načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Umění války - Sun-C' Vít Vojta

Umění války

Elektronická kniha: Umění války
Autor: Sun-C'; Vít Vojta

Pojednání Mistra Suna Umění války je nejstarší knihou o strategii boje v dějinách lidstva. Už dva a půl tisíce let představuje pramen inspirace jak pro generály a politiky, tak pro ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  129
+
-
4,3
bo za nákup

hodnoceni - 69.3%hodnoceni - 69.3%hodnoceni - 69.3%hodnoceni - 69.3%hodnoceni - 69.3% 77%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » BIZBOOKS
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2014
Počet stran: 208
Rozměr: 22 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: 1. vyd.
Spolupracovali: překlad a komentář Vít Vojta
Skupina třídění: Management. Řízení
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Brno, BizBooks, 2014
ISBN: 978-80-265-0296-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Pojednání Mistra Suna Umění války je nejstarší knihou o strategii boje v dějinách lidstva. Už dva a půl tisíce let představuje pramen inspirace jak pro generály a politiky, tak pro manažery a podnikatele. Ve světě byznysu je přece vítězství (podobně jako ve válce) vždy až na prvním místě. Vydání, které držíte v rukou, je výjimečné tím, že starobylé pojednání přímo z čínského originálu přeložil sinolog Vít Vojta a každou kapitolu doplnil aktuálním komentářem zaměřeným na to, jak strategie Umění války využít v podnikání. Kniha obsahuje i čínský originál. Velikost díla Mistra Suna spočívá v jasné a komplexní metodě, spojující politickou a ekonomickou strategii, pravidla budování týmu a obchodní soutěže. Strategie vhodné pro řízení podniků nebo podnikání vycházející ze starověkého čínského spisu Umění války.

Popis nakladatele

Pojednání Mistra Suna Umění války je nejstarší knihou o strategii boje v dějinách lidstva. Už dva a půl tisíce let představuje pramen inspirace jak pro generály a politiky, tak pro manažery a podnikatele. Ve světě byznysu je přece vítězství (podobně jako ve válce) vždy až na prvním místě. Vydání, které držíte v rukou, je výjimečné tím, že starobylé pojednání přímo z čínského originálu přeložil sinolog Vít Vojta a každou kapitolu doplnil aktuálním komentářem zaměřeným na to, jak strategie Umění války využít v podnikání. Kniha obsahuje i čínský originál.

Velikost díla Mistra Suna spočívá v jasné a komplexní metodě, spojující politickou a ekonomickou strategii, pravidla budování týmu a obchodní soutěže. Má hluboký přesah a nečekanou aktuálnost. Proto se dnes Mistr Sun stává nástrojem harvardské výuky MBA a vzdělávání úředníků a lidí aktivních ve společenské organizaci. Jeho učení totiž opravdu funguje.

Vít Vojta
je sinolog a právník. Vlastní společnost VIT Consulting, která poskytuje právní a ekonomické poradenství zaměřené na čínský a asijský trh. Má dlouholeté zkušenosti se zakládáním a vedením obchodních zastoupení a společností v Číně a Hongkongu. V minulosti organizoval obchodní a poznávací mise do ČLR a východní Asie, vedl průzkumy trhu a přípravy obchodních strategií. Jako znalec jazyka a prostředí doprovází státní návštěvy a tlumočí vrcholným státním představitelům České republiky.
(využití válečných strategií v byznysu)

Předmětná hesla
Sunzi, 544 př. Kr.-496 př. Kr.
Vojenská strategie -- starověká Čína -- 6.-5. století př. Kr.
Podnikání
Management
Strategický management
Konkurenceschopnost
Úspěch v podnikání
Zařazeno v kategoriích
Sun-C' Vít Vojta - další tituly autora:
Mistr Sun a umění obchodu Mistr Sun a umění obchodu
Umenie vojny Umenie vojny
Umění války -- Komiksová adaptace Umění války
 
K elektronické knize "Umění války" doporučujeme také:
 (e-book)
Akciové investice Akciové investice
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Sun-c ́

Vít Vojta

Umění války

Využití válečných strategií v byznysu

BizBooks

Brno

2014


Umění války

Využití válečných strategií v byznysu

Sun-c ́, Vít Vojta

Překlad a komentář: Vít Vojta

Obálka: Pavel Ševčík

Ilustrace: Josef Fraško

Odpovědná redaktorka: Lenka Čížková

Technický redaktor: Jiří Matoušek

Objednávky knih:

www.albatrosmedia.cz

eshop@albatrosmedia.cz

bezplatná linka 800 555 513

ISBN 978-80-265-0296-8

Informace o knihách z nakladatelství BizBooks:

www.bizbooks.cz

www.facebook.com/NakladatelstviBizBooks

www.twitter.com/BizBooks_knihy

© Vít Vojta, 2014.

Vydalo nakladatelství BizBooks v Brně roku 2014 ve společnosti Albatros

Media a. s. se sídlem Na Pankráci 30, Praha 4. Číslo publikace 18 857.

© Albatros Media a. s. Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace

nesmí být kopírována a rozmnožována za účelem rozšiřování v jakékoli

formě či jakýmkoli způsobem bez písemného souhlasu vydavatele.

1. vydání


Obsah

Prolog 4

Úvod 6

1

ROZVAHA 19 2

PŘÍPRAVA VÁLKY 35 3

DŮMYSLNÝ ÚTOK 47 4

FORMACE 57 5

POSTAVENÍ 67 6

PRÁZDNOTA A PLNOST 79

7

VÁLEČNÉ ZÁPOLENÍ 91 8

DEVATERO PROMĚN 101 9

POHYB VOJSKA 109

10

PROJEV KRAJINY 119

11

DEVATERO KRAJIN 129

12

ÚTOK OHNĚM 149

13

UŽITÍ VYZVĚDAČŮ 157

Závěrečné shrnutí 165

Použitá literatura 169

Příloha: původní text Umění války v čínském jazyce 171


4

Prolog

Roku 512 před naším letopočtem došlo

k setkání dvou mimořádných mužů, když

král Che Lū, tehdy v plné síle a nejlepších

letech, přijal mladého učence Sun Wu

k první audienci.

Král byl muž silné vůle a veliké prozíravos

ti. Na královskou rohož usedl teprve před třemi lety, po úspěšném převratu, v němž během královské hostiny, nožem ukrytým v dušené rybě, stihl jeden z jeho spiklenců zavraždit dosavadního vladaře, než byl sám sťat strážci. Nový král přijal jméno Che Lū (vládl 514–496 př.  n.  l.) a  během tří let východní stát Wu stabilizoval. Jeho vláda byla pevná, pokladna plná a armáda připravená na nevyhnutelný střet s mocným západním sousedem, státem Čchu. Král se jako moudrý vládce obklopoval schopnými, protože hlupáky se obklopují zase jen hlupáci. A tak mu jeho hodnostář Wu C‘-sū představil mladého génia. Sun Wu (asi 535 – asi 470 př. n. l.) měl tehdy asi jen přes dvacet let. Pocházel z rodu vysokých aristokratů, jeho děd byl vítězným generálem a otec ministrem ve státě Čchi. Dostalo se mu osobního jména Wu Ⴖ, což sice znamená boj, ale podstatné sdělují dvě grafi cké části znaku: zastavit ፻, sudlice ࢨ, protože bojová způsobilost má přece sloužit k potlačení násilí a zastavení válek! Sun Wu byl odmalička mimořádný talent, přemýšlivý, rád studoval a více než většina chlapců žil válečnictvím. Nejraději četl a byly to

4


5 hlavně knihy vojenské, jejichž bambusových smotků měl děd plnou studovnu. Vypráví se, že se jednou u věty „Největším úkolem státu jsou obětní rituály a  válečnictví, proto je nutné je studovat“ před učitelem pozastavil: „Jak lze považovat obětování za hlavní úkol státu, rovný válečnictví? Teprve to je zapotřebí důkladně studovat!“ Než dosáhl Mistr Sun dospělosti, jeho rodný stát Čchi se propadl do politické krize, čtyři významné rody soupeřily o moc a nebezpečí prudce narůstalo. Proto se Mistr Sun rozhodl odejít; osud jej zavedl do státu Wu, kde strávil další roky prací na svém díle „O  umění válečném“. Během života na okraji sídelního města se mladý Mistr Sun seznámil s  místním hodnostářem Wu C‘-sū, přistěhovalcem ze státu Čchu. Stali se důvěrnými přáteli a  starší Wu C‘-sū (559–484 př. n. l.), sám vynikající politik a stratég, mladého Mistra Suna představil králi. Tak tu teď seděli, král, tedy domácí pán, podle starých zvyklostí v čele audienčního sálu a host, mladý Mistr Sun, jemu napravo. Mistr Sun mohl být neklidný, vždyť setkání rozhodovalo o jeho kariéře a životě. Nejspíše se tahal za řídkou mladickou bradku, svíraje v  rukou svazek bambusových destiček, popsaných jeho strategií, a vyčkával, co řekne král. Král i Mistr Sun si toho tenkrát asi řekli hodně. Ale podstatné bývají skutky. Mistr Sun získal velení vojska Wu a v mnohaletých taženích porazil sousední státy. Stát Wu se nakrátko stal hegemonem velké oblasti. Ale historie je prchavá... a věčně pryč... Důležitější než ta zapomenutá vítězství a  pár košilatých příběhů od upovídaných kronikářů je fungující systém strategie Mistra Suna. Největším, co zbylo z  toho dávného setkání, je tak jeho geniální strategie války, použitelná pro byznys i veškeré lidské konání!

5


6

Úvod

„Umění války“ je nejstarším dochovaným válečným pojednáním. Cituje se v  něm jiný, starší spis o  válečnictví. Ten však navěky zmizel, jako mnohé další. Starověké záznamy na bambusových destičkách, papyru, tkanině či hliněných tabulkách podléhaly tak snadno zubu času. Kromě odolného nosiče starověkého textu se muselo splnit i následující:

přetrvání civilizace, ve které dílo vzniklo a která jej nesla dál

přetrvání smyslu díla, aby se vytvářely další opisy a komentáře

přijetí do místního kodexu vybrané klasické literatury; ten byl

v  Číně vytvořen za dynastie Chan, několik staletí po Mistru

Sunovi Věk čínské civilizace je téměř pět tisíc let. Čínské písmo je staré tři a půl tisíce let a dílo Mistra Suna se traduje téměř dva a půl tisíce let. Koncepce Mistra Suna se tedy nedochovala historickou náhodou, její nadčasovost byla zřejmá od počátku. Mistr Sun byl myslitel bystrého úsudku, který své dílo nikdy neuzavřel a po celý život na něm pracoval. Byl také slavný vojevůdce, prosadil se ve službách východočínského státu Wu následujícím:

opakovaně porazil mnohonásobnou přesilu

zvítězil ve více taženích

byl úspěšný v delším časovém horizontu


7

Protože vynikl aplikací své koncepce, byl jeho spis oblíben, studován, opisován a  komentován po celou čínskou historii. Tím vzniklo více psaných verzí „Mistra Suna“ s řadou rozdílů v textu. Ještě větší jsou rozdíly v chápání jeho práce. Dílo v dochovaných verzích má několik zvláštností:

je psáno archaickým čínským jazykem

je nejspíše o celé generace mladší než Mistr Sun

je otevřenou koncepcí a návodem, nevnucujícím jediné dogma

má široké uplatnění, mimo válečnictví našlo oblibu v  obchodní

a politické soutěži, lze jej užít v jakémkoliv lidském projektu či díle Archaický čínský jazyk je zcela nekompatibilní s  moderními evropskými jazyky. Čeština není výjimkou, nepomůže ani snaha o  archaický jazyk Bible kralické nebo dramatický literární útvar. Naopak to odradí část současné čtenářské obce, o  jejíž přízeň je nutné bojovat. Plynulé čtení klasické čínštiny zvládá sotva stovka Čechů, to je na tvorbu a tisk lingvistické monografi e příliš málo. Také proto je tato práce určena široké čtenářské veřejnosti, která nezná čínský jazyk a vůbec se u ní neočekává znalost klasické čínštiny. Na druhé straně je velká část myšlenek bez jazykového výkladu nepochopitelná a nedostupná. Proto je za každou kapitolou umístěn výklad jazykových termínů a  historických souvislostí. Netrpělivý čtenář jej může přeskočit, hloubavý pročíst, prostudovat a promyslet, kolegy sinology vítám k analýze. Tato práce je tedy interpretací Mistra Suna, stěžejní je její výkladová část, spojující strategickou koncepci s především podnikatelský


8

mi otázkami a záměry. Každá ze třinácti kapitol začíná původním

překladem Mistra Suna do českého jazyka, se snahou o  věrnost

původnímu textu, s  minimálním doplňováním zamlčených vý

znamů a slov. Klasický čínský jazyk, záznam starověkého čínského

myšlení, však užívá zhuštěný zápis a  množství „prázdných, po

mocných“ gramatických slov, náznaků a  zámlk, které obklopují

hlavní sdělení. To bývá doplněno jazykovými obrazy a analogiemi.

Klasické texty se psaly, aby byly memorovány a  recitovány. Mají

svůj rytmus, jako verš nebo píseň. Studující si je vrývali do paměti,

prezentovaly se recitací, deklamací v předepsaném rytmu. Šlo tedy

o zajímavou kombinaci písma, zvuku a významu. Je to nádherné,

kreativní a inspirující. Ale přináší to obrovské problémy s překla

dem a s určením hranice slova a věty.

Abych si mohl dovolit zpracovat Mistra Suna, prostudoval jsem

a  porovnal asi tucet jeho zpracování, především v  dílech součas

ných čínských autorů, které zahrnují původní text, analýzu termí

nů a fi nální interpretaci v současné čínštině. Prošel jsem také něko

lik anglických verzí, ze kterých vychází většina existujících českých

překladů a výkladů. Porovnání uvedených prací ukazuje, že skoro

v každé kapitole je nějaké objektivně nejednoznačné, „bílé“ místo,

jehož smysl je třeba odhadnout. Odhad je vždy subjektivní, byť se

usiluje o  jeho zapadnutí do  celkového kontextu. Potěšující je, že

jazykově mnohoznačná vyjádření se vyskytují spíše v podružném,

spojujícím toku sdělení, nejde v  nich o  zásadní myšlenky. Proto

spor o dokonalý překlad tam či onde nedává smysl, naopak spíše

strhává k malosti a žabomyším válkám nepatrného užitku.

Starověký text Mistra je tak třeba sledovat po jeho hlavní ose, chy

tat koncepci a  inspiraci. Jak jej opravdu staří učenci četli a  inter


9

pretovali, se už nedovíme. Současní čínští znalci mají sklon pře

vádět starý text do přílišného detailu moderního čínského jazyka.

Mistra Suna tak zbytečně zužují a čtenáře vedou příliš za ručičku,

ale takové je kolektivní vzdělávání současné Číny, takový je způsob

výkladu v Číně asi již od nepaměti. Snad je to i tím, že většina lidí

je přirozeně povrchnějších a  jednodušších a  potřebují to. U  těch

chytřejších se předpokládá, že na přesah přijdou sami. Západní

učenci mají zase problém s „prázdnými slovy“ a vzletností starých

čínských textů, to naše rácio nás pořád nutí brát všechno doslova,

hledat jasnou strukturu, hmatatelnou stopu a jednotný systém. Tak

má západní pojetí bohužel jistou topornost. Jako když se západní

hráč šachu potká s čínskou šachovou hrou, je sice podobná, ale je

v ní tolik nezvyklé prázdnoty, že její zvládnutí je velmi obtížné.

Třináct kapitol Mistra Suna vytváří provázaný celek a učí krok za

krokem systému strategie. Současně je však každá kapitola esejí

sama o sobě, řeší svá hlavní a vedlejší témata. Mistr Sun je mistrem

pronikavého myšlení a  jasných systémových opatření. Jeho jazyk

je úsporný až lakonický, proto jsem se snažil i překlad vytvářet po

verších, a pokud to šlo, nepřidávat.

Čína Mistra Suna

Politicky rozdrobená starověká Čína byla složitá. Usedlé rolnictví,

založené na rozsáhlých zavlažovacích systémech, vytvořilo už před

třemi tisíci lety ve středním a dolním povodí Žluté a Dlouhé řeky

lidnatá centra. Státy sílily a osídlení houstlo.

Před dvěma a půl tisíci lety mezi etnicky a kulturně příbuznými státy

rostlo napětí. Byl konec formální hegemonii státu Čou, podle které

byla zjednodušeně pojmenována celá epocha na dynastii Čou (1046–


10

256 př. n. l.). Území o rozloze poloviny Evropy bylo plné soupeřících

států a státečků. Prosazovaly své zájmy, spojovaly se do aliancí a vstu

povaly do zničujících válek. Tradičně se hovoří o  soupeření sedmi

nejsilnějších států, ústící nakonec ve velké sjednocení Číny státem

Čchin, proto se období říká doba Válčících států (475–221 př. n. l.).

Podmínkou přežití říše byl strategický nadhled a schopnost předjí

mání alternativ vývoje. Náročná doba byla jako kovolitcova výheň,

odlévající starověké fi lozofi cké školy a státní systémy. Mezi nimi je

dodnes nejuznávanější učení sociologa a  zakladatele teorie státu

a práva, Mistra Konfucia. Jeho mladším současníkem je náš Mistr

Sun. Nepřišel s koncepcí řízení společnosti a státu jako Konfucius.

Nedal Číně tao a jeho mysterium jako Starý Mistr Lao-c ́. Nevyna

šel ani cestu z utrpení, jak v jeho době, o pět tisíc kilometrů dále,

činil Siddhárta Buddha.

Mistr Sun přišel s  odlišným životním dílem. Jeho krátká práce,

třináct kapitol tzv. „Ping-fa“, je strategickou metodologií obhájení

vlastní existence v silně konkurenčním prostředí. Své dílo a meto

du nazval „Ping-fa“, což můžeme přeložit jako „Umění válečné“,

„Strategie“ nebo třeba šířeji jako „Principy soupeření“.

„Ping“ znamená zbraň, vojenské náčiní, vojáky či armádu. „Fa“ tu

znamená principy, techniky, metodiku, naznačuje, jak na to. Učí,

jak založit a  realizovat svůj plán uprostřed zničující konkurence

a antagonismu.

Mistr Sun není militarista ani „pouhý“ maršál. Válka však byla

tak těsnou součástí jeho doby a tak nezbytným nástrojem přežití

a úspěchu! Proto, vedle správy říše, byla základní dovedností i vá

lečná příprava. Vladař byl obklopen úředníky, záhy dělenými na


11

civilní a vojenské. Generálové a vojenští úředníci vůbec se tak stali

integrální součástí čínského státního systému.

Čínská kultura, odpradávna sociologicky velmi vnímavá, si všímá

existence sociální skupiny válečníků, myšlením i  životním způ

sobem profesionálních vojáků, a říká jim „wu-fu ࡒႶ“. Wu-fu

nezní nijak lichotivě (ale zase ne tak hrozně jako „zelené moz

ky“ v  naší kultuře), protože zdůrazňuje jednostrannost jejich za

měření. Stará Čína měla totiž, podobně jako antika, svůj ideál ve

vyvážené osobnosti, kde jsou atributy wen ႖ (kulturní, civilní,

jemnější), rozvíjeny v  harmonii s  prvkem wu Ⴖ (bojový, dyna

mický, pohybový). Proto státní úředníci prokazovali, u později vy

tvořeného systému státních zkoušek, vedle znalostí historie, vyšší

literatury a esejistiky též praktické dovednosti hry na citeru (wen)

a ovládání meče (wu). Racionálnímu představiteli Západu to musí

znít podezřele: „Státní úředníci se cvičili v hudbě a v meči? Co je

to za hloupost?“

Hudební souzvuk je však, už podle Konfucia, předobrazem har

monicky fungující lidské společnosti. Meč je zase králem zbraní,

cvičí se jím celé tělo, prolne s osobností cvičence a zpětně ji kulti

vuje. Není to iracionální a vůbec to není hloupost. Státní úředník,

arbitr lidských věcí, se musí kultivovat, vnímat hloubku světa a usi

lovat o  harmonizaci. Nemá být nositelem tupé arogance, strachu

z  nadřízených a  alibismu. V  čínské civilizaci by měl úředník mít

vyváženost „laskavé lidskosti“ (Konfuciův pojem žen ๨) v párové

dvojici se „spravedlivou přísností“ (pojem i ሯ). Důvod je jasný:

Příliš laskavý vůdce nezvládne tým, organizace se rozloží v chaos.

Nelidsky předpisový vedoucí zase odpudí lidi kolem sebe a pokřiví

všechny do lží, uhýbání a inovátorství „nic nedělat a nic nepokazit“.


12

Přestože Mistr Sun psal své dílo v  rané fázi utváření čínské spo

lečnosti a  státu, výše zmíněné tendence zachytil. Posluchače vede

k analýze stavu a rozložení sil, modelování vývoje, simulaci očeká

vaných postupů a kalkulaci nákladů. Největší je ten, kdo uspěje bez

konfl iktu, měření sil a boje, s pomocí analýz a kalkulací. Nákladné

mu měření sil je lepší se vyhnout, když lze výsledku dosáhnout ji

nak. Velikost díla Mistra Suna je v jasné a komplexní metodě, spo

jující politickou a ekonomickou strategii, pravidla budování týmu

a obchodní soutěže. Má hluboký přesah a nečekanou aktuálnost.

Přesah je nejpatrnější v široké rovině sociologické: Mistr Sun rozu

mí člověku a lidské společnosti. Počítá s lidským strachem a malostí,

hamižností a ziskuchtivostí, ale velmi dobře vidí i schopnosti, odva

hu a velikost člověka. Vnímá význam velitele, osobní motivace a na

stavení funkčního řádu. To je klíčová část jeho díla a  příčina jeho

mimořádné obliby, pro kterou si už třetí tisíciletí získává příznivce.

Spis Mistra Suna je totiž návodem k úspěšnému soupeření v jakém

koliv lidském konání. Psal sice pojednání o vedení války, ale systém

strategického plánování, zavedení řádu a získávání výhod je moud

rem dalece přesahujícím spisek válečného stratéga.

Ukazuje, jak soupeřit a tvořit. Hlavním nepřítelem není náš kon

kurent, nýbrž vlastní nedostatky. Když se s nimi systematicky vy

pořádáme, jsou nám dány nekonečné možnosti a  hluboký vhled

do fungování lidské společnosti. Proto se dnes Mistr Sun stává ná

strojem harvardské výuky MBA a vzdělávání úředníků a lidí aktiv

ních ve společenské organizaci. Jeho učení totiž opravdu funguje!


13

Autor díla

Sun Wu ྦྷႶ (asi 535 – asi 470 př.  n.  l.), přízviskem Čchang

-čching ฤڌ, pocházel ze státu Čchi ෍. Někdy kolem roku 517

př. n. l. stát Čchi opustil pro politickou krizi, způsobenou řevnivostí

čtyř oligarchických rodů. Odebral se do vzdáleného státu Wu Ⴔ.

Na základě doporučení vysokého úředníka Wu C‘-sü ႻᏳᶏ

(559–484 př. n. l.) se dostal kolem roku 512 př. n. l. ke králi Che Lü*,

v jehož třetím roce vlády se stát Wu chystal na válku se sousedním

silným Čchu ۦ. Sun Wu tak dostal životní šanci uplatnit své dílo

o  válečné strategii, opakovaně prosadil správnost svých postupů

a vítězil.

Pozdější generace mu daly uctivá jména: Mistr Sun (Sun-c ́ ྦྷᏳ),

Mistr Sun Wu, Génius válečnictví (Ping Šeng ໿ؤ), Učitel vá

lečné strategie stovek generací, Zakladatel válečnictví Východu.

Jeho dílo „Sun-c’ ping-fa“ je nejstarším spisem válečné teorie na

světě. Bylo přeloženo do angličtiny, ruštiny, němčiny, japonštiny

a dvaceti dalších jazyků.

Dílo Mistra Suna v českém jazyce

První český překlad Mistra Suna vyšel v  roce 1949 v  nakladatel

ství Naše vojsko. Jednalo se o  překlad z  třetích jazyků, kolektiv

autorů vedl zakladatel moderní české sinologie Jaroslav Průšek

(1906–1980). Text je stále dobrý, byl psán jako archaický a  to za

* Král státu Wu Che LūႴၩᡠᡔ vládl 514–496 př. n. l., znám je též pod

označením Kung-c‘ Kuang ࣇᏳࣾ. Hrdina Čuan ČuᏈᎰ mu v  roce 515

př. n. l. pomohl zavraždit dosavadního krále a nastoupit na jeho místo. Vedl

pět válek a pětkrát zvítězil. V roce 496 př. n. l. byl ve válce se státem Jūe ዃ

těžce zraněn šípem a zemřel.


14

šedesát pět let ještě narostlo. Je na něm znát, že u jeho zrodu stáli

nadšení vojenští teoretici.

Mimořádnou parafrázi na českou verzi o  pár let později vytvořil

básník a slavný kolážista Jiří Kolář (1914–2002): Mistr Sun o bás

nickém umění, Praha 1957, kde vše otočil do básnického boje

o poezii a duši.

První původní překlad z čínského jazyka vydal v roce 1995 auto

rův učitel Oldřich Král, ve své  předmluvě i  dalším zpracování se

velmi hlásící k poetické cestě Jiřího Koláře.

Dnes už od jeho vydání uplynulo dvacet let, tak dozrál čas na nový

překlad z  čínského originálu. Předkládaná nová verze je navíc

opatřená podrobným komentářem autora. Komentář je asi nejlepší

cestou, jak z hloubky starověkého textu představit aktuálnost myš

lenek a propracovanost metody Mistra Suna. Přesah jeho díla po

stihuje přípravu a realizaci jakéhokoliv projektu, včetně podnikání

uprostřed konkurenčního trhu. Ke zpracování mi pomohla po

měrně ojedinělá kombinace mých pracovních zkušeností a oborů.

Jsem sinolog, právník, věnuji se překladům, tlumočení na nejvyšší

státní a  podnikatelské úrovni, lektorské činnosti a  též právnímu

a ekonomickému poradenství.

Při překladu jsem hodně čerpal z nejslavnějšího komentáře k dílu Mi

stra Suna. Napsal jej „Válečný král“ Cchao Cchao٦٣, tradovaný

jako černá, negativní postava čínských dějin. V  pekingské opeře

má jeho role smutně proslulou nabílenou tvář s  černou tečkou

uprostřed obočí. Je brán jako uzurpátor, který dal zabít následníka

trůnu, nadto byl zákeřný a chorobně podezíravý.


15

Skutečnost bývá dosti jiná než zaujatý literární odkaz. Cchao

Cchao (155–220) pocházel z  východu Číny, z  dnešní provincie

An-chuej րভ. Byl vynikajícím politikem, úspěšným váleční

kem, vzdělaným literátem a citlivým kaligrafem. Po rozpadu říše

Chan sjednotil čínský sever do státu Wejႌ, jedné ze Tří říší (3. st.

n. l.). Jako zakladateli říše se mu dostalo posmrtného jména „Vá

lečný král“ a posléze i „Válečný císař“ a „Zakladatel dynastie“, když

se jeho syn Cchao Pchi ٦ᐥ stal císařem. Jeho komentář Mistra

Suna má hluboký vhled, logiku a  vlastní prožitky. Učení Mistra

Suna studoval desítky let během budování své říše. Tak si Cchao

Cchao určitě zaslouží, aby se rozbilo klišé kolem jeho osoby.

Poznámka k překladu

Písmo za starých časů mívalo rituální a magický význam. Psávala

jím pouze elita, vzdělanci a duchovní, zvládal jej jen jeden z dese

titisíce. Písemný záznam zhmotňoval duchovní energii, nesl nad

časová sdělení a odhaloval stará mystéria.

Časem se to nějak otočilo. Zvykli jsme si na množství textu nesou

cího pramálo sdělení, na hltání jalových vět v žízni po myšlence.

Písmo je obsahově vyprázdněné, čtenáři o něj už moc nestojí a vra

cí se k obrázkům. I v literatuře vítězí kreslené komiksy, zpravidla

tak plytké, že jejich zfi lmování se zdá urážkou lidské inteligence.

Zápis staré čínštiny klasického období (5.–2. st. př. n. l.) nese velmi

zhuštěný význam. Slova jsou většinou jednoslabičná, tvořena jed

ním významonosným znakem. I čtyřznakové spojení již lze přelo

žit souvětím.


16

Koncentrace významů na jednom znaku dává též mnoho alter

nativ překladu, když už si jednu vybereme, zůstává ještě problém

strohosti jazyka. Sdělení nese obvykle hlavní myšlenku, malebně

podmalovanou obrazem. Ten je nutno dále rozšířit interpretací, je

nutno přidávat slova.

Kdo si v překladu vyzkoušel puristicky přesný převod, přísně za

chovával strukturu a  styl původního jazyka, došel pak většinou

k  nepochopitelnému a  nestravitelnému textu. Takže nejpřiroze

nějším východiskem překladu starých textů je stylisticky únosná

interpretace do současného jazyka a  myšlení. Pokud lze překlad

doplnit komentářem, jako v našem případě, je to radost pro auto

ra. A doufám, že i pro čtenáře.

Jak s knihou pracovat?

Kniha má následující strukturu:

Prolog a  úvodní informace – doba vzniku díla, osoba Mistra

Suna, specifi ka starověkých textů, dílo v  českém prostředí, po

známka k překladu. Vyplatí se povšechně projít.

Každá kapitola obsahuje:

Název kapitoly a citát z komentáře Válečného krále Cchao Cchao.

Vlastní překlad původního čínského textu – rytmus frázování a od

stavců překladu se drží, až na výjimky, původní předlohy. Vyplatí se

přečíst jednou na začátku a pak podruhé po dočtení celé kapitoly.

Historické souvislosti a jazykové poznámky – část postihující dů

ležité věcné, dobové a  jazykové informace, napomáhá  celkovému

porozumění textu a koncepci strategie. Vyplatí se povšechně projít.


17

Využití válečných strategií v byznysu – vlastní komentář, výklad

díla a strategie pro užití v podnikání a ve veškerém konkurenčním

prostředí. Hlavní část díla, určitě k podrobné četbě a návratům.

Závěrečné shrnutí

Použitá literatura

Příloha – na závěr je připojen překládaný čínský text v nezjedno

dušených znacích (hlavní), jeho alternativní verze a dodatky. Při

ložen pro jazykové znalce a studenty čínštiny.

Přepis znakového písma – v  knize je užit tradiční český přepis,

nikoliv čínský pchin-jin, aby se s textem dobře pracovalo každému

českému čtenáři.

Poděkování – děkuji, že o  práci máte zájem. V  případě připo

mínek nebo dotazů vyšlete krátký vzkaz na e-mail: MasterSun@

vitconsulting.cz



ROZVAHA

1

„Rozvaha znamená vybrat vojevůdce, odhadnout nepřítele,

naměřit místo, spočíst vojáky, blízkost a vzdálenost, průchodnost

a neprostupnost. A to vše pak rozvážit na velké radě.“

—Cchao Cchao


20

1

Um ě ní války

Mistr Sun pravil:

Vá l k a

je velikým úkolem státu,

polem života a smrti,

cestou k přetrvání či zániku,

a tak nelze než ji studovat.

Proto sestavením a zvážením pětice věcí

a porovnáním jejich propočtů

nalezne se skutečný stav stran.

Prvním je Cesta,

druhým je Nebe,

třetím je Země,

čtvrtým je Velení,

pátým je Řád.

Cesta

je, co sjednotí vůli lidu s jejich vládci,

proto s nimi může společně umřít,

může s nimi společně žít

a lid se nezalekne a neselže.

Nebe

je stín a světlo,

chlad a horko,

proměny ročních období.

Země

je vzdálenost a blízkost,

neprostupnost a průchodnost,


21

1

Rozvaha

otevření a sevření,

je smrtí a životem.

Ve l e n í

je moudrost,

důvěra,

laskavost,

odvaha

a disciplína.

Řád

je organizační souhra,

rozdělení pravomocí,

zajištění zdrojů.

Celá tato pětice

není žádnému z velitelů neznámá.

Kdo jí porozuměl, vítězí,

kdo ji nechápe, nevyhrává.

Proto porovnáním jejich propočtů

nalezne se skutečný stav stran.

Otázka zní:

Který vládce má Cestu?

Který vojevůdce má schopnosti?

Kdo získá Nebe a Zemi?

Kdo dodržuje řád a rozkazy?

Kdo má silné zbraně a vojsko?

Kdo má vycvičené důstojníky a vojáky?


22

1

Um ě ní války

Kdo má jasné odměny a tresty?

Podle toho poznám, kdo zvítězí a kdo podlehne.

Když se bude následovat naše strategie,

určitě se tak zvítězí

a já zůstanu.

Když se naše strategie následovat nebude,

je tím porážka jistá

a já odejdu.

Rozvahou jsou přednosti vyjasněny,

teprve tím se vytváří výhodné postavení, napomáhající uskuteč

nění plánu.

Postavení

znamená na základě výhod pružně odpovídat na proměny

situace.

Vá l k a

je cesta lsti a klamu.

Proto schopný předstírá neschopnost,

připravený nepřipravenost.

Kdo je blízko, zdá se být daleko,

kdo je vzdálen, jeví se blízko.

Chce-li výhodu, navnadit jej.

Je-li neuspořádaný, vyrazit na něj.

Je-li pevný, připravit se na něj.

Je-li silný, vyhnout se mu.

Je-li odhodlán, dráždit jej.

Je-li skleslý, povýšit se nad něj.

Je-li odpočatý, unavit jej.


23

1

Rozvaha

Drží-li pospolu, vnést do něj rozkol. Zaútočit, kde je nepřipraven. Vyrazit, kudy to nečeká. V tom všem spočívají vítězství válečníka, dopředu je to však nesdělitelné. Tak před bojem, jen počítáním v chrámu vyhrává, kdo napočítá mnoho. Před bojem, jen počítáním v chrámu nevyhrává, kdo napočítá málo. Když napočítá mnoho, tak vítězí, když napočítá málo, tak nevítězí, a co teprve, když nenapočítá vůbec! Když na to takto nahlížím, vítězství a prohra se samy vyjeví. Historické souvislosti a jazykové poznámky Pokaždé, když se hodnotil stav země a vybíral plán dalšího postupu, setkávali se vládcové starých čínských říší se  sborem poradců a  úředníků. Bývalo tomu tak i  před válečným střetnutím, při analýze sil sousedních zemí a  rozboru možných scénářů vývoje. Bojové operace měly dva základní typy:

válečné tažení v poli

obléhání měst Nejprve tedy proběhly porady v rodovém chrámu či v obřadních místnostech sídelních úřadů. Z výrazu chrám vyzařuje obřadnost a vážnost porady, vždyť se v ní rozhodovalo o největších záležitostech státu.


24

1

Um ě ní války

Celá strategie Mistra Suna tak začíná u počítání. Vstupní rozvaha

totiž stojí na spočítání základních parametrů, výsledkem je napo

čítání výhod a porovnání stran.

Strana, které se napočítá nejvíce výhod, přirozeně vyhraje. Strana,

které se napočítá méně, nevyhraje. Strana, která neprovede rozvahu

a nepočítá vůbec, si počíná krajně nezodpovědně a hloupě.

Starověká Čína počítala pomocí dřevěných tyčinek, které se pokláda

ly na plochu, protože k dobré rozvaze je zapotřebí prostorové předsta

vy. Vzhledem k  čínské početnosti asi bývalo zapotřebí velké plochy,

snad i proto se rady scházely v „obřadních sálech“ (chrámech) sídel

ních úřadů či rodových svatyní. Odtud asi i původní termín „počítání

v chrámu“ miao-suan ವྛ, dnes se užívá zvukově stejně čtené „ši

kovně si spočítat“ miao-suan ಶྛ. Užívala se antropologicky daná

„pětková (pět prstů)“, quinární soustava pěti svislých dřívek, nahra

zovaných pak jedním podélným.

Podélné dřívko s  jedním svislým nahoře tak dává šest, podélné

se dvěma svislými sedm a  tak dále. Z  tohoto principu se později

vytvořilo čínské perličkové počítadlo, vyobrazené v úvodu této

kapitoly. Používá desítkové soustavy, ale zachovává urychlení (pěti

prsty). Svislá linka (drát) jednoho řádu má dole pět kuliček (per

liček), nad nimi je přepážka a na shodném drátě další dvě kuličky

– dvě pětky. Počítáme do pěti v  dolní části, pak se posune jedna

horní kulička, pak do druhých pěti, posune se druhá horní kulička

a přechází se do vyššího řádu. Posune se tedy první dolní kulička

na dalším drátě vlevo. A celé to pokračuje do dalších řádů vlevo.

Dva tisíce matematiků s perličkovými počítadly dokázalo v šede

sátých letech spočítat atomovou reakci pro vývoj první čínské ato

mové bomby, navzdory tomu, že neměli počítače.


25

1

Rozvaha

Vedle výrazu „suanྛ“: „počítat, zaznamenávat čísla, záznam

počtů, počítací dřívka, bambusové tyčinky“, je tu podobný, rov

něž klíčový výraz „ťi ৼ: od „číselného záznamu, počítání“, pře

chází k  výrazu „plán, rozvaha a  strategie“. Moderní čínština to

vyjádří dvouslabičnými (dvouznakovými) slovy ťi-chua ৼআ,

ťi-ccheৼ٩, ťi-mouৼ೗, starověká čínština užívala jeden

znak, o to je to dnes pro překlad větší výzva!

Tak z  provedené analýzy, výpočtů a  porovnání teprve mohl růst

hlavní plán a jeho alternativy. Oproti západnímu „plánu B“ museli

mít čínští mudrcové nejspíše i „plány C a D“, protože veliká Čína

bývá tak proměnlivá!

Proto už za starých časů, „než se začalo s válčením, bylo nutno to

nejprve napočítat“.

Bílá místa textu

V díle je několik objektivně nejednoznačných míst, ta podtrhávají

i alternativní verze s odlišným znakovým zápisem.

Následující verš dobře vykresluje objektivně neurčitelná „bílá

místa“. Vede se o  něj už dvoutisíciletý spor, řešitelný jedině pře

lomovým archeologickým nálezem. Kdo dílo překládá ze staré

čínštiny, stráví tu desítky zajímavých hodin. Naštěstí to není vý

znamově důležitá část, ale je dobře si onu „mnohoznačnost“ uká

zat. Shodný výraz (ťiangਿ) vyjadřuje „prázdné“ slovo (když,

pokud), současně také „vojevůdce“, což dramaticky mění navazu

jící význam: ponechat či zůstat (liou č‘ ఀ፰) a odložit či odejít

(čchü č‘ ใ፰). Současní čínští analytici Mistra Suna tento výraz

nejčastěji překládají jako „když, pokud“ (varianta 1). Západ, také


26

1

Um

ě

ní války

Další jazykové souvislosti

aŮtermíny

Válka (ping ؤ) – původně zbraně, vŮ textu

přeneseně vojsko, válka, válčení Umění (fa ࠈ) – či metody, způsoby, techniky,

koncepce Cesta (tao ݤ) – široce užívaný výraz, kromě

prostého „způsobu realizace“ či „řešení“

někdy významově nese iŮ„morálku“ Nebe (tchien ဂ) – uŮMistra Suna vyjadřuje

měřitelné „časové aŮ klimatické vlivy“,

záměrně se vyhýbá ezoterickému pojetí,

zapovídá věštění, talismany aŮpodobně.

Neužívá tedy „Nebesa“ jako odkaz na

božství aŮneuchopitelnost, taková ezo

terická nevyzpytatelnost kŮ Mistru Su

novi hrubě nepatří. Země (ti ݼ) – povrch, geofyzikální podmínky,

uŮMistra Suna však obvykle umně spjatá

sŮlidskou psychikou. Proto se vyplatí za

chovat výraz „Země“ aŮnenahrazovat jej

užším „terén“.


27

1

Rozvaha

pod vlivem prvních evropských překladů, text ponejvíce překládá „s vojevůdcem“ (varianta 2). Celý verš však působí podezřele, podobné vtažení osoby Mistra Suna do textu je výjimečné. A  že by zrovna Mistr Sun naváděl krále níže uvedeným veršem k  přijetí vlastní válečné strategie...?

ਿဓႳৼ˨ቫ፰؄໾˨ఀ፰˷ਿمဓႳৼ˨ቫ፰֪؄˨ใ፰

1. Když bude následována má/naše strategie, určitě se tak zvítězí a já

(Mistr Sun) zůstanu. Když naše strategie následována nebude,

porážka je tím jistá a já odejdu. 2. Vojevůdce, který se bude řídit mým plánem, ve válce jistě zvítězí

a bude ponechán. Vojevůdce, který se mým plánem řídit nebude,

ve válce nutně prohraje a bude vyhnán. 3. Přirozeně se hledají ještě další způsoby interpretace: Když bude

následována naše strategie, ve válce se tím jistě zvítězí a bude tak

ponechána. Když naše strategie následována nebude, válka se tím

určitě prohraje a bude ztracena. Využití válečných strategií v byznysu Vstupní rozvaha je úvodem celého díla a  prvním krokem strategie. Co je válka? Nasazení vlastních sil a  jejich měření se silami druhých. V antických počátcích naší civilizace byl řecký stratégos velitelem vojska, strategie je tedy původně „vojevůdcovstvím“. Mluví-li Mistr Sun o umění války, mluví současně o strategii. Strategie je kompasem naší existence a konání. Ať politik, podnikatel nebo třeba hlava rodiny, zvolená strategie přímo rozhodne o jeho


28

1

Um ě ní války

úspěchu nebo nezdaru. Kamkoliv směřované úsilí pokaždé narazí

na zájmy ostatních, tím přirozeně dojde k soutěži.

Nejřevnivější soutěží je válka, to je obecnou znalostí. Ale stejně tak

je soutěží, konkurenčním bojem, výroba bezových píšťal v zapadlé

beskydské vísce, a  to už si každý nepřipouští. Přestože se výrob

ce píšťal může v  horské samotě cítit jediný, jakmile vezme svou

píšťalu na trh, vstoupí do soutěže s  neviděnými soupeři. Vstoupí

do měření sil, jejichž rozsah nezná, do boje o  zákazníky, jejichž

počet netuší. Když svůj postup zvolí dobře, tak uspěje a jeho dílo

jej naplní štěstím, když špatně, nevydělá a možná přijde o rodinný

majetek. Proto má smysl se strategií zabývat, pochopit ji a užívat.

Strategie začíná rozvahou, sestavením osnovy pěti faktorů. U kaž

dého faktoru se provede analýza a  spočítají se přednosti a  nedo

statky stran. Základní pětice je následující:

I. Cesta. Hlavní idea, cíl a  způsob jeho dosažení. Záměr prioritně

prospívá jeho nositeli, musí však zohlednit zájmy všech účastníků.

Potřeby všech se musí sladit. Hlavní zájem má být v souladu s obec

nými dobrými mravy, má být společensky odpovědný. Minimum spo

lečenské odpovědnosti vynucuje už autorita státu, výše jej nastavuje

úroveň nositele záměru. Pak teprve může „cesta, morálka, sjednoco

vat vůli lidu a těch nahoře“.

Důsledkem sladění zájmů účastníků je dohoda, tedy dlouhodobá

shoda na společném dokončení věci. Jen tak je věc proveditelná.

Proto s nimi může společně umřít, může s nimi společně žít a lid

se nezalekne a neselže.


29

1

Rozvaha

Pro úspěšné japonské fi rmy 20. století bylo kolektivní ztotožnění

vrcholného, středního managementu a  všech realizátorů s  „Ces

tou“ základem pracovního přístupu. Japonská kultura to má

v sobě, Západ to přijímá jinak. Jeden z týmu slavné Toyoty mi byl,

po  jejich slovenském a  českém angažmá, popisován českým ob

chodním ředitelem (výrobce zemědělské techniky) jako uzavřený

a nepochopitelný. „Všichni jsme se měli nejdříve velice soustředit

na celý projekt a všechny jeho aspekty, individuálně si to promyslet

a pak kolektivně probrat. A deep, deep concentration!“

Čechům se tato fáze jeví prázdná a  zbytečná, rádi ji přeskakují

a chtějí se rovnou vrhnout na technická řešení. Praxe však ukazu

je, že zvláště u složitějších projektů a v multikulturním prostředí je

etapa sladění nezbytná. V posledních dekádách japonskou inspi

raci přebírají i čínské a východoasijské fi rmy, pochopitelně podle

svých kulturních vzorců.

„Cesta“ tedy vyjadřuje hlavně morálně-volní rozměr. Identifi ka

ce a  přijetí společného cíle, s  následným volním sjednocením,

je podstatou konání. Ať armáda nebo pracovní skupina, vždy si

musí ujasnit cíl a směr, spojit se a sladit. Čím je hlubší souhra, tím

snadněji se zdolají nesnáze a zlepší výsledky. Přestože Západ zná

a aplikuje počáteční „Teambuilding“, toto tmelení týmu kolem roz

hodující ideje a plánu nebývá často správně uchopeno a sklouzává

k formálnosti.

II. Nebe je světlo a stín, horko a chlad, proměny čtyř ročních obdo

bí. Pojem „Nebe“ vyjadřuje časový a klimatický vliv na projekt a jeho

účastníky. Znamená také příležitost vymezenou časem. Být v  ten

správný moment, správnou chvíli...


30

1

Um

ě

ní války

III. Země je vzdálenost a  blízkost, neprostupnost a  průchodnost, otevření a sevření, smrt a život. „Země“ vyjadřuje „geofyzikální“ vliv místa, terénu, dopravy, přírodních podmínek. Výrazy „Nebe a Země“ jsou provázané, jsou to objektivní klimatické a  terénní podmínky, ovlivňující úspěch či nezdar člověka mezi nimi. Prvotním významem Nebe jsou veškeré vlivy klimatu a změn času, přinášející den a  noc, teplo a  chlad, roční období. Denní světlo a noční práce, dopravní špičky a výluky, svátky a dny pracovního klidu významně ovlivňují plánování našeho záměru. Taktéž zimní kalamita, most neumožňující vjezd kontejneru, křižovatka, která jistě zbrzdí kolonu ministerské delegace, to vše se musí v  plánu zohlednit. „Být ... na správném místě...“ IV. Velení je dáno moudrostí, důvěrou, lidskostí, odvahou a  disciplínou. Personální vedení je v  pětici Mistra Suna subjektivním hybatelem. Ostatní podmínky jsou objektivní, můžeme s nimi dopředu počítat, podle nich volit čas a místo, ale „Velení“ je mimořádný faktor. Ve všech civilizacích se, většinou se skřípěním zubů, skloňuje rozhodující „lidský faktor“. Má pět měřitelných ctností: 1. Moudrost. Nejdůležitější ctností je moudrost a inteligence vůd

ce. V čínském týmu se jako nejdůležitější obvykle počítá loajali

ta, ale samostatné vedení bez inteligence moc nefunguje. 2. Důvěra. Je hned na druhém místě, protože bez ní se organizace

neudrží pohromadě. Důvěra je také měřítkem úspěšnosti vůd

ce. „Za slovem musí následovat čin, čin musí přinést výsledek,

odměny a  tresty jsou jasné a  předvídatelné.“ Jen tak podřízení

opravdu poslouchají své vedoucí a v týmu je funkční soulad. 3.–4. Lidskost a odvaha. Velitel musí mít laskavost a odvahu. V „Se

braných výrocích“ Konfucius praví: „Laskavý musí mít stateč


31

1

Rozvaha

nost, statečný musí mít laskavost. Laskavostí se míní, že velitel

má rád své vojáky jako své děti. Statečnost znamená, že nepřáte

lé jím bývají zastrašeni.“ 5. Disciplína. Přirozený vůdce má autoritu, plynoucí z  jeho zra

losti a  nasazení pro věc. Ke svým lidem se však chová jako

k sobě rovným. Disciplína je dána řádem, který musí dodržovat

vůdce i člen týmu, aby organizace efektivně fungovala. Autorita

je dána vnitřní silou a jistotou vůdce, v klíčových chvílích krizí

či střetů musí prokázat odvahu, podstupovat riziko, důrazem

potlačit soupeře nebo nepříznivé okolnosti.

Disciplína znamená, že dodržování řádu je pevné jako hory. Ni

kdy nelze připustit porušení řádu kvůli sklonům jednotlivce či

pouhým osobním emocím. Ovšem v málokterém vůdci se ideálně spojí všech pět ctností. Patero ctností je tedy měřítkem osobních plusů a mínusů. Naše rozvaha jím dostává měřitelná kritéria pro hodnocení vedoucího týmu. V. Ř á d znamená organizační souhru, rozdělení pravomocí a zajištění zdrojů. Věci mají vždy svůj řád, je moudré si ho všimnout, být s  ním v  souladu a  využívat jej. Kromě obecného řádu věcí je tu dále vnitřní řád realizátora záměru, rozdělení pravomocí a  povinností, vyjasněná organizační struktura, včetně zajištění zdrojů. Řád celou pětici završuje. Zvažujeme sílu stran a poměřujeme sedmero otázek Počítání vyhlídek záměru a  stanovení strategie pokračuje porovnáním sedmi hlavních parametrů soutěžících stran: 1. Která strana má jasnější program, aby mu všichni účastníci pro

cesu (ti nahoře i ti dole) rozuměli, uvěřili mu a přijali jej?


32

1

Um ě ní války

2. Která má schopnější vedení, s přihlédnutím k pateru ctností?

3. Která má na své straně výhodnější objektivní podmínky časové,

klimatické a geofyzikální?

4. Která má důslednější disciplínu?

5. Která má silnější a větší personální a technické kapacity?

6. Která má vycvičenější, připravenější tým?

7. Která má spravedlivější a důslednější systém platového hodnoce

ní, pravidel personálního růstu a postihů?

Když se to vše bod za bodem spočítá, získají se data pro výpočet

potenciálu stran uspět a překonat ostatní účastníky soutěže.

A  tak může již úvodní rozvaha ukázat poměr předností a  nedo

statků jednotlivých účastníků soutěže. Pokud jsou dosažené výho

dy v rozložení a nasazení sil tak významné, že znásobí výsledek na

šeho snažení a současně tím umenší možnosti druhých, hovoříme

o strategické výhodě. Získaná strategická výhoda pak přináší více

příležitosti, kterými zvyšujeme dosah své moci a pružně reaguje

me na změny situace.

Měření sil vždy využívá lstí a  klamu. Bývá výhodné ukazovat

soupeři takovou podobu věcí, která jej vede ke krokům usnadňu

jícím náš záměr. Často je tak výhodné vytvářet zdánlivé, nepravé

obrazy. Proto i my musíme dobře vážit, co je skutečnost a co jen

soupeřova šalba.

V každém případě je dobře spočítat vše, co se chystáme udělat,

než se pustíme do soutěže. Protože až vypočtené výhody a per

spektiva úspěchu nás opravňují ke vstupu do soutěže. Kdo zapo


33

1

Rozvaha

mene na strategickou přípravu, prohraje a nebude ani vědět, jak

k tomu došlo.

Překvapit soupeře, z výhodného postavení vytvářet příležitosti.

Dobrá analýza a  porovnání soutěžících, studie proveditelnosti,

moment překvapení, v tom všem jsou cesty k úspěchu.

V tom spočívá vítězství válečníka, nebývá však dopředu vypově

ditelné.

Že naše dosahování cíle v  konkrétních podmínkách je dopředu

nesdělitelné, je dáno nutností přizpůsobovat se věčným promě

nám podmínek. Přestože Mistr Sun předkládá ucelený strategický

systém, opakovaně upozorňuje, že v  každém okamžiku realizace

záměru musíme postup fl exibilně přehodnocovat podle nevyčer

patelných proměn reality.

Vzpomínám na zdánlivě jednoduchý projekt, kterého jsem se

účastnil v  roce 1992. Šlo o  tehdy běžný vývoz repasovaných ná

kladních vozů Tatra 148 a  815 na severovýchod Číny. Čínský

obchodník nakoupil v  moravských autoopravnách vlak renovo

vaných vozidel, železniční přepravu uzavřel s významnou němec

kou fi rmou, nakupující čínská státní fi rma měla dovozní povolení

a podepsala kupní smlouvu. Vozy jsme převzali ve výborném sta

vu, vlak vyrazil a  přepravce na něj záhy umístil několik ozbroje

ných ruských veteránů z  Afghánistánu, aby na Dálném východě

zboží ohlídali. Čas byl dostačující a vše probíhalo hladce. „Vládce“

projektu, čínský obchodník, měl na své straně „Cestu, Zemi, Nebe,

Velení i Řád“.


34

1

Um ě ní války

Pak se ale situace prudce změnila. Před pohraničním přechodem

Grodekovo – Suej-fen-che se vlak dostal do třistakilometrové

fronty (ruský přednosta stanice byl zřejmě nedostatečně motivo

ván). Ochranka se pak odešla opíjet a místní lůza rozbila na všech

těch krásných, nalakovaných tatrovkách čelní a boční skla, rozře

zala sedačky a ukradla... plechové nářaďové skřínky. Když se vlak

dostal na čínskou stranu, nemohl být celníky vpuštěn do vnitro

státního režimu, protože vozidla nebyla provozuschopná. Nastala

honička s časem, sháněla se náhradní skla (i když v Kopřivnici se

leskla na pařeništích každé zahrádky), která se pak letecky posla

la do Suej-fen-che. Než tam však dorazila, čínským podnikům

zahraničního obchodu zmrazil účty budoucí předseda vlády Ču

Žung-ťi a začala hloubková kontrola.

Z přehřátí ekonomiky se tehdy začala viklat čínská měna, na čer

ném trhu stoupla cena amerického dolaru již nad deset čínských

jüanů. Do horečnatého čekání „kdy už?“ přišla během několika

týdnů další komplikace, Čína zakázala dovoz repasovaných ná

kladních aut „z  druhé ruky“. Avšak ani proměny celého patera

strategické osnovy, „Cesty, Nebe, Země, Velení a  Řádu“, nepře

mohly „vládce“ projektu a  po týdnech trpělivých jednání přece

dokázal obchod dokončit, byť za cenu značných vícenákladů...

Když si napočítá mnoho, tak vítězí, když si napočítá málo, tak

nevítězí. A co teprve, když nenapočítá vůbec!

I  když si ve  vstupní rozvaze napočítáme mnoho výhod a  dobré

perspektivy, naše počítání pokračuje až do konce projektu. Pro

tože nejen na bojišti, ale i  v  životě se podmínky mění každým

okamžikem.


ጡ „Kdo chce bojovat, musí si nejdříve spočítat náklady. Zásoby se berou u nepřítele.“ —Cchao Cchao

2

PŘÍPRAVA VÁLKY


36

Um ě ní války

2

Mistr Sun pravil:

Při obvyklém způsobu vedení války

se zvedne tisíc čtyřspřeží válečných vozů,

tisíc nákladních vozů potažených kůží,

sto tisíc mužů ve zbroji a brnění,

na tisíc mil se přepravuje obilí.

Proto vojenské náklady doma i v poli,

na přijímání hostů a reprezentaci,

na materiál jako klih a lak,

na dodávky vozů a zbroje

každodenně dosáhnou tisíce zlatých.

Pak statisícová armáda teprve vytáhne.

Smyslem těch příprav je válečné vítězství,

dlouhé trvání otupí zbraně a oslabí odhodlání,

při dobývání města dojdou síly

a dlouhým tažením se říši nebude dostávat na výdaje.

Vojáci se unaví a kuráž bude pryč,

síly dojdou a zdroje se vyčerpají,

pak okolní knížata využijí slabosti a vytáhnou

a ani sebevětší mudrc

nezabrání následkům.

Proto se slýchává o neuváženě rychlé válce,

avšak nikdo nikdy neviděl dovedně vedenou vleklou válku.

Vleklá válka prospívající zemi,

ta se nikdy nepřihodila.


37

2

P

ř

íprava války Proto, kdo úplně neporozumí škodlivosti nasazení armád, nemůže ani zcela pochopit přínos užití vojsk. Kdo ovládá válčení, nepovolává podruhé do války, ani si vícekrát nepřiváží obilí. Vezme si doma, co potřebuje, než vytáhne, pak si již obilí bere u nepřítele, proto mohou potraviny jeho vojsku stačit. Země zchudne ze vzdáleného armádního zásobování, z přepravování na dálku chudne lid. Kde je vojsko, prodává se draho, vysoké ceny vyčerpají zdroje lidu, Když se vyčerpají zdroje, rychle se zvyšují daně a povinnosti, síly se vydají, zdroje dojdou, domovy rodin zejí prázdnotou. Náklady lidu, z desíti dílů majetku padne sedm. A veřejné náklady, rozbité vozy a uštvaní koně, zbroj, střely a kuše, sudlice, štíty a tarasy a ještě těžké dobytčí potahy, z deseti dílů se vynaloží šest. Proto se moudrý vojevůdce zásobí na úkor nepřítele. Sníst nepříteli jeden korec obilí


38

Um ě ní války

2

vyrovná se dvaceti vlastním,

jeden cent nepřátelské píce

nahradí dvacet vlastních.

Proto odhodlanost v boji s nepřáteli

závisí na bojovém nadšení.

Zabírání nepřátelských zdrojů

závisí na odměně na kořisti.

A tak, získalo-li se ve vozové bitvě více než deset vozů,

odměnit toho, kdo zajal první,

vyměnit jejich praporce,

vozy vmíchat mezi vlastní a osadit posádkou,

zajaté vojáky dobře přijmout a živit s vlastními.

Tomu se říká vítězit nad nepřítelem a posilovat sebe samého.

Proto se ve válce cení vítězství, ne prodlev.

Proto velitel rozumějící válečnictví

rozhoduje nad osudem svého lidu

a vládne nad mírem a nepokojem své země.

Historické souvislosti a jazykové poznámky

Čína časů Mistra Suna se skládala ze států a  státečků místních

feudálů, většinou je titulujeme jako knížata. Stát tvořila  opevně

ná města (čcheng-i ሢگ), obklopená volnou krajinou (jie ᇺ).

Proto se nejdříve válčilo v poli (jie čan ᇺጡ), pak vítězící strana

dobývala města (kung čcheng گࣁ).


39

2

P

ř

íprava války Mistr Sun vypočítal potřebné zajištění válečného tažení, důležitou silou byly, stále ještě, válečné vozy tažené čtyřspřežím. Mobilní zásobárnu tvořily nákladní vozy, kryté kůží na ochranu nákladů před počasím a nenechavci. U jezdců a pěchoty zmiňuje přilbice a  brnění, dále pestrý přehled chladných zbraní, pěchota užívala hlavně kopí a  sudlice, ty měly k  bodci ještě sečnou čepel v  kombinaci s  hákem. Vozatajským až třímetrovým sudlicím se někde přiléhavě říkalo kosy. Na ochranu se užívaly štíty, při dobývání měst se útočníci kryli tarasy, velikými zástěnky chránícími celou skupinu vojáků, s průzorem a tyčovou opěrou nebo na kolech. Ke střelbě se už začaly užívat kuše (samostříly) vedle refl exních luků jezdectva a  vozby, s  lučištěm ze skládaných (kompozitních) materiálů – dřevo, rohovina (odolává tlaku), šlachy (odolávají tahu), sklížené dohromady. Střelám z  luků říkáme šíp, střelám z  kuší šipka (staročesky plitka, střiel). Některé texty Mistra Suna hovoří o kuších, jiné na stejném místě o lucích. Zmínka o materiálech jako klih a lak (ťiao čchi ੎ස) odkazuje na výrobu a udržování kompozitních luků, kuší, šípů a střel, které se klihem lepily a lakem chránily proti vlhku. Dostatek laku tak byl v armádě otázkou života a smrti! Vedle válečné techniky a nákladů začíná Mistr Sun s analýzou psychologie vojáků. Sleduje změny bojeschopnosti, plynoucí ze ztráty bojového nadšení a  odhodlání vojska. Užívaný výraz vojenská „údernost, ráznost, kuráž“ (žuej-čchi ຏේ) je podstatou bojeschopnosti. Také při vstupu automobilů Škoda na čínský trh v  roce 2008 pojmenoval tento výraz první modelovou řadu: Chao-žuej ᫕ຏ (Superb), Ming-žuej ಿຏ(Octavia), Ťing-žuej ઙຏ(Fabia).


40

Um ě ní války

2

K  tradičnímu vylíčení válečníka patří „nuറ“, tedy „zlost“. Nejde

však o to, že byl válečník „zlostný“ nebo „vzteklý“. Výraz vyjadřu

je „válečné nadšení“, které si ve válce chladnými zbraněmi trochu

zlosti a  vzteku vždy nese. Dalším širokým a  zavádějícím výrazem

je „ša ອ“, doslova zabíjet. Užívá se ve smyslu „hnát se, střetnout

s



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist