načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Upíří deníky – Osvobození - Lisa J. Smith

Upíří deníky – Osvobození

Elektronická kniha: Upíří deníky – Osvobození
Autor:

Elena společně s Damonem, Meredith a Bonnií vešla do Temné dimenze osvobodit Stefana, který tam pomalu umírá. Damon cítí vinu za zločin, který proti bratrovi spáchal, a je ochoten nasadit ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  99
+
-
3,3
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » FRAGMENT
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 288
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-253-1586-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Elena společně s Damonem, Meredith a Bonnií vešla do Temné dimenze osvobodit Stefana, který tam pomalu umírá. Damon cítí vinu za zločin, který proti bratrovi spáchal, a je ochoten nasadit pro Stefana život. V Temné dimenzi události spějí k dramatickému vyvrcholení. Elena s přáteli míří přímo k vězení, a jako vždy to je závod o život...

Zařazeno v kategoriích
Lisa J. Smith - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Upíˇrí deníky

Osvobození

také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.fragment.cz

Doporučujeme další e-knihy v edici:

Lisa J. Smith – Stefanovy deníky – Zrození

Eden Maguire – Krásní mrtví – Jonas

Eden Maguire – Krásní mrtví – Arizona

Suzanne Collinsová – Hunger Games – Aréna smrti

Suzanne Collinsová – Hunger Games – Vražedná pomsta

Suzanne Collinsová – Hunger Games – Síla vzdoru

Lisa J. Smith

Upíří deníky – Osvobození – e-kniha

Copyright © Fragment, 2012

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


1.

O

dpoledne po Elenině „pokání“ Damon najal

pokoj ve stejném bloku, kde bydlel doktor

Meggar. Lady Ulma zůstala v ordinacidok

tora Meggara, dokud ji Sage, Damon a doktorspolečný

mi silami úplně neuzdravili.

Nyní už vůbec nemluvila o smutných zážitcích.Vy

právěla jim spousty příběhů o domově svého dětství, až

měli pocit, že znají každičký pokoj a dokázali by se tam

orientovat i poslepu.

„Teď už je z toho asi akorát tak příbytek pro krysy

a myši,“ prohlásila teskně na konci jednoho vyprávění.

„A taky pavouky a můry.“

„Ale jak to?“ divila se Bonnie, která nepostřehlasig

nály, že má mlčet, jež jí vysílaly Meredith a Elena.

Lady Ulma zaklonila hlavu a zahleděla se do stropu.


4  Upíří deníky

„To kvůli... generálu Verantzovi. Tomu stárnoucímudémonovi, který si mě všiml, když mi bylo teprve čtrnáct.

Když zorganizoval útok na náš domov, zavraždilikaždou živoucí bytost, kterou tam našli – kromě mě a mého

kanárka. Moje rodiče, prarodiče, tety i strýce... i moje

mladší bratry a sestry. Dokonce i moje kotě, které spalo

na parapetu. Generál Verantz rozkázal vojákům, aby mě

před něj předvedli, tak, jak jsem byla, jenom v nočníkošili a bosou, s neučesanými vlasy, které se mi uvolnily

z copu. Vedle sebe měl klec s mým kanárkem, která byla

zakrytá nočním přehozem. Byl ještě živý a poskakoval

po bidýlku, veselý jako vždycky. A tím mi nějak všechno

ostatní připadalo ještě mnohem hrůznější – a zároveňjako ve snu, to se nedá popsat.

Když mě předvedli před generála, dva z jeho mužů mě

museli držet, vlastně mě spíš podpírali, než aby mibránili v útěku. Víte, byla jsem tak mladičká a chvílemi

jsem asi upadala do mdlob. Přesto si pamatuju doslova,

co mi tehdy generál pověděl. Prohlásil: „Řekl jsemtomuto ptákovi, aby zpíval – a on zazpíval. Řekl jsem tvým

rodičům, že ti chci prokázat tu čest, že se staneš mou

manželkou – a oni odmítli. A teď se tu rozhlédni. Chci

vědět, jestli budeš jako tvůj kanár, nebo jako tví rodiče.“

Pak ukázal do temného kouta místnosti – pokoj bylsamozřejmě osvětlený jenom loučemi, z nichž většina byla

na noc zhasnutá –, ale bylo tam dost světla, abychdokábr />

Osvobození  5

zala rozeznat, že v tom koutě je hromada kulatýchpřed

mětů a každý má po straně trs trávy. To alespoň byla

moje první myšlenka – doopravdy. Tak nevinná jsembý

vala, a jsem přesvědčená, že jsem měla myšlení otupělé

šokem.“

„Prosím,“ snažila se ji zastavit Elena a něžně ladyUl

mu pohladila po ruce. „Nemusíš nám to všechnovyprá

vět. Chápeme, že...“

Ale zdálo se, že lady Ulma její slova nevnímá.Pokra

čovala: „A pak jeden z generálových mužů zvedl jakousi

kulatou věc, vypadalo to jako kokosový ořech smohut

ným trsem listů nahoře. Ležérně s ní pohupoval a pak

jsem si všimla, že ten porost je spletený do copu – ana

jednou jsem uviděla, co to je doopravdy. Byla to hlava

mojí maminky.“

Elena bezděčně polkla. Lady Ulma se dívala na dívky

klidnýma suchýma očima. „Předpokládám, že si o mně

myslíte, že jsem hrozně necitelná, když dokážu otako

vých věcech mluvit, aniž bych se zhroutila v slzách.“

„Ne, ne...,“ chvatně ji přerušila Elena. Ona sama se

třásla, přestože svou parapsychickou vnímavost snížila,

jak jen to šlo; tiše doufala, že Bonnie neomdlí.

Lady Ulma pokračovala: „Válka, výbuchy násilí aty

ranie – to je svět, ve kterém žiju od chvíle, kdy jsemteh

dy přišla o svoji dětskou nevinnost. Jedině laskavost mě

teď už dokáže ohromit a naplnit mi oči slzami.“


6  Upíří deníky

„Ach, neplač,“ zvolala Bonnie a objala ji. „Neplač,

jsme tu s tebou.“

Mezitím na sebe Elena a Meredith pohlédly sezdviženým obočím a letmým pokrčením ramen.

„Prosím, neplač,“ přidala se Elena a s mírněprovinilým pocitem se rozhodla uskutečnit další plán A. „Ale

řekni, proč vaše rodinné sídlo skončilo v tak hrozném

stavu?“

„To generálovou vinou. Posílali ho do vzdálených

míst, aby tam sváděl bláznivé a nesmyslné boje. Když

odjížděl, brával s sebou většinu své družiny – včetněotroků, kteří v té chvíli patřili mezi jeho oblíbené. Jednou

odjel, bylo to tři roky potom, co napadl náš dům, a já

jsem mezitím upadla v nemilost, takže si mě nevybral,

abych ho doprovázela. A to bylo moje štěstí. Celý jeho

prapor byl smeten nepřítelem. Členové domácnosti, kteří

jeli s ním, byli zabiti nebo uvrženi do otroctví. Neměl

žádného dědice, a tak veškerý jeho majetek propadlkoruně – a nebyl dál nijak využíván. Leží ladem a bezužitku celé ty roky a bezpochyby byl mnohokrát vypleněn.

Ale jeho pravé tajemství, tajemství drahokamů, zůstalo

neodhaleno... tedy alespoň pokud já vím.“

„Tajemství drahokamů?“ zašeptala Bonnie a znělo to

jako titul nějakého tajemného příběhu. Pořád ještěobjímala jednou paží lady Ulmu.

„Jaké tajemství drahokamů?“ zeptala se Meredithpobr />

Osvobození  7

někud vyrovnaněji. Elena nedokázala ani promluvit, jak

ji zamrazilo – jako by vstoupila do jakési tajemné hry.

„Za dob mých rodičů bývalo zvykem ukrývat jmění

někde na vlastních pozemcích – a to místo znali výlučně

členové rodiny. Samozřejmě, že můj otec, který vyráběl

šperky a obchodoval s nimi, měl mnohem víc coschová

vat, než většina lidí tušila. V domě zřídil nádhernýpo

koj, který připomínal Aladinovu jeskyni. Měl tam svoji

dílnu, surové drahokamy i dokončené šperky, jemně

opracované k dokonalé kráse, které vyráběl naobjed

návku nebo pro moji maminku nebo jen podle svépřed

stavivosti.“

„A tu místnost nikdy nikdo nenašel?“ divila seMere

dith a v hlase se jí objevil jemný nádech skepse.

„Pokud ano, nikdy jsem se o tom nedoslechla.Sa

mozřejmě tenkrát by bývali mohli dostat ty informace

z mých rodičů – ale generál nebyl pečlivý a trpělivý upír

nebo kitsune, byl to jenom krutý a netrpělivý démon.

Když se prohnal celým domem, zabil mi přitom rodiče

a ani ho nenapadlo, že i já ve svých čtrnácti letech bych

o úkrytu mohla něco vědět.“

„Ale vědělas...,“ zašeptala Bonnie, kterou ten příběh

úplně pohltil.

„Věděla. A vím to pořád.“

Elena polkla. Pořád se snažila zůstat klidná, víc sepo

dobat Meredith a zachovat si chladnou hlavu. Ale zrovna


8  Upíří deníky

když otevřela pusu, aby pronesla něco chladnokrevného,

vyhrkla Meredith: „Tak na co čekáme?“ a vyskočila na

nohy.

Zdálo se, že lady Ulma je nejklidnější osobou v celé

místnosti. Vypadalo to, že je mírně překvapená a skoro

se až stydí. „Chceš říct, že bychom měly požádat našeho

pána o audienci?“

„Chce říct, že bychom měly odsud vypadnout a dojet si pro ty drahokamy!“ vykřikla Elena. „Ačkoliv máš pravdu, Damon by nám mohl hodně pomoct, pokud tam bude něco těžkého ke zvedání. A Sage taky.“Nedokázala pochopit, proč lady Ulma neprojevuje větší nadšení.

„Copak to nechápeš?“ sypala ze sebe, jak se její mysl rozletěla mílovými skoky vpřed. „Mohla bys znovuvybudovat svůj dům! Můžeme ti ho pomoct opravit do té podoby, jaký býval, když jsi byla malá. Tedy, chci říct, pokud bys chtěla se svými penězi udělat zrovna tohle. Ale já bych si přála tu Aladinovu jeskyni alespoň vidět!“

„Ale – no,“ zdálo se, že lady Ulma má nějaké obavy. „Já jsem chtěla požádat pana Damona ještě o dalšílaskavost – i když peníze z drahokamů by mu to mohly ulehčit.“

„Tak řekni, co si teda přeješ?“ pokoušela se Elena otrělivost. „A nemusíš říkat pan Damon. Před pár dny ti

daroval svobodu, pamatuješ?“

„Ale to byl jistě jenom – jenom projev radosti v tom


Osvobození  9

okamžiku?“ Lady Ulma se stále tvářila nejistě.„Neučinil to oficiálně u Úřadu pro otroctví nebo tak, že?“

„Pokud to neudělal, tak jedině proto, že o žádnýchoficialitách nemá ani ponětí!“ vykřikla Bonnie ve stejnou chvíli, kdy Meredith prohlásila: „My opravdu neznáme protokol a zdejší zvyky. Takhle se to tedy musí udělat?“

Lady Ulma se zmohla jen na přikývnutí hlavou. Elena se cítila zahanbeně. Tušila, že pro tuto ženu, která byla otrokyní přes dvacet let, musí být opravdová svobodaněčím, čemu jen těžko dokáže uvěřit.

„Damon to myslel vážně, když prohlásil, že jsme všechny svobodné,“ řekla a klekla si ke křeslu ladyUlmy. „Jenom prostě nevěděl o všech povinnostech, které jsou s tím spojené. Když nám řekneš, co se má udělat, povíme mu to a pak můžeme společně odjet na tvojebývalé panství.“

Chystala se vstát, když vtom Bonnie podotkla: „Něco je špatně. Není tak šťastná jako předtím. Musíme zjistit, v čem je problém.“

Elena poněkud pootevřela své parapsychické vnímání a zjistila, že Bonnie má pravdu. Zůstala tedy dál uUlmina křesla.

„Tak co se děje?“ ptala se dál, protože jí připadalo, že

Ulma se nejlépe dokáže svěřovat právě jí.

„Doufala jsem,“ odpověděla lady Ulma pomalu, „že

by snad pan Damon mohl vykoupit...“ Začervenala se,


10  Upíří deníky

ale statečně pokračovala dál: „Že by mohl vykoupit ještě

jednoho otroka. Toho, který je otcem mého dítěte.“

Nastal okamžik naprostého ticha a pak se všechny

dívky najednou rozpovídaly – evidentně se snažilynezmínit to, co všechny předpokládaly, totiž že otcemdítěte je starý Drohzne.

Ale samozřejmě, že to tak nemohlo být, spílala Elena

sama sobě. Ona přece má z toho těhotenství radost –

a kdo by mohl mít radost z toho, že má dítě s takovou

nechutnou obludou, jako byl starý Drohzne? Kromětoho, on neměl nejmenší potuchy o tom, že je Ulmatěhotná – a bylo mu to jedno.

„To se ale snadněji řekne, než udělá,“ pokračovala lady

Ulma, když se šum uklidňování a otázek trochu utišil.„Lucen je klenotník, proslulý umělec, který vyrábí šperky, co...

co mi připomínají šperky mého otce. Bude hodně drahý.“

„Ale vždyť máš Aladinovu jeskyni!“ usmála se

Bonnie. „Chci říct, že budeš mít dost peněz, když nějaké

klenoty prodáš, ne? Nebo bys snad potřebovala víc?“

„Ale to jsou klenoty pana Damona,“ bránila se lady

Ulma zděšeně. „I když o tom neví, zdědil veškerýmajetek starého Drohzneho, stal se mým majitelem amajitelem veškerého mého majetku...“

„Tak nejdřív vyřídíme úředně tvoje osvobození a pak

to vezmeme jedno po druhém,“ rozhodla Meredith svým

nejrozhodnějším a nejrozumnějším tónem.


Osvobození  11

Milý deníčku,

tak stále ještě píšu jako otrokyně. Dneska jsme byli

vyřídit osvobození lady Ulmy, ale nakonec jsme se roz­

hodli, že my s Bonnií a Meredith bychom měly přece

jenom zůstat „osobními asistentkami“. To kvůli tomu,

že Ulma upozornila Damona, že by vypadal podivně

a nemoderně, kdyby neměl několik půvabných dívek ja­

ko kurtizány.

Má to ovšem i světlé stránky – jako kurtizány musí­

me pořád nosit krásné šaty a drahé šperky. Vzhledem

k tomu, že od té doby, co mi starý Drohzne rozmrskal

džíny, ve kterých jsem do tohoto světa přišla, mám na

sobě pořád jedny a ty samé, mě tahle vyhlídka opravdu

nadchla.

Ale ve skutečnosti nejsou hlavním důvodem mého

nadšení nové šaty. Všechno, co se přihodilo od chvíle,

kdy jsme osvobodili lady Ulmu a přijeli na její bývalé

sídlo, mi připadá jako nádherný sen. Dům byl samozřej­

mě zničený a zjevně se stal doupětem pro divoká zvířata,

která ho používala nejen jako ložnici, ale i jako záchod.

Dokonce jsme objevili stopy vlků a dalších zvířat i v pa­

tře, což mě přivedlo k otázce, zda se i v tomhle světě

nevyskytují vlkodlaci. Zjevně ano, a někteří dokonce

ve velmi vysokém postavení u různých feudálních pá­

nů. Možná by Caroline prospěla dovolená v tomhle svě­

tě, aby se pořádně seznámila se skutečnými způsoby


12  Upíří deníky

vlkodlaků – říká se, že nenávidí lidi natolik, že ani neku­

pují lidské a upíří (kdysi lidské) otroky.

Ale zpátky k sídlu lady Ulmy. Má základy a stěny

z kamene a uvnitř je obložený tvrdým dřevem, takže nos­

ná konstrukce je v pořádku. Závěsy a tapiserie jsou sa­

mozřejmě na cáry, takže když se dovnitř vydáte s bater­

kami a látky povlávají ze stěn všude kolem vás, působí to

dost strašidelně. A to ani nemluvím o obrovských pavu­

činách. Pavouky nesnáším ze všeho nejvíc.

Ovšem stejně jsme se vydali dovnitř. Naše baterky

připomínaly zmenšenou verzi toho obrovského karmí­

nového slunce, které se neustále převaluje nad obzorem

a všechno venku poskvrňuje barvou krve – ale zavřeli

jsme za sebou dveře a zapálili oheň ve velikém krbu

v místnosti, o které nám lady Ulma řekla, že to býval

hlavní sál – myslím, že to je místo, kde se stoluje a býva­

jí tam veliké večírky a oslavy. Na jedné straně je na vy­

výšeném stupni obrovský stůl a nad ním balkon pro hu­

debníky a zbytek tvoří taneční sál. Lady Ulma říká, že

tam taky spali v noci všichni sloužící (ve velkém sále, ne

na galerii pro hudebníky).

Když jsme vyšli nahoru, uviděli jsme – přísahám! –

několik tuctů ložnic s obrovskými sloupkovými postele­

mi, které budou potřebovat nové matrace, nebesa, po­

vlečení a přehozy, ale nerozhlíželi jsme se tam dlouho.

Ze stropu viseli netopýři.


Osvobození  13

Zamířili jsme do ateliéru Ulminy matky. Byl to veliký

pokoj, kde mohlo sedět minimálně čtyřicet lidí a šít odě­

vy, které navrhovala. A teď přichází ta vzrušující část

vyprávění!

Lady Ulma přistoupila k jedné šatní skříni a odhrnu­

la rozedrané a moly prožrané šaty, které v ní visely.

Stiskla několik různých bodů a zadní část skříně se od­ sunula! Uvnitř bylo ukryté uzoučké schodiště, které ved­

lo dolů.

Musela jsem pořád myslet na hrobku Honorie Fellové

a přemýšlela jsem, jestli se dole třeba nezabydlel nějaký

upír, ale vím, že to bylo hloupé, protože přes vchod na

schodiště byly napnuté husté pavučiny. Damon přesto trval na tom, že půjde dolů první, protože nejlíp vidí ve tmě – ale já si myslím, že ve skutečnosti byl prostě zvě­ davý, co tam dole je.

Po jednom jsme sestupovali za ním a snažili jsme

se být při chabém světle baterek opatrní na schodech,

a vtom... no, pro to, co jsme objevili, asi ani neexistují

slova. Na okamžik jsem byla zklamaná, protože všechno

na pracovním stole vypadalo spíš zaprášeně než třpyti­

vě, ale lady Ulma začala jemně otírat drahokamy speci­

álním hadříkem a Bonnie objevila váčky a balíčky –

a když je vysypala, bylo to, jako kdyby vylila na stůl

duhu! Damon našel skříň, kde byly nekonečné řady

šuplíků plných náhrdelníků, náramků, prstenů, pažních


14  Upíří deníky

náramků, nákotníků, náušnic, nosních kroužků, jehlic

a ozdob do vlasů a dalších šperků!

Nemohla jsem uvěřit svým očím. Vysypala jsem jeden

váček do dlaně a zjistila jsem, že mi mezi prsty protékají

překrásné jiskřivé diamanty, některé z nich byly velké

jako můj nehet na palci. Byly tam také bílé i černé perly,

jednak menší a přesně sladěné podle velikosti, jednak

větší a zajímavých tvarů – některé byly veliké skoro jako

meruňka a vytvářely růžové nebo stříbrné odlesky. Vi­

děla jsem safíry velké jako čtvrťák, které jiskřily tak, že

to bylo vidět přes celou místnost. Měla jsem plné hrsti

smaragdů, olivínů, opálů, rubínů, turmalínů a ametys­

tů – a viděla jsem hromady lapisu lazuli, samozřejmě

určeného k podplácení upírů.

A hotové šperky byly tak nádherné, až se mi chtělo skoro

plakat. Všimla jsem si, že lady Ulma si opravdu tiše popla­

kala, ale myslím, že částečně to bylo i štěstím, když jsme

všichni tolik chválili její šperky. Během několika dnů se

z otrokyně, jíž nepatřilo v širém světě vůbec nic, stala neu­

věřitelně bohatou dámou, která vlastní sídlo a všechny pro­

středky, jež kdy může potřebovat, aby ho udržela na patřič­

né úrovni. Rozhodli jsme se, že i když se hodlá provdat za

svého milého, bude nejlepší, když ho Damon tiše odkoupí

a osvobodí a zatím bude hrát „pána domu“, dokud neodje­

deme. Během té doby se budeme chovat k lady Ulmě jako

ke členu rodiny a šperkař Lucen se bude věnovat své práci,


Osvobození  15

a teprve až odjedeme, spolu s lady Ulmou v tichosti převez­

me Damonovo místo. Feudální pánové v okolí naštěstí už

nejsou žádní démoni, ale jen upíři, kteří nemají tolik vý­

hrad k tomu, když lidé vlastní rozsáhlé majetky.

Už jsem vyprávěla o Lucenovi? Pokud jde o šperky, je

to neuvěřitelně nadaný umělec! Má spalující touhu tvo­

řit – jako mladý otrok nejdřív vyráběl věci z hlíny a se­

men a představoval si, že vyrábí šperky. Pak měl to štěs­

tí, že se dostal jako pomocník ke šperkaři. Tak dlouho

litoval osudu lady Ulmy a tak dlouho ji miloval, že mu to připadá skoro jako zázrak, že spolu konečně mohou do­

opravdy být – a co je nejdůležitější, že spolu mohou být jako svobodní občané.

Báli jsme se, že Lucenovi se nebude líbit pomyšlení,

že ho odkoupíme jako otroka a nedáme mu svobodu, do­

kud neodjedeme, ale on nikdy ani nedoufal, že se stane

svobodným – to kvůli svému talentu. Je to jemný, něžný

a laskavý muž s úhlednou malou bradkou a šedivýma

očima, které mi připomínají Meredith. Je tak překvape­

ný, že se k němu chováme slušně a nenutíme ho pracovat

ve dne v noci, že by přistoupil na cokoliv, jen aby mohl

být v blízkosti lady Ulmy. Myslím, že byl učněm a po­

mocníkem jejího otce a zamiloval se do ní už před všemi

těmi lety, jenom to musel tajit, protože se nikdy v životě

nemohl jako otrok ucházet o dceru šperkaře vznešeného

původu. Jsou teď spolu tak šťastní!


16  Upíří deníky

Lady Ulma vypadá každým dnem krásnější a mladší.

Požádala Damona o dovolení, aby si mohla obarvit vla­

sy načerno, a on jí řekl, ať si je klidně nabarví třeba

narůžovo, pokud chce, a ona je teď neuvěřitelně krásná.

Nedokážu uvěřit, že jsem si o ní kdy mohla myslet, že je

to stará bába – ale tohle dokáže utrpení, strach a bezna­

děj udělat s vaším vzhledem. Každičký z těch šedivých

vlasů byl od toho, že byla otrokyní. Žádný majetek, žád­

ná možnost rozhodovat o svém budoucím osudu, žádné

bezpečí, dokonce ani žádná možnost ponechat si vlastní

děti, pokud se jí narodí.

Zapomněla jsem ti říct o další světlé stránce, která se

pojí s tím, že jsme ještě na nějakou dobu zůstaly s Bonnií

a Meredith „osobními asistentkami“– a totiž o tom, že

takhle můžeme zaměstnat spoustu ubohých žen, které se

živí šitím, protože lady Ulma touží navrhovat šaty a uká­

zat jim, jak se vyrábějí, takže se rozhodla nás patřičně

obléci do toho nejlepšího. Říkali jsme jí, aby prostě odpo­

čívala, ale ona se brání, že celý život snila o tom, že bude

navrhovat šaty jako její maminka, a teď prostě umírá tou­

hou to vyzkoušet – a má tu úžasnou příležitost obléct tři

naprosto odlišné typy dívek. A já zase umírám touhou vi­

dět, s čím přijde. Už začala tvořit první nákresy a zítra

přijde obchodník s látkami, aby si mohla vybrat materiál.

Damon mezitím najal asi dvě stovky mužů (dooprav­

dy!), aby vyčistili sídlo lady Ulmy, vyměnili tapiserie


Osvobození  17

a závěsy, zrenovovali vodovodní a odpadní systém, vy­

leštili nábytek, který se dobře zachoval, a koupili nový

tam, kde se rozpadl. A ano, taky zasadí předpěstované

květiny a stromy do zahrad a osadí fontány a podobně.

Myslím, že když na tom pracuje tolik lidí, budeme se

moct nastěhovat během pár dní.

Tohle všechno má ještě jeden účel než jenom potěšit

lady Ulmu. Jde o to, aby Damon se svými „osobními

asistentkami“ mohl být přijímán ve vysoké společnosti, až letos začne plesová sezona. Na konec jsem si totiž nechala to nejlepší. Lady Ulma i Sage okamžitě poznali osoby z hádanek, které nám zadala Misao!

Zřejmě to jenom potvrzuje to, co jsem si myslela před­

tím – že Misao nikdy nenapadlo, že bychom se skutečně

dostali až sem a že bychom dokázali získat přístup na

místa, kde se Šiničim schovali dvě poloviny liščího klíče.

Jenže existuje velmi jednoduchý způsob, jak dostat

pozvání do domů, kam se potřebujeme dostat. Pokud

budeme nejnovější a nejbombastičtější zbohatlíci v okolí a pokud vypustíme fámu o tom, že se lady Ulma vráti­

la na své právoplatné místo, všichni se s ní budou chtít

seznámit... a dostaneme určitě pozvánky na večírky!

A přesně takhle se dostaneme do těch dvou sídel, která

potřebujeme navštívit, abychom se tam porozhlédli po polovinách liščího klíče, které potřebujeme k osvobození

Stefana! A kromě toho máme neuvěřitelné štěstí, protože

18  Upíří deníky

právě teď začíná období, kdy se pořádají večírky a ple­

sy, a obě sídla, o která nám jde, budou pořádat nějakou

akci – v jednom bude slavnost a ve druhém večírek

na oslavu prvních květin.

Vím, že teď píšu roztřesenou rukou. Třesu se celá při

pomyšlení, že se skutečně vydáme hledat klíč, který nám

umožní osvobodit Stefana z vězení.

Ach, deníčku, je pozdě a já nemůžu – nedokážu psát

o Stefanovi. Být s ním ve stejném městě a vědět, kterým

směrem je jeho vězení... a přesto nemít možnost ho ale­

spoň zahlédnout... Mám tak uslzené oči, že ani nevidím,

co píšu. Chtěla jsem se trochu vyspat, abych se připra­

vila na další rušný den, kdy budu dohlížet na práce

a sledovat, jak sídlo lady Ulmy rozkvétá jako poupě –

ale teď se bojím, že budu mít noční můry o tom, jak Ste­

fanova ruka pomalu vyklouzává z mojí... O

nu „noc“, kdy se konečně nastěhovali, tak

učinili v pozdní hodinu, aby byla všechna

okolní sídla, která míjeli, již ztichlá a temná.

Elena, Meredith a Bonnie si vybraly pokoje v patře tak, aby byly blízko sebe. Poblíž byla luxusní koupelnazdobená bledě modrými a bílými dlaždicemi, které vévodila lázeň ve tvaru růžového květu, tak velká, že se v ní dalo i plavat. Voda se ohřívala v kotli na uhlí, kde o oheňpečovala usměvavá služebná.

Elenu velmi potěšil následující vývoj událostí. Damon

v tichosti zakoupil množství otroků od soukroméhodůvěryhodného prodejce a pak jim okamžitě věnovalsvobodu s tím, že jim nabídl plat a určitou dobu volna.Téměř všichni bývalí sloužící byli jenom rádi, že mohou

zůstat za takovýchto podmínek, a našlo se jen několik,  Upíří deníky kteří se rozhodli odejít – převážně žen, jež se vydalyhledat svoji rodinu. Ostatní zůstali, aby se stali zaměstnanci lady Ulmy, jakmile Damon, Elena, Bonnie a Meredith osvobodí Stefana a odejdou.

Lady Ulma se zabydlela v „panské“ ložnici v přízemí,

přestože Damon téměř musel použít fyzického násilí,

aby ji tam dostal. On sám si vybral pokoj, který ve dne

sloužil jako kancelář, protože stejně nebylopravděpodobné, že by po nocích v sídle trávil mnoho času.

Kolem této skutečnosti se vytvořila poněkud trapná

situace. Většina zaměstnanců věděla, jak to u pánů-upírů

chodívá, a tak mladé dívky a ženy, které přišly jako šičky

nebo služebné a kuchařky, očekávaly cosi jako rozpis,

podle kterého se budou postupně střídat jako dárkyně.

Damon to vysvětlil Eleně, která tuto myšlenkuzavrhla hned od počátku. Poznala, že Damon doufal ve stálý

přísun různých dívek, od štíhlých a půvabných jakokvětina po kyprá děvčata s červenými tvářičkami, která by

byla vděčná za to, že se s nimi zachází jako se soudkem

vína, protože podle tradice by pak dostávala krásnénáramky a všelijaké cetky.

Stejně tak Elena zavrhla myšlenku lovu na lidi. Sage

se zmínil o tom, že dokonce zaslechl fámy, že se lovprovozuje i ve spojení se světem Venku – jako vysocepokročilý školicí kurz Navy SEAL.

„Takže nakonec se do našeho světa vracejí jako upíří


Osvobození  21

lovci,“ ušklíbla se Elena. „Je mi jasné, že vy dva doká žete

vyrazit na lov a ulovit lidi, jako když pár sov loví myši –

jenom se potom neobtěžujte sem vracet, protože bránybu

dou zamčené, a to napořád.“ Vracela Sageovi pohled soce

lovým výrazem, až odspěchal honem něco kutit na panství.

Eleně nevadilo, že se Sage přistěhoval k nim. A poté,

co slyšela, jak Sage zachránil Damona před davem,kte

rý ho přepadl po cestě na Shromaždiště, se v duchuroz

hodla, že kdyby Sage někdy zatoužil po její krvi, bez

zaváhání mu ji poskytne. Po několika dnech, kdy bydlel

v domě poblíž doktora Meggara, se spolu s nimipřestě

hoval do sídla lady Ulmy. Elena přemítala, jestli jejíúz

kostlivé skrývání aury a Damonova diskrétnostnepřipra

vují Sageho o informaci, kterou má právo znát. A tak mu

věnovala čím dál otevřenější náznaky, až se nakonec

zlomil v pase smíchy a pak jí se slzami smíchu v očích

(byl to opravdu smích?) vysvětlil, že Američané přece

mají takové přísloví o tom, že můžete koně přivést kvo

dě, ale nemůžete ho přinutit, aby pil. Vysvětlil jí, že vje

ho případě by mohla přivést vrčícího černého pantera

(což byl obraz, který v duchu spojovala vždy sDamo

nem) k vodě, pokud by měla elektrický bič a bodec na

slony, ale pak by byla blázen, kdyby se k němu otočila

zády. Elena se spolu s ním smála, až se nakonec také

rozplakala, ale přesto opakovala, že kdykoliv by zatoužil

po její krvi, stačí říct a rozumná dávka je jeho.


22  Upíří deníky

Nyní byla prostě ráda, že je Sage s nimi. Její srdce už

bylo plné Stefana, Damona – a dokonce i Matta,navzdory jeho zběhnutí –, než aby hrozilo, že bude mít slabost

pro dalšího upíra, bez ohledu na to, jak dokonale by jim

to ladilo. Vážila si Sageho jako přítele a ochránce.

Elenu překvapilo, nakolik se naučila spoléhat naLakšmí. Byla jakýmsi jejím domácím skřítkem – obstarávala

pochůzky, do kterých se nikomu nechtělo, ale postupně

se stále více stávala osobní komornou lady Ulmy aEleniným zdrojem informací o tomto podivném světě. Lady

Ulma byla stále oficiálně upoutána na lůžko a to, že měla

Lakšmí po ruce v kteroukoliv denní nebo noční dobu,

aby vyřizovala její vzkazy, bylo velice šikovné. Jí také

Elena mohla pokládat otázky, kvůli kterým by na nikdokoliv jiný hleděl jako na blázna. Mají koupit talíře, nebo

se jídlo servíruje na velikých chlebových plackách, které

zároveň slouží pro utírání mastných prstů? (Talířenedávno přišly do módy spolu s vidličkami, které teďpředstavují poslední výkřik módy.) Kolik se běžně platípomocníkům a pomocnicím v domácnosti? (To bylo třeba

odhadnout, protože v žádné domácnosti se sloužícím

neplatí, jen dostávají oděv z erárních zásob a povolují se

jim dva dny svátků ročně.) Ačkoliv byla Lakšmí velice

mladá, byla poctivá a odvážná a Elena ji zaučovala, aby

mohla být pravou rukou lady Ulmy, až bude natolik vpořádku, aby se mohla ujmout povinností paní domu.


3.

M

ilý deníčku,

je noc před naším prvním večírkem –

nebo spíš slavností. Ale já se moc slav­ nostně necítím. Strašně moc se mi stýská po Stefanovi.

A taky hodně myslím na Matta. Jak se sebral a prostě

odešel pryč. Byl na mě tolik naštvaný, že se dokonce ani

neohlédl. Nechápal, jak jsem mohla... mít slabost pro

Damona, a přitom pořád tolik milovat Stefana, až mi to

doslova láme srdce.

Elena odložila pero a nepřítomně zírala na svůj deník.

Její stesk se projevil skutečnou fyzickou bolestí v hrudi,

která by ji vyděsila, kdyby netušila, jaká je její skutečná

příčina. Stefan jí chyběl tak zoufale, že sotva dokázala

jíst nebo spát. Stefan zaujímal část její mysli, která se


24  Upíří deníky

neustále připomínala bolestí, jako amputovanákončeti

na, jež také nikdy nepřestane bolet, i když dávno chybí.

Dnes v noci nepomohlo ani psaní deníku. Jediné,

o čem dokázala psát, byly bolestně dráždivé vzpomínky

na dobré časy, které spolu se Stefanem prožili. Jak toby

lo krásné, když stačilo jen otočit hlavu a vědět, že ho

uvidí – jaká to byla výsada! A teď je pryč a na jeho místě

v srdci zbyl jen trýznivý zmatek, vina a nervozita. Co se

s ním asi děje právě teď, kdy už nemá tu výsadu, že stačí

jen otočit hlavou a uvidět ho? Oni... mu ubližují?

Ach, Bože, kdybych tak...

Kdybych ho tak přiměla zamknout všechna okna

v penzionu...

Kdybych tak byla podezřívavější vůči Damonovi...

Kdybych tak dokázala poznat, že tu noc má něco

za lubem...

Kdyby... kdyby...

Ta slova se vracela v rytmu jejího srdce. Uvědomila si,

že má pevně stisknutá víčka a vzlyká do toho rytmu aza

tíná pěsti.

Pokud se budu cítit takhle – pokud dovolím pocitům,

aby mě zlomily – stane se ze mě jenom nepatrná částečka

ve vesmíru. Budu zlomená a rozprášená do nicoty – a i to

by bylo lepší, než abych po něm tak zoufale toužila...

Elena zvedla hlavu...a zjistila, že hledí dolů na vlastní

hlavu položenou na deníku.


Osvobození  25

Zalapala po dechu.

Její první reakcí opět bylo pomyšlení na smrt. A pak,

omámená slzami, si velmi pomalu uvědomila, že toudělala znovu.

Je venku mimo své tělo.

Tentokrát si ani neuvědomovala, že by učinila vědomé

rozhodnutí, kam se vydat. Prostě se rozletěla tak rychle,

že ani nestačila postřehnout směr. Bylo to, jako by jiněco táhlo, jako by byla ocasem komety, která se prudce

řítí vesmírem vpřed.

V jednu chvíli si se známým úlekem uvědomila, že

prochází věcmi. Pak prudce změnila směr, jako konec

biče při zášlehu, a byla katapultována do Stefanovy cely.

Když přistála v cele na podlaze, ještě stále vzlykala.

Nebyla si jistá, jestli má fyzickou podobu a podléházemské tíži, a bylo jí to v tu chvíli jedno. To jediné, codokázala vidět a vnímat, byl Stefan – byl příšerně hubený, ale

ze spánku se usmíval – a pak už klesla k němu, skrze něj,

narážela do něj ve své nehmotné podobě jako peříčko

a přitom stále plakala, až se konečně probudil.

„Copak mě nemůžete nechat alespoň pár minut v klidu

vyspat?“ vyštěkl a doplnil větu několika peprnýmiitalskými slovy, která Elena ještě nikdy předtím neslyšela.

Elenu okamžitě zachvátil pláč a vzlykala tak, že ani

neslyšela útěšná slova. Oni mu dělají hrozné věci apřitom používají její podobu! To je příšerné... Učí Stefana,  Upíří deníky

aby ji nenáviděl. Nenávidí teď sama sebe. Všichni nacelém světě ji nenávidí...

„Eleno! Eleno, neplač, lásko moje!“

Elena omámeně zvedla oči, jen aby zblízka uviděla

Stefanovu hruď, a pak se znovu rozvzlykala a zkoušela

si otřít nos do Stefanova vězeňského mundúru, který

vypadal, že cokoli, co s ním udělá, ho může jenomvylepšit.

Samozřejmě to nešlo, stejně jako nedokázala cítitdotek paže, kterou se ji pokoušel něžně obejmout. Nevzala

si s sebou přece svoje tělo.

Ale nějak záhadně se jí podařilo s sebou přinést své

slzy a chladný houževnatý hlas kdesi uvnitř v hlavě jíradil: Nepromrhej ty slzy, ty blázne! Využij je. Pokud chceš

plakat, plač nad jeho tváří a rukama. A nezapomeň,

všichni tě nenávidí...

Dokonce i Matt tě nenávidí, přitom ten má rád každé­

ho, pokračoval drobný krutý hlásek a Elena se znovu rozvzlykala a nepřítomně zaznamenávala účinek každé slzy. Každá slzička proměnila bledou kůži vzarůžovělou tam, kam dopadla, a zdravá barva se pak šířila

do okolí jako kruhy na vodě, jako kdyby Stefan byl tůň

a ona na něm spočívala, voda na vodě.

Až na to, že jí slzy proudily tak rychle, až to vypadalo

jako bouřka na Wickerijském rybníce – což jí jenompřiomnělo, jak do toho rybníka kdysi spadl Matt, když se

Osvobození  27

pokoušel zachránit malou holčičku, která se propadla

skrz led... a to, že Matt ji teď nenávidí...

„Neplač, no tak, neplakej, lásko moje nejmilovanější,“

prosil ji Stefan tak srdceryvně, že by každý uvěřil, že to

tak opravdu myslí. Ale to by neměl... Elena věděla, že

určitě vypadá příšerně, obličej opuchlý a zbrázděnýslza

mi – žádná láska! A on musí být cvok, když se ji pokouší

uklidnit, aby neplakala – její slzy mu dodávají životní

sílu všude tam, kam dopadnou. Také v něm serozpouta

la celá bouře citů, silně a zřetelně slyšela jeho telepatický

hlas:

Eleno, odpusť mi, prosím – ach, Bože, dopřej mi je­

nom jediný okamžik s ní! Jen jediný okamžik! Pak už

vydržím cokoliv, dokonce i opravdovou smrt. Jenom

okamžik, kdy bych se jí mohl dotknout!

A Bůh možná na okamžik shlédl dolů a slitoval se.

Eleniny rty se vznášely a chvěly nad Stefanovými, jako

kdyby mu snad takhle mohla ukradnout polibek stejně,

jako to dělávala, když spal. Na vteřinu se jí zdálo, že cítí

na svých rtech teplé rty Stefanovy a že ji na víčkáchza

šimraly jeho řasy, když otevřel úžasem oči.

Oba na okamžik strnuli s očima doširoka otevřenýma,

žádný z nich se neodvažoval ani trošičku pohnout. Ale

Elena si nedokázala pomoci, když ucítila, jak Stefanovy

horké rty vysílají vlny žáru do celého jejího těla –pono

řila se do polibku jako do tůně, a přestože pečlivě dbala,

28  Upíří deníky

aby zůstala ve stejné pozici, pohled se jí rozostřil anako

nec oči úplně zavřela.

Na řasách ucítila dotek Stefanovy tváře a pak tenkrás

ný okamžik pomalu dozněl. Elena měla dvě možnosti –

buďto telepaticky vřískat a stěžovat si, že jim Il Signore

dopřál přesně jen to, oč Stefan žádal, nebo posbíratveš

kerou odvahu a na Stefana se usmívat a utěšit ho.

Její lepší já zvítězilo, a když i Stefan otevřel oči,uvi

děl, jak se Elena nad ním naklání a předstírá, že muod

počívá na hrudi. Usmívala se na něho a upravovala si

vlasy.

Stefan jí s úlevou úsměv vrátil. Cítil, že vydržívšech

no, jen když Elena nebude trpět.

„Je ti jasné, že Damon by na tvém místě bylpraktic

ký,“ škádlila ho. „Určitě by chtěl, abych dál plakala,pro

tože nakonec by přece jen byla nejdůležitější jehokondi

ce. A modlil by se za...“ Odmlčela se a nakonec se

rozesmála, což Stefana přimělo k úsměvu. „Nemámpo

nětí, za co by se modlil,“ prohlásila nakonec. „Myslím,

že Damon se nemodlí.“

„Asi ne,“ souhlasil Stefan. „Když jsme byli malí – ali

dé, kněz v našem městě chodil o holi a těšilo ho víc ji

používat na mladé výtržníky než jako oporu pro chůzi.“

Elena si vzpomněla na drobného chlapce přikovaného

k ohromnému těžkému balvanu tajemství. Byla snad víra

jednou z těch věcí, kterou potají uzamkl a zajistilspous

Osvobození  29

tou pevných dveří jako jeskyni v lůně hory – až nakonec

téměř všechno, na čem mu záleželo, skončilo uvnitř?

Na tohle se Stefana nezeptala. Místo toho ztišila svůj

„hlas“ na nejjemnější telepatický šepot, jen to nejslabší

podráždění neuronů ve Stefanově vnímavém mozku: Ja­

ké další praktické věci tě napadají, které by asi Damon

řešil? Věci, které se týkají útěku?

„No... ohledně útěku? První, co mě napadá, je, že by

ses měla velmi dobře vyznat ve městě. Mě sem přivedli

se zavázanýma očima, ale vzhledem k tomu, že nemají

tu moc sejmout prokletí z upírů a proměnit je opět v lidi,

zůstaly mi všechny ostatní smysly. Řekl bych, že je to

město veliké zhruba jako New York a Los Angeles.“

„Velké město,“ udělala si Elena v duchu poznámku.

„Ale naštěstí ty čtvrti, které nás zajímají, leží jen vji

hozápadní části města. Město by mělo být spravováno

Strážci – ale ti pocházejí z Druhé strany a démoni aupí

ři tady již dávno pochopili, že lidé se mnohem víc bojí

jich než Strážců. V současné době zde vládne asi dvanáct

až patnáct feudálních hradů nebo sídel a každý z nich

spravuje značnou část půdy kolem města. Pěstují vlastní

jedinečné produkty a prodávají je tady na tržištích.Na

příklad Clarion Loess Black Magic pěstují a vyrábějí

upíři.“

„Chápu,“ odpověděla Elena, která neměla nejmenší

ponětí, o čem to vlastně mluví, až na zmínku o víně  Upíří deníky Black Magic. „Ale všechno, co doopravdy potřebujeme vědět je, jak se dostat do Ši-ne-Ši, do tvého vězení.“

„To je pravda. No, nejjednodušší asi bude najít čtvrť

kitsune. Ši-ne-Ši je komplex budov, z nichž ta největší

nemá střechu a je zakřivená, možná ze zeměnepoznáš...“

„Myslíš tu budovu, která vypadá jako antickékoloseum?“ přerušila ho Elena dychtivě. „Měla jsem možnost

se na město podívat seshora, když jsme přicházeli.“

„Ano, ta věc, co vypadá jako koloseum, skutečně je

koloseum,“ usmál se Stefan.

Opravdu se usmál, cítí se teď dost dobře na to, aby se

dokázal smát, zaradovala se Elena v duchu.

„Takže až tě odsud dostaneme, musíme prostě od toho

kolosea zamířit k bráně zpátky do našeho světa,“prohlásila Elena. „Ale abychom tě mohli osvobodit, musíme –

musíme najít určité věci – a ty budou pravděpodobně

v jiných částech města.“ Pokoušela se vzpomenout si,

jestli někdy Stefanovi vyprávěla o liščím dvojklíči, nebo

ne. Asi bude lepší se o něm nezmiňovat, pokud už to

neudělala.

„Pak bych si asi najal místního průvodce,“ odpověděl

Stefan okamžitě. „Já ve skutečnosti o městě vůbec nic

nevím, jenom to, co mi řeknou stráže – a nejsem si jistý,

jestli se jim dá věřit. Ale obyčejní lidé budoupravděpodobně vědět to, co potřebuješ zjistit.“


Osvobození  31

„To je dobrý nápad,“ odpověděla Elena. Kreslila sineviditelné poznámky prstem na jeho hruď. „Myslím, že

Damon doopravdy udělá všechno, co může, aby námpomohl.“

„Přičítám mu ke cti, že přišel,“ odpověděl Stefan, jako

kdyby si to teprve promýšlel. „Takže dodržel svůj slib, je

to tak?“

Elena přikývla. Hluboko, velmi hluboko v mysli se jí

objevila myšlenka: Svůj slib, který mi dal, že se o tebe

postará. Svůj slib tobě, že se postará o mě. Damon vždyc­

ky dodržuje svoje sliby.

„Stefane,“ oslovila ho znovu v nejtajnějším koutku

mysli, kde si mohli vyměňovat informace v soukromí –

jak doufala, „měl bys ho vidět, opravdu. Když jsempoužila Křídla vykoupení a najednou odčinila každou zlou

věc, která ho kdy zatvrdila a naučila ho krutosti. A když

jsem pak použila Křídla čistoty a celý ten balvan, který

svírá jeho duši, se najednou rozpadl na kusy... Myslím,

že si ani neumíš představit, jaký člověk se z něj na tu

dobu stal. Byl tak dokonalý – a tak nový, úplně jiný, než

ho známe. A potom, když se rozplakal...“

Elena vnímala, jak se ve Stefanovi střídají tři emoce:

nevíra, že by Damon plakal, navzdory všemu, co mu

Elena vyprávěla. Pak víra a údiv, když mu Elenapředala obrazy a vzpomínky. A nakonec potřeba ji utěšovat,

když mu poslala poslední obraz Damona odhodlaného



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist