načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Události 2004-2010 - Bohumil Doležal

Události 2004-2010
-14%
sleva

Kniha: Události 2004-2010
Autor:

Bohumil Doležal (1940) začal svou kariéru v 60. letech jako literární kritik. V legendárním časopise Tvář se z něj stal uznávaný a obávaný arbitr literárního života; během ... (celý popis)
Titul doručujeme za 5 pracovních dní
již pravděpodobně nedoručíme do Vánoc
Vaše cena s DPH:  29 Kč 25
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
0,8
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » PLUS
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2014-02-01
Počet stran: 224
Rozměr: 130 x 195 mm
Úprava: 214 stran
Vydání: 1. vyd.
Vazba: vázaná s pap. potahem s lam. přebalem
ISBN: 9788025900123
EAN: 9788025900123
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis


Bohumil Doležal (1940) začal svou kariéru v 60. letech jako literární kritik. V legendárním časopise Tvář se z něj stal uznávaný a obávaný arbitr literárního života; během působení v disentu se však stále více zaměřoval na politiku a dnes patří k předním českýmpolitologům a komentátorům společenského dění. Své texty publikuje v předních českých, německých, polských a maďarských novinách a časopisech (mj. Lidové noviny, Reflex, MF Dnes, Frankfurter Allgemeine Zeitung, Gazeta Wyborcza.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Bohumil Doležal - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

5

Úvodem

Politický zápisník Události (www.bohumildolezal.cz) provozuji na

internetu od prvního října 2000. Pohnutky, které mne k tomu vedly,

byly v zásadě dvě: za prvé, veřejný prostor, který si člověk vytvoří

sám, mu dává daleko větší míru svobody než publikace v „papí‑

rových“ novinách, kde je jen jedním z řady komentátorů (jinak se

noviny ani dělat nedají). Stinnou stránkou internetového zápisníku

je, že vytvořit něco, co by bylo na internetu obrazně řečeno prostým

okem viditelné, je nesmírně pracné, zvlášť pro člověka, který jako

já neoplývá žádným finančním zázemím, manažerskými ani pod‑

nikatelskými schopnostmi. Na začátku jsem měl nějakých 20–30

čtenářů denně (povětšinou mých studentů z FSV UK), po deseti le‑

tech jsem na tom jakž takž slušně. Velmi mi pomohla spolupráce

s dalšími internetovými servery, především s Neviditelným psem,

s  lidovkami.cz a  v  posledních dvou letech i  s  reflexem.cz. To ke

čtenosti Událostí podstatně přispělo. Jinak v  Událostech dávám

k dispozici i to, co jsem publikoval v domácím i zahraničním tisku,

protože to k nim patří.

Druhý důvod, proč jsem se rozhodl podniknout tu obtížnou ana‑ bázi s Událostmi, byla moje skepse k setrvalosti svobody projevu v  ČR. Podstatou demokracie je, že je v  každé chvíli ohrožena ze všech stran. Obával jsem se, že může být čím dál tím obtížnější říkat veřejně věci, s nimiž sice málokdo souhlasí, ale které považuji za podstatné (zdaleka se to netýká jen sudetoněmecké problema‑ tiky). A  předpokládal jsem, že v  takovém případě by internetový zápisník mohl do jisté míry suplovat publikování v  „papírových“ novinách. Zatím to vypadá, že moje škarohlídství bylo v  zásadě přehnané, ale už se taky stalo, že mi Události i v tomhle ohledu ve dvou třech případech docela dobře posloužily.

Od října 2000 se věnuji jen a výlučně Událostem (jsou jakýmsi středobodem mé publikační činnosti, od něhož se všechno další odvozuje), na nic jiného nemám čas. To mne vede k pokušení vydat čas od času jakousi knižní bilanci toho, co jsem do Událostí na‑ psal. Není to jednoduché: struktura zápisníku vypadá tak, že jeho páteří jsou pravidelné denní poznámky k  aktuálním politickým událostem. Kromě toho tu zveřejňuji dvakrát třikrát do týdne krat‑ ší denní komentáře k závažnějším tématům, dále obecnější články k zásadním věcem, fejetony a satirické texty. (Součástí Událostí je i maďarská, německá a polská příloha, obsahující jednak texty, kte‑ ré jsem publikoval v tamním tisku, a jednak ty, které se nějak týkaly tamější problematiky a má momentální finanční situace mi dovo‑ lila dát je přeložit – a kromě toho česká příloha, kde jsou články, vzniklé z některých mých univerzitních přednášek). Základ jsou ov‑ šem poznámky a komentáře ke dni, a ty bývají už z povahy věci čas‑ to velmi smrtelné. Čas od času jsem spolupracoval na Událostech s dalšími autory. Spolupráce byla vždycky časově limitovaná (i když se všemi, až na jediný případ, jsem se rozešel v dobrém). Nemám schopnost (a vlastně ani potřebu) sdružovat kolem sebe další au‑ tory, natož organizovat je nebo se jim stavět do čela. Je mi určeno pracovat sám – což je daň za to, že se člověk pokouší zformulovat věci, které na rozdíl od většiny svých bližních vidí jinak a tu jinakost považuje za zásadní. Mám jakousi naději, že i za těchto okolností mohu být užitečný. To ostatně nechť posoudí laskavý čtenář sám; upřímně řečeno, i kdyby došel k názoru, že ne, budu v Událostech stejně pokračovat. Jsem poměrně tvrdohlavý.

Právě proto, že komentáře k  denním problémům bývají často velmi smrtelné, obsahovala má první „bilanční“ knížka, „Události“ (Prostor 2004), pouze fejetony, tedy texty s obecnějším vyzněním, které se většinou nevážou výlučně k  některé konkrétní politické události, a to z let 2000–2004. Problém byl, že čtenář tak získal o  mém internetovém zápisníku dosti deformovanou představu. Tentokrát jsem se snažil zachovat „kronikářskou páteř“ Událostí z let 2004–2010 a fejetony a satirické texty zapojit do tohoto rám‑ ce. Pouze poznámky ke dni jsem nechal stranou, jednoduše proto, že by to byla strašná práce, jež by mi znemožnila přinejmenším na půl roku pracovat na Událostech aktuálních.

Jsem upřímně zvědav, zda tento můj pokus bude mít ohlas, a jaký.

Bohumil Doležal


2004


8

Jde vůbec Ještě o beneše?

Už z několikadenního odstupu je zjevné, že Lex Beneš, který nyní

prošel Poslaneckou sněmovnou, je záležitost mnohovrstevná, při‑

čemž okolnosti jeho vzniku a hlavně důvody jeho zastánců jsou

možná ještě důležitější než význam oslaveného.

Nejprve sama forma, zákon: hodnocení historické osobnosti (a  uznání jejích zásluh) je ve svobodné společnosti věc veřejné, kritické diskuse, která ústí v konsensus a v níž se, jak věříme, na‑ konec prosadí správný názor. Je to namáhavý, dlouhodobý proces, který prochází mnoha peripetiemi. Člověk snadno podlehne po‑ kušení nějak mu napomoci například tím, že se zásluhy stanoví zákonem, v němž je diskuse nahrazena hlasováním a konsensus normativním výrokem (stojí ti, co si myslí, že se Beneš o stát neza‑ sloužil, mimo zákon?). Kdyby Češi byli měli v osmdesátých letech devatenáctého století vlastní národní parlament, nepochybně by hlasoval o pravosti Rukopisů.

Obsahem má být pocta. Smyslem zákona je vztyčení nehmot‑ ného pomníku. S hmotnými pomníky jsou špatné zkušenosti, pe‑ riodicky se vztyčují a bourají, jeden mimořádně obrovský, určený pro věčnost, bylo třeba demolovat už po šesti letech od dokončení. Je tu ale potíž: hodnocení významné historické osobnosti je těž‑ ké vměstnat do dotazníku o jediné rubrice: zasloužil se – ano, ne. Beneš se nepochybně zasloužil o vznik státu, bez něhož by dnešní Česká republika asi neexistovala. Zasloužila se i řada dalších, ale je málo sporné, že on stál v první řadě.

Beneš se ovšem taky „zasloužil“ o to, že frustrovaná a demora‑ lizovaná česká společnost vplula po roce 1945 hladce do smrdutých vod rudého carství. Byl už před vypuknutím války přesvědčen, že stalinský politický model dokáže oplodnit unavenou západní de‑ mokracii a že SSSR bude schopen garantovat svobodu a nezávis‑ lost ČSR lépe než kdysi Francie a Británie. Po válce inicioval či aspoň kryl svou autoritou řadu opatření, která znamenala omezení politic‑ ké svobody, demontáž svobodného podnikání a hromadné porušo‑ vání občanských a lidských práv obyvatelstva (plošné represe vůči Němcům a Maďarům). Jistěže nezpůsobil únorový puč v roce 1948, ale uhladil mu cestu (a když byl puč dokonán, nedokázal ani včas odstoupit). Jistěže je nevěcné srovnávat ho s Hitlerem či Stalinem, už proto, že jeho politická dráha se odehrávala v docela jiné histo‑ rické dimenzi. Je to však osobnost, jak se dnes říká, „kontroverzní“.

Zbývá tedy nejpodstatnější otázka: proč si ho politici dávají na prapor. Z toho, co zaznělo v Poslanecké sněmovně během projed‑ návání zákona, vyplývá, že o Beneše jako o konkrétní historickou osobnost ani tolik nejde. Beneš je především „symbol českého stá‑ tu a symbol českých národních zájmů“. Je dokonce jakýmsi „lakmu‑ sovým papírkem“: „Řekni mi, jak smýšlíš o Edvardu Benešovi, a já ti řeknu, jaké je tvé skutečné místo na politické scéně“. A protože smyslem zákonů je „utvořit určitou hráz pro jednotlivé společ‑ nosti“, má tento zákon čelit „hlasům zaznívajícím v sousedství“ a bránit stát proti útokům těch, kteří si přejí změny poválečného uspořádání. Jeden poslanec si dokonce slibuje, že „schválení záko‑ na sníží nebezpečí průlomu restituční hranice“.

Je zjevné, že stejně jako v  případě raně středověkých světců (sv. Václav) se dobová interpretace odtrhla od konkrétního histo‑ rického podnětu a žije svým vlastním životem. Stoupenci zákona připisují dávno zesnulému politikovi jakousi zázračnou moc, kterou nemá. To, co bylo v jedenáctém a dvanáctém století dobovým územ, vypadá v dnešní racionální době jako nedůstojná parodie. Edvarde Beneši, vévodo české země, nedej zahynouti nám ni budoucím!

Mladá fronta Dnes 2. března 2004

věc : Udělení bobříka vyčůranosti

za měsíc březen 2004

Od té doby, co se prezidentem České republiky stal Václav Klaus,

mám s Bobříkem vyčůranosti problém. Je mimořádně těžké udělit

toto ocenění někomu jinému než jemu. A protože se držím lidovec‑

ké zásady „třikrát a dost“, musím s udělováním velmi šetřit. Vždyť

Václav Klaus bude nepochybně prezidentem ještě celé desetiletí!

Tento týden se konečně naskytla řídká příležitost uvažovat o poctě pro vysokého ústavního činitele, který zároveň není Václav Klaus. Předseda Senátu Parlamentu České republiky Pithart posky‑ tl rozhovor Alexandru Kramerovi z Práva. Pozoruhodný je už titul: „Kocovina po srpnu 1968 nám nalomila charakter!“ Hned jsem po‑ jal podezření, že jde o tzv. plurál majestaticus, který si tak vysoký potentát jako předseda Senátu může bez problémů dovolit. A Petr Pithart v rozhovoru mou domněnku potvrdil: to, co titul hlásá, roz‑ hovor dokumentuje.

Pozoruhodné je už to, že podle Pitharta po ruské invazi 1968 už nešlo o nějaký komunismus nebo socialismus. Ve skutečnosti šlo pořád o ten samý, jenže Petr Pithart měl nehodu, jaksi z něho vy‑ padl. Rozjetý vlak komunismu se jeví jinak tomu, kdo debužíruje pohodlně rozvalen v jídelním voze, a jinak tomu, kdo s naraženou zadnicí dřepí u trati a vidí v dálce mizet poslední vagón.

Petr Pithart říká rozhodné ne zákonu o Benešových zásluhách. Jenže: honni soit qui mal y pense! Ať si jen proboha nikdo nemy‑ slí, že by snad chtěl zpochybňovat velikost našeho Prezidenta Obnovitele. Naopak, má dojem, že se ti, kdo zákon navrhli, za něho chtějí schovávat. Místo aby bez obalu sami za sebe řekli sudeto‑ německým revanšistům, že neprojdou, jako to pravidelně činí Petr Pithart.

Po této lekci politické odvahy si Petr Pithart může dovolit, aby se znovu distancoval od Smíření 95. Ano, uznává, „slova o jednání s vládou nebyla šťastná [...] Ale chtěl jsem tím říct [...]“ atd. Postoj Petra Pitharta ke Smíření 95 se dosud měnil podle toho, zda se při jeho zaujímání nacházel na západ nebo na východ od Aše. Na zá‑ pad se vydával za jeho tvůrce a organizátora, na východ se distan‑ coval. Zde je syntéza obojího: tvůrce se distancuje. Je to akt krajní obětavosti: Petr Pithart, beránek Boží, který Smíření jen na posled‑ ní chvíli podepsal, na sebe bere hříchy editora Událostí a několika jeho přátel, a zároveň jemně vysvětluje, co tím ti nešikové vlastně chtěli říci.

A konečně Pithartova pravdomluvnost: dekrety už dávno ztratily právní účinnost. Přitom se podle nich v majetkových sporech soudí, až se hory zelenají. Zde tkví pan Pithart až po uši v předsrpnovém socialismu: přece nebudeme padat na kolena před fakty!, říkával nebožtík Antonín Novotný.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist