načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Upíří deníky – Zoufalství - Lisa J. Smith

Upíří deníky – Zoufalství

Elektronická kniha: Upíří deníky – Zoufalství
Autor:

Desátý díl série Upířích deníků. Stefan a Elena se vydávají zachránit svou kamarádku Bonnii do Temné dimenze. V městečku zanechávají Matta, Meredith a paní Flowersovou, aby je ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  99
+
-
3,3
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » FRAGMENT
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 312
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-253-1612-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Desátý díl série Upířích deníků. Stefan a Elena se vydávají zachránit svou kamarádku Bonnii do Temné dimenze. V městečku zanechávají Matta, Meredith a paní Flowersovou, aby je chránili před nebezpečnými silami, které se ho zmocňují čím dál více. Děti jedno po druhém podléhají malachům.

Zařazeno v kategoriích
Zákazníci kupující zboží "Upíří deníky – Zoufalství" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Upíˇrí deníky

Zoufalství

také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.fragment.cz

Doporučujeme další e-knihy:

Lisa J. Smith – Stefanovy deníky – Zrození

Eden Maguire – Krásní mrtví – Jonas

Suzanne Collinsová – Hunger Games – Aréna smrti

Rick Riordan – Percy Jackson – Zloděj blesku

Lisa J. Smith

Upíří deníky – Zoufalství – e-kniha

Copyright © Fragment, 2012

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


1.

M

amá říká, že ne do Fell’s Church,“zo

pakovala paní Flowersová Stefanovi.

„A to taky znamená, že ne k houštině,

která zbyla ze Starého lesa.“

„Tak dobře,“ souhlasil Stefan. „Pokud není tam, tak

kde?“

„No,“ pomalu pronesla Elena, „v tom případě za tím

mu sí být policie, ne? Dopadli ho.“ Propadla malomyslnosti.

Paní Flowersová si povzdechla. „Předpokládám, že to

tak bude. Mamá mi to měla říct, ale atmosféra je plná

podivných cizích vlivů.“

„Ale úřadovna šerifa je ve Fell’s Church – teda v tom,

co z města zbylo,“ namítala Elena.

„A co nějaká policejní služebna v jiném blízkémměs

tě? Ti, co se po Mattovi přišli ptát předtím...“

S díky věnováno skutečné princezně

Jessalyn a Louise Beaudry za pomoc

s překladem francouzštiny.


4  Upíří deníky

„Ridgemont,“ vybavila si unaveně Elena. „Odtamtud

by li ti, co prohledávali penzion. A odtamtud byl i tenMossberg, říkala Meredith.“ Podívala se na Meredith, která ani

nic nezamumlala. „A tam má taky Carolinin táta všechny

ty vlivný kámoše – a vlastně i táta Tylera Small wooda. Společně chodí to takových těch klubů, kam mají ženyzakázaný vstup, a mají tajné pozdravy a takové ty nesmysly.“

„A máme vůbec nějaký plán, co podnikneme, až tam

přijedeme?“ zeptal se opatrně Stefan.

„Mám něco jako plán A,“ připustila Elena. „Alenejsem si jistá, jestli bude fungovat – možná to budeš vědět

líp než já.“

„Tak mi to pověz.“

A Elena mu to pověděla. Stefan poslouchal a dusil

smích. „Já si myslím,“ prohlásil potom střízlivě, „že by

to mohlo fungovat.“

Elena okamžitě začala vymýšlet záložní plány B a C,

aby se neocitli v úzkých, kdyby plán A selhal.

Aby se dostali do Ridgemontu, museli projet přes

Fell’s Church. Elena závojem slz pozorovala vypálené

domy a zčernalé stromy. Tohle je její město – město, za

jehož ochránkyni se prohlásila, když přebývala vduchovní podobě, které střežila a opatrovala. Jak to jen

mohlo dojít až do takových konců?

A co je horší, jak bude možné něco takového vůbec

napravit?


Zoufalství  5

Elena se nekontrolovatelně roztřásla.

Matt zasmušile seděl v jednací místnosti pro porotu.

Měl ji dávno prozkoumanou –zjistil, že okna jsou zvenčí

zabedněná. Nepřekvapilo ho to, protože všechna okna ve

Fell’s Church byla také zabedněná; kromě toho užbednění vyzkoušel a věděl, že by se dokázal probourat ven,

kdyby o to stál.

Ale on o to nestál. Přišel čas, aby čelil svémusoukromému děsu. Už by se mu postavil dřív, ještě než Damon

odvedl dívky do Temné dimenze, ale Meredith mu tovymluvila.

Matt věděl, že pan Forbes, Carolinin otec, má mezi

zdejší policií spoustu přátel a kamarádíčků. Stejně tak

pan Smallwood, otec skutečného viníka. Nenípravděodobné, že by mu dopřáli spravedlivý soud. Ale přijakémkoliv soudu budou v určitý okamžik muset alespoň

naslouchat, co jim chce říct.

A uslyší čistou pravdu. Možná jí teď nebudou věřit.

Ale později, až Carolinina dvojčata prokážou stejněpramalou kontrolu nad svými vlkodlačími geny jakovšechna vlkodlačí mláďata, o kterých se tvrdí, že často mění

podobu – však oni si na Matta vzpomenou, i na to, co

vypověděl.

Dělám správnou věc, ujišťoval se, přestože byl právě

v tu chvíli úplně ztuhlý strachem.


6  Upíří deníky

Co nejhoršího mi můžou udělat? zamyslel se a příliš

ho nepotěšilo, když se mu vybavila ozvěna Meredithina

hlasu: „Oni tě zavřou, Matte. Do opravdového vězení,

protože už ti bylo osmnáct. A i když tohle může být dobrá zpráva pro nějakého skutečného drsného surovce s po­ domácku dělaným tetováním a bicepsy tlustými jako větev, pro tebe to určitě nic dobrého nevěstí.“ A pak si ještě psali přes internet: Matte, ve Virginii můžeš dostat i doživotí. A minimum je pět let. Prosím tě, Matte, já tě prosím, nedovol, aby ti tohle udělali! Někdy platí, že převážnou část odvahy tvoří diskrétnost. Oni mají v ru­ ce všechny karty, zatímco my kráčíme se zavázanýma očima v temnotách...

Rozrušilo ji to až překvapivě hodně, když použilametafory, pomyslel si Matt sklíčeně. Ale já tady přecenejsem dobrovolně. A vsadím se, že oni vědí, jak je tohle

bednění chatrné – kdybych utekl, pronásledovali by mě

odsud až bůhvíkam. Když tu zůstanu, alespoň budu moct

říct nahlas pravdu.

Velmi dlouhou dobu se nedělo vůbec nic. Matt poznal

podle posunu slunce ve škvírách mezi bedněním, že už

je odpoledne. Pak přišel nějaký muž a nabídl mudoprovod na toaletu a kolu. Matt obojí přijal, ale také sedožadoval svého právníka a jednoho telefonátu.

„Právníka dostaneš,“ zavrčel na něj muž, když Matt

vyšel z toalet. „Bude ti přidělen.“


Zoufalství  7

„Ne, já chci skutečného právníka. Takového, kterého

si vyberu.“

Muž se zatvářil znechuceně. „Děcko jako ty nemůže

mít žádné peníze. Vezmeš si právníka, kterého tipřidělí

me.“

„Máma je bohatá. Přeje si, abych měl právníka,kte

rého si najmeme, a ne nějakého kluka čerstvě ze školy.“

„Ach, jak dojemné,“ odsekl muž. „Chceš, aby se ote

be postarala maminka. Jenže já se vsadím, že ta už je

někde v Clydesdale, s tou černou ženskou, s doktorkou.“

Matt strnul.

Když ho znovu zamkli v místnosti pro porotu,horeč

ně se pokoušel přemýšlet. Jak jenom můžou vědět, kam

jeho máma s doktorkou Alpertovou jely? Když sizopa

koval slova s tou černou ženskou, s doktorkou, zněla zle

a jako ze starých časů otroctví... prostě zle. Kdybydok

torka byla běloch a chlap, znělo by hloupě říct s tím bí­

lým mužem, s doktorem. Jako z nějakého filmu oTarza

novi.

V Mattovi se probudil pořádný vztek. A spolu s ním

i veliký strach. V mysli se mu míhala slova jako sledová­

ní, špehování, konspirace a zastírací manévry. A přels­

těný.

Odhadoval, že bylo asi pět hodin odpoledne a všichni,

kdo běžně pracují v soudní budově, již odešli, když ho

odvedli do vyšetřovací místnosti.


8  Upíří deníky

Prostě si se mnou hrají, domýšlel si. Dva muži se ho

pokoušeli vyslýchat v přecpané mrňavé místnůstce, kde

v jednom rohu byla upevněná videokamera – malá, ale dokonale nápadná.

Střídali se, jeden na něj křičel, aby se ke všemupřiznal, a ten druhý dělal hodného a říkal věci jako: „Prostě

se to všechno trochu vymklo z ruky, že? Máme snímek

cucfleků, co ti udělala. Je to ale pěkně divoká kost, co?“

A dvakrát mrkl. „Já to chápu. Ale pak začala vysílat

smíšené signály...“

Mattovi došla trpělivost. „Ne, neměli jsme rande, ne,

neudělala mi cucflek, a jestli řeknu panu Forbesovi, že

o Caroline tvrdíte, že je ‚pěkně divoká kost‘, mrk mrk, tak

vás vyrazí, pane. O smíšených signálech jsem slyšel, ale nikdy jsem nic takového nezažil. Slyším slovo ‚ne‘ stejně dobře jako vy a dokážu si domyslet, že ‚ne‘ znamená ‚ne‘!

Po tomhle výstupu ho trochu ztloukli. Matta topřekvapilo, ale vzhledem k tomu, jak jim právě vyhrožoval

a odmlouval, ho to zase nepřekvapilo tak moc.

A pak to s ním zřejmě vzdali, nechali ho vevyšetřovací místnosti o samotě – a tady už nebyla žádná okna.

Matt znovu opakoval pro videokameru: „Jsem nevinný

a odpírají mi mé právo na telefonát a na právníka. Jsem nevinný...“

Nakonec si pro něj přišli. Oba policajti, ‚hodný‘ i ‚zlý‘,

ho postrkovali mezi sebou až do naprosto prázdnésoudbr />

Zoufalství  9

ní síně. Ne, ne úplně prázdné, uvědomil si. V první řadě

bylo několik reportérů a jeden nebo dva měli při ruce

skicák.

Když Matt uviděl, že je všechno jako při opravdovém

soudu, a představil si obrázky, které budou do těchski

cáků črtat – takové, jaké vídáme ve zprávách vtelevi

zi – strach, který celou dobu cítil až v žaludku, přerostl

v mrazivou paniku.

Ale tak to přece chtěl, že – aby se jeho příběh dostal

na veřejnost...

Odvedli ho k prázdnému stolu. Před ním byl jiný stůl,

za kterým sedělo několik dobře oblečených pánů,

a všichni měli před sebou vysoké kupy papírů.

Ale to, co přitáhlo Mattovu pozornost k jejich stolu,

byla Caroline. Nejdřív ji vůbec nepoznal. Měla na sobě

bavlněné šaty v barvě holubí šedi. Šedi! A neměla žádné

šperky a jen jemný make-up. Jediné, co na ní byloba

revné, byly její vlasy – plápolaly jasně kaštanovoubar

vou. Vypadaly jako dřív, nebyly strakaté, jako od té

doby, co se začala měnit na vlkodlaka. Že by se konečně

naučila ovládat svoji podobu? To jsou špatné zprávy.

Velmi špatné.

Nakonec vkráčela dovnitř porota – kráčeli důstojně,

jako by měli pod nohama křehké skořápky. Muselivě

dět, jak protiprávní to všechno je, přesto všech dvanáct

vešlo dovnitř a usedlo na příslušná místa.


10  Upíří deníky

Matt si najednou uvědomil, že na stolci nad ním sedí

soudce – byl tam snad celou tu dobu? Ne...

„Povstaňte, vešel soudce Thomas Holloway,“ vyzval

je soudní zřízenec. Matt povstal a přemýšlel, jestli soud

opravdu začne, aniž by byl přítomen jeho právník. Ale

dřív, než si všichni opět sedli, ozvalo se bouchnutí dveří

a do soudní síně se vřítila hromada papírů na dvouštíhlých nohách – byla to žena něco přes dvacet a tu hromadu papírů upustila na stůl vedle něho. „Gwen Sawicki, těší mě,“ vydechla.

Soudce Holloway vysunul krk jako želva, aby na ni

viděl, a otázal se: „Vy jste byla přidělena k obhajobě?“

„Ano, Vaše Ctihodnosti – před celými třicetiminutami. Netušila jsem, že se u tohoto soudu konají nočnízasedání, Vaše Ctihodnosti.“

„Nebuďte na mě hubatá!“ vyštěkl soudce Holloway.

Zatímco dal pokyn právníkům obžaloby, aby se také

před stavili, Matt dumal nad slovem ,hubatá‘. Taky jedno

z těch slov, která se většinou neužívají ve spojení s muži,

pomyslel si. Hubatý chlap, to zní jako vtip. Ale hubatá

dívka nebo žena, to zní přirozeně. Ale proč?

„Říkej mi Gwen,“ zašeptal hlas vedle něho a Matt se

obrátil a uviděl dívku s oříškovýma očima a oříškovými

vlasy, svázanými do ohonu. Nebyla vysloveně krásná,

ale vypadala poctivě a čestně, což z ní činilo nejhezčí

osobu v místnosti.


Zoufalství  11

„Já jsem Matt – ehm, to asi víš.“

„Ty s ní chodíš – s Carolyn?“ zašeptala Gwen aukázala mu obrázek dřívější Caroline z nějakého plesu. Měla

vysokánské podpatky, ze kterých se ladně zdvíhalyštíhlé opálené nohy daleko vzhůru – než dospěly až k černé

krajkové minisukni, už se skoro setkaly. K tomu měla

bílou blůzku tak těsnou kolem hrudi, že jen stěží pojala

vnady, kterými ji příroda obdařila. Na rozdíl odtitěrného oblečení make-upem oplývala v hojné míře.

„Jmenuje se Caroline a nikdy jsem s ní nechodil, ale

je to ona – tedy skutečná Caroline, než přišel Klaus aněco provedl jejímu klukovi, Tyleru Smallwoodovi. Alemusím ti říct, co se stalo, když zjistila, že je těhotná...“

Zbláznila se, to se stalo. Nikdo neví, kde je Tyler –jestli té noci, kdy proběhlo konečné zúčtování s Klausem,

zemřel, nebo se plně proměnil ve vlka a skrývá se, nebo

něco jiného. A tak se to Caroline pokusila hodit naMatta – než se objevil Šiniči a stal se jejím novým přítelem.

Ale Šiniči a Misao si s ní jen zahráli krutou hru, když

předstírali, že Šiniči má v úmyslu se s ní oženit. Teprve

když Caroline zjistila, že Šiničimu může být naprosto

ukradená, propadla svému šílenství úplně a pokusila se

z Matta udělat záplatu, kterou přelepí chybějící kus ve

svém životě. Matt se tohle všechno pokoušel co nejlépe

vysvětlit Gwen, aby ho mohla obhajovat před porotou,

když je přerušil soudcův hlas.

12  Upíří deníky

„Vynecháme zahajovací projevy,“ ohlásil soudceHol

loway, „jelikož hodina značně pokročila. Obžaloba může

povolat prvního svědka.“

„Počkejte! Námitka!“ zvolal Matt a ignoroval Gwen,

která ho tahala za rukáv a syčela: „Nemůžeš vznášet ná­

mitky proti výrokům soudce!“

„A soudce se mnou nemůže takhle jednat,“ ohradil se

Matt a vykroutil své tričko Gwen z prstů. „Ještě jsem ani

neměl možnost si pohovořit se svojí obhájkyní!“

„Možná jste měl veřejného obhájce přijmout dříve,“

opáčil soudce a usrkl ze sklenice s vodou. Náhle vystrčil

svou želví hlavu směrem k Mattovi a štěkl: „Že?“

„To je směšné,“ křičel Matt. „Nepovolili jste mizate

lefonovat mému právníkovi!“

„Copak on požádal o telefonát?“ zeptal se úsečně

soudce Holloway a přejel očima po místnosti.

Dva strážníci, kteří předtím Matta bili, vážně zavrtěli

hlavami. Nato soudní zřízenec, ve kterém Matt poznal

muže, jenž ho držel asi čtyři hodiny v místnosti propo

rotu, začal také vrtět hlavou. Vrtěli hlavou všichni tři,

jako by byli secvičení.

„Pak jste toto právo ztratil tím, že jste o telefonátne

požádal,“ odsekl opět soudce. Zřejmě to byl jedinýzpů

sob mluvy, který znal. „Nemůžete žádat o telefonát

uprostřed probíhajícího soudu. A nyní, jak jsem řekl...“

„Námitka!“ křičel Matt ještě hlasitěji. „Všichni lžou.

Zoufalství  13

Jen se podívejte na nahrávky z výslechu, neustále jsem

opakoval...“

„Obhájkyně,“ vyštěkl soudce na Gwen, „domluvte svému klientovi, nebo budete obviněna z pohrdánísoudem!“

„Musíš zmlknout,“ zasyčela Gwen na Matta.

„Nemůžete mě umlčet! Soud nemůže probíhat, když porušujete veškerá pravidla!“

„Zavři už hubu!“ Soudce dokázal ta slova zařvatpřekvapivě hlasitě. Pak dodal: „Další osoba, která něcořekne bez mého výslovného povolení, bude obviněna zpohrdání soudem a odsouzena k noci ve vězení a pokutě

pěti set dolarů.“

Odmlčel se a rozhlédl se po soudní síni, aby si ověřil, že to všichni pochopili. „A nyní,“ pokračoval, „žalobce, předvolejte vašeho prvního svědka.“

„Povoláváme na svědeckou lavici Caroline Beulah Forbesovou.“

Caroline se změnila postava. Vystouplé břicho se jí vzdouvalo pod šaty. Matt zaslechl mumlání.

„Caroline Beulah Forbesová, přísaháte, že budetevyovídat pravdu, celou pravdu a nic než pravdu?“

Kdesi hluboko uvnitř se Matt roztřásl. Sám nevěděl,

jestli vzteky, nebo strachy, nebo obojím. Cítil se jakosopka připravená vybuchnout – ne snad proto, že by chtěl, ale

proto, že se ho zmocnily síly zcela mimo jeho kontrolu.


14  Upíří deníky

Milý Matt, tichý Matt, poslušný Matt – to všechno nechal

kdesi daleko za sebou. Už dokázal být jen zuřivý Matt

a rozběsněný Matt.

Z potemnělého okolí kdesi za oponou jeho vnitřního

světa se dále ozývaly hlasy. Zvláště jeden z nich bodal

a pálil jako kopřiva.

„Poznáváte toho mladého muže, kterého jste označila

za svého bývalého přítele, Mathewa JeffreyhoHone

cutta, zde v soudní síni?“

„Ano,“ odpověděl pálivý hlas kopřivy tiše. „Sedí

u stolku obhajoby a má na sobě šedivé tričko.“

Matt prudce zvedl hlavu. Pohlédl Caroline přímo do

očí.

„Ty víš, že je to lež,“ řekl. „Nikdy jsme spolu na rande

nešli. Nikdy v životě.“

Soudce, zdánlivě klimbající na svém křesle, se nyní

vztyčil. „Zřízenče!“ vyštěkl, „okamžitě umlčteobžalo

vaného.“

Matt ztuhl a Gwen vzdychla. Najednou ucítil, že ho

kdosi drží, a na puse mu přistála lepicí páska – apřipev

nili ji důkladně, několikrát kolem dokola.

Bojoval. Pokusil se vstát. A tak ho ještě přivázalipás

kou kolem pasu k židli, na které seděl. Když ho konečně

nechali na pokoji, soudce prohlásil: „A jestli uteče

i s tou židlí, zaplatíte ji ze svého vlastního platu, slečno

Sawicki.“


Zoufalství  15

Matt cítil, jak se Gwen vedle něho chvěje. Ale nebylo to

strachem. Poznal ten výraz sopky před výbuchem auvědomil si, co bude následovat. Jenže pak ji soudce obviní

z pohrdání soudem a kdo se za něho postaví?

Vyhledal její pohled a rozhodně zavrtěl hlavou. Ataké vrtěl hlavou při každé lži, kterou Caroline vypustila

z úst.

„Museli jsme náš vztah udržovat v tajnosti,“pokračovala Caroline plaše a uhladila si šedivé šaty, „protože můj předchozí přítel, Tyler Smallwood, by se to mohl dozvědět. A oni by – chci říct, nechtěla jsem, aby mezi nimi došlo k nějakým potížím.“

No jasně, pomyslel si Matt hořce – radši by sis měla dávat pozor na jazyk, protože Tylerův táta tu má zřejmě stejně tolik přátel jako ten tvůj. Možná víc. Matt vypnul, dokud neuslyšel, jak žalobce říká: „A stalo se onuzmíněnou noc něco neobvyklého?“

„No, vyjeli jsme si v jeho autě. Jeli jsme směrem k penzionu... že nás tam nikdo neuvidí... Ano, jepravda, že jsem mu udělala... ten cucflek. Ovšem pak jsem už chtěla jet, ale on nepřestal. Pokoušela jsem se bojovat. Poškrábala jsem ho nehty...“

„Žaloba předkládá důkaz číslo 2 – snímek hlubokých škrábanců od nehtů na paži obžalovaného...“

Když se Gwen setkala pohledem s Mattem, byla vjejích očích porážka. Ukázala Mattovi snímek, který si


16  Upíří deníky

pamatoval – hluboké šrámy, které mu způsobily veliké

zuby malacha, když mu paži vyrval z tlamy. „Obhajoba

si vyhrazuje právo...“

„Připouští se.“

„Ale bez ohledu na to, jak jsem se bránila a křičela...

no, byl prostě moc silný a já... já jsem nedokázala...“

Caroline sklopila hlavu při vzpomínce na hanbu, kterou

utrpěla. Z očí jí vytryskly slzy.

„Vaše Ctihodnosti, žalobkyně by možná uvítalapře

stávku, aby si mohla upravit make-up,“ podotkla Gwen

hořce.

„Mladá dámo, už mi lezete na nervy. Obžaloba sejis

tě o své klienty dokáže postarat – chci říci svědky – “

„Svědkyně je vaše...,“ ozvalo se od stolku obžaloby.

Zatímco Caroline pokračovala ve svém divadýlku, Matt

naškrábal na papír tolik ze skutečného průběhu událostí,

kolik stihl. Gwen si to nyní četla.

„Takže,“ oslovila Caroline, „váš expřítel, TylerSmall

wood není a nikdy nebyl...,“ na okamžik se zarazila

a polkla... „vlkodlak.“

Caroline se přes slzy zlehka usmála. „Samozřejmě, že

ne. Opravdoví vlkodlaci nejsou.“

„Stejně jako upíři.“

„Ani upíři doopravdy nejsou, pokud máte na myslito

hle. Jak by mohli?“ Caroline při těch slovech prohlížela

každý stinný kout v místnosti.


Zoufalství  17

Gwen odvádí dobrou práci, uvědomil si Matt.Caro

linina stydlivá maska se začíná drolit.

„A lidé se nikdy nevracejí z mrtvých – chci říct

v dnešních moderních časech,“ pokračovala Gwen.

„No, pokud jde o tohle...,“ do Carolinina hlasu se

vloudila zášť... „kdybyste zašla do penzionu ve Fell’s

Church, našla byste tam dívku jménem ElenaGilberto

vá, která se prý loni v létě utopila. Na Den zakladatelů,

hned po oslavách. Stala se samozřejmě Miss Fell’s

Church.“

Mezi reportéry se ozvalo mumlání. Nadpřirozenéje

vy prodávaly noviny absolutně nejlépe, zvlášť pokud se

nějak týkaly krásných dívek. Matt viděl jejich úšklebky.

„Ticho! Slečno Sawicki, držte se faktů tohoto případu!“

„Ano, Vaše Ctihodnosti.“ Gwen se zatvářilazklama

ně. „Dobře, Caroline, vraťme se zpět ke dni údajného

napadení. Po událostech, o kterých jste nám zdevyprá

věla, jste zavolala policii ihned?“

„Já... strašně jsem se styděla. Ale později jsem siuvě

domila, že jsem možná těhotná nebo jsem chytilaněja

kou ošklivou nemoc, a pochopila jsem, že o tom musím

někomu říct.“

„Ale ta ošklivá nemoc nebyla lykantropie – tedypro

měna ve vlkodlaka, že? Protože ti nejsou opravdoví.“

Gwen pohlédla nervózně na Matta, který jí pohledne

vesele oplácel. Původně doufal, že když přinutí Caroline


18  Upíří deníky

mluvit o vlkodlacích, začne se nakonec proměňovat. Ale

zdálo se, že nyní má nad sebou plnou kontrolu.

Ovšem soudce to evidentně rozzuřilo. „Mladá dámo,

nedovolím, aby si z mého soudu někdo dělal vtípkyněja

kými nadpřirozenými nesmysly!“

Matt zíral do stropu. Pošlou ho do vězení. Nadlouho.

Za něco, co neudělal. Co by nikdy neudělal. A kromě

toho, reportéři se teď zřejmě vydají do penzionu a budou

obtěžovat Elenu a Stefana. Sakra! Caroline to prozradila

navzdory přísaze na vlastní krev, že tohle tajemstvíni

kdy řekne. Damon tu přísahu také podepsal. Matt si na

okamžik přál, aby byl Damon zpátky a právě tady, vsoud

ní síni, na ní vykonal pomstu. Mattovi teď už bylo jedno,

kolikrát se mu dostalo pojmenování ,Mutt‘, jen kdyby se

tu Damon objevil. Ale Damon se neobjevil.

Matt zjistil, že pásku kolem pasu má tak nízko, žemů

že uhodit hlavou o stůl obhajoby. A tak to udělal. Ozvalo

se tupé zadunění.

„Jestliže si váš klient přeje, abychom ho znehybnili

úplně, slečno Sawicki, můžeme to...“

Ale vtom už to slyšeli všichni. Znělo to jako ozvěna,

ale značně opožděná. A mnohem hlasitější než původní

úder čela o desku stolu.

BUM!

A znovu.

BUM!


Zoufalství  19

A pak následoval vzdálený znepokojivý zvukrozráže

ní dveří, jako kdyby do nich udeřilo beranidlo.

V tu chvíli by se lidé v soudní síni stále ještě mohli

rozprchnout – ale kam by se vydali?

BUM! Rozletěly se další dveře, někde blíž.

„Klid! Klid v soudní síni!“

Z chodby se ozvaly kroky dunící po dřevěné podlaze.

„Klid! Klid!“

Ale nikdo, ani samotný soudce, nedokáže tolika lidem

zabránit v mumlání. Pozdě večer, zamčená soudní síň –

a všechny ty řeči o upírech a vlkodlacích...

Kroky se přiblížily. Jakési dveře úplně blízko se se

skřípotem rozletěly.

Soudní síní projela vlna... jakéhosi nepopsatelného

vzrušení. Caroline zalapala po dechu a objala sivzdou

vající se břicho.

„Zavřete ty dveře na závoru! Zřízenče! Zamkněte je!“

„Ty dveře nemají závoru, Vaše Ctihodnosti. Azam

knout se dají jenom zvenčí!“

Ať už to bylo cokoliv, bylo to velice blízko...

Dveře do soudní síně se rozletěly, až panty zavrzaly.

Matt položil Gwen ruku na paži v uklidňujícím gestu

a vykroutil krk, aby viděl za sebe.

Ve dveřích stál Saber, velký jako poník. Vedle něho

kráčela paní Flowersová a průvod uzavírali Elena seSte

fanem.


20  Upíří deníky

Ve ztichlé soudní síni byly slyšet jen těžké Saberovy

kroky, když se sám vydal až ke Caroline, kterároztřese

ně lapala po dechu.

Rozhostilo se naprosté ticho. Všichni sledovaliobrov

skou šelmu s ebenově černou srstí, jak se temným,vlh

kým pohledem rozhlédla po sálu.

Pak se z hloubi Saberovy hrudi vydralo hrdelní

vrrrrrrrr.

Lidé kolem Matta se začali ošívat, vrtět a odfrkávat,

jako kdyby je svědilo celé tělo. Všiml si, jak Gwenužas

le zírá, zatímco se z odfrkávání stávalo psí funění.

Saber nakonec zvrátil hlavu ke stropu a zavyl.

To, co nastalo potom, Mattovi rozhodně nepřipadalo

pěkné. Nebylo pěkné, když se Caroline prodloužily nos

a ústa a zformovaly se v čumák. Ani když jí očiustoupi

ly do malých, hlubokých, kožešinou lemovaných otvorů.

A ty její ruce – prsty se smrskly na bezmocněmáva

jící pracky s vytasenými drápy. To vůbec nebylo pěkné.

Ale to zvíře, které se nakonec objevilo, bylo nádherné.

Matt si nevšiml, jestli ty šedivé šaty nějak absorbovala,

nebo je shodila, nebo co... Viděl jen, jak ze židlevysko

čila nádherná šedivá vlčice, začala olizovat Saberovi tvář

a převalovat se rozpustile po podlaze kolem obrovského

zvířete, které zde bylo evidentně alfa samcem.

Saber opět hrdelně zavrčel. Vlčice, která před chvílí

ještě byla Caroline, si mu láskyplně otírala čumák o krk.


Zoufalství  21

Totéž se dělo po celé soudní síni. Oba žalobci, třičle

nové poroty... i samotný soudce...

Všichni se proměňovali – ne k útoku, ale abyvytvoři

li sociální vazby s tímto obrovským vlkem, dokonalým

alfa samcem.

„Vysvětlovali jsme mu to celou cestu,“ vyprávělaEle

na, zatímco odstraňovala lepicí pásku Mattovi z vlasů,

„že nemá být agresivní a rovnou jim ukousnout hlavu –

Damon mi prozradil, že i to jednou udělal.“

„Nestáli jsme o hromadnou vraždu,“ přidal se Stefan.

„Věděli jsme, že žádný z těch vlků nebude tak velikýja

ko Saber. A tak jsme se soustředili na to, abychom v něm

vzbudili co největší díl jeho vlčí přirozenosti – počkej,

Eleno – už tu pásku vezmu z téhle strany. Promiň, Matte.“

Škublo to a páska byla pryč. Matt se rukou konečně

dotkl úst. Paní Flowersová zatím pracovala na pásce,

kterou byl připoutaný v pase k židli. A najednou bylvol

ný, až měl chuť radostí křičet. Objal Stefana, Elenu i paní

Flowersovou a jen opakoval: „Děkuju vám!“

Gwen se bohužel udělalo tak nevolno, až se muselavy

zvracet do odpadkového koše. Vlastně měla štěstí,pomys

lel si Matt, že se ho zmocnila první, protože jeden zporot

ců zvracel přes dřevěné zábradlí před prostorem pro soud.

„To je slečna Sawicki,“ představil ji Matt pyšně.

„Vpadla dovnitř po zahájení přelíčení a hájila měoprav

du dobře.“


22  Upíří deníky

„On řekl ‚Elena‘,“ zašeptala Gwen, když konečnědo

kázala promluvit. Zírala na malého vlka se skvrnami

řídnoucí srsti, který kulhavě slezl ze soudcovskéhokřes

la, aby se také přidal k dovádění kolem Sabera. Ten

všechny tyto projevy důstojně přijímal.

„Já jsem Elena,“ představila se Elena, zatímcomohut

ně objímala Matta.

„Ta, která... prý umřela?“

Elena věnovala okamžik i na objetí Gwen. „Máš pocit,

že jsem mrtvola?“

„Já... já nevím. To ne. Ale...“

„Ale stejně mám hezounký malý pomníček nahřbito

vě ve Fell’s Church,“ ujistila ji Elena – a pak se jínajed

nou změnil výraz a zeptala se: „To vám řekla Caroline?“

„Řekla to celé soudní síni. Zvlášť reportérům.“

Stefan pohlédl na Matta a sarkasticky se usmál.„Mož

ná se dožiješ svojí pomsty na Caroline.“

„Já už nestojím o žádnou pomstu. Já chci jenom jítdo

mů. Chci říct...,“ pohlédl nejistě na paní Flowersovou.

„Pokud budeš pokládat můj dům za svůj domov,do

kud je tvoje matka pryč, jenom mě to potěší,“ ujistila ho

paní Flowersová.

„Děkuju vám,“ odpověděl Matt tiše. „Opravdu ho tak

beru. Ale Stefane... co ti reportéři napíšou?“

„Jestli jsou chytří, nenapíšou vůbec nic.“


2.

M

att se v autě usadil vedle spící Meredith

a k nohám se jim vmáčkl Saber. Shrůzou a údivem si vyposlechl Meredithin

příběh. Teprve pak dokázal promluvit i o svýchvlastních zážitcích.

„Asi už budu mít celý život noční můry, ve kterých

bude Cole Reece,“ přiznal. „A i když jsem na něj nalepil

ten amulet a on pak plakal, doktorka Alpertová říká, že

v něm nákaza pořád je. Jak můžeme bojovat s něčím, co je tak naprosto mimo naši kontrolu?“

Elena věděla, že se dívá na ni. Zaryla si nehty dodlaní. „Není to tak, že bych se nepokusila použít Křídla

očištění nad městem. Snažila jsem se o to tak úporně, až

jsem měla pocit, že prasknu. Ale není to k ničemu.Nedokážu moc Křídel vůbec ovládat! Myslím si – po tom,

24  Upíří deníky

co jsem se dozvěděla o Meredith – že asi potřebujuněja

ký výcvik. Ale jak ho získám? Kde? A od koho?“

V autě se rozhostilo dlouhé ticho. Nakonec se ozval

Matt: „Všichni tápeme ve tmě. Jen se podívejte na tu

soudní síň! Jak je možné, že v jediném městě je tolikvl

kodlaků?“

„Vlci jsou společenští tvorové,“ odpověděl Stefan tiše.

„Vypadá to, že v Ridgemontu je usazená celá komunita

vlkodlaků. Jsou rozesetí po všech těch tradičníchklu

bech. Špehují jediné tvory, kterých se obávají – lidi.“

Když přijeli do penzionu, Stefan odnesl Meredith

do pokojíku v prvním patře a Elena ji důkladně přikryla.

Pak se vrátili do kuchyně, kde pokračovali v hovoru.

„A co rodiny těch vlkodlaků? Jejich manželky?“vy

ptávala se a masírovala Mattovi ramena tam, kde věděla,

že musejí hrozně bolet od toho, jak měl ruce spoutané

za zády. Její jemné prsty utišily bolest, ale ruce mělasil

né, a tak hnětla a hnětla, až ji začaly bolet její vlastní

svaly.

Stefan ji zarazil. „Teď já, lásko. My upíři máme svoje

kouzla.“ Mattovi řekl: „Je to nezbytný lékařský zákrok,

takže to musíš vydržet, i když to bude bolet.“ Elena stále

ještě vnímala jejich spojení, ačkoli už jen slabě, a takpo

znala, že Mattovi znecitlivěl mysl a teprve pak se zabořil

do svalů ztuhlých na kámen, jako kdyby hnětl tuhétěs

to – přitom zároveň uplatnil svoji uzdravující moc.

Zoufalství  25

V tu chvíli přišla paní Flowersová s hrnky horkého

sladkého čaje vonícího skořicí. Matt vypil svůj hrnek až

do dna, pak zvrátil hlavu, zavřel oči a vydechl úlevou.

Elena přímo cítila, jak z něj spadla obrovská tíhabolesti a napětí. Pak prostě oba své chlapce objala arozplakala se.

„Sebrali mě přímo na naší příjezdové cestě,“ přiznal

Matt, zatímco Elena vzlykala. „A udělali to přesně podle

předpisů, jenom se ani nepodívali na všechen ten – ten

chaos kolem sebe.“

Paní Flowersová nasadila vážný výraz. „Milý Matte,

máš za sebou hrozný den. Teď potřebuješ dlouhýodočinek.“ Podívala se na Stefana, aby zjistila, zda mu to

nějak uškodí, když teď má tak málo dárců krve. Stefan se

na ni povzbudivě usmál. Matt, kterému stále hnětl svaly,

až začaly být vláčné, jen přikývl. Pak se mu začalavracet jeho normální barva a na rtech se mu objevil drobný

úsměv.

„A tady je hlavní hrdina dne,“ prohlásil, když se

do místnosti vřítil Saber a začal mu funět přímo doobličeje. „Miluju tvůj psí dech, kámo,“ prohlásil, „zachránils

mě. Může dostat pamlsek?“ zeptal se a obrátil mírně

rozostřený modrý pohled na paní Flowersovou.

„Vím přesně, na co by měl chuť. V lednici mám ještě

půlku pečeně, která chce jenom trošku ohřát.“ Zmáčkla

pár knoflíků v kuchyni a po krátké chvíli se zeptala:

26  Upíří deníky

„Matte, chtěl by ses toho ujmout? Jenom nezapomeňod

stranit kosti, mohl by se jimi udusit.“

Matt vytáhl veliký pekáč s masem, které po ohřátívo

nělo tak krásně, až si uvědomil, že umírá hlady.Pocho

pil, že jeho dobré předsevzetí se právě zhroutilo. „Paní

Flowersová, myslíte, že bych si mohl udělat obložený

chleba, než mu to dám?“

„Ach, můj ubohý chlapče!“ vykřikla. „A mě to anine

napadlo – oni ti samozřejmě nedali oběd ani večeři!“

Paní Flowersová odchvátala pro pecen chleba, a to

Mattovi naprosto stačilo, chleba s pečení, nejjednodušší

svačina ze všech – a tak dobrá, že se olizoval až za ušima.

Elena si ještě trošku poplakala. Tak málo těm dvěma

stačilo ke štěstí – a nejen jim. Všichni byli rádi, že vidí

Matta v bezpečí a Sabera hltajícího svoji zaslouženou

odměnu.

Obrovský pes sledoval každý pohyb pečeně očima

a ocasem švihal sem a tam po podlaze. Ale když mu stále

ještě žvýkající Matt nabídl veliký kus masa, který zbyl,

Saber jen naklonil hlavu ke straně, jako by říkal: „Ty si

snad děláš legraci.“

„Ale ano, to je pro tebe. Vem si to,“ pobídla ho paní

Flowersová rozhodně. Saber otevřel svoji obrovskoutla

mu, chytil konec pečeně a ocas mu tancoval jakočamr

da. Řeč jeho těla hovořila natolik jasně, až se Mattna

hlas rozesmál.

Zoufalství  27

„Ať si to tentokrát sní tady s námi,“ rozhodla paníFlo

wersová a natáhla na podlahu v kuchyni kobereček.

Saberovu radost dokázalo překonat jedině jeho dobré

vychování – položil si pečeni na kobereček a postupně

všechny obešel, olízl jim dlaň či bradu a pak se teprve

vrátil ke své odměně a zaútočil na ni.

„Zajímalo by mě, jestli se mu stýská po Sagem?“za

mumlala Elena.

„Mně se stýská po Sagem,“ prohlásil Matt nezřetelně.

„Potřebujeme veškerou magickou pomoc, kteroudoká

žeme sehnat.“

Paní Flowersová se mezitím otáčela po kuchyni

a připravovala chleby obložené šunkou a sýrem a balila

je jako svačiny do školy. „Každý, kdo se dneska v noci

vzbudí hladový, musí mít připravené něco k snědku,“

prohlásila. „Šunka se sýrem, kuřecí salát, pár dobrých

křupavých mrkví a veliký kus jablečného koláče.“ Elena

vstala a šla jí pomoct. Nevěděla proč, ale zase se jí chtělo

plakat. Paní Flowersová ji poplácala po ruce. „Všichni

se cítíme, ehm, úplně vyřízení,“ prohlásila vážně.„Kaž

dý, kdo nemá pocit, že by okamžitě usnul, má v krviur

čitě ještě příliš mnoho adrenalinu. S tím vám pomůže

můj sirup na spaní. A jsem přesvědčená, že můžemedů

věřovat našim zvířecím přátelům, že nám dnes v noci

zajistí bezpečí.“

Matt už prakticky usínal ve stoje. „Paní Flowersová,  Upíří deníky

jednou vám to všecko vrátím... ale v tuhle chvílinedokážu udržet oči otevřené.“

„Jinými slovy, do pelechu, děcka,“ shrnul to Stefan.

Vrazil Mattovi do ruky jednu zabalenou svačinu anasměroval ho ke schodům. Elena posbírala několikdalších balíčků s jídlem, políbila paní Flowersovou na obě

tváře a odešla do Stefanova pokoje.

Postel v podkroví už měla rozestlanou a otevíralajednu svačinu, když přišel Stefan, který ještě doprovázel

Matta do jeho pokoje.

„Je Matt v pořádku?“ vyptávala se starostlivě. „Chci říct – myslíš, že zítra bude v pořádku?“

„Fyzicky ano. Většinu škod se mi podařilo napravit.“

„A psychicky?“

„Těžko říct. Právě tvrdě narazil na zeď Skutečného života. Zatkli ho, věděl, že by mu mohli dát doživotí, a netušil, jestli si někdo domyslí, co se s ním stalo. Byl

přesvědčený, že i kdybychom ho vypátrali, určitě dojde

k boji, který bude velmi těžké vyhrát – když je nás tak

málo a nezbývá nám už moc magických sil.“

„Ale Saber je zneškodnil,“ prohlásila Elena.

Pohlédla přemýšlivě na chleby, které si předtímrozložila na posteli. „Stefane, chceš se šunkou a sýrem nebo s kuřecím salátem?“ zeptala se.

Rozhostilo se ticho. Ještě chvíli trvalo, než k němu Elena ohromeně vzhlédla. „Stefane, já... já jsem na to

Zoufalství  29

doopravdy zapomněla. Prostě... dnešek byl taknároč

ný... já jsem zapomněla...“

„Lichotíš mi,“ usmál se Stefan. „A taky jsi hrozně

unavená. Ať už paní Flowersová dává do těch svých čajů

cokoliv...“

„Myslím, že vláda by o to určitě projevila zájem,“za

vtipkovala Elena. „Kvůli špionům a tak. Ale zrovna

teď...“ Roztáhla náruč, zaklonila hlavu a odhalila hrdlo.

„Ne, lásko. Jestli si ty nepamatuješ na dnešníodpole

dne, já ano. Přísahal jsem, že začnu zase lovit, a taky to

udělám,“ prohlásil Stefan rozhodně.

„Ty ode mě odejdeš?“ vytrhla se Elena zděšeně ze své

spokojené únavy. Hleděli jeden na druhého.

„Neodcházej,“ přesvědčovala ho Elena a sčesávala si

vlasy ze šíje. „Měla jsem to všecko tak krásněnapláno

vané, jak budeš pít a pak usneme jeden druhému vnáru

čí. Prosím, neodcházej, Stefane.“

Věděla, jak je pro něho těžké od ní odejít. Přestožeby

la opravdu ukoptěná a utahaná, přestože měla na soběšpi

navé džíny a za nehty smutek. Pro něj byla nekonečně

krásná, nekonečně mocná a tajemná. Toužil po ní. Elena

to vnímala skrze jejich pouto, které se nyní opětrozechví

valo energií, rozehřívalo a začínalo ho vábit blíž a blíž.

„Ale Eleno,“ bránil se. Pokouší se být rozumný!Co

pak nechápe, že zrovna v tuhle chvíli ona vůbec nechce

být rozumná?  Upíří deníky

„Přímo tady,“ ukázala Elena na jemné místečko na

svém hrdle.

Nyní to mezi nimi už jiskřilo jako mezi drátyvysokého napětí. Ale Stefan byl tvrdohlavý. „Ty sama sepotřebuješ najíst. Musíš si uchovat sílu.“

Elena okamžitě popadla chleba s kuřecím salátem

a kousla si. Mmmm... výborné. Opravdu vynikající.Bude muset paní Flowersové natrhat kytici lučního kvítí.

Tak výborně se o ně stará. Musí jí víc pomáhat.

Stefan se díval, jak jí. Přitom také sám dostával hlad,

ale to proto, že si zvykl na pravidelné krmení běhemcelých čtyřiadvaceti hodin a už nebyl zvyklý čekat. Elena

nyní skrze jejich spojení slyšela jeho myšlenky úplnějasně: slyšela, jak ho těší, že Elena ,dobíjí baterky‘, a že mu

nijak neuškodí, když jednu noc půjde spát s pocitemhladu. Bude svoji ospalou, obdivuhodnou Elenu držet vnáručí celou noc.

Ne! Elena se zhrozila. Od té doby, co se Stefan vrátil

z vězení v Temné dimenzi, ji všechno, co naznačovalo,

že by snad mohl mít hlad, naplňovalo hrozným strachem.

Najednou měla pocit, že nedokáže spolknout sousto,které si ukousla.

„Sem, přesně sem... prosím?“ zaprosila. Nechtěla,

aby ji donutil ho k tomu svést, ale jestli bude muset,udělá to. Vymydlí si ruce do dokonalé čistoty, oblékne si

dlouhou přiléhavou noční košilku a bude mezi polibky

Zoufalství  31

dráždit jeho tvrdohlavé špičáky a dotýkat se jich něžně

špičkou jazyka přesně v tom místě, kde by jí prořízlyků

ži, kdyby zareagovaly a prodloužily se. V tu chvíli už

bude jako omámený, ztratí nad sebou veškerou kontrolu

a bude celý jen její.

Tak dobře, dobře, vyslal k ní Stefan. Měj slitování!

„Nechci mít slitování. Nechci, abys mě opustil,“od

pověděla tichým toužebným hlasem a rozpřáhla náruč.

„Chci, abys mě držel a objímal už napořád, a já tě taky

budu držet a objímat napořád.“

Stefanova tvář se proměnila. Pohlédl na ni s výrazem,

který měl tehdy ve vězení, když ho přišla navštívitnastro

jená jen pro něj – na rozdíl od hadrů, jež měla na sobě

teď – a on se ohromeně zeptal: „To všechno... je pro mě?“

To už mezi nimi jiskřilo napětí jako výboje blesků.

Nyní tu nebyly mříže, které by je mohly rozdělit, a Elena

viděla, jak moc si Stefan přeje být u ní. Natáhla se ještě

o kousek dál a Stefan vstoupil do její náruče. Svíral ji

pevně, ale s nekonečnou něhou, a dbal na to, aby jine

stiskl až příliš velkou silou a neublížil jí. Když paktro

chu povolil objetí a opřel si čelo o její, Elena siuvědomi

la, že už nikdy nebude unavená, smutná nebo vyděšená,

aniž by si vzpomněla na tenhle pocit, který ji budeposi

lovat po zbytek života.

Nakonec spolu klesli v objetí do peřin a vzájemně se

konejšili; vyměňovali si vřelé vášnivé polibky a s každým



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist