načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Umění jednat s lidmi 3 -- Stres, frustrace a konflikty - Jaroslav Štěpaník

Umění jednat s lidmi 3 -- Stres, frustrace a konflikty

Elektronická kniha: Umění jednat s lidmi 3 -- Stres, frustrace a konflikty
Autor:

Třetí díl úspěšné série knih o praktické psychologii se věnuje problematice, s níž má asi každý bohaté zkušenosti - jedná se o stresy, frustrace a konflikty, které na každého ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  161
+
-
5,4
bo za nákup

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku: ano
Médium: e-book
Počet stran: 162
Rozměr: 21 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: Vyd. 1.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-247-1527-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Třetí díl úspěšné série knih o praktické psychologii se věnuje problematice, s níž má asi každý bohaté zkušenosti - jedná se o stresy, frustrace a konflikty, které na každého člověka nezbytně každý den útočí. Jak se jim vyhnout, jak se s nimi vyrovnat? Autor nabízí dokonalý přehled o pozitivních i negativních vlivech stresových situací, poukazuje na nejčastější mechanismy přizpůsobení a seznamuje čtenáře se způsoby prevence a řešení. Ilustrativní testy a cvičení mohou napovědět, k jaké formě reakcí čtenář inklinuje a kde by svůj přistup mohl zlepšit, aby se s každodenními problémy účinněji vyrovnal. (stres, frustrace a konflikty)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Jaroslav Štěpaník - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

PhDr. Jaroslav těpaník

UMĚNÍ JEDNAT S LIDMI 3

Stres, frustrace a konflikty

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400

www.grada.cz

jako svou 3133. publikaci

Odpovědná redaktorka Jana Grmelová

Sazba a zlom Milan Vokál

Ilustrace MgA. Jitka Calabová

Návrh obálky Daniela Eftimiadisová

Počet stran 168

Vydání 1., 2008

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s.

Husova ulice 1881, Havlíčkův Brod

Š Grada Publishing, a.s., 2008

Obrázek na obálce Š isifa.cz

ISBN 978-80-247-1527-8


OBSAH ÚVODEM . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 TŘI HROZIVÁ SLŮVKA . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 FRUSTRACE ČILI ZMAŘENÍ . . . . . . . . . . . . . . . . 11

Závané frustrační situace ....................17

Kdy si za to člověk můe sám .................20

Osm ivotních výher .......................23

Nae ivotní výhry .......................24

Malé zastavení .........................26

Potřeby a cíle ...........................30

Manipulace a frustrace naí doby ................39

Fiktivní potřeby zbytečné frustrace ..............42

Jaké máte cíle? ..........................47

Za co mohou frustrace ......................48

Workoholismus aneb veho moc kodí .............53

POZOR, STRES! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55

Holmes-Rakeova stupnice ....................57

Stres na pracoviti ........................59

Čím nás stresují druzí a čím otrávíme my je ..........61

STRES A ČAS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63

Inventura času ..........................65

Největí zlodějové ........................67

Paretiho princip ..........................70

Generace time managementu ..................71

JAK PROTI STRESU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74

Několik doporučení .......................74

Antistresové techniky ......................77

Několik zásad prevence ....................77

Krátký odpočinek ........................77

|5|

verze osvit 2 - Wednesday, 7th November, 2007


Autogenní trénink ........................78

Dechová cvičení ........................78

Autosugesce ..........................79

Meditace ............................79

Inspirace z ivotní praxe .....................80

Některé neefektivní způsoby ..................81

Neuvěřitelná moc humoru a smíchu ...............81

PŘIZPŮSOBOVACÍ MECHANISMY . . . . . . . . . . . . 85

Jak to zvládat? .........................85

Jde s agresí vechno lépe? ...................86

Podoby agrese ..........................87

Sladké jedy ...........................88

tafeta s pendrekem ......................90

Sprej a kladivo .........................91

Nejde-li toto, půjde tamto ....................92

Model následování nehodný ..................94

Agrese a aktivita .........................95

Vzory jen pro podstatná jména? ................95

Zviditelnit se ...........................97

Ve lze zdůvodnit .........................98

Vítězný útěk ............................99

Nejsem, abych byl .......................100

Na pomo cpři chází nemo c...................101

Dalí cestičky .........................101

Co kodí nejvíce ........................103

KDYBY TY KONFLIKTY NEBYLY… . . . . . . . . . . . . 106

Boj se sebou samým ......................107

Střety hodnot ..........................110

Sráky s okolím .........................113

Cílem je orchestr .......................113

Některé časté typy konfliktů ..................116

Ti proti oněm ..........................116

Jeden proti vem .......................117

Já versus ty ..........................119

|6|


Jak konfliktům předcházet ...................125

Stokrát ni cumoří... ......................127

Jak řeit ............................128

Zásady, bez nich se neobejdeme ...............135

Etiketa a etika .........................137

Hádkou nikoho nezískáte! ...................137

Sporu svědčí pravidla .....................147

Ne na úkor druhých ......................151

Byl Marcus Aurelius asertivní? ................156

Závěrečné shrnutí v podobě několika zásad .........157

Vědění je dobré, dovednost výborná .............159

DOPORUČENÁ LITERATURA . . . . . . . . . . . . . . 161

Obsah

|7|



ÚVODEM

Tato kníka zavruje trojici textů věnovaných praktické psychologiijednání. Navazuje organicky, avak volně jako samostatný text na předchozí Umění jednat s lidmi Cesta k úspěchu (Grada, 2003) a Umění jednat s lidmi II. Komunikace (Grada, 2005). Tentokrát se zaměřujeme naproblematiku stresů, frustrací a konfliktů. Snahou je nejen naznačit příčiny problémů, ale také cesty jak jim předcházet i jak je účelně řeit apřekonávat. Kníka, stejně jako obě předchozí, vychází z dlouholetých praktických zkueností autora: poradenského psychologa, vysokokolského pedagoga, lektora a trenéra v oblasti praktické psychologie jednání a managementu. Obrací se k irokému spektru čtenářů, předevím k těm, kteří povaují za důleité zlepovat své dovednosti v jednání s lidmi či v jejich vedení. Text by rád nalezl své čtenáře předevím mezi těmi, kteří se ve svém povolání neobejdou bez praktických psychologických dovedností, bez efektivníkomunikace, bez umění jednat s lidmi. Jako dvě předchozí kníky i tatozávěrečná nabízí populární formou podněty a náměty tak, jak se uplatňují ve výcvikových seminářích. Autor bude zejména rád, osloví-li text mladé lidi ukončující studia a ty, kteří jsou na počátku své profesní dráhy. Právě ti stojí nejen před úkolem zhodnotit teoretické poznatky odbornou praxí, ale také před potřebou osvojit si praktické dovednosti v jednání s lidmi, bez nich není úspěch moný. Sem náleí právě zvládání frustrací a stresů, překonávání mezilidských nedorozumění i konfliktů. Najdou-li v tomto textu některé podněty či inspiraci, pak splní účel, pro který byl napsán.

|9|


TŘI HROZIVÁ SLŮVKA

Frustrace, stres, konflikt trojice slov, která nevyvolávají libé pocity ani příjemné asociace. Evokují spíe nepříjemné vnitřní chvění, anebo přání: Jak by na světě mohlo být dobře, kdyby té ďábelské triády nebylo! Jak krásný by byl ivot plynoucí v poklidu bez zklamání, napětí a svárů! Třinevítaní společníci nás vak navzdory takovým přáním vytrvale provázejí od kolébky do hrobu jak nerozluční přátelé.

Frustrace, stresy a konflikty mají zřejmě i mezi sebou velmi těsný,kamarádský vztah, neb nás navtěvují rádi společně v kompletnímtříčlenném drustvu. Někdy je opravdu obtíné rozliit, zda se nejprve dostavila paní Frustrace následována kolegou Stresem a teprve v patách za nimi doklusal přítel Konflikt nebo se toto kolegium dostavilo v opačném pořadí či současně v jednom chumlu. Rozliit, co čemu předcházelo, co bylopříčinou, co následkem, nebývá snadné. Jisté je, e ti tři jsou neodmyslitelnou součástí ivota, z něho je nelze vymazat a třeba si to někdyneuvědomujeme plní i pozitivní roli. Kdyby nebylo frustrací, nepoznali bychompocit uspokojení z překonání překáky, ani radost z vítězství. Bez stresu by nejspí ochablo nae chtění a úsilí, povadla by výkonnost a převládlamoná pohodlnost a nečinnost. Bez konfliktů by asi svět ustrnul bez pohybu v malátné nehybnosti. Ti tři zdánliví nepřátelé jsou i jistými motivátorynaeho jednání, povzbuzujícími k hledání řeení a východisek z nesnadných situací, které ivot přináí. A o těchto třech nerozlučných společnícíchpojednává nae kníka.

|10|


FRUSTRACE ČILI ZMAŘENÍ

Frustrace, pojem odvozený od latinského slova frustra (marně),znamená zmaření potřeby. Jde vlastně o pocity a vnitřní stavy, které takovásituace vyvolává. Jedinci, usilujícímu o dosaení určitého cíle, se do cesty

postaví váná překáka, která maří realizaci potřeby anebo znesnadňuje

její naplnění. Vlastně jde o rozpor mezi některou z naich potřeb a reálnou

moností uspokojit ji. Něco si přejeme, po něčem touíme, chceme toho

dosáhnout, není to vak snadné a někdy se to ukáe být zcelanedosaitelné. Cesta k cíli bývá vdy lemována překákami a některé mohou být itakové, e je prostě zdolat nelze. Překáky nám můe klást samo prostředí

a to jak fyzické, tak sociální. Sem náleí nejen přirozená omezení, která

přináejí přírodní zákonitosti a ivot ve společnosti, ale také někdy drobné,

jindy a titánské úsilí některých osob či institucí, které nám přes nai cestu

ivotem kladou třísky, klacíky, polínka, kmeny anebo rovnou mohutné, silně

opevněné zátarasy. Ovem i my sami nae vlastní já si můeme stavět

překáky a vytvářet frustrační situace.

Několik příkladů

1. U u doháním autobus stojící na zastávce, v tom dveře pouknou,řidič se přátelsky zaklebí a autobus městské dopravy mi odjídí před

nosem. 2. Je estnáct hodin patnáct minut. Z dálky se volným krokem přibliuje

osoba, s ní jsem měl dohodnutu schůzku na čtvrtou hodinu odpolední.

Tentokrát přichází vlastně výjimečně brzo. 3. Ráno je si cmoudřejí večera, jene teď je poledne a stále jsemneučinil to, co jsem měl udělat ji včera. 4. Potřebuji se koncentrovat na práci, kolegyně se ale baví jak na setkání

hluchých a stále se čemusi hihňají.

|11|


5. U je mi jasné, e jsem ten test neudělal nejlépe a na zvolenou kolu

nebudu přijat.

6. Navalilo se na mě tolik úkolů, e s pohodovým víkendem, na který

jsem se tak těil, je konec. Horí bude, jak to vysvětlím rodině.

7. Vedoucí mi oznámil, e na zahraniční stá, se kterou jsem počítal,vy

le mého mladího kolegu.

8. Měl jsem přislíben postup na vyí pozici, teď se ale dozvídám, efir

ma na to místo přijímá někoho zvenčí.

9. Učitelka mne informuje, e mému synovi hrozí vyloučení ze koly.

10. Dnes mi personalista oznámil, e s ohledem na reorganizaci se mnou

nadále nemohou počítat. Zkrátka, vyhodili mě.

Úkol

Ř Vzpomeňte si na tři a pět frustračních situací, které jste proil(a)

nebo proíváte.

Ř Která je nejzávanějí?

Ř Jak jste se s ní vyrovnal(a) či vyrovnáváte?

Co s tím?

Podstatná nemusí být sama situace, jako nae reakce na ni. Vdy sepo

kusme posoudit co nejobjektivněji několik věci:

U Jaký je můj osobní podíl na frustraci?

U Nezapříčinil jsem ji zčásti nebo zcela já sám?

|12|


Čemu lidé říkají osud, jsou větinou jejich vlastní hloupé kousky.

(Schopenhauer)

U

Jedná se o záleitost, kterou jsem mohl nebo mohu sám ovlivnit, nebo

jde o situaci, která jde mimo mne a nemám na její průběh vliv?

Stoičtí mudrci rozliovali věci na ty, na ně máme vliv a ty, na které vliv

nemáme. Řeit bychom měli ty prvé. Druhé přijímat s klidem a nadhledem,

bez zbytečných k ničemu nevedoucích reakcí.

U

Jak budu situaci řeit a jaké preventivní jednání zvolím pro přítě? Říká

se, e pouze hlupák chyby opakuje, zatímco chytrý se z nich poučí.

...jestli ses rozhodl nerozumně, změň rozhodnutí.

(Epiktetos)

Podívejme se nyní znovu na výe uvedené příklady:

ad 1. Tuto situaci známe vichni a nikoho z nás jistě nepotěí. Vánou

frustrací můe být jen pro člověka velmi málo psychicky odolného.

Nutno je počítat s realitou a s ivotem, jaký je. Tedy i s tím, e na

světě vdy budou nejen lidé chápaví, laskaví a vstřícní, ale také

kodolibí, zlomyslní, závistiví i ti, kteří nalézají uspokojení a snad

i osobní těstí v tvorbě frustrací druhým. Situace bude vícefrustrovat, pokud spustí lavinu dalích. (Ujel autobus, přijdu pozdě dozaměstnání, schytám to od nadřízeného atd.) Na místě jsou otázky:

Neměl jsem si raději přivstat? Není lepí mít vdy časovou rezervu?

Nezavinil jsem si frustraci víceméně sám? Odtud je krůček k řeení

a k prevenci. ad 2. Otázkou je, jak velký význam situaci přikládáme. Můeme drobné,

by zbytečné ztráty času, prostě tolerovat. Mono je začít chodit na

schůzky s chronicky nedochvilnou osobou té později. Pak aledojde k tomu, e z důvodu oboustranného nastavování času senakonec nesejdete vůbec. Třeba tak zjistíte, e předchozí schůzky byly

vlastně zbytečné. Moné je samozřejmě nedochvilnost druhého

Frustrace čili zmaření

|13|


netolerovat a jakmile odbije estnáctá, prostě odejít. Není vaknejlepí v klidu se posadit a s druhým si o tom otevřeně promluvit? Ve

záleí na naem rozhodnutí. I to, co budeme povaovat za frustraci

a čím a kým budeme ochotni nechat se frustrovat. ad 3. Je jasné, e odpovědnou osobou za nesnáz jsem jednoznačně já

sám. Buď na úkoly nestačím, nebo si na sebe nakládám víc, ne na

co stačit mohu. S největí pravděpodobností nedovedu řídit aorganizovat vlastní čas. Take: nejvyí čas učit se s ním rozumněnakládat. ad 4. Ruivé vlivy z okolního prostředí jsou jistě nepříjemné a mohousniovat pohodu i výkonnost. Někteří se dokáí plně koncentrovat i na

sloitou duevní práci bez ohledu na hluk, horko či zimu, mnoství

lidí kolem sebe. To je nepochybně výhodou, nebylo by vakrealistické ádat, aby se kadý k takové psychické otrlosti vypracoval.

Záleí na okolnostech a konkrétních osobách, nejjednoduí vak

je kolegyně korektně, leč důrazně (tedy asertivně), poádat o ztiení.

Hodně záleí na naem umění jednat. Nesmím zareagovatautoritativně či příkře, abych nevyvolal reakci dětského vzdoru a tedyjetě větí hluk. Nesmím být nepříjemný a strnule koený ani nejistý

a rozpačitý. Měl bych volit jemnou, ale jasnou formulaci bezkřečovitosti, s přímým a příjemným pohledem na ruitelky klidu. ad 5. Nepřijetí na kolu nebo na vytouené pracovní místo bývá jizávanějí frustrací. V prvé řadě musím zváit, jak dalece jsem za

tento neúspěch odpovědný já sám. Byl na vině hloupý test,nesmyslné poadavky koly, nebo má nedostatečná příprava? Toposlední hrálo nepochybně jistou roli. Pokud o přijetí opravdu stojím,

měl by být neúspěch pobídkou k intenzivnějí přípravě, k tomu,

abych se při nejblií příleitosti hlásil znovu a udělal ve, co je

v mých silách, abych tentokrát uspěl. Můe se ovem stát, e volba

neodpovídala mým reálným schopnostem a předpokladům. Pak je

na místě přizpůsobit vlastní zaměření realitě. Ale pozor! Buďme při

posuzování sebe sama co nejobjektivnějí. Neberme neúspěch

jako objektivní doklad toho, e na něco nemáme. Mějme na paměti,

|14|


e hlupák můe mít více sebevědomí (přesněji nesebekritičnosti),

ne ten, kdo více přemýlí a příli se věnuje sebereflexi. Je chybou

po jednom neúspěchu rezignovat. Úspění bývají vytrvalí. Raději

se věcně porovnejme s těmi, kteří se na danou kolu dostali anebo

obor ji studují. ad 6. Konflikt mezi pracovními a rodinnými povinnostmi bývá častoupříčinou problémů. Exponovaný pracovník by měl víc ne jiní ctítzásady time managementu, ale také respektovat poadavky duevní

hygieny, reimu práce a odpočinku. Pokud svůj čas nedovedeefektivně uřídit, je nejvyí čas začít s tím něco dělat. Nejčastěji ovem

frustruje samo pracovní prostředí. Mimořádné a naléhavé úkoly,

kategorický výrok éfa: Teď tě prostě nikam pustit nemůu! Vepičkových pracovních pozicích je nutno se situacemi, kdy se dorozporu dostávají pracovní a osobní zájmy, prostě počítat. Být na něpřiraven a snait se o přijatelné kompromisy. Vlastní psychická

vyrovnanost a odolnost nemusí stačit. Potřebné je rodinné zázemí

s dobrými vztahy, tolerancí a pochopením. Více potíí si způsobuje

takový pracovník, který se zaměstnavateli snaí vdy a za vech

okolností vyhovět. Stává se nepostradatelným, jeho ochota aaktivita se obrací vůči němu samému, nakonec se pod tíhou úkolů

hroutí nebo se mu rozpadá rodina. Bez asertivního hájení vlastních

zájmů se v ivotě neobejdeme. ad 7. V roli podřízeného nemáme jinou monost, ne respektovatrozhodnutí éfa. (Pokud mu nechceme své mínění vycinkat a hrdě

odejít, nebo zůstat na pracoviti jen trpěni a případně ikanováni.)

Máme vak monost rozhodnutí, které jako podřízení změnitnemůeme, respektovat, přitom vak ádat vysvětlení a říci jasně vlastní

názor. Mlčet a nechat si své pocity pro sebe, pouze prohloubí nai

nespokojenost a napětí. Lépe je věcně nadřízenému připomenout,

e stá přislíbil nám a poádat ho o zdůvodnění změny jehorozhodnutí. Takovým jednáním dáme najevo svou hodnotu více ne

ulápnutým mlčením či postranními poznámkami, které seroznesou a nám neprospějí. Jasným a otevřeným sdělením ho moná

přimějeme k zamylení, k reflexi a moná i k budoucí nápravě.

Frustrace čili zmaření

|15|


ad 8. Nezřídka se stává, e firma namísto aby ocenila kvality letitéhozaměstnance, přehlédne jeho existenci a zaloví v jiných vodách.Nejednou přitom k vlastnímu neprospěchu. U to tak chodí, e co

máme doma se sice počítá, ale bere se prostě jako samozřejmost.

Proto často nepostupují na vyí posty schopní z firmy, ale dělají se

drahé nákupy odjinud. Jak na takovou slepotu personální politiky

reagovat? Prevencí, kterou zejména skromnějí a dříve narození

pracovníci nedovedou uplatnit, je občasné připomenutí vlastních

kvalit. Jinak si jich toti ti nahoře ani nevimnou, berou je jakosamozřejmost. Pracovník, jeho kvality vedení nevnímá či obchází,

by měl svou nespokojenost s nedodrením příslibu dát jasně ajednoznačně najevo. Korektně, avak asertivně ádat o vysvětlení.

Dál by se měl zařídit dle reakce vedení a svých vlastních reálných

moností. Jsou-li ance změnit místo a přejít tam, kde bude více

ceněn, jde o řeení nejlepí. Je bohuel dost manaerů, kteří si

kvality pracovníka uvědomí a po jeho odchodu. ad 9. Zdá se, e jsme svému potomku a jeho kolním výsledkůmnevěnovali příli pozornosti. Překvapivou frustraci jsme si zapříčinilipředevím sami a začít budeme muset také u sebe. Agrese vůči učiteli

a kole, stejně jako autoritářské sankce vůči synovi nic neřeí. Jít

do střetu s učitelem by naemu studentu neposlouilo. Lepí jeporosit učitele o průběné informace a přislíbit maximální spolupráci.

Předevím budeme muset věnovat kole a prospěchu synamnohem ví cčasu a pozornosti ne dosud. ad 10. Přebytečnost v zaměstnání, kde jsme pracovali třeba i dlouhou řadu

let, je situací velmi vánou a bohuel ne výjimečnou. Můe býtcháána a proívána jako existenciální frustrace, zmar dosavadního

smyslu ivota či jeho významné součásti. U samo ohroeníztrátou pracovního místa je silně stresujícím faktorem. Nejvánějí

bývá u starích pracovníků, kteří vak důchod nemají jetě nadosah. Mladí bývají větinou prunějí a přizpůsobivějí. Reakce na

frustraci vak vychází předevím z naich osobnostních vlastností

a postojů. Existují mladí starci i staří s mladým mylením. Potká-li

nás váná situace, kterou sami nemůeme změnit, záleí velmi na

|16|


tom, jak ji přijmeme a zvládneme. Bez ohledu na věk bychomtakovou frustraci neměli brát jako osobní selhání. Práci jsme nepozbyli

pro neschopnost. Na naem místě by byl za daných okolností

proputěn kadý! Neselhali jsme my. Příčina je jinde, v politicefirmy, v ekonomické situaci atd. Je nutno opřít se o vlastnísebedůvěru a vědomí, e jsme schopni uivit se jinak a jinde. Existuje řada

volných pracovních míst, která nechtějí vykonávat pouze ti, kteří

pracovat odmítají anebo nejsou ochotni či schopni přizpůsobit se

změně. Namísto rezignace má nastoupit ochota k rekvalifikaci. Je

účelnějí a lepí těit se na nové, zajímavé pracovní prostředí, ne

propadnout pasivitě a skepsi. A za připomínku stojí: ivot s sebou

přináí frustrace mnohem závanějí, ve kterých jsou nae monosti

mizivé nebo nulové (váné onemocnění, úraz, úmrtí v rodině...).

Úkol

Ř Vytvořte vlastní seznam několika běných kadodenníchfrustrací, jak vám je přináí ivot.

Ř Zamyslete se nad tím, jak na ně nejčastěji reagujete, zda je vae

reakce přiměřená a účelná.

Ř Zvate, zda některé z těchto frustrací můete ze svého ivotaodstranit anebo naučit se je překonávat způsobem účelnějím ne

dosud.

Závažné frustrační situace

V běhu lidského ivota se jen málokdo vyhne závaným frustracím.

Uvědomit si to je ji samo o sobě pomocí při jejich zvládání a překonávání.

K častým chybám lidského vnímání náleí sklon vidět u druhých to lepí

a naopak nevnímat problémy, které proívají. Druhé vidíme jakospokojené, bezproblémové, oproti nám astnějí. Pozorujeme, jak se sousedům

dobře vede, co mají hmotných statků, oč lepí práci a postavení vespolečFrustrace čili zmaření

|17|


nosti. Zdá se nám, e těm dětem těstěny padá modré z nebe rovnou do

klína, zatímco my... Existuje zkrátka tendence vlastní potíe zveličovat,

cizí minimalizovat. Nae ivotní výhry bereme jako samozřejmost avlastně je ani nevnímáme, přes zvětovací a zakřivené sklo nazíráme ivotjiných jako idylickou procházku. Za sputěnou oponou vypadá ale ve jinak

ne na otevřeném, nasvíceném jeviti. Problémy, které ivot přináí, jistě

nejsou mezi jednotlivce rozděleny zcela rovnoměrně a spravedlivě. I za

zdánlivě idylickým obrázkem se vak často skrývají pohnuté osudy, velká

zklamání a zmaření, o nich okolí nemusí nic vědět. Za peníze si lzezpříjemnit (někdy i zkomplikovat) ivot, ne vak ivot koupit. Je moné zaplatit si

lepí zdravotní péči, ne vak zdraví. Je moné si připlatit na lepí vzdělání,

nelze si vak koupit nadání či vytrvalost při zvládání překáek na cestě

k cíli.

Existují astlivci, kteří nezaijí ani jedinkrát zklamání a zradu,rozchody či rozvod, váné nemoci nebo úrazy v rodině, úmrtí blízkých osob?Sotva. S tak vánými událostmi se musí v různých obdobích běhu ivotavyrovnávat kadý z nás. Jsou toti přirozenou součástí ivota. Přeceňování domnělé těstěny druhých a následná závist pramení často z prosténeznalosti. Nejeden závidí to, od čeho by rychle prchal, kdyby to blíe poznal. Kolik frustrací přitom závist vyvolá!

Jak asten by leckdo il,

kdyby se staral o věci druhých lidí tak málo jako o svoje vlastní.

(G. Ch. Lichtenberg)

Mnohé z frustračních a traumatizujících událostí nemůeme vlastní vůlí zásadně ovlivnit ani změnit. Nelze přinutit druhého, aby miloval nás a ne toho třetího. Nemůeme přimět jiného k souhlasu s naím třebasebesprávnějím názorem. Nemůeme zadret čas, ani zastavit nevyléčitelnouchorobu. Můeme ovem reagovat tak, abychom situaci co nejlépe zvládli a usnadnili její překonání nejen sobě, ale také ostatním, kterých se týká. I se závanou frustrací se můeme a vlastně musíme účelně vyrovnat, překonat problémy, zvládnout je. Naím největím pomocníkem je veličina jménem čas. Ten dokáe přesvědčit, e to, co jsme jetě nedávnopovao>|18|

*


vali za zmaření velkého cíle, vlastně tak závané nebylo, a ten cíl, e třeba

ani za tolik nestál. Čas pomáhá vyrovnat se i se ztrátami nejcitelnějími.

Úkol

Ř Zkuste nyní odpovědět (najít vlastní řeení) na několik typických

situací.

Ř Jak byste reagovali a vzniklou situaci řeili? (Moná, e některou

jste sami proili.) Později se k vaim odpovědím vrátíme.

Co byste ,kdyby

U

Ji podruhé jsem nebyl(a) přijat(a) na zvolený studijní obor. U

Mo cstojím o Janu, ta vak nestojí o mě, ale o Petra, který je zahleděn do

Dominiky. U Zaměstnání získal Karel a ne já, přestoe mé předpoklady pro danou

pracovní pozici jsou prokazatelně lepí. Karlův otec má vak ve firmě,

kam jsem se hlásil, dobré známé ve vedení. U Byl(a) jsem svým nadřízeným neprávem obviněn(a) z něčeho, za coevidentně nemohu a co jsem nemohl(a) ovlivnit. Spolupracovníci, kteří to

vědí, mlčí a nezastali se mne. U Byl jsem proputěn se zdůvodněním reorganizace pracovitě, vím vak,

e na mé místo chce vedoucí dosadit svého dobrého známého. U Můj(moje) partner(ka), kterého(kterou) dosud velmi miluji si nael(nala)

jinou(jiného), krátce poté se ale rozeli. Ve jsem odpustil(a) a na ve

bych zapomněl(a), někdejí partner(ka) se vak odmítá ke mně vrátit.

Frustrace čili zmaření

|19|


Když si za to člověk může sám

Překáky, které nám vstupují do cesty a znesnadňují či maří dosaení potřeb a cílů, vycházejí ze samé podstaty ivota, z boje o existenci, ze sráek s potřebami a zájmy jiných jedinců i sociálních skupin i z omezení daných naím vlastním fyzickým i psychickým já.

Snad nejzávanějí překáky na cestě světem a ivotem si kladepoutník sám. Sami sobě znesnadníme či zneprůchodníme cestu třeba ji proto, e jsme si vybrali nesprávnou. Člověk se stává paradoxně sám soběpřekákou.

Potíe vznikají pokud nepřekonané překáky (některé byly skutečně nepřekonatelné, jiné za překonání nestály) vnímáme jako osobní prohru. Nad samotnou existencí překáek bychom neměli naříkat. Smyslem ivota jistě není permanentní zvládání co nejvyího počtu rozličných překáek a zosobněním lidské existence není kaskadér. Stejně vak není smysluplné proívat nudnou selanku, kdy se kadé přání naplňuje bez námahy jetě před vyslovením. Překáky k ivotu patří. Berme je jako výzvu. Situace, kdy nelze dosáhnout změny sebevětím úsilím, jsou také výzvou. Vyzývají kdovednosti vyrovnat se s realitou. ivot není pohádkové kasino, ve kterém se pouze vyhrává. Jeho přirozenou součástí jsou nezdary a prohry. I tzv. úspění lidé zaívají nemálo selhání, deziluzí a debaklů. Někdy více, ne si myslíme. Moná si je jen tolik nepřipoutějí, nebo o nich taktně a takticky mlčí.

Malý test

1. Vyrůstal(a) jsem v rodině, která byla oproti jiným méně harmonická.

anone

2. Má rodina mi jako dítěti neposkytovala dostatečné materiální a sociální

zajitění.

anone

|20|


3. Rodiče se málo starali o to, jak podporovat a usměrnit mé zájmy apomoci tak vyuít mé schopnosti a předpoklady.

anone 4. Myslím, e rodinné prostředí, ve kterém jsem vyrůstal(a), můe za

mnoho mých pozdějích ivotních problémů a potíí.

anone 5. Trpím vleklým onemocněním nebo tělesným či smyslovýmpostiením, které představuje značný ivotní handicap.

anone 6. Zvolil jsem si chybně učební či studijní obor a dodnes lituji, e jsem se

patně rozhodl.

anone 7. V zaměstnání, které nyní vykonávám, nejsem příli spokojen.Neodpovídá mému zaměření či schopnostem, nějak se ale ivit musím.

anone 8. Můj nadřízený jedná takovým způsobem, e je brzdou výkonnosti

i spokojenosti podřízených.

anone 9. V zaměstnání, kde pracuji, panují patné mezilidské vztahy, kterévedou k mé nespokojenosti.

anone 10. Svého ivotního partnera jsem si nevybral(a) nejlépe. V některýchzávaných věcech si vůbec nerozumíme. Udělal(a) jsem prostě chybu.

anone

Frustrace čili zmaření

|21|


11. V mé rodině to nefunguje jak by mělo. Problémy s partnerem nebo

s dětmi jsou větí ne ve větině jiných rodin.

anone 12. Mám známé, ale přátelé, na které bych se mohl(a) spolehnout vnesnázích, mi chybí.

anone 13. Rodiče mi poskytli dobré zázemí s pocitem jistoty a bezpečí.

anone 14. Rodiče mě podněcovali k dobrým výkonům, znali moje předpoklady

a snaili se je rozvíjet.

anone 15. Přes drobné nedostatky jsem rodiče vnímal(a) a dodnes vnímám jako

dobrý model chování a váím si jich za jejich péči i osobní vlastnosti.

anone 16. Myslím, e rodinné prostředí, ve kterém jsem vyrůstal(a), má nemalý

podíl na mých osobních i pracovních úspěích i na mé ivotníspokojenosti.

anone 17. Jsem zdráv(a) a v dobré tělesné kondici.

anone 18. Vybral(a) jsem si učební obor či obor studia podle svého přání vsouladu s tím na co mám a co jsem si přál(a).

anone 19. Mám rád(a) své povolání, je v souladu s mými předpoklady. Práce

mne baví.

anone

|22|


20. Váím si svého nadřízeného. Myslím, e je to člověk na svém místě.

anone 21. Mám dobré spolupracovníky, jsem spokojen(a), e pracuji v prostředí

s dobrými vztahy mezi lidmi.

anone 22. Mám ivotního partnera, který má své chyby, jako já, ale rozumíme si,

klape nám to.

anone 23. Má rodina je harmonická, vztahy mezi vemi členy jsou dobré.

anone 24. Mám několik dobrých přátel o kterých vím, e by mi pomohli, kdybych

se ocitl(a) v nesnázích.

anone

Osm životních výher

Prostředí a podmínky, do kterých se dítě narodí a v nich pak vyrůstá

a dospívá, hrají v jeho dalím ivotě velkou a důleitou roli. Konkrétníjedinci se často výrazně lií svou pozicí na startovní čáře ivota. Nevybíráme

si kdy a kde se narodíme, zda přijdeme na svět v rodině miliardáře čichuďase, bude-li naí domovinou bohatá Severní Amerika či západní Evropa

nebo přelidněná a hladem suovaná Afrika či Asie. Není v naí mociovlivnit, zda budeme vychováváni v rodině harmonické, kultivované, inspirující

bohatostí různých podnětů anebo v rodině sociálně slabé, rozhárané čivýchovu zanedbávající. Nejen dědičné a vrozené faktory, ale samozřejmě

také vlivy prostředí determinují a poznamenávají nai psychiku i jednání

s lidmi často na celý ivot. Umět se dobře narodit, mít monost vyrůstat

Frustrace čili zmaření

|23|


v optimálním rodinném a společenském prostředí je velkou ivotní výhrou.

Kdo zde byl výhercem, měl by si výhry povaovat ji proto, e se o ni sám

nikterak nezaslouil.

Jsou ovem i důleité ivotní mezníky, které významně ovlivní ná ivot

a kde výhra je výsledkem naeho vlastního rozhodování. Za chybnérozhodnutí si pak můeme sami. Existuje více ivotních výher, z nichněkteré nemůeme ovlivnit, jiné ovlivníme částečně a některé máme zcela ve

svých rukou. Zastavíme se u osmi takových výher. Volné pole k dalímu

doplnění zbývá těm, kteří soudí, e některé dalí výhry chybí. Protoe jen

část ivotních výher je dílem těstěny či osudu a za dalí neseme vlastní

odpovědnost, slovo výhra platí pouze podmíněně a spíe obrazně.

NAŠE ŽIVOTNÍ VÝHRY

U

Narodit se do harmonické, podněcující rodiny. U Mít milující rodiče, kteří jsou dobrým modelem chování. U Být zdravý(á). U Vybrat si kolu a povolání, které odpovídá naemu zaměření

a schopnostem, baví nás a přispívá k pocitu uspokojení aseberealizace. U Mít nadřízeného, kterého si lze váit a který si váí naí práce, a spolu

-

pracovníky, mezi nimi se cítím dobře. U Mít kvalitního ivotního partnera, ít v dobrém vztahu. U Mít harmonické vztahy v rodině, děti, kterým se daří, jsou spokoje

-

ny a přináejí uspokojení i nám. U Mít dobré přátele, na které je spolehnutí. U Místo pro dalí ivotní výhry: ................................

|24|


Výhry vytitěné tučně máme zcela nebo téměř ve vlastních rukou. Zda vyhrajeme, záleí předevím na nás samých, na naí volbě, na naemrozhodnutí a jednání. Na ostatních výhrách nemáme podíl ani zásluhu, byly nám zkrátka naděleny. Měli bychom je přijímat jako půjčku, kterou je třeba splatit. Takové ivotní výhry nemají být pro výherce podnětem k pocitu nadřazenosti, ale váným závazkem. Výstině napsal Julius Zeyer:

Být otcem velkých činů je lepí,

ne být pouze synem velkých otců.

Pokud jsme dítky těstěny nebyli, přináíme si do ivota jistéhandicay, s nimi je třeba účelně se vyrovnat. Dítě z početné, sociálně slabérodiny či kupříkladu z romské komunity je v nesrovnatelně těí pozici oproti tomu, které přichází na svět v dobře situované a funkční rodině s vyí vzdělanostní úrovní. Na druhé straně původní nedostatek se můe stát velmi silným motorem. Snaha a vůle k překonání handicapů můe býtmotivem, který chybí některým z těch, kteří se narodili s hedvábnýmpoltářkem pod hlavou.

Existuje mnoho příkladů, kdy člověk váně zdravotně postienýdokázal ví cne mnozí zdraví. Respektování daného stavu a překonánínedostatku dokáe někdy doslova divy. Na druhé straně existují hazardéři s vlastním zdravím, kteří se vlastním přičiněním změní v chodící trosky. Stejně známé jsou případy dětí, které v dospělosti lehce rozházely, co pracně nastřádali a vybudovali jejich rodiče.

Ani nadřízeného a spolupracovníky si zpravidla vybrat nemůeme.Povzbudit by nás měl fakt, e také oni takovou monost nemají. Málokterý manaer dostane anci sestavit pracovní tým dle vlastních představ.

Samotná výhra nestačí. Je třeba umět s ní naloit. Nejeden výherce v loterii dokáe ve rozházet a být chudí ne předtím, kdy se na něho usmálo těstí. Toté platí v loterii ivotní.

Frustrace čili zmaření

|25|


MALÉ ZASTAVENÍ

Pročtěte znovu výe uvedený seznam ivotních výher. Pokud jste ve

vech případech výherci, dostalo se vám nejen darů od ivota, alevyvinul(a) jste i vlastní úsilí. Jste skutečným dítětem těstěny, nepochybně

svůj stav vyzařujete do okolí a ladíte tak pozitivně i jiné.

Tvou první povinností je udělat astným sám sebe.

Jsi-li asten, učiní astnými i ostatní,

nebo astný touí kolem sebe vidět jen samé astné.

(L. Feuerbach)

Pokud se vám některých z výher nedostává, rozdělte je na ty, které jste

ovlivnit vlastní vůlí a jednáním nemohli, a na ty, které chybějí v důsledkuvaeho neuváeného rozhodnutí či nesprávné volby. Kadá chybějící výhra

můe znamenat závanou ivotní frustraci. Dokázal(a) jste se s ní úspěně

či přijatelně vyrovnat? Jak ovlivňuje vai psychiku a vae jednání?

Test

Ř Odpovězte podle svého nejlepího přesvědčení: S nedostatkem

a handicapem (absencí ivotní výhry) jsem se vyrovnal apřekonal ho:

1. zcela a úspěně,

2. jen zčásti,

3. málo nebo vůbe cne.

Pokud jste zvolil(a) odpověď 2 nebo 3, zakrtněte z níe uvedenéhoseznamu ty projevy, které se objevují ve vaem jednání či proívání a které

s nedostatečným překonáním handicapu souvisejí:

U nedostatek sebedůvěry, sebejistoty,

U nespokojenost se sebou samým,

U nepřizpůsobivost,

U pocity křivdy, sebelítost,

|26|


U

antipatie vůči těm, kteří ni cjako já neproili, U

závist vůči těm, kteří to měli snadnějí, U

averze proti vem lehce ivotem proplouvajícím, U

častějí konflikty s lidmi, U

agresivita. U

Dalí projevy (doplňte): .....................................

Otázky

Ř Je vae jednání nebo proívání příčinou nesnází v ivotě mezilidmi? Zvolte jednu ze tří moností: ano částečně ne

Ř Zvolili jste prvou či druhou monost?

Ř Co s tím uděláte?

Ř Co pokusit se o změnu postojů?

Úkol

Ř Sestavte protiseznam vlastních ivotních úspěchů.

Moná zjistíte, e jste navzdory svým startovním handicapům vykonali

a překvapivě mnoho a dosáhli úspěchů, na které zbytečně zapomínáte

a které byste si naopak měli neustále připomínat!

A nyní se podívejme na předchozí test, který je v podstatě inventářem

naich ivotních výher.

Hodnocení

D U prvních 12 ivotních situací udělíme 1 bod za kadé ano.

D U popisů situací 13 a 24 udělujeme po jednom bodu za kadé ne.

(Druhých 12 otázek je prostou negací otázek z první polovinu testu.)

Frustrace čili zmaření

|27|


D Situace hodnocené bodem můeme povaovat za handicapy a velmi

pravděpodobné zdroje ivotních frustrací. Orientační normy Celkový počet dosaených bodů: D 6 a méně nízká hladina ivotních frustrací D 711 vyí hladina ivotních frustrací D 12 a více vysoká hladina ivotních frustrací D Nyní porovnejme handicapy způsobené okolnostmi, které jste sami

nemohli ovlivnit (body 1, 2, 3, 4, 5, 8, 9, 13, 14, 15, 16, 17, 20, 21) shandicapy, které jste mohli vlastním rozhodnutím a jednáním ovlivnit (body

6, 7, 10, 11, 12 a 18, 19, 22, 23, 24). Jestlie se handicapy objevujíspíe v první skupině, svědčí to s vysokou pravděpodobností o tom, e

jste je vlastním úsilím dokázali překonat. ivotní frustrace jste zvládli

a nepromítly se zásadně negativně do vaeho dalího ivota. Pokud

by naopak převládaly handicapy druhé skupiny, tedy situace, které

byly podmíněny vaim rozhodováním a jednáním, pak se zamyslete

nad vlastním podílem a příčinami. Zkuste naslouchat, co si o vaich

problémech myslí druzí, zvaujte, zda nemají v něčem výstinějíúsudek ne vy. Předevím ale vyvoďte závěry pro budoucnost!

Zkuste se s pomocí tohoto testu podívat na jednání a chování lidí vevaem okolí. Nevycházejí jejich problémy v jednání, jako jsounepřizpůsobivost, zakřiknutost, agresivita, konfliktotvornost a jiné projevy, ze závaných

ivotních frustrací, z handicapů, které nedokázali zvládnout a překonat?

Posuzujme lidi, s nimi se setkáváme a se kterými jednáme, nejen zpozorovaných projevů. Zamysleme se, co k nim asi vedlo, co je za nimi.Klíčem k poznání přítomnosti bývá minulost. To platí nejen v historickém bádání,

ale také v praktické psychologii. Osobní historie bývá klíčem k výkladu

|28|


chování. Neměřme také vem stejným metrem! Více tolerance, pochopení,

akceptace a pozitivní stimulace si zaslouí ti, kteří se museli od útléhodětství potýkat s překákami. Není zásluhou dobře se narodit. Úspěchem je,

zda dokáeme výhry, které nám byly naděleny zúročit.

Závěrem se podívejme jetě jednou na situace, které jsme hodnotili

jako handicapy. Pokusme se za pomoci níe uvedené stupnice posoudit

bod po bodu, jak dalece jsme se s nimi vyrovnali, překonali je.

1. Myslím, e jsem se s tímto handicapem plně vyrovnal(a) a e nikterak

nadále negativně neovlivňuje můj ivot. 2. Myslím, e jsem se s handicapem vcelku úspěně vyrovnal(a). Občas

ale mé chování negativně ovlivní. 3. Myslím, e se mi přes vekerou snahu doposud nepodařilo handicap

překonat, účelně se s ním vypořádat. 4. Handicap nezvládám a pociuji ho jako celoivotní závaí, které mne

znevýhodňuje oproti jiným.

Pokud nám v této stupnici nevyjdou takové výsledky, jaké bychom si

přáli, nepovaujme je za konečné, nevzdávejme to! Není asi v ivotě nic

těího ne zbavovat se závaí, a ji skutečných či domnělých. Boj sezátěí, stejně jako souboj s vlastní povahou trvá celý ivot a kadé drobnévítězství je velkou ivotní výhrou. A pokud vám ivot nadělil více handicapů

ne jiným, rozhodně se tím zbytečně nezaobírejte. Neulpívejte mylenkami

v minulosti a omíláním toho, co ji proběhlo a nelze změnit. Zavádí to pouze

k pasivnímu a destruktivnímu vidění a k pocitu ivotní nespokojenosti.Zaměřme se na vlastní úspěchy při překonávání handicapů. Porovnáváme-li

se s druhými, vyjděme ze srovnání handicapů.

Frustrace čili zmaření

|29|


A ještě malá poznámka

Moná, e někomu v seznamu ivotních výher, které přicházejí tak říkajíc

shůry, chybí intelekt, schopnosti, nadání, talent. Zde jsou mezi lidmipřirozeně velké rozdíly. Podstatné je, e kadý z nás určité předpoklady má

a kadý také zná někoho, kdo je chytřejí či talentovanějí ne on. Výhra

spočívá v dobrém odhadu vlastních předpokladů a v jejich uplatnění.

Potřeby a cíle

Člověk má celou řadu potřeb jak biologických, tak sociálních. Jejich

hierarchii popsal A. Maslow svou pyramidou, v ní potřeby vyí stojí nad

niími při pravidlu, e vyí potřeba se stává motivem, pokud je nasycena

nií. (Podrobněji v 1. části naí praktické psychologie jednání.) Potřeba je

pociována jako nedostatek provázený snahou dosáhnout čeho senedostává.

Člověk, jako bytost myslící, si vytyčuje i vysoké a vzdálené cíle. K tomu,

aby své potřeby neuspokojil a svých cílů nedosáhl, stejně jako k tomu, aby

proíval zbytečné frustrace, stresy a vnitřní konflikty, stačí málo: Mítnereálné cíle, kterých nedosáhne, ani kdyby se rozkrájel. Chceme-li se stát

členy klubu neurotiků, stačí pachtit se za metami, na které dosáhneme

leda za pomoci zázraků. Přejeme-li si být trvale provázeni pocitem ivotní

nespokojenosti, stanovme si cíle nereálné:

U Jsem smutný a zatrpklý. Rád bych kaviár zapíjel ampaňským, v mé

ledničce se vak nachází pouze oschlý zavináč a vyčichlá výčepnídesítka. U Rozhodla jsem pro Breda Pitta. Je to ji půl roku, co jsem mu zaslaladois a on mi dosud neodepsal. A ten kluk, co se mu trochu podobá z levého

profilu na vzdálenost deseti metrů, je pitome ca rozela jsem se s ním.

|30|


U

Na základě četby příručky o silné vůli a analýze vlastních schopností,

jsem si stanovil smělý cíl: Stát se prezidentem republiky, případněalesoň ministerským předsedou. V místní organizaci naí strany mi vak

házejí klacky pod nohy. Svěřili mi nevděčnou funkci výběrčíhočlenských příspěvků, co je nadlidský úkol, navíc přispívající k poklesu mé

popularity. U

Chci být charakterní herečkou a filmovou hvězdou, tvrdnu vak u deset

let v oblastním divadle, jsem tu za křoví a dávají mi těky. Říká se sice,

e malé role neexistují, zjistila jsem vak, e to není pravda. U

Myslel jsem, e budu koncertním umělcem, virtuosem. Pak jsem slevil

z ideálů a viděl jsem se v kvartetu, o něco později v symfonickémorchestru, poté v taneční kapele. Nakonec jsem se stal učitelem houslí,

které bych nejraději omlátil o hlavu ákům, kteří mají talentu jakbezdomove cúspor.

Nereálné cíle nemusejí působit takto přemrtěně a groteskně. Kladu-li

si vak cíle, u nich je jasné, e jejich dosaitelnost je pravděpodobná jako

milionová výhra, mohu působit stejně komicky. V kadém případě sám sebe

frustruji, zbytečně se stresuji a posiluji pocit nespokojenosti.

Otázky

Ř Znáte své reálné předpoklady, schopnosti a vlastnosti?

Ř Stanovujete své cíle s ohledem na ně?

Ř Víte jaká je přibliná pravděpodobnost úspěchu dosaení cíle?

Ř Máte povědomí kolik vaich vrstevníků asi usiluje o toté?

Ř Dokáete se relativně střízlivě a objektivně porovnat skonkurencí? (Víte v čem jste lepí, v čem naopak nevynikáte?)

Frustrace čili zmaření

|31|


Malý test

Odpovězte první mylenkou, která vás napadne:

|32|

2.

Majitel:Ne. Auto zásadně nepůjčuji.

adatel: ....................

1.

Recepční k hostu: ádný volný pokoj

nemáme.

Host: ........................


Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze

je moné v elektronickém obchod spolenosti eReading.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist