načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Upíří deníky – Návrat - Lisa J. Smith

Upíří deníky – Návrat

Elektronická kniha: Upíří deníky – Návrat
Autor:

Elena se vrací zpět do světa lidí. Za pomoci svých přátel a milovaného Stefana si užívá znovu nabyté radosti ze života. Temné síly se jí však nechtějí vzdát a opět po ní ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  99
+
-
3,3
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » FRAGMENT
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 224
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-253-1585-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Elena se vrací zpět do světa lidí. Za pomoci svých přátel a milovaného Stefana si užívá znovu nabyté radosti ze života.

Zařazeno v kategoriích
Zákazníci kupující zboží "Upíří deníky – Návrat" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Upíˇrí deníky

Návrat

také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.fragment.cz

E-knihy v edici:

L. J. Smith – Upíří deníky – Probuzení

L. J. Smith – Upíří deníky – Souboj

L. J. Smith – Upíří deníky – Zášť

L. J. Smith – Upíří deníky – Temné shledání

L. J. Smith – Upíří deníky – Návrat

L. J. Smith – Upíří deníky – Soumrak

Lisa J. Smith

Upíří deníky – Návrat – e-kniha

Copyright © Fragment, 2011

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


L

.J

.S

MITH

V

R

A

T


S láskou pro Kathryn Jane Smithovou, 

mou zesnulou maminku.


P rˇ e d m l u v a

S

te-fane?

Elena se rozčílila. Nedokázala to slovo, vduchu tak zřetelné, vyslovit tak, jak si přála.

„Stefane,“ pomohl jí. Opíral se o loket a hleděl na ni těma svýma očima, které ji vždycky skoro přimělyzapomenout, co se to právě pokoušela říct. Zářily jako zelené jarní lístky ve slunečním svitu. „Stefane,“ zopakoval. „Dokážeš to vyslovit, lásečko?“

Elena mu vracela vážný pohled. Byl tak krásný, až jí to lámalo srdce – bledé, ostře řezané rysy a tmavé vlasy nedbale spadající přes čelo. Toužila vtělit do slovvšechny ty pocity, které se hromadily za hradbami jejíhonemotorného jazyka a tvrdošíjné mysli. Bylo toho tolik, na co se ho chtěla zeptat... a co mu chtěla říct. Ale slova ještě nepřišla. Zadrhla se jí na jazyku. Nedokázala mu je poslat ani telepaticky – vyšly jí jen roztříštěné obrazy.   Upíří deníky

Ostatně – byl to teprve sedmý den jejího novéhoživota.

Stefan jí to řekl, když se poprvé probudila, kdyžpoprvé otevřela oči po návratu z Druhé strany, když umřela

jako upír – to byla schopná mluvit a dělat všechny tyvěci, které nyní zřejmě zapomněla. Stefan nevěděl, proč

všechno zapomněla – nikdy neviděl nikoho, kdo vstal

z mrtvých, kromě upírů – kterým Elena bývala, alerozhodně už není. Stefan jí také nadšeně potvrzoval, že se

její znalosti každý den šíří jako požár: nové obrazy, nová

myslí formulovaná slova. I když někdy pro ni bylosnadnější komunikovat než jindy, Stefan si byl jistý, žezanedlouho bude zase sama sebou. Pak se zase začne chovat

jako teenager, kterým ve skutečnosti je. Už nebudemladá dospělá s dětskou myslí, taková, jakou ji zjevně chtěli

mít duchové: dívku, která vidí svět novýma očima,očima dítěte.

Elena si myslela, že duchové jednali trochu nefér. Co

když si Stefan mezi tím najde někoho, kdo umí chodit

a mluvit – a dokonce i psát? Eleně to dělalo starosti.

To byl také důvod, proč ji před pár dny Stefan nenašel

v posteli, když se v noci vzbudil. Našel ji v koupelně, jak

úzkostně zírá do novin a pokouší se dát nějaký smysl těm

mrňavým klikyhákům, o kterých věděla, že jsou toslova, která kdysi znávala. Na papíře byly stopy jejích slz.

Klikyháky jí vůbec nic neříkaly.


Návrat    7 

„Ale proč, lásko? Naučíš se znovu číst. Tak pročspě

chat?“

Teprve pak si všiml kousků tužky, polámané v příliš

silném sevření, a hromady papírových ubrousků.Pokou

šela se na ně překreslovat slova. Možná kdyby uměla psát

jako ostatní, Stefan by přestal spát v křesle a držel by ji

v náručí na té velké posteli. Nešel by hledat někohostar

šího nebo chytřejšího. Věděl by, že je dospělá.

Viděla, jak si to Stefan pomalu skládá v hlavě, a pak si

všimla, že mu do očí stouply slzy. Byl vychován k tomu,

že nesmí nikdy plakat, ať už se děje cokoliv. Ale nyní se

k ní otočil zády a dlouho pomalu a zhluboka dýchal.

A pak ji vzal do náruče, vzal ji do postele ve svém

pokoji, pohlédl jí do očí a řekl: „Eleno, řekni mi, co

chceš, abych udělal. I kdyby to byla holá nemožnost, já ti

to splním, přísahám. Tak řekni.“

Všechna slova, která mu chtěla říct, byla stálezablo

kovaná uvnitř. I v jejích očích se zaleskly slzy a Stefan je

jemně otřel prsty, jako by snad trochu drsnějšímdoty

kem mohl poškodit cenný obraz.

Pak k němu Elena zvedla tvář, zavřela oči a lehcena

špulila rty. Chtěla polibek. Ale...

„Máš teď duši dítěte,“ bránil se Stefan. „Nemůžu toho

zneužívat... “

Kdysi ve starém životě mívali znakovou řeč, kterou

si Elena stále pamatovala. Poklepala si pod bradou,prábr />

8    Upíří deníky

vě na tom nejjemnějším místečku – jednou, dvakrát,

třikrát.

Znamenalo to, že se cítí nepříjemně... jako by byla

příliš plná... Znamenalo to, že chce...

Stefan zasténal.

„To nemůžu...“

Ťuk, ťuk, ťuk...

„Ještě nejsi znovu sama sebou...“

Ťuk, ťuk, ťuk...

„Poslouchej mě, lásko...“

ŤUK! ŤUK! ŤUK! Hleděla na něj prosebnýmaočima. Kdyby mohla mluvit, řekla by: Prosím, věř mi tro- chu – nejsem úplně hloupá. Prosím, poslouchej to, co ti  nedokážu říct.

„Ty trpíš. Ty skutečně trpíš,“ přeložil si to Stefan se

zmatenou rezignací. „Já – kdybych... kdybych... si vzal

jenom trochu...“

Najednou byly Stefanovy prsty chladné a jisté, když jí

naklonil hlavu, zvedl k sobě její tvář a naklonil ji přesně

v tom úhlu... a pak ucítila dvojité bodnutí, které jipřesvědčilo víc než cokoliv jiného, že je naživu a přestala

být duchem.

Potom si byla velmi, velmi jistá, že Stefan miluje jen ji

a nikoho jiného, a mohla říct Stefanovi některé z těchvěcí, které mu říct chtěla. Ale musela mu to sdělovat vdrobných výkřicích – ne však výkřicích bolesti – a hvězdy,


Návrat    9 

komety a světelné pruhy padaly všude kolem ní. A byl to

Stefan, kdo nakonec nebyl schopen říct jediné slovo.

A Stefan nakonec oněměl úžasem.

Elena měla pocit, že to je fér. Pak ji držel v náručí

celou noc a ona byla šťastná.


1.

D

amon Salvatore se vznášel ve vzduchu,

a aby se neřeklo, opíral se o jednu větev...

vlastně ani nevěděl, jakého stromu. Akomu na tom záleží? Byl vysoký, umožňoval munahlížet do pokoje Caroline Forbesové ve třetím patře apohodlně mu podepíral záda. Opíral se o větve, ruce sepnuté za hlavou a jedna luxusně obutá noha se mu houpala nad devíti metry prázdného prostoru. Cítil se pohodlně jako kočka a pozoroval dění napůlpřivřenýma očima.

