načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Upíří deníky – Soumrak - Lisa J. Smith

Upíří deníky – Soumrak

Elektronická kniha: Upíří deníky – Soumrak
Autor:

Temnota se šíří městem. Damon, který býval vždy lovcem, se sám stává kořistí - obětí zlomyslného stvoření, které dokáže ovládnout jeho vůli a které netouží pouze po Elenině ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  99
+
-
3,3
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » FRAGMENT
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 360
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-253-1589-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Temnota se šíří městem. Damon, který býval vždy lovcem, se sám stává kořistí - obětí zlomyslného stvoření, které dokáže ovládnout jeho vůli a které netouží pouze po Elenině krvi, ale přímo po její smrti. Starý les zabydlují podivní krvelační hmyzí tvorové a stromy ožívají vlastními zlovolnými úmysly.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Upíˇrí deníky

Soumrak

také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.fragment.cz

E-knihy v edici:

L. J. Smith – Upíří deníky – Probuzení

L. J. Smith – Upíří deníky – Souboj

L. J. Smith – Upíří deníky – Zášť

L. J. Smith – Upíří deníky – Temné shledání

L. J. Smith – Upíří deníky – Návrat

L. J. Smith – Upíří deníky – Soumrak

Lisa J. Smith

Upíří deníky – Soumrak – e-kniha

Copyright © Fragment, 2011

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


1.

V

prvních dnech po návratu z mimosvětaSte

fan Elenu vždy ukládal do postele brzy,pře

svědčil se, že jí je teplo, a pak spolu psali na

jeho počítači – Elena pokračovala ve svém deníku tak,

že mu myslí posílala své představy, co se ten den stalo,

a on k tomu připojoval své dojmy.

Nyní v zoufalství otevřela soubor s deníkem analisto

vala poslední stránku.

A tam to našla.

Moje nejmilovanější Eleno,

vím, že se sem dřív nebo později podíváš - doufám, že

spíš dřív.

Miláčku, věřím, že teď už jsi schopná se sama o sebepo

starat, nikdy jsem nepoznal silnější a nezávislejší dívku.


4  Upíří deníky

A to znamená, že je čas. Čas, abych šel. Nedokážu tu

zůstat déle, aniž bych z tebe znovu udělal upíra – a oba

víme, že to se nesmí stát.

Prosím odpusť. Prosím zapomeň. Ach, lásko, nechci

odejít, ale musím.

Pokud bys potřebovala pomoc, přiměl jsem Damona,

aby mi dal svoje slovo, že tě bude chránit. Nikdy by tineublížil, a ať už jsou ve Fell’s Church jakékoliv temné síly, pokud ti bude Damon nablízku, neodváží se ti uškodit.

Moje lásko, můj andílku, vždycky tě budu milovat...

Stefan

P. S.: Abych ti pomohl pokračovat v každodenním životě,

nechal jsem paní Flowersové peníze na platby za pokoj na

celý další rok. Pod druhým podlahovým prknem ode zdi

proti posteli máš 20 000 dolarů ve stodolarovkách.Použij je, aby sis vybudovala novou budoucnost s kýmkoliv,

koho si vybereš.

Znovu připomínám, že pokud budeš cokolivpotřebovat, Damon ti pomůže. Důvěřuj jeho úsudku, pokudbudeš potřebovat radu. Ach, moje malá lásečko, jak jendokážu odejít? I když je to pro tvoje vlastní dobro?

Elena dočetla dopis.

A pak prostě jen seděla a zírala před sebe.

Po všem tom horečném hledání našla konečně odpověď.


Soumrak  5

A nevěděla, co má dělat jiného, než se rozkřičet.

Když budeš potřebovat pomoc, jdi za Damonem...

Důvěřuj Damonovu úsudku... Tak křiklavou reklamu na

Damona by snad nedokázal napsat ani Damon sám.

A Stefan je pryč. Jeho oblečení je pryč. Jeho boty jsou

pryč.

Opustil ji.

Vybuduj si nový život...

Tak ji našly Bonnie s Meredith, které vyburcovalo, že

jim celou hodinu nebere telefon. Bylo to poprvé, co se

nebyly schopné dovolat ke Stefanovi od doby, kdy přijel

na jejich prosbu, aby jim pomohl zlikvidovat netvora.

Ale netvor je mrtvý a Elena...

Elena sedí před Stefanovou skříní.

„Dokonce si sbalil i všechny boty,“ pronesla tiše abez

barvě. „Vzal si prostě všecko. Ale zaplatil za pokoj na rok

dopředu. A včera ráno mi koupil jaguára.“

„Eleno...“

„Copak to nechápete?“ vykřikla Elena. „Tohle je moje

Probuzení. Bonnie předpověděla, že bude náhlé ašo

kující a že budu potřebovat vás obě. A co Matt?“

„Nezmínili ho jménem,“ odpověděla Bonnie zasmušile.

„Ale já myslím, že budeme potřebovat jeho pomoc,“

prohlásila nekompromisně Meredith.

„Když jsme se Stefanem spolu začali chodit – ještě

než jsem se stala upírem – tak jsem celou tu dobu věděla,


6  Upíří deníky

že přijde čas, kdy se mě pokusí opustit pro moje vlastní

dobro.“ Náhle prudce udeřila pěstí do podlahy, tak silně,

že si mohla ublížit. „Věděla jsem to, ale myslela jsem si,

že mu to dokážu rozmluvit! Je tak ušlechtilý a obětavý...

a teď je pryč!“

Meredith se na ni podívala a tiše řekla: „Tobě je opravdu

jedno, jestli zůstaneš člověkem nebo se staneš upírem.“

„Máš pravdu – je mi to jedno! Všechno je mi jedno,

pokud můžu zůstat s ním. I když jsem ještě byla napůl duchovní bytost, věděla jsem, že mě nic nedokážeproměnit – ale na tom nezáleží.“

„Možná, že to je Probuzení,“ pokračovala Meredith

stále tím tichým hlasem.

„Chm, a možná je Probuzení to, že jí ráno nepřinesl

snídani do postele,“ prskla Bonnie popuzeně. Hleděla do

plamene a pokoušela se psychicky spojit se Stefanem.

„Buďto nechce odpovědět – nebo nemůže,“ pronesla,

aniž si všimla Meredithina výstražného vrtění hlavou,

dokud jí ta slova nevyjela z pusy.

„Co myslíš tím, že nemůže?“ zbystřila Elena avyskočila z podlahy, kde předtím seděla jako hromádka neštěstí.

„Já nevím! Eleno, to bolí!“

„Je v nebezpečí? Soustřeď se, Bonnie! Ubližuje mu

někdo kvůli mně?“

Bonnie pohlédla na Meredith, která jí signalizovala

jedno velké NE každou částečkou svého elegantníhotěSoumrak  7

la. Pak se podívala Eleně do očí, které se dožadovaly

pravdy. Zavřela oči. „Nejsem si jistá,“ odpověděla.

Pomalu oči otevřela a čekala, že Elena vybuchne. Ale ta neudělala nic takového. Jenom sama zavřela oči a ústa dostala tvrdý výraz.

„Před dlouhou dobou jsem přísahala, že ho budu mít, i kdyby nás to mělo oba zabít,“ řekla tiše. „Jestli si myslí, že ode mě může jen tak odejít, pro moje vlastní dobro nebo z nějakého jiného důvodu... tak to se plete. Nejdřív zajdu za Damonem, když si to Stefan tak moc přeje. A pak se vydám za ním. Někdo mi už poradí, kde začít. Nechal mi dvacet tisíc dolarů. Použiju je k tomu, abych ho našla. A když se mi rozbije auto, půjdu dál pěšky; až už nebudu moct jít, tak se poplazím. Ale najdu ho.“

„Sama ne, Eleno,“ ujistila ji Meredith. „Jsme v tom s tebou.“

„A pak, pokud to udělal z vlastní svobodné vůle,dostane největších pár facek v životě.“

„Cokoli si přeješ, Eleno,“ utěšovala ji Meredith, „ale nejdřív ho pojďme najít.“

„Jeden za všechny a všichni za jednoho!“ zvolala

Bonnie. Přivedeme ho zpátky a bude litovat... nebonebu de,“ dodala spěšně, když si všimla, že Meredith užzase vrtí hlavou. „Eleno, no tak! Neplač!“ dodala okamžik

před tím, než Elena propukla v pláč.

* * *


8  Upíří deníky

„Takže Damon je ten, kdo se má postarat o Elenu,

a Damon byl zřejmě poslední, kdo viděl Stefana,“ shrnul

Matt, když ho vyzvedly doma a vysvětlily mu situaci.

„Ano,“ odpověděla Elena s tichou jistotou. „Ale Matte,

pleteš se, jestli si myslíš, že by Damon udělal něco, aby

nás se Stefanem rozdělil. Damon není takový, jak si

všichni myslíte. On se tenkrát v noci opravdu snažilBon

nii zachránit život. A opravdu ho zranilo, když jste se

proti němu všichni obrátili v nenávisti.“

„Tomu se myslím říká ‚důkaz motivu‘,“ poznamenala

Meredith.

„Ne, to je důkaz charakteru – důkaz, že Damon má

pocity, že mu záleží na lidech,“ oponovala Elena. „ASte

fanovi by nikdy neublížil, kvůli – no, kvůli mně. Ví, co

by to se mnou udělalo.“

„Dobře, ale proč mi teda neodpovídá?“ ozvala seBon

nie tázavě.

„Možná proto, že když nás naposledy vidělpohroma

dě, všichni jsme na něj dštili nenávist,“ poznamenala vždy

férová Meredith.

„Řekni mu, že se omlouvám a že s ním chci mluvit,“

prohlásila Elena.

„Připadám si jako komunikační satelit,“ postěžovala

si Bonnie, ale bylo jasné, že do každého zavolání vkládá

celé své srdce a celou svou sílu. Byla už úplně vyčerpaná

a vyždímaná.


Soumrak  9

Nakonec i Elena musela připustit, že to k ničemune

vede.

„Možná přijde k rozumu a začne volat tebe,“prohlási

la Bonnie. „Možná už zítra.“

„Dneska v noci zůstaneme s tebou,“ oznámilaMere

dith. „Bonnie, zavolala jsem tvojí sestře a řekla jsem jí,

že zůstaneš u mě. Teď zavolám tátovi a řeknu mu, žebu

du u tebe. Matte, ty nepatříš mezi pozvané...“

„Dík,“ odfrknul Matt suše. „Musím taky jít domů

pěšky?“

„Ne, jeď domů mým autem,“ odpověděla Elena. „Ale

prosím tě, přivez mi ho zítra brzy ráno. Nechci, aby se na

něj lidi začali vyptávat.“

Toho večera si dívky připravily společně spaní, jako

když byly ještě na škole – z prostěradel a dek, které měla

paní Fowlerová navíc (není divu, že ráno prala tolikpro

stěradel, asi to musela nějak vytušit, pomyslela si Elena).

Nábytek odstrkaly ke stěnám a doprostřed položilypro

vizorní spacáky z dek. Hlavy měly k sobě a těla sehvěz

dicovitě rozbíhala jako loukotě kola.

Elena si pomyslela: Tak tohle je Probuzení.

Je to poznání, že po tom všem jsem přece jen mohla

být znovu opuštěná. A jsem tak vděčná, že Meredith

a Bonnie stojí při mně. Znamená to pro mě víc, než jim

dokážu říct.

Automaticky přešla ke svému počítači, aby zapsala


10  Upíří deníky

další den do svého deníčku. Ale po prvních několikaslovech se znovu rozplakala. Nakonec byla vděčná, že ji

Meredith objala kolem ramen a víceméně ji přinutilavyít horké mléko se skořicí, muškátovým oříškem avanilkou a že jí Bonnie pomohla do hromady dek a držela

ji za ruku, dokud neusnula.

Matt s nimi zůstal dlouho, takže slunce už zapadalo,

když se rozjel domů. Je to vlastně závod s temnotou,naadlo ho najednou. Pokoušel se ignorovat vůni nového

auta evokující nákladnost a luxus a snažil se uvažovat.

Nechtěl děvčatům nic říkat, ale na Stefanově dopisu na

rozloučenou bylo něco, co ho znepokojovalo. Akorát se

musí přesvědčit, že to z něj nemluví jenom jeho uražená

pýcha.

Proč se Stefan vůbec nezmínil o nich? O Eleniných

celoživotních přátelích, kteří s ní vytrvali až dosud.Člověk by si myslel, že zmíní alespoň děvčata, i kdyby vbolesti nad konečným odloučením od Eleny zapomněl na

Matta.

A ještě něco... Určitě tu bylo ještě něco, ale Matt si to

nedokázal uvědomit. Jen se mu vybavila neurčitápředstava posledního roku na střední škole... ano, aprofesorka Hildenová, která učila angličtinu.

I když byl Matt hluboce zamyšlený, řídil velmiopatrně. Na dlouhé úzké silnici, která spojovala penzion se


Soumrak  11

samotným Fell’s Church, se nedalo úplně vyhnoutStarému lesu, takže pečlivě sledoval cestu a byl ostražitý.

Ten padlý strom uviděl hned za zatáčkou a ihned dupl

na brzdy, až pneumatiky zaječely, a zastavil smykem

v pravém úhlu k původnímu směru.

A pak se musel zamyslet.

Jeho první instinktivní reakce byla zavolat Stefana.

Dokázal by ten strom jednoduše zvednout. Ale uvědomil

si realitu dost rychle na to, aby ho napadla dalšímožnost – zavolat holky?

Nějak se k tomu nedokázal přinutit. A nebyla to jenom

otázka mužské pýchy, šlo i o to, kolik ten obří kmen před

ním váží. I kdyby zabrali všichni společně, touhle věcí

by nedokázali pohnout. Kmen byl prostě příliš velký

a těžký.

A padl přímo ze Starého lesa, takže ležel napříč přes

cestu, jako by chtěl oddělit penzion od zbytku města.

Matt opatrně stáhl okénko u řidiče. Napjatěpozoroval Starý les a snažil se rozpoznat kořeny stromunebo, jak si otevřeně přiznal, jakýkoliv pohyb. Ale neviděl

nic.

Neviděl sice kořeny, ale tenhle strom vypadal až moc

zdravě na to, aby se jednoho letního odpolednerozhodl, že jen tak spadne. Nebyly žádné bouřky, déšť ani

blesky a bobři tu nežijí. Ani drvoštěpové, pomyslel si

zasmušile.

12  Upíří deníky

No, alespoň že škarpa na pravé straně silnice je mělká

a koruna stromu nesahá úplně až k ní. Mohlo by sepo

dařit...

Pohyb.

Ne v lese, ale přímo ve stromě před ním. Něcorozhý

balo horní větve stromu – něco silnějšího než vánek.

I když to viděl na vlastní oči, nedokázal tomu uvěřit.

A to byla jen část problému. Druhá potíž byla, že řídil

Elenino auto, a ne svoji starou rachotinu. Zatímcozou

fale šátral po kličce, aby si zavřel okénko, oči měl stále

přilepené na tu věc, která vylezla ze stromu, takže šátral

marně.

A poslední problém byl, že ta věc byla zatraceněrych

lá. Až příliš rychlá na to, aby byla skutečná.

A pak už s ní bojoval o okno.

Matt nevěděl, co ukázala Elena Bonii na pikniku. Ale

jestli tohle není malach, tak co to sakra je? Matt žil mezi

lesy celý svůj život a nikdy neviděl žádný hmyz, který by

alespoň vzdáleně připomínal tohle.

Protože tohle určitě je hmyz. Kůži má jako kůrustro

mu, ale to jsou jenom mimikry. Když to narazilo dona

půl vytaženého okna – a on to odrazil oběma rukama –

slyšel a cítil chitinovou skořápku. Bylo to dlouhé jako

jeho paže a létalo to zřejmě roztáčením tykadel dokru

hu – což by mělo být nemožné, přesto se na to dívá a má

to napůl vražené do okýnka u auta.

Soumrak  13

Vzhledem to připomínalo spíš pijavici nebo oliheň

než hmyz. Dlouhá hadovitá tykadla připomínajícíúpon

ky, ale tlustší než prst a s velikými přísavkami – aupro

střed těch přísavek něco ostrého. Zuby. Jeden z úponků

se mu omotal kolem krku a najednou ucítil sání iboda

vou bolest.

Úponek se mu obtočil kolem krku třikrát nebočtyři

krát a začal se utahovat. Musel ho jednou rukou strhnout,

což znamenalo, že mu zůstala jen jedna ruka na obranu

před zbytkem té bezhlavé věci – která najednou ukázala,

že sice nemá oči, zato má tlamu. Stejně jako všechno

ostatní na té nestvůře byla tlama přísně symetrická –

kruhová a kolem celého kruhu ostrá zubiska. Alehlubo

ko uvnitř toho zubatého kruhu, jak si Matt ke své hrůze

všiml, zatímco bestie polykala jeho ruku, se skrýval pár

klepet dost velkých na to, aby dokázala ucvaknout prst

jako nic.

Bože, to ne! Zatnul ruku v pěst a zoufale se snažiltvo

ra zranit zevnitř.

Nával adrenalinu mu přitom dodal sílu strhnoutúpo

nek z krku, přísavky se konečně uvolnily. Ale to už měl

ruku spolykanou až po loket. Matt se vrhnul na tělo té

potvory a udeřil ho jako žraloka, kterého mu tomimo

chodem také vzdáleně připomínalo.

Musí tu ruku dostat ven. Zoufale se snažil otevřítspo

dek té kruhové tlamy, ale podařilo se mu jen odštípnout  Upíří deníky

kus vnější schránky, která mu přistála v klíně. Zatím ta

hrozná tykadla stále vířila kolem, narážela do auta ahledala cestu dovnitř. Nakonec si ta mrcha uvědomí, žestačí tykadla jen složit a dokáže se procpat skrzpootevřenou škvíru.

Něco ostrého mu odřelo klouby. Klepeta! Paži už měl

skoro celou spolykanou. I když se Matt plně soustředil

na to, jak se osvobodit, jakási část jeho vědomí se divila:

kde to má proboha žaludek? Tohle zvíře prostě nemůže

existovat.

A tu ruku musí hned dostat ven. Jinak o ni přijdestejně jistě, jako by ji strčil do drtiče odpadků a pak hozanul.

Bezpečnostní pás měl už rozepnutý. Teď se prudce

vrhnul vpravo směrem k sedadlu spolujezdce. Cítil, jak

mu zuby dřou kůži, zatímco paže klouže ven. A viděl

dlouhé krvavé škrábance, které za sebou ty zubyzanechaly. Ale na tom nezáleželo. Jediné, co bylo podstatné,

bylo dostat tu ruku ven.

V té chvíli našel druhou rukou tlačítko zavírání oken.

Posunul ho nahoru a přitom konečně vyrval zápěstí

a pěst z huby toho hnusného brouka, těsně před tím, než

ho okno přivřelo.

Čekal praskot chitinové skořápky a výtrysk tmavékrve, která možná poleptá podlahu Elenina nového vozu,

něco jako ve filmu Vetřelec.


Soumrak  15

Místo toho se brouk prostě vypařil. Jednoduše...zprůhledněl a pak se rozpadl na drobounké částice světla,

které mu zmizely před očima.

Zůstal tam sedět, jednu paži ošklivě poznamenanou

dlouhými krvavými šrámy, hrdlo oteklé a bolavé a na

druhé sedřené klouby, jak tu mrchu mlátil. Ale nemarnil

čas prohlížením utrpěných zranění. Musí se odsuddostat; větve už se zase hýbou a on tu rozhodně nemíníčekat, aby se přesvědčil, jestli to náhodou není vítr.

Existuje jediná možnost úniku – škarpa.

Nastartoval vůz a sešlápl plyn naplno. Zamířil do

škarpy a jen doufal, že není příliš hluboká a že stromnějak nepoškodí pneumatiky.

Následoval prudký propad, až mu zacvakaly zuby

a prokousl si ret. Uslyšel, jak se větve drtí pod koly auta,

a na okamžik se veškerý pohyb zastavil, ale Mattvytrvale držel nohu na plynu a najednou byl volný anadskakoval na sedadle, jak se auto řítilo škarpou. Konečně se mu

podařilo znovu nad vozem získat kontrolu a vrátit se

zpátky na silnici – akorát včas, aby vybral prudkoulevotočivou zatáčku, kde škarpa končila.

Namáhavě dýchal a švihal zatáčky skoroosmdesátikilometrovou rychlostí, přičemž polovinu pozornosti

stále soustředil na Starý les – až se najednou, díkybohu,

objevilo osamělé červené světýlko jako maják zasoumraku.  Upíří deníky

Křižovatka na Mallory. Musel se přinutit k dalšímu

ječivému zabrzdění. Jedna ostrá pravá zatáčka a už se

hnal z lesů pryč. Bude muset objíždět spoustu okolních

vesnic, ale alespoň se vyhne všem velkým skupinám

stromů.

Byla to dlouhá objížďka a teď, když bylo nebezpečí

zažehnáno, ozvala se bolest v poraněné paži. Ve chvíli,

kdy parkoval jaguár před svým domem, mu už bylo

mdlo. Chvíli seděl pod pouliční lampou, než se konečně

donutil popojet do stínu mimo okruh světla. Nechtěl, aby

ho někdo viděl v takovémhle stavu.

Že by zavolal děvčatům teď? A varoval je, aby dnes

v noci nechodily ven, že lesy jsou nebezpečné? Ale to už

přece vědí. Meredith by v životě nenechala Elenu jít do

Starého lesa, ne teď, když už je Elena zase člověk. ABonnie by strhla obrovský povyk, kdyby někdo jen zmínil,

že půjde ven v noci – vždyť jí ty věci Elena přeceukázala, ne?

Malach. Ohavné slovo pro opravdu ohavné tvory.

Co je ale opravdu zapotřebí udělat, je zavolat nějaké

úřady, aby se postaraly o odklizení toho stromu. Ale ne

v noci. Dneska v noci už není pravděpodobné, že by po

té opuštěné cestě někdo jel – a poslat tam nic netušícílidi, to je jako by je nabídl malachovi na stříbrném tácu.

Zavolá na policii hned brzy ráno. Ti už budou vědět koho

tam poslat, aby ten kmen odklidil.

Soumrak  17

Byla tma a mnohem později, než si myslel. Přece jen by asi měl děvčatům zavolat. Kéž by měl alespoň jasnou hlavu... Škrábance svrbí a bolí. Zjistil, že se mu hrozně těžko přemýšlí. Možná, když si na chvilku vydechne...

Opřel čelo o volant. A pak ho obklopila temnota. M

att se zmateně probudil stále zavolantem Elenina auta. Doklopýtal k domu,

málem přitom zapomněl zamknout auto

a pak zápasil se svazkem klíčů, aby si otevřel zadní

vchod. Dům byl tmavý; rodiče spali. Dovlekl se do svého

pokoje a svalil se na postel, aniž by si sundal alespoň

boty.

Když se znovu probudil, překvapeně zjistil, že je devět hodin ráno a v kapse džín mu vyzvání mobil.

„Meredith?“

„Myslely jsme, že dneska dorazíš brzy ráno?“

„To ano, ale nejdřív budu muset vymyslet jak,“odpověděl – nebo spíš zaskřehotal – Matt. Měl pocit, že má hlavu dvakrát větší než obvykle a paži alespoň čtyřikrát. I přesto se pokoušel vymyslet, jak se dostat k penzionu,

Soumrak  19

aniž by musel jet po cestě kolem Starého lesa. Nakonec

se potřebných pár neuronů propojilo a rozbřesklo se mu.

„Matte? Jsi tam?“

„Nejsem si jistý. Včera v noci... Panebože, já sivlast

ně ani nepamatuju většinu včerejší noci. Ale cestoudo

mů... Podívej, já vám to všechno povím, až se k vám

dostanu. Nejdřív musím zavolat na policii.“

„Na policii?“

„Jo... podívej... prostě mi dej hodinku, ano? Budu

u vás za hodinku.“

Když konečně dorazil do penzionu, bylo už kjede

nácté. Ale sprcha ho konečně probrala k plnému vědomí,

i když příliš neprospěla jeho bolavé paži. Sotva seobje

vil, zalila ho vlna ustarané ženskosti.

„Matte, co se proboha stalo?“

Vyprávěl jim všechno, na co si dokázal vzpomenout.

Když Elena se semknutými rty odvinula obvaz, který si

namotal kolem poraněné ruky, všichni zasykli. Dlouhé

škrábance byly ošklivě zanícené.

„Takže ti malach jsou jedovatí.“

„Ano,“ přitakala Elena stručně. „Jedovatí pro tělo

i mysl.“

„A ty si myslíš, že se můžou dostat do lidí?“ zeptala se

Meredith. Čmárala do zápisníku a pokoušela senama

lovat to, co jim Matt popsal.

„Ano.“  Upíří deníky

Na malý okamžik se Elena a Meredith setkalypohledem – a obě sklopily oči. Nakonec Meredith řekla: „A jak

poznáme, jestli v člověku je, nebo ne?“

„Bonnie to pozná, když bude v tranzu,“ prohlásila Elena vyrovnaně. „I já bych to měla být schopná poznat, ale nechci Bílou magii používat na tohle. Půjdeme dolů za paní Flowersovou.“

Řekla to tím svým způsobem, který se Matt naučil rozpoznávat už před dlouhou dobou – a který znamenal, že jakákoliv diskuze k ničemu nepovede. Prostě sipostavila hlavu a bylo to.

A byla pravda, že Matt se na nějaké dohadování příliš necítil. Nerad si stěžoval – byl zvyklý dohrát fotbalové zápasy i se zlomenou klíční kostí, vyvrknutým kolenem nebo podvrtnutým kotníkem – ale tohle bylo jiné. Měl pocit, jako by mu paže měla každou chvíli explodovat.

Paní Flowersová byla dole v kuchyni, ale na stole v obýváku už stály čtyři sklenice ledového čaje.

„Hned budu u vás,“ zavolala přes lítačky, kteréoddělovaly kuchyň od obýváku. „Vypijte si ledový čaj, toplatí zvlášť pro toho zraněného mladého muže. Pomůže mu to uvolnit se.“

„Bylinkový čaj,“ zašeptala Bonnie ostatním, jako by to bylo nějaké obchodní tajemství.

Čaj vůbec nebyl špatný, i když Matt by dal přednost kole. Ale když to vzal jako lék a když si uvědomil, jak

Soumrak  21

děvčata dávají pozor, aby pil, dokázal do sebe dostatpůlku sklenice, než se paní domácí vynořila z kuchyně.

Měla na sobě svůj zahradnický klobouk – neboalesoň klobouk s umělými květinami, který vypadal, jako

by ho používala při zahradničení. Ale na podnosu měla

hromadu různých nástrojů, které se blyštěly, jako by je

právě vyvařila.

„Ano, drahoušku, máš pravdu,“ řekla Bonnii, která se

ochranitelsky postavila před Matta. „Bývala jsemzdravotní sestra stejně jako tvoje sestra. Tenkrát se ženynestávaly doktorkami. Ale celý svůj život jsem byla taky

čarodějka. To je pak člověk trochu osamělý, že ano?“

„Nebyla byste tak osamělá,“ odpověděla zmatenáMeredith, „kdybyste žila blíž k městu.“

„Ach, to by mi ale lidi pořád koukali na dům a děti by

se sázely, kdo k němu doběhne a dotkne se ho, nebo by

mi házely kameny do oken a dospělí by na mě zírali,

kdykoliv bych se vydala na nákup. A jak bych pak mohla

udržovat svoji zahrádku?“

Byla to ta nejdelší řeč, kterou od ní kdokoliv z nich

kdy slyšel. Tolik je to překvapilo, že chvíli trvalo, než se

Elena vzpamatovala a řekla: „Nedovedu si představit,

jak dokážete udržovat svoji zahrádku tady. Se vší touvysokou a králíky a ostatními zvířaty kolem.“

„No, většina těch bylin je stejně pro zvířata.“ Paní

Flowersová se blaženě usmála a zdálo se, jako by se její


22  Upíří deníky

tvář rozzářila vnitřním světlem. „Skutečně jim chutnají.

Ale nechutnají jim byliny, které pěstuju na škrábance

a rány a podvrtnutí a tak. A možná i oni vědí, že jsem

čarodějka, protože mi vždycky nechají kousekzahrádky, aby zbylo pro mě a možná i pro jednoho dvahosty.“

„A proč mi to všechno říkáte až teď?“ zajímalo Elenu. „Proč, když byly časy, kdy jsem potřebovala vás neboStefana, kdy jsem si myslela... no, vlastně nezáleží na tom, co jsem si myslela. Ale nebyla jsem si vždycky jistá, jestli patříte k našim přátelům.“

„Pravda je, že ve svém věku jsem už nespolečenská a samotářská. Ale teď jste ztratila svého mladého muže, že ano? Kéž bych včera ráno bývala vstala o něco dřív. Promluvila bych s ním. Nechal tu v kuchyni peníze na rok nájmu za pokoj. Vždycky jsem pro něj měla slabost, tak tak...“

Eleně se rozechvěly rty. Matt spěšně a statečně zvedl svoji zraněnou paži. „Dokážete nám s tímhle vůbecpomoct?“ zeptal se a znovu sundal obvazy.

„Ajajaj, a od jakého je to živočicha?“ ptala se paní Flowersová a zkoumala rány, zatímco děvčata soucitně usykávala.

„Myslíme, že malach,“ odpověděla Elena tiše. „Víte o nich něco?“

„Ano, to slovo znám, ale nevím nic určitého. Jakdlou

Soumrak  23

ho to je, co tě poranil?“ zeptala se Matta. „Vypadá to spíš

jako od zubů než od drápů.“

„Taky že ano,“ zasmušile potvrdil Matt a popsal ma­

lacha, jak nejlépe dokázal. Alespoň se částečně mohl

soustředit na něco jiného než na to, jak se mu paníFlo

wersová vrtá jedním z těch nablýskaných nástrojů v rudé

naběhlé paži.

„Drž ruku co nejklidněji tady na tom ruč níku,“vybíd

la ho. „Na ránách už se udělaly strupy, ale je potřeba to

znovu otevřít, pořádně vyčistit a vysušit. Bude to bolet.

Možná by tě některá z mladých dam mohla držet za ruku

a pomoct ti udržet paži v klidu?“

Elena začala vstávat, ale Bonnie byla rychlejší a skoro

přeskočila Meredith, aby mohla Mantovu ruku vzít do

svých dlaní.

Čištění bylo bolestivé, ale Matt to všechno vydržel bez

hlesu, dokonce se dokázal na Bonnii mdle zašklebit,

když z paže vytryskla krev a hnis. Řez nejprve zabolel,

ale uvolnění tlaku mu přineslo úlevu, a když byly rány

čisté a suché a paní Flowersová na ně položila bylinný

zábal, měl Matt pocit, že se bolest zklidnila a paže je

připravená se řádně zahojit.

Zrovna se chystal paní Flowersové poděkovat, když si

uvědomil, že Bonnie na něj upřeně hledí. Konkrétně na

jeho krk. Najednou se rozhihňala.

„Co je? Co je ti k smíchu?“  Upíří deníky

„Ten brouk,“ chichotala se Bonnie, „ti nechalcucfleka. Teda pokud jsi minulou noc nedělal ještě jiné věci,

o kterých jsi nám nevyprávěl.“

Matt cítil, že se červená, a povytáhl si výš límeček.

„Vždyť jsem vám to vyprávěl, to ten malach. Měl něco

jako tykadla s přísavkami a držel mě tím kolem krku. Pokoušel se mě uškrtit!“

„Už si vzpomínám,“ odpověděla Bonnie pokorně.

„Promiň.“

Paní Flowersová měla dokonce i bylinnou mast na

stopy po tykadlech i na Mattovy odřené klouby. Když

všechny šrámy namazala, cítil se Matt už tak dobře, že

rozpačitě mrkl na Bonnii, která ho pozorovala svýmavelikýma hnědýma očima.

„Já vím, že to vypadá jako cucflek,“ přiznal. „Viděl

jsem to dneska ráno v zrcadle. A mám ještě druhý o něco

níž, ale ten je alespoň schovaný pod límečkem.“Odfrknul si a sáhl si za košili, aby si namazal i ten poslední.

Děvčata se rozhihňala – alespoň se uvolnilo napětí, které

všichni pociťovali.

Meredith se vydala zpátky po schodech do pokoje, který

ještě všichni pokládali za Stefanův, a Matt šelautomaticky za ní. Neuvědomil si, že Elena a Bonnie zůstalypozadu, dokud nebyl v půlce schodiště, ale Meredith hopobídla, aby pokračoval nahoru.


Soumrak  25

„Jenom se radí,“ vysvětlila svým tichým, rozumným

hlasem.

„Radí se o mně?“ polkl Matt. „To určitě kvůli té věci,

kterou Elena viděla v Damonovi, žejo? Tohoneviditelného malacha. A jestli mám nebo nemám taky takového

v sobě... právě teď...“

Meredith, která nikdy nebyla zastánkyní milosrdných

lží, jednoduše přikývla. Ale když vcházeli do zšeřelého

pokoje, krátce mu položila ruku na rameno.

Chvíli poté se objevily i Elena s Bonnií a Matt z jejich

tváří na první pohled vyčetl, že nejhorší obavy senepotvrdily. Elena si všimla jeho výrazu a okamžitě k němu

přistoupila a objala ho. Bonnie, trochu stydlivěji, se k ní

připojila.

„Cítíš se líp?“ zeptala se Elena a Matt přikývl.

„Cítím se skvěle,“ odpověděl. Není nic krásnějšího,

než objímat měkounké dívčí postavy.

„No, konzilium praví, že uvnitř nemáš nic, co by tam

nepatřilo. Teď, když už nemáš bolesti, je tvoje aura čistá

a silná.“

„Díkybohu,“ upřímně se Mattovi ulevilo.

A v tu chvíli zazvonil jeho mobilní telefon. Zamračil

se na neznámé číslo, ale hovor vzal.

„Dovolal jsem se Mathewa Honeycutta?“

„Ano.“

„Vydržte na lince prosím.“  Upíří deníky

Za okamžik se ozval jiný hlas: „Pan Honeycutt?“

„Ano, jistě, ale...“

„Tady Rich Mossberg z policejního oddělení Fell’s

Church. Vy jste dnes ráno volal a hlásil padlý strom na

Old Wood Road?“

„No, ano...“

„Pane Honeycutte, nesnášíme takovéhle falešnéhovory. Zabírají cenný čas našich strážníků a kromě toho je

falešné hlášení na policii kvalifikováno jako trestný čin.

Kdybych chtěl, pane Honeycutte, mohl bych vás obvinit

z tohoto činu a předvést před soudce. Prostě nechápu, co

vám na tom připadá tak zábavné.“

„Ale já jsem ne... nebylo na tom nic zábavného!Podívejte, minulou noc...“ Mattovi selhal hlas. Co jim má

vlastně říct? Minulou noc mě přepadl strom a nestvůrný

brouk? Slabý hlásek mu našeptával, že nejvíc svéhocenného času strážníci stejně ztratí kolem občerstvení nanáměstí, ale další slova, která uslyšel, ho naprostoumlčela.

„Ve skutečnosti, pane Honeycutte, je podle zákoníku

státu Virginia, oddíl 18.2, paragraf 461, falešnéoznámení na policii stejně postižitelné jako méně závažnýtrestný čin první kategorie. Mohl byste strávit rok ve vězení

nebo zaplatit 25 000 dolarů pokuty. Připadá vám tohle

snad jako zábava, pane Honeycutte?“

„Podívejte, já...“


Soumrak  27

„Máte vůbec 25 000 dolarů, pane Honeycutte?“

„Ne, já... já...“ Matt zase čekal, že ho šerif přeruší

a pak pochopil, že tentokrát k tomu nedojde. Připadal si

jako trosečník bez mapy v neznámé krajině. Co má říct?

Malachové ten strom odnesli... nebo se možná odnesl

sám? Absurdní. Nakonec ze sebe vyrazil skřípavýmhla

sem: „Mrzí mě, že jste ten strom nenašli. Možná... už

byl nějak odstraněn.“

„Možná už byl nějak odstraněn,“ opakoval šerifbez

výrazně. „Možná sám zmizel, stejně jako mizí všechny

ty stopky a přednosti z křižovatek. Neříká vám toná

hodu něco, pane Honeycutte?“

„Rozhodně ne!“ Matt cítil, že zrudl. „Nikdy bychne

odnesl žádné dopravní značky.“ To už byly dívkyshluk

nuté kolem něj, jako by mu snad nějak mohly pomoct,

když za ním budou stát jako skupina. Bonnie divoceges

tikulovala a z jejího rozhořčeného výrazu bylo jasné, že

by to nejradši vytmavila šerifovi osobně.

„Ve skutečnosti, pane Honeycutte,“ vložil se do toho

opět šerif Mossberg, „jsme nejdřív volali na vaše domácí

číslo, jelikož jde o kontakt, který jste uvedl dopolicejní

ho hlášení. A vaše matka tvrdí, že vás neviděla odminu

lého večera.“

Matt ignoroval tenký hlásek, který mu našeptávalod

seknout To snad je zločin? „No to proto, že mězdr

žel...“


28  Upíří deníky

„Strom s vlastním pohonem, pane Honeycutte? Ve

skutečnosti jsme měli z okolí vašeho domu včera v noci

ještě jeden telefonát. Člen dobrovolné hlídky ohlásilpo

dezřelé vozidlo zhruba před vaším domem. Podle vaší

matky jste nedávno zlikvidoval svoje auto, není tomu tak,

pane Honeycutte?“

Matt už viděl, kam to všechno směřuje, a vůbec se mu

to nelíbilo. „Ano,“ odpověděl a v duchu zoufale pátral

po přijatelném vysvětlení. „Snažil jsem se vyhnoutliš

ce, a...“

„Jenže my máme hlášený úplně nový jaguárpostáva

jící před vaším domem, akorát tak daleko od pouličního

osvětlení, aby nebyl... nápadný. Vozidlo natolik nové, že

ještě ani nemá poznávací značky. Bylo to ve skutečnosti

vaše auto, pane Honeycutte?“

„Pan Honeycutt je můj otec!“ bránil se Matt zoufale.

„Já se jmenuji Matt a bylo to auto mých přátel...“

„Smím vědět jméno?“

Matt zíral na Elenu. Posunky mu naznačovala, ať počká,

a zjevně se snažila něco vymyslet. Říct Elena Gilberto­

vá, to by byl totální konec. Právě policie přece musína

prosto jistě vědět, že Elena Gilbertová zemřela. A Elena

teď ukazovala kolem sebe po pokoji a rty něměnazna

čovala jméno.

Matt zavřel oči a vyslovil je. „Stefan Salvatore. Ale on


Soumrak  29

to auto daroval své přítelkyni?“ Věděl, že větu končíne

přiměřeným otazníkem, ale nedokázal pochopit, coEle

na svou nápovědou sleduje.

Šerifův hlas už zněl vyčerpaně a podrážděně. „To se

ptáte vy mě, Matte? Takže vy jste řídil úplně nový vůz

přítelkyně vašeho přítele. A její jméno zní jak?“

Nastal krátký okamžik, kdy se dívky zřejmě nemohly

dohodnout a Matt zůstal v zapomnění. Pak ale Bonnie

rozhodila rukama a Meredith postoupila vpřed a ukázala

na sebe.

„Meredith Sulezová,“ odpověděl Matt slabým hlasem.

Slyšel ve svém hlase váhavý tón a zopakoval s většímdů

razem: „Meredith Sulezová.“

Elena teď něco spěšně šeptala Meredith do ucha.

„A kde bylo zakoupeno ono vozidlo? PaneHoney

cutte?“

„Ano,“ ozval se opět Matt. „Okamžik...“ předaltele

fon do Meredithiny napřažené ruky.

„Tady Meredith Sulezová,“ promluvila Meredithvyci

zelovaným uklidňujícím tónem hlasatele radiostanice

klasické hudby.

„Slečno Sulezová, slyšela jste dosavadní průběhkon

verzace?“

„Paní Sulezová, prosím. Ano, slyšela.“

„Půjčila jste svůj vůz panu Honeycuttovi?“

„Ano, půjčila.“


30  Upíří deníky

„A kde je nyní pan...“ ozvalo se šustění papírů „... Stefan Salvatore, původní majitel vozu?“

On se jí neptá, kde to auto koupili, uvědomil si Matt. To si už určitě zjistili.

„Můj přítel je momentálně mimo město,“ odpověděla Meredith stále stejným ovládaným hlasem. „Nevímpřesně, kdy se vrátí. Až dorazí, mám mu říct, aby vám za volal?“

„To by bylo moudré,“ odvětil šerif Mossberg suše. „V dnešní době se jen málo aut prodá za hotové, zvláště pokud jde o zcela nové jaguáry. Ve skutečnosti bych s panem Salvatorem velmi rád hovořil, až se vrátí.“

„To by mohlo být velmi brzy,“ pokračovala Meredith poněkud pomaleji, podle Eleniných instrukcí. Pakzpaměti odříkala číslo svého řidičského průkazu.

„Děkuju vám,“ stručně uzavřel šerif Mossberg. „To bude pro tuto chvíli všechno...“

„Mohla bych ještě říct jednu věc? Matt Honeycutt by nikdy neodnášel dopravní označení. Je to velmisvědomitý řidič a byl předsedou své třídy na střední škole. Můžete si to ověřit u kteréhokoliv pedagoga ze Střední školy Roberta E. Lee nebo i u samotné ředitelky, pokud není nyní na dovolené. Všichni vám řeknou to samé.“

Zdálo se, že na šerifa to vůbec dojem neudělalo.„Můžete mu ode mě vzkázat, že si na něj dám v budoucnu

po zor. Možná by nebylo špatné, kdyby se dneska nebozítra zastavil na policejní stanici,“ dodal a telefon oněměl.


Soumrak  31

Matt vybuchnul: „Stefanova přítelkyně? Jak to,Mere

dith? Co když v prodejně aut řeknou, že ta dívka byla

blond? Jak to pak vysvětlíme?“

„My ne,“ ozvala se Elena zpoza Meredith. „To Damon

bude vysvětlovat. Akorát ho musíme najít. Jsem si jistá, že

se o šerifa Mossberga dokáže postarat trochou té svésu

gesce – za vhodnou protislužbu. A nedělej si o mě starost,“

dodala jemně. „Mračíš se, ale všechno bude v pořádku.“

„Ty tomu věříš?“

„Jsem si tím jistá.“ Elena ho ještě jednou objala a dala

mu pusu na tvář.

„Jenže já se mám dneska nebo zítra zastavit u šerifa.“

„Ale sám tam nepůjdeš!“ prohlásila Bonnie a oči jí

plály pobouřením. „A když půjde i Damon, bude z šerifa

Mossberga nakonec tvůj nejlepší kamarád.“

„No dobře,“ prohlásila Meredith. „Tak co přesněmá

me dneska na programu?“

„Problém je,“ uvažovala Elena a poklepávala siukazo

váčkem na horní ret, „že čelíme příliš mnoha problémům

najednou a přitom nechci, aby kdokoliv – a myslím

opravdu kdokoliv – chodil ven sám. Je jasné, že veSta

rém lese jsou malach a že se nám snaží provést spoustu

ne zrovna přátelských věcí... jako třeba nás zabít...“

Matt si užíval úlevný pocit, že mu někdo věří.Roz

hovor s šerifem Mossbergem jím otřásl víc, nežpři

znal.


32  Upíří deníky

„Takže vytvoříme týmy,“ navrhla Meredith, „aroz

dělíme si úkoly. Jaké problémy potřebujeme vyřešit?“

Elena začala odpočítávat na prstech: „První problém

je Caroline. Myslím, že by se někdo opravdu měl pokusit

ji navštívit, i kdyby jen proto, abychom zjistili, jestli má

v sobě jednu z těch věcí. Další problém je Tami – avlast

ně kdoví kdo ještě. Pokud je Caroline... nějak nakažlivá,

mohla to předat i nějaké další dívce – nebo chlapci.“

„Dobře,“ souhlasila Meredith. „Co dál?“

„Někdo musí zkontaktovat Damona a zkusit od něj

zjistit cokoliv, co ví o Stefanově odjezdu, případně ho

přesvědčit, aby se s námi vydal na policii a zapůsobil na

šerifa Mossberga.“

„No, tak to bys asi měla být v tomhle týmu, protože jsi

jediná, s kým bude asi Damon ochotný mluvit,“upozor

nila Meredith. „A taky Bonnie, aby mohla...“

„Ne. Dneska žádné Volání,“ zaprosila Bonnie. „Moc

mě to mrzí, Eleno, ale já prostě nemůžu. Nejde to, když

si mezitím den dva neodpočinu. A kromě toho, pokud

s tebou bude chtít Damon mluvit, stačí jít naprocház

ku – ne do lesa, ale poblíž – a zavolat ho sama. On ví

o všem, co se kde šustne. Bude vědět, že tam jsi.“

„Pak bych měl jít s Elenou já,“ argumentoval Matt.

„Protože šerif je můj problém. Rád bych jel kolem místa,

kde jsem viděl ten strom...“

Všechny tři dívky najednou zaprotestovaly.


Soumrak  33

„Řekl jsem jenom, že bych rád,“ bránil se Matt, „ne že to máme zahrnout do plánu. To je místo, o kterém víme, že je příliš nebezpečné.“

„Tak fajn,“ shrnula Elena. „Takže Bonnie a Meredith zajdou za Caroline a ty se mnou půjdeš hledat Damona, dobře? Radši bych šla hledat Stefana, ale k tomu prostě ještě nemáme dost informací.“

„Dobře, ale než vyrazíte, tak se možná ještě zastavte u Jima Brycea doma. Matt se tam může stavit kdykoliv, protože kamarádí s Jimem. A přitom můžete zjistit, jak je na tom Tami,“ navrhla Meredith.

„To zní skoro jako známé plány A, B a C,“poznamenala Elena a najednou se všechny spontánně rozesmály.

Venku byl krásný den, jasná obloha a slunce zářilo.

Ve slunečním svitu si, navzdory drobné mrzutosti se

šerifem Mossbergem, připadali silní a zdatní.

Nikdo z nich neměl ani ponětí o tom, že se právěchystají vkročit do nejhorší noční můry svého života.

U Forbesů Bonnie ustoupila stranou, zatímco Meredith

zaklepala na vstupní dveře.

Po chvíli, kdy jim bylo odpovědí jen ticho, toMeredith zkusila znovu.

Tentokrát Bonnie zaslechla šepot, jak paní Forbesová něco tiše syčí, a pak vzdálený smích Caroline.

Nakonec, když už se Meredith chystala zazvonit na

34  Upíří deníky

zvonek – což se mezi sousedy ve Fell’s Church pokládá

za vrchol nezdvořilosti – se dveře otevřely. Bonnieele

gantně nakročila nožkou na práh, aby se náhodou zase

nezavřely.

„Zdravím, paní Forbesová. My jsme jenom...“Mere

dith zaváhala. „Jenom jsme se chtěly podívat, jestli se už

Caroline cítí líp,“ dokončila plechovým hlasem. Paní

Forbesová vypadala, jako by spatřila ducha, před kterým

se celou dlouhou noc snažila utéct.

„Ne, necítí se líp. Pořád je... nemocná.“ Hlas paníFor

besové zněl dutě, jakoby z velké dálky, a očima zkoumala

prostor někde těsně nad Bonniiným pravým ramenem.

Bon nie cítila, jak se jí ježí chloupky na pažích a za krkem.

„Tak dobře, paní Forbesová,“ dokonce i Meredithin

hlas zněl falešně a dutě.

Vtom se najednou někdo zeptal: „A vy se cítítedob

ře?“ a Bonnie si uvědomila, že to je její vlastní hlas.

„Caroline... se necítí dobře. Ona... nechce nikohovi

dět,“ zašeptala žena.

Bonnii přejel mráz po zádech. Chtěla se otočit apr

chat od toho domu a jeho aury plné nenávisti. Ale v tom

okamžiku se paní Forbesové náhle podlomila kolena.

Meredith jen tak tak dokázala zmírnit její pád.

„Omdlela,“ oznámila Meredith stručně.

Bonnie měla sto chutí odpovědět: tak ji polož na ko­

bereček do chodby a uteč! Ale to by sotva mohly udělat.

Soumrak  35

„Musíme ji vzít dovnitř,“ prohlásila Meredithrozhod

ně. „Bonnie, budeš v pohodě, když půjdeme dovnitř?“

„Ne,“ odpověděla Bonnie stejně rozhodně, „ale copak

máme na výběr?“

Paní Forbesová, i když malé postavy, byla dost těžká.

Bonnie ji vzala za nohy a následovala Meredith dodo

mu, jeden váhavý krůček za druhým.

„Prostě ji položíme na postel,“ rozhodla Meredith.

Hlas se jí chvěl. Na tomhle domě bylo něco tíživězne

pokojivého – jako by se na ně neustále valily obří vlny

tísně.

A vtom to Bonnie uviděla. Jen na okamžik, v tuchví

li, kdy vstoupily do obýváku. Bylo to vzadu v chodbě,

mohla to klidně být i hra světel a stínů, ale přísahala by,

že to vypadalo jako postava. Postava cupitající poještěr

čím způsobu – ale nikoliv na podlaze. Na stropě.

M

att s Elenou po boku zaklepal na dveře

u Bryceů. Elena si změnila podobu tak, že

svoje světlé vlasy nacpala podbaseballovou čepici s emblémem Virginia Cavaliers a na oči sinasadila široké tmavé brýle, které našla v jedné ze Stefanových

zásuvek. Kromě toho měla na sobě o pár čísel většíhnědo-modrou košili, kterou jí daroval Matt, a obnošenéMeredithiny džíny. Byla si jistá, že nikdo, kdo znával starou

Elenu Gilbertovou, by ji v takovémhle oblečení nepoznal.

Dveře se pomalounku otevřely a v nich se neobjevila

ani paní Bryceová, ani pan Bryce, ale Tamra. Neměla na

sobě... no, skoro nic. Jenom spodek bikinek na šňůrky,

který ale vypadal, jako by si ho vyráběla sama – jako by

ho vystřihla nůžkami z klasických plavek a celé veledílo

se mělo za chvíli rozpadnout. Nahoře měla akorát dvě



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist