načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Univerzita výjimečných - Odveta - Joelle Charbonneau

Kniha: Univerzita výjimečných - Odveta
Autor:

Cia byla vybrána mezi elitu. Studuje na universitě v Tosu a má se stát jednou z těch, kteří povedou válkou zničenou zemi. Své schopnosti ale musí prokázat dřív, než si myslela. ...
Kniha teď bohužel není dostupná.

»hlídat dostupnost

hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2% 90%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: FRAGMENT
Rok vydání: 2017-09-05
Počet stran: 268
Rozměr: 135 x 203 mm
Úprava: 267 stran
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: z anglického originálu Graduation day přeložila Alžběta Kalinová
Vazba: brožovaná lepená
Doporučená novinka pro týden: 2017-36
ISBN: 9788025333099
EAN: 9788025333099
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Cia byla vybrána mezi elitu. Studuje na universitě v Tosu a má se stát jednou z těch, kteří povedou válkou zničenou zemi. Své schopnosti ale musí prokázat dřív, než si myslela. Povstalci totiž intrikují proti kruté a vychytralé vládě a Svaz národů se ocitá na pokraji občanské války. Cia má možnost chopit se vedení a postavit se na stranu pravdy, tváří v tvář nebezpečí a podvodům. Uvědomuje si, že její rozhodnutí ovlivní životy těch, které má ráda. Přesto však smrtelně riskuje a sází vše na loajalitu svých nevyzpytatelných spolužáků…

Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

112 113
Kapitola 9
ZASLECHLA JSEM, JAK ten někdo zaklel. Musel o té domluvené
schůzce vědět a sledovat mě. Ale proč? To jsem sice nevěděla, ale byla
jsem si celkem jistá, že to ani vědět nechci.
Běžela jsem tak rychle, až mi krev pulzovala v uších. Pryč od
neznámého, který uháněl hned za mnou. Pryč od východu. Pryč
od téměř jistého konce cesty, na niž jsem se málem ještě ani
nevydala.
Dupání jako by se ke mně zezadu přibližovalo. Letěla jsem
kolem velkých ocelových nosných sloupů dál chodbou, která se
začala stáčet doleva. Jsem sice rychlá, ale ten, kdo mě honil, byl
rychlejší. Navíc to tam pravděpodobně znal daleko lépe než já.
Byla jsem v nevýhodě, pokud si však můj pronásledovatel myslel,
že se vzdám bez boje, tak se tedy spletl.
Batoh mi skákal na zádech, až mě to vyvedlo z rovnováhy,
a musela jsem si přitáhnout bederní pás, aby lépe držel. Prchala
jsem okolo různých dveří. Za každými z nich jsem se mohla
schovat, jenomže kdyby ty, které bych zvolila, byly zamčené, můj
pronásledovatel by mě dohnal.
Koutkem oka jsem napravo zahlédla schodiště a rozběhla se
přímo k němu. Cestou do schodů mi úplně hořely svaly. Když
jsem vyběhla první patro, troufla jsem si se letmo ohlédnout.
Tmavé vlasy. Bílá bunda. Naštvaný výraz. Probodával mě pohledem.
Něco na tom klukovi mi bylo povědomé. Kdybych měla čas se
zastavit a zamyslet se, možná bych si ho dokázala nějak zařadit, ale
v tu chvíli mi to, co jsem zahlédla, stačilo. Neměl zbraň a byl o půl
patra níž. To první mi dalo dosud chybějící výhodu. Z toho
druhého jsem ale usoudila, že pokud budu chtít jeho nedostačující
obrany využít, budu muset ještě přidat.
Zadýchaně jsem běžela schod po schodu dál nahoru a přitom
si rozepínala batoh. Prsty jsem nahmatala dřevěnou rukojeť
zbraně, odjistila ji a vystřelila.
On uskočil doleva, zakopl a s žuchnutím se skutálel ze schodů.
To mě potěšilo a rychle jsem běžela dál chodbou doleva. Sice jsem
se netrefila, ale dotyčný naštvaně a bolestně zaklel, z čehož jsem
usoudila, že už nebude tak rychlý jako předtím. V nic jiného jsem
ani nemohla doufat. Zasáhnout v pohybu pohyblivý terč
vyžaduje daleko lepší mušku, než mám já. Něco trefit dokážu leda tak
náhodou. To můj pronásledovatel ovšem nevěděl. Naopak se teď,
když věděl o mé zbrani, musel pohybovat opatrněji.
Ohlédla jsem se a zjistila, že už schody vyběhl. Znovu jsem
vystřelila. Kulka tentokrát zasáhla podlahu někde před ním a on padl
k zemi, zatímco já běžela dál. Dál točitou chodbou. Dál a dál. Ještě
jednou jsem se otočila a vystřelila, abych se ujistila, že zůstane vzadu,
a pak jsem se rozběhla ke schodišti vedoucímu zpět do přízemí. Když
budu mít štěstí, říkala jsem si, najdu nějaký odemčený východ a
zmizím odtud. A když ne, zjistím, jak dobrý jsem vlastně střelec.
Už jsem skoro nemohla popadnout dech. Všechny svaly mě
palčivě bolely. Po zádech mi stékal pot. Uháněla jsem po schodech dolů.
Jedno patro.






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist