načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Ukradená cukřenka - Ivana Peroutková

Ukradená cukřenka

Elektronická kniha: Ukradená cukřenka
Autor:

Jednoho letního prázdninového podvečera je Frantík s rodiči na návštěvě u báječné tety Emilky. Když si rodiče chtějí dát k zákusku kávu, zjistí se, že po krásné starožitné ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  129
+
-
4,3
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Albatros
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 92
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Jednoho letního prázdninového podvečera je Frantík s rodiči na návštěvě u báječné tety Emilky. Když si rodiče chtějí dát k zákusku kávu, zjistí se, že po krásné starožitné cukřence se slehla zem. Frantík, který je na svůj věk menší a drobnější, zato má velké srdce a bujnou fantazii, se pustí do pátrání. A brzy má i podezřelého – obrovského a „drzého“ pana Pitrmana. K usvědčení zloděje chlapci pomáhají kamarádi Matěj a Zdíša. Společně sledují Pitrmanovu chalupu a vymýšlejí různé léčky. Jaké je ale Frantíkovo zklamání, když se ukáže, že pan Pitrman není zločinec, nýbrž docela sympatický sochař.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Ukradená cukřenka

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.albatros.cz

www.albatrosmedia.cz

Ivana Peroutková

Ukradená cukřenka – e-kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2016

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


Ivana Peroutková



Ivana Peroutková

Ilustrovala Nanako Ishida

Albatros



7

Jak Frantík poznal

drzého pana Pitrmana

„Frantíku!“ zavolala maminka. „Doneseš tatínkovi minerálku! A  připomeň mu, že dneska je pátek. V  šest hodin odcházíme k tetě Emílii na večeři.“

Frantík popadl vychlazenou lahev a  nastartoval neviditelný stroj. Trum, trumtrum, naskočil motor a nato stroj odpálilz kuchyně, jen se po  něm zaprášilo. Popravdě, nic neprášilo, to si Frantík jenom představoval, že za ním víří mračna prachu.

On si totiž rád představoval všelicos. Takže ani teďneupaloval po  obyčejném dvorku, nýbrž nekonečnou pustou prérií. A v prérii rostly vysoké kaktusy, těm se musel Frantík rychle vyhýbat. Trumtrum, trumtrum! kličkoval mezi pichlavými bodlinami, až proletěl otevřenými dveřmi a zprudka zabrzdil před honosným modrým kanapem.

Kanape bylo skutečné. I tatínkova čalounická dílna bylaskutečná. Všude kolem stála starožitná kanape i  menší pohovky s opěrátky, kterým se říká sofa. Taky různé židle, křesílkaa mohutná pohodlná křesla se starým prodřeným potahem. Tatínek tyhle kusy nábytku potahoval novou látkou. Uměl to takšikovně, že se z něj stal vyhlášený čalouník a jezdili k němu zákazníci z široka daleka.

„Frantíku, co ty na to?“ ukázal tatínek na kanapátko čerstvě potažené modrým sametem.

„Bezva,“ potřásl hlavou Frantík a hned se na kanapi usadil. Jakmile se zabořil do měkkého opěradla, rozčeřily se pod ním mořské vlny. Frantík se blaženě pohupoval. „Jo, je to faktprima!“ volal nadšeně.

V  obrovské pohovce se zdál ještě menší a  drobnější, než doopravdy byl. Nikdo by nevěřil, že před měsícem oslavil osmé narozeniny a už za několik dní nastoupí do třetí třídy. Vypadal vážně jako drobek. Maminka se občas strachovala, jestli synek vyroste. Ale tatínek se nebál. „Samozřejmě že jednou vyroste,“ říkal. „A kromě toho z něj nemusí být čahoun. Hlavně že má bystrou hlavu a v ní kus fantazie.“

Tatínek věděl, že teď se synek houpe na  mořských vlnách, a láskyplně se na něj usmál.

„Jé, a v šest hodin jdeme na večeři k tetě Emilce!“ vzpomněl si Frantík.

Náhle oba uslyšeli kroky. Ve dveřích dílny se objevilneznámý muž.

Byl vysoký a mohutný. Kolem hlavy se mu vlnily černé vlasy, nad tmavýma očima se táhlo husté obočí a na bradě se černalo

strniště vousů. Na  sobě měl vytahané černé tričko a  krátké

kalhoty ke kolenům. Na silných opálených nohou muklaaly pantofle.

Vypadá jako loupežník, i když má pantofle,

napadlo Frantíka a nedůvěřivě si

příchozího měřil.

Ten dost halasně obapozdravil: „Dobrý den!“


9


10

Načež se obrátil na Frantíkova tatínka: „Vy jste pan František

Lebeda?“

„Ano, to jsem,“ opáčil tatínek. „Co byste si přál?“

Cizí muž hned neodpověděl. Místo toho se zadívalna sametově modré kanape, kde seděl drobek Frantík. Chlapcipřipadalo, že ho muž ani nevidí. Ale pak se do něj ty tmavé loupežnické oči na okamžik zabodly a Frantíkovi se rozbušilo srdce.

„Perfektní práce,“ pochválil ten muž tatínkovo čalounické umění.

„Nedopadlo to špatně,“ prohodil skromně tatíneka zopakoval: „A co byste potřeboval?“

„Já bych potřeboval potáhnout sofa,“ oznámil muž.

„Žádný problém,“ souhlasil tatínek. „Nabízím i látky. Chcete ukázat vzorník?“

„Rád se podívám,“ přikývl hřmotný muž a  tatínek zamířil k zadním policím v dílně.

Sotva Frantík s novým zákazníkem osaměl, seděl na kanapi jako přikovaný. Trochu se ho bál, a zároveň ostražitě sledoval každé mužovo hnutí. Jak ten loupežník drze slídil! Všechnookukoval a ohmatával. Klidně si vzal do rukou jednu židli a zkoumal zespodu sedátko. Vtom se otočil přímo na Frantíka a řekl: „Tak co, špunte? Nepůjdeš náhodou po prázdninách už do školy?“

„Do školy chodím dávno,“ zamračil se Frantík.

„Ó, a smím se zeptat, do které třídy půjdeš?“ zazubil se chlapík.

„Do třetí,“ ucedil Frantík.

„Hm, do třetí,“ pokýval hlavou loupežnický obr. „To jsivlastně velkej kluk.“

„Nejsem špunt,“ pronesl důrazně Frantík.

Ale už se vracel tatínek se vzorníkem, který připomínaltlustou knihu v tvrdých deskách. Jenže místo papírových listůobsahoval obdélníčky různobarevných látek.

Neznámý muž si je pozorně prohlížel, až připadl na  jeden, který se mu zřejmě velice zalíbil.

„No, paráda! Tahle barva se mi přesně hodí!“ zvolal spokojeně a hned dodal: „Kdy vám můžu sofa přivézt? Mohl bych ještě dnes večer? Jsem tady na chalupě kousek za městem.“

„Dneska máme rodinnou večeři u  tety Emílie,“ omluvil se tatínek.

„Není to snad ta dáma, která vyhrává na  klavír ve  vilce na konci města?“ zeptal se muž.

„Přesně tak,“ usmál se tatínek.

„Takže zítra? Šlo by to zítra ráno?“

„Jistě, zítra můžete kdykoliv,“ odpověděl tatínek. „A  vaše jméno?“

„Pitrman. Ondřej Pitrman,“ představil se muž a  potřásli si s tatínkem rukou.

Jak si s tím drzounem může tatínek přátelsky povídat?kabonil se Frantík. A když Ondřej Pitrman ve dveřích zavolal ahoj, špunte, Frantík by na něj nejradši skočil jako tygr a bušil do něj pěstičkami.

Jenže nemohl, vždyť byl opravdu drobek.

„Sympatickej chlapík,“ prohodil tatínek.

Ovšem jeho syn si myslel něco docela jiného. To se ještě uvidí, jaký je Pitrman, říkal si v duchu. A vůbec – kdo to vlastně je? Pitrman! Pitrman! I to jméno znělo drze a nafoukaně. Ale já ti ještě dokážu, že nejsem žádný špunt, Pitrmane, přísahal si ve skrytu duše Frantík. Frantík se svěří kamarádům

Frantík bydlel v  ulici, která vedla na  hlavní náměstí. Bylo to nádherné starobylé náměstí, přímo pýcha malého města. V čele se tyčila radnices věžními hodinami a uprostřed stála kamenná kašna. Náměstí ze tří stran obklopovaly domečky s podloubími. A právěv jednom takovém domku bydleli Frantíkovi nejlepší kamarádi – spolužák Matěj a  jeho o  rok mladší sestra Zdíša.

Matěj, Zdíša a Frantíktvořili nerozlučnou a trochulegrační partu. Zatímco Frantík byl ve  třídě nejmenší, Matěj byl největší. O celou hlavuvyšší než Frantík. Zdíša byla vyšší jen o půl hlavy. Ale Frantík měl zase hlavu nápaditou a  vždycky vymyslel, co trojice podnikne.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist