načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Umělcova cesta -- Duchovní cesta k vyšší kreativitě - Julia Cameronová

Umělcova cesta -- Duchovní cesta k vyšší kreativitě

Elektronická kniha: Umělcova cesta -- Duchovní cesta k vyšší kreativitě
Autor:

Kniha pro rozvoj tvořivosti Umělcova cesta nabízí vzrušující metodu, jejíž pomocí lze odstranit tvůrčí blok v jakékoli umělecké činnosti. Svým netušeným pohledem na kreativitu ... (celý popis)
Produkt teď bohužel není dostupný.

»hlídat dostupnost
Alternativy:


hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9% 85%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: Maitrea a.s.
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 319
Rozměr: 21 cm
Vydání: 2. vyd. v českém jazyce
Název originálu: Artist’s way
Spolupracovali: přeložili Libuše a Luboš Trávníčkovi
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-872-4903-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Kniha pro rozvoj tvořivosti Umělcova cesta nabízí vzrušující metodu, jejíž pomocí lze odstranit tvůrčí blok v jakékoli umělecké činnosti. Svým netušeným pohledem na kreativitu a systematickým postupem, který vede týden po týdnu k uvolnění myšlení a vyjadřování, ovlivnila již čtenáře v nejrůznějších zemích světa. Pokud máte nějaký tvůrčí blok, pak se používáním nástrojů, které poskytuje toto dílo, naučíte tvořit svobodněji.

Předmětná hesla
Související tituly dle názvu:
Umělcova cesta pro rodiče Umělcova cesta pro rodiče
Cameronová Julia, Livelyová Emma
Cena: 323 Kč
Umělcova cesta pro rodiče Umělcova cesta pro rodiče
Cameronová Julia, Livelyová Emma
Cena: 235 Kč
Umělcova cesta Umělcova cesta
Cameronová Julia
Cena: 231 Kč
Jak děláme věci Jak děláme věci
Bennet John
Cena: 149 Kč
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

UMĚLCOVA CESTA

Duchovní cesta k vyšší

kreativitě



Julia Cameronová

UMĚLCOVA CESTA

Duchovní cesta k vyšší

kreativitě

2009

Přeložili

Libuše a Luboš Trávníčkovi


Umělcova cesta

Th e Artist’s Way

© Julia Cameron 1992, 2002

Translation © Libuše a Luboš Trávníčkovi 2000, 2009

Cover Illustration © Hana Hikešová 2009

Czech edition © MAITREA a.s. Praha 2009

ISBN 978-80-7500-149-8

K ATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR

Cameron, Julia

Umělcova cesta / Julia Cameronová ; [z anglického originálu ... přeložili Libuše a Luboš Trávníčkovi]. -- 2. vyd. v českém jazyce.

-- Praha : Maitrea, 2009

Název originálu: Artist‘s way

ISBN 978-80-87249-03-1

159.954 * 159.923.5

- kreativita

- rozvoj osobnosti

- populárně-naučné publikace

159.95 - Vyšší duševní procesy [17]

All rights reserved. Th is book, or parts thereof, may not be reproduced

in any form without permission.

Tato kniha, ani žádná její část, nesmí být kopírována, rozmnožována

ani jinak šířena bez písemného souhlasu vydavatele.

Vydáno se souhlasem Susan Schulman, Literary Agency,

New York, USA.


PODĚKOVÁNÍ

U PŘÍLEŽITOSTI DESÁTÉHO VÝROČÍ VYDÁNÍ

UMĚLCOVY CESTY

Do této chvíle sdílí Umělcovu cestu už přes milion lidí. Je to skutečně hnutí. Jsou však lidé,

bez nichž by se takto mohutně nerozrostlo. Některým z nich bych tu chtěla poděkovat.

Jeremymu Tarcherovi, který se svou charakteristickou genialitou a vizí mé dílo vydal, zredigoval a tak pozorně o ně pečoval.

Joelu Fortinosovi, který pečoval o podstatu mého díla, střežil ho a jasnozřivě a usilovně se staral nejen o mé dílo, ale i o to, co jsem chovala v hloubi srdce a v nejtajnějších snech.

Marku Bryanovi patří má vděčnost za to, jak bojoval, aby ochránil podstatu mého díla, a za inovativní a vizionářské myšlení a schopnost odpouštět a chápat naše často – a nezbytně – odlišné cesty.

Své dceři Domenice Cameronové-Scorsesové za to, že se dokázala dělit o matku a snášet dvojité tlaky slávy druhé generace a prvotřídního talentu. Díky za to, že je stále takovouumělkyní a osobou, pro niž chci psát dobré a užitečné knihy. S obdivem k její bystrosti, citlivosti a kreativní kuráži.

Emmě Livelyové s díky za její vizionářskou sílu a smělou a neohroženou jistotu připráci s mým hudebním i literárním dílem. Je to opravdová přítelkyně nejen mé kreativity, ale i mých snů a tužeb. Setkaly jsme se prostřednictvím Umělcovy cesty a mého muzikálu Avalon a v posledních čtyřech letech jsme s potěšením propojily své umělcovy cesty.

Susaně Schulmanové s díky za dlouhá léta oddanosti Umělcově cestě, s obdivem za její vizi a s pokorou za její odvahu při našich souběžných a obtížných experimentech.

S díky Pat Blackovi a spol. za to, že udržovali stálý kurz, zatímco Umělcova cesta i já

jsme se zmítaly sem tam.

S vděčností Davidu Groff ovi za jeho skvělé psaní a myšlení.

Johanně Tani za kultivované a vnímavé redigování.

A Saře Carderové za obratnou a pečlivou pomoc vysoce přesahující veškeré mezepovinnosti – všem třem těmto tvůrčím bytostem.

Jamesi Navému, dlouhodobému učebnímu partnerovi, za jeho loajálnost a velkorysost.


A Timu Wheaterovi zvláštní poděkování za hudební genialitu a kreativní a pedagogické partnerství v průběhu mnoha let a projektů.

Dík také Mauně Eichnerové a Claire Vaccarové za inspirovanou a úzkostlivě přesnou grafi ckou úpravu a za to, že vždy pamatovaly, aby forma odpovídala smyslu díla a aby mé knihy ztělesňovaly onu umělcovu ideu – „Krása je pravda a pravda je krása.“

Stálé díky i mé sestře a časté spolupracovnici, skvělé výtvarnici a karikaturistce Libby Cameronové, jejíž vtipnost a nepředvídatelnost mi umožnily vytvořit dodatečné nástroje pro Umělcovu cestu. Ona dobře ví, že smích je nejlepší medicína, a při poskytování kreativní první pomoci mi pomáhala lžičkou cukru, aby se lék dal snadněji polknout. Nejhlubší díky za její inspirovanou práci na The Artist’s Date Book, Supplies, God Is Dog Spelled Backwards a připravované knize How Not to Make Art – i na všem ostatním, na čem opravdu záleží.

Má vděčnost patří Sonii Choquettové a Larrymu Lonerganovi za jejich lásku a jasnou vizi v době, kdy jsem s námahou uskutečňovala velké sny rostoucí z malých semínek.

Edmundu Towlemu a Robertu McDonaldovi za kreativitu a rytířskost, s jakou měchránili a inspirovali k práci na všech formách mého tvůrčího díla.

Nakonec bych ráda poděkovala všem, kdo kráčeli přede mnou a ukazovali mi cestu, zejména Julianně McCarthyové, Maxu Showalterovi a Johnu Newlandovi, stejně jako všem, kdo drželi duchovní lucernu a osvětlovali naši umělcovu cestu svým mistrovstvím a šlechetností.

PODĚKOVÁNÍ

CHCI PODĚKOVAT svému tvůrčímu kolegovi Edmundu Towleovi, který tyto principypocti

vě vyzkoušel v praxi a poskytl mi neocenitelné informace o svých zkušenostech. Chci vyjádřit

poděkování Julianně McCarthyové, Geraldu Ayersovi, Johnu Nicholsovi a Siru Anthonymu

Hopkinsovi za jejich osobní tvůrčí odvahu a za to, jak velkoryse podporovali tvořivost dru

hých. Skládám poklonu Timothymu Wheaterovi za vytvoření zvukového těla, které povzbuzuje

a vytváří tělo světelné. Jeho léčivá hudba byla pro tuto práci nedocenitelná. Děkuji svéliterár

ní agentce Susaně Schulmanové za její pronikavý důvtip a prozíravost. Dále reverendům Sáře

a Mikovi Matoinovým z Unity v Chicagu, Michele Lowranceové, Lauře Leddy Waldronové,

Ginny Weissmanové, Michelle Citronové, Kathy Churayové a Marilyn Liebermanové, stejně

tak jako Howardu Mandelovi a Gayle Seminarové z Transitions Bookstore v Chicagu. Zvláštní

poděkování patří mým studentům a podnětnému redakčnímu vedení Jana Johnsona, Ricka

Benzela a Jeremyho Tarchera, vydavatele a Pána dešťů. Jsem přesvědčena, že nás všechny vedl

Velký Tvůrce.

TUTO KNIHU PR AMENŮ VĚNUJI Marku Bryanovi. Mark mě

pobízel, abych ji napsala, pomáhal jí dát tvar a spolu se mnou podle

ní učil. Bez něj by nebyla na světě. O B S A H Úvod napsaný u příležitosti desátého výročí vydání Umělcovy cesty . . . . . . . . . . . . . 12 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 Duchovní elektřina: Základní principy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 Základní nástroje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 První týden: Nabytí pocitu bezpečí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63

Stínoví umělci ... 63 Nepřítel ve vašem nitru: Vnitřní negativní názory ... 70

Spojenec ve vašem nitru: Zbraně pozitivních prohlášení ... 74

Kreativní prohlášení ... 78 Úkoly ... 79 Kontrola ... 82 Druhý týden: Nabytí pocitu identity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83

Duševní uzdravování ... 83 Zhoubní kamarádi ... 84 Poděsové ... 88

Skepticismus ... 95 Pozornost ... 98 Pravidla cesty ... 103 Úkoly ... 105

Kontrola ... 106 Třetí týden: Nabytí pocitu síly . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108

Zlost ... 108 Synchronicita ... 110 Hanba ... 116 Jak si poradit s kritikou ... 123

Detektivní práce – cvičení ... 124 Růst ... 126 Úkoly ... 128 Kontrola ... 130 Čtvrtý týden: Nabytí pocitu integrity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131

Čestné změny ... 131 Pohřbené sny – cvičení ... 140 Čtecí deprivace ... 141

Úkoly ... 144 Kontrola ... 146 Pátý týden: Nabytí pocitu možnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 147

Omezení ... 147 Nacházení řeky ... 151 Past ctnosti ... 154

Kvíz o pasti ctnosti ... 160 Zakázané radosti – cvičení ... 161

Seznam přání – cvičení ... 162 Úkoly ... 163 Kontrola ... 164 Šestý týden: Nabytí pocitu hojnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 166

Velký Tvůrce ... 166 Přepych ... 171 Počítáme – cvičení ... 176

Peněžní šílenství – cvičení ... 177 Úkoly ... 177 Kontrola ... 179 Sedmý týden: Nabytí pocitu spojení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 180

Naslouchání ... 180 Perfekcionismus ... 183 Riziko ... 185 Žárlivost ... 188

Přehled žárlivosti – cvičení ... 189 Archeologie – cvičení ... 190 Úkoly ... 191

Kontrola ... 193 Osmý týden: Nabytí pocitu síly . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 194

Přežití ... 194 Síla věže ze slonoviny ... 196 Zisk maskovaný jako ztráta ... 201

Věk a čas: produkt a proces ... 206 Vyplňování formuláře ... 210

Rané modely – cvičení ... 210 Pozitivní prohlášení ... 217 Úkoly ... 218

Kontrola ... 220 Devátý týden: Nabytí pocitu soucítění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 221

Strach ... 221 Nadšení ... 223 Tvůrčí obraty o 180 stupňů ... 225

Prorazit bloky ... 231 Úkoly ... 233 Kontrola ... 235 Desátý týden: Nabytí pocitu vlastního bezpečí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 236

Úskalí cesty ... 236 Workoholismus ... 240 Workoholický kvíz ... 241

Sucho ... 245 Sláva ... 247 Soutěž ... 249 Úkoly ... 252 Kontrola ... 255 Jedenáctý týden: Nabytí pocitu samostatnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 256

Přijetí sebe sama ... 256 Úspěch ... 260 Zenové tajemství sportu ... 264

Stavba umělcova oltáře ... 270 Úkoly ... 271 Kontrola ... 272 Dvanáctý týden: Nabytí pocitu víry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 273

Věřit ... 273 Tajuplnost ... 275 Hra představivosti ... 276

Úniková rychlost ... 280 Úkoly ... 282 Kontrola ... 284

Smlova o kreativitě ... 285 Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 286

Umělcova cesta ... 286 Slova ... 288 Umělcova cesta – otázky a odpovědi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 289 Úvod do problematiky tvůrčích skupin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 295 Dodatek: Cestovní směs . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 302

Vytvoření posvátného kroužku ... 302 Umělcova modlitba ... 310 Doporučená literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 312

Úvod

ÚVOD NAPSANÝ U PŘÍLEŽITOSTI

DESÁTÉHO V Ý ROČÍ V YDÁNÍ

UMĚLCOVY CESTY

UMĚNÍ JE DUCHOVNÍ záležitost.

Umělci jsou vizionáři. Obvykle vyznáváme určitou víru, máme jasné vidění a směřujeme k tvůrčímu cíli, jenž se mihotá v dáli – často je viditelný pro nás, ovšem neviditelný pro lidi kolem nás. Není snadné pamatovat na to, že právě naše dílo je tvůrcem trhu, a nikoli že trh je tvůrcem našeho díla. Umění je akt víry, kterouvyznáváme tím, že t voříme. Někdy bý váme k vůli tomupovoláváni vykonat pouť a jako mnozí poutníci i my pochybujeme o své schopnosti tuto výzvu splnit. Avšak přijímáme ji.

Píšu na černě lakovaném čínském stolku, od něhož je vyhlídka přes řeku Hudson do Ameriky. Jsem naopačném západním břehu Manhattanu, který je zemí sám pro sebe a kde právě žiji a snažím se přenést muzikály z papíru na scénu. Manhattan je místo, kde jsou zpěváci. Nemluvě o Broadwayi. Jsem tu, protože mě sem přivedlo „umění“. Poslušně jsem přišla.

Na Manhattanu je patrně vyšší hustota umělců na jednoho obyvatele než kdekoli jinde v Americe. V mé čtvrti – Upper West Side - jsou cella tak běžná jako v Iowě krávy. Jsou součástí zdejší krajiny. Jak píšu napsacím stroji a dívám se přes světla do dálky, jsem takéněčím, co Manhattan moc dobře zná. Skládám melodii na klavíru asi deset obytných bloků od místa, kde vyčouhlý mladík jménem Richard Rogers vystoupal po krátkém schodišti, aby se setkal s jiným chlapcem, který se stal

Umělcova cesta

jeho dlouholetým texařem – Larrym Hartem. Společně

snili v časech dobrých i zlých.

Můj byt se nachází na Riverside Drive. Když natomto úzkém konci ostrova hledím na západ přes řeku, teď inkoustově černou, jak nad ní v barevných šmouhách zapadá slunce, Broadway je pouhý blok za mými zády. Je to nejenom temná řeka, je i široká a za větrného dne – a takových dnů je mnoho – je voda zčeřená a ukazuje bílé hřebeny. Třešňově červené remorkéry prorážejí přídí vlny jako úporní brouci, lopotí se po proudu i proti proudu a občas postrkávají čumákem dlouhé nákladní říčníčluny. Manhattan je námořní přístav – a přístaviště snů.

Manhattan se hemží snílky. Všichni umělci sní a my sem přijíždíme a tyto sny přinášíme s sebou. Ne že bychom všichni chodili v černém, kouřili cigarety, pilitvrdý alkohol a prožívali barvotiskovou romantikupochybných lásek v maličkých bytech plných naděje a švábů, v domech bez výtahu a v tak hrozných čtvrtích, že z nich utekly i krysy. Ne, umělci jsou tady stejně jako švábivšude, v činžácích i luxusních podkrovních apartmánech – v našem domě nejsem jen já s klavírem a psacím strojem, ale je tu i operní pěvkyně, která trylkuje do světlíku jako skřivánek. Číšníci v okolí jsou často – nikoli vždycky – herci a zdejší mimořádně krásné dívky s kachníminožkami skutečně tančí, třebaže byste při jejich kolébavé chůzi tak elegantní pohyb neočekávali.

Dnes odpoledne jsem si vypila šálek čaje v Edgar’s Café, kavárně pojmenované po Edgaru Allanu Poeovi, který tu žil a zemřel o kus dál v Bronxu. Kdykoli jdu kolembudovy Dakota, nakouknu do přízemních oken Leonarda Bernsteina a trochu mi zatrne u klenutého vchodu, kde

Úvod

byl zastřelen John Lennon. V tomto bytě jsem sotva blok

domů od oblí bených m íst Du k a El ling tona a t a ké od u lic e

po něm pojmenované. Manhattan je město plné duchů.

Tvůrčí síla - a nadpřirozené síly – tu proudí vevertikálních sloupcích.

Na Manhattanu jsem poprvé začala vyučovatUmělcovu cestu. Jako všichni umělci – jako my všichni, když nasloucháme – jsem zakusila inspiraci. Byla jsem„povolaná“, abych učila, a tu výzvu jsem přijala zdráhavě. Co moje vlastní umělecká tvorba? přemýšlela jsem. Ještě jsem nevěděla, že máme sklon dělat to, co vykládáme – že při odblokování druhých odblokuji sebe a že se mi jako všem umělcům bude lépe dařit v nějakém společenství, se spřízněnými dušemi, které činí společný pokrok ve víře. Byla jsem povolaná učit a neuměla jsem si představit, jaké dobro učení přinese mně a mým prostřednictvím i ostatním.

V roce 1978 jsem začala učit umělce, jak se mají„odblokovat“ a „postavit znovu na nohy“ po tvůrčím úrazu. Podílela jsem se s nimi o nástroje, které jsem získalaprostřednictvím své vlastní tvůrčí činnosti. Vše jsemprováděla co nejjemněji.

„Pamatujte, že tu je tvůrčí energie, která se chcevyjádřit skrze vás.“ „Neposuzujte dílo ani sebe. To můžete vyřešit později.“ „Nechte Boha, aby pracoval skrze vás,“ říkala jsem jim.

Moje nástroje byly jednoduché a studentů jsem měla pár. V následujících deseti letech stále a nesmírně rostly mé nástroje i počty studentů. Na začátku byli mojistudenti většinou zablokovaní nebo zranění umělci –malíři, básníci, keramici, spisovatelé, fi lmaři, herci a ti, kdo

Umělcova cesta

prostě chtěli být kreativnější v osobním životě neboumělecké tvorbě. Vše jsem dělala co nejjednodušeji, protože

to takové skutečně bylo. Kreativita je jako tráva –stačí jí sebemenší péče a hned vyráží. Učila jsem lidi, jak

mají svému tvůrčímu duchu opatřovat potřebnou výživu.

Lidé odpovídali tvorbou knih, fi lmů, obrazů, fotografi í

a mnoha dalších věcí. Šířilo se to od ucha k uchu a já

měla posluchárny stále plné.

Přitom jsem se věnovala své vlastní tvorbě. Psala jsem divadelní hry. Psala jsem romány a fi lmové scénáře. Dělala jsem hrané fi lmy, psala jsem pro televizi. Psala jsem povídky a básně. Věnovala jsem se interpretačnímu umění. Z této práce jsem získala další tvůrčí nástroje. Napsala jsemdalší učební texty a na naléhání svého přítele Marka Bryana jsem tyto texty sebrala do skript a později do knihy.

Stáli jsme s Markem bok po boku a tiskli jsme avázali prostou knihu, kterou jsem mohla poslat lidempotřebujícím pomoc. V této formě jsme ji poslali nejméně tisícovce lidí, kteří pořídili fotokopie a knihu posílali dál svým přátelům. Začali jsme se dozvídat úžasnépříběhy o regeneraci: malíři malovali, herci hráli, režiséři režírovali a lidé, kteří dosud žádné umělecké dílonevytvořili, začali tvořit v oboru, po němž odjakživa toužili. Slyšeli jsme o případech náhlého průlomu i pozvolného probouzení.

Jeremy P. Tarcher, významný vydavatel zaměřený na kreativitu a lidský potenciál, si přečetl jednu z prvních verzí díla a rozhodl se ho vydat. Mezitím jsem knihurozdělila do dvanáctitýdenního kurzu, přičemž každá část se zabý va la něja kou přesně stanovenou zá ležitostí. Tatoprostá kniha byla výtažkem dvanácti let učení a dvaceti let

Úvod

mnohostranné umělecké tvorby. Nejprve jsem ji nazvala

Léčení umělce z nitra. Nakonec jsem se ji po dlouhém

uvažování rozhodla nazvat Umělcova cesta. Vysvětlovala

a zkoumala kreativitu jako duchovní záležitost. Začala

jsem být svědkem svých vlastních zázraků.

Často jsem cestovala kvůli vyučování, autogramiádám a veřejným setkáním s lidmi, kteří mi začali

předávat CD, knihy, videa a dopisy sdělující tutomyšlenku: „Použil jsem vaše nástroje a vytvořil jsem tohle,

moc vám děkuju.“ Nejčastějším komplimentem bylo:

„Vaše kniha mi změnila život,“ a já ho slýchala od málo

i hodně známých umělců pohybujících se v kulturním

Zapadákově i na mezinárodní scéně. S využitímtěchto nástrojů se blokovaní malíři změnili ve vítězevelkých soutěžních výstav. Spisovatelé přešli od nepsaní

k získání cen Emmy a Grammy za svá díla. Cítila jsem

se pokořená silou, jakou Bůh, ten Velký Tvůrce, navrací sílu, vitalitu a inspiraci individuálním tvůrčím

stezkám, navzájem tolik odlišným. Jedna žena, blokovaná autorka ve věku kolem pětapadesáti, se stala

oceňovanou dramatičkou. Dlouhodobý outsidersestavil a nahrál bravurní sólové album. Dlouho skrývané

sny rozkvétaly všude, kam Velký Tvůrce obrátil svou

kultivující ruku. Dostávala jsem poděkování, která

správně patřila Bohu. Byla jsem duchovním vodičem

ústřední duchovní skutečnosti, že Velký Tvůrce miluje

ostatní umělce a aktivně pomáhá těm, kdo se otevírají

své kreativitě.

Umělcova cesta se začala šířit od umělce k umělci,

z ruky do ruky. Slyšela jsem o skupinách v panamské

džungli, v pustém vnitrozemí i v onom opačném srdci


18

Umělcova cesta

temnoty, v redakci The New York Times. Druidskéskuiny, súfi cké skupiny, buddhistické skupiny, všechnynacházely v jejích jednoduchých tvůrčích zásadáchspolečnou půdu. Umělcova cesta se dostala na internet, kde se

vytvářely skupiny – nebo, jak já jim říkám, „kroužky“

– a ty vyháněly odnože, tu vznikla nová skupina vAnglii, tu v Německu, tu jungovský kroužek ve Švýcarsku.

Umělcova cesta, která nyní začala být označována za

„hnutí“, postupovala jako život sám, skutečněvytrvale, dokonce dychtivě. Umělců pomáhajících umělcům

přibývalo. Umělecká díla vzkvétala, umělecké kariéry

začínaly a upevňovaly se, vše za pomoci přátel. Sledovala

jsem to s radostí.

Knihu si koupilo a používalo sto tisíc lidí. Potom dvě

stě tisíc, potom milion, pak ještě víc. Slyšeli jsme o využívání Umělcovy cesty (a někdy jsme to i sami iniciovali)

v nemocnicích, věznicích, na vysokých školách, v centrech

rozvoje lidského potenciálu a často mezi terapeuty, lékaři,

ve skupinách lidí postižených AIDS, v různých programech

pro ženy, nemluvě o výtvarnických ateliérech, teologických

programech a hudebních konzervatořích. Vždy byla samozřejmě předávána z ruky do ruky, od ucha k uchu, od

srdce k srdci, od umělce k umělci, jako forma prvnípomoci a jemné resuscitace. Umělcova cesta dál rostla a rostla

a rostla jako zázračná zahrada. A roste stále. Právě dnes ráno

jsem v poště obdržela nově vydanou knihu a poděkování.

V současné době Umělcova cesta vyšla už v téměř dvaceti

jazycích a vyučuje se a je doporučována všude možně: od

The New York Times po Smithonian, od Esalen Institute

po elitní hudební studia Juilliardovy školy. Kroužkyvytvářené podle zásad Umělcovy cesty se podobně jako skupiny

Úvod

Anonymních alkoholiků často scházejí v církevním prostředí a v léčitelských střediscích, ale najdete je i v doškové

chatrči ve střední Americe či v krajtami obklopené boudě

v Austrálii. Zmínila jsem se, že mezi facilitátory skupin je

mnoho psychoterapeutů? Je to tak. Lidé se „uzdravují“,

protože kreativita je zdravá – a při jejím praktikování nacházejí své větší já. A my všichni jsme větší, než si umíme

představit.

Chtěla jsem, aby Umělcova cesta byla volná a aby ji jako pohyb ve dvanácti krocích bylo možné provádětpřevážně bez vedení, samostatně; aby vyrůstalaprostřednictvím své jednoduchosti a aby se rozvíjela s pomocí řady snadných, řekněme sezónních, automaticky vyplývajících kontrol a bilancí. „Tím se zajistí ohlídání, vedení i náprava v případě nesprávného použití,“ představovala jsem si.

Když jsme překročili milionovou hranici, začala jsem mít obavy, zda budu mít dost času a soukromí na svou vlastní uměleckou tvorbu – bez této osobní zkušenosti bych nemohla dál pomáhat druhým. Jak bych mohlanasat učebnici, kdybych neměla čerstvý vhled co učit? Krok za krokem jsem se stahovala do samoty své osobní tvůrčí laboratoře – onoho klidného, tichého místa ve svém nitru, kde mohu tvořit umění a z jeho tvoření se učit. Každé umělecké dílo, které jsem vytvořila, mě učilo, čemu mám sama učit. Každý odpracovaný rok mě učil, že kreativita je neohraničená. Žádná hranice neexistuje, třebaže některý růst je pomalý. Vždy však bylo zapotřebí víry.

Začala jsem psát krátké cílené knihy, jejichž cílem bylo zneškodnit skutečná nebezpečí objevující se při snaze o vedení zdravého a nenásilného tvůrčího života. Napsala jsem The Right to Write (Právo psát), Supplies Umělcova cesta

(Posily) a další, mnohem prostší a lehčí průvodce jako

The Artist’s Date Book (Umělcův diář), The Artist’s Way Morning Pages Journal (Zápisník proranní stránky Umělcovy cesty); moje modlitební knihy se

zaměřovaly na vytvoření pocitu bezpečí a blaha pro ty,

kdo v tomto světě kráčejí po tvůrčí stezce. Přála jsem

si, aby se lidem dostalo povzbuzení a dobré společnosti.

I když umění je duchovní stezka, nejlépe se po ní kráčí

s dalšími poutníky.

Publikace Umělcovy cesty se mezitím staly téměř

povinnou četbou v určité části hudební scény, bylyzařazovány jako vtipná součást fi lmové výpravy, objevovaly

se v poště babiček, jež ve svém pokročilém věku přímo

vzkvétaly, a sloužily jako most pro mnoho úspěšných

umělců, kteří měnili své tvůrčí obory a žánry.

Pokud jde o mě, pokračovala jsem jak v umělecké

tvorbě, tak v učení a mezi mými sedmnácti vydanými

knihami našly pevné místo román, sbírka povídek a tři

divadelní hry. Moji studenti získávali ceny azískávala jsem je i já. Časopis Utne Reader zvolil Umělcovu

cestu za mistrovské dílo, vysokého ocenění se dostalo

básnickému albu, které jsem připravila s virtuózním

fl étnistou a skladatelem Timem Wheaterem, a moje

učebnice nadále fi gurují na seznamech bestsellerů

v Americe i ve světě. Je tedy něco divného na tom, že

často pociťuji ohromení a zmatení a že mě uchvacuje

rychlost lidí i událostí? K ironiím života oslavovaného

spisovatele patří skutečnost, že naše přirozené tíhnutí

sedět sám u psacího stolu se realizuje čím dál obtížněji. Moje vlastní ranní stránky byly nedocenitelným,

trvalým zdrojem poučení. Byla jsem nabádána, abych

Úvod

vyhledávala samotu a zároveň abych usilovala o společnost dalších umělců, kteří jsou přesvědčeni, že nás

vždy vede Velký Tvůrce spolu s těmi, kdo šli před námi,

kdo kráčeli po umělcově cestě a milovali stejné druhy

umění jako my. Vyšší mocnosti jsou připraveny nám

na požádání pomoci. Musíme být stále připraveni žádat, musíme být přístupní nechat se vést a ochotní věřit

navzdory svým údobím nevíry. Kreativita je akt víry

a my musíme být této víře věrni, musíme být ochotni

se o ni podělit, abychom pomohli druhým a aby oni na

oplátku pomohli nám.

Za mým oknem se vysoko nad Hudsonem vznáší veliký pták. Vídám toho ptáka již řadu dní, jak plachtí v divokém větru vytvářeném prouděním vzduchu kolem tohoto ostrova. Na jestřába je příliš velký. Jako raceknevypadá. Údolí proti proudu Hudsonu je plné orlů. Nemohu uvěřit, že by to byl jeden z nich, ale on zřejměpřesně ví, kdo je: orel. Své jméno neříká. On ho prostě má. Jako umělci jsme možná takoví ptáci, zaměňovaní sebou samými i druhými za něco jiného. Vznášíme se naproudech snů a lovíme v hlubinách vzájemného duchovního a intelektuálního sdílení něco, co jsme z výšky zahlédli. Křídla a modlitba jsou pro umělce běžným pracovním nástrojem. Musíme svému postupu věřit, musíme sedívat za „výsledky“.

Umělci po staletí hovoří o „inspiraci“ a svěřují se, že k nim promluvil Bůh nebo andělé. V naší době se o umění jakožto duchovní zkušenosti téměř nemluví. A přesto je ústřední zkušenost kreativity mystická. Když otvíráme duše tomu, co je třeba udělat, setkáváme se svým Tvůrcem. Umělcova cesta

Po celém Manhattanu se umělci lopotí ve svýchcelách. Své práci se věnujeme s oddaností mnichů – a stejně

jako v případě mnichů, i k některým z nás zavítají vize,

zatímco jiní z nás se budou celé dny dřít a o slávě sebudou dozvídat jen z dálky při klečení v kapli a Tony, Oscar

či National Book Award k nim nikdy nezavítá. A přesto

ten tichý hlásek může v nás promlouvat stejně hlasitě jako

v komkoli jiném.

A tak se modlíme. K některým zavítá sláva. Ke všem,

kdo pracují, zavítá čest. Jako umělci zažíváme skutečnost,

že „Bůh je v drobnostech“. Při tvorbě umění vytváříme

umělé životy. Při tvorbě umění se setkáváme přímo srukou Stvořitele.

Úvod

ÚVOD

KDYŽ SE MĚ LIDÉ ptají, co dělám, obyčejně jim

odpovídám: „Jsem spisovatelka a režisérka a taky učím

v kurzech kreativity.“

To poslední je zajímá.

„Jak můžete učit kreativitě?“ chtějí vědět. V obličejích se jim sváří vzdor se zvědavostí.

„Nemůžu,“ říkám jim. „Učím lidi, aby dovolili sami

sobě být kreativní.“

„Hm. Chcete říct, že my všichni jsme kreativní?“ Teď

spolu bojují nedůvěra a naděje.

„Ano.“

„Vy tomu skutečně věříte?“

„Ano.“

„Co tedy děláte?“

O tom, co dělám, pojednává tahle kniha. Teď už po

celé desetiletí učím v duchovním kurzu zaměřeném na

uvolnění lidské kreativity. Učila jsem umělce i neumělce,

malíře, fi lmaře, architekty i advokáty, každého, kdo sezajímá o to, jak žít kreativněji, tím že bude praktikovat nějaký

umělecký obor. Ještě obecněji lze říct, že jde o lidi, kteří se

zajímají o umění vést tvůrčí život. Když používámnástroje, které jsem objevila, vymyslela, vytušila či převzala od

jiných, nebo když o nich učím a dělím se o ně s dalšímilidmi, vidím, jak se bloky těchto lidí rozpouštějí a jak se jejich

životy proměňují díky pouhému zapojení Velkého Tvůrce

do procesu objevování a obnovování našich tvůrčích sil.

„Velký Tvůrce? To zní jako nějaký indiánský bůh. Zní

to taky příliš křesťansky, příliš jako New Age, příliš...“

Primární představivost

považuji za Živoucí sílu.

Samuel Taylor

Coleridge


24

Umělcova cesta

Hloupě? Prostoduše? Hrozivě?... Já vím. Berte to jako

cvičení v nepředpojatosti. Řekněte si pouze: „Dobrá,Velký Tvůrce, ať je to cokoli,“ a čtěte dál. Dopřejte si pokus

s myšlenkou, že nějaký Velký Tvůrce třeba existuje a že

vám může být nějak prospěšný při osvobozování vašich

tvůrčích schopností.

Vzhledem k tomu, že Umělcova cesta je v podstatě

duchovní cesta, zahájená a praktikovaná prostřednictvím

tvůrčí činnosti, používá se v této knize slova Bůh. Tohle může být pro některé z vás vyčpělé, nechce se vám

zaklínat se těmi starými, nepoužitelnými, nepříjemnými

či prostě neuvěřitelnými představami o Bohu, jak vás ho

naučili chápat. Buďte prosím nepředpojatí.

Myslete na to, že pro úspěch v tomto kurzu žádné

pojetí Boha nepotřebujete. Ve skutečnosti mnoho našich

běžně vyznávaných pojetí Boha je na překážku.Nedovolte, aby se sémantika stala vaším dalším blokem.

Všude, kde se na těchto stránkách používá slova

Bůh, můžete ho nahradit výrazem správné směrování či proud. Mluvím zde o tvůrčí energii. Bůh je pro

mnohé z nás užitečná zkratka, ale to je i Bohyně, Mysl,

Pramen a Vyšší moc... Nezáleží na tom, jak topojmenujete. Záleží na tom, že se to snažíte použít. Promnohé z nás užitečným odrazovým můstkem bylo uvažovat

o tom jako o jakési duchovní elektřině.

Využitelné spojení s proudem správnéhosměrování lze snadno navázat jednoduchým vědeckýmexperimentováním a pozorováním. Vysvětlovat tento proud,

diskutovat o něm či defi novat ho, to není smyslem

těchto stránek. K tomu, abyste mohli využívatelektřiny, nemusíte ji chápat. Od člověka se žádá, aby ze sebe učinil to, co se z něj má stát, aby naplnil svůj osud. Paul Tillich

Úvod

Nenazývejte to Bohem, jestliže vám to nenípříjemné. Zřejmě vůbec není zapotřebí to pojmenovávat, pokud takové označení není užitečnou zkratkou toho, co prožíváte. Nepředstírejte, že věříte, když nevěříte. Jestliže zůstanete navždy ateistou, agnostikem – budiž. Prostřednictvím práce s těmito zásadami budete přesto moct prožívat změněný život.

Pracovala jsem s profesionálními umělci – keramiky, fotog ra f y, bá sn í k y, sc éná ri st y, t a ne čn í k y, spi sovatel i,herci a režiséry – i s těmi, kdo pouze sní o tom, čím by chtěli být, či o tom, stát se v životě tvořivějším člověkem.Viděla jsem zablokované malíře malovat, zničené básníky oplývat slovy a kulhavé, chromé a zmrzačené spisovatele sprintovat konečnými verzemi rukopisu. Dospěla jsem k závěru, že si nemyslím, ale že vím toto:

Bez ohledu na váš věk či životní dráhu a bez ohledu na to, zda umělecká tvorba je vaše povolání, koníček či sen, nikdy není příliš pozdě – ani to není přílišegoistické, sobecké či hloupé – na to, abyste začali pracovat na své kreativitě. Jeden padesátiletý student, který„vždycky chtěl psát“ využil těchto nástrojů a stal se uznávaným dramatikem. Jiný student – soudce – využil těchtonástrojů k tomu, aby si splnil celoživotní sen o sochaření. Ze všech studentů se sice nestali umělci z povolání, ale mnoho skutečných umělců potvrzuje, že se tvořivějším způsobem zařadili mezi skutečné lidi.

Z vlastní zkušenosti a ze zkušenosti bezpočtu dalších, kteří se o ni se mnou podělili, jsem dospěla kpřesvědčení, že kreativita je naší pravou přirozeností a že bloky jsou nepřirozenou překážkou procesu, který je stejněnormální a stejně zázračný jako rozvíjení květu na konci štíhlého

Já sám nedělám nic.

Všechno skrze mne koná

Duch svatý.

William Blake


26

Umělcova cesta

zeleného stonku. Zjistila jsem, že tento proces navazování

duchovního kontaktu je prostý a přímý.

Pokud máte tvůrčí blok, a já jsem přesvědčená, že

většina z nás ho do určité míry má, je možné, dokonce

pravděpodobné, že používáním nástrojů, které poskytuje tato kniha, se naučíte tvořit svobodněji. Stejně jako

protahováním svalů při hatha józe se mění vaše vědomí,

přestože neděláte nic jiného, než že se protahujete, tak

i plněním úkolů obsažených v této knize se promění vaše

vědomí, přestože budete „jenom“ psát a hrát si. Dělejte to

a zásadní zlom se dostaví, ať tomu věříte nebo ne, ať to

nazýváte duchovní probuzení nebo ne.

Krátce řečeno, na teorii nezáleží tolik jako na praxi.

Tou vytváříte ve svém vědomí cesty, jejichžprostřednictvím mohou tvořivé síly působit. Jakmile jednouvyslovíte s uvolněním těchto cest souhlas, vaše t vůrčí schopnosti

se vynoří na povrch. Kreativita je svým způsobem něco

jako krev. Stejně jako je krev skutečností vašehofyzického těla a nikoli něčím, co jste si vymysleli, kreativita

je skutečností vašeho duchovního těla a není ničím, co

byste si museli vymýšlet.

MOJE CESTA

Začala jsem vyučovat v kurzech kreativity v New Yorku.

Vyučovala jsem, protože mi bylo řečeno, abych todělala. V jednu chvíli jsem šla v krásném odpoledním slunci

po dlážděné ulici ve West Village. V příštím okamžiku

jsem náhle věděla, že bych měla začít učit lidi, skupiny

lidí, jak se odblokovat. Možná to bylo přání, které tam Proč vlastně musí být „Bůh“ podstatné jméno? Proč ne sloveso ... ten nejaktivnější a nejdynamičtější ze všech? Mary Dalyová, teoložka

Úvod

na procházce vydechl někdo jiný. V Greenwich Village

je rozhodně větší hustota umělců – zablokovaných apodobně postižených – než snad kdekoli jinde v Americe.

„Potřebuji odblokovat,“ vydechl možná někdo.

„Já vím, ja k na to,“ odpověděla jsem asi na jeho přání. V mém životě se vždycky vyskytovaly silné vnitřnípříkazy. Říkala jsem jim rozkazy k pochodu.

Každopádně jsem náhle věděla, že opravdu umím lidi odblokovat, že je mým posláním dělat právě tohle a že s tím mám bezodkladně začít za využití všeho, co jsem se sama naučila.

Odkud se vzalo to, co jsem se naučila?

V lednu roku 1978 jsem přestala pít. Nikdy jsem si nemyslela, že pití ze mě udělá spisovatelku, ale teď mě náhle napadlo, že když nebudu pít, nebudu třeba ani psát. V mé mysli šlo pití a psaní k sobě tak dobře, jako se k sobě hodí třeba whisky a soda. Mně šlo vždycky o to, abych překonala strach a začala psát. Hrála jsem o čas – snažila jsem se všechno napsat dřív, než mi alkohol zahalí mysl mlhou a než se mi okno kreativity opět zablokuje.

V době, kdy mi bylo třicet a já byla náhle střízlivá, jsem měla pracovnu v budově Paramountu a za seboucelou kariéru postavenou na takovéhle kreativitě. Byla to kreativita v křečích. Kreativita jako akt vůle a ega.Kreativita ve jménu jiných. Kreativita ano, ale ve výronech, jako když prýští krev z proříznuté krční tepny. Po celém desetiletí psaní jsem neuměla nic jiného, než vrhat sehlavou přímo proti zdi toho, co jsem zrovna psala. Pokud byla kreativita v nějakém smyslu duchovní, pak pouze ve své podobě s ukřižováním. Dopadala jsem na trny prózy. Krvácela jsem.

Když malířský štětec dělá

to, co dělá, narazí na to,

co by člověk nedokázal.

Robert

Motherwell


28

Umělcova cesta

Kdybych bývala mohla psát dál oním starým bolestným způsobem, určitě bych v tom byla pokračovala. V týdnu, kdy jsem vystřízlivěla, jsem nedodala dvapřislíbené příspěvky do celostátních časopisů; na krku jsem měla už nezvladatelný problém s alkoholem.

Řekla jsem si, že pokud střízlivost znamenáneschopnost tvořit, pak nechci být střízlivá. Přesto jsem siuvědomovala, že pití zabije mě i kreativitu. Potřebovala jsem se naučit psát střízlivá, jinak bych se musela psaní zcela vzdát. Na začátku mé duchovní cesty tudíž nebyla žádná ctnost, nýbrž nutnost. Byla jsem nucena najít si novou tvůrčí cestu. A právě tady jsem se začala učit.

Naučila jsem se nechávat svou kreativitu na jediném bohu, v něhož jsem mohla věřit, bohu kreativity, onéživotní síle, kterou Dylan Th omas nazýval „sílou, ježprostřednictvím zeleného pojítka vyhání květinu vzhůru.“ Naučila jsem se ustoupit z cesty a nechat onu tvůrčí sílu působit skrze mě. Naučila jsem se sednout si a napsat, co slyším. Psaní se začalo podobat spíš odposlouchávání než vynalézání jaderné bomby. Nebylo to tak těžké a už mi to pod rukou nevybuchovalo. Nemusela jsem být vnáladě. Nemusela jsem si měřit emocionální teplotu, abych zjistila, zda mám inspiraci. Prostě jsem psala. Žádnédohadování. Je to dobré? Špatné? Po tom mi nic není. To nedělám já. Tím, že jsem se přestala jako autorkanadmíru pozorovat, začala jsem psát svobodněji.

Při pohledu zpátky mě nesmírně udivuje, jak jsem se mohla vzdát oné podoby trpícího umělce. Nic totiž neumírá hůře než špatná představa. A existuje jen málopředstav, které jsou horší než ty, jež chováme o umění. Na svou identitu trpícího umělce můžeme svádět kdeco: opilství,

Úvod

promiskuitu, fi nanční problémy i určitou nemilosrdnost či

autodestrukci v záležitostech srdce. Všichni víme, jak jsou

umělci potrhlí, promiskuitní, stále bez peněz a nespolehliví.

A jestli takoví být nemusejí, co mi pak bude omluvou?

Dě si la mě před st ava , ž e mů ž u bý t z d r avá , st ř í z l ivá a t vo -

řivá, neboť to předpokládalo osobní odpovědnost. „Chceš

říct, že když mám talent, že ho mám využívat?“ Ano.

Prozřetelnost mi seslala dalšího zablokovanéhospisovatele, se kterým jsem měla v té době, ale i později,spolupracovat. Začala jsem ho učit tomu, co jsem se učila

sama. (Uhni z cesty a nepřekážej. Nech to pracovat skrze sebe. Dávej do kupy stránky, nikoli názory.) I on sezačal odblokovávat. Teď už jsme byli dva. Brzo jsemdostala další „oběť“, tentokrát malíře. Ty nástroje fungovaly i v případě výtvarných umělců.

Velice mě to vzrušovalo. V povznešenějších chvílích

jsem si představovala, že se ze mě stává kreativnízeměměřič, který mapuje cestu ven ze zmatku pro sebe i pro

každého, kdo by se po ní chtěl také vydat. Nikdy jsem

neuvažovala o tom, že se stanu učitelkou. Jenom mězlobilo, že jsem sama nikdy žádného učitele neměla. Proč

jsem se musela všechno naučit tak, jak jsem se to naučila?

Všechno metodou pokusu a omylu, všechno narážením

hlavou do zdi? Napadalo mě, že my umělci bychom měli

být poučitelnější. Snížila by se tím rizika vykročení na

různé zavádějící zkratky či nebezpečné cesty.

Tohle byly myšlenky, které mi vířily v hlavě, když

jsem vyrážela na své odpolední procházky, při nichž jsem

se chtěla potěšit atmosférou na březích Hudsonu azároveň vymyslet, o čem budu psát příště. A dostavily serozkazy k pochodu: měla jsem učit.

Postavení umělce je

pokorné. Je ve své

podstatě kanálem.

Piet Mondrian


30

Umělcova cesta

Do týdne mi nabídli učitelské místo na New York

Feminist Art Institute, o kterém jsem do té doby nikdy

neslyšela. Shromáždila se moje první třída – zablokovaní

malíři, spisovatelé, básníci a fi lmaři. Začala jsem je učit to,

co je teď v této knize. Po prvních studentech následovalo

mnoho dalších studentů a také mnoho dalších kurzů.

Umělcova cesta začala vznikat jako neformálnípoznámky pro vyučování, které si ode mě vyžádal můjspolupracovník Mark Bryan. Lidé si o kurzu začali povídat

a já začala rozesílat poštou balíky materiálu. Kočující

jungián John Giannini vykládal o těchto metodáchvšude, kde přednášel, a vypadalo to, že přednáší úplněvšude. Vždycky následovaly žádosti o materiál. Pak se o tom

doslechli i lidé duchovní a tvůrčí a začali mi psát zDubuque, Britské Kolumbie, Indiany. Studenti se vynořovali

na celé zeměkouli. „Pracuji pro ministerstvo zahraničí ve

Švýcarsku. Pošlete mi, prosím...“ Poslala jsem.

Balíčků přibývalo, stejně tak jako studentů. Nakonec,

v důsledku Markovy velmi naléhavé žádosti – „Všechno

to sepiš. Můžeš pomoct spoustě lidí. Měla bys z tohoudělat knihu“ – jsem začala své myšlenky dávat systematicky

dohromady. Sepsala jsem to a Mark, který v té době učil

se mnou a měl na starosti kontrolování úkolů, měupozornil na to, co jsem v textu vynechala. Sepsala jsem toho víc

a Mark mi řekl, co jsem ještě vynechala. Připomněl mi, že

jsem viděla spoustu zázraků podporujících mé teorie analéhal na mě, abych je do textu také zahrnula. Dala jsem tedy

na papír to, co jsem po celé desetiletí prováděla v praxi.

Výsledný text dostal podobu návodu na oživenítvůrčích schopností metodou „udělej si sám“. Nástroje uvedené

v této knize jsou míněny jako nástroje sloužící záchraně Bůh se musí stát činností v našem vědomí. Joel S. Goldsmith

Úvod

života, stejně jako dýchání z úst do úst či Heimlichůvzákrok. Prosím, abyste je používali a předávali dál.

Mnohokrát jsem slyšela takováto slova: „Než jsem se přihlásil do vašeho kurzu, byl jsem zcela oddělený od své kreativity. Podepsala se na tom léta hořkosti z utrpěné ztráty. Potom se postupně začal dít zázrak. Vrátil jsem se do školy, abych dostudoval herectví, po létech se účastním prvních divadelních zkoušek, vytrvale píšu a co je vůbecnejdůležitější, konečně mi dělá dobře nazývat se umělcem.“

Pochybuji, že bych vám dokázala vylíčit ty zázračné pocity, které prožívám jako učitelka, která je svědkem života studentů před absolvováním kurzu a po něm. Pouhá tělesná proměna studentů v průběhu kurzu může být ohromující a já si uvědomuji, že výraz osvícení má zcela doslovný význam. Tváře studentů při styku s tvůrčí energií často nabývají jakési záře. Tatáž silná duchovní atmosféra, která prostupuje velké umělecké dílo, může při výuce kreativity prostoupit i celou třídu. Jsme tvůrčí bytosti a naše životy se tudíž v jistém smyslu stávají naším uměleckým dílem.

Umělcova cesta

DUCHOV NÍ ELEKTŘINA:

ZÁKLADNÍ PRINCIPY

PŘEDSTAVA, ŽE STVOŘITEL podporuje kreativitu,

je pro většinu z nás příliš radikální. Máme totiž sklon

myslet si nebo aspoň obávat se, že sny o kreativitě jsoupříliš egoistické, že je to cosi, co by nám Bůh neschvaloval.

Koneckonců náš tvůrčí umělec je ve svém nitru mladík

a nemá daleko k uvažování dítěte. Jestliže matka či otec

vyjádřili pochybnosti nebo nesouhlas s našimi tvůrčími

sny, můžeme tentýž postoj promítnout do rodičovského

boha. Takového uvažování je třeba se zbavit.

To, o čem mluvíme, je navozená – nebo vyvolaná – duchovní zkušenost. Tento proces nazývám duchovní chiropraxí. Provádíme určitá duchovní cvičení, abychom dosáhli napojení na kreativní energii vesmíru.

Považujeme-li vesmír za obrovské elektrické moře, do kterého jsme ponořeni a z něhož jsme utvořeni, pak otevření se kreativitě nás změní z čehosi, co se pohupuje v jeho vlnách, v lépe fungující, uvědomělejší akooperativnější součást tohoto ekosystému.

Jako učitelka často pociťuji přítomnost čehosi transcendentálního – dalo by se říct jakési duchovní elektřiny – a začala jsem na to spoléhat připřekonávání svých vlastních omezení. Výraz inspirovaný učitel považuji za doslovnou poklonu. Naším prostřednictvím pracuje vyšší síla, než je má vlastní. Kristus řekl: „Neboť kde jsou dva nebo tři shromáždění ve jménu mém, tam já jsem uprostřed nich.“ Bůh kreativityzřejmě cítí totéž.

Duchovní elektřina: Základní principy

33

Podstatou kreativity je zážitek mystického spojení; podstatou mystického spojení je zážitek kreativity.

Ti, kdo se vyjadřují duchovním jazykem, běžně hovoří

o Bohu jako o Stvořiteli, ale zřídka považují stvořitele či

tvůrce za doslovné označení umělce. Doporučuji, abyste

výraz tvůrce brali naprosto doslovně. Snažíte se uzavřít

tvůrčí spojenectví, jako mezi dvěma umělci, s Velkým

Tvůrcem. Když přistoupíte na toto pojetí, můžete tím

značně rozšířit možnosti své kreativity.

Pokud budete pracovat s nástroji uvedenými v této

knize, když budete plnit týdenní úkoly, uvedete dochodu mnoho změn. Nejdůležitější z těchto změn bude to, že

uvede do pohybu synchronicita: my se měníme a vesmír

tuto změnu prohlubuje a rozšiřuje. Mám na tohle jedno

neuctivé úsloví, které jsem si nalepila na psací stůl:„Vyskoč, a síť se objeví.“

Ze své zkušenosti umělkyně i učitelky vím, že když

se do něčeho pustíme s vírou v akt tvoření, může sepohnout celý vesmír. Je to, jako když se otevře zavlažovací

systém v polích. Jakmile vytáhneme blokující stavidla,

vyhrne se příval.

Znovu opakuji, nežádám vás, abyste tomuhle věřili. Aby kreativita takto vytryskla, nemusíte věřit v Boha.

Prostě vás žádám, až se tento proces začne rozvíjet, abyste

ho vzali na vědomí. V podstatě se stanete svědky zrodu

svého tvůrčího pokroku.

Kreativita je zkušenost, podle mého názoruduchovní zkušenost. Nezáleží na tom, jak o věci uvažujete: zda

kreativita vede k duchovnosti, nebo duchovnost kekreativitě. Ve skutečnosti mezi oběma pojmy nečiním žádný

rozdíl. Tváří v tvář takové zkušenosti je celá otázka víry

Hudbu k této opeře

(Madame Butterfl y)

mi diktoval Bůh; byl

jsem pouhým nástrojem

– sepsal jsem to na

papír a zprostředkoval

veřejnosti.

Giacomo Puccini

Ty myšlenky proudí

rovnou do mne přímo

od Boha.

Johannes Brahms

Musíme přijmout

skutečnost, že tento

tvůrčí tep v nás

je tvůrčím tepem

samotného Boha.

Joseph Chilton

Pearce

Podoba Boha – to je sám

tvůrčí potenciál lidských

bytostí.

Mary Dalyová Umělcova cesta

překonaná. Jak Carl Jung ke konci života odpověděl na

otázku ohledně víry: „Já nevěřím; já vím.“

Následující duchovní zásady jsou základem, nakterém lze stavět znovunabytí a objevení kreativity. Přečtěte

si je jednou denně a svým nitrem naslouchejte všemposunům v postojích či názorech.

ZÁKLADNÍ PRINCIPY

Kreativita je přirozený životní řád. Život je energie: čistá •

tvůrčí energie.

Existuje zásadní, vnitřní tvůrčí síla, která naplňuje •

veškerý život – včetně nás samotných.

Když se otevřeme své kreativitě, otevřeme se Stvořitelově •

kreativitě v sobě a ve svém životě.

My sami jsme stvořeni. Na oplátku máme pokračovat •

v kreativitě tím, že budeme tvořiví.

Kreativita je dar, který nám poskytl Bůh. Využíváním •

své kreativity tento dar Bohu oplácíme.

Odmítnutí vlastní kreativity je tvrdohlavost a je to proti •

naší přirozenosti.

Když se otevřeme zkoumání své kreativity, otevíráme se •

Bohu: dobrému, správnému vedení.

Jakmile otevřeme svůj tvůrčí kanál ke Stvořiteli, může-•

me očekávat mnoho mírných, leč působivých změn.

Stále větší kreativitě se můžeme otevřít bez obav.•

Naše tvůrčí sny a touhy pocházejí z božského pramene. •

Jak se přibližujeme ke svým snům, přibližujeme se ke

svému božství. Každé stéblo trávy má svého anděla, který se nad ním sklání a šeptá: „Rosť, rosť.“ Ta lmud Velcí improvizátoři jsou jako kněží. Myslí pouze na svého boha. Stéphane Grappelli, hudebník To, co hrajeme, je život. Louis Armstrong Kreativita spoutává a využívá univerzální sílu a nechává ji proplouvat vašima očima. Peter Koestenbaum

Duchovní elektřina: Základní principy

35

JAK VYUŽÍVAT TUTO KNIHU

K TVŮRČÍMU OZDR AVĚNÍ

Tuto knihu lze používat nejrůznějším způsobem. Hlavně

vás vyzývám, abyste ji využívali kreativně. V téhle části

se vám nabízí jakási silniční mapa celým procesem surčitými konkrétními nápady, jak postupovat. Někteřístudenti prošli celým kurzem sami; jiní vytvořili kroužky

a pracovali společně. (V závěrečné části knihy najdete

pokyny pro práci ve skupinách.) Ať už si zvolíte jakýkoli

způsob, Umělcova cesta bude pracovat pro vás.

Nejprve si možná budete chtít knihu prolistovat, abyste se seznámili s jejím obsahem. (Pročíst knihu není totéž jako knihu používat.) Každá kapitola zahrnuje eseje, cvičení, úkoly a týdenní kontroly. Nepolekejte se množství práce, které to zdánlivě přináší. Mnoho z té práce je ve skutečnosti jenom hra a kurz od vás bude vyžadovat jen o málo více času než hodinu denně.

Při výuce doporučuji studentům, aby si stanovilitýdenní rozvrh. Jestliže budete např. pracovat od neděle do neděle, začněte tím, že si kapitolu daného týdne přečtete v neděli večer. Až kapitolu dočtete, rychle si napištecvičení. Cvičení každého týdne jsou velice důležitá. Stejně tak ranní stránky a umělecká schůzka. (Víc o tom v příští kapitole.) Možná nebudete mít v jednotlivých týdnech čas splnit všechny ostatní úkoly. Pokuste se udělat jich asi polovic a pamatujte, že zbytek lze použít i později, až se k němu budete moct vrátit. Když si budete vybírat, kterou polovinu úkolů udělat, řiďte se dvěma vodítky. Vyberte si ty, které se vám líbí, a ty, ke kterým mátesilný odpor. Ty neutrálnější ponechte na později. Při jejich Umělcova cesta

volbě pouze pamatujte na to, že často chováme odpor

k tomu, co nejvíc potřebujeme.

Celkem si vyhraďte asi sedm až deset hodin týdně

– hodinu denně nebo o něco víc, pokud se k tomurozhodnete. Tento skromný závazek k používání nabízených

nástrojů může za dvanáct týdnů trvání kurzu přinést

ohromné výsledky. Používají-li se tytéž nástroje delší

dobu, mohou změnit celou životní dráhu člověka.

Při práci s touto knihou mějte na paměti, žeUmělcova cesta je cesta, která vede po spirá le. K někter ým věcem

se budete stále vracet, ale pokaždé na jiné úrovni. Nictakového jako skoncovat s uměleckým životem neexistuje.

Na všech úrovních cesty se nacházejí frustrace i odměny.

Teď je naším cílem najít stezku, vytvořit si pevnou půdu

pod nohama a zahájit výstup. Tvůrčí výhledy, které se

před vámi začnou otvírat, vás rychle nadchnou.

Co můžete očekávat

Mnozí si přejeme, abychom byli kreativnější. Mnozí cítíme, že kreativnější jsme, ale nejsme schopni tuto kreativitu

efektivně čerpat. Naše sny nám unikají. Naše životy nám

připadají nudné. Často míváme skvělé nápady, úžasné sny,

ale nedokážeme je uskutečnit. Někdy míváme konkrétní

tvůrčí tužby, které bychom hrozně rádi naplnili – naučit

se hrát na klavír, malovat, chodit do kurzu herectví či psát.

Někdy je náš cíl méně jasný. Toužíme po něčem, co by se

dalo označit jako tvůrčí život – po rozšířeném smyslu pro

kreativitu v našem profesním životě, po větším vzájemném

porozumění s dětmi, manželským partnerem, přáteli. Nemaluji na základě toho, co vidím, nýbrž na základě víry. Víra působí, že člověk vidí. Amos Ferguson Proč bychom měli všichni využívat své tvůrčí síly ...? Protože neexistuje nic jiného, co by lidi učinilo tak štědrými, veselými, živými, statečnými a soucitnými, tak lhostejnými k boji a k hromadění předmětů a peněz. Brenda Uelandová

Duchovní elektřina: Základní principy

37

Na okamžité, bezbolestné získání kreativity žádný

lék neexistuje, ale znovunabytí (či objevení) kreativity je duchovní proces, který lze naučit a vysledovat.

Každý z nás je složitá a vysoce individuální bytost, ale

přesto existují zřetelné společné jmenovatele procesu

tvůrčího ozdravění.

Při práci s tímto procesem se v prvních několika

týdnech setkávám s určitým vzdorem a také s jistou

závratí. Po počátečním období vzápětí následuje ve

střední části kurzu výbušný hněv. Po hněvu přichází

smutek a pak střídavé vlny odporu a naděje. Tato fáze

růstu, ve které se střídají vrcholy a prohlubně, sepromění v nepřetržitou řadu rozpínání a stahů, v jakýsi

porodní proces, při němž studenti zakoušejí obrovskou

radost a obrannou skepsi.

Po této proměnlivé fázi následuje silné nutkání od

všeho odejít a vrátit se k životu, jaký známe. Jinými slovy,

je to období smlouvání. V tomto okamžiku jsou lidéčasto v pokušení všeho nechat. Říkám tomu kreativní obrat

do protisměru. Opětný návrat k procesu představujevýznamnou kapitulaci ega. Potom následuje závěrečná fáze

kurzu, kterou charakterizuje nové chápání sebe sama;

jde zejména o zvýšenou nezávislost, houževnatost,naději a nadšení, ale také o schopnost plánovat si konkrétní

tvůrčí činy a uskutečňovat je.

Pokud vám to připadá jako velký emocionální zmatek,

máte naprostou pravdu. Když se vydáme na cestu tvůrčího

ozdravění, zahájíme proces, při kterém se stahujeme zeživota, jaký známe. Stažení se je jen jiný výraz pro odtažitost či

nezúčastněnost, které jsou charakteristické prosystematickou práci s veškerými meditačními praktikami.

Účelem umění není

žádná zušlechtěná

intelektuální tresť – je

jím život, zintenzivnělý,

skvělý život.

Alain

Arias-Misson

Co se rozprostírá za

námi a co se rozprostírá

před námi, to jsou jen

nepatrné drobnosti ve

srovnání s tím, co se

rozprostírá v nás.

R alph Waldo

Emerson

Umělcova cesta

Jak říkají fi lmaři, pomalu uděláme širší záběr, zvedneme se a vzdálíme se od zakotvení ve svých životech tak daleko, až získáme celkový přehled. Tento přehled námposkytuje možnost provést platnou kreativní volbu. Berte to jako cestu nesnadným, různorodým a nádherným terénem. Přecházíte na vyšší úroveň. Plodem toho, že se stáhnete, je pozitivní proces, který je bolestný i radostný zároveň.

Mnozí zjišťujeme, že jsme svou tvůrčí energiivyplýtvali, protože jsme ji nepřiměřeně investovali do životů, nadějí, snů a plánů jiných. Jejich životy zatemnily a vykolejily životy naše. Tím, jak se stahujeme, upevňujeme své vnitřní jádro, nabýváme větší schopnosti formulovat své vlastní meze, sny i autentické cíle. Naše osobní pružnost se zvyšuje, zatímco naše poddajnost vůči vrtochům druhých se snižuje. Zažíváme silnější pocit nezávislosti a širokých možností.

Když hovoříme o stahování, obyčejně míváme na mysli, že se od nás nějaká látka vzdaluje. Vzdáváme se alkoholu, drog, cukru, tuků, kofeinu, nikotinu – a tím, jak se stahujeme, trpíme. Je užitečné dívat se nakreativní stažení se trochu jinak. My sami jsme ona látka, ke které se stahujeme, nikoli od které, když svou nadměrně poskytovanou a špatně investovanou tvůrčí energiistahujeme zpátky do svého jádra.

Začneme vykopávat své pohřbené sny. Tohle jesložitý proces. Některé naše sny jsou velmi výbušné, a již



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist