načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Umění a myšlení – Prof.; PhDr. Jan Bouzek DrSc.

Umění a myšlení

Elektronická kniha: Umění a myšlení
Autor: Prof.; PhDr. Jan Bouzek DrSc.

Výklad vývoje lidského myšlení z pohledu výtvarného umění. Publikace se soustřeďuje zejména na období pravěku a antického starověku, stručně naznačuje i další vývoj. Výtvarné umění pojímá autor, profesí klasický archeolog, jako důležitý ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  275
+
-
9,2
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: TRITON
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2009
Počet stran: 289
Rozměr: 24 cm
Úprava: 84 stran obrazové přílohy: ilustrace (některé barevné), portréty
Vydání: Vyd. 1.
Skupina třídění: Umění
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Triton, 2009
ISBN: 978-80-738-7278-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Výklad vývoje lidského myšlení z pohledu výtvarného umění. Publikace se soustřeďuje zejména na období pravěku a antického starověku, stručně naznačuje i další vývoj. Výtvarné umění pojímá autor, profesí klasický archeolog, jako důležitý pramen a doplněk k filozofickému a historickému přístupu k dějinám, a to zejména v oblastech, kde jsou písemné prameny nedostatečně zachovány. V této perspektivě sleduje, jak se proměny lidského myšlení zrcadlí v umění pravěkých civilizací, antického Řecka, v kultuře Etrusků či dalších tzv. okrajových civilizacích antického světa a v umění starověkého Říma. Závěrečná kapitola nastiňuje jen v hrubých obrysech cestu od středověkého myšlení k myšlení vědeckému a modernímu. Těžiště publikace spočívá ve výkladu vývoje architektury, malířství a sochařství; text osvětluje i vnímání a přijímání výtvarných děl soudobým divákem. Zdůrazňuje úzké sepětí duchovního a výtvarného vývoje.

Popis nakladatele

Vývoj lidského myšlení byl v dosavadních dějinách studován většinou na základě dochovaných písemných dokladů, v menší míře pak z hlediska z ústní tradice, ale jen málokdy jinak. V této knize autor usiluje o rozšíření tohoto dosavadního pohledu, přičemž se opírá o svědectví výtvarného umění, které poskytuje doplněk k přístupu filozofickému a historickému zejména v oblastech, kde psané doklady chybí či jsou nedostatečné. Soustřeďuje se přitom zejména na rané formy myšlení, které předcházely myšlení novověkému, i když v závěru publikace je stručně shrnut i následující vývoj. Proč je téma různých způsobů myšlení dnes tak naléhavé? Dnešní svět je z hlediska myšlenkových konceptů velice pestrý a rozrůzněný. Jeden z nich, moderní myšlení vědecké či předmětové, převažuje v dnešní době jen u malé části světové populace. Velká část lidstva dosud žije a uvažuje podle schémat a koncepcí myšlení filozofického nebo i předfilozofického. Pochopení různosti způsobů myšlení může proto pomoci i k lepšímu vzájemnému porozumění v dnešním multikulturním světě. Navíc – ač si to začasté explicitně ani neuvědomujeme – i my všichni si v sobě neseme nejrůznější stupně způsobů myšlení. Koneckonců všichni procházíme archaickými způsoby myšlení v dětském a věku a v období dospívání, podobně jako si v matčině lůně zhruba opakujeme fyzickou antropogenezi. Tyto vrstvy uvažování zůstávají ovšem součástí naší osobnosti i v pozdějším věku – a mohou převládnout v době, kdy se stává velice těžkým udržet rovnováhu mezi intelektem, citem a vůlí, kdy harmonický rozvoj mysli vyžaduje v dnešním komplikovaném světě více úsilí, než tomu bylo dříve. (jak se lidské myšlení zrcadlí v dílech výtvarného umění a jak umění ovlivňuje naše vnímání i myšlení)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Prof.; PhDr. Jan Bouzek DrSc. - další tituly autora:
 (e-book)
Jak se domluvit s jinými Jak se domluvit s jinými
 (e-book)
Naše dítě špatně spí Naše dítě špatně spí
 (e-book)
Keltové našich zemí v evropském kontextu Keltové našich zemí v evropském kontextu
 (e-book)
Klinická psychiatrie v denní praxi Klinická psychiatrie v denní praxi
 (e-book)
Vznik Evropy Vznik Evropy
 (e-book)
Pravěk českých zemí v evropském kontextu Pravěk českých zemí v evropském kontextu
 (e-book)
150 let od narození Sigmunda Freuda 150 let od narození Sigmunda Freuda
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

UMĚNÍ A MYŠLENÍ

JAN BOUZEK


Jak se lidské myšlení zrcadlí v dílech výtvarného umění

a jak umění ovlivňuje naše vnímání i myšlení


UMĚNÍ

A MYŠLENÍ

Jak se lidské myšlení zrcadlí v dílech výtvarného umění

a jak umění ovlivňuje naše vnímání i myšlení.

JAN BOUZEK

TRITON


© Jan Bouzek, 2009

© TRITON, 2009

Cover © Dagmar Krásná, 2009

Vydalo Nakladatelství TRITON

Vykáňská 5, 100 00 Praha 10

www.tridistri.cz

ISBN 978-80-7387-278-6

Autor

Prof. PhDr. Jan Bouzek, DrSc.

Recenzoval:

doc. PhDr. Zdeněk Kratochvíl, Ph.D., katedra fi lozofi e a dějin přírodních věd

Přírodovědecké fakulty UK, katedra fi lozofi e a religionistiky Filozofi cké fakulty UK

Jan Bouzek

Umění a myšlení

Tato kniha ani žádná její část nesmí být kopírována, rozmnožována ani jinak

šířena bez písemného souhlasu vydavatele.


OBSAH

Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Část I: Předfi lozofi cké myšlení . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15

Myšlení u zvířat a lidí: Jak si rozumíme se zvířaty . . . . . . . . 15

Antropogeneze: Myšlení v umění paleolitu a mesolitu.

Snivé myšlení (dreaming) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17

Neolitický způsob cyklického myšlení: Rigveda, její předlohy

a Avesta. Umění neolitických civilizací . . . . . . . . . . . . . . 25

Eneolit (chalkolit) a první vysoké civilizace Starého světa.

Myšlenkový svět Egypta a staré Mezopotámie . . . . . . . . . . 33

Vyspělá doba bronzová – od druhé poloviny 3. do konce

2. tisíciletí př. Kr. Mezopotámie a Egyypt, Kréta a Mykény . . . . 45 Část II: Nástup fi lozofi ckého myšlení: Doba železná a Řecko . . 59 1. Od doby bronzové k době železné aneb Od mýtu k logu . . . . 59

Řecko geometrického období (11.–8. stol. př. Kr.) . . . . . . . . . 63

Orient na počátku doby železné: Pozdně chetitské umění,

Asýrie, Babylónie, Lýdové a Frýgové, Foiničané, Persie . . . . . . 76 2. Archaické období v Řecku: Vznik fi lozofi e a lyrické poezie . . 80 3. Raně klasické období – 5. století př. Kr. Řecké osvícenství

a racionalismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104

4. Čtvrté století př. Kr.: Vrchol antické fi lozofi e jako

obecného výkladu světa: doba Platóna a Aristotela . . . . . . 147

5. Helénismus: Osobní fi lozofi e a multikulturalita

helénistického světa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .169

Část III: Etruskové a další tzv. okrajové civilizace

antického světa. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 205

1. Etruské umění a myšlení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 205 2. Ostatní kultury rané doby železné . . . . . . . . . . . . . . 223

Umění situl . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 223

Foiničané . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 223

Sardinie a nuraghi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 226


Iberové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 229

Skytové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 229

Thrákové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 230

Keltové a jejich dědictví. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 232 Část IV: Římský racionalismus a zesílení individuality . . . . 235

Villanovský Řím . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 237

Etruský Řím . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 238

Umění rané republiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 241

Střední republika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 242

Pozdní republika: architektura, sochařství, malířství . . . . . . 244

Římské císařství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 251

Od antiky ke středověku: Doba po pádu říše západořímské . . 265 Část V: Středověk: scholastika, nástup vědeckého myšlení a cesta k myšlení modernímu . . . . . . . . . . . . . . . . . 269

Scholastika a myšlení středověku . . . . . . . . . . . . . . . 269

Počátky moderního myšlení od 14. století: nástup

moderní lidské mysli skrze umění doby lucemburské. . . . . . 272

Od fi lozofi e k vědě: od počátků novověku po dnešní časy . . . . 275 Část VI: Jak se obráží v umění myšlení mimoevropských civilizací Asie, Afriky a Ameriky . . . . . . . . . . . . . . . . 280 Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 287 Prameny ilustrací . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 289


9PŘEDMLUVA

PŘEDMLUVA

Vývoj lidského myšlení byl dosud studován většinou z hlediska psaných dokladů, méně z orální tradice a jen málokdy skrze výtvarné umění. Tento přehled usiluje o pohled z hlediska výtvarného umění, které poskytuje, vedle orálních tradic a historických událostí, komplementární doplněk k přístupu fi lozofi ckému. To platí zejména v oblastech, kde psané doklady nejsou či jsou nedostatečné. Přehled je soustředěn na rané formy myšlení předcházející novověkému, i když v závěru je stručně podán i další vývoj. Příprava textů vycházela v první verzi z programu grantu Vzdělávací nadace Jana Husa „Vývoj lidské mysli a porozumění odlišným způsobům myšlení“. Proč je toto téma dnes naléhavé?

Máme v sobě všechny stupně způsobů myšlení. Jeden z nich, moderní myšlení přírodovědecké, vědecké (tak je nazýval A. Comte) či předmětové (Begriffsdenken), převažuje i dnes jen u malé části lidstva. Velká část světa žije v myšlení fi lozofi ckém nebo i předfi lozofi ckém. Koneckonců všichni procházíme archaickými způsoby myšlení v dětském a dospívajícím věku, podobně jako si v matčině děloze zhruba opakujeme fyzickou antropogenezi. Tyto vrstvy máme v sobě i později a mohou převládnout v době, kdy se stává velice těžkým udržet rovnováhu mezi intelektem, citem a vůlí, kdy harmonický všestranný rozvoj mysli vyžaduje více úsilí, než tomu bylo dříve.

Pochopení různosti způsobů myšlení může pomoci k pochopení jinakosti v dnešním světě a k vzájemnému porozumění.

V chápání světa máme od počátku proud zdůrazňující smyslovou percepci obrazu a druhý, žijící ve světě idejí, napsaného či ústně sděleného. Ve dvojím způsobu vnímání skutečnosti leží také počátek rozlišení materialistického a idealistického přístupu. Vzniká to v naší vlastní percepci, která také prochází jednak branou smyslů, jednak branou intelektuálního pochopení, oč v přijatém obraze jde.

Rytmus dějin lze postřehnout do jisté míry skrze sledování toho, co je podstatné, historickou symptomatologií. Podnětem mi byla řada prací francouzské Ecole des Annales, Toynbeeho dějiny, pokus o podobný přehled pravěku H. Müllera-Karpeho a několika dalších. Existuje


10 UMĚNÍ A MYŠLENÍ

ovšem takových rytmů více, navzájem se prolínají, a sotva lze v jedné

knize uchopit všechny.

1

Analýza jazyků v Pražském lingvistickém kroužku otevřela cestu

k pochopení různého způsobu uchopování reality v různých jazycích

a národech, ikonologie k uchopení obrazů (imagines) podobným způ

sobem. Tato knížka se snaží o podobnou cestu skrze pochopení pře

devším výtvarných děl. Je psána spíše formou eseje; téma takové šíře

lze sotva pojednat jinak. Přesto autor doufá, že se může stát podnětem

k zamyšlení pro další, kteří by chtěli v tomto tématu pokračovat.

1) Viz seznam literatury k Úvodu.


11ÚVOD

ÚVOD

Umění napodobuje život, život napodobuje umění. Vztah obou se týká nejen literatury a dalších umění múzických, ale také umění výtvarného. Zobrazení refl ektují stav mysli a také zpětně myšlení ovlivňují. Myšlení v obrazech je paralelou myšlení abstraktního, ale i abstraktní myšlení potřebuje znaky a doplnění ikonografi ckými schématy, obrazy, se kterými pracuje. Výtvarné umění bylo vždycky magické: pomáhalo vytvářet a upevňovat harmonii mezi světem a člověkem, mezi člověkem a božskou sférou. Většina nejdůležitějších výtvarných děl až do nové doby vznikla více či méně ve službách náboženství, často i jako prostředek magického ovlivnění skutečnosti, a také – a to správné umění téměř vždy – jako prostředek harmonizace vztahu mezi člověkem či společenstvím a světem přírody a vyšší reality, které jej obklopovaly. Umělecké dílo a proces jeho tvoření přispívaly k vytvoření harmonického vztahu ke světu přiměřenému té či oné době lidských dějin. Podobně jako jméno činí označenou věc vztaženu k naší mysli tak, abychom s ní jako jevem mohli operovat, tak i obraz je prostředníkem mezi neorganizovaným, neracionálním vjemem a jeho pochopením, dává vjemu řád, možnost jeho racionálního uchopení. Nadto správné umělecké dílo, jeho tvorba a percepce pomáhají udržet harmonii vztahu mezi světem a člověkem; objasňují vztah mezi člověkem a tím, co ho obklopuje, usnadňují pochopení tohoto vztahu.

Pro studium vývoje lidské mysli leckde literární texty chybějí či jsou příliš fragmentární, aby pouze skrze ně bylo dosaženo pochopení tehdejšího stavu mysli. Řeč obrazů, symbolů a tzv. dekoru (který u starých společenství sotva kdy byl bez významu) doplňuje znalosti o mysli těch, kteří tato díla vytvořili a percipovali. Je užitečným doplňkem i tam, kde víme více; dnešní umění nám také pomáhá vidět a pochopit ty aspekty dnešního světa, které bychom bez prostřednictví umění neviděli či nejvýš jen tušili.

Tato knížka vznikala velmi dlouho. Prvním popudem byl pokus přistoupit k celkovému pojetí dějin umění z hlediska vývoje ducha, jak o to


12 UMĚNÍ A MYŠLENÍ usilovala moje předchůdkyně na klasické archeologii Růžena Vacková,

2

z trochu jiného úhlu pohledu. Druhým popudem bylo dlouholeté přednášení antického umění pro dějiny umění na FF UK, s diskusemi se studenty tohoto oboru, a třetím spolupráce se Zdeňkem Kratochvílem. Tři spolu s ním vydané knížky představují dvě či tři kratší kapitolky první verze toho, co je zde pojednáno obecněji a šíře.

3

Samozřejmě

jsem vycházel z podnětů strukturalismu, od pražské školy lingvistické k francouzské škole; velkou inspirací mi byly práce J.-P. Vernanta, Claude Lévi-Strausse, Mircea Eliadeho a dalších, až po P. Riceura. Do ikonologie výtvarného umění jsem byl uveden na seminářích s Růženou Vackovou a Josefem Zvěřinou, kterých jsem se mohl aspoň občas zúčastnit, vedle impulsu prací Gombrichových, Auerbachových a mnoha dalších.

Střední kapitoly o řeckém a helénistickém umění využívají do značné

míry téže předlohy, která byla použita v podstatně rozšířenější podobě pro skripta o řeckém umění, vypracovaná společně s doc. Ivou Ondřejovou. I když jde z převážné většiny textu zde použitého o můj autorský podíl, Iva Ondřejová podstatně přispěla k promýšlení i obecnějších otázek zde naznačených v dalších souvislostech; vedle kapitol o Řecku četla i další pasáže o etruském a římském umění a pomohla mi užitečnými připomínkami. Práci laskavě přečetl a užitečné připomínky poskytl doc. Zdeněk Kratochvíl.

Část o Řecku je nejrozsáhlejší, neboť zde lze nejlépe sledovat vývoj

přístupu mysli skrze snad vůbec nejdokonalejší výtvarné umění, jaké kdy vzniklo v lidských dějinách; zůstává důležitým pramenem inspirace i pro umění naší doby.

Kursy o obrazu světa a člověka v umění starověku na základě před

běžných textů k tématu konám na Fakultě humanitních studií UK po řadu let. Odezvy mezi studenty a kolegy mi umožnily lépe formulovat řadu aspektů; kapitola o etruském výtvarném myšlení navazuje na 2) Její kniha speciální vyšla bohužel v podobě, kterou si sama nepřála, a připravit

k vydání pozdější verzi rukopisu se ukázalo být příliš těžkým úkolem; hlavní teze

jsou ostatně už dostupné v první práci obecnější, a pozorný čtenář si je doplní

i z needitovaného textu, zapsaného obětavě jednou z jejích spoluvězeňkyň: Rů

žena Vacková, Vězeňské přednášky, Praha, UK 1999. Moje práce je ovšem pojata

o hodně jinak, a s mnohými jejími závěry bych se sotva ztotožnil. Srov. též J. Bou

zek, Die Geschichte der klassischen Archäologie in den böhmischen Ländern.

Eirene, 32, 1996, 64–80; R. Vacková, Allgemeine Betrachtungen über die Stilwis

senschaft, Eirene, 32, 1996, 87–94. 3) J. Bouzek – Z. Kratochvíl, Od mýtu k logu, Řeč umění a archaické fi losofi e, Pro

měna interpretací, Praha 1994, 1995, 1996.


13ÚVOD

speciálnější mou knihu o Etruscích a kapitola o římském umění na připravovaná skripta o tomto tématu. Rád bych zde poděkoval zvláště doc. Zdeňku Pincovi, z jehož podnětu byl onen cyklus přednášek na FHS uskutečněn.

Jsem si až příliš dobře vědom toho, že mnohé v této knize by ještě potřebovalo dopracovat, přeformulovat a leckde také zkrátit či doplnit, ale hora ruit, nevím, kolik budu mít k tomu ještě času ve svém věku, a chtěl bych tyto podněty dát už k dispozici jiným, kdo by na ně mohli navázat, zatím v této spíše esejistické formě.

Rád bych poděkoval Vzdělávací nadaci Jana Husa, která podpořila přípravu první verze rukopisu, redaktorkám ing. Marii Černé a dr. Marii Kratochvílové a nakladatelství Triton za péči o vydání svazku.

Poslední verze knížky vznikla v rámci práce na několika projektech, zejména MSM 21620829 (České země v rámci Evropy) a MSM 21620843 (Antropologie komunikace a lidské adaptace) na Filozofi cké fakultě a na Fakultě humanistických studií UK. Literatura Auerbach, E. 1946: Mimesis, Basel Barth, H. 1999: Heinrich Barth erscheinen lassen, ausgewählte Texte aus seinem

Hauptwerk „Erkenntnis der Existenz“, Basel Barthes, R. 1966: Critique et vérité, Paris Benson, J. L. 2004: The Inner Nature of Color: Studies on the Philosophy of the

Four Elements, New York Bergson, H. 1934: La pensée et le mouvement, Paris, česky Myšlení a pohyb, 2003,

přel. J. Čapek, J. Fulka, J. Hrdlička, T. Chudý Bouzek, J. 2000: Interpretace v archeologii – Interpretation in archaeology, Studia

Hercynia, IV, 7–90 Budil, I. T. 1998: Mýtus, jazyk a kulturní antropologie, Praha, Triton Burkert, W. 1962: Weisheit und Wissenschaft, Erlangen Culler, J. 1976: Ferdnand de Saussure, London – 1983: On Deconstruction, London Derida, J. 1983: Margins of Philosophy, London Erhard, A. 1984: Základy jazykovědy, Praha, SPN Freud, S. 1989: O kultuře a člověku, Praha, Odeon – 1992: Totem a tabu, Praha, Práh Gombrich, E. H. 1969: Art and Illusion, New York, česky Umění a iluze, 1985 Grof, S. 1992: Dobrodružství sebepoznání, Praha, Gemma Hadot, P. 2004: Le voile d’Isis, Essai sur l’histoire de l’idée de Nature, Paris Heidegger, M. 1998: Sein und Zeit, česky Čas a bytí, Praha Heller, J. 1988: Starověká náboženství, Praha, Kalich Jaspers, K. 1949: Vom Ursprung der Geschichte, Zürich Jung, C. G. 1994: Duše moderního člověka, Brno, Atlantis Jung, C. G. – Kerényi, K. 1985: Einführung in das Wesen der Mythologie, Stuttgart Jung, C. G. – Kerényi, K. 1997: Úvod do mythologie, Brno Karfík, F. 2007: Duše a svět, Praha, Oikumené


14 UMĚNÍ A MYŠLENÍ Kerényi, K. 1941: Apollon, Studien über die Antike Religion und Humanität,

Amsterdam – Leipzig Lévi-Straus, C. 1962: Pensée sauvage, Paris – 1962–1971: Mythologiques I–IV, Paris 1962–1971, 1993 Lexicon Iconographicum Mythologiae Classicae, vychází v Curychu od r. 1972 Lotman, J. M. 1992: Izbrannyje stati II–III, Tallin Mukařovský, J. 1995: Básnická sémantika, Praha Neubauer, Z. 2001: Smysl a svět: hermeneutický pohled na svět, Praha – 2002: Biomoc, Praha Nuska, B. 1997: Symbolonový substrát hodnotových soustav (Symbolonové hodnoty

ornamentáních systémů), Liberec Riceur, P. 1983: Time and Narrative I–III, Chicago Saussure, D. F. 1989: Kurz obecné lingvistiky, Praha, Odeon Snell, B. 1955: Die Entdeckung des Geistes, Hamburg Sokol, J. – Pinc, Z. 2003: Antropologie a etika, Praha Tilley, Ch. (ed.) 1990: Reading Material Culture: Structuralism, Hermeneutics and

Post-Structuralism, London, Blackwell ThesCRA – Thesaurus cultus et rituum antiquorum, I–V, Los Angeles, Getty,

2004– 2006 Toynbee, A. J. 1954–1961: Study of History, Oxford Vacková, R. 1993: Věda o slohu 1, Praha Vašíček, Z. 2006: Archeologie, historie, minulost, Praha, Karolinum Zvěřina, J. 1971: Umění jako znak, Praha


15PŘEDFILOZOFICKÉ MYŠLENÍ

ČÁST I

Předfi lozofi cké myšlení

Myšlení u zvířat a lidí: Jak si rozumíme se zvířaty Citové vnímání je u nás ještě v podvědomí dochováno, vnímáme atmosféru při vstupu do místnosti nebo do nového prostředí vůbec (i když u žen a malých dětí je tato schopnost větší než u mužů), vnímáme kvality prostoru, ve kterém se ocitáme. Myšlení v jednoduchých pojmech citoslovců máme společné i se zvířaty. V dalším zde mluvíme o vyšších savcích a ptácích, neboť bezpochyby existuje určitá forma vědomí také u nižších zvířat, nadto i u rostlin; dokonce i krystalizace minerálů a některé jiné jejich vlastnosti svědčí o tom, že i u nich nějaký velmi temný způsob vědomí existuje; to ale není tématem této knížky.

Ke zkušenostem asi každého z nás dnes patří poznání, že na citové úrovni se snadno domluvíme s naším psem či kočkou. Papoušci používají často brilantně a ve správném kontextu lidských nadávek a podobných úsloví. Zvířata vnímají od nás příjemné i nepříjemné, vnímají náš citový vztah zřetelně a jsou schopna ho také opětovat. Vycítí snadno, máme-li je rádi nebo ne, vycítí i náladu, se kterou k nim přistupujeme, a podle toho si k nám vytvářejí svůj vztah. Vycítí snadno, zda máme sílu ovládnout jejich jednání, aby nás poslouchala, anebo jestli na to nemáme. Dokážou také mnohé, co my dnes nedokážeme nebo jen s velkými obtížemi. Při nedávném tsunami v jihovýchodní Asii pochopila většina zvířat daleko lépe než lidé, že se přiblížilo velké nebezpečí, a podařilo se jim včas uprchnout, zatímco lidé tuto informaci nepostřehli. Konrad Lorenz byl průkopníkem moderního přístupu k myšlení zvířat, ale jeho existence byla známa od nepaměti, a Aristoteles i jeho nástupci uznávali nižší animální duši, která byla také schopna jistého způsobu myšlení. I náš Bohumil Němec uvažoval o duši rostlin.

Ovšem myšlení zvířat nemá onen odstup od situace, který má myšlení lidské, i když je v něm bezpochyby mnoho moudrosti, kterou jen tušíme, a právě jeho bezprostřednost může být i pro nás inspirací. Také je u zví


16 UMĚNÍ A MYŠLENÍ řat jen málo individualizace a daleko více druhových vlastností. Nadto je u nich mládí se schopností učit se poměrně krátké oproti lidem; více jsou odkázána na dědictví svého druhu a na to, co jim bylo vtištěno v raném mládí. Etiologie zvířat doznala velkého rozmachu a díky ní dnes víme o zvířecím myšlení více a na vědečtějším základě, než jsme dříve spíše jen tušili, ale bezprostřední zkušenost poznávání způsobu myšlení zvířat a jejich paměti je věcí, která – díky malým domácím zvířátkům, jež s námi žijí, ale i díky novému rozmachu jezdectví – je poměrně snadno dostupná jak v tom, jaké domluvy jsme s vyššími zvířaty schopni, tak k pochopení, kde zůstává přece jen naše hranice oproti našim bratrům zvířatům a ptákům nepřekročitelná. Konrad Lorenz

4

přispěl velkým dí

lem k srovnání myšlení u zvířat a lidí, ale rozdíl mezi lidským a zvířecím myšlením je velký. Pohled Desmonda Morrise

5

je z trochu zkreslené per

spektivy, i když bychom se ani v komunikaci se zvířaty neměli dopouštět pýchy, že jsme my ti vždycky moudřejší. Vždy tomu tak jistě není.

Již Claude Lévi-Strauss v Myšlení přírodních národů ukázal podrobně, že vztah mezi zvířaty a lidmi již u předneolitických Indiánů je dán symetrií vztahů mezi členy skupiny a druhy zvířat: např. mezi mužem Medvědem a medvědy jako druhem, mezi ženou Lasičkou a lasičkami atd. Tento vztah mezi dvěma systémy měl zvláštní důležitost pro konstrukci obrazu světa u přírodních národů. Také je v pozadí totemismu a dával do pořádku chápání vztahu mezi světem zvířecích druhů a individuálních lidských bytostí příslušného kmene, či vztahu více příbuzných kmenů s podobnou mytologií. Harmonický vztah mezi světem a lidskými bytostmi jako skupinou i jako jednotlivci byl vždy v popředí úsilí lidského myšlení i umění. Svatý František kázal ptákům; jistě věděl proč, a ptáci mu svým způsobem rozuměli, jinak by ho neposlouchali. Rajský svět, ve kterém jsme byli s přírodou zajedno a neodlišovali se od ní, se dochoval jen v mýtech, ale tehdy byli lidé svým způsobem vnímání zvířatům podobní; také neznali odstup a kritický pohled, problematizující poznávání subjektu v poměru k objektu nazírání. Literatura Lorenz, K. 1981: The Foundations of Ethology: principal ideas and discoveries in

animal behaviour, New York – 1993: Základy etologie: srovnávací výzkum chování, přel. M. Rýdl, Praha Morris, D. 1971: Nahá opice, 1971 – 1997: Lidský živočich: osobní pohled na lidský druh, přel. J. Kovanda, Praha 4) Srov. Lorenz 1981, 1993. 5) Nahá opice, atd. 1971, 1977.


17PŘEDFILOZOFICKÉ MYŠLENÍ

Antropogeneze: Myšlení v umění paleolitu a mesolitu. Snivé myšlení (dreaming) Legendy o Atlantidě, i snad ještě o starších obdobích, jsou dnešní vědě jako takové nedostupné, neboť podle těchto legend byly tyto staré světy natolik odlišné od našeho, že je naším vědeckým způsobem poznání nedovedeme uchopit. Ovšem za připomínku jistě stojí, že v legendě bylo příčinou atlantské katastrofy zneužití znalostí sil živé přírody, což připomene naši situaci, ve které zneužíváme nám dostupných sil přírody, což by mohlo vést – a do jisté míry už vede – k podobným koncům. Také další mýty jaksi koření ve velmi dávných dobách. Mýty o vzniku materiálního světa, o vzniku lidí, refl ektují v obrazech, které mají mnohé společné i v různých legendách na všech kontinentech, způsob obrazného vnímání a obrazné refl exe, která je nám dnes dostupná jen jako určitý druh uměleckého poznání, mimo oblast přísné racionality.

Paleolitu se říkalo od pradávna umění doby diluviální a představuje aspoň jisté relikty toho, co bylo v mytologiích považováno za dějiny před potopou. Ta doba podle legend preferovala daleko odlišnější přístup ke světu, ve kterém se – jako v rajském světě před prvotním hříchem – lidé nemuseli myšlenkově starat o smysl své existence. Žili v bezprostředním styku s daleko moudřejším světem bohů a pod jejich vedením, podobně jako ještě dnes v jistém smyslu zvířata. Také v paleolitu a mesolitu lidé méně pracovali než dnes. Jak víme z po dnes exitujících společenství, většinu dne se zabývali tím, čemu my říkáme vy užívání volného času. S touto situací jsou spojeny také legendy o Zlatém věku a o ráji, kde všechno si lidé mohli jen brát a nemuseli se starat. Z archeologie i etnografi e víme ovšem, že se o potravu starat museli a že přicházely krize, kdy opravdu nebylo co jíst.

Vývoj lidské mysli se již tehdy odrazil v uměleckých dílech té doby. Nejstarší nám dostupné doklady percepce skutečnosti máme v paleolitickém umění, neboť umělecké dílo bylo již od svých počátků odrazem vidění světa těch, kdo ho vytvářeli, i oněch, pro které bylo vytvářeno. Z obou základních způsobů percepce: vnitřní matematické či geometrické struktury vnímané skrze myšlenky, které jsme se naučili a dokázali jich užívat, i bezprostřední vjem vnímaný našimi smysly, především zrakem, jsou pro nás ve starém paleolitu doloženy napřed ty první. Už kamenné nástroje starého paleolitu mají intencionální tvary, spojené nejen s jejich užitkovou funkcí, a aspoň od acheulénu prokazují smysl pro cílenou geometrickou formu, která byla obecně respektována. Ze


18 UMĚNÍ A MYŠLENÍ středního paleolitu známe již i umělecké výtvory, včetně sošek a rytin, a tyto výtvory nám prostředkují o něco více znalostí o stavu mysli neandrtálského člověka a skupin s ním současných.

Ovšem až umění mladého paleolitu s jeho nástěnnými malbami, rytinami a plastickými fi gurkami lidí i zvířat nás informuje podrobněji o tom, jak tehdejší lidé svět viděli a jak si ho ve svém umění pro sebe stylizovali. Na jedné straně existují v umění aurignacienu a zejména magdalénienu velice živé, barevné a impresivní obrazy zvířat, na straně druhé schematická zobrazení lidské postavy, vedoucí jakoby ke znakovému podání nám dostupné ideje reality,

6

přehled názorů nedávno

shrnul J. Bažant,

7

a týká se to i sošek a rytin (obr. 1–2). Už paleo

litické umění je tedy nejen bezprostředně vnímající až skoro eideticky, ale také se stylizovanými obrazy až do geometrických forem. Dvojí způsob přístupu skutečnosti do naší mysli tedy provází vývoj lidstva už od nepaměti. I my vnímáme očima bezprostředně barevné skvrny, ale také musíme přijmout myšlenky, pomocí kterých tento bezprostřední vjem interpretujeme. Musíme se to učit od dětství a není to snadné, jak ukazují četné příklady lidí, kterým byl operativně otevřen zrak až v dospělém věku a kteří raději buďto zavírali oči, aby si skutečnost uvědomili lépe svým dřívějším způsobem, anebo se vůbec racionálně s tak bohatým smyslovým vjemem oka nevyrovnali; nezřídka končili i sebevraždou.

8

V dvojím přístupu paleolitického umění doby jeho vrcholu existují na jedné straně živé barevné a impresivní obrazy zvířat, které připomenou jen lehce načrtnutý akvarel na navlhčené čtvrtce, svědčící o neobyčejné intenzitě bezprostředního smyslového vjemu a lehkosti zachycení reality obrazem, často pohromadě se znaky připomínajícími až písmo. Kombinace obojího způsobu vnímání je nám dospělým těžko dostupná, i když můžeme vidět jisté jeho obdoby v kresbách malých dětí. Stojí za to ovšem připomenout, že našemu chápání jsou i taková zobrazení a mysl, která je vytvářela, přece jen dostupné skrze naše rozpomínání na dětskou fázi našeho života, a nadto i jinak s jistým úsilím, ať už v pojetí společné paměti lidstva C.-G. Junga, či v uvědomění si předchozího stavu lidské mysli v nás. Podobně totiž jako plod v děloze matky opakuje jistým zkráceným způsobem antropogenezi, tak malé dítě 6) Srov. R. Vacková 1993, 140–150; J. Zvěřina 1971. 7) J. Bažant 2002. 8) Srov. A. Zajonc, Catching the Light, The Entwinned History of Light and Mind,

New York 1995.


19PŘEDFILOZOFICKÉ MYŠLENÍ

opakuje v jistém smyslu raný vývoj lidstva, a tedy i lidské mysli; tomu

to stavu se můžeme v našem povědomí aspoň do určité míry přiblížit.

Zajímavé je také, že některé paleolitické rytiny, jako u nás rytina

ženy z Předmostí (obr. 2: 2), značně připomenou kresby proudění v lid

ském těle, užívané při učení čínské akupunktury; asi už paleolitičtí

lidé vnímali některé jevy podobným způsobem jako zakladatelé aku

punktury. Tzv. paleolitické Venuše symbolizující síly reprodukce, roze

Obr. 1. A hlavy mužská (1) a ženská (4) a stylizované plastiky žen ze slonoviny

(2–3), B hliněné fi gurky zvířat z Dolních Věstonic.


20 UMĚNÍ A MYŠLENÍ

Obr. 2. 1 soška mamuta z mamutoviny, 2 rytina ženy na mamutím klu, Před

mostí u Přerova, 3 rytiny zvířat na koňských žebrech z jeskyně Pekárny.

ní, připomenou Goetheho „Velké Matky v hlubokosti tam“ (tak v pře

kladu O. Fischera); jsou obrazem sil udržujících lidský rod a současně

odrazem vysokého ocenění této ženské role tamější společností (to se

týká i schematických zkratek, obr. 1: 2–3). Pro nás by nebyly paleolitic

ké sošky ideálem krásy, ale o to paleolitikům asi nešlo, spíše byla jejich

ideálem zasloužilá matka, která funkci rození dětí nejlépe plnila.

Pozoruhodné je také v mladém paleolitu a mezolitu zobrazení vnitř

ní struktury zvířete i lidských postav, jejichž vnímání je zřejmě refl e


21PŘEDFILOZOFICKÉ MYŠLENÍ

xí starobylého způsobu myšlení, které je dodnes známo zejména

u australských domorodců. Některé australské skalní kresby zobrazují

vnitřní orgány zvířat. I když pocházejí ve své většině z dosti dávné doby,

mnozí současníci jim ještě rozumějí, neboť dokážou vnímat podobně.

Z dnešních etnografi ckých civilizací jsou tomu nejblíže malby Křováků

a australských domorodců, interpretované způsobem myšlení zvaným

dnes v odborné literatuře dreaming, ze kterého známe my už jen rezi

dua v pocitovém vnímání. Tzv. dreaming je způsob vnímání spíše cítěný

než abstraktně defi novatelný, ale přinášející užitečné informace formou

obrazů a dojmů, které je zřejmě možné – jak ověřilo současné antropo

logické studium – správně interpretovat a získat tak jinými způsoby ne

dostupné či jen těžko dostupné informace. K tomuto způsobu vnímání

vede jednak tradice sama, jednak určité školení. Jak jsi přišla na to, že

dnes prší, když v televizi hlásili, že bude pěkně? Standardní odpověď

v angličtině bude znít: This I have from my dreaming. Vy, hloupí Evro

pané, si myslíte, že děti se nám rodí proto, že spolu něco sexuálně pro

vozujete. Ne, že bychom to nedělali, ale to není jinak podstatné. A jak to

tedy je? Inu, napřed má žena svůj sen, že k nám dítě přichází, a o den

či dva později i já, a tím je jasné, že je dítě na cestě, to je přece daleko

podstatnější, než co si myslíte vy Evropané. Dreaming ovšem vyžadu

je zbavit se odstupu od myšleného, vnořit se přímo do něj, a to může

být pro moderního člověka rizikem, že se ztratí sám sobě, přijde o svou

pracně nabytou individualitu, která je dnes bezpochyby potřebná. Veš

keré pokusy Evropanů o dreaming ukazují, že na této stezce je zapo

třebí postupovat velmi obezřetně (zejména Morgan 1987). Kromě toho

nám taková konfrontace ukazuje, že něco sice svým způsobem myšlení

chápeme lépe, ale jiné je nám zase uzavřeno. Jde tedy spíše o posun

středu poznání dostupného obzoru či Heideggerovy paseky než o jed

noznačné vítězství osvíceného ducha nad primitivismem.

Měl jsem to štěstí, že jsem se mohl sejít s jedním australským domo

rodcem, který se jmenoval Burum Burum. Proslavil se svými knihami

a také tím, že se k výročí objevení Austrálie vypravil do Anglie a v Ken

tu vztyčil australskou vlajku, jako revanš za tehdejší připojení Austrá

lie k Britskému impériu. I on, přestože univerzitně vyškolený intelektu

ál, byl ještě tohoto dreaming schopen. Zdá se, že dreaming nám aspoň

do jisté míry přibližuje způsob myšlení konce paleolitu a mesolitu,

které se postupně přiklánělo – zřejmě jako refl exe myšlenkového pří

stupu strukturujícího skutečnost – k abstraktnějšímu podání zejména

lidských fi gur. Snad tím už tyto kresby vyjadřovaly nadřazenost člo


22 UMĚNÍ A MYŠLENÍ

Obr. 3. Nahoře srovnání motivů na lineární neolitické keramice s motivy z Malé

Asie (Catal Hüyük). Dole Stonehenge, rekonstrukce a půdorys.


23PŘEDFILOZOFICKÉ MYŠLENÍ

věka nad zvířaty, lidského myšlení nad myšlením zvířat, jejichž zobrazení zůstávalo delší dobu více naturalistické. Podobný vývoj vidíme už v umění franko-kantaberského okruhu a jeho paralel v Africe i v Austrálii – jak ve zjednodušené schematizaci, tak v zobrazení složitějších příběhů. Má své předchůdce už v mladém paleolitu; příkladem může být ležící muž před zvířetem, které ho zřejmě zranilo či zabilo, z Lascaux (obr. B 2), ale na konci paleolitu máme už zobrazení bitev, lovů a jiných dramatických událostí (srov. obr. B 3), dotýkajících se osudu většího počtu lidských bytostí, běžně.

Jeskynní umění bylo především uměním performačním; součástí a fi nálním reziduem rituálu; tak je tomu i u umění australských domorodců a jihoafrických Křováků. Paleolitické umění se vykládá obvykle jako magické,

9

ovšem magickým bylo umění vždy a podnes si něco

magického v sobě uchovalo. Banální vysvětlení, že kresby měly přivolat lovnou zvěř, ukazuje jenom naši simplifi kující mysl a nepochopení širších významů, nedefi novatelných našimi úzkými pojmy. Zřejmě už i v paleolitu šlo v umění o zajištění harmonického vztahu k přírodě, která byla tehdejším lidem živitelkou jak plody rostlin, tak masem ulovených zvířat. S těmito silami bylo už pro tehdejšího člověka důležité žít v harmonii. Tuto harmonii s přírodou v rajském světě předneolitickém bylo nutno nejen respektovat, nýbrž ji také udržovat náboženskými obřady, jejichž umělecká tvorba byla součástí, a zřejmě i s malbami spojenými obětmi. Tak nejsou paleolitické ideje příliš vzdálené ani současným ekologickým hnutím, které ostatně v mnohém proklamativně navázaly na moudrost amerických Indiánů.

Nejstarší nám dnes bezprostředně dostupný způsob myšlení, dreaming, ovšem vyžadoval školení a přípravu, zasvěcení. Známy jsou jeho beletrizované popisy od evropských spisovatelů, S. Morganové a B. Chatwina.

10

Od jednoho australského kolegy mám příběh, který

tento přístup ilustruje z jiné stránky. Na jeho univerzitě dostali grant na odhalení správné původní interpretace australského domorodého umění. Pozvali si větší skupinu lidí ze Severních teritorií, mužů i žen, a za slušné peníze si nechali vyprávět příběhy, které se k takovým a podobným rytinám či malbám vztahovaly. Natočili na rekordér mnoho příběhů. Byli velmi spokojeni, nakonec té skupině aboriginálů ještě připlatili a řekli si: teď jsme konečně vyhráli. Aboriginálové se vrátili domů 9) Srov. v posledních letech zejména Lewis-Williams 2007. 10) Morgan 2002; Chatwin 1988.


24 UMĚNÍ A MYŠLENÍ s větším množstvím peněz, pozvali své soukmenovce do místní hospody k tučnému hodu a pití, ale ti se na ně pak vrhli: Vy jste prozradili těm bílým ďáblům naše tajemství – za to si zasloužíte smrt! Naši hrdinové se ovšem smáli a říkali: Prosím vás, vyprávěli jsme jim jen ty pohádky, co se říkají malým dětem, než dostanou rozum, nic podstatného jsme jim neprozradili.

Tady by mohl příběh končit, ale není tomu tak. Později se zjistilo, že natočené pohádky byly součástí přípravy k australské rite de passage, rituálu přechodu do dospělosti; měly otevřít mysl dětí, aby pozdější zasvěcení pochopily. Koneckonců jde o širší záležitost: i většina pozdějších mýtů, včetně dnes u nás nejznámějších řeckých a keltských, měla ve starověku podobnou úlohu propedeutiky ke vstupu do mysterijního poznávání. I dreaming je ovšem ještě, jakkoli zasut, v naší mysli a připomíná nám, pokud si to jsme schopni uvědomit, že citové vnímání – pokud je kontrolováno intelektem a prověřeno volním pokusem „pokus – omyl – lepší pokus“ („trial – error – better trial“), je stále významným prostředkem poznání, i když se ho naše dnešní média a síly, které jsou za nimi, snaží zneužít k desinformacím. Pokud ho nedoplníme dalšími přístupy, nebezpečí tu jistě je, neboť jedině spojení tří základních přístupů: skrze rozum, cit i vůli, může vést poznání ke spolehlivějšímu výsledku. Hlavním zájmem vyspělejšího způsobu myšlení vedoucích lidských osobností té doby nebylo ovšem natolik soustředěno na materiální potřeby, jak bychom my dnes soudili; duchovní stezka bývala mnohdy podstatnější ještě v myšlení, odpovídající zhruba konci mesolitu či přechodu od mesolitu k neolitu.

O umění většinou předneolitických civilizací Afriky pojednávali v nedávné době mnozí jiní; ohlasu se dočkaly zejména práce Lewise-Williamse (2007), který vysvětluje tato umění podobně: jako ohlasy zážitků šamanské percepce duchovního světa za běžnou realitou. Přispěl k tomu i náš Stanislav Grof (1992) a další, jejichž zkušenosti pocházely z konzumace drog, zejména LSD, a některých tradičních technik užívaných v etnografi ckých kulturách. V poslední době se k takovým zážitkům a jejich zobrazení vrací i znovuoživení sibiřského šamanismu; přehledná literatura je také obsažena v citované knize Lewise-Williamse (2007).

Sibiřští šamani jsou muži, ale chodí v ženských šatech a mluví o sobě v ženském rodě. Dále na východ, v Koreji, jsou známy především šamanky, které jistě hrály podobnou úlohu i v paleolitu. Ovšem kněžské funkce u starých civilizací měli, jak víme i z paleolitického umění,


25PŘEDFILOZOFICKÉ MYŠLENÍ

ženy i muži; zřejmě už tehdy bývaly kněžské funkce podrobněji specifi - kovány. V každém případě bylo úkolem šamanů i šamanek léčit, dávat do pořádku osudové věci, získávat výhody pro svůj rod, pro své společenství krve, které bylo daleko významnější než dnes a u všech předneolitických civilizací bylo základní společenskou strukturou, určující postavení i osud jedince.

Už proto, že lidé nemuseli nijak moc pracovat (podle svědectví mnoha antropologů pracují lidé bez zemědělství jen dvě až tři hodiny denně), byly v pozdější tradici mladý paleolit a mesolit charakterizovány v legendách jako zlatý věk Saturnův, jak píše Ovidius (Metamorfosy I, 89–112): Aurea prima sata est aetas, quae vindice nulo, sponte sua, sine lege, fi dem rectumque colebat... (První byl zlatý věk, kdy bez soudce a bez zákonů, jen sama od sebe, byla zachovávána věrnost i právo...). Literatura Bažant, J. 2002: Paleolitické umění: Prvních sto let, in: Archeologie nenalézaného,

Sborník prací věnovaný S. Venclovi, Praha, 9–33 Grof, S. 1992: Dobrodružství sebepoznání, Praha, Gemma Chatwin, Bruce 1988: The Songlines, London Lévi-Strauss, C. 1968: Myšlení přírodních národů, Praha, 2. vyd. 1993 – 1962: Pensée sauvage, Paris – 1962–71: Mythologiques I–IV, Paris: 1. Le Cru et le cuit, 1964, 2. Du miel au cen

dres, 1964, 3. Origine des manières de table, 1968, 4 L’homme nu, 1971 – 1984: Tristes tropiques, Paris – 1989: Des symboles et leur doubles, Paris Lewis-Wiliams, D. 2005: Mind in the Cave, Johannesburg – 2007: Mysl v jeskyni: Vědomí a původ umění, Praha, Academia Lewis-Williams, J.-D. – Dowson, T. A. 1989: Images of Power, Understanding of

Bush man Rock Art, Johannesburg Lommel, A. 1970: Pravěk a umění přírodních národů, Praha, Artia Morgan, Sally 1987: My Place, česky Sem patřím, Praha 2002 Neolitický způsob cyklického myšlení: Rigveda, její předlohy a Avesta. Umění neolitických civilizací Přechod od mesolitu k neolitu odpovídá v mytologiích vyhnání z ráje: Mesolitickým lidem stačilo pracovat jen pár hodin, jinak si mohli hrát.

11

Zemědělci museli už vyvinout daleko více úsilí, zejména v době vrcholu sezonních prací, aby si zajistili obživu, ale bylo to od té doby daleko více než dříve v jejich vlastních silách. Vyhnání z ráje bylo současně 11) Srov. Lévi-Strauss 1984, česky Smutné tropy.


26 UMĚNÍ A MYŠLENÍ

Obr. 4. Çatal Hüyük, nástěnné malby a reliéfy.


27PŘEDFILOZOFICKÉ MYŠLENÍ

ztrátou nevinnosti. Jak napsal Friedrich Schiller, den vyhnání z ráje byl nejšťastnějším dnem v dějinách lidstva, neboť otevřel cestu ke zjasnění mysli. V řeckých a římských mýtech byl neolit stříbrným věkem, ještě jen mírným zhoršením věku zlatého, neboť války a boj ještě nebyly časté a k udržení společenství nebývalo nutné brutální násilí, jako tomu bylo později.

Tak opět píše Ovidius (Metamorfosy I, 113 násl.): Postquam, Saturno tenebrosa in Tartara misso, sub Iove mundus erat... (Poté co byl Saturnus svržen do Tartaru, byl svět pod Jupiterem...), tedy i pozdějším nejvyšším bohem. V řecké mytologii ovšem bylo toto období ještě pod vládou Krona, jehož svrhl Zeus až později.Tento svět už nebyl bez válek a sporů, i když byl lepší než pozdější věk měděný. Boje mezi skupinami, jak víme z archeologických dokladů, často končily masakry celých osad.

Rozšíření neolitické civilizace bylo nejvýznamnějším objevem v dějinách lidstva, a staří ho připisovali vesměs božskému zásahu; bylo darem bohů, nikoli zásluhou lidskou. Démétér vyslala Triptoléma přinést lidem obilí a také ve skýtských legendách spadlo zemědělské nářadí z nebe. Neolitické hospodářství přineslo vedle plodin a způsobů jejich pěstování také úspěšnější využívání krajiny. Hlavním neolitickým božstvem byla velká bohyně Matka (obr. 4: 2–3, v Řecku později zvaná Démétér); z jejích sil a darů se obnovoval život rostlin, zvířat i lidí. První neolitické sošky jsou téměř vždy ženské a zřejmě nikoli ve vztahu k velké bohyni plodnosti (foto 5: 1–4). Vedle chleba zobecnělo také pivo; náš tekutý chléb není o nic mladší než chléb v pevném skupenství. I když neolitické obiloviny měly menší výnosy, neolitické civilizace vytvořily svým obděláváním naše nejúrodnější půdy, černozemě a hnědozemě.

Myšlení protoneolitu, kdy se ještě neobdělávala půda, je refl ektováno v nejstarší vrstvě staroindické tradice, plné zemědělství v Avestě. Znalost pěstování obilí je v mytologiích považována za dar bohů, mj. řecké Démétry a římské Ceres. Neolitická moudrost se jevila vesměs být moudrostí zjevenou, prostředkovanou bytostmi, které stály mezi světem bohů a světem lidí. K takovým patřil řecký Triptolémos, sedm rikšiů indické mytologie, starý Zarathustra, ale i Thoth v Egyptě a řada dalších. Tyto moudrosti i božstva měly vztah k vesmíru, k planetám, k nebeské klenbě a ke zvěrokruhu; zajišťovaly v tehdejším vědomí harmonii mezi světem kosmu a sférou lidí. V nejstarší vrstvě indické mytologie je chován dobytek, kráva je středem pozornosti i úcty, ale obdělávání půdy se nezmiňuje a hlavním cílem nejstarší vrstvy z indické tradice byl spí


28 UMĚNÍ A MYŠLENÍ še odvrat od materiálního světa než zabývání se jím prakticky. Ovšem v Çatal Hüyüku byli naopak býci a jeleni rituálně lovenými a obětovanými zvířaty (obr. 4: 4) a byly chovány ovce a kozy, podobně jako v Íránu v nejranějším neolitu. Udržení bezprostředního vztahu k božskému duchovnímu světu, které bylo a je ostatně cílem všech náboženství (i římské re-ligio značí znovunavázání tohoto přerušeného stavu), bylo hlavním cílem.

Je konečně i cílem těch, kdo dnes následují pomocí starobylých, jen zčásti modernizovaných způsobů meditace, vnitřní koncentrace, dechových cvičení a podobných tuto starobylou stezku, i když zřejmě mnozí z nich přicházejí o jasné vědomí vzhledem k jejich nepřipravenosti. Ti, kdo na ní byli v raném neolitu dále než ostatní, se stali vzorem a jejich moudrost byla považována za vysoko převyšující vlastní úsilí na stezce těch, kteří je chtěli následovat.

Proti nejstarší vrstvě indické tradice je nejstarší vrstva perské mytologie svým myšlenkovým světem už plně neolitická. V Avestě se hovoří o pozitivní roli Íránu, jemuž jde o zušlechťování země pěstováním plodin a domestikací divokých zvířat, zatímco opak Íránu, lovecko-sběračský Turán s loveckou magií a šamanismem, je nepřítelem řádného vývoje lidstva a musí být překonán osvíceným duchem a působením „pokrokového“ Íránu. Çatal Hüyük v jihovýchodním Turecku poskytl doklady o způsobu pohřbívání podobném parskému. Mrtví byli položeni na platformy, jejich těla ohlodána supy (obr. 4: 1), a očištěné kosti byly pak uloženy pod domy živých, aby tak mrtví zůstávali v jejich komunitě. Pohřbívání na platformách zakázala Parsům až dnešní vláda v Íránu. Uctívání ohně naznačuje i ornamentika řady neolitických kultur, zejména kultury Sesklo v Thessalii (obr. B 4).

Vytváření předmětů z hlíny, keramika, bylo v neolitu ženskou záležitostí a neolitické mýty mívají zpravidla ženskou bohyni – demiurga, která podobně jako Hospodin ve Starém zákoně vytvořila z hlíny i samého člověka. Podle jednoho amerického indiánského mýtu bohyně napoprvé lidskou bytost přepekla a odhodila do Afriky, druhou nedopekla a odhodila do Evropy; teprve třetí byla upečena správně a z ní pocházejí američtí Indiáni. U různých jihoamerických Indiánů se musely ženy před vybíráním hrnčířské hlíny, formováním a vypalováním nádob zdržovat po určitý čas pohlavního styku a připravovat se k té práci i půstem.

12

12) Cf. C. Lévi-Strauss, La potière jalouse, Paris 1985.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.