načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Umění: a k čemu? - Antonín Mokrejš

Umění: a k čemu?

Elektronická kniha: Umění: a k čemu?
Autor:

Úvod do filosofie umění v pojetí moderní pohusserlovské fenomenologie, kdy je filosofie chápána jako racionální myšlení a tázání, založené na výsledcích celého terénu zkušenosti, ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  75
+
-
2,5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: TRITON
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 167
Rozměr: 17 cm
Vydání: Vyd. 1.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-725-4199-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Produktivní poznání a následné akceptování vlastní konečnosti umožňuje rozhodovat a objevovat platná kritéria - živý čas odkrývá skutečný život. Lidská bytost objevuje konečnost formou přehodnocení a tvořivé integrace životní úzkosti ze zážitku nicoty. Tímto způsobem odhaluje skutečnost, že času může odolat pouze prostřednictvím "tvořivého činu". Čas se člověku stal výzvou k tvorbě něčeho, co nicotě konečnosti odolává a disponuje vnitřní časovou kontinuitou. Současně však umělecké dílo vede každou lidskou bytost k pohledu do vlastního nitra a zamyšlení - ve světě obraznosti každý může využít vlastní tvořivost. Všichni máme schopnost počínat si ve vlastním životě tvůrčím způsobem... Pc. Studie českého filozofa zkoumá podstatu umění coby důležité oblasti duchovního života každé lidské bytosti.

Popis nakladatele

Úvod do filosofie umění v pojetí moderní pohusserlovské fenomenologie, kdy je filosofie chápána jako racionální myšlení a tázání, založené na výsledcích celého terénu zkušenosti, a kdy se v umění spatřuje důležitá oblast duchovního života lidí a výmluvný doklad jejich schopnosti i potřeby počínat si ve vlastním životě tvořivě.V této studii máme k dispozici text věnovaný zcela jednoznačně filosofii umění, text spíše dějinně filosofický, a to text poučený, opírající se především o východisko fenomenologické, ale těžící i z filosofie existenciální (se zvláštním zřetelem k filosofii Friedricha Nietzscheho).Autor, PhDr. Antonín Mokrejš, je vědecký pracovník Filosofického ústavu AV ČR. Kromě jiného publikoval knihy:Umění, skutečnost, poznání (1966)Fenomenologie a problém intersubjektivity (1969)Odvaha vidět – F. Nietzsche, myslitel a filosof (1993)Filosofie a život – život a umění (1995)Duchovní svět F. X. Šaldy (1997)Hermeneutické pojetí zkušenosti (1998) (a k čemu?)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Antonín Mokrejš - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

TRITON


Filosofická setkávání

Antonín Mokrejš

Umění: a k čemu?



Antonín Mokrejš

Umění: a k čemu?


Antonín Mokrejš

Umění: a k čemu?

Tato kniha, ani žádná její část, nesmí být kopírována,

rozmnožována, ani jinak šířena bez písemného souhlasu

vydavatele.

PhDr. Antonín Mokrejš, CSc.

Filosofický ústav AV ČR

recenze:

PhDr. Olga Baranová, CSc.

© Antonín Mokrejš, 2002

© TRITON, 2002

Cover © Eva Bystrianská, 2002

Vydalo Nakladatelství TRITON, Vykáňská 5,

100 00 Praha 10, www.triton-books.cz

ISBN 80-7254-199-4


Obsah

1 Umění a život....................................................................9

1.1 Struktura otázky ................................................................9

1.2 Vztah umění a života .....................................................12

1.3 Porozumění smyslu.........................................................14

1.4 Chuť i vůle žít ..................................................................16

1.5 Svět kultury ......................................................................17

2 Sebeuvědomování života ..............................................21

2.1 Neskutečnost umění .......................................................21

2.2 Zkušenost běžná a zkušenost umělecká.....................23

2.3 Umění předjímá a vynalézá .........................................26

2.4 Vláda setrvačnosti .........................................................30

2.5 Svět obraznosti ...............................................................32

2.6 Život očištěný a zmnožený ............................................36

3 Život sám sobě účelem..................................................40

3.1 Věci praktického užití .....................................................40

3.2 Proměna pohledu na život ............................................45

3.3 Ustavičně se obnovující svár ........................................50

3.4 Schopnost smát se .........................................................54

4 Potřeba měřítek .............................................................58

4.1 Volba a rozhodování ......................................................58

4.2 Vnitřní diferenciace života ............................................61

4.3 Dvojí úroveň života ........................................................63

4.4 Vědomí totožnosti ..........................................................66

4.5 Pokušení subjektivizmu..................................................70

5 Cesta k původnosti ........................................................74

5.1 Originalita nebo původnost?.........................................74

5.2 Údiv a znepokojení.........................................................77

5.3 Zrození osobního světa .................................................80

5.4 Povaha zkušenosti ..........................................................83 6 Budování paměti............................................................89

6.1 Paměť a svět ....................................................................89

6.2 Slavnost a svátek............................................................92

6.3 Objev času.......................................................................95

6.4 Úloha vzpomínky............................................................98

6.5 Touha zanechat stopu .................................................100

6.6 Žít v čase........................................................................102

6.7 Společenství a tradice .................................................106

7 Mravní tvorba ...............................................................111

7.1 Úloha tvorby v životě ....................................................111

7.2 Povaha mravní tvorby ..................................................115

7.3 Akt svobody....................................................................119

7.4 Vztah umění a mravnosti ............................................122

8 Škola objektivity ...........................................................129

8.1 Pojem objektivity ...........................................................129

8.2 Objektivita v běžném životě

– příležitost smysluplného počínání ..........................132

8.3 Odpovědnost a svoboda.............................................135

8.4 Překonávání subjektivizmu..........................................137

8.5 Význam a úloha umění................................................141

9 Objevování skutečnosti ...............................................148

9.1 Otázka po skutečnosti .................................................148

9.2 Osobní zkušenost .........................................................150

9.3 Rozhodování o skutečnosti .........................................154

9.4 Podoby skutečnosti.......................................................157

9.5 Živý čas ..........................................................................162

Umění a život

1.1 Struktura otázky

Při pokusech přemýšlet o jakékoli věci narážíme stále – ať si

to uvědomujeme či nám to uniká – na podstatný rozdíl mezi

skutečným myšlením a běžným uvažováním. Každéuvažování – to, které probíhá na úrovni skutečného myšlení, i ono,

jež se odehrálo jako běžná rozvaha – lze vymezit jakorekaitulaci našeho vědění i našeho nevědění o věci.

Běžné uvažování se jeví jako přímočarý a neúchylný chod směřující nejkratší cestou k dané věci, a v tomto srovnání pak skutečné myšlení vyhlíží dosti tristně jako stálá prodleva, ustavičné zdržování a snaha komplikovat náš přístup k věci zbytečnými a nepřirozenými oklikami.

Příznačný je zde zejména akcent na složku vědění,případně nevědění, a jejich výrazně odlišné pojetí. Při běžnémuvažování hraje nejdůležitější úlohu naše vědění o věci, na ně se soustřeďujeme, to shromažďujeme a uspořádáváme,abychom je pak využili při zacházení s dotyčnou věcí. Vědění je zde důležité pro odpovídající počínání a rovněž složkanevědění je aktualizována jen v dané souvislosti, tj. pojímá sejako limitující faktor při zacházení s dotyčnou věcí. Běžnéuvažování se zabývá věcí, aby se jí co nejrychleji a co nejsnáze zbavilo a nemuselo jí už věnovat další pozornost. Kdežto skutečné myšlení se soustřeďuje především na našenevědění o věci a usiluje o náš výcvik v umění nevědět. I dosažené vědění se zkoumá z hlediska možného nevědění, které se v něm a za ním skrývá, stále znovu tematizuje pohybzjevování se věci jako vzájemnost jejího odkrývání a jejího skrytí.

9


A to dvojnásobného odkrývání a dvojitého skrytí, neboťjednak se věc sama pohledu nabízí a pohledu dovolává, a tak

se odhaluje, tím však zároveň také v určitém ohledu skrývá,

jednak my sami ji svou aktivitou odhalujeme a odkrýváme,

leč v jistém ohledu ji současně cloníme. Skutečné myšlenívědomě čelí pokušení jediného klíče v přístupu k věci acharakterizuje každou verzi porozumění věci jako příznačnoukonfiguraci vazby zjevnosti a skrytí.

Z poněkud odlišného hlediska a možná i do jisté míryzřetelněji vyjevuje rozdíl skutečného myšlení a běžnéhouvažování jejich výrazně se lišící vztah k otázce a odpovědi jako elementárním formám obou podob rozvažování. Běžnépřemýšlení se programově a očividně orientuje na hledáníodovědí, kdežto otázky přijímá podle toho, jak se vynořují v chodu života a našeho konání. Otázky jako by kladl život sám a vlastní výkon rozvažování spočívá až v hledáníodpovědí. A odpověď tu pak má ráz odbytí a vyřízení otázky, je to poznatek, který nám poskytuje směrnici pro naše další –nyní už neproblematické – zacházení s věcí, a otázky nás takto zbavuje.

Naproti tomu skutečné myšlení považuje za svůj vlastní úkol vypracování otázky a uskutečňuje se právě jako tázání. Skutečné myšlení otvírá pohyb uvažování o věci, které nekončí nalezením odpovědi a v němž každá odpověď tázáníobnovuje a nově situuje. Myšlení v podobě tázání usiluje tematizovat celkový horizont našeho porozumění věci a odkrývá přitomjeho příznačnou hybnost svými poukazy na vztahy dějinnosti a osobní iniciativy v doméně porozumění. Aniž bychom se blíže zabývali strukturou tázání a pokoušeli se ji podrobně vypracovat, musíme – byť jen letmo – její globálnícharakteristiky podat. Tázání jako vypracovávání otázky ozřejmuje příslušnou věc jako zařazenou v kontextu celku a vynořující se uprostřed celkového horizontu, a tak nám odhaluje, že votázce po věci je nutně spoluobsažena otázka po celku. Otázka po

10

ANTONÍN MOKREJŠ/UMĚNÍ: A K ČEMU?

Umění a život


věci vždycky předpokládá jistou zjevnost a viditelnost věci,

a tedy i přítomnost světla, v němž a díky němuž danou věcvi

díme. Tak se tázání po věci stává tematizací terénuviditelnos

ti a jeho osvětlení a pozornost zároveň upoutává vzájemnost

odkrytosti věci a jejího skrytí. Podstatné pak jsou zejména tři

následující momenty ve struktuře otázky.

Tázání předpokládá a zahrnuje především přítomnostvě

ci, a to mimo jiné znamená, že při vypracování otázkytema

tizujeme příslušnou věc jako v jistém ohledu viditelnou azje

vnou, jinak bychom se totiž na ni nemohli tázat, zároveň

však v jiném ohledu nezjevnou a skrytou, vždyť proč bychom

se na ni jinak dotazovali. Dále hraje při tázání podstatnou

úlohu sama situace tázání, v níž se zračí situovanost amoti

vace otázky. Otázka vyvstává v pohybech života jako výzva

k zastavení a skutečné myšlení tuto potřebu a její uspokojení

nepřijímá jako prosté fakty, nýbrž činí z nich součást otázky

a snaží se je prozkoumat. Situovanost a motivace otázky

podstatně ovlivňují její vypracování, spoluurčují jejíformula

ci a pomáhají vymezit její přesný smysl. A tak se nutněstá

vají pro skutečné myšlení předmětem zájmu, neboť myšlení

nepřijímá svůj předmět jako něco samozřejmého a už předem

daného a svůj úkol spatřuje v úsilí o vypracování vlastního

předmětu, tj. v uvolňování výhledu a v kultivaci schopnostivi

dět a rozlišovat. Konečně pak k centrálním momentůmstruk

turace otázky náleží také účast tázajícího se, v níž se zračí

jednak osobní zaujatost příslušnou věcí, jednak osobnízá

jem na ní. Osobní zaujatost věcí se zakládá na podobách

přítomnosti věci, jež tázajícího se oslovují a angažují, na

tom, co z věci dokáže vidět a jak to vidí. Proto právězauja

tost věcí ozřejmuje povahu naší příslušnosti jako našehozá

kladního určení. Kdežto osobní zájem na věci svědčí spíše

o tom, jak jsme danou věc včlenili do kontextů vlastníhoživo

ta, jak jsme si ji osvojili a uzpůsobili a jakou úlohu jí v terénu

vlastní životní praxe přičítáme a přisuzujeme.

ANTONÍN MOKREJŠ/UMĚNÍ: A K ČEMU?

11

Umění a život


1.2 Vztah umění a života

Uvažujíce o vztahu umění a života klademe si otázku pobytostné povaze obou pólů uvedeného vztahu a zkoumáme,jaké světlo jejich vztah na jeden i druhý pól vrhá. Život jako cosi

nám důvěrně známého, čemu rozumíme a v čem sespolehlivě orientujeme, se zde nestává klíčem k objasňování povahy

umění a umění se nepodřazuje zdánlivě samozřejmýmnárokům života, ani umění jako příkladná a modelová verzeživota tu neslouží jako vodítko pro pochopení a výklad života.

Naopak jednomu i druhému se pokoušíme porozumět právě

prozkoumáním jejich vzájemného vztahu, a ten pakchápeme jako živou a dynamickou vazbu složitě členěnou adějinně proměnlivou.

Hovoříme-li o životě, rozumíme tím – jak je zjevné – sféru lidského života, a umění tedy pojímáme jako osobitoulidskou činnost. Lidský život ovšem probíhá v několika úrovních, životem tedy nerozumíme pouhý biologický fakt, nýbrž ažjistý ráz a jistou úroveň života. Charakteristickou úroveň apříznačný ráz života, jež máme na mysli, lze pojmově vymezit a uchopit jen s obtížemi a vyžaduje to složitou přípravuspočívající ve vypracování a tříbení odpovídající myšlenkovévýzbroje a ve zvláštním uvolňování přístupu a výhledu na specifickou hybnost takto pojatého života. Nicméně bezprostřední azřetelnou zkušenost o této úrovni života všichni máme, a té semůžeme předběžně dovolávat, případně se o ni opřít. Jejípojmenování bude sice zatím jenom přibližné, nicméně osobní životní zkušenost každého z nás dostačuje jako základ porozumění i jako možnost verifikace. Jedná se o zkušenost probíhající vhorizontu smyslu, tj. o komplex mnohotvárných zkušenostíspojených se zakoušením nejrůznějších podob přítomnosti smyslu nebo s rozpoznáním jeho nepřítomnosti a ztráty.

Uvedená zkušenost se nutně odvíjí jako naše osobnízkušenost, o níž můžeme podávat svědectví a bezprostředněvy>12

ANTONÍN MOKREJŠ/UMĚNÍ: A K ČEMU?

Umění a život


povídat. Nadto je třeba mít na paměti, že zkušenost opřítomnosti smyslu v životě a o životě neseném aprostoupeném zážitkem smysluplnosti nejprůkazněji a nejzřetelnějidokládá pocit radosti ze života, důvěra v život, chuť i vůle žít.

To je také naše první vodítko při tematizaci vztahu života

a umění.

Musíme především uvážit problém životní významnosti a závažnosti umění a zkoumat, proč jsou umělecké hodnoty pro život na určité úrovni nepostradatelné a jakou úlohu – a to ničím jiným nezastupitelnou – umělecké činnosti vkontextech charakteristické hybnosti života hrají, pokud ovšem skutečně takovou úlohu plní. Uvedenou cestou lze získatbohatší a určitější porozumění životu na úrovni jehokonstitutivního vztahu ke smyslu a rozpoznat, čím životu přispívá právě umění, aby člověk sám sobě porozuměl, spatřil ve své vazbě na horizont smyslu své rozhodující určení a dokázal ze svého porozumění získat nepostradatelné zdroje vlastní hybnosti a svého vzestupu.

Vztah umění a života má ovšem i svou druhou a neméně závažnou stránku, již reprezentuje hledisko vazby umění aživota právě pro samotné umění. Mnozí myslitelé soudí (u nás např. F. X. Šalda), že umění nejspíše porozumíme,spatřujeme-li v něm osobitý případ a osobitou verzi života, avyvozují z toho, že by život bez umění byl zřetelně ochuzen a cosi podstatného by se z něho vytratilo. Potud se domýšlejí, že příznačné zákonitosti domény umění mohou posloužit jako vydatný klíč k pochopení osobité povahy života. Nadto se domnívají, že právě životní významnost a iniciativnost umění dokáže rozhodujícím způsobem osvětlit bytostnou povahu uměleckých hodnot a uměleckých činností a že žádný jiný klíč k podstatnému porozumění uměleckým aktivitámvlastně ani neexistuje.

ANTONÍN MOKREJŠ/UMĚNÍ: A K ČEMU?

13

Umění a život


1.3 Porozumění smyslu

Předběžně se budeme opírat zejména o dvojí charakteristiku

horizontu ustaveného událostmi vyhraňování a rozumění

smyslu. Ukazuje se totiž, že smysl má povahu platnostipře

sahující rozměr individuálního života. Ztělesňuje platnost,

která se neobrací pouze k určitému individuu a neoslovuje

pouze je, nýbrž vztahuje se – aspoň potenciálně – i k dalším

jednotlivcům a zprostředkovaně k příslušnému společenství

a má ráz „platnosti pro každého“. Smysl tedy vytváří azaklá

dá půdu setkávání, sdílení a společenství lidí. Potud smysl

nesmíme chápat jako nějakou tezi, kterou formulujeme,

a musíme rozpoznat jeho ráz prostoru pro styk a setkávání,

který se lidem otvírá a nabízí a který všichni, jež odpovídající

tvářnost smyslu oslovuje, užívají, ustavují a budují. Závažné

pak je i to, že porozumění, jehož se smysl dovolává,nepřed

stavuje jednotlivý akt v rámci lidského života, vystupující

vedle řady dalších a souřadný s nimi. V porozumění smyslu

nacházíme základní životní výkon, jednotící a komponujícíži

vot jako celek, který podmiňuje a nese způsob, jakým sejed

notlivci (porozumění smyslu znamená osobní výkon) jeho

možnosti otvírají a nabízejí a jak jich užívá.

Porozumění smyslu se rovněž neodehrává jako jehopro

sté nacházení a smysl se neprezentuje jako předem daný

a objektivně zjistitelný útvar, samozřejmě a bezpečněrozpo

znatelný a v podstatě zcela zajištěný a neotřesitelný. Smysl,

který život rozpoznává a jemuž rozumí, v jehož horizontu se

rozvíjí, před námi vystupuje především jako možnost, která

se nám nabízí a dovolává se právě nás. Potud se smysl

uplatňuje v tvářnosti čehosi nezaručeného, nezajištěného

a nesamozřejmého, co se naplňuje teprve díky naší účasti

a v důsledku našeho nasazení. Platný smysl před námivy

vstává jako příležitost smysluplného života, jako možnývý

sledek i zisk životní tvorby.

14

ANTONÍN MOKREJŠ/UMĚNÍ: A K ČEMU?

Umění a život


V horizontu smyslu rozpoznáváme, že naší určujícípotřebou je potřeba smyslu a že v trvalé nepřítomnosti smyslunedokážeme žít. Potřeba smyslu se tak přirozeně váže spotřebou řádu a ukazuje se, že v trvalé absenci smyslu a v čirém chaosu nemůžeme jako lidé existovat.

Smysl potřebujeme a nedokážeme se bez něho obejít,zároveň však není předem dán a beze zbytku hotov, objektivně a spolehlivě zaručen, vytvořen a vypracován samovolným chodem života a jeho dějinné hybnosti, odtud směrodatné charakteristiky životní tvorby. Smysl totiž klademe tam, kde se nám otvírá a nabízí jeho možnost, avšak činíme tak na své osobní riziko a na vlastní odpovědnost, se vší nejistotou a charakteristickými úskalími takového počínání. Nutnou tvořivost života, životní tvorbu příznačnou pro odpovídající úroveň života, lze tedy vymezit jako vytváření smyslu azakládání řádu a popsat jako překonávání vnitřní roztříštěnosti i neuspořádanosti života a jako boj s chaosem.

Každý akt životní tvorby probíhá v tvářnosti osobníhovýkonu, svým počínáním totiž zakládáme nebo obnovujeme tu verzi smyslu a takovou podobu řádu, jež prostupují a dirigují náš vlastní život a jsou platné a významné právě ve světlejeho osobité optiky. Tvořivost života představuje cestu kpůvodnosti a mezi rozhodující zisky tvorby patří objevování a nacházení původních zdrojů a pramenů života a odkrývání toho, co reprezentuje jeho původnost.

Nesmíme však ztrácet ze zřetele, že smysl i řád, k nimž jednotlivý tvůrčí výkon jako akt životní tvorby míří, přesahují rozměr jednotlivého života a ztělesňují vazby zakládajícíniternou jednotu života i světa. Smysl se otvírá jako prostor setkávání a řád se prezentuje jako základ možnéhosrozumění, tyto vazby se dovolávají osobní účasti každého, kdo je přijímá a vstupuje do nich. Jedná se o vazby stimulující aobnovující tvořivost života, které se uchovávají či upevňují jen díky osobnímu nasazení. Z tohoto hlediska se tvořivostživoANTONÍN MOKREJŠ/UMĚNÍ: A K ČEMU?

15

Umění a život


ta naplňuje takovým rozhodováním o smyslu a takovýmnacházením řádu, jež svědčí o konstitutivním významusvobody pro důstojnou úroveň života.

Rozdíl tvořivého a netvořivého naplňování života člověku nabízí měřítka, aby ve svém vlastním životě a posléze vživotě vůbec rozlišoval, a především dává zřetelně vystoupitbytostné povaze lidské svobody. Tvůrčí výkon jako rozhodnutí o smyslu a cesta k řádu člověku odhaluje, že svobodaneznamená a nemůže znamenat libovůli či svévoli, neboť tam, kde člověk jedná libovolně a svévolně, podle svých okamžitých popudů a hnutí, propadá chaosu a chaos upevňuje iprohlubuje. Ve světle životní tvorby a její příznačné zákonitosti se naopak ukazuje, že se svoboda prezentuje dobrovolnýmpřijetím závazků a vazeb, v nichž člověk nachází své bytostné určení, objevuje své místo, i to, kam patří. 1.4 Chuť i vůle žít Skutečné a hodnotné umělecké dílo předvádí případ života a jeho charakteristické hodnoty, vše to nás bezprostředně oslovuje a osobně dokáže zaujmout, vtahuje do svéhostředu a aspoň na chvíli se stává platným a naléhavýmobsahem našeho vlastního prožívání. Zážitek z uměleckého díla pobízí k osobní a tvořivé účasti na předvedených dějích asituacích a obnovuje naši disponovanost pro tvorbu, protože nás nutí, abychom svou schopnost produktivní účasti fakticky osvědčili. Právě ve schopnosti názorně, výrazně a sdostatečnou naléhavostí předvést případ života, jeho gesto, podobu, situaci či děj, a v míře, s níž tento impulz obnovuje astimuluje naši tvořivost, nacházíme vlastní a příznačné kritérium hodnoty umělecké tvorby.

Umění, umělecká prezentace života, však má rovněž svou druhou stránku, v kontextech života neméně významnou idů>16

ANTONÍN MOKREJŠ/UMĚNÍ: A K ČEMU?

Umění a život




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist