načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Upíří deníky – Souboj - Lisa J. Smith

Upíří deníky – Souboj

Elektronická kniha: Upíří deníky – Souboj
Autor:

Smrtící milostný trojúhelník Elena: zlaté dítě, vůdčí typ, dívka, která může mít každého kluka, po kterém zatouží. Stefan: zamyšlený a tajemný, zdá se, že je jediný, kdo ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  99
+
-
3,3
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » FRAGMENT
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 232
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Smrtící milostný trojúhelník Elena: zlaté dítě, vůdčí typ, dívka, která může mít každého kluka, po kterém zatouží. Stefan: zamyšlený a tajemný, zdá se, že je jediný, kdo může odolat Eleně, ale ve skutečnosti bojuje, aby ji ochránil před hrůzami, které ho pronásledují z minulosti. Damon: sexy, nebezpečný a hnaný touhou pomstít se Stefanovi, bratrovi, který ho zradil. Odhodlaný získat Elenu, ochotný zabíjet aby ji ovládl. "...Co je ještě nebezpečnější než být zamilovaná do upíra? Když mě milují upíři dva. Stefan nevzdává boj s žízní po krvi a Damon se snaží získat mé srdce. Musím zachránit nesmrtelného ctitele a tím ohrozím svou smrtelnost..

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Upíˇrí deníky

Souboj

také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.fragment.cz

Doporučujeme další e-knihy v edici:

L. J. Smith – Upíří deníky – Probuzení

L. J. Smith – Upíří deníky – Zášť

L. J. Smith – Upíří deníky – Temné shledání

L. J. Smith – Upíří deníky – Návrat

L. J. Smith – Upíří deníky – Soumrak

Lisa J. Smith

Upíří deníky – Souboj – e-kniha

Copyright © Fragment, 2011

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


1.

D

amone!“

Studený vítr Eleně rozevlál vlasy kolem

obličeje a rval její lehký svetřík. Dubovélis

ty vířily mezi řadami žulových náhrobků a stromy se

zuřivě srážely větvemi. Elena měla studené ruce,chla

dem necítila tváře ani rty, ale stála proti vyjícímu větru

zpříma a znovu zakřičela:

„Damone!“

Tohle počasí byla demonstrace jeho Síly, která ji měla

odstrašit. Nepodaří se mu to. Myšlenka, jak asi byla stejná

Síla použita proti Stefanovi, v ní probudila žhavý vztek,

který spaloval její vnitřní já navzdory ledovému větru.Jest

li Damon Stefanovi něco udělal, jestli ho zranil...

„Krucinál, odpověz mi!“ zakřičela směrem k dubům,

které lemovaly hřbitov.


4  Upíří deníky

Utržený dubový list se jako seschlá hnědá ruka snesl

k jejím nohám, ale nedočkala se odpovědi. Obloha byla

šedá jako sklo, šedá jako náhrobky, které ji obklopovaly.

Elena pociťovala vztek a zklamání, které ji pálily vhrdle. Ramena jí poklesla. Mýlila se. Damon tu přece jen

nebyl; byla sama s vyjícím větrem.

Otočila se – a zalapala po dechu.

Stál přímo za ní, tak blízko, že se její oblečení otřelo o jeho, když se otáčela. Na tuhle vzdálenost by cítila přítomnost jiného člověka, vnímala by jeho tělesnéteplo nebo slyšela nějaký zvuk. Ale Damon samozřejmě člověk nebyl.

Ustoupila o několik kroků, než se přiměla zastavit. Všechny instinkty, které spaly, když křičela do větru, ji nyní naléhavě žádaly, aby se dala na útěk.

Zatnula pěsti: „Kde je Stefan?“

Mezi Damonovým tmavým obočím se objevila rýha: „Jaký Stefan?“

Elena pokročila dopředu a dala mu facku.

Nenapadlo ji to až do chvíle, než to skutečněudělala, a dokonce i potom sotva dokázala uvěřit, že toskutečně provedla. Ale byla to pořádně silná facka,kterou mu uštědřila veškerou silou, kterou v sobě sebrala,

až Damonovi odletěla hlava ke straně. Ruka ji pálila.

Stála před ním, pokoušela se zklidnit dech aprohlížela si ho.


Souboj  5

Byl oblečený stejně, jako když ho viděla poprvé, včerném. Jemné černé boty, černé džíny, černý svetr akožená bunda. A vypadal jako Stefan. Nechápala, jak to

mohla předtím přehlédnout. Měl stejné tmavé vlasy,stejně světlou pleť a také vypadal znepokojivě dobře. Ale

jeho vlasy byly rovné, ne vlnité, oči měl černé jakopůlnoc a krutá ústa.

Pomalu otočil hlavu zpět a pohlédl na ni. Všimla si,

jak se mu rudne místo, kam ho udeřila.

„Nelži mi,“ řekla a hlas se jí třásl vzteky. „Vím, kdo

jsi. Vím co jsi. Včera večer jsi zabil pana Tannera. A teď

zmizel Stefan.“

„Opravdu?“

„Ty víš, že ano!“

Damon se usmál a pak náhle úsměv zmizel.

„Varuju tě, jestlis mu ublížil...“

„Tak co?“ zeptal se. „Co uděláš, Eleno? Co bys mi

vůbec mohla udělat?“

Elena ztichla. Najednou si uvědomila, že vítrztichnul. Den kolem nich tonul ve smrtelném tichu a oni

stáli nehybně ve středu jakéhosi ohromného kruhu sil.

Zdálo se, jako by všechno kolem, olověná obloha,duby, rudé buky i samotná zem s ním byly v nějakém

spojení, jako by si bral síly přímo od nich. Stál tam se

vzpřímenou hlavou, oči měl neproniknutelné a plné

podivných světel.  Upíří deníky

„Ještě nevím,“ zašeptala, „ale já na něco přijdu. To

mi věř.“

Nahlas se rozesmál, až se Eleně zastavilo srdce a pak

začalo bít jako splašené. Bože, jak je krásný. Ba ne,krásný bylo jen nevýstižné a bezbarvé slovo. Jako obvykle

jeho smích trval jen okamžik, ale i když opustil jeho rty,

stopy smíchu mu zůstaly v očích.

„Věřím ti,“ odpověděl a uvolnil se. Rozhlédl se po

hřbitově. Pak se otočil zpět a vztáhl k ní ruku. „Promého bratra jsi příliš dobrá,“ pronesl ležérně.

Elenu nejprve napadlo jeho ruku odrazit, alenechtěla se ho znovu dotknout. „Řekni mi, kde je.“

„Možná později – a za určitou cenu.“ Stáhl ruku

přesně ve chvíli, kdy si Elena uvědomila, že nosístejný prsten jako Stefan – stříbrný s modrým kamenem

lapisem lazuli. Zapamatuj si to, pomyslela si naléhavě.

Je to důležité.

„Můj bratr,“ pokračoval Damon, „je blázen. Myslí si,

že vypadáš jako Katherine, a proto jsi stejně slabá a dáš

se stejně snadno vést. Ale to se mýlí. Cítil jsem tvůj hněv

z druhé strany města. Cítím ho i teď, jako bílý svitpouštního slunce. Máš sílu, Eleno, i ve svém lidském stavu.

Ale mohla bys být o tolik silnější...“

Zírala na něho, nechápala, o čem to mluví, a nelíbila

se jí změna tématu. „Nevím, o čem to mluvíš. A co to má

společného se Stefanem?“


Souboj  7

„Já mluvím o Silách, Eleno.“ Náhle přistoupilblízko k ní, oči ponořil do jejích a promluvil měkkým

a naléhavým hlasem: „Zkoušela jsi všechno, a nic tě

neuspokojilo. Jsi dívka, která má všechno, ale vždycky

existovalo něco těsně mimo tvůj dosah, něco, co jsi

zoufale potřebovala, ale co jsi nemohla mít. A já ti to

nabízím. Sílu. Věčný život. A pocity, jaké jsi nikdy

předtím neprožila.“

V tu chvíli pochopila a v hrdle jí stoupla žluč.Zakuckala se hrůzou a odporem. „Ne.“

„Proč ne?“ zašeptal. „Proč to nezkusit, Eleno? Buď

k sobě upřímná. Není pravda, že určitá část tebe to

chce?“ Jeho tmavé oči byly plné žáru a naléhavosti,držely ji ve svém zajetí, nedokázala uhnout pohledem.

„Dokážu v tobě probudit věci, které po celý tvůj život

dosud spaly. Jsi dost silná, abys mohla žít v temnotách,

aby ses z nich dokázala těšit. Můžeš se stát královnou

stínů. Proč si tu Sílu nevzít, Eleno? Dovol mi, abych ti

pomohl se jí zmocnit.“

„Ne,“ odpověděla a odtrhla svůj pohled od jeho.Nebude se na něj dívat, už mu nedovolí, aby jí tohle dělal.

Nedovolí mu, aby ji donutil zapomenout... donutilzaomenout...

„Je to to nejzákladnější tajemství, Eleno,“ lákal ji. Jeho

hlas ji laskal stejně jako konečky prstů, kterými sedotýkal jejího hrdla. „Budeš šťastná jako nikdy předtím.“


8  Upíří deníky

Existuje něco strašně důležitého, na co si musívzpomenout. Používá Síly, ale ona mu to nedovolí, aby jidonutil zapomenout...

„A budeme spolu, ty a já.“ Chladné konečky prstů ji hladily ze strany po hrdle a pak vklouzly pod límeček jejího svetru. „Jen my dva, navěky.“

Náhle pocítila bodavou bolest, když jeho prsty zavadily o dvě drobné ranky na jejím hrdle, a mysl se jí vyjasnila.

Donutit ji zapomenout... na Stefana.

Tohle se snažil vypudit z její mysli. Vzpomínku na Stefana, na jeho zelené oči a úsměv, ve kterém se vždy skrýval smutek. Ale nic už teď nemohlo vyhnat Stefana z její hlavy, ne po tom, co spolu sdíleli. Odtáhla se od Damona a odstrčila ty studené prsty stranou. Zpříma na něj pohlédla.

„Já jsem už našla to, co chci,“ oznámila mu krutě. „A toho, s kým chci být navěky.“

Jeho oči zahalila temnota, studený vztek se chvěl ve vzduchu mezi nimi. Při pohledu do těch očí se Eleně vybavila kobra chystající se zaútočit.

„Nebuď stejně hloupá jako můj bratr,“ zasyčel. „Nebo s tebou naložím tak jako s ním.“

Teď měla strach. Nedokázala si pomoci, zmocňoval se jí chlad a zakusoval se jí až do kostí. Vítr se zase začal zvedat a větve začaly poletovat. „Řekni mi, kde je, Damone.“

Souboj  9

„V tuhle chvíli? To nevím. Nemůžeš na něj přestat

myslet alespoň na okamžik?“

„Ne!“ Zachvěla se, vlasy se jí už zase rozevlály kolem

obličeje.

„A to je pro dnešek tvoje konečná odpověď? Jsi si

naprosto jistá, že se mnou chceš hrát tuhle hru, Eleno?

Následky rozhodně nebudou k smíchu.“

„Já jsem si jistá.“ Musí ho zastavit, než k ní zase

pronikne. „A nemůžeš mě zastrašit, Damone, copak

sis toho nevšiml? V tu chvíli, kdy mi Stefan prozradil,

co jsi zač a co jsi udělal, jsi ztratil veškerou moc,kte

rou jsi snad nade mnou mohl mít. Nenávidím tě.Při

padáš mi odporný. A není nic, co bys mi mohl udělat,

už ne.“

Jeho obličej se proměnil, smyslnost v jeho rysech se

pokřivila a zmrzla, až mu ve tváři zůstala jen krutost

a hořká tvrdost. Rozesmál se a ten smích trval a trval.

„Nic?“ zeptal se. „Můžu ti udělat cokoli, tobě i těm,kte

ré miluješ. Eleno. Ty nemáš ani ponětí o tom, co všechno

dokážu. Ale ty se poučíš.“

Ustoupil zpět a vítr projel Elenou jako nůž. Připadalo

jí, že se jí rozostřuje zrak; jako by jí před očima tančily

vločky světla.

„Přichází zima, Eleno,“ řekl Damon a jeho hlas zněl

jasně a mrazivě dokonce i přes vytí větru. „To jenelítost

né období. A než přijde, tak se poučíš, co jsem a nejsem  Upíří deníky schopen udělat. Než přijde zima, spojíš se se mnou.Budeš moje.“

Vířící bělost ji oslepovala, už nedokázala rozeznat

temný obrys jeho postavy. Nyní se dokonce začalvytrácet i jeho hlas. Objala se pažemi a sklonila hlavu, celé

tělo se jí třáslo. Zašeptala: „Stefane...“

„Jo, a ještě jedna věc,“ vrátil se Damonův hlas.„Předtím ses ptala na mého bratra. Neobtěžuj se ho hledat,

Eleno. Včera v noci jsem ho zabil.“

Škubla hlavou vzhůru, ale neviděla nic, jen omračující

bělost, která ji pálila v nose i na tvářích a ulpívala jí na

řasách. Teprve ve chvíli, když se bílé krystalky začaly

usazovat na její kůži, si uvědomila, co to vlastně je –sněhové vločky.

Bylo prvního listopadu a sněžilo. Slunce nad hlavou

zmizelo.


2.

N

ad opuštěným hřbitovem se vznášelonepřirozené šero. Sníh Eleně oslepoval oči a vítr

se zakusoval do těla, jako by vkročila do proudící ledové vody. Přesto se však tvrdohlavě odmítala obrátit k modernímu hřbitovu a silnici za ním. Pokud dokázala odhadnout, Wickery Bridge byl přímo před ní. Zamířila k němu.

Policie našla Stefanovo opuštěné auto vedle Old Creek

Road. To znamená, že ho nechal někde mezi Drowning

Creek a lesem. Elena klopýtala po zarostlé stezcehřbitovem, ale šla pořád dál. Musela mít hlavu skloněnou

a pažemi k sobě tiskla svetřík. Zná přece tenhle hřbitov

celý život a dokáže najít cestu i poslepu.

Než překročila most, třásla se jako ratlík. Užnesněžilo tak hustě, ale vítr byl ještě pronikavější.Prostupobr />

12  Upíří deníky

val jí oděvem, jako by byl jen z tenkého papíru, a bral

jí dech.

Stefan, pomyslela si, zahnula na Old Creek Road aplahočila se k severu. Nevěřila tomu, co řekl Damon. Kdyby

byl Stefan mrtvý, věděla by to. Je naživu, někde je, a ona

ho musí najít. Může být kdekoli v téhle vířící bílézáplavě; může být zraněný, může zmrznout. Elena matněcítila, že už neuvažuje racionálně. Veškeré její myšlenky se

upnuly k jediné myšlence: Stefan. Najít Stefana.

Bylo čím dál těžší držet se cesty. Vpravo stála řada

dubů a vlevo uháněly bystré vody Drowning Creeku.

Zavrávorala a zpomalila. Vítr jí už nepřipadal takhrozný, ale cítila se strašně unavená. Potřebovala si nachvíli sednout, alespoň na minutku.

Když klesla vedle silnice, uvědomila si, jak bylahlouá, když se Stefana vydala hledat. Stefan za ní přijde.

Všechno, co musí udělat, je zůstat tady a čekat.Pravděodobně ji už hledá.

Elena zavřela oči a opřela si hlavu o kolena. Bylo jí

teď mnohem tepleji. Myšlenky se jí zatoulaly a uviděla

Stefana – viděla, jak se na ni usmívá. Objímal ji silnými

a jistými pažemi a ona se o něj opřela, šťastná, že užnecítí strach a napětí. Byla doma. Byla tam, kam opravdu

patří. Stefan nedovolí, aby jí někdo ublížil.

Ale pak si uvědomila, že místo objímání s ní Stefan

třese. Rušilo to ten nádherný pokojný mír jejíhoodpoSouboj  13

činku. Viděla jeho tvář, bledou a naléhavou, a zelené

oči potemnělé bolestí. Pokoušela se mu říct, aby zůstal

v klidu, ale neposlouchal. Eleno vstávej, říkal a onacítila podmanivou sílu jeho zelených očí, která ji nutí to

udělat. Eleno, okamžitě vstaň...

„Eleno, vstávej!“ Ten hlas byl vysoký a vyděšený.

„Tak dělej, Eleno! Vstaň! Nedokážeme tě odnést!“

Elena zamrkala a zaostřila na obličej před sebou. Byl

drobný a měl tvar do srdíčka, s bledou, skoro průhlednou

pletí, a lemovaly ho záplavy zrzavých vlasů. Velikéhnědé oči s vločkami zachycenými na řasách ustaraněhleděly do jejích.

„Bonnie,“ řekla pomalu. „Co tu děláš?“

„Pomáhá mi tě najít,“ ozval se druhý, o něco hlubší

hlas vedle Eleny z druhé strany. Trošku se pootočila

a zahlédla elegantně vykroužené obočí a olivovou pleť.

Meredithiny tmavé oči, obvykle tak ironické, na ni nyní

pohlížely také s obavami. „Vstaň, Eleno, pokud senechceš stát ledovou princeznou doopravdy.“

Elena byla celá pokrytá sněhem jako bílým kožichem.

Ztuhle se postavila a ztěžka se opřela o kamarádky.Kráčely k Meredithinu autu.

V autě by mělo být tepleji, ale jak Elena pomalupřicházela k sobě, začala se opět třást a zjišťovala, jak velká

zima jí ve skutečnosti je. Zima je nelítostné období,pomyslela si, když se Meredith rozjela.  Upíří deníky

„Co se děje, Eleno?“ ozvala se Bonnie ze zadního

sedadla. „Co jsi proboha chtěla dělat, když jsi takhle

utekla ze školy? A kde ses vzala tady?“

Elena zaváhala, ale pak zavrtěla hlavou. Nic sineřála víc, než všechno říct Bonnie a Meredith. Říct

jim celý ten děsivý příběh o Stefanovi a Damonovi

a vyprávět, co se včera v noci skutečně stalo panu

Tannerovi – i co se odehrálo potom. Ale to nemohla. I kdyby jí uvěřily, nebylo to její tajemství, nemělaprávo to říct.

„Všichni jsou venku a hledají tě,“ řekla Meredith.

„Celá škola je vzhůru nohama a tvoje teta je bez sebe

strachy.“

„To mě mrzí,“ řekla Elena sklesle a pokoušela sezastavit mohutný třes po celém těle. Zahnuly do Maple

Street a zaparkovaly u jejího domu.

Teta Judith čekala uvnitř a nahřívala deky. „Věděla

jsem, že jestli tě najdou, budeš napůl zmrzlá,“ prohlásila

nuceně radostným hlasem, když Elenu objala. „Sníhprvní den po Halloweenu! Nemohla jsem tomu uvěřit. Kde

jste ji našly, děvčata?“

„Na Old Creek Road, kousek za mostem,“odpověděla Meredith. Z úzkého obličeje tety Judith se vytratila

barva. „Blízko hřbitova? Kde se odehrály ty útoky?

Eleno, jak jsi mohla?“ Hlas se jí vytratil, když na Elenu

pohlédla. „Zatím o tom nebudeme mluvit,“ prohlásila

Souboj  15

a pokusila se opět o radostný tón. „Nejdřív těsvlíkne

me s těch mokrých šatů.“

„Jakmile uschnu, musím zpátky,“ prohlásila Elena.

Mozek jí už opět fungoval a jediná věc jí byla naprosto

jasná: ve skutečnosti venku neviděla Stefana, byl to jen

sen. Stefan se stále pohřešuje.

„Nic takového nemusíš,“ oponoval jí Robert,snoube

nec tety Judith. Elena si do té chvíle sotva všimla, že

stojí stranou. Ale jeho tón nepřipouštěl žádnou diskusi.

„Stefana hledá policie a ty necháš její práci jim,“ozná

mil rozhodně.

„Jenže policie si myslí, že zabil pana Tannera. Ale

on to neudělal. To snad víte, ne?“ Zatímco jí teta Judith

pomáhala sundat promočený svetr, dívala se Elena

z jedné tváře do druhé a pátrala v nich po náznakupo

chopení, ale všechny vypadaly stejně. „Přece víte, že to

neudělal,“ zopakovala skoro zoufale.

Rozhostilo se ticho. „Eleno,“ řekla nakonecMere

dith. „Nikdo z nás si o něm nechce myslet, že toudě

lal. Ale – prostě to vůbec nevypadá dobře, že takhle

utekl.“

„On neutekl. Neutekl! On ne...“

„Eleno, tiše,“ umlčela ji teta Judith. „Nerozčiluj se.

Bojím se, že budeš nemocná. Venku je hrozná zima

a ty jsi na dnešek spala jen pár hodin...“ Položila jí

ruku na čelo.  Upíří deníky

Najednou toho na Elenu už bylo moc. Nikdo jí nevěří,

dokonce ani její přátelé a rodina. V tu chvíli si připadala

obklopená samými nepřáteli.

„Nejsem nemocná,“ vykřikla a odtáhla se. „Aninejsem blázen – a myslete si co chcete. Stefan nezabil pana

Tannera a neutekl a je mi jedno, že tomu nikdo z vásnevěří...“ Zarazila se a vzlykla. Teta Judith ji začalaobskakovat, zaháněla ji nahoru se převléci a ona se nechala.

Ale když teta prohlásila, že musí být unavená, odmítla jít

do postele. Místo toho, jakmile se trochu zahřála,uvelebila se v obýváku na pohovce u krbu, zabalená v dekách.

Telefon vyzváněl celé odpoledne a slyšela, jak teta Judith

mluví s jejími přáteli, sousedy, se školou. Všechnyujistila, že Elena je v pořádku. Ta... tragédie včera v noci ji

poněkud rozrušila, to je všechno. Zdá se, že má trochu

horečku. Ale jakmile si trochu odpočine, bude zaseúplně v pořádku.

Meredith a Bonnie zůstaly s ní. „Chceš si o tompromluvit?“ zeptala se Meredith potichu. Elena zavrtělahlavou a zírala do ohně. Všichni jsou proti ní. A teta Judith

se mýlí; není v pořádku. A nebude v pořádku, dokud se Stefan nenajde.

Zastavil se i Matt, sníh poprášil jeho blond vlasy itmavomodrou sportovní bundu. Když vešel do pokoje, Elena

k němu s nadějí vzhlédla. Matt včera pomohl zachránit

Stefana, když ho zbytek školy chtěl lynčovat. Ale dnes


Souboj  17

jeho oči na její pohled plný naděje odpovídaly jenstřízli

vým politováním. Starost v těch modrých očích byla jen

a jen kvůli ní.

Zklamání bylo skoro nesnesitelné. „Co tu děláš?“pta

la se Elena. „Dodržuješ svůj slib a ,staráš se o mě‘?“

V jeho očích se objevil záblesk bolesti, ale hlas se mu

nezachvěl. „To možná taky. Ale chtěl bych se o tebepo

starat i bez toho, bez ohledu na nějaké sliby. Měl jsem

o tebe strach. Poslyš, Eleno...“

Neměla ale náladu někoho poslouchat. „Jsem vpořád

ku, děkuju. Zeptej se kohokoli okolo. Takže si můžeš

přestat dělat starosti. Kromě toho nevím, proč bys měl

dodržovat slib daný vrahovi.“

Matt zaskočeně pohlédl na Meredith a Bonnie. Pak

bezmocně zavrtěl hlavou. „To není fér.“

A Elena nechtěla být fér. „Jak jsem řekla, můžeš si

přestat dělat starosti o mě i o moje záležitosti. Jsem vpo

řádku, děkuju.“

Sdělení bylo víc než jasné. Matt se otočil ke dveřím

právě, když se teta Judith objevila s obloženými chleby.

„Omlouvám se, musím jít,“ zamumlal a pospíchal ke

dveřím. Odešel a ani se neohlédl.

Meredith, Bonnie, teta Judith a Robert se běhembrz

ké večeře u krbu pokoušeli udržovat konverzaci. Ale

Elena nemohla ani jíst, ani mluvit. Jediný, kdo nebyl

zkroušený, byla Elenina sestřička Margaret. Soptimisbr />

18  Upíří deníky

mem čtyřletých se přitulila k Eleně a nabízela jí ze svých

halloweenských cukrátek.

Elena svou sestru pevně objala a na okamžik přitiskla

tvář do jejích světlých vlásků. Kdyby se za ní Stefanmo

hl zastavit nebo poslat vzkaz, už by to udělal. Nic na

světě by ho nemohlo zastavit, pokud není vážně zraněný

nebo někde uvězněný nebo...

Nedovolí si myslet na to poslední ,nebo‘. Stefan jena

živu; musí být naživu. Damon je lhář.

Ale Stefan má potíže a ona ho musí nějak najít.Dě

lala si s tím starosti celý večer a zoufale se snažilavy

myslet nějaký plán. Jedna věc byla zřejmá; je v tom

sama. Nikomu nemůže věřit.

Začalo se stmívat. Elena se zavrtěla na pohovce

a zívla.

„Jsem unavená,“ řekla tiše. „Možná budu přece jenom

nemocná. Myslím, že si půjdu lehnout.“

Meredith ji pozorovala bedlivým pohledem. „Slečno

Gilbertová,“ obrátila se na tetu Judith, „zrovna jsempře

mýšlela o tom, že bychom možná mohly u Eleny přespat

a dělat jí společnost.“

„To je výborný nápad,“ souhlasila potěšeně teta Judith.

„Pokud to vašim rodičům nebude vadit, budu ráda, když

tu zůstanete.“

„Do Herronu je to kus cesty, myslím, že tu takézůsta

nu,“ ozval se Robert. „Můžu se tady natáhnout na gauči.“


Souboj  19

Teta Judith protestovala, že nahoře jsou přece místnosti

pro hosty, ale Robert jinak nedal. Gauč mu bude stačit,

prohlásil.

Eleně stačilo podívat se z gauče do haly auvědomi

la si, že odsud jsou jasně vidět vstupní dveře. Seděla

ztuhlá jako kámen. Naplánovali to společně nebo se

na tom alespoň teď shodli. Chtěli zajistit, aby senedo

stala z domu.

Když se o chvíli později vynořila z koupelny zavinutá

do svého červeného hedvábného kimona, našla Meredith

a Bonnie, jak sedí na její posteli.

„No, zdravím Rosencrantze a Guildensterna,“ řekla

hořce.

Bonnie, která předtím působila sklíčeně, vypadalany

ní vylekaně. Pohlédla nejistě na Meredith.

„Ví, kdo jsme. A myslí si, že špehujeme pro její tetu,“

vysvětlila jí Meredith. „Eleno, tak to není. Copak nám

ani trochu nevěříš?“

„Já nevím. Můžu vám věřit?“

„Jasně, protože my jsme tvoje kamarádky.“ Než se

Elena stačila pohnout, Meredith vyskočila z postele

a zavřela dveře. Pak se obrátila k Eleně. „A teď měpro

boha alespoň jednou v životě poslouchej, ty malejpito

mečku. Je pravda, že nevíme, co si myslet o Stefanovi.

Ale copak nevidíš, že za to můžeš ty? Od té doby, co

jste se dali dohromady, nám nic neříkáš. Stalo se toho


20  Upíří deníky

spousta, o čem jsi nám nepověděla. Nebo jsi námales

poň neřekla všechno. Ale navzdory tomu, navzdory

všemu ti pořád věříme. Pořád nám na tobě záleží. Pořád

za tebou stojíme, Eleno, a chceme ti pomoct. A pokud

to nevidíš, jsi opravdu pitomá.“

Elena pomalu přejela pohledem z Meredithinatmavé

ho naléhavého obličeje na Bonniinu bledou tvář. Bonnie

přikývla.

„Je to tak,“ souhlasila a mrkala, jako by potlačovala

slzy. „I když nás už nemáš ráda, my tě rády máme.“

Elena cítila, jak se i jí zalévají oči slzami, a její příkrý

výraz povolil. A pak Bonnie vyskočila z postele,všech

ny tři se objaly a Elena už nedokázala zadržet slzy, které

se jí koulely po tváři.

„Omlouvám se, že jsem s vámi nemluvila,“ řekla.

„Vím, že tomu nerozumíte, a já vám dokonce aninemů

žu vysvětlit, proč vám nesmím říct všechno. Prostěne

smím. Ale jednu věc vám říct můžu.“ Ustoupila o krok,

otřela si tváře a upřímně na ně pohlédla. „Bez ohledu na

to, jak závažně vypadají důkazy proti Stefanovi, nezabil

pana Tannera. Vím, že to neudělal, protože vím, kdo je

vrah. Je to ten samý člověk, který napadl Vickie i toho

staříka pod mostem. A,“ zarazila se, aby sebralamyšlen

ky, „a Bonnie, myslím, že taky zabil Jang-ceho.“

„Jang-ceho?“ Bonnie se rozšířily oči. „Ale proč by

zabíjel psa?“


Souboj  21

„Nevím, ale byl tam tu noc, byl ve vašem domě.

A byl... naštvaný. Je mi to líto, Bonnie.“

Bonnie omráčeně zavrtěla hlavou. Meredith sezepta

la: „A proč o tom neřekneš policii?“

Elena se trochu hystericky zasmála. „To nejde. S tím

si oni neporadí. To je další věc, kterou nemůžuvysvět

lovat. Řekly jste, že mi pořád věříte – takže mi v tomhle

prostě budete muset důvěřovat.“

Bonnie a Meredith pohlédly jedna na druhou a pak na

přehoz na posteli, z kterého Elena nervózně vytahovala

nitky. Nakonec Meredith řekla: „No dobře. Jak timůže

me pomoct?“

„Já nevím. Asi nijak, pokud ne...“ Elena se zarazila,

pohlédla na Bonnie a řekla s nadějí v hlase: „Pokudneu

míš zjistit, kde je Stefan.“

Bonniiny hnědé oči vyjadřovaly upřímný zmatek. „Já?

Ale jak bych to mohla zjistit?“ Ale když uslyšela, jak se

Meredith překvapeně nadechla, došlo jí to. „Ale... ach...“

„Věděla jsi, kde jsem, když jsem se tenkrát vydala na

hřbitov,“ vysvětlovala Elena. „A dokonce jsi předpověděla

Stefanův příchod do školy.“

„Myslela jsem, že na paranormální jevy nevěříš,“brá

nila se Bonnie chabě.

„Od té doby jsem pár věcí pochopila. Ostatně jsem

ochotná věřit v cokoli, co pomůže najít Stefana. Pokud

existuje alespoň nějaká šance, že to pomůže.“


22  Upíří deníky

Bonnie se nahrbila, jako by se pokoušela svou již tak

drobnou postavu ještě zmenšit. „Eleno, ty tomunerozumíš,“ řekla nešťastně. „Nejsem zaškolená, není to něco,

co bych uměla ovládat. A – a není to hra, už ne. Čím víc

tyhle síly využíváš, tím víc využívají ony tebe. Nakonec

tě pohltí celou a budou tě využívat neustále, ať už si to

přeješ, nebo ne. Je to nebezpečné.“

Elena vstala, přešla k toaletce z třešňového dřeva

a hleděla na ni nevidoucíma očima. Nakonec se obrátila.

„Máš pravdu, není to hra. A věřím ti, že to může být

nebezpečné. Ale není to hra ani pro Stefana. Bonnie, já

se bojím, že je tam někde venku a je hrozně zraněný.

A není nikdo, kdo by mu pomohl; nikdo ho aninehledá, jen jeho nepřátelé. Možná právě umírá. Možná...

už je...“ Sevřelo se jí hrdlo. Sklonila hlavu nadtoaletkou, přinutila se zhluboka nadechnout a pokoušela se

uklidnit. Když vzhlédla, všimla si, že Meredith se dívá

na Bonnie.

Bonnie narovnala ramena a seděla zase vzpřímeně.

Hlavu měla vztyčenou a ústa odhodlaná. A v jindyjemném pohledu hnědých očí zářilo zarputilé světélko, když

ho upřela na Elenu.

„Potřebujeme svíčku,“ řekla.

Zápalka škrtla a rozhořela se v temnotě a pak i svíčka

vzplála silným jasným plamenem. Svíce propůjčovala


Souboj  23

Bonniině bledé tváři zlatavý nádech, když se nad ní

sklonila.

„Budu potřebovat, abyste mi obě pomohly sezaměřit,“ řekla. „Dívejte se do plamene a myslete na Stefana.

Představte si ho před svým duševním zrakem. Bez

ohledu na to, co se bude dít, dívejte se dál do plamene.

A hlavně nic neříkejte.“

Elena přikývla a pak už byl jediným zvukem vpokoji jejich tichý dech. Plamen poblikával a tančil a halil

tři dívky na zkřížených nohou do hry světel a stínů.

Bonnie měla zavřené oči a zvolna a zhluboka dýchala, jako když usíná.

Stefan, myslela si Elena a dívala se do plamene.Pokoušela se do té představy vložit celou svou vůlí.Vykreslila si ho v mysli s využitím všech svých smyslů,

vyčarovala si ho jako živého. Drsnost jeho vlněnéhosvetru na tváři, vůni kožené bundy, sílu jeho paží, když ji

objímal. Ach, Stefane...

Bonniiny řasy se zachvěly a zrychlil se jí dech, jako

když má spáč těžký sen. Elena pevně hleděla dál do

plamene, ale když Bonnie porušila ticho, projel jí mráz

po páteři.

Nejdřív to byl jen vzdech, jako když ji něco bolí. Pak

Bonnie trhla hlavou a vyrážela rychlé výdechy, které

přešly ve slova.

„Sám...“ řekla a zarazila se. Elena zaťala nehty do




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist