načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Upíří kníže /2.vydání/ - Darren Shan

Upíří kníže /2.vydání/
-6%
sleva

Kniha: Upíří kníže /2.vydání/
Autor:

Šestou knihou se završuje druhá trojice hororových příběhůo poloupírovi Darrenu Shanovi. Při nelítostných prověřovacíchzkouškách o způsobilosti stát se právoplatným upírem se ... (celý popis)


hodnoceni - 80.4%hodnoceni - 80.4%hodnoceni - 80.4%hodnoceni - 80.4%hodnoceni - 80.4% 94%   celkové hodnocení
5 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: Albatros
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2009
Počet stran: 152
Rozměr: 200x130
Úprava: 145 stran
Vydání: 2. vyd.
Název originálu: Vampire prince
Spolupracovali: přeložil Richard Podaný
Jazyk: česky
Vazba: pevná
EAN: 9788000022857
Ukázka: » zobrazit ukázku
Literární ceny
Kniha získala literární cenu "SUK Čteme všichni - 2007 - 20 nejčtenějších knih roku na základě výsledků ankety dětí (16)".
Více informací o prestižních literárních oceněních lze nalézt na stránce » literární ceny.
Popis

Šestou knihou se završuje druhá trojice hororových příběhůo poloupírovi Darrenu Shanovi. Při nelítostných prověřovacíchzkouškách o způsobilosti stát se právoplatným upírem se Darrendomníval, že nic horšího už ho potkat nemůže. Do Upíří hory všakpronikli nepřátelští vampýři, očividně proto, aby naplnili proroctvío příchodu Pána vampýrů. V Hoře se schyluje k smrtonosné bitvě...Ani v této zoufalé situaci se však psanec Darren nevzdá, z Hory neuprchnea udělá vše proto, aby odvrátil zkázu upířího klanu.

Související tituly dle názvu:
Upíří hora Upíří hora
Shan Darren
Cena: 187 Kč
Lovci z přítmí (7. díl) Lovci z přítmí (7. díl)
Shan Darren
Cena: 187 Kč
ZOM-B 2 V podzemí ZOM-B 2 V podzemí
Shan Darren
Cena: 212 Kč
Upíři Upíři
Curran Bob
Cena: 222 Kč
Lovci z přítmí Lovci z přítmí
Shan Darren
Cena: 67 Kč
Zákazníci kupující knihu "Upíří kníže /2.vydání/" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

(46)

DESÁTÁ KAPITOLA

Z

vedl jsem ruku k obraně, když tu se tři dospělí vlcirozštěkali – ale ne na mě, ani na útočníka. Soustředili se na nějaké jiné nebezpečí, které se blížilo z chodby, anepovšimli si, v jakém jsem maléru. Pozornost tomu nevěnova la ani Magda, ta jen klidně ležela jako předtím a zvědavě, ale nijak vyděšeně se na mě dívala. Než jsem stačil zasadit ránu, ten tvor, co mě držel, řekl něco asi jako Gúrlááábššt. Chtěl jsem na něj taky něco křiknout, ale mezi zuby jsem měl tu kost, a tak ze mě vyšlo jen zdušené zachrochtání. „Gúrlááábššt!“ vybafl útočník znovu, pak ale kost vyrval a místo ní mi na ústa přitiskl suché prsty. Došlo mi, že nejsem v ohrožení života, a tak jsem se uklidnil a jen jsem podezřívavě sledoval toho tvora, který mě srazil k zemi. Polekaně jsem si uvědomil, že to je jeden z těchvybledlých, bělookých Strážců krve. Byl hubený a vypadalzneokojeně. Položil prst na rty i sám sobě, pak ukázal na vlky – ti štěkali jako o život – a potom zase na strop jeskyně, odkud seskočil. Dostrkal mě ke stěně, uká zal na úchyty pro prsty na skále a nato zmizel ve tmě.


(47)

Chvilku jsem váhavě postával, ale potom jsem se podíval

na rozčilené vlky a lezl jsem za ním.

Na horní části skalní stěny byla trhlina a Strážce mě do ní

zavedl. Sám vklouzl do menšího otvoru kousek vedle. Mlčky

jsem čekal a srdce mi bilo na poplach. Pak jsem uslyšel, jak

někdo na vzteklé vlky mluví. „Ticho!“ sykl ten hlas.„Sklap

něte, čokli prašiví!“

Vlci přestali výt, ale dál výhružně vrčeli. Vycouvali od ús tí

chodby a já jsem po chvilce uviděl nachovou tvář, jak vy

koukla ze stínu: vampýr!

„Vlci!“ odfrkl si vampýr a plivl na zem. „Mor na jejich oči!“

„Nech je plavat,“ ozval se druhý vampýr za jeho zády. „Když

jim nebudeme lézt do cesty, ani si nás nevšimnou. Jenom tu

hledají žrádlo.“

„Jenže jestli budou pořád blafat, můžou k nám přivéstupí

ry,“ ucedil zlověstně ten první a já jsem uviděl, jak se mu

po boku zalesklo ostří nože.

„Štěkají jenom kvůli nám,“ namítl jeho společník a táhl ho

pryč. „Nechají toho, jen co...“

Hlasy utichaly a pak jsem je už neslyšel.

Když jsem získal jistotu, že je vzduch čistý, podíval jsem

se do míst, kde se schoval Strážce krve, chtěl jsem mupo

děkovat za tu nečekanou pomoc... jenže on tam už nebyl.

Asi se vytratil, když jsem se zrovna nedíval. Zmateně jsem

zavrtěl hlavou. Myslel jsem si, že se Strážci spřáhli svam

pýry, protože když jsem utíkal před Kurdou a jeho kumpá ny,

jeden z nich si nevšímal mých proseb o pomoc a nechal mě

jim napospas. Když mi tehdy nepomohli, proč mi po máhají

teď ?

Pořád jsem o tom dumal, ale slezl jsem dolů k vlkům. Pořád

ostražitě čenichali, ale už přestali vrčet. Za chvíli se Magda


(48)

zase vydala na cestu, vedla nás dál do Hory a my šli za ní.

Vlekla se ještě pomaleji než předtím, i když jsem nevěděl,

jestli je to kvůli vyčerpání, anebo kvůli hrozbě vampýrů.

Po několika hodinách jsme došli do dolních Síní v nej vyšší

části Hory, ale vyhnuli jsme se jim. Jednu chvíli jsme pro

cházeli znepokojivě blízko kolem skladišť. Slyšel jsem, jak

upíři za stěnami pracují, asi už chystali hostinu, která začne

po Kurdově uvedení na trůn. Zadržel jsem dech a pár minut

jsem naslouchal, ale znělo to jen tlumeně, a tak jsem zase

brzy vyrazil, protože jsem měl strach, aby nás některý z nich

neodhalil.

Pořád jsem čekal, kdy se už Magda zastaví, ale ona nás vedla

výš a výš, do vyšších částí Hory, než bych považoval zamož

né. Už jsem si začínal myslet, že nemůžeme být da leko

od samotného vrcholku, ale vtom jsme narazili na chodbu,

která hodně strmě stoupala. Magda si ji prohlíže la, pak se

otočila a zadívala se na mě – podle výrazu jejích očí jsem

poznal, že mě přivedla nejdál, jak mohla. A když jsem se už

vrhal dopředu a chtěl jsem zjistit, kam chodba vede, Magda

udělala čelem vzad a klopýtala pryč.

„Kam jdeš?“ zavolal jsem na ni. Vlčice se zastavila a ohléd la

se po mně. V očích měla unavený a smířený výraz – vylézt

tam nahoru nedokáže. „Tak tu počkej, my tě pakvyzvedne

me,“ pověděl jsem jí. Magda si odfrkla, hrábla tlapou doze

mě a naježila srst. A já měl najednou pocit, že se chystá

na smrt. „To ne,“ řekl jsem přiškrceně. „Lehni si tady,odpo

čiň si, a určitě...“

Magda mě přerušila krátkým potřesením hlavy. Když jsem

se jí zadíval do smutných očí, začínal jsem chápat, žepřes

ně tohle chce. Když se na tuhle cestu vydala, věděla, že to


(49)

bude nad její síly. Přesto se rozhodla ji podstoupit a raději

svou smrtí něčemu prospět, než aby se ještě jed no dvě roční

období vláčela se smečkou a umírala pomalu a žalostně. Byla

se svou smrtí smířená a přijímala ji bez reptání.

Přidřepl jsem si, pohladil jsem unavenou vlčici po hlavě

a jemně ji podrbal na řídké srsti za ušima. „Díky,“ řekl jsem

prostě. Magda mě olízla, otřela se mi nosem o levou tvář,

pak odkulhala do tmy, najít si odlehlé místo, kde bu de moct

ulehnout a v klidu opustit tento svět.

Chvilku jsem zůstal na místě, myslel jsem na smrt a na to,

jak klidně ji vlčice přijala, a vzpomínal jsem, jak jsem utekl,

když jsem já měl čelit smrti. Pak jsem podobné mor bidní

myšlenky zahnal, vlezl jsem do chodby a začal stou pat.

Pro vlky byl poslední úsek těžší než pro mě. I když umě

li šplhat zdatně, skála byla hladká, pro jejich drápy se ne

hodila, a tak pořád sklouzávali dolů. Konečně mě přestalo

bavit na ně čekat, sklouzl jsem nazpátek, nechal jsem je jít

napřed, a kdykoli jim to ujelo, podržel jsem je hlavou nebo

rameny.

Několik minut nato jsme se ocitli na rovině, v malé, tmavé

jeskyni. Byl v ní zatuchlý vzduch a silný pach chlu patých

vlků to ještě zhoršoval. „Všichni tři tu počkejte,“ pověděl

jsem jim šeptem, bál jsem se, že jejich pach pro nikne kně

jakým upírům. Šouravě jsem postupoval vpřed a dostal jsem

se ke stěně z tenkého, křehkého kamene. Několika otvůr

ky a trhlinami prosvítalo kalné světlo. Tiskl jsem na dírky

oči, ale nebyly dost velké, aby jimi bylo vidět. Vsunul jsem

do jedné větší trhliny nehet pravého ma líčku a opatrně jsem

drolil kámen, až se otvor rozšířil. Přiklonil jsem se a teď už

jsem na druhou stranu viděl – a ohromeně jsem zjistil, že

jsem rovnou za Knížecí síní!


(50)

Jakmile jsem se z toho otřesu vzpamatoval – tvrdili mi, že

ke Knížecí síni vede jenom jediná cesta! –, začal jsemuvažo

vat, co udělám teď. Zatím to šlo hladčeji, než se mi předtím

snilo, ale teď je ta pravá chvíle, abych na svou za tímneuvě

řitelně šťastnou hvězdu vsadil znovu. Ze začátku jsem chtěl

prostě prorazit stěnu a křikem se dožadovat sly šení u knížat,

ale někdo ze strážných nebo ze zrádců by mě mohl skolit –

a se mnou by zabil i zprávu, kterou nesu.

Poodstoupil jsem od stěny, vrátil jsem se k vlkům a od vedl

jsem je strmou chodbou zpátky, na místa, kde byloprostor

něji a víc vzduchu. Uvelebil jsem se na zemi, zavřel jsem oči

a začal jsem přemýšlet, jak se nejlépe dostat ke knížatům –

a přitom se vyhnout kopím a mečům, jak těm v rukouvěro

lomných zrádců, tak i zbraním strážných, kte ří by mě zabili

v nejlepším úmyslu.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist