načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Upíří deníky – Fantom - Lisa J. Smith

Upíří deníky – Fantom
-11%
sleva

Elektronická kniha: Upíří deníky – Fantom
Autor:

Dvanáctý díl série Upířích deníků Damon není mrtev. Sage, který ho na Temném měsíci najde, mu pomůže si na vše vzpomenout. Mystický výtah ho přemístí zpět do Fell's Church, ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  99 Kč 88
+
-
2,9
bo za nákup

hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5% 75%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » FRAGMENT
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 192
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-253-1772-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Dvanáctý díl série Upířích deníků Damon není mrtev. Sage, který ho na Temném měsíci najde, mu pomůže si na vše vzpomenout. Mystický výtah ho přemístí zpět do Fell's Church, aby mohl vysvětlit Eleně, co mu zachránilo život. Mezitím Elenu a její přátele ohrožuje fantom, který se krmí negativními pocity. Společně fantoma zajmou do kruhu zaříkání a chtějí ho zničit. Fantom je ale silný, daří se mu našeptávat a vzbuzovat žárlivost. Damon a Stefan se jeho vlivem znovu obracejí proti sobě. Podaří se Eleně zabránit dalšímu konfliktu bratrů? Naleznou v sobě dost síly, aby přemohli fantoma?

Zařazeno v kategoriích
Zákazníci kupující zboží "Upíří deníky – Fantom" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Upíˇrí deníky

Fantom

také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.fragment.cz

Doporučujeme další e-knihy:

L. J. Smith – Stefanovy deníky – Zrození

L. J. Smith – Říše temnot – Tajemství upírů

Suzanne Collinsová – Hunger Games – Aréna smrti

Lote Kinskofer – Zločin – Černý sníh

L. J. Smith

Upíří deníky – Fantom – e-kniha

Copyright © Fragment, 2013

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


1.

E

lena nemohla popadnout dech. Nejasně siuvědomovala, že otvírá a zavírá ústa, alenedokázala ze sebe cokoliv vypravit. Měla dojem, jako

by jí ochrnuly ruce i nohy.

Damon jí věnoval téměř plachý úsměv – což bylo

zvláštní, protože Damon nikdy nebyl plachý ani vnejmenším – a pokrčil rameny. „No, princezno? Přála sis,

abych tu byl s tebou, ne?“

V tu chvíli jako by ji ochrnutí najednou opustilo –vyskočila z postele a vrhla se Damonovi do náručí.

„Jsi fakt skutečný?“ vydechla a přitom napůlvzlykala. „Je tohle všecko pravda?“ Náruživě ho líbala a on jí

polibek vracel se stejnou vášní. Cítila ho naprostoskutečně, chladnou pleť, koženou bundu, překvapivoujemnost známé křivky jeho rtů pod jejími.  Upíří deníky

„Jsem tady,“ zamumlal jí do vlasů a přitáhl si ji blíž.

„Všechno je to skutečné, přísahám.“

Elena ustoupila o krok a vrazila mu pořádnou facku.

Damon jen zíral a třel si tvář. „Auvajs,“ ulevil si a blýskl

po ní lehkým, drzým úsměvem. „Nemůžu říct, že bych

to nečekal – ženy mi dávají facky častěji, než by člověk

považoval za možné – ale nepovažuji to za milé přivítání

dávno ztracené lásky, miláčku.“

„Jak jsi mohl, Damone? Všichni jsme tě oplakávali.

Stefan se hroutí. Bonnie se obviňuje. Já... já... Částmého srdce umřela. Jak dlouho jsi nás sledoval? Copak ti to

bylo jedno? Smál ses, zatímco jsme pro tebe plakali?“

Damon sebou trhl. „Zlatíčko,“ opáčil, „princeznomoje, copak nejsi ani trochu ráda, že mě vidíš?“

„Samozřejmě, že jsem!“ odpověděla Elenarozhořčeně. Zhluboka se nadechla a podařilo se jí trochu uklidnit.

„Ale Damone, co sis vlastně myslel? Všichni jsme byli

přesvědčení, že jsi mrtvý! Definitivně mrtvý, ne mrtvý

tak, že se mi za pár dní zjevíš v ložnici a vypadáš úplně

zdravě! Co se to sakra děje? To dokázaly Strážkyně?

Když jsem je o to prosila, říkaly, že to nejde, že jakmile

upír zemře, je jeho smrt definitivní.“

Damon jí věnoval jeden ze svých vzácných upřímných

úsměvů. „No, zrovna ty, jako jedna z mála lidí, bys měla

vědět, že smrt není vždycky definitivní.“

Elena pokrčila rameny a objala se pažemi. „Říkaly, že


Fantom  5

když jsem se vrátila zpátky já, bylo to něco jiného,“odověděla tiše a potýkala se s přívalem emocí. Jsi v šoku,

našeptával jí vnitřní hlas. „Nějaká kouzla a mystika, že

prý můj čas ještě nevypršel. Hele,“ píchla mu prstem do

hrudi a trochu ožila, „jsi teď obyčejný člověk? Já jsem

byla zase člověk, když jsem se vrátila.“

Damon se demonstrativně otřásl. „Bože, chraň. Toho

jsem si užil dost, když ze mě ten vlezlý kitsune udělal

smrtelníka. Díky nebesům – nebo komukoliv – tentokrát

nemusím hledat povolnou upíří princeznu, aby mě opět

proměnila.“ Plaše se na Elenu usmál. „Jsem stejněkrvežíznivý jako vždycky, zlatíčko.“ Zamířil pohledem kjejímu hrdlu. „Když už o tom mluvíme, mám docela hlad...“

Elena mu vrazila ještě jednu, i když tentokrát jemněji.

„Nech toho, Damone.“

„Můžu si už sednout?“ zeptal se Damon, a kdyžpřikývla, uvelebil se v nohách její postele a stáhl ji k sobě. Elena

mu pátravě pohlédla do očí, pak mu jemně obkroužilaprstem výrazné lícní kosti, římská ústa a havraní vlasy.

„Tys byl opravdu mrtvý, Damone,“ řekla tiše. „Já to

vím. Viděla jsem tě umírat.“

„Ano,“ přitakal a povzdechl si. „Cítil jsem, jakumírám. Příšerně to bolelo a zdálo se mi, že to trvá věčnost,

a zároveň, že to byl jen mžik.“ Otřásl se. „Přesto ze mě

ještě jakási nepatrná část zůstala i pak...“ Elenapřikývla, „a Stefan mi řekl, řekl jí, že může jít. A tys ho držela,

6  Upíří deníky

drželas mě – a říkalas, abych zavřel oči. A pak byl pryč

i ten poslední zbyteček mě, a dokonce i bolest byla pryč.

A pak... jsem se vrátil.“ Damonovy tmavé oči serozšíři

ly překvapením při té vzpomínce.

„Ale jak je to možné?“ vyptávala se Elena.

„Vzpomínáš na tu hvězdnou perlu?“

„Jak bych na ni mohla zapomenout? Způsobilavšech

ny naše problémy s liškodlaky. Vypařila se, když jsem...

Ach, Damone, já jsem na ten strom na měsíci Nezemě

použila Křídla zkázy. Ale zničilo to i tu kitsuní hvězdnou

perlu, a tak jsem musela jít za Strážkyněmi, abyzachrá

nily Fell’s Church. Křídla zkázy byla... Nikdy jsem nic

podobného nezahlédla ani neprožila.“ Otřásla se.

„Viděl jsem, co to udělalo s tím měsícem,“ odpověděl

Damon a mírně se usmál. „Budeš se cítit líp, můj nádherný

anděli, když ti prozradím, že zrovna to, jak jsi použila své

schopnosti a zničila tu hvězdnou perlu, mě zachránilo?“

„Neříkej mi tak,“ ohradila se Elena zamračeně.Stráž

kyně byly bytosti nejbližší andělům, které zatím kdy viděla

– a neměla na ně dobré vzpomínky. „Jak tě to zachránilo?“

„Vysvětluje se v moderních školách principkondenza

ce?“ vyptával se Damon s pohrdavým výrazem, který

vždycky nasazoval, když škádlivě kritizoval její svět ve

srovnání s tím, v němž vyrostl. „Je to teď samá sexuální

výchova, empatie a druhořadé romány, nebo vám také

vysvětlují alespoň základy přírodních věd? Vím, ževyFantom  7

řadili latinu a řečtinu a místo toho učí divadelní výchovu

a sebeprosazování.“ Z hlasu mu čišelo opovržení.

Elena se ovládla a nereagovala na jeho rýpání. Místo

toho složila ruce úhledně v klíně a opáčila: „Myslím, že

jsi několik desetiletí pozadu. Avšak, ó, nejmoudřejší, mé

vzdělání nezahrnuje výklad, jak souvisí principkondenzace se vstáváním z mrtvých, prosím tedy, pouč mne.“

„Paráda,“ ušklíbl se Damon. „Rád vidím mladou ženu,

která projevuje úctu starším a vzdělanějším.“ Elena se na

něj varovně zamračila. „Tak dobře,“ pokračoval,„tekutina v hvězdné perle je čirá magie, nemohla prostě zmizet.

Není snadné zbavit se opravdu silného kouzla. Když se

atmosféra začala zase ochlazovat, kouzelná tekutina se

z páry přeměňovala opět na tekutinu a padala na mě

v kapkách spolu s deštěm popela. Celé hodiny mě máčela

čirá magie a Síly a pomalinku mě navracely k životu.“

Elena úžasem otevřela ústa. „Ty potvory,“ ulevila si

rozhořčeně. „Strážkyně mi řekly, žes umřel definitivně,

a stejně si vzaly všechny poklady, které jsme jim nabídli

výměnou za záchranu Fell’s Church.“ Krátce pomyslela na

poslední poklad, jenž stále ještě měla schovaný v horní

polici svého šatníku, láhev plnou vody z Fontány věčného

mládí, a pak tu myšlenku zaplašila. Nesmí ani sama sobě

déle než na jediný okamžik připustit, že tenhle poklad má,

protože Strážkyně by si toho mohly všimnout a ona by ho

pak nemohla použít... určitě ne teď a možná vůbec nikdy.

8  Upíří deníky

Damon pokrčil jedním ramenem. „Slyšel jsem, že

i ony občas podvádějí. Ale v tomhle případě mi připadá

pravděpodobnější, že byly přesvědčené o svojí pravdě.

Ony taky nevědí všechno, přestože rády předstírají, že

ano. A upíři i kitsune jsou poněkud mimo jejich obor.“

Vyprávěl jí, jak se probudil k vědomí, pohřbenýhlu

boko v popelu a bahně, jak se vyhrabal na povrch avy

dal se přes zničený měsíc a jak téměř znovu zemřel,kdy

by ho Sage nezachránil.

„A co se dělo potom?“ vyptávala se Elena dychtivě.

„Jak sis pak na všecko vzpomněl? A jak ses dostalzpát

ky na Zemi?“

„No,“ pomalu odpověděl Damon a věnoval jí jemný,

laskavý úsměv, „to je zvláštní příběh.“ Sáhl si do náprsní

kapsy kožené bundy a vytáhl úhledně složený bílýka

pesník. Elena zamrkala. Vypadal úplně stejně jako ten,

který jí podal ve snu. Damon si všiml jejího výrazu apo

usmál se víc, jako kdyby věděl, odkud ho zná. Kapesník

rozložil a ukázal Eleně jeho obsah.

V kapesníku byly uloženy dva prameny vlasů.Zná

mých vlasů, uvědomila si Elena. Obě si s Bonnií uřízly

vlasy a položily je na Damonovo tělo. Chtěly tak u něj

zanechat kousek sebe samých, protože nebylo v jejichsi

lách jeho tělo odnést s sebou ze zničeného měsíce. Nyní

před ní ležel jeden kudrnatý rusý pramen a jedenzvlně

ný zlatý, oba lesklé a zářivé, jako kdyby je právě někdo

Fantom  9

ustřihl z čerstvě umytých hlav, a ne přinesl ze světaplného padajícího popela.

Damon hleděl na ty prameny vlasů s výrazem, v němž

se mísila něha i trochu bázně. Elena si uvědomila, že u něj

ještě nikdy neviděla tak otevřený pohled plný naděje.

„Síly z hvězdné perly zachránily i je,“ prohlásil.„Nejdřív byly spálené skoro na popel, ale pak se postupně

zregenerovaly. Díval jsem se na ně, studoval je aopatroval a pak jste se mi začali vracet. Sage mě osloviljménem, které mi připadalo správné, ale nedokázal jsem si

o sobě vybavit nic jiného. Ale když jsem držel ty vlasy,

pomalinku jsem si vzpomněl, kdo jsi a čím jsmespolečně prošli, a na všechny ty věci, které...,“ odmlčel se,

„které jsem o tobě věděl a cítil. Pak jsem si vzpomněl

i na svoji malou červenku a potom už mě zaplavilyvzpomínky na všechno ostatní a zase jsem se cítil sám sebou.“

Pohlédl stranou a ovládl sentimentální výraz. Nasadil

svou obvyklou, chladně vyrovnanou tvář, jako kdyby se

zastyděl. Pak složil prameny vlasů opět do kapesníku,

který pečlivě uložil zpátky do kapsy u bundy.

„No,“ pokračoval energicky, „pak už šlo jen o to, aby

mi Sage půjčil trochu svého oblečení, pověděl mi, o co

jsem přišel, a poslal mě zpátky do Fell’s Church. Tak

jsem tady.“

„Vsadím se, že byl naprosto ohromený,“ usoudila Elena,

„a nadšený.“ Strážce brány mezi dvěma světy byl Damonův  Upíří deníky blízký přítel, vlastně jediný Damonův přítel, o kterém Elena věděla, tedy kromě ní. Damonovi známí bývalivětšinou spíš jeho nepřátelé nebo obdivovatelé než přátelé.

„Byl docela potěšený,“ připustil Damon.

„Takže ses právě dostal zpátky na Zem?“

Damon přikývl.

„No, tady jsi toho dost zmeškal,“ prohlásila Elena

a vyprávěla mu o událostech posledních dní. Začala tím,

jak se objevilo Celiino jméno psané krví, a skončilaCalebovou hospitalizací.

„No nazdar,“ Damon tiše hvízdl. „Ale musímpředpokládat, že problém je v něčem jiném, než že se můjmladší bráška chová ke Calebovi jako cvok, ne? Protože to

může být normální žárlivost, víš? Žárlivost byla vždycky

Stefanovou největší slabostí.“ Poslední větu pronesl se

samolibým úšklebkem a Elena ho jemně šťouchla loktem

do žeber.

„Neshazuj Stefana,“ napomenula ho a pro sebe se

usmála. Byl to tak dobrý pocit, znovu se dohadovat sDamonem. Opravdu to byl zase ten starý Damon: rozčilující,

neustále měnící nálady, prostě úžasný. Damon se vrátil.

Počkat. Ale ne. „Ty jsi taky v nebezpečí!“ vydechla

Elena, když si najednou uvědomila, že stále může být

v ohrožení života. „I tvoje jméno se objevilo, bylonapsané vodními rostlinami, které držely Meredith podvodou. Nevěděli jsme, co to znamená, protože jsme byli

Fantom  11

přesvědčení, že jsi mrtvý. Ale vzhledem k tomu, že jsi

naživu, to vypadá, že asi budeš dalším cílem útoku.“Od

mlčela se. „Pokud tedy to, jak jsi propadl tou dírou na

měsíci, nebyl už ten útok.“

„Nedělej si o mě starosti, Eleno. S tím útokem namě

síci máš asi pravdu, zřejmě to byla ‚nehoda‘ nachystaná

na mě. Ale ve skutečnosti to nebyly moc povedenépoku

sy, že ne?“ vyptával se Damon zamyšleně. „Skoro jako

kdyby se jejich původce ve skutečnosti moc nesnažil nás

připravit o život. Mám takovou představu o tom, co by

asi mohlo být příčinou těch potíží.“

„Opravdu?“ divila se Elena. „Prozraď mi to.“

Damon zavrtěl hlavou. „V tuhle chvíli je to jenomtu

šení,“ bránil se. „Nejdřív mě nech, abych si to nějakpo

tvrdil.“

„Ale Damone,“ namítala Elena, „dokonce i tušení je

mnohem víc, než jsme dokázali vymyslet my ostatní.

Pojď se mnou zítra ráno a řekni to všem, pak na tommů

žeme pracovat společně.“

„No jo,“ odpověděl Damon a demonstrativně se otřásl.

„Ty a já a Mutt a lovkyně upírů, taková úhlednáskupin

ka. Plus můj zbožný bratr a malá zrzavá čarodějka. Ata

ky stará čarodějka a jedna učitelka. Ne, já se chystám

ještě trochu pátrat sám. A navíc, Eleno,“ řekl naléhavě

a upřeně na ni pohlédl svýma tmavýma očima, „nesmíš

nikomu říct, že jsem naživu. Zvlášť ne Stefanovi.“  Upíří deníky

„Damone!“ protestovala Elena. „Ty si vůbec neumíš

představit, jak je Stefan zničený od té doby, co si myslí,

žes umřel. Musíme mu říct, že jsi v pořádku.“

Damon se hořce usmál. „Myslím, že skrytá částStefanovy duše je ráda, že jsem mimo hru. Nemá žádný důvod

přát si, abych tu byl.“ Elena vrtěla hlavou v rozhořčeném

protestu, ale on pokračoval. „Je to pravda. Ale možná

přišel čas, aby se mezi námi věci změnily. A proto mu

musím ukázat, že se dokážu změnit. Na každý pád není

možné, abych tuhle věc pořádně propátral, pokud budou

všichni vědět, že jsem tu. Prozatím o tom mlč, Eleno.“

Otevřela ústa k dalším protestům, ale umlčel ji rychlým,

vášnivým polibkem. Když ji pustil, pokračoval: „Zatím

mi to slib a já ti slíbím, že jakmile si to svoje tušeníověřím, můžeš moje znovuzrození oznámit světu.“

Elena pochybovačně přikývla. „Pokud si to doopravdy

přeješ, Damone, a pokud jsi přesvědčený, že je to nutné,“

odpověděla, „ale nejsem z toho nadšená.“

Damon vstal a pohladil ji po rameni. „Všechno teď

bude jinak,“ prohlásil. Shlédl k ní s vážným výrazem ve

tváři. „Nejsem stejný, jako jsem býval, Eleno.“

Elena znovu přikývla, tentokrát energičtěji.„Zachovám tvoje tajemství, Damone,“ slíbila.

Damon jí věnoval krátký úsměv a pak přeběhl třemi

kroky k otevřenému oknu. Vmžiku byl pryč a do noci

vylétl veliký černý havran.


2.

D

ruhý den ráno se Elena cítila lehká a plná

štěstí, jako kdyby jen ona jediná znalaobrovské, nádherné tajemství. Damon jepořád naživu. Včera večer byl v jejím pokoji.

Opravdu?

Zažila si toho už tolik, že tomu jen stěží dokázalavěřit. Vylezla z postele a všimla si, že venku jsou ještěčervánky, takže musí být hodně časně. Opatrně přistoupila

k oknu. Nebyla si jistá, co vlastně hledá, ale klesla na

kolena a bedlivě prohlížela podlahu.

Tady. Drobný úlomek zaschlého bláta na rozvrzané

podlaze, který komusi odpadl z boty. A tady na parapetu je

škrábanec od ptačích spárů. To Eleně jako důkaz stačilo.

Vstala, poskočila si radostí a nadšeně tleskla. Po tváři

se jí rozlil širokánský úsměv. Damon je naživu!


14  Upíří deníky

Zhluboka se nadechla a silou vůle se snažila přimět

obličej k neutrálnímu výrazu. Pokud má doopravdyudržet jeho tajemství – a předpokládala, že to bude muset,

když to nakonec slíbila –, bude se muset chovat, jako by

se nic nestalo. A věci opravdu stále nevypadají mocdobře, připomínala si. Když si zopakuje fakta, je jasné, že

zatím nemá co slavit.

Damonův návrat nijak nezměnil skutečnost, že nějaké

temné síly pronásledují Elenu a její přátele, ani že seStefan chová iracionálně a násilně. Při pomyšlení na Stefana

jí srdce malinko pokleslo, ale přesto cítila obrovskouvlnu štěstí. Damon je naživu!

A co víc, dokonce má představu, co se tu asi děje. To

je celý Damon ve své nejvíc rozčilující podobě – nechá si

ten nápad pro sebe a nesvěří se se svým tušením ani jí,

ovšem představuje větší naději, než jí byl schopennabídnout kdokoliv jiný. Možná se na konci tohohle tunelu

přece jenom začíná objevovat světlo.

Na Elenino okno dopadl oblázek.

Když vyhlédla ven, uviděla Stefana se shrbenýmirameny a rukama vraženýma v kapsách, jak ji pozoruje ztrávníku. Elena na něj mávla, aby zůstal, kde je, hodila na sebe

džíny, bílý krajkový top a boty a vyrazila za ním dolů. Na

trávě byla ještě rosa, takže za Elenou zůstávala zelenástoa. Ranní chlad už pomalu nahrazoval žár letního dne.

Elena cestou ke Stefanovi zpomalila. Vlastněnevěděbr />

Fantom  15

la, co mu má říct. Od včerejšího večera pokaždé, když

pomyslela na Stefana, viděla, jak Calebovo tělo letívzduchem, a slyšela to hrozné křupnutí, když dopadl namramorový pomník. Nedokázala si pomoci, viděla předsebou i Stefanův divoký hněv, když zaútočil – přestože si

Damon byl jistý, že k tomu Stefan musel mít skutečný

důvod. Damon. Jak vůbec dokáže zabránit Stefanovi,

aby zjistil pravdu o svém bratrovi?

Z bolestného výrazu ve Stefanově tváři poznala, že

vycítil její obavy. Vztáhl k ní ruku. „Já vím, ženerozumíš tomu, proč jsem včera udělal to, co jsem udělal,“ řekl

jí. „Ale je tu něco, co musíš vidět.“

Elena se zastavila, ale jeho vztaženou ruku nepřijala.

Tvář mu ještě více posmutněla. „Řekni mi, kam jdeme,“

vyzvala ho.

„Musím ti ukázat, co jsem našel,“ opakoval Stefantrělivě. „Až tam dojdeme, všecko pochopíš. Prosím,Eleno. Nikdy bych ti neublížil.“

Elena na něj hleděla s úžasem. Věděla naprosto jistě,

že Stefan by jí nikdy nedokázal ublížit.

„Tak dobře,“ souhlasila. „Počkej tu ještě chviličku.

Hned budu zpátky.“

Nechala Stefana stát na trávníku v ranním slunci

a vrátila se do tichého domu. Všichni ostatní ještěspali – rychlý pohled na hodiny v kuchyni jí prozradil, že

je sotva šest hodin. Naškrábala vzkaz pro tetu Judith, že


16  Upíří deníky

jde se Stefanem na snídani a že přijde později. Vzala si

kabelku, zaváhala a přesvědčila se, že v ní stále ještě je

uschlá snítka sporýše. Ne že by si myslela, že by jí snad

Stefan něco udělal... ale nikdy neškodí být připravená.

Když vyšla z domu, Stefan ji odvedl k autu, které měl

zaparkované před domem, otevřel jí dveře a počkal, než

si zapne pás.

„Jak je to daleko?“ vyptávala se Elena.

„Moc ne,“ odpověděl stručně. Elena se dívala, jak řídí,

a přitom postřehla, že se mu v koutcích očí udělalyustarané vrásky, ústa měl nešťastně svěšená a ramenanapjatá. Přála si ho obejmout a utěšit, rukou ty vrásky kolem

očí uhladit... ale vzpomínky na výraz zuřivého hněvu

v jeho tváři jí v tom bránily. Nedokázala se přimět, aby

tu bariéru mezi nimi prolomila.

Nejeli nijak dlouho, když Stefan odbočil do slepéulice vedoucí k drahým vilám.

Elena se předklonila. Přijížděli k velikému bílémudomu, před kterým se rozkládala prostorná veranda na

sloupkách. Tuhle verandu znala. Po ukončení prvního

ročníku seděli s Mattem tady na schodech, dívali se, jak

vychází slunce, a přitom byli ještě oblečení veslavnostních šatech z plesu. Skopla tenkrát saténové střevíčky

a opřela si hlavu o Mattovo rameno ve smokingu. Ospale

poslouchala hudbu a hlasy doléhající z afterparty v domě

za nimi. Byla to noc z úplně jiného života.

Fantom  17

Pohlédla na Stefana vyčítavým pohledem. „Tohle byl

dům Tylera Smallwooda, Stefane. Nevím, co máš vplá

nu, ale Caleb tady není. Je v nemocnici.“

Stefan si povzdechl.„Já vím, že tu není, Eleno. Jeho

teta a strýc tu taky nejsou, a to minimálně několik dní.“

„Jsou mimo město,“ odpověděla Elena automaticky.

„Teta Judith s nimi včera mluvila.“

„To je dobře,“ prohlásil Stefan rozhodně. „V tompří

padě jsou v bezpečí.“ Vrhl ustaraný pohled na obě strany

ulice. „Jsi si jistá, že Caleba dneska z nemocnicenepro

pustí?“

„Ano,“ prohlásila Elena ledově. „Na to má přílišváž

ná zranění. Nechají si ho tam na pozorování.“

Vystoupila z auta, zavřela dveře a vydala se keSmall

woodovic domu. Ani se neohlédla, jestli ji Stefannásle

duje.

Vmžiku ji dohnal. V duchu proklela jeho upíří reflexy

a vykročila rychleji.

„Eleno,“ oslovil ji a postavil se před ni, takže semuse

la zastavit. „Zlobíš se, že se snažím zajistit ti bezpečí?“

„Ne,“ odsekla kousavě, „zlobím se, že jsi skoro zabil

Caleba Smallwooda.“

Stefanův obličej zesmutněl vyčerpáním a lítostí aEle

na se okamžitě začala cítit provinile. Ať už se seStefa

nem děje cokoliv, potřebuje ji. Ale ona prostě neví, jak

naložit s násilnickou stránkou jeho povahy. Zamilovala  Upíří deníky

se do Stefana pro jeho poetickou duši, pro jeho něhu. To

Damon byl ten nebezpečný. Nebezpečnost sluší mnohem

líp Damonovi než Stefanovi, ozval se vnitřní hlásek a Elena nemohla popřít pravdivost jeho slov.

„Prostě mi ukaž, co jsi chtěl, abych viděla,“ vyzvala

ho nakonec.

Stefan si povzdechl, otočil se a vedl ji po příjezdové

cestě. Očekávala, že se vydá ke vchodovým dveřím, ale

on zatočil kolem domu směrem k malému zahradnímu

domku na zadním dvorku.

„To je kůlna na nářadí?“ zeptala se Elena žertovně.

„Máme snad krizovou situaci ohledně sekání trávníku,

kterou musíme vyřešit ještě před snídaní?“

Stefan ignoroval její vtipkování a vydal se ke dveřím

domku. Elena si všimla, že visací zámek, jenž uzavíral

dvojité dveře, je rozlomený na kusy. Oblouk kovu bezužitku visel z petlice. Evidentně se sem Stefan vloupal už dřív.

Elena ho následovala dovnitř. Po jasném, křišťálově

čistém ranním slunečním svitu v příšeří uvnitř nejprveneviděla nic. Postupně se jí zrak přizpůsobil a dokázalarozeznat, že stěny jsou pokryté jakýmisi papíry. Stefanotevřel vstupní dveře o něco víc, aby dovnitř mohlo světlo.

Elena hleděla na papíry na zdech a pak prudce ucukla

a zalapala po dechu. To první, co dokázala rozeznat, byl

snímek její vlastní tváře. Strhla papír se zdi a prohlédla

si ho důkladněji. Byl to výstřižek z místních novin, kde


Fantom  19

byla vyfotografovaná ve stříbrných šatech, jak tancuje se

Stefanem. Popisek pod obrázkem říkal: „Královna plesu

střední školy Roberta E. Leea Elena Gilbertová a její

partner Stefan Salvatore.“

Královna plesu? Navzdory vážnosti situace se jí rty

roztáhly v úsměvu. Zakončila střední školu opravdu

v plném lesku, že?

Sundala další výstřižek a úsměv jí z tváře zmizel.Ten

hle ukazoval rakev, se kterou nosiči kráčejí deštěm, ako

lem postávají truchlící. V davu Elena rozeznávala tetu

Judith, Roberta, Margaret, Meredith i Bonnie sestaže

nými rty a tvářemi zbrázděnými slzami. Zde popisek

oznamoval: „Město truchlí nad studentkou střední školy

Elenou Gilbertovou.“

Elena bezděky zaťala ruce v pěst a výstřižekzmačka

la. Obrátila se a pohlédla na Stefana. „Tohle by tunemě

lo vůbec být,“ prohlásila a v hlase jí zazněl náznakhys

terie. „Strážkyně minulost změnily. Neměly by existovat

žádné novinové výstřižky ani nic jiného.“

Stefan jí upřený pohled vracel. „Já vím,“ souhlasil.

„Přemýšlel jsem o tom a to nejlepší, na co dokážu přijít,

je, že Strážkyně možná jen změnily mysli lidí. Nikdota

dy nevidí žádné důkazy o událostech, které jsme chtěli

vymazat. Vidí jenom to, co podporuje jejich novévzpo

mínky, vzpomínky na normální malé město a partunor

málních teenagerů. Prostě další školní rok.“


20  Upíří deníky

Elena zamávala novinami. „Ale proč je tu teda tohle?“

Stefan jí tichým hlasem odpověděl: „Možná tonezafungovalo na každého. Našel jsem Calebův blok, kde mánaškrábaných pár poznámek, a podle nich to vypadá, jako

kdyby si pamatoval dvě odlišné verze událostí. Poslechni

si tohle.“ Stefan zalistoval hromádkou papírů na podlaze

a vytáhl blok. „Píše tu: Ve městě teď potkávám dívky,

o kterých vím, že jsou mrtvé. Byly tady nějaké nestvůry.

Město bylo zničeno a my jsme uprchli dřív, než ty potvory

mohly dostat i nás. Ale teď jsem zpátky a vypadá to, že

jsme nikdy neutekli. A nikdo jiný kromě mě si nicnepamatuje. Všechno je normální – žádné příšery, žádná smrt.“

„Hmm,“ Elena si od něj půjčila blok a zalistovalastránkami. Caleb tam měl i seznamy. Vickie Bennetová,Caroline, ona sama. Všichni, kdo umřeli. Každý, kdo se nějak

lišil v dnešním světě a v tom minulém. Byly tampoznámky, co si o nich pamatoval – jak si myslel, že Elena jemrtvá, i to, co se dělo nyní. Obrátila několik stran a oči se

jí rozšířily překvapením. „Stefane, poslouchej. Tyler mu

o nás vyprávěl. ‚Tyler se bál Stefana Salvatora. Myslel si,

že zabil pana Tannera a že je na něm cosi divného, cosi

nadpřirozeného. A taky si myslel, že Elena Gilbertová

a její kamarádky jsou v tom, co se tu děje, nějak zapletené.‘

A pak je tu hvězdička, která odkazuje na to, že pan Tanner

zemřel v jedné linii vzpomínek a žije v té druhé.“ Elena

chvatně listovala dalšími stránkami. „Vypadá to, že sezaFantom  21

měřil na nás jako na příčinu těch změn. Domyslel si, že jsme ve středu všeho dění. Protože my jsme ti, kdo sezměnili nejvíc – kromě obětí kitsune a upírů – a protože věděl, že Tyler nás podezíral. Viní nás z Tylerova zmizení.“

„Dvě linie vzpomínek,“ zopakoval Stefan a mračil se.

„A co když Caleb není jediný, kdo si pamatuje oběreality? Co když nadpřirozené bytosti nebo lidé citliví na

nadpřirozené vlivy nebyli tím zaklínadlem ovlivněni?“

Elena ztuhla. „Margaret – pořád jsem si dělalastarosti, jestli si náhodou něco nepamatuje. Vypadala takrozrušeně, když mě poprvé viděla. Vzpomínáš si, jak sepořád bála, jestli se vrátím? Myslíš, že kromě vzpomínek

od Strážkyň si taky pamatuje, jak jsem zemřela?“

Stefan zavrtěl hlavou. „Já nevím, Eleno. Máš nějaký

důvod si myslet, že Margaret je ještě něco jiného neždokonale normální malá holčička? Malé děti se dokážou

chovat velmi dramaticky, aniž by k tomu měly skutečný

důvod. Margaret má hodně vyvinutou představivost.“

„Já nevím,“ odpověděla Elena bezradně. „Ale pokud

Strážkyně jenom překryly staré vzpomínky novými,vysvětlovalo by to, proč byl můj starý deník stále schovaný

v mém pokoji, kde jsem ho nechala, a je v něm zapsáno

všechno, co se přihodilo, než jsem odešla z domova.

Takže ty si myslíš, že Caleb má podezření, že se něco

děje, protože přece jenom je to vlkodlak?“

„Jen se podívej,“ řekl Stefan a ukázal po domku.


22  Upíří deníky

Elena poprvé zaznamenala interiér jako celek – i to,

co z toho vyplývá. Její snímky. Snímky Bonnie aMeredith. Dokonce snímky ubohé Caroline od povýšenézelenooké debutantky až po ponurou polopříšeru sobrovským těhotným břichem, kde nosila Tylerovo... dítě?

Štěně? Elena si v šoku uvědomila, že si na Carolinenevzpomněla celé dny. Je ještě pořád těhotná? Mění se ve

vlkodlaka, protože nosí Tylerovo dítě? Ve Fell’s Church

byla vždycky spousta vlkodlaků, vzpomněla si Elena.

A jsou to mocní a významní vlkodlaci. Jestli se něconezměnilo a jestli si jejich smečka opravdu pamatujevšechno, nebo skoro všechno, pak zřejmě zatím hrají o čas.

V pokoji nebyly jenom výstřižky, ale i originályfotografií. Všimla si obrázku, který Caleb pořídil přes okno

penzionu – Elena se na něm vzrušeně předkláněla vhovoru s Meredith, která držela svoji smrtící bojovou hůl.

Podle oblečení usoudila, že to bylo vyfotografováno

hned poté, co vyzvedli na nádraží Alarica a Celii. Caleb

nejen že v posledních několika měsících zkoumal dvělinie vzpomínek, ale také špehoval Elenu a její přátele.

Pak si všimla i něčeho dalšího. Ve vzdálenějším rohu

stála na podlaze veliká kytice růží. „Co to...?“ podivila

se Elena a natáhla se po nich. A vtom to uviděla. Okolo

růží byl nakreslený pentagram. A kolem pentagramubyly rozmístěné fotografie – ona, Bonnie, Meredith, Matt,

Stefan, Damon.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist