načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Úspěšná sebemanipulace -- Tajemství vnitřní mluvy - Ivo Toman

Úspěšná sebemanipulace -- Tajemství vnitřní mluvy

Elektronická kniha: Úspěšná sebemanipulace -- Tajemství vnitřní mluvy
Autor:

Co v této knize najdete?  1. Příběh člověka, který v životě uspěl, přestože se narodil postižený a vyrůstal bez sebevědomí. Přestože ho posílali do zvláštní školy, ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  199
+
-
6,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 74.9%hodnoceni - 74.9%hodnoceni - 74.9%hodnoceni - 74.9%hodnoceni - 74.9% 84%   celkové hodnocení
5 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Taxus
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 189
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 858-60-112-2020-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Co v této knize najdete? 
1. Příběh člověka, který v životě uspěl, přestože se narodil postižený a vyrůstal bez sebevědomí. Přestože ho posílali do zvláštní školy, vystudoval. Navíc musel mnoho let splácet milionové dluhy. Nyní je majitel prosperující mezinárodní firmy, úspěšný autor vzdělávacích programů a školitel.
2. Návody na úspěch, které autor ověřil ve svém osobním i pracovním životě. Spousta rad a doporučení, které opravdu fungují.
3. Objevíte, proč pozitivní myšlení není pro každého . Pozitivní myšlení funguje jen, když …
Lidský život je jako řízená střela. Přitom:
-Většina lidí ani neví, že mohou svou střelu (život) řídit.
-Většina lidí řízení své střely (života) přenechá někomu jinému.
-Pokud lidé chtějí řídit svou střelu (život), pak často neví jak.
-Také proto 95 % lidí v životě neuspěje.
-Máte cíl? 



Chcete pěšky přejít Evropu? Chcete napsat knihu? Chcete vydělat miliony? Chcete založit charitativní organizaci? Chcete … ?

Pokud opravdu chcete něco dokázat, pak není tak důležité, jaký je váš konkrétní cíl. Ten se totiž dá kdykoli změnit. Také není moc důležitá konkrétní cesta, po které jste vyšli. I ta se může časem změnit.

Nesmírně důležité však je, jaký jste typ člověka, protože:
-Jen určitý typ člověka pěšky přejde Evropu.
-Jen určitý typ člověka opravdu napíše knihu.
-Jen určitý typ člověka vydělá miliony.
-Jen určitý typ člověka založí charitativní organizaci …

Také proto 95 % lidí v životě neuspěje. Opravdu uspěje pouze určitý typ člověka. Protože má správné vzorce myšlení a jednání.

Zařazeno v kategoriích
Zákazníci kupující zboží "Úspěšná sebemanipulace -- Tajemství vnitřní mluvy" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

TAXUS International s. r. o., Praha

Tel.: 800 182 987 (8001TAXUS)

© Ivo Toman, Praha, 2008

Počítačová sazba a grafická úprava: General Design, 2008

Návrh obálky: © Alexander Klinko, 2008

Ilustrace: © Alexander Klinko, 2008

Vytiskla tiskárna: FINIDR, s.r.o., 2009

2. vydání

2


Tajemství vnitřní mluvy

Ivo Toman

3

sebemanipulace

Úspěšná


4


O B S A H

Poděkování 7

Úvod 8

Kapitola 1 Příběh 12

Kapitola 2 Pravda 30

Kapitola 3 Kam to lidé dotáhnou 36

Kapitola 4 Proč potřebujeme osobní rozvoj 42

Změnit sebe, nebo změnit jiné lidi? 47 Kapitola 5 1. životní chyba: Lidé zásadní věci nedělají naplno 52 Kapitola 6 2. životní chyba: Lidé se řídí všeobecně rozšířenými názory 58

Modlitby 67 Kapitola 7 3. životní chyba: Lidé se neumí prodat 72 Kapitola 8 4. životní chyba: Většina lidí nemá životní cíl 80

Nejde jen o samotný cíl 83

Jde hlavně o myšlenkovou cestu k cíli

Přitahujeme vše, čeho se bojíme 89

Sníte slona? 92

Nadcíl 95 Kapitola 9 5. životní chyba: Lidé příliš rozebírají svou minulost 98

Brzdící vliv rodiny a přátel 103 Kapitola 10 Vzorce myšlení a chování 108

Bonbónový test 111

Nezasloužím si to dobré 113

Stále chodím pozdě 113

Katastrofické vzorce 114

Pozitivní myšlení 114

Peníze jsou špatné 116

Nemohu vydělat 118

Neumím ušetřit 119

Neschopný vysvětluje 122

Vysvětlujeme bohužel i sami sobě 125

Změňte lidský charakter 127

Jak změníte myšlenkové vzorce 130

Lhaní 132

Závist 138

Jak poznáte vzorce myšlení jiných lidí? 140 Kapitola 11 Co uděláte se svým mozkem? 142

Koncentrace 147

Změna politiky 153

Psychokybernetika 155

Jak mám najít cíl, když neznám cestu? 159

Můj první milion 162

Váš první milion v hotovosti 165

Zápisník blbých nápadů 168

Podveďte svůj mozek 171

Staňte se géniem za 1 minutu 175 Kapitola 12 Orel 178 Závěr 184 Použitá literatura 188

5


6


Poděkování

Komu poděkovat?

Musím poděkovat většině lidí, se kterými jsem se setkal. Jsou totiž nositeli všeobecně rozšířených názorů. Tyto názory jsou však nevhodné pro úspěch. Svůj pracovní život jsem od počátku devadesátých let 20. století založil na tom, že hledám všeobecně rozšířené názory a bojuji proti nim. Naštěstí jich je na světě tolik, že mám práci na několik životů.

Musím poděkovat Billu Gatesovi. Na jeho programech jsem vše

napsal. Jako dysgrafik to velice oceňuji – na rozdíl od těch, kteří po něm

házejí vajíčka.

A hlavně děkuji své manželce. Martino, děkuji Ti za svůj klid a za ten

název.

7


Úvod

8


Vždy se sluší přivítat lidi pozitivně. Na svých seminářích to však

dělám jinak. A učiním to i v této knize. Hned na úvod vám musím sdělit

jednu velice nemilou skutečnost:

Většina lidí to bohužel nikam v životě nedotáhne. Alespoň podle

statistik. Možná mezi ně patříte i vy.

Asi jste si tento úvod představovali jinak. Asi se vám to moc dobře

nečte, když vám někdo jiný sdělí, že to s největší pravděpodobností

nikam nedotáhnete a že skončíte jako důchodce, který čeká na svůj

důchod. Bohužel je to tak. Statistiky to jasně říkají.

V roce 1995 mi jeden školitel řekl totéž, co nyní já vám. S největší

pravděpodobností to nikam v životě nedotáhnete. Po desítkách let

pracovního života budete odkázáni na cizí pomoc. A to i přesto, že se

někteří moc snažíte. Pouze 5 % lidí v každé lidské činnosti to dotáhne

až nahoru. V prodeji, v bankovnictví, v politice, ve sportu, ve všem. Jak

se vám to líbí?

???

Asi moc ne, že?

Co musí člověk udělat pro to, aby neskončil mezi těmi 95 %

neúspěšných lidí? A co má změnit, pokud dosud neměl štěstí a nebyl

na tom dost dobře?

???

V této knize se vám pokusím předvést, co a jak dělat, abyste

to někam dotáhli. A také naopak, co a jak nedělat. Také vám ukážu pár

příkladů, na kterých to lépe pochopíte.

9


Co vám brání v tom, abyste byli úspěšní?

Ti neúspěšní tvrdí, že vnější okolnosti. Ti úspěšní tvrdí, že nám

v úspěchu nebrání vlastně nic. S tím druhým souhlasím a dovolím

si dodat, že pokud vám něco brání, pak je to jen to, co vyplňuje vnitřek

vaší hlavy.

Není to však v IQ. Často totiž i lidé s menším IQ mohou být

úspěšnější než ti chytřejší. Také často vydělávají více než ti, kteří mají

vzdělání a tituly.

K tomu, abyste byli úspěšní, musíte umět usměrňovat své myšlenky

žádoucím směrem. Jde o to, vypěstovat si určité vzorce jednání, určité

návyky, a díky tomu můžete být úspěšní.

Hodně se mluví o cílech. Zapomíná se však na nejdůležitější věc.

To, jaký máte cíl, ani cesta, po které jdete k cíli, nejsou tak důležité

jako vaše osobnost. Protože jen určitý typ člověka dosahuje cílů.

Musíte být určitý typ člověka nebo se jím stát. Proč?

???

Protože:

• Určitý typ člověka neonemocní.

• Určitý typ člověka i přes neúspěchy nakonec uspěje.

• Určitý typ člověka i přes finanční krach opět vydělá.

• Určitý typ člověka umí žít jednodušeji.

• Určitý typ člověka jakoby nemá problémy.

Cíle jsou důležité, ale kdykoli se dají změnit. Důležité je stát

se určitým typem člověka. V tom je klíč, zda budete úspěšní, nebo ne.

Tato kniha původně vznikla jako článek do novin. Měl být o lidech,

kteří se v životě prosadili, přestože jsou zdravotně postižení.

Pak jsem z něj vytvořil audio CD s názvem Pozitivní myšlení není

10


pro každého. Někteří zákazníci mi sdělili, že by tyto myšlenky rádi měli

i v písemné formě. Napadlo mne spojit to s mým prvním audio CD

Závist si musíš zasloužit. Texty z těchto audio CD jsem doplnil o další

myšlenky a pak je upravil do knižní podoby.

Pokud obě CD už máte, pak některé věci z této knihy již znáte. Píši to

hned v úvodu, abyste nebyli zklamaní, že jste si koupili něco, co jste již

slyšeli.

Kvalitou myšlenek v této knize jsem si však tak jistý, že nabízím

každému, kdo si tuto knihu zakoupil a cena podle něj neodpovídá

kvalitě, že mu jeho peníze vrátím.

Jeden novinář mě začátkem roku 2007 požádal, abych napsal

něco o sobě. A také něco o tom, co si myslím o příčinách úspěchu

a neúspěchu. Takže jsem sedl a začal psát. Výsledkem byl text, který by

zabral asi polovinu novin. První to četla manželka. A když to přečetla,

řekla mi, abych to tomu novináři vůbec nedával.

Když jsem se zeptal proč, odpověděla:

„V novinách to hodně zkrátí. A navíc ne všichni čtou noviny. A zítra

už budou dnešní noviny zastaralé. Je škoda, aby vše, co jsi napsal,

pozítří skončilo ve sběru.

A hlavně, pozitivní myšlení, jak ostatně v textu uvádíš, není

pro každého. Udělej z toho něco, co si lidé musí koupit. To není

pro každého. Koupí si to jenom ti, kteří to pochopí a budou se tím řídit.

A další důvod je ten, že si to mohou opakovaně pouštět v autě nebo číst.“

Musím uznat, že měla pravdu.

Bohužel, naprostá většina lidí to v životě nikam nedotáhne. Ovšem

někteří ano. Ukážu vám jeden příběh.

11


?

KAPITOLA 1

Příběh

12


Narodil jsem se s Touretteovým syndromem*. To znamená, že mám

viditelné i slyšitelné tiky. Stále vědomě dělám grimasy. Křivím se

na celém těle. Nejvíce tiků mám v obličeji a v rukách. A když mám být

potichu, tak funím, chrochtám nebo popotahuji a smrkám. Přitom

nemám rýmu. Nechtěli byste vedle mě sedět v divadle.

Pokud mám být v klidu, musím něčím hýbat. Dělám prostě to, co

je nejméně vhodné nebo co se nesmí. Pokud mám být zticha, vydávám

nevhodné zvuky. Navíc mám velké nutkání používat vulgární slova, což

je také projevem tohoto onemocnění.

Jedu-li autem a svítí rezerva, tak nohou prostě kopu do pedálu plynu.

Komické? Jistě, pokud tím netrpíte zrovna vy.

V šesti letech jsem navíc ještě dostal meningitidu. Měl jsem štěstí,

přežil jsem, ale tiky se mi ještě zhoršily.

Ve škole mě to nebavilo, protože se mi spolužáci smáli. Měl jsem

ohromné mindráky. Za ty své pohyby jsem se strašně styděl a chtěl jsem

se schovat. Ale musel jsem sedět v první lavici přímo před učitelkou.

Z jedné strany se na mě dívala ona a z druhé strany celá třída. To byly

kruté stresy.

Od dětství jsem byl hodně nesnášenlivý. Každému jsem musel

dokazovat, že se mýlí. Každého jsem přesvědčoval o své pravdě. A to

i tehdy, když o to vůbec nestáli. A pokud jiní chtěli hovořit, já je nechtěl

poslouchat. Bylo to důsledkem mého sníženého sebevědomí, které jsem

si nahrazoval tím, že jsem se snažil působit přehnaně sebejistě.

V učení jsem samozřejmě nevynikal a rozhodně jsem nebyl ani

hodné dítě. Ve škole jsem vyrušoval. S nikým jsem se nesnesl. Všem

13

* Pokud vás zajímá Touretteův syndrom, více informací najdete na www.atos-os.cz


jsem nadával a na každém jsem něco špatného našel. V podstatě jsem

stále někoho za něco obviňoval (za své postižení). Chtěl jsem prosadit

svůj názor, ale spolužáků bylo víc, a tak svůj názor samozřejmě

prosadili vždy oni, někdy i ručně.

A proto jsem si nejraději sám četl. Mým světem byly knihy,

ke kterým jsem utíkal, jak jen to šlo. Četl jsem všechno, k čemu jsem

se dostal. Pamatuji si, že jsem přehltal i atlas zvířat, kde jsem přečetl

opravdu každý druh, který tam byl popsán.

Navíc jsem dysgrafik. Neumím čitelně psát a sám po sobě často

nepřečtu to, co jsem napsal. Učitelka mě posílala do zvláštní školy.

Naštěstí se jí to nepovedlo a naštěstí ji vyměnili.

Pak nás začal učit starý učitel, který už byl v důchodu. Všiml si, že na

některé otázky znám odpověď jen já. Bylo to vesměs z těch oblastí,

které nebyly v osnovách. On mi poradil, ať si začnu číst i učebnice. Ať se

je neučím, ale když nebudu mít co číst, tak ať si je jen přečtu. Do té doby

mě každý ve škole nutil učit se, ale on mi řekl, že se nemusím učit,

že jsem dost chytrý, ať si jen čtu. A začal mě veřejně chválit. Dodnes

nezapomenu na ty pocity, které jsem zažíval, když já, který jsem byl

ve škole všem jen pro pobavení, jsem byl přede všemi pochválený.

Bohužel už nikdy tomuto starému učiteli nebudu moci poděkovat.

On mi říkal:

„Ivošu, já vím, že ty nikdy nebudeš umět to dlouhé a krátké „i“, ale až

přečteš to, co teď doma čteš, přečti si i ten dějepis. To je zajímavé.“

Já jsem další den věděl, kdo, kdy a koho zavraždil. On mi to totiž

podal zajímavě.

Pak mi řekl:

„Přečti si i tu češtinu. Alespoň o těch spisovatelích. Jeden byl řezník

a další se jmenoval úplně jinak, než se ho učíme. To tě bude bavit.“

A já následující den věděl, kdo byl ten řezník a co napsal. Takto

jsem si zača1 zlepšovat známky. V diktátech jsem dále ztrácel, ale

14


na znalostech faktů vydělával. To mi zůstalo dodnes. Snažím se mít

lepší fakta než ostatní.

Starý pan učitel Remeš mi dal mé první lekce z psychologie. On

chtěl, abych něco udělal, ale nerozkázal mi to. Ani mi nenadával.

Přivedl mě na to tím, že mi jen ukazoval, co se mi bude líbit.

Začal jsem se lépe učit. Šel jsem na střední a potom na vysokou

školu. A přišel další problém. Myslel jsem si, že kvůli mým tikům mě

žádná holka nebude chtít. Byl jsem tak zamindrákovaný, že do svých

devatenácti let jsem nebyl schopen pozvat žádnou holku na rande. Byl

jsem přesvědčený, že takového blba žádná chtít nebude. Když jsem byl

v autobuse, měl jsem pocit, že se všichni dívají jen na mě, aby viděli,

co zrovna dělám.

A tak jsem začal pít. Od 14 let jsem otci začal krást alkohol. Abych

všem dokázal, že jsem „silná osobnost“, dělal jsem výtržnosti. Takto

jsem řešil své problémy.

Vysoká škola ve Zvolenu mi ale změnila život. Poznal jsem tam jiný

svět, jinou kastu lidí. Poznal jsem myšlenky a knihy o osobním rozvoji.

A poznal jsem také jiné a jinak postižené lidi. Viděl jsem i lidi, kterým

nic nechybělo. Byli dokonce hodně chytří, a přesto je ze školy vyhodili

nebo to sami vzdali. Viděl jsem lidi, kteří byli hloupější než ti neúspěšní,

a přesto školu dokončili. Často jsem přemýšlel, proč tomu tak je. Jaké

je tajemství úspěchu? Je na to nějaký vzorec? A pokud ano, proč se tím

už lidé neřídí. Vědomostí na to máme dost. Vždyť ještě než jsem

se narodil, lidé už létali do vesmíru.

Pomalu jsem začal tušit, že to moje postižení není tak důležité jako

můj osobní postoj ke svému postižení.

Postoj k sobě samému. To je to, co mě začalo stále více zajímat.

15


Je možné, aby lidé s velkými zdravotními problémy mohli být šťastní?

Mohou být i úspěšní?

A jak je na druhé straně možné, že lidé na první pohled se všemi

předpoklady k úspěchu a ke štěstí přesto šťastní a úspěšní nejsou?

Na vysoké škole jsem se věnoval potápění. Tím jsem si i při

vydělával. Jako student jsem měl za komunistů asi 3 000 korun

měsíčně. To bylo na tehdejší dobu hodně. Vše jsem propil.

Tehdy mi dva lidé úplně změnili život. Jeden z mých spolužáků jako

malý kluk hodil do kamen acetonové lepidlo Kanagom a chtěl se

podívat, jak bude hořet. Za pár vteřin měl to hořící lepidlo na tváři. A do

těch jizev dostal hrozné akné. Ve dvaceti letech už skoro neměl vlasy.

Možná si dovedete představit, jak ten člověk vypadal. Byl nejšerednější

z nás.

Bylo tam asi 1 000 studentů – 920 mužů, zbytek ženy. On bylnej

škaredější z nás, jednu si vybral a sbalil ji. Časem jsem se s ním

spřátelil. On mi jasně ukázal cestu, že vůbec není důležité, jak kdo

vypadá. Ale důležitý je postoj člověka. Jak se člověk staví k věcem,

které ho obklopují. Jak se dívá na život a jeho zákonitosti, tak se

budou odehrávat události kolem něj.

A ten skvělý člověk mi jednou řekl:

„Ty jsi ale blbec! Podívej se na můj ksicht a já mám tu nejlepší

ženskou na světě a vezmu si ji.“

Tehdy mi začalo docházet, že mým problémem nejsou tiky, ale můj

postoj k těm tikům. Můj problém není to, že mě jiní nemají rádi, ale že já

nemám rád je. Já jsem jim totiž byl nejspíše úplně lhostejný. Jelikož

jsem jim však dával najevo, jak jimi pohrdám, pak mě neměli rádi.

Jenže to byl až důsledek mého chování, ne jejich. Já byl mistr mindráků.

On mě přivedl ke knihám o Silvově metodě ovládání vědomí

a k meditaci. Začal jsem se zabývat jen tím, co je teď. Ne tím, co bylo

16


nebo by mělo být jinak. Já se těch tiků už nikdy nezbavím. Dal jsem do

jejich léčení hodně peněz. Vyzkoušel jsem mnoho lékařů, léčitelů

i šarlatánů. Mám nenávratné změny v mozku. To už nezměním.

Ale několik věcí dokážu změnit – své myšlenky, svůj obor

vydělávání, své výdělky, své přátelé, své bydliště, svou ženu, své

zaměstnance. To vše jsem také změnil. A v poslední době jen k lepšímu.

V roce 1988 jsem dostudoval a příští rok na podzim jsem se vrátil

z vojenské služby. Dodnes se divím, jak je možné, že mě uznali

schopného vojny. Nejspíš jsem měl být díky svým divokým pohybům

nepřítelem těžko zaměřitelný.

Pár týdnů poté u nás došlo k převratu. Najednou se začaly objevovat

různé knihy o marketingu, o podnikání, pozitivním myšlení, životopisy

úspěšných lidí a jiná, do té doby zakázaná literatura. A já jsem ji začal

hltat.

Také mě nebavilo být zaměstnaný. Jelikož jsem vystudoval obor

nábytek, začal jsem v tomto oboru podnikat. V Havířově jsem

zprivatizoval stolárnu. A přišel největší průšvih mého života. Bylo mi

29 let a měl jsem 3 miliony korun dluhů. Protože jsem byl hloupý,

nedlužil jsem dodavatelům, ale státním institucím (finanční úřad,

sociální a zdravotní pojišťovny). Tento dluh se zvýšil kvůli penále na

5 milionů.

Bohužel v praxi jsem zjistil, že poučky profesorů z Ameriky

o marketingu a o pozitivním myšlení u nás moc nefungují. Také jsem

v 99 % knih četl, že úspěch souvisí s vírou v boha. Jenže co mají dělat ti

lidé, kteří v boha nevěří? Oni tedy nemohou být úspěšní? Nechodit

do kostela = recept na neúspěch? Chodit do kostela = recept na úspěch?

Tento vzorec mi dodnes nějak nesedí.

17


V této dosti těžké době mě další známý ze školy, bývalý šéf potápěčů

ze Zvolenu, seznámil s přímým prodejem. A tak jsem začal prodávat.

Přes den jsem byl ve stolárně a večer jsem dělal podomního prodejce,

abych měl na výplaty zaměstnanců.

Stolárnu jsem v roce 1995 musel prodat. Ale prodal jsem ji pod

cenou, která by pokryla mé dluhy. Tím dluhy dále rostly, neboť penále

za nezaplacené daně bylo větší, než jsem byl schopen vydělávat.

Byl jsem v začarovaném kruhu. Nové daně jsem už platil v řádném

termínu. Finanční úřad je ale systematicky dával na úhradu penále

z předchozího dluhu, a ne na tu novou daň, kterou jsem zaplatil. Podle

úředníků jsem vlastně daně stále neplatil a nabíhalo mi další penále.

To byla strašná situace. Platíš a jde to někam jinam. Takže neplatíš

a za to tě potrestáme. Nikomu bych to nepřál.

A to mě vlastně naučilo vydělávat peníze. Musel jsem. Musel jsem

vydělávat mnohem více než dosud. Jinak bych šel sedět do vězení

za dluhy. Nezaložil jsem s. r. o. Podnikal jsem jako fyzická osoba, takže

jsem ručil celým svým majetkem. Dnes s odstupem se na to dívám tak,

že jsem byl velice hloupý. Zpočátku jsem obviňoval svou účetní firmu,

že mě nepřesvědčila, abych si založil s. r. o. Dnes už vím, že chyba

nebyla na jejich straně. Ale že vše byla jen moje vina. To já sám jsem

si našel takové účetní.

Tehdy jsem ale takto nepřemýšlel. Neměl jsem na přemýšlení ani

moc času. Potřeboval jsem nutně vydělat asi 5 milionů korun a penále

dále každým dnem rostlo.

Jenže jak vydělat peníze?

S finančním úřadem, sociálkou a zdravotní pojišťovnou jsem

si dohodl splátkový kalendář. To slovo „dohodl“ není přesné, protože

k dohodě musí být dva. Oni mi nařídili, kolik musím platit. Já neměl

18


na vybranou. Alespoň jsem věděl, jak na tom jsem. Věděl jsem, kolik

musím vydělat a že se mohu zachránit, pokud budu pravidelně splácet.

Několik let jsem žil tak, že jsem musel každý měsíc splácet přes

60tisíc korun. A teprve pak si koupit jídlo. Nebylo to jednoduché.

Jenže jak vydělat peníze?

Stále stejná otázka. Stolařinou jsem se už nechtěl zabývat. Seznámil

jsem se s formou přímého prodeje – MLM. I když na tento způsob

podnikání většina lidí nadává, já na něj nedám dopustit. Díky němu

jsem si mohl vytvořit systém, jak se zbavit dluhů.

Začal jsem prodávat pojistky. To je velmi těžký obor. Už slovo

pojišťovák je totiž pro většinu lidí nadávka. Na společenském žebříčku

důvěryhodnosti povolání je hned u politiků a prostitutek. Pokud

nevěříte, poradím vám malý test. Chcete-li v kupé sedět sám, řekněte

všem, že jste pojišťovák a máte u sebe smlouvy.

Měl jsem oproti ostatním obchodním zástupcům velkou nevýhodu

už v tom, že do telefonu smrkám, popotahuji a chrochtám. Také

mi trvalo roky, než jsem se naučil dívat lidem do očí. Přesto si myslím,

že všechno jde, záleží jen na našem postoji.

A jaký byl můj začátek v přímém prodeji? V mé první firmě jsem

vytvořil rekord. Měl jsem 59 neúspěchů za sebou. Vůbec nic jsem

neprodal. Po měsíci jsme přijeli na školení. Na konci prvního dne

se otevřely šampusy a začala volná debata. Ptali se nás, jak se nám

dařilo. Když přišla řada na mě, řekl jsem, že jsem měl 59 prezentací.

Šéfové byli nadšení:

„Perfektní! Postavte se, prosím. Podívejte se všichni na něj. To je

frajer! Z něj si všichni vezměte příklad! 59 prezentací. To jsou včetně

víkendů dvě prezentace denně. A jaké jste měl výsledky?“

„No, nic jsem neprodal. Měl jsem 59 neúspěchů.“

19


„Nic? Ježíši, to je trouba. Sedněte si. Ne, z něj si neberte příklad!“

Byl jsem rekordman. Do té doby tam neměli takového troubu.

A dnes, po několika letech, školím i tuto společnost. Tu, v níž jsem byl

rekordmanem v neúspěších. Co se stalo? Změnil jsem se nějak zásadně?

Jsem jiná osobnost? Pracuji více?

???

Ne. Nic z toho. Už tehdy jsem byl ten typ člověka, jehož americký

psycholog maďarského původu Mihály Csíkszentmihályi nazval

autotelická osobnost. Je to z řečtiny: auto = sám a teleos = cíl. Takoví

lidé jsou sami sobě cílem. Jsou posedlí vlastní prací a nevzdávají se. I já

jsem byl vždy přesvědčen, že dříve nebo později uspěji. Až později jsem

však zjistil, že pracovitost a vytrvalost samy o sobě nestačí. Můžete

se totiž udřít k smrti na nesprávných úkolech, pokud se nebudete umět

dobře prodat nebo když nebudete mít vlohy pro danou práci.

Nejde o to, že jsem tehdy byl neúspěšný. To byl jen dočasný stav.

Tehdy jsem neuměl dotahovat obchody do konce. Musel jsem se naučit

požádat klienty o jejich peníze. Tedy to, co nazývám „instinkt zabijáka“.

Více o tom píši v knihách Stroj na peníze I a Stroj na peníze II.

Věnoval jsem prodeji spoustu času, ale neměl jsem výsledky. Pak

jsem to zkusil u jiné společnosti a začalo se mi dařit. Začal jsem

prodávat a najednou jsem byl mezi nejlepšími. Jenže stále jsem

vydělával málo peněz.

Jak vydělat více peněz?

Ředitel firmy mě požádal, ať veřejně promluvím na semináři

pro nové prodejce. Chtěl, abych je namotivoval. Délka mé řeči? Asi

hodina.

Tak to byl pro mne šok. Mám tiky, funím, chrochtám. A já mám

20


druhým říkat, jak se mají chovat? Mým životním problémem jsou mé

tiky. Já je celý život skrýval. A nyní mám jít na pódium? Vždyť

ve stresech se to ještě zhoršuje. Víte, jak se budu svíjet na pódiu? Navíc,

jak mám mluvit do mikrofonu, a nefunět do něj? Vždyť já chrochtám

i do telefonu.

Mám obavy mluvit před lidmi, i když s nimi mluvím sám z očí do očí.

Celý život sleduji, jak mne lidé potají pozorují, když zjistí, že mám tiky.

Na ten seminář mělo přijít přes 100 lidí. To je více než 200 očí, před

kterými se zesměšním. Bylo mi 25 let a sebevědomí nikde. Holky mě

nechtěly. Mluvím se silným ostravským přízvukem, obrovské dluhy,

tiky...

A přesto to jde. Víte, co to bylo za utrpení, než jsem se poprvé

postavil před lidi? Já jsem nebyl schopný mluvit s vlastní matkou bez

toho, že bych se křivil.

Už ani nevím, kde se ve mně vzala ta síla, ale po asi pětihodinovém

tréninku s maďarským spolumajitelem firmy a tlumočníkem jsem

druhý den na základním semináři firmy opravdu vystoupil. Bylo to

v Polském domě v Ostravě, jako předposlední řečník dne.

Předtím jsem v zákulisí dělal dřepy, abych se uklidnil. 5 minut před

svým nástupem jsem dostal průjem. Připravenou vodu, aby mi

nevyschlo v krku, mi vypil můj předřečník. A selhal mikrofon.

Největší šok však měl teprve přijít. Proč?

???

Protože ten mikrofon jsem vůbec nepotřeboval. Prostě jsem všechny

ty lidi v sále přeřval. Hlas mi neselhal. Nikdo v publiku nevyrušoval.

Nikdo se s nikým nebavil. Po celou dobu nikdo neodešel. Všichni mě

poslouchali. O vodu jsem si prostě drze řekl v průběhu svého proslovu.

Donesli jich hned několik. Každému mému vtipu se zasmáli. Na mé

dotazy se hned hlásili a odpovídali tak, jak jsem očekával. A několikrát

mě přerušili – potleskem.

21


Když jsem na konci přednášky mluvil o sobě a svých tikách, viděl

jsem u několika lidí slzy. A když jsem skončil, cítil jsem se jako pánbůh.

To se mi ještě nestalo. Předtím jsem se cítil děsně a pak skvěle.

Ten pocit, že se mám postavit před lidi a hovořit k nim, byl hrozný.

Největší utrpení to bylo poprvé. Strach a trému mám i dnes. Nyní jsou

však menší. Takže jsem si na vlastní kůži otestoval snad jediný opravdu

fungující způsob, jak se zbavit strachu z něčeho. Jedinou cestou je?

???

Prostě udělat to, z čeho máte strach.

Ale neměl jsem peníze.

Chvíli jsem se cítil jako bůh. Jenže nejchudší bůh na světě. Byl jsem

bez peněz. Začal jsem školit pravidelně, ale nechtěli mně za to moc

platit. Jako odměnu za výsledky jsem dostal první velký „úplatek“

– zájezd do Egypta. Bylo to perfektní. Ale jedna věc mi to kazila. Stále

jsem musel myslet na to, že zatímco se válím u moře, prohlížím si

pyramidy, doma na mě čekají dluhy.

Za půl roku jsem jel s toutéž firmou na Kanárské ostrovy. To jsem už

měl v hlavě dilema, co dál, protože jsem nesouhlasil s některými kroky

majitelů firmy. Před odjezdem jsem dostal nabídku pracovat pro jinou

společnost, do níž přecházelo stále více prodejců z mé současné firmy.

Na pokojích se spalo po dvou. Byl jsem lichý do počtu, proto jsem

spal sám. To bylo velké štěstí. Měl jsem totiž spoustu času na

přemýšlení. Dluhy se za posledního půl roku nijak nezmenšily.

Přemýšlel jsem, co dál. A tehdy, jedné červnové noci v roce 1995, ve 14.

patře nad mořem, jsem se rozhodl, že s tou firmou skončím.

Také jsem se rozhodl, že nejenže přejdu do jiné firmy, já přejdu do

všech. Jak?

???

Tím, že napíšu knihu o MLM. Tak mohu vydělávat na celém odvětví,

22


pokud si ji budou kupovat i lidé z jiných firem. Mělo to však jeden

háček. Pokud si ji budou kupovat...

Nikdy předtím jsem nic pořádného nenapsal. Sloh a referáty ve škole

jsem vždy nenáviděl. Přitom jsem musel prodat spoustu knih, abych

dluhy alespoň snížil. Dost troufalý cíl pro člověka, který nikdy nedostal

jedničku z češtiny. Ani v první třídě, kdy v prvním pololetí téměř všichni

dostali velkou jedničku.

Během léta 1995 jsem napsal knihu Jak začít MLM, strašák nebo

příležitost?

Nehledal jsem vydavatele. Nemohl jsem žít jen z autorských práv.

Potřeboval jsem hodně peněz. Potřeboval jsem proto i marživydavatele. Vydavatel na knize vydělá více peněz než autor, pokud je kniha

úspěšná. Ale pokud je neúspěšná, pak vydavatel prodělá peníze i svůj

čas a autor ztratí jen svůj čas. Vydavatel více prodělá, ale i vydělá. Vše

závisí na tom, kolik se toho prodá nebo jestli se podaří sehnat nějaké

sponzory. Měl jsem štěstí. Jak stará, tak i nová firma přispěly na vydání

knihy. Já na to neměl peníze. Předem mi obě daly zálohu na nákup 1 000

kusů knihy a navíc zaplatily reklamu na obálce. Tím jsem zaplatil

veškeré náklady na tisk. Náklad byl 10 000 ks. Zbývalo tedy prodat

8 000 knih.

A to byl další problém. Skoro nikdo tu knihu nechtěl!

Rozhodně ji nechtěli v knihkupectvích. Prý je moc tenká. Na počet

stran zase moc drahá. Má divný název. Divný obsah. Je psaná moc

jednoduše. Autora nikdo nezná a tak dál.

Za poslední peníze jsem jel na knižní veletrh v Olomouci. Měl jsem

nejmenší stánek a v něm jednu jedinou knihu. Musel jsem tam být dost

velká rarita. Jediný produkt, viditelné i slyšitelné tiky a totální neznalost

knižního trhu. Veletrh trval tři dny.

23


Na večerním rautu po prvním dni se mi smáli, že tomu nerozumím.

Měli pravdu. Vůbec jsem nerozuměl vydávání knih.

První den veletrhu jsem prodal asi pět knih náhodným zákazníkům.

Jedna distribuční firma slíbila, že jeden balík vezme do komisního

prodeje. Nic moc.

Odpoledne mi zavolal na mobil jeden pán z Brna, že by se chtěl

setkat. Včera dostal od známých mou knihu a zaujala ho. Přečetl si ji

ještě tu noc. V tiráži našel telefon a zavolal mi, že by jich chtěl více.

Dohodli jsme se, že ten den večer za ním přijedu do Brna. Šokoval mě

tím, že jich chtěl 10 000 se svou reklamou. Druhý den mi pak volal, že

vše ještě jednou propočítal, a závazně jich objednal „jen“ 6 000

a předem je zaplatil.

V tiskárně jsem objednal dalších 10 000 ks.

Následujících 13 let jsem už na žádný veletrh vystavovat nejel.

Obcházel jsem knižní trh. A stejně jsem to pak dělal i s dalšími produkty.

Tradiční trh obcházím. Hledám jiné cesty.

Zkoušel jsem nejlevnější malé inzeráty, například v Profitu. Tak

jsem začal prodávat jednotlivcům i firmám v oboru přímého prodeje.

Nejdříve po jednom kuse a často jich pak chtěli více. A některé firmy

mou knihu začaly dávat do startovacího balíčku pro své distributory.

Jedna společnost jich takto nakoupila 37 000 během 28 měsíců.

V knihkupectvích to vůbec nešlo, ale najednou se z této knihy stal

můj hlavní zdroj příjmů. Tím, že jsem knihkupectví začal obcházet,

se prodávala mnohem lépe a já měl vyšší marži. Jen v Čechách se jí asi

za pět let prodalo přes sto tisíc. Během té doby jsem napsal tři další

knihy.

Najednou mi také začali volat různí lidé, že by chtěli moje školení

pro své firmy. Buď celé školení, nebo jen motivační přednášky.

Zjistil jsem, že jsem skvělý motivátor, že umím mluvit pro více lidí

24


a že se jim to líbí. A také jsem zjistil, že motivace zvenčí funguje una

prosté většiny lidí jen krátkodobě, nebo dokonce vůbec. To bylo

tragické poznání. Živím se motivací a přitom stále více poznávám, že

motivace zvenčí u většiny lidí nefunguje. Ale funguje u velmi malé

skupiny lidí.

Funguje to u těch, kteří mají silnou vnitřní motivaci. A to tak silnou,

že tu vnější motivaci vlastně ani nepotřebují. To je dost paradoxní

situace, nemyslíte?

???

Zajímavé přitom je, že obě skupiny lidí, tedy ti, u kterých motivace

zvenčí nefunguje, i ti, u kterých ano, tu vnější motivaci vyžadují zhruba

stejně. Ale lidé s velkou vnitřní motivací ji už v sobě mají. Začalo mě

zajímat, jak tyto lidi najít. Je na to nějaký postup? Až po několika letech

jsem ho našel. Ale tehdy jsem s tímto názorem začal mít potíže, jelikož

neustále kolem mě byli a jsou lidé, kteří tvrdí, že motivace zvenčí je

rozhodující. Stále slýchávám: motivujme, motivujte, motivuj. Já

naopak tvrdím, že rozhoduje jen vnitřní motivace. A pokud ji člověk

nemá sám v sobě, tak je úplně zbytečné se mu věnovat. Protože

motivace zvenčí je trvalá asi jako smrad. Vyvětráš a zmizí.

V té době jsem už věděl, že pro úspěch je nejdůležitější osobní

postoj. Dále schopnost ovlivňovat sebe i jiné lidi a to, co nazývám

„instinkt zabijáka“. Také jsem chtěl dokázat, že to, co školím, opravdu

funguje v praxi. A tak jsem potřeboval nějakou laboratoř, kde bych

všechno otestoval. Proto jsem založil společnost TAXUS International.

Začal jsem s potravinovými doplňky. Proč? Protože jsem s nimi měl

zkušenosti. Ale neměl jsem nad nimi kontrolu. Dovážel jsem je přes

zprostředkovatele z Rakouska a USA. Ti mě nutili k pravidelným a dost

vysokým odběrům bez ohledu na to, zda jsem je prodal, nebo ne. A tak

jsem dál hledal vhodný produkt.

25


26


Po večerech jsem dále studoval vše, co nějak souvisí s osobním

rozvojem, psychologií, marketingem atd. Firmu jsem s obtížemi (stále

staré dluhy) rozšířil na Slovensko a do Maďarska.

V roce 2002 jsem se přestěhoval do Prahy. Začal jsem se zabývat

i jinými způsoby podnikání nežli jen síťovým prodejem. Stále mně však

přímý marketing ve všech formách velice přitahuje.

Manželka je jazykově velmi nadaná a já jsem stále studoval, jak

funguje lidský mozek a jak ho ovlivnit. Společně jsme během deseti

®

měsíců vytvořili Revoluční angličtinu TAXUS Learning . Ve čtvrtek

13. 5. 2004 (a pak že 13 je nešťastné číslo!) jsem přivezl z Bratislavy

prvních 100 ks. Přestal jsem na několik let školit a věnoval jsem se jen

Revoluční angličtině a němčině.

Zpočátku jsme denně prodávali 1-2 kusy přímým prodejem a hledali

jsme způsoby, jak jich prodávat více. Testovali jsme je a prodeje rychle

rostly. Během jednoho roku jsem byl bez dluhů.

Koncem roku 2004 to byla úplně neznámá novinka. A za dva roky

jsme pouze v Čechách prodali 17 tisíc kompletů Revoluční angličtiny

a němčiny. Dnes se už prodává v několika zemích a vytvořili jsme i další

a lepší verze podle toho, jak postupuje vývoj a naše poznání. Dnes

prodáváme zásadně vylepšenou verzi. Jsem přesvědčený, že kromě

odstěhování se do ciziny nebo k cizinci domů není lepší metoda, jak se

naučit cizí jazyk.

V jednom kompletu Revoluční angličtiny bylo zpočátku 12 CD.

Když sečteme všechna CD, tak jsme jich prodali za dva a půl roku asi

200 000 jen v Čechách a celkově asi půl milionu kusů za čtyři roky.

U jediného produktu. Přitom každé CD stojí asi 500 českých korun.

První čtyři roky jsme vůbec nemuseli dávat slevy.

Kromě jazykového vzdělávání jsem už od převratu stále studoval

marketing a psychologii. Tak jsem to spojil v Marketingovoupsy

27


chologii. Poznatky ze svých marketingových aktivit jsem sivyhod

nocoval. Miluji testování nových věcí v praxi. Všechno, co seosvěd

čilo, ale i to, co se neosvědčilo, jsem shrnul ve vzdělávacímvideo

programu do počítače s názvem Marketingová psychologie (Instinkt

zabijáka). To je návod, jak uspět v podnikání. A tento návod popírá řadu

tradičních obchodních postupů.

Některým lidem se nelíbí název Instinkt zabijáka.* Připadá jim moc

brutální. Ale o tom to je. Život přece není spravedlivý. A pokud si

to proto někdo nekoupí, nevadí. Já jsem na odmítavé reakce zvyklý už

od dětství. Důležité pro mne však je, aby ti, co si ho koupili, byli

spokojeni.

Myslím si, že většinou jsou, neboť se mě ptají, kdy natočím další díly.

Vzpomínám si, že mě každý odrazoval. Ptali se mě:

„Co chystáš? Angličtinu? Zbláznil ses? Toho už je na trhu tolik!“

Ale přesto jsme uspěli. Udělali jsme to totiž jinak než konkurence.

To samé bylo v případě školení do počítače. Taky nám říkali, že nemáme

šanci uspět. Totéž jsem zažil se svou první knihou.

Jde to. Já jsem si řekl, že uspěji bez ohledu na to, že mám Touretteův

syndrom a tiky. Bez ohledu na meningitidu, skoliózu, že jsempodce

ňovaný, škaredý a plešatý. Bez ohledu na to, že neumím správně česky,

píši knihy a veřejně přednáším.

Zamyslete se, když jsem to dokázal já, pak to musíte dokázat i vy. Já

jsem měl mnohem horší startovní pozici než většina lidí. Podívejte se

sami na sebe. Většinou jste na tom zdravotně mnohem lépe než já. Proč

byste nemohli dosáhnout větších úspěchů než já?

???

A pokud si stále myslíte, že to nejde, pak to je velice jednoduché.

28

* Další informace najdete na www.marketingovapsychologie.cz nebo www.marketingovapsychologia.sk


Máte více výmluv než činů. Sníte o úspěších, ale pouze snít a pozitivně

myslet nestačí. Z vlastní zkušenosti dobře vím, že je mnohem

pohodlnější a jednodušší nadávat na ty, kteří úspěchu dosáhli, než se

o úspěch sám postarat. Mně to trvalo dlouhé roky.

Vím, o čem zde píši. Mohu srovnávat. Vím, jaké je to být dole

i nahoře. Když jste dole, lidé vás neposlouchají. Když jste nahoře,

za vaše názory vám dokonce platí. A věřte mi, že nahoře se taky

mnohem lépe dýchá.

29


KAPITOLA 2

Pravda

30


Můžete mít hodně věcí na tomto světě. Úspěch, nebo neúspěch,

skvělý život, nebo problémy, bohatství, nebo chudobu. Ale nemůžete

mít pravdu, která by se líbila všem lidem kolem vás.

Proč upálili Jana Husa? Proč oběsili Jánošíka? Proč zabili Thomase Becketa?

???

Rád tyto otázky pokládám lidem. Většinou slyším tyto odpovědi:

„Protože měli pravdu. Protože byli hodní na chudé lidi.“

Jan Hus tedy hlásal pravdu. To je samozřejmě pravda. Ale on hlásal svou pravdu. Jenže zase svou pravdu měli i ti, kteří jej dali upálit. Každý má totiž svou pravdu. Proč ho tedy upálili?

???

Hlavním důvodem bylo, že Jan Hus porušil pravidla organizace, jejímž byl členem. A za to se vylučovalo vždy a všude. Jan Hus byl

členem církve.

Náš bývalý prezident Havel si dal na svou prezidentskou standartu:

„Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.“

Totéž tam měl i Masaryk. Jen zapomněli dodat, čí pravda? Můj otec

i děda byli horníci a s „intelektuálskou“ pravdou těchto prezidentů

rozhodně nikdy nesouhlasili. Takže, kde je pravda a kdo má pravdu?

Mimochodem, i Hitler měl přece svou pravdu. Sice zvrácenou,

ale měl ji.

31


Proč o tom vůbec píši?

???

Protože naprostá většina lidí se celý život soustředí na to, aby jiným

lidem dokázali, že mají pravdu. Aby jim „vnutili“ svou pravdu. Aby jim

sdělili svůj názor. Aby jim ukázali, jak jsou skvělí, a že si proto zaslouží

jejich uznání.

Co myslíte, koho na světě zajímá, že vy máte pravdu?

???

Asi šesti miliardám lidí je to úplně šumafuk.

A pak se trápíte, protože jiní lidé vás „málo“ uznávají. Své trápení si

však způsobujete sami tím, že se chcete chlubit i v situacích, kdy to není

vhodné. Vyžadujete uznání za své skvělé názory, i když v danou chvíli

to poslední, co ostatní vyžadují, jsou ty vaše skvělé názory.

Pokud ale naopak někdo oznámí, že něco má, vy odpovíte, že někdo

jiný to má také. Pokud někdo dá najevo, že něčeho dosáhl, vy musíte

doplnit, že někdo jiný také. Ještě si přihodíte, že má i větší výsledky.

A úplně nejvíc ty druhé naštvete, když ten někdo jiný jste vy sami.

Kolikrát jste už odpověděli větou:

„To znám.“ nebo „Já také.“?

Opakuji, že téměř nikoho nezajímá vaše pravda, ale jen jeho vlastní.

A naopak, že každý je přesvědčený o své pravdě. A udělá vše, co je

v jeho silách, aby to sdělil jiným. Pokud mu to nedopřejete, budete s ním

mít problémy.

Navíc často svou pravdu mnoha lidem ani nedokážete sdělit z toho

důvodu, že oni vás prostě nepochopí. Nejde o to, že by byli hloupí, ale

oni jsou „jinak nastavení“. Pokud má někdo strach z letadel, jak

mu vysvětlíte, že létání je skvělý zážitek?

Dokážete vysvětlit rybě, co to je chodit po horách a dýchat čerstvý

vzduch?

32


33


Dokážete vysvětlit dělníkovi výhody rovné daně z příjmů, když mu

jeho odbory vysvětlují, že je spravedlivé, aby bohatí platili více? Těžko

to pochopí, když mu nedochází ani to, že šéf odborů má stejné auto jako

prezident.

Jaká byla moje pravda v mém mládí?

???

Přes 20 let jsem cítil nespravedlivou křivdu. Proč zrovna já mám

tiky? Proč zrovna já musím funět a chrochtat? Proč mám výraz a pohyby

idiota? Komu jsem ublížil, že jsem takto postižený? A co jsem tím

vyřešil?

???

Vůbec nic.

Jen jsem ztratil spoustu let snahou o získání pozitivního mínění

druhých o sobě. Trápil jsem se celé roky. Když jsem s někým mluvil,

snažil jsem se ho přesvědčit o svých skvělých vědomostech, jako by

celý svět neměl na starosti nic jiného než mou nespravedlivě

nedoceněnou osobnost.

Jakmile jsem se přestal zajímat o to, co si o mě druzí myslí, zjistil

jsem, že je to lepší pro mne i pro jiné lidi. Během deseti až patnácti let

došlo u mne k úplnému obratu. Vše se zlepšilo v oblasti vnitřního

duševního stavu, vztahů s lidmi, peněz, pracovních úspěchů, bydlení,

rodinného života atd.

Nyní tyto poznatky předávám jiným lidem na školeních.

A vděk?

???

Stává se mi, že mi po školení někdo zavolá nebo napíše, že jim mé

školení změnilo život. Tito lidé jsou nadšení. A musím přiznat, že mě

to strašně těší. Jenže někteří lidé mi už také dali najevo, že se jim

34


to nelíbilo. Asi jsem se trefil do nějakého citlivého bodu. Ovšem i oni

mají svou pravdu. Mají na ni právo.

Také se mi už doneslo, co si o mě myslí někteří lidé:

„Ten blb s těma tikama to dotáhl tak daleko? To je nespravedlivé!“

A mají pravdu. Jsem ten blb s těma tikama. A je to nespravedlivé.

Nespravedlivé však je i to, že jste se vůbec narodili. Vyhrála totiž jen

jedna spermie z několika milionů. To je ovšem strašně nespravedlivé

vůči těm ostatním milionům jiných spermií. Měli byste si jít stěžovat.

Jenže komu vykřičíte svou pravdu o nespravedlnosti, když se každý

stará především jen o sebe?

???

Poradím vám. Nepřemýšlejte o spravedlnosti. Nepřemýšlejte ani

o vděku. To najdete v pohádkách a v nekonečných seriálech v televizi.

Skutečný život vůbec není o tom, zda je něco spravedlivé, nebo ne.

Co by měli říkat o spravedlnosti či nespravedlnosti obyvatelé malé

polské vesnice ve čtyřicátých letech minulého století? Víte, jak se

ta vesnice jmenovala?

???

Osvětim.

Mimochodem, Josef Mengele nebyl nikdy potrestán. A teď

filozofujte o spravedlnosti.

35


KAPITOLA 3

Kam to

lidé dotáhnou

36


Podívejme se na lidský život z hlediska času a peněz. Podle těchto

dvou hledisek můžeme lidský život rozdělit na tři etapy.

První je období učení. Tehdy žádné peníze nemáte. Někdo vás musí

podporovat. Většinou to jsou rodiče, někdy stát.

Pak přichází druhé období – období práce. A tady byste už měli mít

peníze, které jste získali vlastní zásluhou. Vaše příjmy by se v tomto

období měly zvedat.

Nakonec by mělo přijít období odpočinku. V něm byste si měli svých

peněz nebo důchodu už jen užívat. Je to tak?

???

Nikdy to tak není! To byl ideální případ. Život je přece houpačka.

Jednou jste dole, jednou nahoře. Ale příjmy by se měly zvedat. Alespoň

kvůli inflaci. A v důchodu byste měli mít dost svých peněz, abyste byli

za vodou. Je to tak?

???

Opět tomu tak není. Protože vaše příjmy v důchodu budou jen určitá

procenta z těch největších příjmů, které jste měli, než jste šli

do důchodu. A navíc je ještě snižuje inflace.

peníze

časučení práce odpočinek

37


Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její

plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti

eReading.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist