup obvykle proto, aby kandidáta přinutila sejmout

masku. Atmosféra je příjemná a nedůvěra ze strany

kandidáta se rozptyluje. Ten se tak vystavuje riziku, že

poví víc, než je třeba a lehkovážněji odpovídá nachoulostivé otázky.

Dávejme pozor na řeč svého těla.

Prozradí o nás někdy více, než naše slova.


35

Rozhovor s agresivními prvky - často kandidáta zcela

ochromí. Pohovor je prováděn v moderně zařízenékanceláři, kde v ředitelském křesle sedí osoba provádějící

pohovor. Kandidát sedí v nižším křesílku a otázky na něj

dopadají jako kulometná palba: „Vysvětlete mi, proč tu

naproti mně sedíte!“ „Nerozuměl jste si s bývalýmvedoucím?“ nebo „V naší firmě to budete mít snazší?“ Nedáme se vyprovokovat. Zvolíme přátelský postoj,

zachováme klid. Každé zbrani dojde munice. Řekneme: „Neměl jsem problémy s nadřízeným, naopak

jsme se rozešli v dobrém a pracoval jsem tam rád.Bohužel, firma si nevede dobře, takže jsem se rozhodl odejít.“ Uvedeme ještě konkrétní případ svého pracovníhoúspěchu. Je to sportovní souboj, v němž hrajeme o vítězství!

Rozhovor „mlčenlivý“ – personalista se vzdá práva

mluvit a očekává od kandidáta, že povede samomluvu,

čímž riskuje, že na sebe poví i to, co nechtěl.

Jak reagovat? Respektujeme ticho, však on se ináborový pracovník rozmluví. Pokud se tak nestane, zeptáme

se, zda ho můžeme seznámit se svojí profesní dráhou.

Mluvíme stručně a věcně. Pokud mlčí dál, vyberemedalší bod z životopisu a opět jej stručně okomentujeme.

Nestandardní přístup – většinou pohovor vedebudoucí šéf kandidáta, nikoli školený náborový pracovník.Klade nestandardní otázky, rozhovor bude přerušovántelefony, návštěvami nebo sekretářkou. Vedoucí zapomene,

na co se nás ptal před vyřízením telefonu s rozčileným

zákazníkem. Zato my si to budeme dobře pamatovat,

proto hladce navážeme na původní konverzaci. Vyrušení

využijeme k přípravě odpovědi, ale i k dalším otázkám.

Současně sledujeme „cvrkot“ firmy, neboť si neděláobrázek jen budoucí šéf o nás, ale také my o něm. 1.7 Jak se vyrovnat s tím,

že jsem nebyl přijat

Ztráta zaměstnání a tedy nutnost hledat nové místo jeneříjemná a psychicky náročná situace. Není to však konec

naší kariéry. Naopak. Jak ukazují příklady řady velmi

úspěšných lidí, bylo to pro ně signálem a příležitostírozvinout svoji kariéru jiným směrem, v jiném oboru neboregionu. Uvědomíme si, že je to běžná součást pracovníkariéry a že je jen málo těch, kteří podobnou zkušenost nemají.

Měli bychom si nejdříve uvědomit:

Výsledek výběrového řízení je věc náhody. Správné

místo nás teprve čeká. Přestože jsme byli dobřepřipraveni a nevybrali nás, neznamená to, že jsme neschopní.

Nesmíme se vzdávat, protože nám může být nabídnuto

místo daleko lepší. Třeba nám je osud teprve chystá.

Firmy mají svá kritéria stanovena ještě předzačátkem výběrového řízení, požadují někoho, kdo bude

jezdit na časté zahraniční cesty, mladšího nebo staršího

muže, znalost určitého světového jazyku. Můžeme mít

mnoho dalších schopností, ale můžeme být třebaabsolvent školy a naše šance se smrskne na minimum.

Neúspěch u výběrového řízení není ponížení aniporážka. Nebylo to způsobeno naší neschopností. Řekneme

si: „To nic. Asi jsem se na tuhle práci nehodil.Neznamená to však, že se nehodím na žádnou práci. Takovou,

která by mě uspokojila, budu muset chvíli hledat.“

Odpovídající místo na nás teprve čeká. Nejsemneschopný, pouze mě nevybrali, protože jsem starší, zato mám více zkušeností, které ocení jinde. Mohu získatještě lepší místo, osud mně ho určitě chystá. Dáme průchod svým citům. Zklamání sice v radost nepřeměníme, ale vina není na naší straně. Nebudeme z neúspěchu obviňovat ani své okolí. Najdeme si „vrbu,“ které se můžeme se svým trápením svěřit. Nebyl to zbytečný pohovor. Vyzkoušeli jsme sipřijímací řízení sice po několikáté, avšak znovu siuvědomíme, co je třeba ještě zlepšit, co nás zaskočilo, jakoufirmu nevyhledávat. Hledejme další místo znovu. Buďme aktivní, určitě se nám naskytne lepší šance. I štěstí se jednou unaví.

Zhodnotíme přijímací pohovor

Byl jsem klidný, uvolněný, působil jsem jistě?

Tvářil jsem se příjemně, usmíval jsem se, udělal jsem

dobrý dojem?

Hovořil jsem jasně, stručně, bez zaváhání a přitomvyčerpávajícím způsobem?

Dokázal jsem zdůraznit své kladné stránky, znalostjazyků i praxi vyčerpávajícím způsobem?

Kladl jsem také otázky a zeptal se na všechno, co mě

zajímá?

Byl jsem dobře připravený? Co mohu zlepšit?

Přesvědčil jsem personalistu, že jsem ten pravýuchazeč?

Nepůsobil jsem trapně v oblečení, které jsem zvolil?

Působila na mě firma dobře, chtěl bych v ní vůbecpracovat?

Odpovídá nabízené místo mému vzdělání a praxi?

Jak napomoci štěstí

Vědět, čeho chceme v životě dosáhnout.

Mít cíl, ke kterému nás žene touha, a myslet to vážně.

Cíle dosahovat po etapách.

Mít vytrvalost a nenechat se neúspěchy odradit.

Umět porážku přeměnit v další krok k dosažení cíle.

Začít po neúspěchu znovu. Půjde to rychleji. Využívat šestý smysl, pokud tento dar máme. Vyhýbat se strachu, žárlivosti, nenávisti, pomstychtivosti,pověrčivosti, hněvu a vytvořit v sobě prostor pro lásku,touhu, nadšení, víru a špetku nezbytné romantiky a naděje.

Přátelit se s lidmi, kteří nás v získání cíle podporují.

Vyhledávat vše, co nás k cíli přibližuje. Studovat své neúspěchy a umět se z nich poučit. Štěstí trochu napomoci, pak nás nevynechá. Štěstí přeje připraveným. Nepropást tu správnou chvíli. Nekalkulovat a nebýt vychytralý v hledání štěstí. To se vždycky pozná. To, co štěstí nabídne, vychutnat plnými doušky.Nepřichází každý den. Uvědomit si, že nejsou vždy šťastni jen ti, kterým osud pomáhá.

Člověk, který se vydává na jednodenní výlet, by byl

pěkně hloupý, kdyby s sebou táhl zásoby nadoživotí. Přesto řada lidí sebou nosí starosti na pětadvacet

let dopředu a ještě se diví, že je život tak těžký. Jsme

vybudovaní tak, abychom najednou zvládliobsáhnout čtyřiadvacet hodin, ne víc. Je nesmyslné děsit

se už dnes zítřejších problémů.


Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém

obchodě společnosti eReading.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist