načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Udržitelný rozvoj území – Karel Maier

Udržitelný rozvoj území

Elektronická kniha: Udržitelný rozvoj území
Autor: Karel Maier

Princip udržitelného rozvoje, jeho vztahy k územnímu plánování, regionálnímu rozvoji, ekonomice nebo životnímu prostředí. ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  254
+
-
8,5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2012
Počet stran: 253
Rozměr: 24 cm
Úprava: ilustrace, mapy
Vydání: 1. vyd.
Skupina třídění: Územní plánování. Urbanismus. Památková péče
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2012
ISBN: 978-80-247-4198-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Princip udržitelného rozvoje, jeho vztahy k územnímu plánování, regionálnímu rozvoji, ekonomice nebo životnímu prostředí.

Popis nakladatele

Kniha se zabývá udržitelným rozvojem území a jeho souvislostmi, zejména vztahy k územnímu plánování, regionálnímu rozvoji, životnímu prostředí, ekonomice a společnosti. Vysvětluje historický vznik a vývoj problematiky a její úzkou souvislost s vývojem společnosti. Hodnotí stav implementace udržitelného rozvoje v podmínkách ČR s důrazem na oblast územního plánování. Pro ilustraci jsou hojně využity vhodné příklady z praxe a důsledně jsou uváděny vlastní závěry k možným postupům a řešením udržitelného rozvoje území.Publikaci je možné zakoupit v Univerzitním knihkupectví ČVUT (Technická 6, Praha 6), v knihkupectví Stavoprojekta (Kounicova 67, Brno) nebo přímo v sídle společnosti Grada Publishing (U Průhonu 22, Praha 7).

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Karel Maier - další tituly autora:
Udržitelný rozvoj území Udržitelný rozvoj území
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Karel Maier a kolektiv

UDRŽITELNÝ ROZVOJ ÚZEMÍ

UDRŽITELNÝ

ROZVOJ ÚZEMÍ

Karel Maier a kolekti v

Kniha se zabývá udržitelným rozvojem území a jeho souvislostmi, zejména

vztahy k  územnímu plánování, regionálnímu rozvoji, životnímu prostředí,

ekonomice a společnosti. Vysvětluje historický vznik a vývoj problematiky

a její úzkou souvislost s vývojem společnosti.

Téma udržitelného rozvoje se postupně dostalo z varovných textů eko

logů a ochránců přírody přes celosvětová fóra do každodenní agen

dy úředníků, projektantů a politiků. S  novým stavebním zákonem plat

ným od roku 2007 je udržitelný rozvoj území cílem územního plánování

a rozbory udržitelného rozvoje území se staly standardní součástí povinně

pořizovaných územně analytických podkladů.

Předkládaná publikace je určena širokému okruhu zájemců o problematiku

udržitelného rozvoje ve vztahu k území a změnám v něm. Nabízí čtenáři in

formace o tom, jak lze nahlížet na udržitelný rozvoj území obce či regionu

a jaké nástroje lze pro prosazení udržitelného rozvoje území v našich sou

časných podmínkách využívat. Grada Publishing, a.s., U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 e-mail: obchod@grada.cz, www.grada.cz

UDRŽITELNÝ

ROZVOJ ÚZEMÍ

Karel Maier a kolekti v

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována

a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu

nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

Vznik publikace umožnil grant Ministerstva pro místní rozvoj WD-07-07-4 Koncepce územního plánování

a disparity v území udělený Fakultě architektury Českého vysokého učení technického v Praze. V knize byly

též využity poznatky získané ve Výzkumném záměru MSM 6840770006 Management udržitelného rozvoje

životního cyklu staveb, stavebních podniků a území. Za laskavé zhlédnutí konceptu textu a řadu korekcí

děkujeme Tomáši Gremlicovi z Ekologického právního servisu a oponentům Ing. arch. Vladimíru Dujkovi,

Ing. arch. Jaroslavu Tušerovi, CSc., a RNDr. Bc. Martině Stuchlíkové.

Karel Maier a kolektiv autorů

Udržitelný rozvoj území

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, Praha 7

obchod@grada.cz, www.grada.cz

tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400

jako svou 4703. publikaci

Odpovědná redaktorka Eva Škrabalová

Sazba JoshuaCreative, s. r. o.

Kresba na obálce Milan Valeš

Kresby v textu Milan Valeš

Ilustrace z archivu autora

Počet stran 256

První vydání, Praha 2012

Tisk Carter eproplus s.r.o.

© Grada Publishing, a.s., 2012

© Illustrations Milan Valeš

Cover Design © Grada Publishing, a.s., 2012

Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami

nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

ISBN 978-80-247-4198-7 (tištěná verze)

ISBN 978-80-247-7728-3 (elektronická verze ve formátu PDF)

ISBN 978-80-247-7729-0 (elektronická verze ve formátu EPUB) Obsah

Obsah

Předmluva 9

1 Úvod 11

1.1 Udržitelný rozvoj: udržitelné společenství, udržitelné hospodářství a udržitelné

změny životního prostředí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12

1.1.1 Princip udržitelného rozvoje a jeho průmět do území . . . . . . . . . . . . . 12

1.1.2 Pilíře udržitelného rozvoje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14

1.1.3 Diverzita, vyvážený rozvoj a disparity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17

1.1.4 Změny poškozující udržitelný rozvoj území . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 1.2 Veřejné orgány a udržitelný rozvoj . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22

1.2.1 Role veřejné správy a veřejného sektoru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22

1.2.2 Pravomoci a principy rozhodování o udržitelném rozvoji. . . . . . . . . . . . 22

1.2.3 Institucionální kapacita veřejné správy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 1.3 Udržitelné plánování a management rozvoje území . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25

1.3.1 Analýza, vize a koncepce rozvoje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25

1.3.2 Formy plánování rozvoje území . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26

1.3.3 Změny podmínek a agend pro plánování rozvoje území . . . . . . . . . . . . 28

2 Institucionální prostředí pro prosazování udržitelného rozvoje 35

2.1 Koncepce udržitelného rozvoje a její prosazování v předpisech a strategických

dokumentech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35

2.1.1 Udržitelný rozvoj území v dokumentech a nástrojích Evropské unie . . . . . . 35

2.1.2 Vývoj konceptu udržitelného rozvoje a životního prostředí u nás . . . . . . . 37 2.2 Programy rozvoje územních samosprávných celků . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38

2.2.1 Program rozvoje kraje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38

2.2.2 Program rozvoje obce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 2.3 Prosazování udržitelného rozvoje „zdola“ – Místní Agenda 21 . . . . . . . . . . . . 39 2.4 Strategické plánování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 2.5 Územní plánování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44

2.5.1 Cíle, koncepce a výstupy územního plánování . . . . . . . . . . . . . . . . 44

2.5.2 Obecné možnosti územního plánování podporovat udržitelný územní rozvoj . 46

2.5.3 Územně analytické podklady a rozbor udržitelného rozvoje území . . . . . . 48

2.5.4 Politika územního rozvoje a zásady územního rozvoje . . . . . . . . . . . . 51

2.5.5 Územní plán . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53

2.5.6 Regulační plán . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60

2.5.7 Územní studie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61 2.6 Regulace rozvoje území . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61

2.6.1 Regulace jako dohoda. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61

2.6.2 Optimální míra regulace. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62

2.6.3 Regulace a vyvážený rozvoj území . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 2.7 Posuzování a vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území . . . . . . . . . . . . . . 67

3 Hodnoty území 70

3.1 Pojem hodnota v kontextu udržitelného rozvoje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70

3.1.1 Vlastní a účelové hodnoty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70 Udržitelný rozvoj území 3.1.2 Ekonomické a sociologické pojetí hodnoty . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72

3.2 Hodnoty v území . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74

3.2.1 Udržitelnost a vzájemné vazby hodnot v území . . . . . . . . . . . . . . . . 74 3.2.2 Zjišťování hodnot území . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77 3.2.3 Ochrana hodnot v území . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77

3.3 Hodnoty území v územním plánování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86

3.3.1 Zjišťování hodnot v územně analytických podkladech . . . . . . . . . . . . 87 3.3.2 Ochrana a rozvoj hodnot v území prostřednictvím územně plánovací

dokumentace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88

3.3.3 Návrh standardu hodnot sledovaných v územně plánovacích podkladech

a dokumentaci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89

4 Únosnost prostředí 97

4.1 Únosnost a únosná kapacita. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97

4.1.1 Únosnost a únosná kapacita v území . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97 4.1.2 Překročení únosné kapacity území . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99

4.2 Prahy rozvoje území . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .100

4.3 Hygienická únosnost prostředí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .106

4.3.1 Hygiena životního prostředí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .106

4.3.2 Identifikace problematických oblastí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .106

4.3.3 Identifikace zdrojů znečišťování. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .109

4.3.4 Možnosti prosazovat zlepšení hygieny prostředí v územním plánování . . . . 110

5 Krajina 112

5.1 Evropská krajina, vnímání krajiny a vztah k ní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112

5.1.1 Vymezení pojmu krajina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112

5.1.2 Proměny evropské krajiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113

5.1.3 Vnímání krajiny a vztah k ní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 114

5.2 Vlastnosti krajiny. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116

5.2.1 Ekologická stabilita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116

5.2.2 Diverzita v krajině . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119

5.2.3 Krajinný ráz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .125

5.3 Koncepce a nástroje plánování krajiny. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .128

5.3.1 Přístupy k plánování krajiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .128

5.3.2 Územní systém ekologické stability . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .129

5.3.3 Krajina v územním plánování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .133

5.3.4 Komplexní pozemkové úpravy. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141

5.3.5 Dotační programy pro péči o krajinu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .142

6 Sociální rozměr udržitelného rozvoje v území 146

6.1 Sociální soudržnost a územní předpoklady pro ni . . . . . . . . . . . . . . . . . . .146

6.1.1 Koncept sociální soudržnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .146

6.1.2 Podmínky prostorového uspořádání pro sociální soudržnost . . . . . . . . .149

6.1.3 Možnosti vytvářet podmínky pro sociální soudržnost v území . . . . . . . . .151

6.2 Možné formy sociálně udržitelného uspořádání měst a venkovského území . . . . .152

6.2.1 Kompaktní město . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .152

6.2.2 Zelené a zahradní město . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .153

6.2.3 Město krátkých vzdáleností . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .155 Obsah

6.2.4 Venkovský mikroregion . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .156

7 Ekonomický rozměr udržitelného rozvoje 158

7.1 Udržitelný hospodářský rozvoj regionů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .158

7.1.1 Hospodářský rozvoj území . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .158

7.1.2 Podmínky a faktory udržitelného hospodářského rozvoje . . . . . . . . . . .159

7.1.3 Současné globální podmínky pro hospodářský rozvoj . . . . . . . . . . . .161 7.2 Udržitelné hospodaření veřejného sektoru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .162

7.2.1 Role veřejných rozpočtů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .162

7.2.2 Udržitelnost hospodaření obcí a regionů . . . . . . . . . . . . . . . . . . .163 7.3 Územní pohled na udržitelné hospodářství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .165

7.3.1 Vyváženost pracovištní a obytné kapacity území . . . . . . . . . . . . . . .165

7.3.2 Přiměřená intenzita využití obytného území (obytná hustota) . . . . . . . . .167

8 Regionální rozvoj a koordinace udržitelného rozvoje 170

8.1 Rozvoj regionů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .170

8.1.1 Region, regionální rozvoj a regionální politika . . . . . . . . . . . . . . . . .170

8.1.2 Regionální rozvoj jako činnost aktérů rozvoje . . . . . . . . . . . . . . . . .172

8.1.3 Rozvoj prostřednictvím vnějších investic a endogenní rozvoj . . . . . . . . .173

8.1.4 Rozvoj regionů a jejich velikost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 174

8.1.5 Faktory rozvoje regionů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .177

8.1.6 Rozvoj regionů v globálním prostředí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .180 8.2 Koordinace rozvoje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .181

8.2.1 Koordinace regionálního rozvoje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .181

8.2.2 Koordinace rozvoje v územním plánování . . . . . . . . . . . . . . . . . . .183

9 Sledování a hodnocení udržitelného rozvoje území 186

9.1 Metody a systémy měření udržitelného rozvoje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .186

9.1.1 Kvalitativní a kvantitativní hodnocení udržitelného rozvoje . . . . . . . . . . .186

9.1.2 Indikátorové systémy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .188

9.1.3 Indikátory a jejich výběr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .189

9.1.4 Systémy sledování příčin a následků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .190 9.2 Indikátorová podpora územního plánování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .191

9.2.1 Možnosti začlenění indikátorových systémů do procesu územního plánování 191

9.2.2 Doporučení pro tvorbu indikátorového systému v územním plánování. . . . .193 9.3 Příklady indikátorového hodnocení udržitelného rozvoje území. . . . . . . . . . . . . .195

9.3.1 Indikátory Územně analytických podkladů

ORP Frýdek-Místek. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .196

9.3.2 Indikátory udržitelného rozvoje hlavního města Prahy. . . . . . . . . . . . .197

9.3.3 Ukazatele pro hodnocení a srovnání udržitelného rozvoje území v územně

analytických podkladech obcí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .199

10 Modelování v procesu plánování územního rozvoje 207

10.1 Komplexní simulační modely . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .207

10.1.1 Vzestup a pád první generace simulačních modelů . . . . . . . . . . . . .207

10.1.2 Komplexní simulační modely druhé generace . . . . . . . . . . . . . . . .209 10.2 Systémy podpory plánování (Planning Support Systems) . . . . . . . . . . . . . .212

10.2.1 Nástroj INDEX . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .214 Udržitelný rozvoj území

10.2.2 What-If? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .217 10.3 Využití simulačních modelů v našich podmínkách . . . . . . . . . . . . . . . . . .218

10.3.1 Využití simulačních modelů při vytváření koncepcí územního rozvoje . . . .218

10.3.2 Projekt experimentální aplikace modelu pro simulaci rozvoje mikroregionu 219

11 Participace jako nástroj udržitelného plánování a odstraňování disparit v území 224

11.1 Definice a kontext participace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .224

11.1.1 Východiska participace. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .225

11.1.2 Proměny procesu plánování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .226 11.2 Účastníci procesu participace a jejich role v rozhodování o území . . . . . . . . . .226 11.3 Přínosy participace. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .228 11.4 Možnosti a vhodná míra participace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .232

11.4.1 Hledání vhodné míry participace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .232 11.5 Rizika a obavy z participace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .237 11.6 Příprava participace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .239

11.6.1 Modely vztahu objednatel – (pořizovatel) – projektant – konzultant . . . . .239

11.6.2 Plán participace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .240 11.7 Specifika participace podle typů projektu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .245

Rejstřík 250

Autoři 253


9 Předmluva

Předmluva

Debata o udržitelném rozvoji probíhá už téměř po dvě generace. Od „velkých“ globálních úvah a prognóz o celosvětovém vyčerpání přírodních zdrojů a znečišťování prostředí se postupně dostala i do každodenního rozhodování o jednotlivých akcích, o velkých i malých projektech. Toto rozhodování často souvisí se změnami ve využití konkrétního území: někdy tím, že je nějakou změnou vyvoláno nebo tím, že jeho důsledkem je změna v území – například vykácení lesa, stavba domu, zřízení přechodu pro chodce.

V českém prostředí získalo uvažování o udržitelném rozvoji území výrazný impuls přijetím stavebního

zákona z roku 2006. První poznatky z praktického uplatňování požadavků zákona na udržitelný rozvoj území ale ukazují, že samotný předpis zřejmě nepostačuje k tomu, aby se kriterium udržitelného rozvoje v plánování rozvoje v území a v rozhodování o něm opravdu naplnilo. Můžeme se setkat s velmi odlišnými až extrémními postoji vůči udržitelnému rozvoji – od toho, že na luxus udržitelného rozvoje si musíme teprve „vydělat“ růstem ekonomiky bez ohledu na zdroje, až po snahu zamezit ve jménu udržitelného rozvoje jakýmkoliv změnám v území iniciovaným člověkem.

To, že se z udržitelného rozvoje stala během posledních desetiletí ve všech rozvinutých i rozvíjejících

se zemích jakási instituce, není náhoda, ale spíše se jedná o důsledek vzrůstající propojenosti vývoje společenství, ekonomiky a přírodního prostředí z regionálního přes národní a kontinentální až po celosvětové, globální měřítko.

Člověku v době před průmyslovou revolucí pro jeho rozhodování o tom, jak bude hospodařit na svém

statku a k němu přilehlých polích, postačila místní zkušenost předávaná z pokolení na pokolení. Pokud

hospodařil „neudržitelně“, například nepečoval o hospodářská zvířata, nehnojil pole a neopravoval

dům a stodolu, pocítil po nějaké době důsledky své nedbalosti na své vlastní kůži a na své rodině,

popřípadě důsledky nesla další generace hospodářů na téže usedlosti.

Průmyslová společnost se na rozdíl od starších společenství vyznačuje stále rostoucí mírou vzájemné

závislosti jednotlivců a společenství (obcí, regionů, ekonomických subjektů, odvětví hospodářské čin

nosti). Naše jednotlivá rozhodnutí jsou stále více ovlivňována „zevně“ – konkurencí na trhu, působením

medií a reklamy, předpisy a regulací, image místa, dostupností infrastruktur a kooperačními vztahy. Vliv

našich individuálních rozhodnutí na širší celek se nám může zdát zanedbatelný, ale velké projekty jako

je například umístění automobilky, stavba dálnice nebo zřízení národního parku ovlivní život spousty

lidí. Také kumulace individuálních rozhodnutí a „malých“ projektů v místě a čase může mít dalekosáhlé

důsledky, jak můžeme vidět na příkladech suburbanizace v okolí velkých měst.

Na rozdíl od předprůmyslové éry ve většině případů nepostihují důsledky individuálních rozhodnutí

zdaleka jen jejich původce, ale i řadu dalších subjektů: znečištění ovzduší průmyslovou výrobou nebo

spalování plastových odpadů v kamnech poškozuje celé široké okolí; rozoráním mezí pro snadnější

pohyb techniky po poli můžeme vyvolat vodní erozi, která při dalším přívalovém dešti způsobí zaplavení

celé vesnice bahnem. K institucionalizaci udržitelného rozvoje došlo v době, kdy vnější vlivy a důsledky rozhodování dosáhly globálního / celosvětového měřítka překročily národní hranice a hranice mezi jednotlivými obory lidské činnosti. Proto již nepostačují regulace, zákazy a nařízení v národních předpisech. Komplexní souvztažnosti navíc neumožňují jednoznačně a obecně pro všechny případy pojmenovat hranice mezi tím, co je (ještě) udržitelné a tím co je (už) neudržitelné. K plánování a rozhodování o udržitelném rozvoji je tedy sice možno vytvořit řadu předpisů, nástrojů a pomůcek, ale vlastní rozhodování vždy zůstane předmětem rozvahy na základě znalosti konkrétních podmínek místa a času a dohadování mezi těmi, koho se toto rozhodování bezprostředně dotýká, kdo na něj mají vliv a kdo na něm mají zájem. Udržitelný rozvoj území

Předkládaná publikace proto nikterak neusiluje o úplný a vyčerpávající návod, jak „správně udržitelně“ rozvíjet území, respektive jak o udržitelném rozvoji území rozhodovat. Namísto toho nabízí čtenáři úvodní povšechnou informaci o tom, jak lze nahlížet na udržitelný rozvoj území obce či regionu, následovanou přehledem ustanovení předpisů a dalších institutů, které lze pro prosazení udržitelného rozvoje území v našich současných podmínkách využít. Dále se věnujeme vybraným tématům, která s udržitelným rozvojem území úzce souvisejí a která se ukazují jako kritická pro rozumné a citlivé rozhodování v konkrétních případech: pojednáváme o hodnotách území, únosnosti území, prazích rozvoje a o krajině a její ekologické stabilitě. Zvláštní kapitoly se zabývají sociálním a ekonomickým rozměrem udržitelného rozvoje, tedy těmi pilíři, jimž se někdy v debatách o udržitelném rozvoji věnuje menší pozornost nežli ekologii a přírodnímu prostředí. Poznatek o tom, že i dílčí rozhodnutí v zájmu jednotlivých společenství (obcí) mohou ve svém součtu vést k neudržitelnému rozvoji v širším měřítku a v delším časovém horizontu vedl k začlenění kapitoly, která se věnuje nezbytnosti nadmístní (regionální) koordinace v zájmu udržitelného rozvoje. Poslední skupina kapitol se věnuje vybraným nástrojům a postupům, které zatím nejsou běžně užívány, ale které mohou přispět ke kvalifikovanému rozhodování o udržitelném rozvoji území. Jedná se o hodnocení udržitelného rozvoje na podkladě kvantitativních ukazatelů / indikátorů, modelování rozvoje území a participaci v procesu hodnocení, posuzování a rozhodování o udržitelném rozvoji.

Publikace je určena co možná širokému okruhu zájemců o problematiku udržitelného rozvoje ve vztahu k území a změnám v něm. Při její přípravě jsme se snažili vyhnout se příliš odbornému způsobu psaní se spoustou termínů a zkratek, a to i za cenu některých zjednodušení, jež nám lze zajisté vytknout. Namísto složitého teoretizování se snažíme problematiku přiblížit na příkladech ze smyšlených i skutečných obcí a regionů, někdy i poněkud přehnaných a provokativních, aby lépe vyniklo to, co chtějí ilustrovat. V nejnutnějším rozsahu citujeme z předpisů a dokumentů, ale grafické odlišení těchto pasáží umožní tomu, kdo se nechce těmito pasážemi prokousávat, prostě je přeskočit, stejně jako různé vsuvky a poznámky pod čarou.

Pokud vám naše publikace alespoň trochu pomůže při uvažování, prosazování a rozhodování o tom, jak se má vaše bydliště, město nebo region vyvíjet, aby to bylo v souladu s principy udržitelného rozvoje, splnila svůj účel. A jestli máte k tomu, co je v ní obsaženo, jakékoliv připomínky, uvítáme, když nám je sdělíte, třeba na e-mailovou adresu maier@fa.cvut.cz.

Za kolektiv autorů

Karel Maier


11 Úvod

1 Úvod

Karel Maier, Petr Klápště

Úvodní část publikace o udržitelném rozvoji území by zajisté měla čtenáři přiblížit, v čem udržitelný rozvoj

území spočívá a čemu se tedy celá kniha bude věnovat. Především se pokusíme rozmotat klubko různých

interpretací, představ, dohadů, mýtů a někdy i záměrně šířených zkreslení o tom, co udržitelný rozvoj

znamená a jak jej uplatňovat v území a v rozhodování týkajících se jeho využití. K tomu vyjdeme z obecně

přijímaných definic vytvořených světově uznávanými autoritami a institucemi a jejich aplikace v našem sta

vebním zákoně. Dále se budeme věnovat osvětlení obsahu tzv. pilířů udržitelného rozvoje. Do souvislosti

s udržitelným rozvojem území zasadíme pojem disparita jako symptom porušení rovnovážného rozvoje, tedy

porušení podmínky a předpokladu udržitelného rozvoje. Speciálně se budeme zabývat úlohou veřejného

sektoru, jehož posláním je prosazovat a ochraňovat veřejný zájem, jímž je nesporně také udržitelný rozvoj

v území. Součástí takto chápaného poslání veřejného sektoru je též vytváření vizí udržitelného rozvoje

sdílených společenstvím, které orgány veřejné správy reprezentují, a plánování veřejného sektoru jako ná

stroje k jejich uskutečnění. Nakonec se v této úvodní části pokusíme o charakteristiku výzev, jež představují

současně probíhající změny ve společnosti, hospodářství a životním prostředí rozvinutých zemí – mezi něž

patříme – a jejich odrazu v plánování udržitelného rozvoje území.


12 Udržitelný rozvoj území

1 1 Udržitelný rozvoj: udržitelné společenství,

udržitelné hospodářství a udržitelné změny

životního prostředí

1 1 1 Princip udržitelného rozvoje a jeho průmět do území

Udržitelný je takový rozvoj, který „zajistí potřeby současných generací, aniž by bylo ohroženo splnění potřeb

1

generací příštích a aniž by se to dělo na úkor jiných národů.“ [Brundtland, 1987]. Takto defino

vaný udržitelný rozvoj postihuje dva rozměry souvislostí udržitelného rozvoje: • časový – vyjadřující zodpovědnost a solidaritu mezi různými generacemi téhož lidského společenství

(komunity) – někdy popisovaný jako mezigenerační zodpovědnost • prostorový – vyjadřující zodpovědnost a solidaritu mezi společenstvími sdílejícími prostor Země,

kontinentů a regionů.

Evropský parlament definoval udržitelný rozvoj jako „zlepšování životní úrovně a blahobytu lidí v mezích kapacity ekosystémů při zachování přírodních hodnot a biologické rozmanitosti pro současné a příští generace“ [EU, 2000]. I tato definice obsahuje časový rozměr udržitelného rozvoje; udržitelný rozvoj pojímá z hlediska lidského společenství („lidí“) a z tohoto hlediska postihuje vztah mezi kvalitou života – vyjádřenou životní úrovní a blahobytem lidí – a přírodním prostředím, jako prvotním zdrojem veškerého bohatství a zlepšování kvality života lidí.

Udržitelný rozvoj území spočívá podle zákona číslo 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavebního zákona) ve „vyváženém vztahu podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území a který uspokojuje potřeby současné generace, aniž by ohrožoval podmínky života generací budoucích“ (§ 18 odstavec 1 stavebního zákona). Toto vymezení se zjevně odkazuje na obě předchozí definice. Je postaveno na principu vyváženosti mezi třemi tzv. pilíři udržitelného rozvoje – ekologickým, sociálním a ekonomickým – jimž se bude podrobněji věnovat další část 1.1.2 Pilíře udržitelného rozvoje.

Aplikace takto vymezeného principu udržitelného rozvoje do přírodního prostředí, zpravidla představovaného krajinou, se bude zřejmě vztahovat především k ekologickému pilíři udržitelného rozvoje: chování člověka vůči přírodnímu prostředí krajiny by zřejmě nikdy nemělo vést k narušení ekosystémů a snížení biologické rozmanitosti, a to především v dlouhodobém časovém horizontu.

2

Ve vztahu k pře

vážně „umělému“, tedy člověkem zásadně přetvořenému a vytvořenému prostředí, představovanému například městem, je konkrétnější vymezení principů udržitelného rozvoje složitější. Musí se totiž vztahovat ve stejné míře k ekologické, sociální i ekonomické stránce tohoto prostředí.

Formulaci obecných principů udržitelného rozvoje města najdeme v řadě teoretických prací urbanistů z posledních cca třiceti let. Jako příklad uvádíme čtrnáct principů z práce [Jepson a Edwards, 2010:421-422] 1

Potřebami jsou v tomto případě míněny zejména základní potřeby světových chudých. Ostatní potřeby

by měly podle Brundtlandové být uspokojovány až po dosažení těchto potřeb, pokud je to stále ještě

v mezích únosnosti planety. 2

Provázanost ekologického pilíře s ekonomickým a sociálním je dnes i v tomto případě podložena ar

gumenty vyjadřujícími ve finančních jednotkách schopnost původně vyváženého přírodního prostředí

poskytovat tzv. komplexní ekologický servis (ochrana proti kosmickým vlivům, stálé fyzikálně-chemické

podmínky pro život, přírodní koloběh vody, zdroje látek, přirozená dekontaminace, úrodnost půdy,

zdroje energie, biologické zdroje, životní prostor). Úvod Principy udržitelného rozvoje města • Vyváženost obytné a pracovištní funkce. Vzájemné přiblížení obou základních funkcí v území zvyšuje produktivitu

a efektivitu činností, přičemž zároveň snižuje spotřebu přírodních zdrojů a vznik odpadů. • Prostorové propojení aktivit dopravou. Dostupnost dopravních systémů zlepšuje propojitelnost funkčních systémů

a umožňuje kontakt mezi jednotlivci a společenstvím. • Promísení činností v urbanizovaném území. Vzájemné přiblížení a různorodost činností v urbanizovaném území zvyšuje

příležitost setkávat se a spolupracovat mezi příslušníky společenství, ulehčuje jejich spolupráci a snižuje dopravní náklady. • Využití místních obnovitelných energetických zdrojů nezatěžujících životní prostředí. Dlouhodobě udržitelná je zejména

taková energetická strategie, která namísto importované energie využívá místní obnovitelné zdroje, jejichž zátěž životního

prostředí nepřesahuje jeho únosnost a schopnost obnovy. • Budovy a zástavba energeticky úsporné a šetrné vůči přírodním zdrojům. Navrhování staveb a uspořádání zástavby

s ohledem na spotřebu energií a nároky na přírodní zdroje v celém cyklu od pořízení přes užívání až po odstranění a ná

hradu je podstatné pro udržitelnou spotřebu zdrojů, například nízkou spotřebou tepla a vody z neobnovitelných zdrojů,

trvanlivostí a možností recyklace stavebních materiálů.

• Dostupnost pracovišť, vybavení a volnočasových aktivit nemotorovou dopravou. Možnost dosáhnout většiny každodenních

cílů pěšky nebo na kole šetří náklady na dopravu, snižuje zatížení životního prostředí územními nároky dopravních infra

struktur, spotřebou energie vozidly a znečišťováním emisemi. Mimoto chůze a jízda na kole pozitivně ovlivňuje lidské zdraví. • Dostupnost přiměřeného bydlení pro všechny sociální skupiny obyvatel. Pokud zejména nižší příjmové skupiny postrá

dají přístup k cenově dostupnému a přiměřenému bydlení, svědčí to o větší či menší míře jejich sociálního vyloučení.

Všeobecná dostupnost bydlení chrání proti ztrátě soudržnost komunity jako celku.

• Různé formy, typy a vlastnické druhy bydlení. Protože udržitelné systémy se vyznačují komplexitou a mnohotvárností,

platí, že čím je nabídka bydlení rozrůzněnější, tím lépe vyhoví různým požadavkům, nárokům, potřebám a možnostem

jednotlivých skupin obyvatel.

• Vyšší obytné hustoty. Kompaktní formy bydlení snižují spotřebu pozemků pro výstavbu a tím snižují tlak na ekosystémy

a na zemědělskou půdu jako zdroj potravin. Mimoto vyšší intenzita využití území umožňuje zlepšit vybavenost a obsluhu

obytného území. Kompaktní zástavba též umožňuje snížit energetické ztráty budov.

• Ochrana přírodních funkcí a biologických procesů. Protože jsou lidská společenství a jejich ekonomika závislé na přírodních

zdrojích, je zachování jejich integrity a funkčnosti pro udržitelnost společenství a jeho ekonomiky nutnou podmínkou. • Účast občanů a jejich podíl na rozhodování a zodpovědnosti za vývoj území. Pokud roste organizační kapacita občanů, vzrůstá

také schopnost komunity rozpoznat trendy měnících se podmínek a odpovídajícím způsobem na změny včas reagovat. • Veřejná prostranství. Napomáhají vytvářet kontakty mezi

obyvateli, a tím posilovat soudržnost komunity. • Identita místa. Posiluje pocit přináležitosti. Identifikace

s místem kde žijeme posiluje ochotu spoluúčastnit se

a spolupracovat, a tím se zvětšuje schopnost komunity

organizovat se a reagovat na měnící se podmínky. • Propojení mezi různými dopravními systémy. Zvýšená

účinnost propojení umožňuje snazší a častější styk mezi

příslušníky společenství a snižuje jejich závislost na do

pravních prostředcích s vysokými nároky na energii a s

vysokým znečištěním životního prostředí. Zdroj: [Jepson a Edwards, 2010:421-422] Jak vidíme, principy udržitelného města se týkají široké tématiky od samotných staveb, přes využívání přírodních zdrojů, uspořádání zástavby a funkčního využití území až po sounáležitost, spolurozhodování a sdílenou odpovědnost občanů. Udržitelný rozvoj území

Hlavní charakteristiky dobré správy města podle Programu pro lidská

sídla OSN

• udržitelnost – vyrovnání potřeb společenských, ekonomických a životního prostředí mezi současnou

generací a generacemi budoucími;

• subsidiarita – rozhodování o užívání zdrojů a zodpovědnost za ně probíhá na nejbližší vhodné úrovni;

• rovnost přístupu k rozhodovacím procesům a k základním životním potřebám;

• efektivní poskytování veřejných služeb a podpora místního hospodářského rozvoje;

• průhlednost a zodpovědnost na straně rozhodovacích orgánů a těch, kdo se na rozvoji podílejí;

• občanská angažovanost a občanské postoje – uznává se, že lidé jsou tím hlavním bohatstvím měst

a že jsou současně objektem i prostředkem udržitelného rozvoje lidstva;

• bezpečnost osob a jejich životního prostředí.

Zdroj: [UN-Habitat 2002]

Prosazování udržitelného rozvoje probíhá v měnících se podmínkách. Výzvy charakteristické pro vyspělé země Evropy a Ameriky pro počínající 21. století byly shrnuty v Celosvětové zprávě OSN o lidských sídlech [UN, 2009]:

Výzvy pro osídlení a sídla

• environmentální výzvy – klimatické změny a nadměrná závislost na automobilech poháněných

fosilními zdroji;

• demografické výzvy – v rozvinutých zemích pokles počtu obyvatel vedoucí k smršťování měst,

stárnutí populace a multietnické obyvatelstvo měst;

• ekonomické výzvy – nejistoty o budoucím růstu a pochybnosti o tržních principech, které zpochybnila

zkušenost z globální finanční krize; nárůst neformálních ekonomických aktivit v rozvojových zemích;

• sociálně-prostorové výzvy – narůstající sociální prostorové nerovnosti, urban sprawl („sídelní kaše“)

a neplánovaná suburbanizace;

• institucionální výzvy – expanze politického systému ve městech směrem ke governance (viz část

1.2.2) – společnému vládnutí několika úrovní veřejné správy za účasti nevládních aktérů; potřeba

koordinace plánování na úrovni městských regionů.

Zdroj: Celosvětová zpráva o lidských sídlech Organizace spojených národů z roku 2009 [UN, 2009]

Koncept udržitelného rozvoje reprezentuje obecný přístup ke směřování rozvoje území a přímo nebo nepřímo se dotýká mnoha různorodých témat rozvoje území. Spíše než konkrétní návod na řešení současných problémů poskytuje obecná vodítka pro dlouhodobé směřování rozvoje. V případě územního rozvoje se prosadila interpretace udržitelného rozvoje jako rozvoje všestranně vyváženého. Konkrétně je sledována vyváženost rozvoje ve třech základních aspektech rozvoje, které se označují jako pilíře udržitelného rozvoje.

1 1 2 Pilíře udržitelného rozvoje

V předchozí části jsme zmínili vzájemnou podmíněnost udržitelného rozvoje měst, vesnic a regionů s udržitelným rozvojem společnosti a ekonomiky. Udržitelný rozvoj proto bývá vysvětlován či normativně definován jako rovnováha mezi tzv. pilíři udržitelného rozvoje:

3

ekologickým, sociálním a ekonomickým;

někdy se uvádí ještě čtvrtý pilíř kulturní a další pilíř, kterým je dobrá správa veřejných věcí. 3

Metafora pilířů udržitelného rozvoje vznikla pro usnadnění uvažování o udržitelném rozvoji v celé

jeho šíři, jako určitá alternativa k oborově zúženým pohledům, které sledují pouze například hledisko

přírodního prostředí. Jedná se o přístup, který byl přijat také naším stavebním zákonem.


15 Úvod

Systém tří pilířů můžeme odvodit z předpokladů

naplnění základní definice udržitelného rozvoje podle Brundtlandové – smyslem udržitelného rozvoje je naplňování lidských potřeb.

Naplňování lidských potřeb je ekonomicky podmíněno,

pro zajištění udržitelného rozvoje je tedy nezbytný jeho ekonomický pilíř. Ekonomika nemůže existovat mimo společnost a její instituce.

Protože společnost ani její ekonomika nemohou

existovat jinak než jako součást životního prostředí (ekologický pilíř), je zřejmá vzájemná závislost jednotlivých pilířů udržitelného rozvoje. Z předpokladu této závislosti potom vyplývá požadavek na vyváženost rozvoje území z hlediska všech tří pilířů.

Často se považuje za hlavní ekonomický ukazatel a cíl zásahů do hospodářství růst hrubého domácího

produktu. Kritici tohoto přístupu však namítají, že omezení na jedno číslo nemůže reprezentovat stav

ekonomiky jako celku, navíc vypovídací hodnota právě tohoto ukazatele je velmi omezená, neboť ho

mohou ovlivňovat faktory, které zcela zřejmě nijak nezvyšují blahobyt (například náklady na dopravu)

a naopak některé aktivity, které nejsou součástí oficiální ekonomiky (například výpomoc sousedů při

hlídání malých dětí, svépomocné práce) jeho součástí nejsou. Sílu či robustnost pilíře udržitelného rozvoje je možno popisovat pomocí pojmu kapitál – ve smyslu prostředků produkce respektive potenciálu pro vytváření bohatství a blahobytu – rozšířeného na všechny pilíře udržitelného rozvoje. Kapitál vyrobený ekonomickou činností je základem ekonomického pilíře. Sociální kapitál tvoří soudržnost společnosti, institucionální kapacita, kultura atd. Přírodní kapitál tvoří zdroje energie a surovin, kapacita výpustí pro odpady, rozsah a spektrum ekosystémových služeb, půda aj.

Vyjádření pilířů udržitelného rozvoje prostřednictvím ekonomického, sociálního a přírodního kapitálu

je v současnosti poměrně časté například v dokumentech Evropské unie, jako je Územní agenda [CEC, 2007], kde se pro ekonomický, sociální a přírodní kapitál v území používá souhrnný pojem územní kapitál.

Předmětem sporů mezi teoretiky udržitelného rozvoje, které se promítají i do politické debaty a prak

tického rozhodování, jsou dva názorové proudy zastávající tzv. silnou a slabou udržitelnost.

Slabou udržitelnost lze zjednodušeně definovat jako stav, kdy je z hlediska udržitelného rozvoje

oprávněné snížit množství určitého kapitálu tehdy, pokud je toto snížení vyváženo vznikem většího

množství jiného kapitálu. Například čerpání neobnovitelných přírodních zdrojů je v pojetí slabé udrži

telnosti oprávněné, pokud vede k posílení blahobytu společnosti.

Naopak silná udržitelnost je založena na principu nesnižování množství přírodního kapitálu. To za

stánci silné udržitelnosti zdůvodňují tím, že přírodní kapitál je výjimečný tím, že má hodnotu v případě

jakýchkoliv preferencí případných budoucích společností, naopak vyrobený kapitál se může snadno

stát neužitečným. Pro celou diskuzi včetně teoretického rozboru viz [Ott, 2003].

Jak silná tak i slabá udržitelnost přitom vycházejí z antropocentrického přístupu, který klade na

nejvyšší stupeň zájmy člověka jako druhu. Jiný názor zastávají zastánci tzv. ekocentrického přístupu,

kteří zájmy lidského druhu podřizují ekosystému Země jako vyššího celku.

V této publikaci vycházíme v souladu s již zmíněnou definicí udržitelného rozvoje podle Brundtlan

dové, s citovanými dokumenty a řadou dalších z antropocentrického přístupu k otázkám udržitelného

rozvoje. Kriterium udržitelnosti tedy vždy vztahujeme k lidskému druhu, prospěšnosti a užitku pro lidi,

chápáno vždy dlouhodobém časovém horizontu.

+


16 Udržitelný rozvoj území

Zájmem člověka jako druhu je žít v bohatém, pestrém, tedy vnitřně rozrůzněném (diverzifikovaném) a vyváženém přírodním prostředí, které je schopno se samo vyrovnávat se změnami. Dostupnost a kvalita základních přírodních zdrojů – vzduchu, vody, půdy a energie – je předpokladem pro existenci života vůbec, tedy i pro existenci lidského druhu. Ke své obživě člověk potřebuje rostliny a živočichy, k dosažení hmotného životního standardu a jeho dalšímu rozvoji lidé využívají nerostného a energetického bohatství přírody. Kvalitní přírodní prostředí včetně přítomnosti živočichů a rostlin v něm je také psychickou potřebou člověka. Proto je v zájmu lidských společenství usilovat o udržitelný rozvoj v jeho přírodním pilíři, tedy předcházet jeho poškození překročením mezí / prahů únosnosti ekosystémů a nedopustit vyčerpání přírodních zdrojů.

Pro posuzování a hodnocení kvality přírodní složky prostředí a jeho eventuálního znečištění či poškození byla vyvinuta řada různých metodik, indikátorů a normativů, které informují o tom, zda nehrozí překročení prahů (mezí) únosnosti v jednotlivých ukazatelích či kritériích, popřípadě se takovémuto překročení snaží pomocí různých intervencí zabránit. Metody přírodovědného výzkumu, založené na pozorování ekosystémů v předem vymezených podmínkách a předpokládající zákonitý vztah mezi příčinou (změnou vnějšího prostředí) a následkem (chováním zkoumaného systému) dokážou poměrně jednoznačně s využitím statistických metod stanovit prahové hodnoty, kdy je překračována únosná kapacita ekosystému.

Význam sociálního pilíře udržitelného rozvoje vyplývá ze skutečnosti, že člověk je společenskou bytostí. Po dosažení elementární úrovně v uspokojování hmotných potřeb se rovnocennou složkou lidských potřeb stávají bezpečí a sociální potřeby: pocit sounáležitosti, přátelství a partnerství [Maslow, 1943]. Udržitelný rozvoj v sociálním pilíři tedy musí zajistit naplnění sociálních potřeb lidí ve společenstvích. K tomu je nezbytným předpokladem dosažení soudržnosti společenství lidí – tzv. sociální soudržnost. Sociální soudržnost v území se může vztahovat k nejbližšímu okolí našeho bydliště, k městské čtvrti, obci, regionu, státu nebo i k nadnárodnímu společenství (například Evropské unii).

Sociální a hospodářský pilíř udržitelného rozvoje spolu úzce souvisejí. Soudržnost společenství obyvatel území je do značné míry podmíněna ekonomickou prosperitou; naopak dosáhnout trvalé prosperity může jen soudržná komunita. Sociální a ekonomická udržitelnost vychází z chápání lidského společenství, měst, regionů a jejich hospodářského systému obdobně jako by to byly přírodní systémy. Společenství a jejich hospodářství jsou tedy udržitelná, pokud jsou schopna přizpůsobit svoji spotřebu přírodních, lidských a hospodářských zdrojů možnostem jejich přirozené regenerace.

V oblasti společenských věd včetně ekonomiky je vytvoření jakýchkoliv „objektivních“ postupů a indikátorů pro hodnocení udržitelnosti obtížné. Na rozdíl od přírodních věd je v případě společenských věd prakticky téměř nemožné oddělit zkoumaný systém či strukturu (například komunitu občanů nebo podniky působící v místě) od toho, kdo tuto strukturu zkoumá a analyzuje procesy, které v ní probíhají. Hodnocení sociální a ekonomické udržitelnosti je tedy ponejvíce spekulativní. Rozhodování o tom, co je sociálně a ekonomicky udržitelné, zřejmě nelze uskutečnit bez uvažování místních podmínek a dosažení konsenzu mezi dotčenými obyvateli a ekonomickými subjekty. I potom ale bude zřejmě obtížné stanovit hranici, za kterou se změny v území stávají pro další fungování komunity obyvatel nebo pro ekonomiku obce, regionu či země dlouhodobě neudržitelné. Lidé a jejich společenství jsou totiž velmi přizpůsobiví vůči změnám prostředí, ve kterém žijí, a jejich ekonomické chování velmi pohotově reaguje na změny v prostředí. Někdy dokonce dokáží některých na první pohled nežádoucích změn překvapivě využít k blahobytu a faktickému zlepšení své kvality života. Lze proto pouze obtížně určit reálné dopady změn v území na sociální a ekonomický pilíř udržitelného rozvoje.

Přes obtíže s posuzováním a hodnocením dopadů změn na sociální a ekonomický pilíř udržitelného rozvoje rozhodně není správné význam těchto dvou pilířů opomíjet. Namísto zřejmě nedosažitelného komplexního posuzování všech sociálních a hospodářských faktorů vztahujících se k udržitelnosti rozvoje můžeme přinejmenším sledovat alespoň některé vybrané charakteristické jevy nebo jejich parametry, přičemž pevné normativy lze nahradit porovnáváním se situací v jiných obdobných územích s obdobnými Úvod podmínkami nebo tím, že vývoj vybraného jevu sledujeme do minulosti a z toho usuzujeme na trend jeho dalšího vývoje.

Schopnost společenství a jejich hospodářství reagovat na proměny vnějšího prostředí, respektive tyto změny předjímat, je v přímém vztahu k tomu, do jaké míry jednotlivci a společenství dokáží včas a nezkresleně přijímat informační signály o podmínkách vnějšího prostředí a zda a nakolik mají možnost odpovídajícím způsobem na tyto informace reagovat. Lepší schopnost reagovat vykazují zpravidla společenství, která jsou rozrůzněná (různí lidé s různými přístupy, pohledy a schopnostmi) a která jsou komplexní a mnohotvárná (lidé a jejich seskupení jsou navzájem propojeni množstvím vazeb, které umožňují konstruktivně reagovat na probíhající změny a vzniklé výzvy). [Jepson a Edwards, 2010:420-421]

1 1 3 Diverzita, vyvážený rozvoj a disparity

Poznatky ekologické vědy nás učí o tom, že mnohotvárné, vnitřně rozrůzněné a strukturované systémy se lépe dokáží přizpůsobit měnícím se podmínkám prostředí a že jsou odolnější i vůči náhlým katastrofickým zvratům. Toto poznání lze aplikovat i na lidská společenství a na jejich ekonomiku. Společenství, která umožňují, aby každý jedinec či každá skupina využívala svých schopností a možností pro bohatství a prosperitu celku, dokáží lépe využívat příležitostí vyplývajících ze změn prostředí a čelit výzvám s tím spojeným. Stejné vlastnosti má i strukturované a diverzifikované hospodářství, vnitřně provázané vztahy kooperace a konkurence.

Pokládáme za zcela přirozené, že některá území mají lepší podmínky pro některé činnosti díky například úrodnosti půdy, nerostnému bohatství, turistické atraktivitě nebo dostupnosti zdrojů energie. Za stejně přirozené považujeme, že do lépe dostupných míst s lepšími možnostmi obživy směřuje více obyvatel a s nimi více hospodářských aktivit, takže ve výsledku v takto atraktivních místech žije více lidí nežli v oblastech méně atraktivních a ekonomika v nich vytváří více materiálního bohatství. Takto vzniklá přirozená různorodost / diverzita území (regionů) posiluje udržitelnost rozvoje v širších měřítcích. Cílem usilování o udržitelný rozvoj by tedy rozhodně nemělo být potlačovat přirozené rozdílnosti a specifika jednotlivých území, vyplývající z přirozených odlišností podmínek, které v průběhu předchozích staletí přispěly k různé míře zalidnění, různé dostupnosti a rozdílné intenzitě využívání území. Naopak bychom měli napomáhat využití všech specifik, předností a výhod každého místa a každého území, identifikovat i jeho dosud nevyužité potenciály a vytvořit podmínky pro jejich využití.

Spontánní chování jednotlivců a jejich společenství a rozhodování ekonomických subjektů ale mohou narušovat přirozenou územní různorodost / diverzitu. K nevyváženému rozvoji území, který nelze považovat za udržitelný, dochází tehdy, když namísto přirozené různorodosti měst, vesnic, regionů a krajiny, kterou pokládáme za hodnotu podporující udržitelný rozvoj, dochází ke vnášení nežádoucí nerovnováhy („disparity“) mezi nimi. Disparity jako projev nevyváženého rozvoje mohou v rámci jednoho území vznikat nadměrným čerpáním jeho územního kapitálu v některém pilíři udržitelného rozvoje. Riziko nevyváženého rozvoje vedoucího k disparitám může nastat také uvnitř jednotlivých pilířů snižováním diverzity, například rozvojem pouze jedné ekonomické činnosti a současně úpadkem či stagnací všech ostatních činností, nebo rostoucími rozdíly mezi životní úrovní různých sociálních skupin v území. Disparitou v území je, pokud se například výrazně odlišuje kvalita veřejných služeb anebo veřejných prostranství v různých částech města či regionu.

Disparitu nejčastěji způsobuje využívání určitého zdroje v území na úkor jiných zdrojů a hodnot v území. Toto nevyvážené a nadměrné využívání bývá často doprovázeno exportem užitku z územního kapitálu mimo vlastní území. V těchto případech se projevuje prostorový aspekt udržitelného rozvoje.

Konečným důsledkem nevyváženého disparitního rozvoje území je nárůst rozdílů mezi kvalitou života v jednotlivých územích (částech měst, obcích, regionech) či mezi jejich obyvateli.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist