načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Usmívej se na strach -- Probuzení skutečného srdce statečnosti - Chögyam Trungpa

Usmívej se na strach -- Probuzení skutečného srdce statečnosti

Elektronická kniha: Usmívej se na strach -- Probuzení skutečného srdce statečnosti
Autor:

Mnoho z nás, aniž bychom si to uvědomovali, je ovládáno strachem. Jsme schopni si některé z našich strachů uvědomovat – možná se bojíme mluvit na veřejnosti, máme strach z ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  160
+
-
5,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Maitrea a.s.
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 149
Rozměr: 21 cm
Úprava: tran
Vydání: První vydání v českém jazyce
Spolupracovali: přeložil Antonín R. Machander
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-750-0306-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Mnoho z nás, aniž bychom si to uvědomovali, je ovládáno strachem. Jsme schopni si některé z našich strachů uvědomovat – možná se bojíme mluvit na veřejnosti, máme strach z finančních obtíží nebo ze ztráty milovaných bytostí. Chögyam Trungpa nám ukazuje, že většina z nás trpí daleko pronikavější bázlivostí: strachem ze sebe. Stydíme se a jsme v rozpacích při pohledu na své pocity nebo při uvědomění si svého stylu myšlení a jednání; nechceme být konfrontovaní se skutečností prožívání jednoho momentu za druhým. To je ten strach, který nás drží v pasti cyklů utrpení, zoufalství a úzkosti. Chögyam Trungpa nám poskytuje vizi, jak se posunout za strach a tak objevit vnitřní statečnost, důvěru a potěšení v životě, které spočívá v jádru naší bytosti.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Chögyam Trungpa - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Přeložil Antonín R. Machander


K ATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR

Trungpa, Čhögjam

[Smile at fear. Česky]

Usmívej se na strach : probuzení skutečného srdce statečnosti / Chögyam Trungpa ;

z anglického originálu Smile at fear ... přeložil Antonín R. Machander. -- První

vydání v českém jazyce. -- Praha : Maitrea, 2018

ISBN 978-80-7500-306-5

243.4 * 24-1/-9 * 243.4-584.5 * 159.942 * 613.86 * 24-582/-587 * 159.923.5 * (049)

– tibetský buddhismus

– učení buddhismu

– duchovní cesta

– strach

– zvládání stresu

– sebepoznání

– sebeřízení

– pojednání

22/24 – Náboženství Dálného východu. Indická náboženství. Hinduismus.

Buddhismus [5]

Chögyam Trungpa

Usmívej se na strach

Smile at Fear

Všechna práva vyhrazena na základě dohody se společnostíSham

bhala Publications, Inc., 4720 Walnut Street, Boulder, CO 80301.

Copyright © Diana J. Mukpo, 2009

Translation © Antonín R. Machander, 2016

Czech edition © MAITREA a.s., Praha 2018

ISBN 978-80-7500-306-5


Když se něčeho bojíme, je zapotřebí navázat se svým strachem

vztah, prozkoumat, proč se bojíme a získat určitý pocitpřesvědče

ní. Na strach se můžeme opravdu podívat. Strach pak přestane být

v situaci, která nás chce porazit, určující. Nad strachem můžeme

zvítězit. Pokud si uvědomíme, že strach není strašidlo, můžeme se

od něj osvobodit. Můžeme na strach šlápnout, můžeme získat to, co

se označuje jako nebojácnost. Ale vyžaduje to, abychom se na strach,

když ho uvidíme, pousmáli.

Chögyam Trungpa, Velké východní slunce


Milí čtenáři,

snažíme se, aby naše knihy byly perfektní. Pokud i  přesto objevíte v  knize

nějakou chybu, napište nám na nakladatelstvi@maitrea.cz a my ji rádi opravíme.

Děkujeme, Váš nakladatel.


Obsah

Obsah ....................................................................................... vii

Předmluva ................................................................................. ix

Úvod odpovědné redaktorky ......................................................... xi

Část první: Cesta bojovníka .......................................................... 1

1 Pohlížet na sebe ............................................................. 3

2 Meditace: dotkni se a jdi ............................................. 11

3 Měsíc ve tvém srdci ..................................................... 19

4 Slunce ve tvé hlavě ...................................................... 25

5 Nezničitelná povaha .................................................... 29

6 Posvátný svět ............................................................... 35

7 Výchova bojovníka ...................................................... 39

8 Nenásilí ...................................................................... 45

Část druhá: Cesta nebojácnosti .................................................... 53

9 Překonání pochybnosti ................................................ 55

10 Prostředky statečnosti ................................................. 63

11 Nepodmíněná nebojácnost .......................................... 69

12 Spojení nebe a země .................................................... 75

13 Navázání přátelství se strachem ................................... 83

14 Velkolepá neexistence .................................................. 87


Část třetí: Jízda na energii větrného koně .................................... 91

15 Nepodmíněná důvěra .................................................. 93

16 Objevování větrného koně ........................................... 97

17 Jiskra důvěry ............................................................. 103

18 Druhá strana strachu ................................................. 107

19 Nepřemožitelnost ...................................................... 111

20 Jak vyvolat větrného koně ......................................... 115

Závěr ...................................................................................... 121

Doslov odpovědné redaktorky .................................................... 127

Prameny ................................................................................. 135

Další četba a prameny .............................................................. 137

O autorovi .............................................................................. 141

Rejstřík ................................................................................... 143


ix

Předmluva

R

ozjímání nad učením Chögyama Trungpy pro mě znamená

ponořit se do studny moudrosti, ze které lze nekonečněčerat. Vracím se k tomuto zdroji po více než třicet let a vždy zdenacházím pomoc na mé cestě, objevuji zde něco inspirujícího, něco

provokujícího. Vzhledem k tomu, jak velkým problémům našespolečnost a každý z nás čelíme, jsou učení Trungpy rinpočheho velmi

nápomocná.

Jak je možné, že slova někoho, kdo zemřel před více než dvaceti lety, jsou tak úžasně svěží, aktuální a použitelná v situacích, sekterými jsme v tuto dobu konfrontováni? Ve skutečnosti to příliš divné není, neboť rinpočhe se vždy obracel k tomu, co se právě v tuto chvíli dělo a takový druh přímého, spontánního učení zůstane vždyaktuální a moderní.

Rovněž se zdá, že Trungpa rinpočhe pochopil, jakým problémům budeme v tomto tisíciletí čelit. Všude kolem nás i v nás samotných existuje hodně spěchu, úzkosti, bojácnosti a právě k tomu sevyjadřuje. Můžeme se to snažit skrývat, ale hluboko uvnitř tušíme, že jediné skutečné řešení spočívá v tom, abychom se s nejistotou této doby spřátelili a přijali ji. Je skutečně nutné to udělat nyní – nemáme času nazbyt.

Způsob, jakým nás Chögyam Trungpa probouzí, je provokující, vřelý a úchvatný. Objevila jsem, že jeho učení Shambhaly, které je jádrem této knihy, nám pomáhá otevřít srdce a najít skutečnouodvahu k tomu, abychom se přiblížili ostatním lidem. Znamená to být

Usmívej se na strach

x

zranitelní a současně silní. Neagresivnost a klidné spočinutí přináší

velkou sílu. Rinpočhe to nazývá „být bojovníkem Shambhaly“.My

slím si, že to je něco, po čem všichni toužíme. Přijměme proto jeho

pozvání a pohlédněme upřímně do svého nitra, abychom mohli být

nebojácnými a jemnými lidmi.

Pema Chödrönová

xi

Úvod odpovědné redaktorky

T

ato k nih a pojednává o veškerém strachu, který mámea kterému musíme čelit, od přechodné paniky a úzkosti až k největším

děsům, které se objeví ve spojení s naším životem a smrtí. Jdeo základní zdroje strachu a úzkosti, které na nás všechny působí. Autor

uvádí praktické rady, ale nejsou to žádná rychlá řešení. Snaží se nám

pomoci od základu proměnit naše životy a naše vnímání, abychom

byli schopni přemoci strach a nejen ho na čas potlačili. Autor tvrdí,

že se staneme skutečně nebojácní, když přestaneme před strachem

utíkat a místo toho se s ním spřátelíme. Je nutné se naučit na strach

usmát, což je rozhodující pro to, abychom dosáhli vítězství.

Když píši tento úvod, nacházíme se uprostřed dramatickéekonomické krize, která po celém světě vyvolává šokující vlny strachu a úzkosti. Proto se mi zdá, že je velmi vhodná doba, aby vyšla kniha o tom, jak se strachem pracovat. Při pohledu na podmínky lidského bytí a trvající chaos ve světě je zřejmé, že je stále důležité, abychom se na otázky strachu a nebojácnosti podívali.

Chögyam Trungpa, jeden z největších buddhistickýchučitelů dvacátého století, zemřel v roce 1987. Ale zdá se, že jeho učení o duchovním bojovnictví a statečnosti jsou napsaná právě pro tuto dobu. Rinpočhe měl pocit, že Západ a ve skutečnosti celý svět, bude čelit v jednadvacátém století nesmírným obtížím. Se svýmistudenty mluvil o těchto přicházejících útrapách se směsí důvěrya realizmu. Trungpa rinpočhe (rinpočhe, v překladu „drahocenný“, je titul pro realizované učitele) si byl jist, že lidstvo je schopné zvládnout

Usmívej se na strach

xii

to, co přijde, ale byl rovněž přesvědčen, že výzvy a problémy budou

velmi vážné. Osobně jsem se s ním účastnila střízlivých a uvážlivých

rozhovorů ohledně ekonomické a politické budoucnosti Severní

Ameriky a jiných částí světa.

Sám rinpočhe byl člověk, který ztělesňoval nebojácnost a soucit. V roce 1950 byl jeho rodný Tibet přepaden čínskými komunisty a v roce 1959 byl nucen utéci ze země s vědomím, že byla vypsána cena na jeho hlavu. Vydal se pěšky ze vzdálené oblasti východního Tibetu, hledal útočiště v Indii a na cestě, která trvala deset měsíců, vedl skupinu tři sta Tibeťanů. Je snad zbytečné říkat, že se setkali s extrémními výzvami a s mnoha příležitostmi pohlédnout zblízka na svůj strach.

Větší část skupiny byla zadržena v posledním měsíci putování, když se snažili překročit řeku Brahmaputru v jižním Tibetu. Jen padesát z nich se dostalo do Indie. Během této cesty se Trungpa rinpočhe spoléhal na svůj meditativní vhled, coby základ pro svoji sílu a odvahu, a nikdy nepřestal doporučovat tento přístup ostatním.

Po útěku z Tibetu bylo pro něj velmi smutné, že již nikdy nemohl spatřit svoji matku ani ostatní členy své rodiny. Přesto později, po mnoha letech, dával najevo velký soucit vůči Mao Ce-tungovi,revolučnímu vůdci, který invazi do Tibetu přikázal. V této knizepředává ostatním buddhistické učení, které je základem tohoto druhu soucitné statečnosti.

Každý z nás je schopen právě nyní probudit ve svém životěpodobný druh odvahy. To, co nás děsí, se během různých desetiletí příliš nemění, ani není příliš odlišné u různých lidí. Základní strach, se kterým musíme pracovat, je strach, že ztratíme sebe. Když jeohrožena tvrz ega, strach je jedním z našich nejsilnějších obrannýchmechanizmů. Když začneme strach obnažovat a rozkládat, je to jeden z největších darů, které můžeme dát sobě a druhým.

Úvod odpovědné redaktorky

xiii

V této knize používá Chögyam Trungpa obraz bojovníka k tomu, aby popsal postoj, který je nutné přijmout, abychom vyvolalinebojácnost a statečnost v naší duchovní praxi i v našich životech. Rinpočhe si uvědomil, že aby moderní spiritualita mohla skutečně sloužitpotřebám této doby, musí být světské a náboženské mnohem více spojeno. Odráží se to v jeho použití metafory Šambhaly, mytické zeměosvícených obyvatel, kterým vládli dobrotiví panovníci. Šambhala jesymbol snahy vybudovat dobrou společnost. Klade se zde důraz na plnou účast v našem každodenním životě. Když rinpočhe mluví o síle světa Šambhaly, poukazuje částečně na to, jak práce se světskými, běžnými aspekty života může mít transcendentální dimenzi. Ukazuje nám, že svět, takový, jaký je, obsahuje důstojnost a krásu.

Chögyam Trungpa probírá mnoho úrovní, jak pracovat sestrachem, nejen v podobě překážek v naší mysli, ale také se zmiňuje o tom, jak se máme správně zachovat v nejkrajnějších situacích, kdy může dojít k boji se skutečným nepřítelem. Zdá se, že časy ve kterých žijeme, volají po druhu výrazné odvahy, kterou rinpočhe osvětluje na příkladech. Protože rinpočhe ve svém životě pracovals obzvláště náročnými situacemi, chápe výzvy skutečného života. Neostýchá se takové situace probírat. Současně mluví o tom, jak každá chvíle může být příležitostí k probuzení důvěry, neboť můžeme spatřitposvátnost v každodenním životě, což je obzvláště silná protilátka vůči strachu a úzkosti. Jedna z výrazných charakteristik jeho přístupu spočívá v odmítání agresivity coby strategie k překonávání překážek. Hluboká a mocná studna jemnosti je základem statečnostibojovníka Shambhaly, což je praktikující člověk, který se chce plně účastnit života bez arogance a agresivity. Pokud jsme ohroženi, všichni se příliš snadno rozzlobíme. Když dostaneme úder, máme chuť úder vrátit. Rinpočhe nám ukazuje alternativy, které jsou mocné, aniž by byly destruktivní. Je v tom moudrost, kterou potřebujeme.

Usmívej se na strach

xiv

Tato učení nejsou jen účinná a plná energie, ale jsou současně také srdečná a upřímná. Zdůrazňují naše spojení se srdcem učení, o kterém bychom mohli říci, že je to srdce Buddhy i srdceShambhaly. Láska je nesmírně mocná, což všichni víme. Chögyam Trungpa popisuje spojení s citlivostí srdce a smutkem jako energii, kterápohání rozvoj skutečné lidské statečnosti nebo bojovnictví. K tomuto tématu se vrací znovu a znovu. Klíčovým prvkem je také spojení měkkosti a pevnosti, což je významná součást bojovníkovy cesty. Opakovaně doporučuje meditaci jako klíč k odhalení a otevřenítohoto potenciálu.

Závěr knihy pojednává o potřebě být ryzím a plně lidským.Pokud jsme ochotni být zranitelnými, můžeme díky této zranitelnosti objevit nepřemožitelnost. Když nemáme co ztratit, nemůžeme být přemoženi. Pokud se ničeho nebojíme, nemůžeme být poraženi.

Nechť máte radost z cesty díky strachu a nebojácnosti. Nechť podnítí ryzí statečnost a přispěje k úsměvu nebojácnosti. Nechťpomůže přinést klid a blahobyt tomuto světu.

Carolyn Rose Gimianová

Halifax, Nové Skotsko


Část první

CESTA BOJOV NÍK A

Stát se bojovníkem a pohlédnout na sebe, je spíše věc upřímnosti než

sebeodsuzování. Pokud se na sebe díváme, můžeme zjistit, že jsme byli

špatnými chlapci nebo děvčaty a můžeme ze sebe získat hrozný dojem.

Možná se dostaví pocit, že je naše existence ubohá, zcela černá jako

dehet, podobná černé díře v Kalkatě. Nebo naopak můžeme na sobě

spatřit něco dobrého. Idea spočívá prostě v tom postavit se čelemk fak

tům. Hraje v tom velmi důležitou roli upřímnost. Jde hlavně o to, vidět

prostou a zřetelnou pravdu o sobě. Budeme-li k sobě upřímní,rozvine

me ryzí, základní úroveň pravdy. Není nijak nutné se ponižovat. Prostě

je třeba objevovat to, co tady je, pouze to vidět a pak se zastavit! Tímto

způsobem se nejdříve na sebe dívat a neodsuzovat se. Je důležité se v tom

okamžiku držet faktů. „Pouze se dívejte a vidíte-li situaci v největší

možné úplnosti, začnete být bojovníky.“


3

1

Pohlížet na sebe

N

aším tématem je bojovnictví. Každý, kdo má zájem slyšet

pravdu, která se v buddhismu nazývá dharma, každý, kdo

má zájem o sobě něco zjistit, a každý, kdo má zájem praktikovat

meditaci, je v podstatě bojovníkem. Mnoho přístupůke spiritualitě a všeobecně k životu je ovlivněno zbabělostí. Pokud se bojíme

na sebe pohlédnout a vidět se, můžeme používat duchovnost nebo

náboženství jako způsob pohlížení na sebe, aniž bychom se cokoliv

o sobě dozvěděli. Pokud jsou lidé ze sebe v rozpacích, pak nejsou

odvážní. Ale když má člověk ochotu na sebe pohlédnout, zkoumat

se a v danou chvíli praktikovat bdělost, stane se bojovníkem.

Výraz „bojovník“ vychází z překladu tibetského slova pawo. Pa znamená statečný a wo je člověk, který to ztělesňuje, „člověk, který je statečný“. Tradice bojovnictví, kterou zde probíráme, je tradicestatečnosti. Možná si bojovníka představujete jako někoho, kdo bojuje. Ale v tomto případě nemluvíme o bojovníkovi jako o někom, kdo se účastní boje. Bojovnictví se v tomto pojetí týká základní statečnosti a nebojácnosti.

Bojovnictví je založeno na překonávání zbabělosti a našeho pocitu zranění. Pokud se cítíme zásadně zranění, můžeme mít strach, že někdo bude chtít naši ránu sešít, aby se zhojila. Je také možné, že ránu již máme sešitou a bojíme se, aby stehy někdo nechtěl odstranit. Přístup bojovníka spočívá v tom, že se postaví

Usmívej se na strach

4

čelem ke všem těmto situacím strachu či zbabělosti. Hlavnímcílem bojovníka je nemít žádný strach, ale základem bojovnictví

je strach samotný. Abychom byli beze strachu, musíme nejdříve

zjistit, co strach je.

Strach je nervozita, strach je úzkost, strach je pocitnepatřičnosti, pocit, že vůbec nebudeme schopni čelit výzvám každodenního života. Cítíme, že život nás zmáhá, je zdrcující. Aby lidé svůj strach potlačili, mohou používat sedativa nebo jógu a snažit se tak pouze proplouvat životem. Dovolíme si udělat příležitostné přestávky tím, že zajdeme na kávu nebo do nákupního střediska. Zkoušímevšemožné triky a úskoky v naději, že zažijeme nebojácnost tím, že svoji mysl od strachu odpoutáme.

Odkud strach pochází? Vzniká ze základního zmatku.A odkud pochází základní zmatek? Vzniká z toho, že nejsme schopni harmonizovat nebo synchronizovat mysl a tělo. I v praximeditačního sezení, pokud špatně sedíme na polštáři, také nejsmeschopni mysl a tělo synchronizovat. Necítíme místo, na kterémsedíme, nemáme pocit ze své pozice. To rovněž platí o našem životě celkově. Když se necítíme zakotvení nebo důkladné usazení ve svém světě, nejsme schopni navázat vztah se svou zkušeností nebo s ostatním světem.

Problém tedy začíná velmi prostě. Když není tělo s myslísynchronizováno, cítíme se jako karikatura sebe sama, téměř jakoprimitivní idiot nebo klaun. V takové situaci je velmi těžké navázat vztah s ostatním světem.

Je to zjednodušená verze toho, co se nazývá mentalitazapadajícího slunce, což znamená, že člověk zcela ztratí směřováník základní harmonii lidského bytí. Idea zapadajícího slunce spočívá v tom, že slunce v našem světě zapadá a my nejsme schopni se nad temnotu pozvednout. Máme pocit, že je zde pouze trápení, stíny, žalář, život

1 Pohlížet na sebe

5

ve stoce. Abychom se s tím vyrovnali, můžeme jít do velmi tmavého

sklepení se špatným osvětlením, kde se opijeme. Nazývá se to klub.

Tancujeme zde jako opilá opice, která dávno zapomněla na banány

a na svůj domov v džungli. Opice ve sklepení oslavuje, popíjí levné

pivo a celá, včetně svého ocasu, se natřásá. Na samotném tančení

není nic špatného, ale v tomto případě je to forma úniku nebovyloučení strachu. Je to velmi smutné. Je to zapadající slunce. Je to slepá

ulice, skutečně slepá cesta.

Naproti tomu může v našem životě zcela vyjít Velké východní slunce. Je to slunce bdělosti, slunce lidské důstojnosti. Je velké,protože představuje povznesení a kvality otevřenosti a jemnosti. Máme povznesený pocit z pozice nebo místa ve světě, který nazýváme pocit dobrého držení hlavy a ramen. Je na východě, protože máme úsměv na tváři. Východ představuje svítání. Když se ráno podíváme poprvé ven, vidíme, že světlo přichází z východu, dokonce dříve, než vyjde slunce. Takže východ je úsměv, který máme, když se probudíme. Slunce začíná vycházet. Se svítáním přichází čerstvý vzduch. Slunce je tedy na východě a je velké.

Slunce, které vidíme na obloze kolem desíti hodin ráno, je slunce v plné síle. Je to protiklad k obrazu opilé opice, jež tančí o půlnoci pod světlem elektrických žárovek. Kontrast je mimořádně šokující. Vize Velkého východního slunce je svěží, jasná a ostrá, povznáší nás a probouzí.

Další detaily můžeme studovat později, ale nejdříve bychom měli probrat základní pochopení strachu a nebojácnosti. Jedna z hlavních překážek nebojácnosti jsou návykové vzorce, které umožňují nášsebeklam. Obyčejně si nedovolíme, abychom měli se sebou úplnou zkušenost. Znamená to, že máme strach na sebe pohlédnout. Prožít nejhlubší nitro své existence přivádí hodně lidí do rozpaků. Mnoho lidí se snaží najít takovou duchovní cestu, aby na sebe pohlédnout

Usmívej se na strach

6

nemuseli, ale přesto se mohli osvobodit – ve skutečnosti se chtějí

osvobodit od sebe, což je vpravdě nemožné. To nejsme schopnidokázat. Je nutné být k sobě upřímní. Musíme vidět své vnitřnosti,

své skutečné sračky, své nejméně žádoucí části. Musíme je vidět. To

je základ bojovnictví a podstata vítězství nad strachem. Musíme se

vystavit svému strachu, musíme se na něj podívat, studovat ho,pracovat s ním a praktikovat s ním meditaci.

Také se musíme vzdát představy božského spasitele, což nemá nic do činění s tím, ke kterému náboženství patříme, ale týká se to představy někoho nebo něčeho, co nás spasí, aniž bychom museli prožívat nějakou bolest. Vzdát se této falešné naděje je první krok. Musíme být se sebou. Musíme být skutečnými lidmi. Neexistuje možnost se jen vymlouvat a chodit kolem horké kaše v naději,že získáme to nejlepší. Pokud máme opravdu zájem se sebou pracovat, nemůžeme žít tento dvojí život, osvojit si ideje, techniky a koncepty všeho druhu, čistě kvůli tomu, abychom se sobě vzdálili nebo před sebou unikli. Nazýváme to duchovním materialismem, je to naděje, že můžeme nádherně spát v narkóze a jakmile procitneme, vše bude vyřešeno, zašito, vše bude vyléčeno. V takovém případě bychomžádnými bolestmi nebo problémy procházet nemuseli.

V ryzí duchovní disciplíně takto postupovat není možné.Můžeme sami sebe sice přesvědčit, že existuje nějaká úžasná náboženská disciplína, která nám umožní přejít přímo do duchovní extáze.Můžeme sami sebe přesvědčit, že tento svět neexistuje, že existuje pouze říše ducha. Nicméně později se k nám něco vrátí, neboť není možné oklamat základní zákon, což je karma neboli zákon příčinya následku. Ten není možné podvést.

Musíme mnohému čelit. Musíme se mnohého vzdát. Možnánechceme, ale přesto, pokud chceme být k sobě laskaví, je to nutné. Možná se nám to nelíbí, ale je to tak. Na druhé straně, pokud si

1 Pohlížet na sebe

7

chcete ublížit zálibou v neuróze zapadajícího slunce, je to vaše věc

a nikoho jiného. Nikdo vás před vámi samotnými nezachrání.Můžete pokračovat, ale později toho budete určitě velmi hluboce litovat.

Do té doby můžete nahromadit tolik odpadu a smetí, že nebudetéměř možné situaci napravit. Skončíte na velmi ubohém místě.

Často dáváme přednost tomu si ubližovat. Zdá se nám, že máme lepší pocit, když pokračujeme ve svých návykových vzorcích, než když si pomáháme. Ve škole jsme slyšeli, že je dobré tvrděstudovat. Je možné, že nám rodiče říkali, abychom snědli vše, co máme na talíři, neboť nám to prospěje. Mnoho lidí na světě hladoví a my můžeme být šťastní, že máme před sebou jídlo. Měli bychom ho sníst. Možná nám takové rady mohly pomoci. Ale jepravděpodobné, že v době, kdy jsme je slyšeli, zdály se nám, kvůli stavu našímysli, zcela nepřijatelné. Nicméně takový ortodoxní názor a vyjádření disciplíny mají v sobě prvek pravdy.

Musíme dojít k rozhodnutí, abychom na sebe pohlédli a pravdivě se vnímali. Někteří z nás se nacházejí ve velmi zoufalých a hluboce ponižujících situacích. Někteří z nás naopak zažívají velmiskvělé situace a dobré události. Nicméně, ať to dopadne jakkoliv, ať naše zkoumání přinese naději, nebo strach, je nutné na sebe pohlédnout. Je třeba, abychom sebe objevili, pohlédli si do tváře a kromě toho se vzdali svého soukromí a zábran.

Při použití slova soukromí může dojít v angličtině, případně v češtině, k významovému problému. Jediná doba, kdy se seboumůžeme opravdu být, ve skutečnosti nastane, pokud se soukromívzdáme. Naše běžné pojetí soukromí totiž opravdovým soukromím není. Říkáme: „Potřebuji své soukromí.“ Pokud se však snažíme do tak zvaného soukromí uzavřít, zjistíme, že začneme sami sobě překážet. Takovou situaci v žádném případě není možné za soukromípovažovat. Soukromí zde neexistuje. Místo toho máme pocit, že jsme zcela

Usmívej se na strach

8

bombardováni vnitřními emocemi a myšlenkami, které nám berou

příležitost být se sebou a plně se uvolnit. Avšak pokud se jednou

začneme soukromí vzdávat, otevřeme své srdce a celou svouexistenci ostatnímu světu, najdeme větší soukromí. Zjistíme, že skutečně

objevujeme sami sebe.

Jediný způsob, jak se uvolnit, je otevřít své srdce. Získáme pak příležitost zahlédnout, kdo jsme. Taková zkušenost se podobáotevření padáku. Když vyskočíme z letadla a otevřeme padák, jsme na obloze sami se sebou. Někdy je to velmi děsivé, ale na druhéstraně, když tento krok uděláme, celá situace, celá cesta získá smysl. Musíme to skutečně udělat, a pak to pochopíme. Vzdát se soukromí není proces závislý na vzdělání a logice, ale dojde k němu přímo v tu chvíli, když to uděláme.

Musíme se vzdát zábran, ale není to exhibice. Bez zábran budeme sami vůči sobě pravdiví. Prostě se vzdáme soukromí, pocitunesmělosti a touhy si udělat osobní „výlet“. Když se toho vzdáme,neznamená to, že se staneme exhibicionisty, ale můžeme být opravdovým člověkem. Když se vzdáme kouření, nemusíme prohlašovat, že jsme to udělali. Je možné, že to nikdo nezpozoruje. Prostě už dálnekouříme. Může nás rmoutit, že nikdo neocení naši schopnost to dokázat, ale na druhé straně na tom přeci nezáleží. Když se vzdáme svého soukromí, nadále chodíme a stojíme na dvou nohou jako ostatní lidské bytosti. Díváme se na vesmír nadále dvěma očima a je to tak v pořádku. Staneme se poprvé plně důstojnou bytostí, ale nemusíme to prohlašovat. Zastavíme na červenou. Rozjedeme se, až se objeví zelená. Je to nudný svět. Musíme však udělat první krok. Pakzjistíme, že nadále stojíme na stejném místě a udržujeme stejnou pozici, která je někdy hrozná, někdy dobrá, ale je stále pevná. V určitém smyslu je to velmi humorné, snad i bolestné, ale možná tomu tak není! V každém případě vítejte v bojovnickém světě.

1 Pohlížet na sebe

9

Posléze si začneme uvědomovat, že v sobě máme něco, co jeelementárním způsobem v podstatě dobré. Překračuje to pojetí dobra a zla. Existuje v nás všech něco cenného, prospěšného a zdravého. Poprvé vidíme Velké východní slunce. Dobro pochází z objevu vize Velkého východního slunce. Takové dobro je základní nebo prvotní dobro, které v nás je. Toto dobro již máme. Takové dobro znamená totéž, co statečnost. Je zde neustále. Kdykoli vidíme jasnoua krásnou barvu, jsme svědky svého vlastního vrozeného dobra.Kdykoli slyšíme něžný a krásný zvuk, slyšíme své vlastní základní dobro. Kdykoliv ochutnáme něco sladkého nebo kyselého, prožíváme své vlastní základní dobro. Pokud jsme v místnosti a otevřeme dveře, vykročíme ven, pocítíme náhlý vánek čerstvého vzduchu. Takový prožitek může trvat jen vteřinu, ale tento závan čerstvého vzduchu má vůni základního dobra.

Podobné věci zažíváme neustále, ale my je ignorujeme, neboť si myslíme, že nejsou důležité, jsou světské a všední, je to pouzeobyčejná shoda náhod. Nicméně je cenné použít vše, s čím sesetkáváme a má to onu zvláštní povahu dobra. Začneme si uvědomovat, že v našem životě, všude kolem nás již není agrese a jsme schopni opakovaně pocítit čerstvost uvědomění si svého dobra.

Neměli bychom se však ukvapovat a nejdříve měli pohlédnout na sebe. Pokud vložíme stoprocentně své srdce do toho, abychom se na sebe podívali, pak se spojíme s nepodmíněným dobrem. Pokud do toho však vložíme jen padesát procent, pak se snažíme se situací smlouvat a příliš mnoho se nestane. Když jsme v nejhlubším smyslu pravdiví, nepotřebujeme podmíněné posouzení, zda jsme dobří nebo špatní, neboť dobří opravdu jsme, neznamená to, že se dobrýmiterve staneme.

Když na sebe pohlédneme důkladně a plně, zjistíme, že existuje ještě něco za tím, na co pohlížíme. Existuje v nás něco v podstatě



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist