Kniha: Usain Bolt: nejrychlejší muž planety - John Murray

USAIN BOLT: NEJRYCHLEJŠÍ MUŽ PLANETY

6362

10. KAPITOLA

Všechno zlé je k něčemu dobré

„BOLTE, PŘEDVEDL JSI, ŽE V TOBĚ NĚCO JE. Ukázal jsi,

že máš srdce. Tvůj příští úkol je dokázat, že na to

máš, až na tom bude opravdu záležet – toznamená na velkém šampionátu.“

Trenér Mills promlouval k  Usainovi po další

těžké tréninkové jednotce. Během předchozího

roku příprava postupně přinášela čím dál lepší výsledky. V  roce 2006 se nekonal žádný velký

šampionát, takže hlavním cílem bylo posouvat

se pořád dál, pokračovat v dalším zdokonalování

a minimalizovat nebezpečí případných problémů

se zraněním.

Ale už to nebyla jen samá práce a žádná zábava.

Stejně jako Usain nikdy nedovolil, aby mu školní

povinnosti bránily užívat si, rád se potloukal po

Racers Track Clubu. Zatímco někteří jeho soupeři

vedli velmi nudný život, dvacet čtyři hodin denně

byli oddaní atletice, Usain byl z  jiného těsta. Potřeboval se bavit.

Život ve velkém městě a ve světlech Kingstonu

byl úplně jiný svět než ten v tiché vesniciCoxheath. Dalo se tam toho tolik vidět a dělat – ve dne

i v noci. Jeho oblíbenou zábavou bylo jít si zatančit

do kingstonských klubů s NJ a dalšími kamarády.

Vždycky předváděl nějaké nové a bláznivé taneční

pohyby. Byl to výborný způsob, jak po náročném

tréninku upustit trochu páry.

Trenér Mills mu nevyčítal, že si jde čas od času

povyrazit. Ovšem jakmile nabyl dojmu, že se to

kříží s jeho závazky k atletice, neváhal a zaťal mu

tipec.

„Bolte, trávíš víc času na tanečním parketu než

na tréninkové dráze.“

„Ale no tak, trenére, mně to dělá dobře. Mělbyste vidět, jak si při tanci máknu – potím se jako kůň.“

„Kdybys sprintu věnoval alespoň polovinu

toho, co dáváš tancování, zaběhl bys dvoustovku

za 18 vteřin! Až budeš olympijský vítěz, můžeš si

fl ámovat, jak chceš. Ale do té doby potřebuješpořádně zabrat.“

JOHN MURRAY USAIN BOLT: NEJRYCHLEJŠÍ MUŽ PLANETY

6564

Mistrovství světa 2007 v  Osace bylo za dveřmi a  Usain dostal vzkaz – byl čas dát se do práce. Kdyby do Japonska odletěl v  nejlepší formě,

vždycky existovala šance na zisk medaile,zejména pokud by tam nebyl jeho největší soupeř. Rok

předtím totiž přišla zpráva, že Justin Gatlin byl

shledán vinným z  toho, že podváděl, aby zlepšil

svůj výkon. Za trest ho na osm let vyloučili ze

všech soutěží.

Když to Usain zjistil, neměl slov. Nemohluvěřit, že se nějaký sportovec uchýlí k  podvodu jen

proto, aby vyhrál. Zoufale toužil být nejlepší, ale

jen férovým způsobem, díky svému talentua tvrdé dřině – nikdy za tu cenu, že by podváděl.A pokud některý atlet běžel v ten den rychleji, pakjedinou možností bylo to uznat a přijmout – a snažit

se ještě víc, aby ho příště porazil.

Během Gatlinovy absence se stal jiný Američan

– Tyson Gay – tím mužem, kterého musel v Osace

porazit. V  sezoně už zaběhl 200 metrů za 19,62.

O takovém čase si mohl Usain nechat jen zdát.

Tyson nebyl rychlý jen na dvoustovce, uměl

zaběhnout rychle taky poloviční trať. Ve fi nále

v  Osace porazil Usainova krajana Asafu Powella

a  získal zlato, což Usain samozřejmě vnímal, neboť Asafa držel na stovce světový rekord.

„Dávej si pozor v  posledních třiceti metrech,

Usaine,“ varoval ho Asafa. „Čím víc závodpokročí, tím víc zrychluje.“

Avšak Usain nemohl myslet moc dopředu.

Zaprvé si musel nejprve zajistit postup do fi -

nále. Poté co prosvištěl prvním rozběhem, vyhrál

další dvě kola, aniž by ho to stálo příliš energie –

prostě běžel tak, jak ho trenér Mills instruoval. To

znamenalo, že mu ve fi nále příslušela pátá dráha,

běžel přesně v centru všeho, vtěsnaný meziTysonem Gayem a jeho kolegou z týmu USA Wallacem

Spearmonem Juniorem.

Usain byl pořádně nabuzený. Neměl žádné

nervy, nebyl ani nerozehřátý, nenašlo se nic, co by

ho rozhodilo. Jakmile ohlásili jeho jméno,zamával fanouškům. Vyrazil z  bloků a  zatáčkou proběhl nejrychleji ze všech. Tyson k  němu byl tak

blízko, že slyšel, jak dýchá, stejně jako zvuk jeho

treter, jak dopadávají na dráhu, ale klíčové bylo,

že Usain vedl.

Do cíle zbývalo už jen devadesát metrů. „Může

tohle být ta chvíle?“ napadlo ho.

Potom koutkem oka najednou postřehl postavu v bíločerveném tílku USA. Tyson se na nějdotáhnul a běžel po jeho boku. Usain napjal všechny

síly, aby mu stačil, ale nebylo to nic platné.AmeJOHN MURRAY

ričan cestou k cíli zvýšil svůj náskok. Asafa o těch

posledních třiceti metrech mluvil pravdu!

Jakmile Usain proběhl cílem, měl smíšenépocity. Stříbrná medaile znamenala úžasný výsledek

a on konečně uspěl na velkém šampionátu. Jenom

ta medaile neměla barvu, jakou opravdu chtěl.

Hned jak závod skončil, objal se s  Tysonem.

Rodiče ho vždycky vedli k  tomu, aby byl slušný

a zdvořilý, a Usain nezapomínal dát soupeřůmnajevo uznání a respekt.

„Jak se mohlo stát, že byl Tyson na koncizávodu o  tolik rychlejší?“ ptal se trenéra Millse večer

po fi nále.

„Protože je lepší a silnější než ty, Bolte. Pokud

chceš v Pekingu vyhrát, musíš zabrat ještě víc.“

11. KAPITOL A

Nejrychlejší člověk planety

USAIN SE NAHRBIL NA STARTOVNÍCH BLOCÍCH. Hned

napravo od sebe straně měl Tysona Gaye a ten byl

tak blízko, že slyšel každé jeho nadechnutí. Vůbec

poprvé závodil s americkým rivalem nastometrové trati.

Na tomhle mítinku v  New Yorku totiž Usain

běžel jako profesionální atlet stovku teprve poáté. Poslední dva roky se dostával s koučemMillsem do sporů kvůli tomu, jakou další disciplínu

na závodech k běhu na 200 metrů přibrat.A trenér upřednostňoval čtyřstovku.

„No tak, trenére, 400 metrů, víte vůbec, jak je

to dlouhé? Potřebuju vytěžit co nejvíc ze svérychlosti a to se dá na kratších vzdálenostech, jako je

JOHN MURRAY USAIN BOLT: NEJRYCHLEJŠÍ MUŽ PLANETY

6968

stovka,“ argumentoval Usain. Běh na 400 metrů

ho nikdy nebral – byl vyčerpávající a hodně bolel!

„Jenže na stovku musíš běžet bez chybičky, tam

nesmíš zaváhat, Bolte. Jeden omyl a  ocitneš se

mimo hru. K tomu potřebuješ skvěle odstartovat,

což je těžké, protože jsi tak vysoký.“

Spor zuřil dál, až nakonec uzavřeli dohodu, že

Usain si výjimečně zkusí závod na 100 metrů.Pokud by ho zaběhl dobře, bude v roce 2008 závodit

na stovce. A jestli ne, půjde na 400 metrů.Myšlenky na sezonu plnou bolesti byly pro Usaina víc než

dostatečnou motivací. Při svém debutu na stovce

zaběhl rychle, za 10,03. Jeho čas byl tak dobrý, že

až zaskočil kouče Millse, který neměl jinoumožnost, než vyhovět Usainovu přání.

A  tak byl tady, v  New Yorku, připravený otestovat sám sebe proti muži, který ho porazilv Osace. Zapomeňte na to, že vysocí lidé jsou v blocích

pomalí, na „b“ podle „bang!“ prásknutí z pistole,

jak říkával Linford Christie, Usain vyrazil a nabral rychlost s dravostí vozu Formule 1. Tyson byl

o  osmnáct centimetrů menší než Usain a  proslul

svými rychlými nástupy, ale tentokrát začal okamžitě ztrácet.

Usain utíkal dál, odhodlaný zvyšovat vedení.

Měl delší nohy – v tom byla jeho výhoda –,a potřeboval tudíž méně kroků než Tyson. Kolenazvedal tak vysoko, že mu sahala skoro až ke hrudi.

Jakmile se přiblížili cíli na třicet metrů, Usaina

napadlo, jestli Tyson dokáže ještě vzdorovat,stejně jako on v Osace. Ale veškerá dřina natréninkové dráze se vyplatila. Dostal se do špičkové formy,

přesně jak to trenér Mills plánoval. Usain byl lepší

a silnější než kdy předtím – a co víc, ve fi niši svůj

náskok před Tysonem ještě zvýšil.

Jakmile proťal cílovou čáru, zvedl Usain vítězoslavně obě ruce. Byl tak nadšený, že nezastavil,

pokračoval v běhu dál a přitom se radostí bušil do

hrudníku. Tím ukazoval, co pro něj tohle vítězství

znamená.

Hluk na stadionu byl ohlušující. Ačkoli byli

v  USA, Usain měl v  hledišti silnou podporu, poněvadž v New Yorku žila spousta Jamajčanů. Ale

znělo to spíš tak, jako by tady sešla celá Jamajka.

„Proč jsou ale všichni až takhle nadšení?“ naadlo Usaina, když se rozhlédl a viděl diváky, jak

vstávají a radostně zvedají pěsti do vzduchu.

Pak zahlédl ofi ciální čas a došlo mu to.

9,72.

Určitě ano? Znovu se podíval, aby se ujistil.

Byl tam, ofi ciální čas vítěze: 9,72 vteřiny.

Usain překonal světový rekord na 100 metrů!