S příchodem čekal na onu magickou chvíli ve 4:44ráno, kdy Caroline začne praktikovat svůj bizarní rituál.

Už ho viděl dvakrát a byl jím fascinován.

Najednou ho bodl komár.

Což bylo směšné, protože komáři upíry nekoušou.Jebr />

Návrat    11 

jich krev není výživná jako lidská. Ale rozhodně topocítil jako malé komáří bodnutí vzadu na krku.

Otočil se a ohlédl. Vnímal voňavou letní noc všude

kolem, ale neviděl nic.

Asi jehličí nějakého stromu. Žádná létající potvora.

Ani nic nelezlo po stromě.

Tak dobře. Asi to byla jehlička stromu. Ale fakt tobolelo. A ta bolest se zhoršovala, místo aby ustávala.

Že by poslední bodnutí včely? Damon si opatrněprohmatal šíji. Žádný pupenec ani žihadlo. Jen malénaběhlé bolavé místečko.

O chvíli později opět jeho pozornost upoutalo okno.

Nebyl si úplně jistý, o co jde, ale ucítil náhlé chvění Sil

kolem Caroline, jako když bzučí dráty vysokého napětí.

Před několika dny ho to sem přivábilo, ale když dorazil,

nebyl schopný určit zdroj.

Hodiny odtikaly 4:40 a zazvonil budík. Caroline se

probudila a vstala z postele. Pěkná holka, pomyslel si

s rozpustilým obdivem. Kdybych byl zlotřilý člověk, a ne

upír, pak by tvoje čest – pokud ti tedy nějaká zbyla –

mohla být v ohrožení. Naš těstí pro tebe jsem se takových

věcí musel vzdát skoro před půl tisíciletím. Damon na

vteřinku blýskl úsměvem, pak zase zvážněl a do očí se

mu vloudil chlad. Pohlédl opět do otevřeného okna.

Ano... vždycky měl pocit, že jeho pitomý mladšíbratr Stefan Caroline Forbesovou patřičně nedoceňuje.Nebr />

12    Upíří deníky

bylo pochyb, že ta dívka stojí za pohled: vysoká,dozlatova opálená, pěkně tvarované tělo a bronzové vlasy, které

jí spadaly kolem tváře v měkkých vlnách. A ta její mysl.

Přirozeně zlá, pomstychtivá a zlomyslná. Rozkošná.Pokud se Damon neplete, tak zrovna něco kutí u stolu smalými panenkami voodoo.

Fantazie.

Damonovi se líbily tvůrčí typy.

Cizí Síly se stále chvěly kolem a jemu se pořádnedařilo je lokalizovat. Jsou snad uvnitř té dívky? Určitě ne.

Caroline chvatně hrábla po něčem, co vypadalo jako

hromádka hedvábných zelených pavučin. Svlékla sitričko a – skoro rychleji, než mohlo upírovo oko postřehnout

– na sebe hodila spodničku, ve které vypadala jakoprincezna z džungle. Upřeně zírala na svůj vlastní obraz ve

vysokém zrcadle.

No, na co teď asi čekáš, holčičko? přemýšlel Damon.

Radši by se měl držet při zemi. Zatřepotala se černá křídla, jedno ebenově černé pero se sneslo k zemi a pak už byl vidět jen výjimečně velký havran na stromě.

Pak se Caroline usmála jako na pozdrav.

Damon teď konečně dokázal lokalizovat zdroj Sil. Sídlil v zrcadle. Ale ne ve stejném rozměru, ve kterém se nacházelo zrcadlo, spíš někde uvnitř něj.

Caroline se chovala divně. Odhodila dlouhébronzové vlasy dozadu, takže teď jí spadaly v omračujícízábr />

Návrat    13 

plavě po zádech; olízla si rty a usmála se, jako se žena

směje na milence. Když promluvila, Damon ji slyšel

úplně zřetelně.

„Děkuji ti. Ale dnes ses opozdil.“

V pokoji stále nebyl nikdo kromě ní – a Damonnesly

šel žádnou odpověď. Ale rty Caroline v zrcadle senepo

hybovaly v souladu se slovy skutečné Caroline.

Bravo! pomyslel si, jako vždy ochotný ocenit nové lsti

vůči lidem. Skvěle provedeno, ať jsi kdo jsi!

Pokusil se odezírat slova dívky ze zrcadla a zachytil

něco jako omlouvám se. A nádherná.

Damon naklonil hlavu.

Carolinin odraz říkal: „... nebudeš muset... po dnešku.“

Skutečná Caroline chraplavě odpověděla: „Ale co

když je nedokážu oklamat?“

A odraz: „... mít pomoc. Nedělej si starosti, v klidu si

odpočiň... “

„Dobře. Ale nepřijde nikdo k nějakému... no,smrtel

nému úrazu, že ne? Tedy, nemluvíme tady o smrti – pro

lidi?“

Odraz: „Proč bychom měli...?“

Damon se pro sebe usmál. Kolikrát už takovéhleroz

hovory slyšel? Sám pavoučí lovec, už věděl, jak to chodí:

Nejdříve musíte dostat mouchu do sítě, pak ji ujistit, že je

v bezpečí, a než si to uvědomí, můžete od ní získat skoro

cokoli... až ji pak už nepotřebujete.


14    Upíří deníky

A pak – tmavé oči mu zablýskaly – přijde čas nano

vou mouchu.

Teď Caroline nervózně svírala prsty v klíně. „Jenom

jestli doopravdy – však víš. To, cos slíbil. Opravdu jsi

myslel vážně to, co jsi říkal o lásce ke mně?“

„... věř mi. Postarám se o tebe – i o tvé nepřátele. Už

jsem začal...“

Náhle se Caroline vypjala – a že by toto její gestoklu

kům ze Střední školy Roberta E. Leea stálo za pohled...

„To je všechno, co chci,“ řekla. „Mám už plné zubyusta

vičného ,Elena tohle a Stefan tamto‘... a teď to celéza

čne znovu.“

Caroline se prudce zarazila, jako kdyby jí někdozavě

sil telefon a ona si to zrovna uvědomila. Na okamžikse

vřela rty a sekla pohledem. Ale pak se pomalu uvolnila.

Očima pořád sledovala zrcadlo a zvedla jednu ruku, až jí

zlehka spočinula na břiše. Hleděla na ni a rysy jínajed

nou změkly, její tvář nabyla výrazu obav a nervozity.

Ale Damon nespouštěl ani na okamžik oči ze zrcadla.

Normální zrcadlo, normální zrcadlo, normální zrcadlo –

a teď! Až v úplně posledním okamžiku, když se Caroline

odvracela od zrcadla, záblesk rudé barvy.

Plameny?

Hm, co se to asi děje? přemýšlel váhavě. Zavířil křídly

a opět se přeměnil z elegantního havrana v ďábelsky

krásného kluka lenošícího ve větvích vysoko na stromě.


Návrat    15 

To stvoření ze zrcadla určitě není odsud, z Fell’s Church.

Ale znělo to, jako že se chystají nějaké potíže pro mého

bratra, pomyslel si Damon a jemný krásný úsměv mu na

okamžik spočinul na rtech.

Nic nemiloval víc než sledovat, jak se pokrytecký ali

coměrný Stefan (jsem lepší než ty,když nepiju lidskou 

krev) dostává do problémů.

Mládež z Fell’s Church – i někteří dospělí – pokládala

příběh Stefana Salvatora a místní krásky ElenyGilberto

vé za moderní verzi Romea a Julie. Obětovala svůj život

za jeho, když byli oba v zajetí šílené Katherine, a on pak

zemřel na zlomené srdce. Kolovaly fámy, že Stefan není

úplně člověk... ale něco jiného. Démonický milovník, za

jehož vykoupení Elena zemřela.

Damon znal pravdu. Stefan je mrtvý se vším všudy –

ale je mrtvý už stovky let. A je pravda, že je upír, ale

nazývat ho démonem bylo jako prohlašovat o víleZvo

něnce, že je ozbrojená a nebezpečná.

Mezitím Caroline nepřestávala mluvit k prázdnému

pokoji.

„Jen počkej,“ šeptala a hrabala se v neurovnaných

hromadách papírů a knih, kterými měla zanesený stůl.

Prohrabávala papíry, dokud nenašla miniaturnívi

deokameru, na které zářilo zelené světélko jako jediné

nemrkající oko. Připojila kameru k počítači a vyťukala

heslo.


16    Upíří deníky

Damon viděl mnohem lépe než obyčejní lidé a jasně

rozeznával, jak její opálené prsty s dlouhými, bronzově

nalakovanými nehty píší: CFPRAVIDLA. PravidlaCa

roline Forbesové, pomyslel si. K politování.

Pak se otočila a Damon si všiml, že má v očích slzy.

A v další chvíli se nečekaně rozvzlykala.

Damona to zaskočilo. Ale pak v něm převládly jeho

zvyky a zašeptal: „Caroline? Caroline, můžu dovnitř?“

„Co? Kdo?“ Horečně se otáčela dokola.

„To jsem já, Damon. Můžu dál?“ zeptal se hlasempře

kypujícím falešným soucitem a zároveň na ni působil

silou své mysli.

Všichni upíři mají takovou moc ovládnout smrtelníky.

Jak veliké Síly jsou k tomu potřeba, závisí na mnohasku

tečnostech: čím se upír živí (lidská krev je nejvýživnější),

jak silnou vůli má oběť, jaký je vztah mezi upírem aobě

tí, na střídání dne a noci – a na mnoha dalších věcech,

kterým ani sám Damon pořádně nerozuměl. Jen poznal,

když jeho vlastní Síly vzrůstaly, jako se to dělo teď.

A Caroline čekala.

„Můžu dál?“ zkoušel na ni svůj nejmelodičtější anej

svůdnější tón a zároveň podroboval Carolininu silnou

vůli svojí, mnohem silnější.

„Ano,“ zašeptala a rychle si utřela oči. Zjevněnevidě

la nic nepatřičného v tom, že vchází oknem ve třetím

patře. Jejich pohledy se střetly. „Pojď dál, Damone.“


Návrat    17 

Dala mu pozvání, které upíři nutně musejí mít, když

chtějí vejít do lidského obydlí. Jediným elegantnímpohybem se přehoupl přes parapet. Její pokoj voněl poparfémech – a pěkně vyzývavých. Opravdu se teď cítilpěkně divoce. Překvapilo ho, že jeho žízeň po krvi vzrostla

tak náhle, tak neodolatelně. Horní řezáky se mu protáhly

o dobrou polovinu délky a byly teď ostré jako břitva.

Nebyl čas na konverzaci, na otálení, které si obvykle dopřával. Pro gurmána, za jakého se považoval, bylo očekávání polovinou potěšení – ale teď měl zoufaloupotřebu. Vyslal mohutnou vlnu Síly, aby ovládl její mozek, a vrhnul na Caroline oslňující úsměv.

A to stačilo.

Caroline se k němu blížila; pak se zastavila. Její rty se pootevřely, jako by chtěla položit nějakou otázku, ale už tak zůstaly, zorničky se jí rozšířily, jako kdyby se ocitla ve tmě – a najednou zase stáhly a už zůstaly stažené.

„Já... já... “ vyrazila ze sebe. „Áhhhhh... “

A je to. Tak snadné to bylo.

Ve špičácích mu tepala blažená bolest, něžnérozbolavění, které ho nutilo udeřit rychle jako kobra a zanořit

tesáky až po dáseň do tepny. Byl hladový – nevyhladovělý – a celé tělo ho bolelo touhou zhluboka pít, co hrdlo

ráčí. Ostatně, jsou tu i jiní lidé, kdyby tento zdroj vyschl.

Opatrně, aniž by přerušil oční kontakt, zvedl Caroline

hlavu a odhalil její hrdlo tam, kde pulz sladce tepal těsně


18    Upíří deníky

pod kůží. Ten pohled zasáhl všechny jeho smysly: tlukot

jejího srdce a vůně krve těsně pod kůží, husté, zralé

a sladké krve. Zatočila se mu hlava. Ještě nikdy nebyl tak

vzrušený, tak dychtivý...

Tak dychtivý, až se zarazil. Vždyť jedna dívka jestej

ná jako druhá, ne? Proč je to tentokrát tak jiné? Co je

s ním v nepořádku?

A pak si to uvědomil.

Vezmu si svoji mysl zpátky, dík.

Náhle Damonovi opět fungovalo myšlení ledověprů

zračně; ta záplava pocitů, které se předtím poddával,na

jednou zamrzla. Pustil Caroline bradu a nehybně stál.

To on se málem dostal pod vliv té věci, kterávyuží

vá Caroline. Pokoušela se ho nalákat, aby porušilslo

vo, které dal Eleně. A zase zahlédl ten rudý záblesk

v zrcadle.

Bylo to jedno z těch stvoření, které přilákala zářícíno

va Sil, kterou se Fell’s Church nyní stal – a on to musel

vědět. Využívalo ho to, podněcovalo jeho žízeň apokou

šelo se ho přesvědčit, aby Caroline vypil k smrti. Aby si

vzal všechnu její krev a zabil člověka, což neudělal od té

doby, co potkal Elenu.

Proč?

S chladným vztekem se soustředil a psychickypro

zkoumal celé široké okolí, aby našel toho parazita. Měl

by tu pořád být; zrcadlo jen posloužilo jako portál pro


Návrat    19 

přenos na krátkou vzdálenost. A ovládalo to jeho –Da

mona Salvatora – takže to muselo být opravdu blízko.

Přesto nedokázal nic najít. To ho rozzuřilo ještě víc.

Nepřítomně se škrábal vzadu na krku a vyslal temný

vzkaz:

Varuju tě jen jednou – jednou jedinkrát. Drž se ode 

mě DÁL! 

Vyslal tuto myšlenku na vlně Síly, která oslnila jako

blesk i jeho vlastní smysly. Měla smést cokoli v okolí

mrtvé k zemi – ze střechy, ze vzduchu, z větví... možná

i u sousedů. Prostě odněkud mělo to stvoření spadnout

k zemi – a on to měl ucítit.

Nicméně ačkoliv Damon cítil i mraky, jak se nad ním

sbírají a odrážejí tak jeho náladu, i vítr skučící ve větvích

venku, nikde žádné padající tělo, žádný pokusumírající

ho tvora o odvetu.

Nedokázal odhalit nic v takové blízkosti, aby tomoh

lo vstoupit do jeho mysli, ani nic v dálce, co by mohlo

být tak silné. Damon se občas bavil tím, že předstíral

pošetilost, ale ve skutečnosti měl logickou schopnostse

beanalýzy. Byl silný. Věděl to. Dokud se pečlivě živil

a nenechal se svázat oslabujícím sentimentem, bylo jen

málo tvorů, kteří se mu mohli postavit – alespoň v této

dimenzi.

Dva z nich jsou právě teď ve Fell’s Church, našeptával

mu malý uštěpačný hlásek v koutku mysli, ale Damon jej


20    Upíří deníky

pohrdavě umlčel. V okolí určitě nejsou žádní Starobylí

upíři, jinak by je cítil. Obyčejní upíři, to ano, ti už se

houfují. Ale ti jsou všichni příliš slabí, než aby dokázali

vstoupit do jeho mysli. Stejně tak si byl jistý, že v okolí

není ani žádný jiný tvor, který by se mu mohl postavit.

Cítil by ho stejně, jako cítí sálající geopatogenní zóny

podivných magických sil, které se spojují pod Fell’s

Church.

Podíval se opět na Caroline, jak pořád stojí nehnutě

v transu, který na ni uvrhnul. Postupně přijde k sobě,nijak nepoznamenaná touto zkušeností – alespoň tou,kterou jí způsobil on.

Obrátil se a elegantně jako panter vyklouzl z okna

zpět na strom – a pak lehce seskočil z desetimetrovévýšky na zem.

2.

D

amon si musel pár hodin počkat na další

příležitost nakrmit se – kolem bylo tolik

hluboce spících dívek – a byl pěkně vzteklý.

Ten hlad, který v něm neznámý manipulátor vzbudil, byl

skutečný, přestože se mu nepodařilo si z něj učinit svou

loutku. Potřeboval krev; a potřeboval ji brzy.

Teprve pak bude přemýšlet nad důsledky toho, covi

děl u Caroline v zrcadle: toho skutečně démonického

démona – milovníka, který ji nabídl Damonovi, aby ji

zabil, přestože předtím předstíral, že s ní má dohodu.

V devět ráno už seděl v autě a projížděl hlavníměst

skou ulicí, kolem starožitnictví, restaurací a trafiky.

Moment – tady to je. Nový obchod se slunečnímibrý

lemi. Zaparkoval a vystoupil s elegancí vypěstovanou

staletími, kdy nevyplýtval ani ždibec energie navíc.Da

22    Upíří deníky

monovi se ve tváři na okamžik zableskl úsměv, když na

sebe obdivně pohlédl v tmavém skle okénka. Ano, ať to

vezmete, z které strany chcete, jsem vážně skvělej,po

myslel si nepřítomně.

Na dveřích byl zvonek, který zaklinkal, když vešel.

Uvnitř prodávala kyprá, velmi hezká dívka s hnědými

vlasy sepnutými do ohonu a s velikýma modrýmaoči

ma. Když zahlédla Damona, plaše se usmála.

„Ahoj.“ A ačkoli se nezeptal, dodala rozechvělýmhla

sem: „Já jsem Page.“

Damon jí věnoval dlouhý neuspěchaný pohled,kte

rý zakončil úsměvem – pomalým, zářivým aspikle

neckým.

Page polkla: „Přeješ si?“

„Ale ano,“ odpověděl Damon a stále se jí díval do očí.

„Myslím, že ano.“

Zvážněl. „Vědělas, že ve skutečnosti jsi stvořená k tomu,

abys byla paní domu na středověkém hradě?“ zeptal se.

Page zbledla a pak se dokrvava zarděla – a slušelo jí to

ještě víc. „Já... já jsem si vždycky přála žít v té době. Ale

jak jsi to mohl vědět?“

Damon se jen usmál.

Elena pohlédla na Stefana rozšířenýma očima, kterémě

ly tmavou modř lapisu lazuli s roztroušenými zlatavými

tečkami. Právě jí řekl, že bude mít Návštěvu! Za celých

Návrat    23 

sedm dnů nového života, co se vrátila z života po smrti,

neměla ještě Návštěvu.

Nejdříve musí zjistit, kdo ta Návštěva je.

Patnáct minut poté, co Damon vstoupil do obchodu, už

kráčel po chodníku s úplně novými brýlemi Ray-Ban na

nose a hvízdal si.

Page si dopřávala malé zdřímnutí na podlaze.Později ji šéf donutí, aby ty brýle zaplatila sama. Alemomentálně se cítila v teploučku a bláznivě šťastná – a vpaměti jí utkvěla vzpomínka na extázi, která už nikdy úplně

nevymizí.

Damon nakukoval do výloh, i když ne úplně stejnějako lidé. Roztomilá stařenka za pokladnou trafiky... ne.

Mužský v obchodu s elektronikou... ne.

Ale... něco ho táhlo zpátky k obchodu s elektronikou.

Takové chytré mašinky se dneska vyrábějí. Dostal chuť

si koupit malou videokameru. Damon byl zvyklýtakovým náhlým hnutím mysli vyhovět a nebyl vybíravý, co

se týče dárců... krev je krev, bez ohledu na to, z jaké

nádoby pochází. Pár minut poté, co mu ukázali, jak se

s tou hračkou zachází, si ji odnášel v kapse.

Vychutnával si procházku, přestože ho začínaly zase

bolet špičáky. Zvláštní, měl by být sytý, ale je pravda, že

včera skoro nic neměl. Asi proto má pořád hlad. A také

proto, že na toho proklatého parazita z Carolinina pokoje



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist