načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Upíří deníky – Zášť - Lisa J. Smith

Upíří deníky – Zášť

Elektronická kniha: Upíří deníky – Zášť
Autor:

"...Děsivá síla plná zášti napadla naše město. Touží všechny zahubit a pít jejich krev. Dokáží se Damon se Stefanem smířit a bojovat bok po boku proti něčemu ještě ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  99
+
-
3,3
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » FRAGMENT
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 240
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-253-1592-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

"...Děsivá síla plná zášti napadla naše město. Touží všechny zahubit a pít jejich krev.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Upíˇrí deníky

Zášt’

také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.fragment.cz

E-knihy v edici:

L. J. Smith – Upíří deníky – Probuzení

L. J. Smith – Upíří deníky – Souboj

L. J. Smith – Upíří deníky – Zášť

L. J. Smith – Upíří deníky – Temné shledání

L. J. Smith – Upíří deníky – Návrat

L. J. Smith – Upíří deníky – Soumrak

Lisa J. Smith

Upíří deníky – Zášť – e-kniha

Copyright © Fragment, 2011

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


L

.J

.S

MITH

Š

Ť


Mé tetě Margie a památce

na tety Agnes a Eleanor

za podněcování tvořivosti.


1.

E

lena vyšla na mýtinu.

Cáry podzimního listí pod jejíma nohamazamrzaly do bahna. Zešeřilo se, a ačkoli užbouřka ustávala, v lese bylo citelně chladněji. Elena všakzimu necítila.

Ani tma jí nevadila. Zorničky se jí široce otevřely, aby dokázaly vnímat částečky světla, pro lidské okonepostřehnutelné. Viděla dva bojující stíny pod velikýmdubem docela zřetelně.

Jeden měl husté tmavé vlasy, které mu vítr čeřil jako rozvlněné moře. Byl o něco vyšší než ten druhý, a ačkoli mu Elena neviděla do tváře, věděla, že má zelené oči.

Druhý z nich měl také tmavou kštici, ale jeho vlasy byly jemné a rovné, skoro jako srst zvířat. Rty mělstažené zlobou, až odhalovaly bílé zuby. Jeho obvyklá líná

6  Upíří deníky

elegance se změnila v číhavé přikrčení šelmy. Oči měl

černé.

Elena je několik minut nehnutě sledovala. Zapomněla,

proč sem přišla, proč ji vábila ozvěna jejich souboje.

Takhle zblízka byly jejich hněv, nenávist a bolest téměř

ohlušující, jako by od nich vycházely neslyšné výkřiky.

Byli zaklesnuti v souboji na život a na smrt.

Zajímalo by mě, který z nich zvítězí, pomyslela si. Oba

byli zraněni a krváceli, paže toho vyššího visela vne

přirozeném úhlu. Přesto právě dokázal praštit soupeřem

o su kovitý kmen dubu. Zmítala jím tak silná zášť, že ji

Elena nejen slyšela, ale i cítila a chutnala, a poznala, že

právě zášť mu dodává neuvěřitelnou sílu.

A pak si Elena vzpomněla, proč přišla. Jak jen mohla

zapomenout? On je zraněn. Jeho mysl ji sem přivolala,

zraňovala ji vlnami zloby a bolesti. Přišla mu pomoci,

protože k němu patří.

Obě postavy se nyní zmítaly na zledovatělé zemi abo

jovaly jako vlci, za mohutného vrčení. Hbitě a tiše k nim

zamířila. Ten s vlnitými vlasy a zelenýma očima bylna

hoře – Stefan, napověděla jí mysl – a prsty drásal tomu

druhému hrdlo. Elenou projela vlna hněvu; hněvu aochra

nitelské touhy. Hmátla mezi soupeře ve snaze zadržet

onu škrtící ruku, odtrhnout drásající prsty. Ani jinena

padlo, že třeba nebude dost silná, aby se jí to podařilo.

Prostě byla silná. Uskočila ke straně a kroucenímodtrh

Zášť  7

la svého zajatce od soupeře. Pro jistotu ho pořádněude

řila do zraněné paže a srazila ho tváří na listím pokrytou

zem. Pak ho začala zezadu rdousit.

Její útok ho zastihl nepřipraveného, ale nebyl anizda

leka poražen. Vrátil jí úder a zdravou rukou jí šátral po

hrdle. Zaryl jí palec do průdušnice.

Elena bez přemýšlení chňapla po ruce svými zuby.Je

jí mysl ničemu nerozuměla, ale tělo vědělo, co dělat. Její

zuby jsou zbraň a právě je zaťala do masa a ochutnala

krev.

Ale byl silnější než ona. Škubnutím ramen sevypros

til z jejího sevření, otočil se a srazil ji pod sebe.Najed

nou se tyčil nad ní s obličejem staženým zvířecí zlobou.

Zasyčela na něj a nehty mu zaútočila na oči, ale srazil jí

ruku.

Chystal se ji zabít. Přestože byl zraněný, byl daleko

silnější. Stáhl rty a ukázal zuby, které již byly potřísněné

krví. Jako kobra připravená zaútočit.

Pak se zarazil a výraz v obličeji se mu naprosto změnil.

Elena pozorovala, jak se mu zelené oči rozšířilyúdi

vem. Zorničky, které měl předtím vzteky stažené dove

likosti špendlíkových hlaviček, se doširoka rozevřely.

Zí ral na ni, jako by si teprve nyní uvědomil, koho tovlast

ně vidí.

Proč se na mě tak dívá? Proč to prostě neskončí? Ale

že lezná paže, svírající její rameno, najednou povolila.

8  Upíří deníky

Zví řecí výraz zmizel a vystřídalo ho překvapení azma

tek. Odvalil se, pomohl jí se posadit a celou tu dobu jíhle

děl do tváře.

„Eleno,“ zašeptal a hlas se mu zlomil. „Eleno, jsi to

ty?“

Tak to jsem já? pomyslela si. Elena?

Vlastně na tom vůbec nezáleželo. Zalétla pohledem

ke starému dubu. On tam pořád byl, stál mezivzdou

vajícími se kořeny, těžce oddychoval a opíral se rukou

o strom. On se na ni díval bezednýma černýma očima

a lehce se mračil.

Žádný strach, pomyslela si. O tohohle se dokážupo

starat. Je hloupý. Znovu se na zelenookého vrhla.

„Eleno!“ vykřikl, když ho srazila na záda. Zdravou

rukou ji odstrkoval od sebe. „Eleno, to jsem já, Stefan!

Ele no, podívej se na mě!“

Podívala se. A vnímala jen odhalený kousek kůže na

jeho hrdle. Znovu zasyčela, stáhla horní ret a ukázala mu

zuby.

Strnul úlekem.

Cítila, jak mu tělem projel šok jako blesk, a viděla, jak

se mu rozostřil pohled. Zbledl, jako by mu někdouštěd

řil ránu do žaludku. Lehce vrtěl hlavou na bahnité zemi.

„Ne,“ zašeptal. „To ne...“

Vypadalo to, že mluví sám k sobě, jako by nečekal, že

ho uslyší. Vztáhl ruku k její tváři, ale srazila ji.

Zášť  9

„Ach, Eleno...“ zašeptal.

Poslední stopy zášti a zvířecí krvežíznivosti muvymi

zely z tváře. V jeho pohledu se mísilo ohromení, bolest

z náhlého poznání a žal.

A zranitelnost. Elena využila příležitosti a vrhla se

mu po hrdle. Zvedl paži, aby se bránil a odtlačil ji pryč,

ale pak ji nechal klesnout.

Okamžik na ni hleděl, bolest v jeho očích dosáhlavr

cholu, a pak se jednoduše vzdal. Úplně přestal bojovat.

Cítila, co se děje, jak jeho odpor mizí. Ležel nazle

dovatělé zemi s cáry listů ve vlasech a díval se za ni, na

temnou, zamračenou oblohu.

Skonči to, zaslechla jeho vyčerpaný hlas ve své mysli.

Elena na okamžik zaváhala. V těch očích bylo něco,

co v ní vyvolávalo vzpomínky. Cosi o měsíčním svitu

a sezení v podkroví... Ale ty vzpomínky byly přílišneur

čité. Nedokázala je zachytit, to úsilí ji vyčerpávalo amát

lo ji.

Tenhle musí zemřít, tenhle zelenooký, kterému říkají

Stefan. Protože zranil jeho, toho druhého, toho, prokte

rého se Elena narodila. Jeho nesmí nikdo zranit anipře

žít.

Zaťala Stefanovi zuby do hrdla a hluboce se zakousla.

Okamžitě poznala, že to nedělá úplně správně.Neza

sáhla žádnou žílu ani tepnu. Trápila se na jeho hrdle

a zuřila nad svou vlastní nezkušeností. Byl to skvělýpo

10  Upíří deníky

cit, zakousnout se, ale nezískala mnoho krve. Zklamaně

odtrhla hlavu a zakousla se znovu. Ucítila, jak sebou

škubl bolestí.

Tohle je mnohem lepší. Tentokrát našla žílu, alene

pronikla do ní dost hluboko. Takové malé škrábnutíne

stačí. Potřebuje ji rozervat tak, aby se krev vyřinula ven.

Její oběť se roztřásla, když na tom začala usilovněpra

covat, zuby trhala a žvýkala holé hrdlo. Právě kdyžucíti

la, jak tkáň povoluje, něčí ruce ji odtáhly, prostě jizeza

du zvedly.

Elena zavrčela, aniž pustila hrdlo. Ale ty rucenepovo

lily. Něčí paže ji objala kolem pasu a prsty se jí vpletly

do vlasů. Bojovala, držela se své kořisti zuby nehty.

Pusť ho. Nech ho být!

Ten hlas byl ostrý a rozkazovačný jako závanledové

ho větru. Elena jej poznala a přestala bojovat s těmaru

kama, které ji táhly pryč. Když ji opět postavily na zem,

vzhlédla a uviděla ho – a konečně si vybavila to jméno.

Damon. Jmenuje se Damon. Vzpurně na něj hleděla.By

la rozmrzelá, že ji odtrhl od kořisti, ale poslechla.

Stefan se posadil, hrdlo měl zalité vlastní krví.Stéka

la mu na košili. Elena si olízla rty a ucítila záchvěvčeho

si jako hladu, který snad přicházel z každého vlákna její

bytosti. Byla opět jako omámená.

„Mám dojem,“ řekl Damon nahlas, „žes říkal, že je

mrtvá.“

Zášť  11

Hleděl na Stefana, který byl snad ještě bledší než

předtím, pokud to vůbec bylo možné. Ta bílá tvář byl

plná nekonečné beznaděje.

Řekl pouze: „Jen se na ni podívej.“

Damon vzal Elenu za bradu a zvedl jí hlavu. Pohlédla

mu zpříma do očí. Pak se dlouhými štíhlými prsty dotkl

jejích rtů a zkoumal, co se skrývá za nimi. Elena sein

stinktivně pokusila kousnout, ale jen náznakem. Damon

nahmatal ostré dravčí zuby a Elena nyní opravdukous

la – tedy, spíš štípla jako kotě.

Damon nasadil neproniknutelný výraz a pohled mu

ztvrdl.

„Víš, kde zrovna jsi?“ zeptal se jí.

Elena se rozhlédla. Uviděla stromy. „V lese,“odpově

děla vychytrale a obrátila oči zpátky k němu.

„A kdo je to támhle?“

Podívala se, kam ukazoval. „Stefan,“ odpovědělane

tečně. „Tvůj bratr.“

„A kdo jsem já? Pamatuješ si, kdo jsem?“

Usmála se na něj a ukázala mu své dravčí zuby.„Sa

mozřejmě, že ano. Ty jsi Damon a já tě miluju.“

S

tefanův hlas se chvěl tichou zuřivostí. „Takpřesně tohle jsi chtěl, že, Damone? A teď se ti to

podařilo. Musel jsi z ní udělat to, co jsme my, co

jsi ty. Nestačilo ji jen zabít.“

Damon na něj ani nepohlédl. Přivřenýma očimasoustředěně pozoroval Elenu. Stále ještě klečel a držel ji za

bradu. „To už říkáš potřetí a mě to začíná unavovat,“

odpověděl tiše. Byl rozcuchaný z boje a stále trochuoddechoval, ale už nabyl rovnováhy a sebekontroly. „Eleno,

zabil jsem tě?“

„Samozřejmě, že ne,“ odpověděla Elena a propletla

své prsty s jeho. Začínala být netrpělivá. O čem se to tu

vlastně pořád baví? Nikoho tu přece nezabili.

„Nikdy jsem si o tobě nemyslel, že jsi lhář,“ řeklStefan Damonovi stále stejně hořce. „Myslel jsem si o tobě


Zášť  13

kdeco, ale tohle ne. Nikdy dřív jsem tě neslyšelzapí

rat.“

„Ještě chvíli,“ upozornil ho Damon, „a dojde mitrpě

livost.“

Co horšího bys mi ještě mohl udělat? opáčil Stefan.

Smrt by pro mě byla jen milosrdenstvím.

„Veškeré milosrdenství vůči tobě jsem vyčerpal už

před staletími,“ řekl Damon nahlas. Konečně pustilEle

ninu bradu. „Co si z dneška pamatuješ?“ zeptal se jí.

Elena mluvila unaveně, jako když dítě opakuje nená

viděné učivo. „Dneska byla oslava Dne zakladatelů.“Vsu

nula svou dlaň do Damonovy a vzhlédla k němu. Dál si

nedokázala vzpomenout, ale tahle informace nesta čila.

Podrážděně se pokoušela vybavit si ještě něco dalšího.

„Někdo byl v jídelně... Caroline.“ Potěšilo ji, že si

vzpomněla na jméno. „Chtěla přede všemi přečíst můj

deník, a to nebylo dobře, protože...“ Elena bojovalaztra

cený boj se svou pamětí. „Nepamatuju se proč. Alepře

lstili jsme ji.“ Vřele a spiklenecky se na něj usmála.

„Hm, to tedy přelstili, že ano?“

„Ano. Sebrals jí to. Udělals to pro mě.“ Prsty druhé

ruky mu vklouzla pod bundu a hledala tvrdý hranatý

tvar knížečky. „Protože mě miluješ,“ řekla, našla deník

a jemně na něj zaklepala. „Miluješ mě, viď?“

Z mýtiny se ozval nezřetelný zvuk. Elena se ohlédla

a všimla si, že Stefan odvrátil tvář.


14  Upíří deníky

„Eleno, soustřeď se. Co se stalo potom?“ připomínal jí

Damonův hlas.

„Potom? Potom jsme se pohádaly s tetou Judith.“Ele

na nad tím chvíli rozvažovala a nakonec pokrčila rameny.

„Kvůli... nevím, kvůli čemu. Naštvala jsem se. Nenípře

ce moje máma. Nemůže mi přikazovat, co mám dělat.“

Damon podotkl suše: „Myslím, že tohle už teďnebu

de problém. A co se stalo pak?“

Elena si ztěžka povzdechla. „Pak jsem šla za Mattem

a půjčila si jeho auto. Matt...“ zopakovala jeho jméno

a olízla si špičáky. V duchu viděla jeho hezkou tvář,

blond vlasy a statná ramena. „Matt.“

„A kam jsi jela Mattovým autem?“

„Na Wickery Bridge,“ řekl Stefan a opět se obrátil

k nim. V očích měl zoufalství.

„Ne, k penzionu,“ opravila ho podrážděně Elena.

„Abych počkala na... nevím, už jsem to zapomněla. To

je jedno. Prostě jsem tam čekala. A pak... začalabouř

ka. Vítr, déšť a tak. Nelíbilo se mi to. Vrátila jsem se do

auta. Ale něco mě pronásledovalo.“

„Někdo tě pronásledoval,“ opravil ji Stefan a pohlédl

na Damona.

„Byla to nějaká věc,“ trvala na svém Elena. Měla už

dost jeho neustálého přerušování. „Pojďme pryč, jenom

my dva,“ navrhla Damonovi a zvedla se na kolenou,tak

že jejich tváře byly velmi blízko u sebe.


Zášť  15

„Ještě chvilinku,“ odpověděl. „Jaká věc těpronásledovala?“

Unaveně si opět sedla. „Já nevím, jaká věc! Nikdy

jsem nic takového neviděla! Nebylo to jako ty a Stefan.

Bylo to...“ Myslí jí pádily zběsilé obrazy. Vyjící vítr.

Mlha svíjející se po zemi. Jakýsi tvar, bílý a obrovský,

jako by byl celý z mlhy. Pomalu ji dohání, jako větrem

hnaný mrak.

„Možná to bylo jenom něco, co patří k bouřce,“ řekla

nakonec. „Ale myslela jsem, že mi to chce ublížit. Tak

jsem tomu utekla.“ Hrála si se zipem Damonovy kožené

bundy, významně se na něho usmívala a pokukovala po

něm skrz řasy.

Damonova tvář poprvé prozradila nějaké emoce.

Zkrou til rty v bolestné grimase. „Uteklas tomu.“

„Vzpomněla jsem si, co mi... někdo... řekl o plynoucí

vodě. Zlé věci přes ni nemůžou. Takže jsem jela keDrowning Creeku, k tomu mostku. A pak...“ Zaváhala amračila se, jak se pokoušela nalézt v tom zmatku nějakou

určitou vzpomínku. Voda. Pamatuje si vodu. A někdo

křičí. Ale nic jiného. „A pak jsem se dostala na druhou

stranu,“ dokončila nakonec vesele. „Muselo to tak být,

pro tože teď jsem tady. A to je všechno. Můžeme už jít?“

Damon jí neodpověděl.

„To auto je stále ještě v řece,“ řekl Stefan. Dívali se

s Damonem na sebe, jako když dva dospělí vedou vážný  Upíří deníky rozhovor nad hlavou nic nechápajícího dítěte. Naokamžik bylo jejich nepřátelství zapomenuto. Elenapocítila nával podrážděnosti. Otevřela pusu, aby něco řekla, ale Stefan pokračoval. „Našli jsme ho s Bonnií a sMeredith. Potopil jsem se a vynesl jsem ji z vody, ale už byla...“

Už byla co? mračila se Elena.

Damon posměšně zkřivil rty. „A tys to vzdal? Ze

všech lidí zrovna ty jsi přece měl předvídat, co se stane.

Nebo ti ta myšlenka přišla tak odpudivá, žes to aninezvážil? Byl bys radši, kdyby byla opravdu mrtvá?“

„Neměla žádný puls a nedýchala!“ rozohnil seStefan. „A nikdy jsme si nevyměnili dost krve, aby mohlo

dojít k proměně!“ Pohled mu ztvrdl. „Alespoň ne se

mnou.“

Elena znovu otevřela pusu, ale Damon jí položil dva

prsty na rty, aby byla zticha. Vyrovnaně prohlásil: „Aprávě to je ten problém – jsi snad slepý, že to nevidíš? Řekls

mi, ať se na ni podívám; tak se na ni podívej sám. Je

v šoku a chová se zmateně. Ano, to připustím dokonce

i já.“ Vyslal oslnivý úsměv a pokračoval. „Tohle jemnohem horší než běžný zmatek po proměně. Budepotřebovat krev – lidskou krev, jinak její tělo nebude mít dost

síly, aby dokončilo přeměnu. Zemře.“

Co tím myslí, zmateně? pomyslela si Elena rozhořčeně. „Je mi skvěle,“ prohlásila přes Damonovy prsty.


Zášť  17

„Jsem akorát unavená, to je všechno. Chtěla jsem se

zrovna pořádně vyspat, když jsem uslyšela, jak vy dva

zápasíte, a přišla jsem ti pomoct. A tys mi ani nedovolil

ho zabít,“ dodala otráveně.

„No ano, proč jsi jí to nedovolil?“ zeptal se Stefan. Zíral na Damona a provrtával ho pohledem. Všechny náznaky spolupráce z jeho strany byly vyčerpány. „Bylo by to nejjednodušší řešení.“

Damon mu vrátil pohled plný vzteku. Vzedmula se v něm vlna nenávisti stejně jako ve Stefanovi. Dech se mu zrychlil. „Možná nemám rád jednoduchá řešení,“zasyčel. Pak se opět ovládl. Výsměšně se ušklíbnul adodal: „Řekněme to takhle, bratříčku: pokud se někdobude těšit z toho, že zbavil svět tvojí existence, budu to já. Nikdo jiný. Mám v úmyslu se toho úkolu ujmout osobně. A takové úkoly zvládám výborně, to mi věř.“

„Tos nám dokázal,“ řekl Stefan tiše, jako by ho každé slovo bolelo.

„Ale tuhle,“ obrátil se Damon zářivým pohledem na Elenu, „tu jsem nezabil. Proč bych to dělal? Mohl jsem ji proměnit, kdykoli se mi zachtělo.“

„Možná proto, že se právě zasnoubila s někýmjiným.“

Damon zvedl Eleninu ruku, která byla stáleproletena s jeho. Na prostředníčku jí jiskřil zlatý prsten

s jediným tmavomodrým kamenem. Elena se na něj


18  Upíří deníky

za mračila, nejasně si vzpomínala, že už ho předtímně

kde viděla. Pak pokrčila rameny a unaveně se opřela

o Damona.

„Tohle,“ prohlásil Damon a pohlédl na ni, „užnevy

padá jako vážný problém, že? Myslím, že může býtšťast

ná, že na tebe zapomněla.“ Pohlédl na Stefana se zlým

úsměvem. „Ale to se dozvíme, až zase bude sama sebou.

Pak se jí můžeme zeptat, kterého z nás si vybere.Sou

hlasíš?“

Stefan zavrtěl hlavou. „Jak vůbec můžeš něcotakové

ho navrhnout? Po tom, co se stalo...“ Hlas mu odumřel

na rtech.

„S Katherine? Já to dopovím, když to ty nedokážeš.

Katherine zvolila hloupé řešení a pak za to zaplatila.

Elena je jiná; ta ví přesně, co chce. Ale na tvém souhlasu

nezáleží,“ přerušil další Stefanovy protesty. „Teď jedůle

žité, že je slabá a potřebuje krev. A já dohlídnu na to, aby

ji dostala. A pak zjistím, kdo jí tohle udělal. Můžeš se

přidat, nebo jít po svých. Vyber si.“

Postavil se a vytáhl na nohy i Elenu. „Půjdeme.“

Elena s ním šla ochotně, měla radost, že se konečně

něco děje. Lesy byly ve tmě zajímavé; toho si nikdy dřív

nevšimla. Sovy vydávaly při lovu truchlivé volání ales

ní myšky před nimi cupitavě prchaly. Vzduch byl vně

kterých místech chladnější, protože nejprve prochládaly

lesní prolákliny a doliny. Zjistila, že jí připadá snadné


Zášť  19

neslyšně se pohybovat spadaným listím vedle Damona;

šlo jen o to, dávat si pozor, kam šlape. Neohlédla se, aby

se přesvědčila, zda je Stefan následuje.

Místo, kde vyšli z lesa, okamžitě poznala. Už tudnes

ka jednou byla. Ale teď tam bylo pořádně živo – naau

tech blikala červenomodrá světla a reflektory ozařovaly

schoulené tmavé postavy. Elena si je zvědavě prohlížela.

Některé z nich vypadaly povědomě. Například tamtaže

na s úzkým ztrápeným obličejem a nervózníma očima –

teta Judith? A ten vysoký muž vedle ní – že by jejísnou

benec Robert?

Ještě by s nimi měl být někdo, pomyslela si Elena.

Děvčátko se stejně světlými vlasy, jako má ona sama.

Ale přes všechno úsilí si nedokázala vybavit jméno.

Dvě objímající se děvčata v kruhu policistů – tyhle

dvě si ale pamatuje. Ta malá plačící zrzka je Bonnie. A ta

vyšší s tmavými vlasy, to je Meredith.

„Ale ona není ve vodě,“ vysvětlovala Bonnie jakémusi

muži v uniformě. Hlas se jí třásl na pokraji hysterie.„Vi

děly jsme, jak ji Stefan vytáhl ven. Vždyť vám to říkám

pořád dokola.“

„A když jste odcházely, zůstal u ní?“

„Musely jsme to tak udělat. Bouřka stále sílila a v těch

lesích bylo něco divného...“

„Na tom nezáleží,“ vložila se do toho Meredith. Její

hlas nezněl o moc klidněji než Bonniin. „Stefan řekl, že


20  Upíří deníky

pokud... pokud ji bude muset opustit, nechá ji ležet tam

pod těmi vrbovými stromy.“

„A kde je Stefan teď?“ tázal se další uniformovaný

policista.

„Nevíme, vydaly jsme se zpátky pro pomoc. Asi šel za

náma. Ale pokud jde o to, co se stalo... co se staloEle

ně...“ Bonnie se odvrátila a zabořila tvář Meredith do

ramene.

Jsou nešťastné kvůli mně, uvědomila si Elena. To je od

nich hloupé. Ale to můžu vyřešit. Vydala se ke kruhu

světla, ale Damon ji stáhl zpátky. Ublíženě se po něm

ohlédla.

„Takhle ne. Vyber si, kterého z nich chceš, a my ho

ulovíme,“ prohlásil.

„Chci na co?“

„Na krmení, Eleno. Teď je z tebe lovec. A oni jsou

tvoje kořist.“

Elena pochybovačně přejela jazykem své dravčí zuby.

Nic z toho, co viděla, jí nepřipadalo jako jídlo. Alepro

tože to Damon řekl, byla ochotná tomu uvěřit.

„Jak myslíš,“ souhlasila poslušně.

Damon naklonil hlavu a zúženýma očima siprohlí

žel scénu před sebou jako odborník oceňující vzácnou

malbu.

„Co třeba páreček svalnatých záchranářů?“

„Ne,“ ozvalo se za nimi.


Zášť  21

Damon se na Stefana sotva ohlédl. „Proč ne?“

„Protože útoků na zdejší obyvatele už bylo dost. Sice

potřebuje lidskou krev, ale nemusí ji lovit.“ Stefan měl

uzavřenou nepřátelskou tvář, z které však vyzařovalo

pevné odhodlání.

„Máme snad jinou možnost?“ zeptal se Damoniro

nicky.

„Přece víš, že ano. Najdeme někoho, kdo budeochot

ný udělat to dobrovolně – nebo koho k té ochotědoká

žeme přimět. Někoho, kdo by to udělal pro Elenu a kdo

je dost silný, aby se s tím psychicky vyrovnal.“

„A předpokládám, že už víš, kde takový výlupek

ctností seženeme.“

„Odveď ji do školy. Sejdu se tam s vámi,“ odpověděl

Stefan a zmizel.

Když odcházeli, okolí mostku stále kypělo aktivitou,

světla blikala a lidé se hemžili. Cestou kolem si Elena

všimla podivné věci. Uprostřed řeky leželo auto, kteréza

lévala ostrá světla reflektorů. Až na přední nárazníktr

čící z vody bylo úplně celé ponořené.

To je ale pitomé místo na parkování, pomyslela si

a následovala Damona do lesů.

Stefanovy city se začínaly opět probouzet k životu.

Bolelo to. Myslel, že už má všechnu bolest za sebou,

že už nikdy nic neucítí. Když vytáhl Elenino bezvládné


22  Upíří deníky

tělo z tmavé vody, byl přesvědčený, že už ho nikdy nic

nebude bolet, protože tomu hroznému okamžiku se nic

nemůže vyrovnat.

Ale mýlil se.

Zastavil se a opřel se zdravou rukou o strom. Sklonil

hlavu a zhluboka dýchal. Teprve když se rudá mlharoztýlila a vyčistil se mu zrak, pokračoval v cestě, aleřezavá bolest v hrudi neutuchala. Přestaň na ni myslet,přikazoval si, ale věděl, že marně.

Není doopravdy mrtvá. To se přece počítá. Myslel, že už nikdy neuslyší její hlas, nikdy neucítí její dotyk...

Ale teď, když se ho dotkla, měla v úmyslu ho zabít.

Znovu se zastavil a předklonil se – měl strach, že se mu udělá špatně.

Vidět ji takhle bylo horší, než když ji viděl mrtvou a studenou na chladné zemi. Možná proto ho Damonnechal naživu. Možná je to jeho pomsta.

A možná by Stefan prostě měl udělat to, co plánoval, až zabije Damona. Počkat do úsvitu a pak sundatstříbrný prsten, který ho chrání před sluncem. Vztáhnout ruce a uvítat žhnoucí objetí slunečních paprsků, dokud nespálí maso na jeho kostech a neukončí tu bolest jednou provždy.

Ale věděl, že to neudělá. Dokud po zemi kráčí Elena, nikdy ji neopustí. I když ho nenávidí, i když ho loví. Udělá vše, co bude v jeho silách, aby byla v bezpečí.

Zášť  23

Stefan odbočil k penzionu. Potřeboval se upravit, než

ho spatří lidské oči. V pokoji si smyl krev z obličeje akr

ku a důkladně prohlédl zraněnou paži. Už se začala hojit

a soustředěním mysli to může ještě urychlit. Spalujena

čerpané Síly rychle; boj s bratrem ho oslabil. Ale tohle

je důležité. Ne kvůli bolesti – té si sotva všiml – ale

protože potřebuje být v co nejlepší kondici.

Damon a Elena na něho čekali před školou. Cítilbrat

rovu netrpělivost a v Eleně vnímal nově probuzenoudi

vokost.

„Radím ti, aby to fungovalo,“ ucedil Damon.

Stefan neodpověděl. Školní sál byl dalším centrem

rozruchu. Všichni si měli užívat plesu ke Dnizakladate

lů – ale ti, kdo zde zůstali navzdory bouřce, rázovali po

sále, anebo se sdružovali do malých skupinek a vzrušeně

hovořili. Stefan nahlédl otevřenými dveřmi a myslíhle

dal určitou osobu.

Našel ji. Blonďatá hlava se skláněla nad stolem

v rohu.

Matte.

Matt se napřímil a zmateně se rozhlédl kolem. Stefan

ho svou myslí nutil vyjít ven. Potřebuješ na vzduch,na

šeptával Mattovi do podvědomí. Máš chuť se jít na chvil­

ku provětrat.

Damonovi, který splýval s tmou hned za kruhem

světel, řekl: Vezmi ji do školy, do fotokomory. Ví, kde to

24  Upíří deníky

je. A neukazujte se, dokud vám neřeknu. Pak odešelče

kat na Matta.

Matt vyšel ven a obrátil ztrápenou tvář k temnéoblo

ze. Když ho Stefan oslovil, prudce sebou trhl.

„Stefane, tady jsi!“ Zoufalství, naděje a hrůza se mu

svářily v obličeji. Pospíšil si ke Stefanovi. „Už ji – už ji

našli? Je něco nového?“

„Co ti řekli?“

Matt na něj chvíli hleděl a pak odpověděl: „Bonnie

a Meredith sem přišly a tvrdily, že Elena odjela v mém

autě k Wickery Bridge. A říkaly, že je...“ Odmlčel se

a polkl. „Stefane, viď, že to není pravda?“ žadonil očima.

Stefan uhnul pohledem.

„Ach, panebože,“ vzdychl Matt chraplavě. Obrátil se

ke Stefanovi zády a vtiskl si pěsti do očí. „Já tomune

věřím, prostě nevěřím. To nemůže být pravda.“

„Matte...“ Stefan se zlehka dotknul jeho ramene.

„Promiň,“ řekl Matt drsně rozechvělým hlasem. „Ty

sám určitě prožíváš peklo a já ti to dělám ještě horší.“

Víc, než tušíš, pomyslel si Stefan a nechal rukukles

nout. Přišel s úmyslem použít Síly, aby Matta přesvědčil.

Ale teď mu to připadalo nemožné. To nemůže udělat, ne

prvnímu – a jedinému – lidskému příteli, kterého vtom

hle místě má.

Jedinou další možností bylo říct Mattovi pravdu. Ať si

Matt sám zvolí, co udělá, až bude do všeho zasvěcen.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist