načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Upíří deníky – Před půlnocí - Lisa J. Smith

Upíří deníky – Před půlnocí

Elektronická kniha: Upíří deníky – Před půlnocí
Autor:

Meredith odhalila při záchraně Stefana nehezká tajemství ve své minulosti a Damon se kvůli své nemístné zvědavosti proměnil v člověka, což nese velmi zle. Ze zoufalství by udělal ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  99
+
-
3,3
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » FRAGMENT
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 256
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-253-1611-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Meredith odhalila při záchraně Stefana nehezká tajemství ve své minulosti a Damon se kvůli své nemístné zvědavosti proměnil v člověka, což nese velmi zle. Ze zoufalství by udělal cokoliv, aby se stal opět upírem - neváhá se dokonce vrátit do pekla Temné dimenze. Fell’s Church se čím dál více začíná podobat městu duchů.

Zařazeno v kategoriích
Lisa J. Smith - další tituly autora:
Zákazníci kupující zboží "Upíří deníky – Před půlnocí" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Upíˇrí deníky

Pˇred p ̊ulnocí

také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.fragment.cz

Doporučujeme další e-knihy:

Lisa. J. Smith – Stefanovy deníky – Zrození

Eden Maguire – Krásní mrtví – Jonas

Suzanne Collinsová – Hunger Games – Aréna smrti

Rick Riordan – Percy Jackson – Zloděj blesku

Lisa J. Smith

Upíří deníky – Před půlnocí – e-kniha

Copyright © Fragment, 2012

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


1.

M

ilý deníčku,

tolik se bojím, že sotva dokážu udržet

pero. Používám spíš tiskací písmena, než

abych normálně psala, protože tak dokážu alespoň tro­

chu ovládat svůj rukopis.

Ptáš se, z čeho jsem tak hrozně vyděšená? Když odpo­

vím „z Damona“, nebudeš mi to věřit – a chápu to, vždyť

kdybys nás viděl jen před pouhými dvěma dny... Ale

abys to pochopil, musíš se dozvědět pár věcí.

Slyšel jsi někdy větu „Všechny sázky jsou staženy?“

To znamená, že se může stát úplně cokoliv. Dokonce

i ti, kdo si spočítali pravděpodobnost a vybírali od lidí

sázky, nyní vracejí všem peníze. Protože do hry vstoupila

divoká karta, nepředvídatelný faktor, a nic, co platilo

předtím, už neplatí...

S díky věnováno skutečné princezně 

Jessalyn a Louise Beaudry za pomoc 

s překladem francouzštiny.


4    Upíří deníky

Přesně v takové situaci jsem já. Proto mi srdce tluče až

v hrdle a cítím až do konečků prstů, jak se chvěje strachy.

Všechny sázky jsou staženy.

Vidíš, jak rozechvěle píšu. Co když se mi budou takhle

třást ruce, až půjdu za ním? Mohla bych upustit tác.

Mohla bych Damona popudit. A pak se může stát cokoliv.

Vlastně to nevysvětluju dobře. Měla bych říct, že jsme

všichni zpátky: Damon i Meredith i Bonnie i já. Vydali

jsme se do Temné dimenze a teď jsme zase doma, s hvězd­

nými perlami – i se Stefanem.

Stefana tam podvodem vylákali Šiniči s Misao, dvoj­

čata kitsune, zlých liščích duchů, kteří mu namluvili, že

když se vydá do Temné dimenze, dokážou tam z něho se­

jmout prokletí upíra a on se stane opět člověkem.

Lhali.

Jediné, co udělali, bylo, že ho hodili do páchnoucího

vězení, bez jídla, světla, tepla... až málem umřel.

Ale Damon – byl předtím tak jiný – souhlasil, že nás

povede to Temné dimenze, abychom Stefana našli. A, ach

bože, ani nedokážu popsat samotnou Temnou dimenzi.

Ale co je nejdůležitější, nakonec jsme Stefana našli a ješ­

tě předtím jsme vypátrali dva liščí klíče, s jejichž pomo­

cí jsme ho osvobodili. Vynesli jsme ho z vězení na jeho

slamníku, který později musel Matt spálit, jak byl pro­

lezlý všelijakým hmyzem, brr. Ale připravili jsme Stefa­

novi lázeň a postel... a nakrmili jsme ho. Ano, naší krví.


Před půlnocí    5 

Všichni lidé, kteří byli v domě, kromě paní Flowersové,

která připravovala obklady na ta místa na těle, kde se

mu již kosti téměř prodíraly skrz kůži. Až tak ho vy­

hladověli! Dokázala bych je za to zabít vlastníma ruka­

ma – nebo mocí Křídel, jen kdybych ji uměla pořádně

vy užít. Ale to neumím. Vím, že existuje zaříkání pro

Křídla zničení, ale nemám nejmenší ponětí, jak zní.

Konečně teď vidím, jak se Stefan začíná zotavovat,

když ho krmíme naší krví. (Přiznávám, že jsem mu do­

přála několik krmení navíc, která nebyla na rozpisu –

byla bych hloupá, kdybych si neuvědomovala, že moje

krev je jiná než krev ostatních lidí; je mnohem výživ­

nější a udělala Stefanovi neuvěřitelně dobře.)

A tak se Stefan zotavil dost na to, aby příští ráno

dokázal sejít dolů a poděkovat paní Flowersové za její

elixíry!

Ovšem my ostatní – všichni pouzí lidé – jsme byli na­

prosto vyčerpaní. Ani nás nenapadlo přemýšlet o tom, co

se stalo s tou kyticí, protože jsme netušili, že je na ní něco

zvláštního. Dostali jsme ji, když jsme odcházeli z Temné

dimenze, od milého a dobrého kitsune, který byl uvězně­

ný v cele naproti Stefanovi, než jsme zorganizovali ten

útěk. Byl tak krásný! Netušila jsem, že kitsune může být

i dobrý. Ale on dal Stefanovi ty květiny.

No, a tak se stalo, že druhý den ráno vstal jako první

Damon. Samozřejmě on svojí krví nijak přispět nemohl,

6    Upíří deníky

ale opravdu upřímně si myslím, že kdyby mohl, udělal

by to. Takový předtím byl...

A proto nedokážu pochopit, jak je možné, že cítím ta­

kový hrozný strach, jaký cítím. Jak se můžu bát někoho,

kdo mě líbal... a líbal... a říkal mi drahoušku, miláčku

a princezno? Kdo se se mnou smál a v očích mu šelmovsky

blýskalo? A kdo mě držel, když jsem byla vyděšená, a ří­

kal mi, že se nemám čeho bát, dokud on je se mnou? Ně­

koho, na koho se stačilo jen podívat, a věděla jsem, co si

myslí? Někoho, kdo mě ochraňoval, bez ohledu na ná­

sledky, až do konce?

Já Damona znám. Znám jeho chyby, ale taky vím, ja­

ký je uvnitř. A není takový, jak by si přál, aby ho lidé

viděli. Není chladný, arogantní ani krutý. To jsou jen

fasády, které si navlékl.

Problém je, že už si nejsem jistá, jestli on ví, že není

ani jedno z toho. Právě teď je úplně mimo. Mohl by se

změnit a přivlastnit si všechny tyto vlastnosti – protože je

tak zmatený.

To, co se tu snažím říct, je, že to ráno byl pořádně

vzhůru akorát Damon. On jediný si taky všiml té kyti­

ce. A jedna z vlastností, kterou Damon rozhodně má, je

zvědavost.

A tak odmotal všechna ochranná zaklínadla a zjistil,

že kytice má uprostřed jedinou černočernou růži. Damon

se snažil najít černou růži už celé roky – myslím, že jen

Před půlnocí    7 

proto, aby ji mohl obdivovat. A když uviděl tohle, přivo­

něl k ní... a prásk! Růže zmizela!

A pak se začal cítit špatně a omámeně a nedokázal nic

vnímat ani čichem, ani jinými smysly, které taky otupě­

ly. No, a v té chvíli Sage – aha, zapomněla jsem napsat

o Sagem, to je nádherný, vysoký, do bronzova opálený

upír, který se nám všem stal výborným přítelem – a Sage

mu řekl, aby nasál vzduch a podržel ho v plicích.

Lidi takhle dýchají, chápeš.

Ani nevím, jak dlouho Damonovi trvalo, než si uvědo­

mil, že je doopravdy člověk, že to není žádný vtip a že s tím

nikdo nedokáže nic udělat. Ta černá růže byla pro Stefa­

na, splnila by mu jeho sen stát se opět člověkem. Ale když

si Damon uvědomil, že to kouzlo vykonala na něm...

V tu chvíli jsem viděla, jak se na mě podíval – a hodil mě do jednoho pytle ze zbytkem mého druhu; druhu, kte­ rým se naučil opovrhovat a nenávidět ho.

Od té chvíle jsem se neodvážila podívat se mu znovu do očí. Vím, že ještě před pár dny mě miloval. Nevěděla jsem, že se láska může změnit v – no, prostě ve všechno to, co on teď cítí, a to i vůči sobě.

Člověk by si myslel, že pro Damona bude snadné stát se znovu upírem. Jenže on chce být stejně mocným upírem, jakým býval – a nikdo takový, s kým by si mohl vyměnit krev, tu není. Dokonce i Sage zmizel, než ho o to Damon stihl požádat. Takže Damon uvízl v lidské podobě, dokud   Upíří deníky

nenajde dostatečně silného, mocného a vysoce postaveného

upíra, který by s ním prošel procesem přeměny.

A pokaždé, když se podívám do očí Stefanovi, do těch

smaragdově zelených očí, které sálají důvěrou a vděčnos­

tí – cítím také strach. Mám hrůzu z toho, že mi ho něja­

kým způsobem zase vezmou – přímo z mého náručí. A...

strach, že zjistí, co jsem začala cítit k Damonovi. Ani

jsem si sama neuvědomila, kolik pro mě Damon začal

znamenat. A já nedokážu... zastavit... své city k němu,

přestože on mě teď nenávidí.

A ano, sakra, já pláču! Za minutku mu musím odnést

večeři. Musí už být úplně vyhladovělý, ale když mu v po­

ledne chtěl Matt donést něco k jídlu, Damon po něm ho­

dil celý tác.

Ach, bože, prosím – prosím, ať ke mě necítí nenávist!

Vím, že jsem sobecká, když mluvím jenom o tom, co se

děje s Damonem a se mnou. Chci říct, situace ve Fell’s

Church je horší než dřív. Každý den se do spárů posedlos­

ti dostává víc a víc dětí, které pak děsí své rodiče. A rodi­

če jsou na své děti každým dnem rozezlenější. Nechce se

mi ani přemýšlet o tom, co se tu odehrává. Jestli se rychle

něco nezmění, celé město bude zničeno stejně jako to po­

slední, které Misao a Šiniči navštívili.

Šiniči... napovídal o naší partě spoustu věcí o tom, co

před ostatními tajíme. Ale pravda je, že ani nevím, jest­

li chci slyšet řešení těch jeho hádanek.


Před půlnocí    9 

V jednom směru máme štěstí. Pomáhá nám Saitouovic rodina. Určitě si pamatuješ Isobel Saitouovou, která si způsobila ta příšerná zranění, když byla posedlá? Od té doby, co se jí daří líp, se stala naší dobrou kamarádkou. A její máma, paní Saitouová, i její babička, Obasaan, také. Připravily pro nás amulety – jsou to samolepicí lístky, na kterých je napsané zaříkání proti zlu. Za tuhle pomoc jsme moc vděční. Možná jim to jednoho dne bude­ me moct vrátit. Elena Gilbertová váhavě odložila pero. Zavřít deníkbude znamenat postavit se čelem všemu, o čem píše.

Ale nějak se přiměla sejít dolů do kuchyně a vzala si tác s jídlem od paní Flowersové, která se na nipovzbudivě usmívala.

Když se vydala do komory penzionu, všimla si, že se jí ruce tak třesou, až všechno nádobí na tácu cinká. Protože do komory nebyl přímý přístup z domu, každý, kdo chtěl navštívit Damona, musel vyjít ze dveří a obejít dům kpřístavbě, která k němu byla přilepená z té strany, kde rostly

byliny pro kuchyň. Damonův brloh, jak tomu nyní říkali.

Když Elena procházela zahradou, pohlédla na chvíli

stranou na díru uprostřed záhonu anděliky, která přijejich návratu zafungovala jako brána z Temné dimenze.

Nyní byla vybitá.


10    Upíří deníky

U dveří do komory zaváhala. Pořád ještě se chvěla

a věděla, že to není ten nejlepší způsob, jak stanout tváří

v tvář Damonovi.

Prostě se uvolni, poručila si. Mysli na Stefana.

Stefan si prožil strašlivé zklamání, když zjistil, že

z růže nezbylo nic, ale brzy se dokázal vrátit ke svéob

vyklé skromnosti a ušlechtilosti, dotýkal se Eleninytvá

ře a přesvědčoval ji, že je vděčný jen za to, že tu může

být s ní. Že tahle vzájemná blízkost je všechno, co od

života žádá. Čisté oblečení, slušné jídlo – svoboda – za to

všechno stojí bojovat, ale Elena je prý nejdůležitější.

A Elena se rozplakala.

Na druhou stranu věděla, že Damon nemá ani vnej

menším v úmyslu zůstat ve svém současném stavu.Mo

hl by udě lat cokoliv, riskovat cokoliv... jen aby se opět

proměnil.

Vlastně to byl Matt, kdo navrhl hvězdnou perlu jako

řešení Damonova stavu. Matt nechápal význam černérů

že ani hvězdné perly, dokud mu nevysvětlili, že tahle

hvězdná perla, která pravděpodobně patří Misao, v sobě

obsahuje většinu její moci a že se s každým životem,kte

rý si Misao vezme, stává jasnější. Tu černou růžipravdě

podobně připravili za pomoci tekutiny z podobnéhvězd

né perly – ale nikdo nevěděl, kolik jí je zapotřebí a jestli se

nemá kombinovat s nějakými dalšími tajemnýmiingre

diencemi. Matt se zamračil a zeptal se, jestli je možné, když


Před půlnocí    11 

růže dokáže proměnit upíra v člověka, že by dokázalata

ky proměnit člověka v upíra?

Elena nebyla jediná, kdo si všiml, jak Damon pomalu

zvedl hlavu a zablýsklo se mu v očích, když je pomalu

upřel přes celý pokoj na blýskavou hvězdnou perlu. Elena

skoro slyšela, jaké myšlenky mu táhnou hlavou. Mattmů

že být úplně mimo... ale existuje jedno místo, kde člověk

určitě najde mocné upíry. V Temné dimenzi – a brána do

ní je v zahradě penzionu. Brána je nyní zavřená... kvůli

nedostatku Sil.

Na rozdíl od Stefana by Damon neměl absolutněžád

né výčitky kvůli tomu, co by se mohlo stát, kdyby musel

použít všechnu tekutinu z perly, což by mohlo vést až ke

smrti Misao. Vždyť je to jen jeden za dvou liškodlaků,

kteří nechali Stefana trpět.

A tak jsou všechny sázky staženy.

Dobře, bojíš se; tak se s tím vypořádej, poručila si

Elena neúprosně. Damon je už v té místnosti skoropa

desát hodin – a kdoví, co spřádá za plány, aby se dostal

k té hvězdné perle. Ale stejně ho někdo musí přimět, aby

se najedl – a když říkáš „někdo“, jsi to ty, tomu sene

vyhneš.

Elena stála za těmi dveřmi tak dlouho, až jí začala

tuhnout kolena. Zhluboka se nadechla a zaklepala.

Neozvala se žádná odpověď ani se nerozsvítilo světlo.

Damon je člověk. A venku už je tma.


12    Upíří deníky

„Damone?“ Mělo to být zavolání, ale vyšlo z toho jen

zašeptání.

Žádná odpověď. Žádné světlo.

Elena polkla. On tam přece musí být.

Elena zaklepala důrazněji. Nic. Nakonec zkusilastisk

nout kliku. K jejímu zděšení nebylo zamčeno – dveře se

rozevřely a odhalily vnitřek místnosti tak temný, jako

byla sama noc okolo Eleny, jako byl chřtán propasti.

Eleně se zježily jemné chloupky vzadu na krku.

„Damone, jdu dovnitř,“ vydechla stěží slyšitelnýmše

potem, jako by chtěla přesvědčit samu sebe, že tamni

kdo není. „Proti světlu na verandě uvidíš moji siluetu,

kdežto já nevidím nic, takže máš všechny výhody. Nesu

tác se strašně horkým kafem, sušenkami a tatarákem bez

koření. To kafe asi cítíš na dálku.“

Stejně to bylo divné. Eleně všechny její smyslynapo

vídaly, že před ní nikdo nestojí a nečeká, až do něj vrazí.

Tak jo, pomyslela si. Zkusíme malé krůčky. Jeden krok.

Druhý krok. Třetí krok – teď už musím být doceladale

ko v místnosti, ale pořád je taková tma, že nic nevidím.

Čtvrtý krok...

Z temnoty vystřelila silná paže a tvrdě Elenu sevřela

kolem pasu. Na hrdle ucítila nůž.

Elena leknutím omdlela – nejdřív uviděla temnotu

plnou šedivých teček a pak ji pohltila úplně.


2.

E

lena nemohla být v bezvědomí déle než několik

vteřin. Když se probrala, všechno bylo úplně

stejné – jediné, čemu se divila, bylo, jak je

možné, že se smrtelně nezranila o ten nůž.

Pamatovala si, že tác s jídlem odletěl kamsi do tmy hned v první chvíli, kdy sebou leknutím trhla. Ale teď už poznávala to, jak ji drží, i jeho vůni a pochopila, proč má na hrdle nůž. A byla ráda, že jí to došlo, protože tím, že omdlela, se pyšnila asi tak stejně, jako kdyby se to stalo Sagemu. Přece není omdlívací typ!

Donutila se ochabnout a nevzdorovat Damonovusevření, aby mu ukázala, že ona nepředstavuje žádnou

hrozbu.

„Ahoj, princezno,“ ozval se jí u ucha hlas jakotmavý samet. Elena ucítila vnitřní zachvění – ale nebylo to

14    Upíří deníky

strachem. Spíš jako když taje něhou. Ale on své sevření

nezměnil.

„Damone...“ začala chraptivě, „já jsem ti přišlapo

moct. Prosím, dovol mi to. Jsi sám proti sobě.“

Stejně náhle, jako se objevilo, bylo železné sevření

pryč. Nůž se jí přestal zarývat do masa, ačkoliv ten ostrý

pocit na hrdle jí stačil připomenout, že Damon ho má

pořád po ruce. Náhrada za špičáky.

Ozvalo se cvaknutí a v pokoji se rozsvítilo.

Elena se pomalu otočila a pohlédla na Damona. Ado

konce i teď, kdy byl bledý, rozcuchaný a ztrhaný hlady,

vypadal tak úchvatně, až se jí sevřelo srdce. Tmavé vlasy

spadající v neuspořádané změti do čela; dokonale řezané

rysy; ta pyšná, vnímavá ústa – právě stažená dozádum

čivé čáry...

„Kde to je, Eleno?“ zeptal se stroze. Ne co. Kde.Vě

děl, že není hloupá – a samozřejmě věděl, že lidé vpen

zionu před ním tu hvězdnou perlu úmyslně schovávají.

„To je všechno, co mi řekneš?“ zašeptala Elena.

Neubránil se a v očích se mu objevila něha. Udělalje

den krok směrem k ní, jako kdyby si nemohl pomoci, ale

v příštím okamžiku zase nasadil zasmušilý výraz.„Od

pověz mi a pak toho možná bude víc.“

„Já... chápu. No, tak jo. Před dvěma dny jsmevymys

leli systém,“ vysvětlovala Elena tiše. „Všichni taháme

los. Pak ten, kdo si vytáhl papírek s křížkem, vezme

Před půlnocí    15 

hvězdnou perlu z prostředka stolu a všichni ostatní jdou

do svých pokojů a zůstanou tam, dokud ten vylosovaný

hvězdnou perlu neschová. Já jsem dneska los nevyhrála,

takže nevím, kde je. Ale můžeš si mě zkusit... prověřit.“

Elena cítila, jak se při posledních slovech vnitřně ošívá,

měla pocit, že je slabá, bezmocná a snadno zranitelná.

Damon vztáhl ruku a pomalu jí vsunul dlaň pod vlasy.

V tu chvíli by jí mohl udeřit hlavou o zeď nebo s ní mrštit přes celou místnost. Nebo jednoduše tisknout její hlavu proti noži, dokud by jí neodpadla. Elena poznala, že v téhle náladě touží vybít si své emoce na nějakém člověku, ale ne udělal vůbec nic. Mlčela. Jen stála a dívala se mu do očí.

Damon se pomalu sklonil a přejel svými rty pojejích... tak jemně... Elena zavřela oči. Ale v příštímokamžiku zamrkal a vyprostil ruku z jejích vlasů.

Elena zapřemýšlela, co se asi stalo s jídlem, které mu

nesla. Téměř vroucí kávou si opařila ruku a polila si džíny

na jedné noze. Šálek i talířek ležely ve změti střepů na

podlaze. Tác a sušenky se odkutálely kamsi za židli. Ale

talíř s tatarským biftekem nějakým zázrakem skončil na

gauči – a správnou stranou nahoru. Jen příbor se někde

povaloval.

Elena se schoulila strachem a bolestí. V tu chvíli to byl

její celý svět – jen strach a bolest. Zaplavily ji jako příval.

Obvykle nebývala uplakaná, ale nyní si nedokázalapomoci a slzy jí vstoupily do očí.   Upíří deníky

Sakra! pomyslel si Damon.

To je přece ona. Elena. Byl si tak jistý, že ho špehuje protivník, že ho vystopoval jeden z jeho četných nepřátel a chystá na něho past... že kdosi zjistil, že je teď slabý jako děcko.

Vůbec ho nenapadlo, že by to mohla být ona, dokud nesvíral její hebké tělo, necítil vůni parfému z jejíchvlasů a netiskl ledově chladné ostří k jejímu hrdlu.

A pak rozsvítil světlo a uviděl to, co už mezitím uhádl. Neuvěřitelné! On nepoznal Elenu! Byl venku v zahradě, když si všiml, že dveře do komory jsou otevřené, apochopil, že vevnitř je vetřelec. Ale s takto otupělými smysly nebyl schopen poznat, kdo to je.

Ovšem žádné výmluvy nezakryjí prostá fakta. Zranil a vyděsil Elenu. On ji zranil. A místo aby se omluvil, se

z ní pokusil dostat informaci, která ho zajímá z vlastních

sobeckých důvodů.

A teď... její hrdlo...

Očima sledoval tenkou linii, kde Eleně na krkuvystoupily červené kapičky jako krvavé korálky – tam ji

zranil jeho nůž, když sebou škubla leknutím, a pak se

zhroutila přímo na nůž. Že by snad omdlela? Mohla

umřít přímo v jeho náručí, kdyby nebyl dost rychlý anožem neuhnul.

Neustále si opakoval, že z ní neměl strach. Že prostě reagoval instinktivně. Ale neznělo to přesvědčivě.

Před půlnocí    17 

„Byl jsem venku. Víš přece, jak my lidé nedokážeme

vidět ve tmě,“ řekl a uvědomoval si, že v jeho hlase zní

chlad, ne lítost. „Pořád se cítím, jako bych byl zamotaný

ve vatě, Eleno – nic nevidím, nic neslyším, nic necítím.

Mám reflexy pomalé jako želva a jsem vyhladovělý.“

„Tak proč nezkusíš ochutnat moji krev?“ zeptala se

Elena nečekaně klidně.

„Už jsem se řízla,“ pokračovala a Damon sipomyslel – ona se řízla? Ach, bohové, to děvče je poklad. Jako

kdyby měla malou nehodu v kuchyni.

„Alespoň zjistíme, jak ti lidská krev chutná teď,“dodala Elena.

„Ne.“

„Víš, že to stejně uděláš. A já vím, že to víš. Alenemáme moc času. Krev mi nepoteče pořád. Ach, Damone –

po tom všem... teprve minulý týden...“

Díval se na ni až příliš dlouho, to si uvědomoval.

A nejen na krev. Na její zářivou zlatavou krásu.Připadalo mu, jako kdyby do místnosti vstoupila dceraslunečního a měsíčního paprsku a zalévala ji svou září.

Damon vzdychl, zúžily se mu oči a chytil Elenu za

paže. Očekával, že automaticky ucukne, jako když ji

předtím přepadl zezadu. Ale necouvla před ním. Místo

toho se v jejích malachitově zelených očích objevilo snad

zaplápolání dychtivých plamínků a rty se jí nevědomky

pootevřely.   Upíří deníky

Poznal, že to bylo nevědomky. Měl za sebou mnoho

let studia ženských reakcí. Věděl, co to znamená, když

pohled ženy zamíří nejprve k jeho rtům a teprve potom

k očím.

Nesmím ji znovu políbit. Nesmím. To jelidská slabost, to kouzlo, kterým mě opřádá. Vůbec sineuvědomuje, co to znamená, když je žena tak neodolatelně mladá

a krásná. Jednou se to dozví. Vlastně by byl schopen ji to

neplánovaně naučit hned tady a teď.

Jako kdyby ho Elena slyšela, zavřela oči. Nechalapoklesnout hlavu vzad a Damon najednou zjistil, že ji napůl

podepírá. Přestala přemýšlet a vzdala se mu, ukazovala

mu, že navzdory všemu mu stále ještě věří, stále...

... stále ho miluje.

Damon sám nevěděl, co se chystá udělat, když se

k ní sklonil. Má hlad. Hlad se do něho zažírá jako vlčí tesáky. Cítil se omámený, omráčený, a ztrácel nadsebou kontrolu. Půl tisíciletí zkušeností ho vedlo kpřesvědčení, že jediná věc, která mu pomůže od sžíravého

hladu, je šarlatová fontána prýštící z lidské cévy. Jakýsi

temný hlas, který snad pocházel ze samotnéhoPekelného soudu, mu našeptával, že by mohl udělat to, co

dělají někteří upíři – rozervat Eleně hrdlo jakovlkodlak. Teplé lidské maso uleví lidskému hladu. Co má

udělat, tak blízko k Ele niným rtům, tak blízko k jejímu

krvácejícímu hrdlu?

Před půlnocí    19 

Zpod tmavých řas vyklouzly dvě slzy, kutálely sekousek po tváři a pak se ztratily v jejích zlatých vlasech.Damon jednu bez přemýšlení ochutnal.

Stále panna. No, to se dalo čekat; Stefan je ještě příliš

slabý... Kromě této cynické myšlenky se mu ale vybavil

i obraz a citát: duch čistý jako padlý sníh.

Najednou pocítil úplně jiný hlad, jinou žízeň. A jediné

místo, kde mohl ulevit tomuto hladu, bylo blízko.Zoufale, naléhavě vyhledal Eleniny rty. A pak zjistil, že už se

vůbec neovládá. To, co nejvíc potřebuje, je zde. Elena se

chvěla, ale neodstrčila ho.

V tak těsné blízkosti ho zalila aura zlatá jako vlasy,

jejíchž konečků se něžně dotýkal. Potěšilo ho, když se

zachvěla slastí, a uvědomil si, že dokáže vycítit jejímyšlenky. Ona vždycky vysílá velmi silně a telepatie jezřejmě jediná Síla, která mu zůstala. Neměl ani potuchy, jak

je možné, že ji ještě má, ale bylo to tak. A právě teď se

toužil plně vyladit na Elenu.

Holka! Ona vůbec nepřemýšlí! Elena mu nabízí své

hrdlo, plně se mu odevzdává a nechává odeznít veškeré

myšlenky, kromě té, že mu chce pomoci, že jeho přání

jsou i jejími přáními. Tak hluboce se ponořila dopolibku, že ani neosnuje plány – což je u ní velmineobvyklé.

Ona tě miluje, šeptal ten malinký kousek mysli, který

ještě dokázal přemýšlet.


20    Upíří deníky

Nikdy to neřekla! Miluje Stefana! odpovídal jiný

vnitřní hlas.

Nemusí to říkat. Ukazuje ti to. Nepředstírej, že jsině

co takového nikdy předtím neviděl!

Ale Stefan...!

Přemýšlí snad teď o Stefanovi? Ani trošičku. Otevřela

náruč tomu vlčímu hladu v tobě. Tohle není žádnýzá

skok na jednu noc, žádná rychlovka, dokonce anipravi

delný dárce. Tohle je samotná Elena!

A já jsem zneužil situace. Ona je zamilovaná,nedoká

že se bránit. Je pořád ještě dítě. Musím něco udělat.

Polibky dospěly k bodu, kdy mizel i onen slabýhlá

sek rozumu. Elena už se nedokázala udržet na nohou.

Buďto ji musí někam položit, nebo jí nabídnout šanci

couvnout.

Eleno! Eleno! Sakra, já vím, že mě slyšíš. Odpověz!

Damone? ozvalo se chabě. Ach, Damone, teď chápeš...?

Až moc dobře, moje princezno. Já jsem tě ovlivnil, 

takže bych o tom měl něco vědět.

Tys...? Ne, ty lžeš!

Proč bych měl lhát: Z jakéhosi zvláštního důvodu se 

moje telepatie neoslabila. A pořád chci, co jsem chtěl 

dřív. Ale možná se nad tím toužíš chvilku zamyslet, pan­

no. Nepotřebuju pít tvoji krev. Jsem člověk a právě teď 

jsem vyhladovělý. Ale ne po tom krvavém hamburgru, 

co mi nabízíš.


Před půlnocí    21 

Elena se mu vyprostila a Damon ji nechal.

„Myslím, že lžeš,“ odpověděla. Pohlédla mu do očí a ústa měla stále naběhlá po polibku.

Damon si tento pohled okamžitě uschoval do svého balvanu tajemství, který s sebou všude vláčí. Oplácel jí pohled tajemným temným pohledem, jak nejlépe svedl. „Proč bych měl lhát?“ zopakoval. „Jen jsem měl pocit, že si zasloužíš šanci si sama zvolit. Nebo ses užrozhodla opustit mého mladšího brášku, dokud je mimo provoz?“

Eleně vystřelila ruka, ale pak ji spustila. „Tys mě ovlivnil,“ opakovala hořce. „Nejsem sama sebou. Nikdy bych neopustila Stefana – zvlášť ve chvíli, kdy mě tolik potřebuje.“

A to je ono, ten primitivní oheň a žár v jejím nitru,

a pravda čistá jako roztavené zlato. Teď může sedět anechat se užírat hořkostí, zatímco tato čistá duše budenásledovat svoje svědomí.

O tomhle přemýšlel a přitom již cítil, jak mu chybí její

omamné světlo, když si najednou uvědomil, že už nemá

nůž. O vteřinu později ten nůž, který tentokrát svíralajejí ruka, vylekaně odtahoval od jejího hrdla. Zděšeně a bez

rozmyslu k ní vyslal: Co to, sakra, děláš? Chceš se zabít 

kvůli tomu, co jsem řekl? Ta čepel je ostrá jako žiletka!

Elena znejistěla. „Jenom jsem chtěla obnovit toškrábnutí...“


22    Upíří deníky

„Skoro sis způsobila škrábnutí, které by stříkalo dva

metry vysoko!“ Konečně dokázal promluvit, přestože

měl hrdlo stále stažené hrůzou.

Elena už se mezitím vzpamatovala. „Říkala jsem ti, že

vím, že ty víš, že budeš muset ochutnat krev, než sezkusíš normálně najíst. Mám pocit, že už zase krvácím. Tak

to tentokrát nepropásni.“

Říkala pravdu. Alespoň, že se vážně nezranila. Viděl,

jak čerstvá krev proudí z rány, kterou si tak neopatrně

způsobila. Bylo by hloupé tuhle příležitost promarnit.

Nyní ji naprosto bez jakékoliv vášně Damon znovu

uchopil za ramena. Zvedl jí hlavu a prohlédl si jejíjemné hladké hrdlo. Několik nových rubínových říznutí

krvácelo.

Půl tisíciletí praxe říkalo Damonovi, že přesně tady je

nektar a ambrózie. Přesně tady je potrava a úleva aeuforie. Přesně tady, kam míří jeho rty, dnes už podruhé...

a teď už jen ochutnat – a pít...

Damon ucukl, pokusil se přinutit ústa k polknutí,odhodlaný nevyplivnout to. Nebylo to... nebylo to úplně 

hnusné. Dokázal pochopit, že lidé se svýmidegenerovanými smysly využívají obyvatele živočišné říše jakopotravu. Ale tahle srážející se látka s minerální příchutí

není krev... nemá ten voňavý buket, tu opojnou bohatou

chuť, ony sladké, sametové, provokativní, životodárné

a nepopsatelné vlastnosti krve.

Před půlnocí    23 

Bylo to jako nějaký špatný vtip. Měl sto chutí Elenu

kousnout, zabořit špičák do krkavice a ochutnat tufon

tánku, která přitom exploduje na jeho patře, a pak topo

rovnat, přesvědčit se, zda tam někde není schovaná sku­

tečná krev. Vlastně nebyl jen v pokušení, snažil se o to.

Ale žádná krev nevytryskla.

Myšlenky se mu zarazily uprostřed věty. Škrábl přece

zubem správně – jenže to byla jen oděrka, která anine

pronikla Eleně kůží.

Má tupé zuby.

Damon šátral po špičáku jazykem a přál si, aby sepro

dloužil, přál si to celou svou stísněnou a frustrovanou

duší.

A... nic. Nic. Ale vždyť předtím strávil celý denpo

dobnými snahami. Zkroušeně nechal Elenu, aby zvedla

hlavu.

„To je všechno?“ zeptala se rozechvěle. Tolik sesnaži

la být před ním statečná! Ubohá ztracená čistá duše aje

jí démonický milenec. „Damone, klidně to zkus znovu,“

pobídla ho. „Můžeš kousnout víc.“

„Nemá to cenu,“ vybuchl. „Jsi nepoužitelná...“

Elena se téměř svezla k zemi. Přidržel ji na nohou avr

čel jí do ucha: „Ty víš, co jsem tím chtěl říct. Nebo bys

dala přednost být radši mojí večeří než mojí princeznou?“

Elena beze slova zavrtěla hlavou. Opřela se o jeho

paže a položila mu hlavu na rameno. Není divu, že si   Upíří deníky potřebuje odpočinout po tom všem, čím ji nechal projít. Ale proč si vybrala k odpočinku zrovna jeho rameno... no, to naprosto nedokázal pochopit.

Sage! Damon vyslal zuřivé zvolání na všechfrekvencích, kterých byl schopen, stejně jako to dělal celý den.

Kdyby tak dokázal najít Sageho, byly by všechny jeho

problémy vyřešeny. Sage! dožadoval se, kde jsi?

Žádná odpověď. Pokud Damon ví, Sage dokázal nějak

použít tu bránu do Temné dimenze, která tu stojídokonce ještě teď, vybitá a nepoužitelná, v zahradě paní

Flowersové. Uvěznila Damona tady. Sage byl vždy při

svých odchodech tak příšerně rychlý.

Ale proč odešel?

Přivolalo ho zaříkání z Impéria? Sagovi se to občas

stávalo. Ti Padlí, kteří žili u Pekelného soudu v nejnižší

z Temných dimenzí, ho občas povolávali. A když Sageho

povolali, očekávali, že se do jejich dimenze dostaví oka­

mžitě, uprostřed slova, uprostřed milování, uprostřed –

čehokoliv. Zatím Sage vždycky termín stihl, to Damon

věděl. Věděl to, protože Sage je stále naživu.

To odpoledne, kdy Damon prováděl svůj katastrofální

průzkum kytice, zanechal Sage na krbové římsezdvořilý dopis, kde děkoval paní Flowersové za jejípohostinnost a dokonce jí zanechal svého obrovského psa Sabera

a sokolici Talon k ochraně domácnosti – ten vzkaz byl zjevně předem připravený. Zmizel stejně jako vždycky,

Před půlnocí    25 

nepředvídatelně jako vítr a bez rozloučení. Nepochybně

předpokládal, že Damon si snadno najde nějaký způsob,

jak svůj problém vyřešit. Ve Fell’s Church je přecespous

ta upírů. A vždycky to tak bylo. Geopatogenní zóny

v půdě tepající čirými Silami je přitahovaly i zanormál

ních podmínek.

Problém ovšem je, že právě teď jsou všichni tihleupí

ři nakažení malachy – parazity ovládanými zlýmiliš

kodlaky. To znamená, že v upíří hierarchii už nemohou

být níže.

A Stefan je samozřejmě naprosto ztracený případ.

I kdyby nebyl tak slabý, že by ho pokus proměnit Damona

opět v upíra zabil; i kdyby se jeho vztek nad tím, že mu

Damon ‚ukradl jeho lidství‘, utišil; prostě by s tím nikdy

nesouhlasil, podle jeho názoru je upíří stav prokletím.

Lidé se o takových věcech, jako je hierarchie meziupí

ry, nikdy nedozvědí, protože tato témata se jich netýkají –

dokud se to náhle nezmění, obvykle proto, že najednou

někdo proměnil v upíry je samé. Mezi upíry panujepřís

ná hierarchie, od neužitečných a neurozených až po krve

sajnou aristokracii. Sem patří například Prvorození, ale

i jiní upíři, kteří oplývají výjimečností nebo mocí.

Damon si přál, aby z něj opět udělala upíra některá

z podobných žen, které zná Sage, a byl odhodlanýSage

ho přimět, aby mu našel upíří šlechtičnu, jež ho bude

skutečně hodna.   Upíří deníky

Damona mučily i jiné myšlenky – strávil poslední dvě

bezesné noci přemítáním o nich. Bylo by možné, že bílý

kitsune, který dal Stefanovi tu kytici, vynalezl takovou

růži, která prvního, kdo k ní přičichne, promění včlověka trvale? To by byl Stefanův splněný sen.

Bílý lišák celé dlouhé dny poslouchal Stefanovynářky, ne? Viděl Elenu, jak nad Stefanem pláče. A viděl ty

dvě hrdličky spolu, když Elena krmila umírajícíhoStefana svou krví přes ostnatý drát. Jen bozi vědí, jakébláznivé nápady to mohlo lišákovi nasadit do jeho načechrané

bělostné hlavy, když připravoval tu růži, které mělaStefana ‚vyléčit‘ z jeho ‚prokletí‘. Jestli se ukáže, že to je

nezvratný ‚lék‘...

Jestli nedokáže sehnat Sageho...

Najednou si Damon uvědomil, že Eleně je zima. Bylo

to zvláštní, protože noc byla teplá, ale ona se prudcetřásla. Potřebuje jeho bundu, nebo...

Není jí zima, napovídal mu tichý hlásek kdesi hluboko

uvnitř. A netřese se. Chvěje se kvůli tomu všemu, čím si

kvůli tobě musela projít.

Eleno?

Zapomněl jsi na mě. Držíš mě v náručí, ale úplně jsi 

zapomněl na to, že existuju...

Kéž by, pomyslel si hořce. Ale vpálila ses do mé duše 

jako cejch.

Damon náhle pocítil vztek – ale byl to jiný vztek než


Před půlnocí    27 

na kitsune, Sageho a na celý svět. Byl to takový vztek, ze

kterého se mu až sevřelo hrdlo i hruď.

Byl to vztek, který ho přiměl, aby zdvihl Eleninuopa

řenou ruku, na níž už naskákaly nachové skvrny, azblíz

ka si ji prohlédl. Věděl, co by udělal, kdyby byl ještě

upírem: hladil by spáleniny hedvábně chladivýmjazy

kem a vytvářel látky, které urychlují hojení. Ale teď...

teď s tím nemůže dělat vůbec nic.

„Nebolí to,“ ujistila ho Elena. Už byla schopná státsa

ma na nohou.

„Lžeš, princezno,“ odpověděl. „Zvedáš spodní hranu

obočí, a to znamená bolest. Máš zrychlený pulz...“

„Ty to poznáš, aniž by ses mě dotkl?“

„Vidím to na tvých spáncích. Upíři,“ dodal ainten

zivně zdůraznil slovo, se kterým se v jádru stáleztotož

ňoval, „si takových věcí všímají. Zavinil jsem, že ses

zranila. A nedokážu udělat nic, abych ti pomohl. Ata

ky,“ – pokrčil rameny – „jsi krásná lhářka. Tím myslím

hvězdnou perlu.“

„Ty dokážeš vždycky vycítit, kdy lžu?“

„Andílku,“ odpověděl unaveně, „to není těžké. Buďto

jsi dneska šťastnou strážkyní hvězdné perly, anebo víš,

kdo to je.“

Elena opět svěsila hlavu.

„Anebo,“ pokračoval Damon zlehka, „je celý tenpří

běh o tahání losů smyšlený.“


28    Upíří deníky

„Mysli si, co chceš,“ odpověděla Elena se zbytkysvé

ho obvyklého zápalu. „A taky můžeš uklidit tenhlene

pořádek.“

Sotva se otočila k odchodu, Damon dostal nápad.„Pa

ní Flowersová!“ vykřikl.

„Samá voda,“ odsekla Elena.

Eleno, já jsem nemluvil o hvězdné perle. Na to ti můžu 

dát svoje slovo. Sama víš, jak je těžké telepaticky lhát...

Ano, a taky vím, že právě proto je to jedna z těch věcí, 

které si určitě procvičuješ...

Nedokázala větu dokončit. Nedokázala do svých slov

vložit přesvědčení. Věděla, kolik pro Damona znamená

jeho slovo.

Nikdy ti neřeknu, kde to je, vyslala Damonovitelepa

ticky. A přísahám ti, že to neudělá ani paní Flowersová.

„Věřím ti, ale přesto se za ní půjdeme podívat.“

Bez námahy popadl Elenu do náručí a překročilrozbi

tý šálek a talířek. Elena se ho automaticky chytila kolem

krku, aby neztratila rovnováhu.

„Drahoušku, co to děláš...?“ vykřikla, pak sezara

zila, otevřela oči dokořán a dva opařené prsty vystřelily

ke rtům.

Ani ne dva metry od nich stála ve dveřích maličká

Bonnie McCulloughová a v ruce svírala láhev vína Black

Magic, nealkoholického, ale mysticky omamného. Elena

viděla, jak se výraz v jejím obličeji v jediném okamžiku


Před půlnocí    29 

změnil. Předtím v něm četla triumfální radost. Jenže pak

následoval šok a nakonec nedůvěra, kterou nedokázala

unést. Elena přesně věděla, co si Bonnie myslí. Celý dům

se snaží, aby se Damon konečně cítil dobře – a Damon

zatím krade to, co je po právu Stefanovo: Elenu. A ještě

k tomu lhal o tom, že už není upírem. A Elena se mu ani

nebrání. Dokonce mu říká ,drahoušku‘!

Bonnie upustila láhev a rozběhla se pryč.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist