načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Upíří deníky – Zajetí - Lisa J. Smith

Upíří deníky – Zajetí

Elektronická kniha: Upíří deníky – Zajetí
Autor:

Stefan byl zajat a uvězněn démonickými duchy, kteří ve Fell's Church rozpoutali pravé peklo. Elena se vydává do Temné dimenze na pouť plnou nebezpečí, aby ho zachránila. Doprovází ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  99
+
-
3,3
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » FRAGMENT
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 312
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-253-1591-0
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Stefan byl zajat a uvězněn démonickými duchy, kteří ve Fell's Church rozpoutali pravé peklo. Elena se vydává do Temné dimenze na pouť plnou nebezpečí, aby ho zachránila. Doprovází ji Stefanův bratr Damon, který touží po Eleně celým svým tělem i duší. Jediný Damon totiž zná cestu do místa, kde je Stefan držen v zajetí. Elena se nezastaví před žádnou překážkou, aby Stefana osvobodila. Ovšem s každým dalším dnem na nebezpečné cestě roste napětí utajované touhy mezi Elenou a Damonem...

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Upírˇí deníky -

Zajetí

také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.fragment.cz

Doporučujeme další e-knihy:

Lisa J. Smith – Stefanovy deníky – Zrození

Eden Maguire – Krásní mrtví – Jonas

Suzanne Collinsová – Hunger Games – Aréna smrti

Suzanne Collinsová – Hunger Games – Vražedná pomsta

Suzanne Collinsová – Hunger Games – Síla vzdoru

Lisa J. Smith

Upíří deníky – Zajetí – e-kniha

Copyright © Fragment, 2012

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


1.

M

ilý deníčku,“ zašeptala Elena, „je to tak

frustrující. Nechala jsem tě v kufruja

guára a jsou dvě hodiny ráno.“ Bodla

prstem do podolku své noční košile, jako by držela vru

ce pero a právě udělala tečku. Pak zašeptala ještě tišeji

a opřela čelo o okno: „A já se bojím jít ven – do tmy –

a přinést si tě. Bojím se!“ Znovu bodla prstem a pak,za

tímco cítila, jak jí slzy stékají po tváři, váhavě stiskla na

mobilu tlačítko nahrávání. Bylo to hloupé plýtváníbate

rií, ale nemohla si pomoct. Potřebuje to.

„Tak jsem tady,“ řekla tiše, „sedím na zadním sedadle

auta. Tohle musí být pro dnešek můj deníkový zápis.Mi

mochodem, pro tuhle cestu jsme si dali pravidlo – já spím

na zadních sedadlech jaguára a Matt a Damon podširá

kem. Zrovna teď je venku taková tma, že Matta nikde

Pro mou úžasnou agentku,

Elizabeth Hardingovou


4  Upíří deníky

nevidím... Ale pomalu z toho blázním – pláču a cítím se

ztracená – a tolik se mi stýská po Stefanovi...

Musíme se tohohle jaguára zbavit – je příliš velký,pří

liš červený, příliš křiklavý a příliš zapamatovatelný,prá

vě když se snažíme, aby si nás nikdo nevšiml, zatímco

cestujeme do místa, kde budeme moci osvobodit Stefana.

Až auto prodáme, budou lapis lazuli a diamantovýpřívě

sek, které mi Stefan dal den předtím, než zmizel, těmi

nejcennějšími věcmi, které mi zůstaly. Den předtím, než

byl Stefan podvodně odlákán pryč v domnění, že semů

že zase stát obyčejným člověkem. A teď...

Jak můžu nemyslet na to, co s ním asi oni dělají,zrov

na v tuhle chvíli – ať už jsou kýmkoliv? Pravděpodobně

jsou to kitsune, zlí liškodlačí duchové ve vězení, kterému

se říká Ši-ne-Ši.“

Elena se odmlčela, aby si mohla utřít nos do rukávu

noční košile.

„Jak jsem se, proboha, dostala do téhle situace?“Za

vrtěla hlavou a udeřila do opěradla zaťatou pěstí.

„Možná, že kdybych tomu dokázala přijít na kloub,

dokázala bych taky vymyslet plán A. Já mám vždycky

plán A. A moji přátelé navíc mívají plán B a plán C, aby

mi pomohli.“ Když Elena pomyslela na Bonnii aMe

redith, zamrkala, aby zaplašila slzy. „Ale teď se bojím,

že je už nikdy neuvidím. A bojím se o celé město

Fell’s Church.“


Zajetí  5

Chvíli jen tak seděla, zaťatou pěst na koleni. Tichý

hlásek někde uvnitř jí našeptával: „Tak přestaň kňourat,

Eleno, a mysli. Mysli. Začni od začátku.“

Začátek? Kde byl vlastně začátek? Stefan?

Ne, žila přece ve Fell’s Church dlouho předtím, než

Stefan přišel.

Pomalu, skoro ospale, mluvila dál do mobilu.„Za

prvé: kdo jsem? Jsem Elena Gilbertová a je mi osmnáct.“

Ještě o něco pomaleji pokračovala: „Já... myslím, žene

ní domýšlivé, když řeknu, že jsem krásná. Kdybych

o tom nevěděla, nesměla bych se nikdy dívat do zrcadla

ani poslouchat komplimenty. Není to něco, na co bych

měla být pyšná – je to prostě něco, co jsem podědila po

mámě a tátovi.

Jak vypadám? Mám blond vlasy, které mi ve vlnách

spadají na ramena, a modré oči, o nichž někteří lidétvr

dí, že mají barvu lapisu lazuli – tmavě modré sezlatavý

mi skvrnkami.“ Uniklo jí napůl zdušené zasmání.„Mož

ná proto se líbím upírům.“

Pak sevřela rty a s pohledem upřeným do okolních

temnot pokračovala vážným tónem.

„Hodně kluků mi říkalo, že jsem ta nejandělštějšídív

ka na světě. A já jsem si s nimi pohrávala. Prostě jsem je

využila – kvůli popularitě, kvůli pobavení, už ani nevím.

Jsem upřímná, jo? Pokládala jsem je za hračky nebotro

feje.“ Odmlčela se. „Ale bylo v tom ještě něco jiného.


6  Upíří deníky

Celý život jsem čekala, že něco přijde, ale nevěděla jsem,

co to má být. Měla jsem pocit, jako bych hledala něco, co

rukama nikdy najít nemůžu. Žádné moje intriky a hrátky

s nimi se nikdy nedotkly mého... nejhlubšího nitra...dokud nepřišel jeden velice výjimečný chlapec.“ Odmlčela

se, polkla a zopakovala to znovu: „Jeden velmivýjimečný chlapec.

Jmenoval se Stefan.

A ukázalo se, že není tím, čím se zdál být,normálním – i když úžasným – klukem ve čtvrťáku na střední,

s rozcuchanými tmavými vlasy a očima zelenýma jako

smaragdy.

Ukázalo se, že Stefan Salvatore je upír.

Skutečný upír.“

Elena se musela odmlčet a několikrát se roztřeseně

nadechla, než byla schopná pokračovat.

„A stejně tak úžasný je jeho starší bratr Damon.“

Skousla si ret a uplynula hodně dlouhá doba, než znovu

promluvila. „Byla bych se zamilovala do Stefana, kdybych

od začátku věděla, že je upír? Ano! Ano! Ano!Zamilovala bych se do něho bez ohledu na cokoliv! Ale změnilo to

situaci – a změnilo to mě.“ Elena po paměti obkreslovala

prstem vzorek své noční košile. „Víš, deníčku, upíři dávají

najevo lásku tak, že si vzájemně vyměňují krev. Problém

byl v tom... že jsem sdílela krev i s Damonem. Nedobrovolně, ale protože mě ve dne v noci pronásledoval.“

Zajetí  7

Povzdechla si. „Damon tvrdí, že ze mě chce udělat

upíra a svoji Princeznu noci. Ve skutečnosti má na mysli,

že mě chce jenom pro sebe. Ale já bych Damonovinevě

řila vůbec nic, pokud by mi na to nedal své slovo. Má

takovou libůstku, že nikdy neporuší dané slovo.“

Elena cítila, jak se jí na rty vkrádá neveselý úsměv, ale

teď už mluvila klidně a plynule, na mobil skorozapo

mněla.

„Děvče zapletené se dvěma upíry... No, to přece musí

skončit potížemi, že? Takže jsem si možná zasloužila to,

co se mi stalo.

Umřela jsem.

Ne jenom tak, jako umírají lidé, kterým se zastavísrd

ce a pak je resuscitují a pak se vrátí zpátky a mluví o tom,

že skoro vešli do Světla. Já jsem vešla do Světla.

Umřela jsem.

A když jsem se vrátila zpátky – jaké překvapení! Byla

jsem upír.

Damon byl ke mně... myslím vlastně milý, když jsem

se poprvé probudila jako upír. Možná to je důvod, proč

mám pořád... pro něj slabost. Nezneužil mojí situace,

i když to snadno mohl udělat.

Ale ve svém životě upíra jsem stihla udělat jenommá

lo věcí. Stihla jsem si vzpomenout na Stefana a milovat

ho víc než kdy dřív – protože už jsem věděla, jak to měl

těžké. Musela jsem vyslechnout svoji vlastní zádušní mši.  Upíří deníky Chm! Každý by měl mít možnost to udělat. Naučila jsem se nosit vždycky – vždycky – lapis lazuli, aby se ze mě nestal uškvařený upír. Musela jsem se rozloučit se svojí mladší čtyřletou sestřičkou Margaret a navštívit Bonnii a Meredith... “

Slzy Eleně klouzaly po tvářích, ale tiše pokračovala.

„A pak... jsem umřela znovu.

Umřela jsem tak, jako umírají upíři, když nemají lapis lazuli a ocitnou se na slunci. Nerozpadla jsem se na prach; bylo mi teprve sedmnáct. Ale slunce mi stejně ublížilo. Umírání bylo téměř... pokojné. Tehdy jsemStefana přinutila slíbit, že se postará o Damona, a myslím, že Damon také v duchu přísahal, že se postará o Stefana. A tak jsem zemřela, Stefan mě držel v náručí a Damon byl u mě... prostě jsem odplula do nikam, jako kdyžčlověk usíná.

Pak jsem měla sny, které si nepamatuju, a pak jednoho dne byli všichni hrozně překvapení, protože jsem k nim mluvila skrze Bonnii, která má velké parapsychickénadání, chudinka. Myslím, že jsem se ujala funkceochranného ducha Fell’s Church. Městu hrozilo nebezpečí.Museli s ním bojovat a nějak záhadně, právě ve chvíli, kdy

si mysleli, že prohráli, jsem byla vržena zpátky do světa

živých, abych jim pomohla. A – no, když byla válkavyhraná, zůstaly mi podivné schopnosti, kterýmnerozumím. Ale byl tu taky Stefan! Byli jsme zase spolu!“


Zajetí  9

Elena se pevně objala pažemi, jako kdyby k sobětiskla Stefana, a představovala si jeho teplou náruč. Držela

zavřené oči, dokud se jí nezklidnil dech.

„A když se podíváme na ty moje schopnosti, tak to

máme telepatii, kterou můžu používat, pokud jetelepaticky vnímavá i osoba, se kterou se chci spojit – což jsou

všichni upíři, ale jen do určité míry, pokud si s vámi

zrovna v tu chvíli nevyměňují krev. A pak jsou tu moje

Křídla.

Je to pravda – já mám Křídla! A ta Křídla mají moc,

které by nikdo neuvěřil – jediný problém je, že nemám

nejmenší potuchy, jak ji používat. Někdy ji cítím, jako

třeba zrovna teď, jak se ze mě snaží vytrysknout, jak se

pokouší přimět moje rty, aby ji pojmenovaly, pokouší se

přimět moje tělo, aby zaujalo správný postoj. Jsou to Kří­

dla ochrany – což zní jako věc, kterou bychom na naší

cestě opravdu využili. Ale já si ani nedokážuvzpomenout, jak jsem přiměla fungovat ta stará Křídla – natož

abych přišla na to, jak používat tahle nová. Omílám ta

slova, dokud si nezačnu připadat jako pitomec – alevůbec nic se neděje.

Takže jsem znovu lidská bytost – stejně lidská jako

Bonnie. Ach, panebože, kdybych se s ní a s Meredith tak mohla zrovna teď vidět! Ale celou dobu si opakuju, že se každou minutou blížím ke Stefanovi. Teda, pokudbudeme brát v úvahu, že nás Damon honí sem a tam a všude  Upíří deníky možně, abychom setřásli ze stopy každého, kdo by nás snad mohl sledovat.

Proč by nás vůbec měl někdo sledovat? No, víš,deníčku, když jsem se vrátila zpátky ze života po životě,nastal přitom tak veliký výron Sil, že to vnímal každý tvor

na světě, který dokáže vnímat Síly.

Jak bych jenom mohla vysvětlit Síly? Je to něco, co má

úplně každý, ale co lidé – a zvlášť parapsychicky nadaní

lidé jako Bonnie – vůbec nevnímají. Upíři rozhodně mají

Síly a používají je k ovlivňování lidí, kteří pak mají upíry

rádi nebo si myslí, že věci jsou jiné, než ve skutečnosti

jsou – třeba jako když Stefan ovlivnil sekretářku na naší

střední, aby si myslela, že má všechny papíry v pořádku,

když ,přestoupil‘ na naši školu. Nebo používají Síly, aby

omráčili jiné upíry nebo tvory temnoty – nebo lidi.

Ale mluvila jsem o výronu Sil, ke kterému došlo, když

jsem byla vrácena z nebes na zem. Byl tak veliký, žepřivábil dva příšerné tvory z druhé strany světa. Rozhodli

se přijít a prozkoumat, co ten výron Sil způsobilo a jestli

by ho nějak nemohli využít pro sebe.

Nepřeháním, když mluvím o tom, že jsou z druhé

strany světa. Byli to kitsune, zlí liškodlakové z Japonska.

Jsou něco jako naši vlkodlaci – ale mnohem mocnější.

Jsou tak mocní, že využili malachy, což jsou veskutečnosti rostliny, ale vypadají jako hmyz a mohou být malí

jako špendlíková hlavička nebo tak velcí, že vámuhryzbr />

Zajetí  11

nou ruku. Malachové se usadí v nervovém systémuje

dince, rozprostřou se v něm a nakonec se toho dotyčného

zmocní zevnitř.“

Elena se nyní třásla a mluvila tlumeným hlasem.

„A to se stalo Damonovi. Jeden malý se dostal do něj

a zmocnil se ho zevnitř, takže Damon se stal pouhouŠi

ničiho loutkou. Zapomněla jsem říct, že ti kitsune sejme

novali Šiniči a Misao. Misao je holka. Oba mají černévla

sy s rudými konečky, ale Misao je má dlouhé. A měli by

být bratr a sestra – ale rozhodně se podle toho nechovají.

A jakmile byl Damon posedlý, Šiniči donutil jehotě

lo... dělat hrozné věci. Donutil ho mučit Matta a mě

a vím, že dokonce ještě teď ho za to Matt občas má chuť

zabít. Ale kdyby viděl to, co jsem viděla já – celé tohu

bené, vlhké a bílé druhé tělo, které jsem nehty muselavy

táhnout Damonovi z páteře – až Damon nakonec omdlel

bolestí –, pak by to Matt snad pochopil lépe. Jánedoká

žu vinit Damona z toho, co ho přinutil udělat Šiniči. Ne­

dokážu. Damon byl... Nedokážeš si představit, deníčku,

jak byl jiný. Byl zlomený. Plakal. On byl...

To je jedno, nečekám, že ho ještě takhle uvidím. Ale

pokud ještě někdy dostanu zpátky moc svých Křídel,bu

de mít Šiniči velké potíže.

Myslím, že posledně to byla naše chyba, víš. Nakonec

jsme se dokázali postavit Šiničimu a Misao – ale neza bi­

li jsme je. Byli jsme příliš morální nebo ušlechtilí nebo co.


12  Upíří deníky

A to byla vážná chyba.

Protože Damon nebyl jediný, koho posedl Šiničiho

malach. Byly tu i dívky, malá děvčata – čtrnáct, patnáct

let, i mladší. A několik kluků. Chovali se... jako šílení.

Zraňovali sebe i svoje rodiny. Nevěděli jsme, jak je to

zlé, dokud nebyla smlouva se Šiničim uzavřená.

Možná jsme byli amorální, když jsme uzavřelismlouvu s ďáblem. Ale oni unesli Stefana – a Damon, který byl

tehdy posedlý, jim při tom pomáhal. Jakmile jsmeDamona posedlosti zbavili, jediné, co si přál, bylo se od

Šiničiho a Misao dozvědět, kde Stefan je, a pak jenavěky vyhnat z Fell’s Church.

Výměnou za to vpustil Damon Šiničiho do své mysli.

Jestliže upíři mají vášeň pro Síly, kitsune mají vášeň

pro vzpomínky. A Šiniči chtěl Damonovy vzpomínky na

posledních pár dnů – na dobu, kdy byl Damon posedlý

a týral nás... a na dobu, kdy moje Křídla přimělaDamona, aby si uvědomil, že to udělal on. Myslím si, že sám

Damon si ty vzpomínky ani nechtěl uchovat, ani na to,

co udělal, ani na to, jak se změnil, když tomu musel čelit.

A tak dovolil Šiničimu, aby si ty vzpomínky vzalvýměnou za to, že mu Šiniči vloží do mysli obraz místa, kde je

vězněn Stefan.

Problém je v tom, že jsme věřili Šiničiho slovu, když

slíbil, že pak odejde – a Šiničiho slovo neznamená vůbec

nic.

Zajetí  13

Kromě toho od té doby využívá telepatický kanál,který vznikl mezi jeho a Damonovou myslí, a bere si víc

a víc Damonových vzpomínek, aniž by o tom Damon

vůbec věděl.

Zrovna včera v noci – zastavil nás policista, kterého

zajímalo, co dělají tři teenageři v drahém autě tak pozdě

v noci. Damon ho ovlivnil, aby nás nechal být. Ale jen

o pár hodin později na něho Damon úplně zapomněl.

Damona to děsí. A všechno, co děsí Damona – ne že

by to někdy přiznal –, děsí mě k smrti.

Také by ses, deníčku, mohl zajímat o to, co třiteenageři opravdu dělali uprostřed ničeho, v Union County

v Tennessee – tedy podle posledního značení, které jsem

viděla. Míříme k jakési Bráně do Temné dimenze... kde

Šiniči a Misao zanechali Stefana ve vězení, kterému se

říká Ši-ne-Ši. Šiniči uložil tuto informaci pouze doDamonovy mysli a já nedokážu přimět Damona, aby mi

řekl víc o tom, jaké to místo vlastně je. Ale je tam Stefan

a já se k němu nějak dostanu, i kdyby mě to mělo zabít.

I kdybych se měla naučit zabíjet.

Už nejsem tou líbeznou dívenkou z Virginie, kterou

jsem bývala.“

Elena se odmlčela a vydechla. Pak se objala pažemi

a pokračovala.

„A proč jde s námi Matt? No, kvůli CarolineForbesové, která byla mojí kamarádkou od dětství. Ale minulý


14  Upíří deníky

rok... když do Fell’s Church přišel Stefan, chtěly jsme ho

obě. Ale Stefan si nevybral Caroline. A z ní se pak stala

moje největší nepřítelkyně.

Caroline se taky stala šťastnou výherkyní, pokud jde

o první návštěvu Šiničiho u dívek z Fell’s Church. Ale

k věci: byla dost dlouho přítelkyní Tylera Smallwooda,

než se stala jeho obětí. Zajímalo by mě, jak dlouho vlastně

spolu byli a kde je Tyler teď. Jediné, co vím, je, že Caroline se spřáhla se Šiničim, protože se ‚musela vdávat‘. Tak

to alespoň sama vysvětlovala. Takže předpokládám – no,

to, co předpokládá i Damon. Že bude... mít štěňátka.Mláďata vlkodlaka, víš, deníčku? Protože Tyler je vlkodlak.

Damon říká, že mít děťátko s vlkodlakem člověka

změní na vlkodlaka ještě rychleji, než kdyby bylkousnutý – a že v určitou chvíli během těhotenství získá moc

být plně člověkem nebo plně vlkodlakem, ale než ta

chvíle nastane, je jenom zmateným křížencem.

Smutné je, že Šiniči Caroline nevěnoval už ani pohled,

když mu to všechno řekla.

Ale ještě předtím byla Caroline tak zoufalá, žeobvinila Matta, že ji – že ji znásilnil – během rande, které se

nepovedlo. Musela tušit alespoň něco o tom, co Šiniči

dělá, protože prohlašovala, že k tomu jejímu ‚rande‘

s Mattem došlo zrovna ve chvíli, kdy ho napadl jeden

z obřích malachů a zanechal na jeho paži zranění, která

vypadala přesně jako škrábance od dívčích nehtů.


Zajetí  15

Proto Matta začala hledat policie, a to důkladně.Tak

že jsem ho v zásadě přinutila, aby odjel s námi.Caro

linin táta je jednou z nejvýznamnějších osob ve Fell’s

Church – a k tomu se ještě přátelí s okresnímprokuráto

rem v Ridgemontu a s vůdcem jednoho z těch pánských

klubů, které mají tajné pozdravy a další věci, jež zčlově

ka dělají ‚prominentní osobnost‘.

Kdybych nepřesvědčila Matta, aby radši utekl, nežče

lil Carolininým obviněním, Forbesovi by ho zlynčovali.

A cítím v sobě hněv jako stravující oheň – není to jenom

zlost a ublíženost kvůli Mattovi, ale zloba a pocit, žeCa

roline zostudila všechny dívky. Protože většina holekne

jsou patologické lhářky a neobvinily by kluka takhle

neprávem. Tím, co udělala, zahanbila všechny dívky.“

Elena se opět odmlčela, dívala se chvíli na své ruce

a pak dodala: „Občas, když dostanu vztek na Caroline,

třesou se hrníčky nebo se tužky kutálejí se stolu. Damon

říká, že to působí moje aura, moje životní síla, že od té

doby, co jsem se vrátila ze života po životě, jsem jiná.

A především to činí každého, kdo pije mou krev,neuvě

řitelně silným.

Stefan byl tak silný, že by ho ten lišák nikdynedoká

zal vlákat do pasti, kdyby ho Damon nejdřív neoklamal.

Dokázali si s ním poradit jenom tehdy, když byl oslabený

a obklopený železem. Železo nesvědčí žádnému ztajem

ných tvorů, a kromě toho se upíři potřebují krmit alespoň


16  Upíří deníky

jednou denně, jinak zeslábnou. Vsadila bych se – ne,

jsem si jistá, že právě tohle proti němu použili.

Proto nedokážu myslet na to, v jakém stavu Stefan asi

je právě teď. Ale nesmím si dovolit být příliš vystrašená

nebo rozezlená, nebo ztratím kontrolu nad svojí aurou.

Da mon mi ukázal, jak uchovat auru z převážné části

v sobě, jako normální lidská dívka. Je zlatavá a krásná,

ale nepředstavuje signální oheň pro tvory, jako jsou upíři.

Protože existuje ještě jedna další věc, kterou moje

krev – a možná dokonce jenom moje aura – dokážezpůsobit. Dokáže... no, tobě, deníčku, můžu říct všechno, co

chci, že? Teď moje aura dokáže vyvolat v upírech touhu

po mně... takovou, jakou prožívají lidští kluci. Nejenom

touhu kousnout, chápeš? Ale líbat se a všechno toostatní. A tak se přirozeně stahují ke mně, když ji ucítí. Je to,

jako kdyby byl celý svět plný včel a já jsem byla jediným

květem.

Takže musím trénovat, jak udržet svoji auru skrytou.

Pokud se sotva projevuje, můžu být považována zaobyčejnou dívku, ne za někoho, kdo umřel a vrátil se zpátky.

Ale je těžké neustále pamatovat na to, abych jiskrývala – a hodně to bolí, když ji chci najednou stáhnout ve

chvíli, kdy zapomenu!

A pak cítím – tohle je jen mezi námi, ano? Jestli si

tohle poslechneš, Damone, tak tě prokleju. Ale právěpřitom cítím touhu, aby mi Stefan zabořil špičáky do hrdla.


Zajetí  17

Uvolní to napětí, a to je dobře. Kousnutí upíra bolí,je

nom pokud se mu bráníš nebo pokud upír chce, aby to

bolelo. Jinak je to prostě skvělý pocit – a pak se dotkneš

mysli upíra, který to udělal a... ach, mně se po Stefanovi

tolik stýská!“

Teď už se Elena třásla. Přestože se usilovně snažila

krotit svoji představivost, nedokázala přestat myslet na

to, co asi se Stefanem dělají jeho věznitelé. Zasmušile

opět uchopila mobil a nechala na něj kanout slzy.

„Nesmím přemýšlet o tom, co mu asi dělají, protože

bych se z toho mohla doopravdy zbláznit. Stává se ze mě

takovéhle neužitečné, třesoucí se, pomatené stvoření,

které chce prostě jenom křičet a nikdy už nepřestat.Kaž

dou vteřinu se musím snažit, abych na to nemyslela.Pro

tože jenom klidná a rozvážná Elena, která má plán A a B

a C, mu dokáže pomoci. Až bude bezpečně v mojínáru

či, pak se teprve budu moct třást a plakat – a taky křičet.“

Elena zmlkla, napůl s úsměvem, opřela hlavu oopěr

ku a hlas měla chraplavý vyčerpáním.

„Teď už jsem unavená. Ale mám alespoň plán A.Po

třebuju z Damona dostat víc informací o místě, kamjde

me, o Temné dimenzi a o čemkoliv, co ví o těch dvou

vodítkách, které mi Misao dala ohledně klíče, kterýode

mkne Stefanovu celu.

Myslím... myslím, že jsem se o tom ještě vůbecne

zmínila. Ten klíč, liščí klíč, který potřebujeme, abychom


18  Upíří deníky

Stefana dostali z cely, je rozlomený na dva kusy, jež jsou

ukryté na dvou různých místech. A když se mi Misao

pošklebovala ohledně toho, jak málo o těch místech vím,

poskytla mi úplná vodítka o tom, kde jsou. Nikdy ji ani

nenapadlo, že skutečně půjdu do Temné dimenze; prostě

se předváděla. Ale já si ta vodítka pořád pamatuju, první

polovina klíče je ‚uvnitř nástroje stříbrného slavíka‘

a druhá ‚ukrytá v Blodweddově plesovém sále‘.

Potřebuju zjistit, jestli o tom má Damon nějaké ponětí. Protože to vypadá, že jakmile se dostaneme do Temné dimenze, budeme se muset dostat do domů nějakých lidí a na další místa. Aby člověk mohl prohledat plesový sál, bude nejlepší získat pozvání na ples, ne? To zní dostjednoduše, ale ať už to bude stát cokoliv, udělám to. Tak snadné to je.“

Elena odhodlaně vztyčila hlavu, strnula a zašeptala: „Věřil bys tomu? Zrovna jsem vzhlédla a vidím naobloze první známky úsvitu: světle zelenavou, krémověoranžovou a tu nejjemnější akvamarínovou... Propovídala jsem celou noc. Je tu teď takový mír. Zrovna teď seslunce vyhouplo...

Co to, sakra, bylo? Něco zrovna udeřilo o střechujaguára. A pořádně hlasitě.“

Elena vypnula diktafon v mobilu. Byla vyplašená:taková rána – a teď ještě škrábavé zvuky na střeše...

Musí se co nejrychleji dostat z auta.


2.

E

lena vystřelila ze zadního sedadla jaguára aodběhla kus dál, než se otočila, aby viděla, co to

na auto spadlo.

Byl to Matt. Zrovna se snažil zvednout ze zad.

„Panebože, Matte! Jsi v pořádku? Neublížil sis?“vykřikla Elena ve stejnou chvíli, kdy na ni Matt úzkostně volal: „Panebože, Eleno – je jaguár v pořádku? Neublížil jsem mu?“

„Matte, copak ses zbláznil? A neporanil sis hlavu?“

„Není poškrábaný? A funguje ještě posuvné střešní okno?“

„Žádné škrábance tu nejsou a střešní okno je taky v pohodě.“ Elena sice neměla ani potuchy, jestli střešní okno funguje, ale viděla, že Matt je vylekaný a zmatený. Pokoušel se dostat dolů, aniž by jaguára zablátil, ale moc

20  Upíří deníky

mu to nešlo, protože měl ruce i nohy od bahna. A slézt

z auta bez použití nohou se ukázalo značně obtížné.

Elena se mezitím rozhlížela. Ona sama už taky jednou

spadla z nebe, to je pravda, ale předtím byla už šestmě

síců mrtvá a na zem dopadla nahá – a Matt nesplňoval

ani jednu z těchto podmínek. V hlavě se jí líhloprozaič

tější vysvětlení.

A tamhle ho máme, opírá se o strom a pozoruje scénu

s jemným zlomyslným úsměvem.

Damon.

Měl pevnou postavu; nebyl tak vysoký jako Stefan,

ale vznášel se kolem něj jakýsi neurčitý nádechnebezpe

čí, který to více než vynahrazoval. Jako vždy bylbez

vadně oblečený: černé džíny od Armaniho, černá košile,

černá kožená bunda a černé boty, což všechno ladilo sje

ho bezstarostně rozcuchanými černými vlasy a tmavýma

očima.

Elena si náhle uvědomila, že má na sobě jen dlouhou

bílou noční košili, kterou si vzala s sebou s myšlenkou,

že by si pod ní mohla měnit prádlo při nocování vpříro

dě, pokud by to bylo nutné. Problém byl, že to obvykle

dělala za úsvitu, ale dneska její pozornost odvedl deník.

A stručně řečeno, noční košile prostě nebyla tímspráv

ným oblečením pro ranní boj s Damonem. Nebylaprů

svitná, látka se spíš blížila flanelu než nylonu, ale byla

krajková, hlavně u krku. A krajka kolem krásné šíje je

Zajetí  21

pro upíra – jak jí řekl Damon – jako mávat rudýmhadrem před očima rozzuřeného býka.

Elena zkřížila paže na prsou. Také se přesvědčila, že

má auru úhledně staženou.

„Vypadáš jako Wendy,“ řekl jí Damon s hříšným,zářivým a jednoznačně uznalým úsměvem a pochvalněpřikývl.

Ale Elena se nenechala obloudit lichotkami. „Která Wendy?“ zeptala se a v tom okamžiku si vybavila jméno dívenky z Petra Pana a v duchu se ošila. Elena byla

vždycky šikovná na pádné odpovědi. Ovšem problém

byl, že Damon je lepší.

„Proč Wendy... drahoušku,“ opáčil Damon mazlivým

hlasem.

Elena se uvnitř zachvěla. Damon slíbil, že ji nebude ovlivňovat – že nebude využívat svých telepatických schopností, aby vymazal nebo zmanipuloval její mysl. Ale občas měla pocit, že se k té hranici nebezpečněblíží. Ano, rozhodně je to Damonova vina, pomyslela si Elena. Nechová vůči němu jiné city – než, no, sesterské. Ale Damon to nikdy nevzdá, bez ohledu na to, kolikrát ho odmítla.

Za Elenou se ozvalo žuchnutí a mlasknutí, kterénepochybně znamenalo, že se Matt konečně dostal ze střechy jaguáru. Okamžitě se vmísil do šarvátky.

„Neříkej Eleně drahoušku!“ křikl na Damona aobrá

22  Upíří deníky

til se k Eleně: „Wendy je zřejmě jméno jeho nejnovější

děvenky. A – a – a víš, co udělal? Jak mě dneska ráno

vzbudil?“ Matt se chvěl rozhořčením.

„Zvedl tě a hodil tě na střechu auta?“ odhadla Elena.

Mluvila s Mattem přes rameno, protože ranní větřík se

snažil jí přilepit noční košilku na tělo. Zrovna teď sine

přála mít Damona za zády.

„Ne! Teda chci říct jo! Ne i jo! A přitom se anineob

těžoval použít ruce! Prostě udělal takhle..., “ Matt mávl

paží „... a nejdřív mě vymáchal v bahnité díře a pak už

jenom vím, jak jsem dopadl na jaguára. Mohlo to ublížit

střešnímu oknu – nebo mně! A teď jsem celej od bahna,“

dodal Matt a znechuceně se prohlížel, jako kdyby mu to

došlo teprve teď.

Damon promluvil: „Ale proč jsem tě zvedl a nechal tě

spadnout? Co jsi dělal právě v tu chvíli, kdy jsem mezi

nás, ehm, vložil poněkud větší vzdálenost?“

Matt zrudl až po kořínky svých světlých vlasů.

„Držel jsem klacek,“ řekl obranným tónem.

„Klacek? Takový klacek, jaký se dá najít všude podél

cest? Takový klacek?“

„Našel jsem ho u cesty, ano!“ Pořád ten obranný tón.

„Ale zdá se, že se s ním stalo něco podivného.“ Zni

čeho nic Damon vytáhl velmi dlouhý a masivní kůl,kte

rý měl jeden konec zúžený do velice ostré špice.Roz

hodně byl z tvrdého dřeva: podle vzhledu z dubu.

Zajetí  23

Zatímco Damon prohlížel ‚klacek‘ ze všech stran

s výrazem totálního překvapení, Elena se obrátila kMat

tovi.

„Matte!“ okřikla ho vyčítavě. Tohle byla zatímnejhor

ší fáze studené války mezi oběma chlapci.

„Prostě jsem si myslel,“ pokračoval Matt tvrdohlavě,

„že je to dobrý nápad. Když spíme v noci venku a...

a mohl by se tu objevit další upír.“ Elena se už zaseob

rátila a chtěla Damona chlácholit, když Matt vybuchl

nanovo.

„Jenom jí řekni, jak jsi mě doopravdy vzbudil!“vzte

kal se. Pak, aniž dal Damonovi možnost cokoliv říct,po

kračoval: „Zrovna jsem otvíral oči, když na mě hodil

tohle!“ Matt se naklonil k Eleně a cosi jí ukázal. Elena si

to v rozpacích vzala a obracela to v ruce. Vypadalo to

jako špaček tužky, ale mělo to jinou barvu, takovoučer

venohnědou.

„Tohle na mě upustil a řekl ‚škrtni si dva‘,“ pokračoval

Matt. „Zabil dva lidi – a ještě se tím chvástal!“

Elena špaček v ruce držet nechtěla. „Damone!“vy

křikla úzkostně a snažila se něco vyčíst z jeho naprosto

nečitelného obličeje. „Damone – tys přece ne – nedoo

pravdy... “

„Nepros ho, Eleno. To, co musíme udělat... “

„Kdybyste mě nechali říct alespoň slovo,“ ozval se

Damon už skutečně podrážděně. „Než jsem k té tužce

24  Upíří deníky

stačil cokoliv dodat, kdosi se mě pokusil na místěpro

bodnout, a to dokonce ještě dřív, než vylezl ze spacáku.

A přitom vůbec nešlo o lidi. Byli to upíři, hrdlořezové,

najatí zabijáci – a byli posedlí Šiničiho malachy.Stopo

vali nás. Dostali se až do Warrenu v Kentucky, asi se

vyptávali na auto. Rozhodně se toho vozu musímezba

vit.“

„Ne!“ protestoval Matt. „To auto – to auto pro Stefana

a Elenu hodně znamená.“

„Ne, to auto znamená hodně pro tebe,“ opravil hoDa

mon. „A měl bych zdůraznit, že jsem musel nechatsvo

je ferrari v potoce, abych vás mohl vzít na tenhle malý

výlet.“

Elena zvedla ruku. Už nechtěla nic slyšet. Měla toau

to ráda. Bylo velké, jásavě červené, efektní a svižné –

a připomínalo jí, jak se se Stefanem cítili toho dne, kdy

jí ho koupil, když oslavovali začátek nového společného

života. Stačilo se na něj jen podívat a vzpomněla si na ten

den, cítila Stefanovu paži kolem ramen a viděla, jak se

na ni díval, když k němu vzhlédla – v zelených očích mu

pohrávalo uličnictví a radost z toho, že jí daroval něco,

po čem toužila.

Elena si s hanbou a zlostí uvědomila, že se třese a že

má oči plné slz.

„Vidíš,“ spaloval Matt Damona pohledem. „Teď jsi ji

rozplakal.“

Zajetí  25

„Já že jsem ji rozplakal? Já jsem nebyl ten, kdo tu

zmínil mého drahého mladšího bratra, který násopus

til,“ prohlásil Damon uhlazeně.

„Prostě toho nechte! Hned teď! A oba dva,“ zakřičela

na ně Elena a pokoušela se znovu ovládnout. „A nechci

tuhle tužku, jestli proti tomu nic nemáte,“ dodala adrže

la špačka co nejdál od sebe.

Když si ho Damon vzal, otřela si Elena ruce o noční

košili. Při pomyšlení na upíry, kteří se jí ženou po stopě,

se lehce otřásla.

Pak se zapotácela a najednou ucítila teplou silnoupa

ži, která ji podepřela, a Damonův hlas řekl: „Potřebuješ

trochu čerstvého vzduchu a já se postarám, abys hodo

stala.“

Najednou se Elena ocitla v Damonově náručí a cítila,

jak stoupají vzhůru.

„Damone, můžeš mě, prosím, pustit?“

„Hned teď, drahoušku? Je to celkem vysoko... “

Elena dál protestovala, ale bylo jí jasné, že ji Damon

neposlouchá. A čerstvý ranní vzduch jí skutečně trochu

pročistil hlavu, ačkoliv ji zároveň roztřásla zima.

Pokoušela se třas zastavit, ale nemohla si pomoci.

Damon se na ni podíval a k jejímu překvapení učinil

pohyb, jako by chtěl sundat bundu. Elena ho spěšněza

stavila: „Ne, ne – jen jeď – tedy vlastně leť, to jedob

rý.“

26  Upíří deníky

„A dávej pozor na nízko letící racky, jasně,“ dodalDa

mon vážně, ale koutek se mu kroutil úsměvem. Elena

musela odvrátit tvář, protože hrozilo, že se rozesměje.

„Kdy ses naučil zvedat lidi do vzduchu a pouštět je na

auta?“ vyzvídala.

„Ale, teprve nedávno. Bylo to jako lítání – výzva. A ty

víš, že já mám výzvy rád.“

Shlížel na ni s uličnickým pohledem v očích, v těch

černočerných očích s předlouhými řasami, kterýchby

lo pro kluka škoda. Elena si připadala lehoučká jako

chmýří pampelišky a také trošku omámená, skoro až

přiopilá.

Už jí bylo mnohem tepleji, protože – jak siuvědomi

la – ji Damon zahalil do své aury, která hřála. Nejen co

se týče teploty, ale také opojným, téměř opilým obdivem,

když ji hltal očima – její oči, tvář, vlasy, které se jíbez

tížně vznášely jako oblak tekutého zlata kolem ramenou.

Elena si nemohla pomoci a začervenala se. A téměřsly

šela jeho myšlenky, že červenání jí moc sluší, růžová

hezky kontrastuje s její světlou pletí.

A stejně jako bylo červenání bezděčnou fyzickoure

akcí na jeho teplo a obdiv, cítila Elena i citovou reakci –

vděk za to, co udělal, i za jeho obdiv a také bezděčné

uznání pro samotného Damona. Včera v noci jí za chránil

život. Pokud ví něco o upírech posedlých Šiničihomala

chy, o upírech hrdlořezech, pak si ani nedovedepředstaZajetí  27

vit, co by jí taková stvoření udělala, a ani si topředstavovat nechtěla. Mohla být jen šťastná, že Damon byl tak

chytrý a ano, i tak nelítostný, že se o ně postaral dřív, než

se k ní dostali.

A musela by být slepá nebo prostě jen hrozně hloupá, kdyby si neuvědomovala, že Damon je úžasný. Poté, co dvakrát umřela, ji tato skutečnost neovlivňovala natolik, jako by tomu bylo u jiných dívek, přesto to byl prostě fakt, ať už byl Damon zasmušilý nebo jí věnoval jeden ze svých vzácných nefalšovaných úsměvů, které si zřejmě schovával jenom pro Elenu.

Ale problém byl, že Damon je upír, takže může číst v její mysli, zvlášť když je Elena takhle blízko a jejich aury se prostupují. A Damon si vážil toho, že si ho Elena váží, takže vznikal jakýsi nekonečný stupňující se vír obdivu, který si žil vlastním životem. Než si mohlaElena plně uvědomit, že se její hradby hroutí, její beztížné tělo jako by bylo o něco těžší, jak se přizpůsobovalo Damonovým pažím.

Dalším problémem bylo, že Damon ji neovlivňoval; byl v tom víru lapený stejně jako Elena – ještě víc,protože vůči němu neměl žádné zábrany. Elena je měla, ale začínaly se stírat a rozpouštět. Nedokázala pořádněmyslet. Damon na ni hleděl se zájmem a s pohledem, který velmi dobře znala – jenom si nedokázala vzpomenout odkud.  Upíří deníky

Elena ztratila schopnost logicky myslet. Prostě sevyhřívala v teplých paprscích Damonovy láskyplné péče,

užívala si, jak ji drží, miluje a pečuje o ni s takovouintenzitou, že ji to zasáhlo do hloubi duše.

A když se Elena vzdala, vzdala se naprosto. Téměř bez vědomého úsilí zaklonila hlavu, odhalila hrdlo azavřela oči.

Damon jí něžně upravil polohu hlavy, podepřel jijednou rukou a pak ji políbil.


3.

C

ˇ

as se zastavil. Elena zjistila, že instinktivně

tápe po mysli toho, kdo ji tak sladce líbá.Neuměla doopravdy docenit polibek, dokudneumřela, nestala se duchem a nebyla pak vrácena na zem s aurou, která odhalovala myšlenky, slova a dokonce i mysli a duše druhých lidí. Bylo to, jako by získalaúžasný další smysl. Když se dvě aury takto zblízka mísí, jsou duše obou odhalené do naha.

Napůl vědomě nechala Elena svoji auru se rozvinout

a téměř okamžitě se setkala s Damonovou myslí. Ta se

před ní k jejímu překvapení stáhla. To nebylo správné.

Dokázala ji na okamžik zachytit, dřív, než se skryla za

velký tvrdý kámen, úplný balvan. To jediné, co zůstalo

venku před balvanem – který jí připomínal obrázekmeteoritu, který kdysi viděla, s rozrytým a ohořelýmpovrbr />

30  Upíří deníky

chem –, byly základní mozkové funkce a malý chlapec,

připoutaný k balvanu okovy na rukou a nohou.

Elena byla v šoku. Ať už viděla cokoliv, věděla, že je

to jen metafora a že nemůže na první pohled usoudit, co

ta metafora znamená. Symboly před ní představujíDa

monovu obnaženou duši, ovšem v podobě, v jaké to její

vlastní mysl dokáže chápat a interpretovat, jen pokud se

na ni dokáže podívat ze správné perspektivy.

Ale instinktivně věděla, že vidí něco důležitého.Pro

žila závratnou slast a omamnou sladkost splynutí dvou

duší. A nyní ji láska a zájem vedly k tomu, aby sepoku

sila navázat komunikaci.

„Je ti zima?“ zeptala se toho chlapce, jehož řetězyby

ly dost dlouhé, aby si mohl pažemi obejmout skrčené

nohy. Na sobě měl otrhaný černý oděv.

Tiše přikývl. V jeho tváři byly velmi nápadnéobrov

ské tmavé oči.

„Kam patříš?“ zeptala se Elena váhavě a přemýšlela,

jak by to dítě mohla zahřát. „Snad ne dovnitř tohohle?“

ukázala na obrovský balvan.

Dítě opět přikývlo. „Tady je tepleji, ale on už mědo

vnitř nepustí.“

„On?“ Elena neustále pátrala po známkáchpřítom

nosti Šiničiho, zlovolného liščího ducha. „Jaký ‚on‘,mi

láčku?“ Mezitím si k němu klekla a objala chlapcepaže

mi – byl chladný, ledově chladný, a kov mrazivě studil.


Zajetí  31

„Damon,“ zašeptal malý otrhaný chlapec. Poprvé za

celou dobu spustil oči z její tváře a bázlivě se rozhlédl.

„To Damon ti tohle udělal?“ Elena začala mluvithlasitě, ale větu dokončila stejně tiše, jako byl chlapcůvšeot, když k ní obrátil prosebný pohled a zoufale jípoklepal na rty jako malé drápkaté koťátko.

Tohle všechno jsou jen symboly, připomínala si Elena. Díváš se na Damonovu mysl – na Damonovu duši.

Ale je to tak doopravdy? ozvala se náhle její logická mysl. Nebylo to snad tak – před dlouhou dobou, když jsi dělala tohle s někým jiným – a viděla jsi v něm celičký svět, celý kraj plný lásky a nádhery zalité měsíčním světlem? A to všechno symbolizovalo běžnou zdravou činnost normální, i když výjimečné mysli. Elena si nyní nedokázala vybavit jméno té osoby, ale pamatovala si tu nádheru. Věděla, že její vlastní mysl by použila tyto symboly, aby se představila druhé bytosti.

Ne, uvědomila si náhle a s určitostí: nevidí Damonovu duši. Damonova duše je někde uvnitř toho obrovského těžkého balvanu. Žije stísněný v té ohyzdné věci a chce to tak. Jediné, co zůstává venku, je nějaká prastarávzpomínka z jeho dětství, chlapec, kterému bylo zakázáno vstoupit do zbytku jeho duše.

„Jestli tě sem vyhnal Damon, kdo jsi pak ty?“ zeptala se Elena pomalu, aby prověřila svoji teorii, a vpíjela se pohledem do černočerných očí dítěte, do jeho tmavých



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist