načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Učitel a rodič -- Spolupráce, třídní schůzka, komunikace - Robert Čapek

Učitel a rodič -- Spolupráce, třídní schůzka, komunikace

Elektronická kniha: Učitel a rodič
Autor: Robert Čapek
Podnázev: Spolupráce, třídní schůzka, komunikace

Publikace se zaměřuje na učitele ve třech oblastech: na jeho spolupráci s rodiči, na vedení třídní schůzky a na jeho dovednost komunikace s rodičem. V první části text charakterizuje ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  254
+
-
8,5
bo za nákup

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2013
Počet stran: 184
Rozměr: 21 cm
Úprava: 8 stran obrazové přílohy: ilustrace (některé barevné)
Vydání: Vyd. 1.
Skupina třídění: Výchova a vzdělávání
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2013
ISBN: 978-80-247-4640-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Publikace se zaměřuje na učitele ve třech oblastech: na jeho spolupráci s rodiči, na vedení třídní schůzky a na jeho dovednost komunikace s rodičem. V první části text charakterizuje české rodiče a zmiňuje některé koncepty spolupráce mezi školou a rodiči. Uvádí příklady ze zahraničí a popisuje různé druhy spolupráce. V druhé části popisuje stav třídní schůzky v České republice a navrhuje různé způsoby zkvalitnění třídní schůzky, včetně konceptu "Nová třídní schůzka". V třetí části jsou popsány obvyklé chyby v komunikaci mezi učitelem a rodičem, další oddíl je věnován zásadám správně vedeného rozhovoru. Závěr publikace tvoří související témata: domácí úkoly a výzkumy rodičů, které provádí škola. Spolupráce rodičů s učiteli jako důležitý prvek vzdělávání, zejména na základních školách.

Popis nakladatele

Publikace pojednává o tématu v pedagogické literatuře doposud opomíjeném: o spolupráci školy a rodičů. Je zaměřena především na učitele, který komunikuje s rodiči, vede třídní schůzky a nabízí rodičům další formy spolupráce (asistentské vyučování, návštěvu vyučování apod.). Autor se věnuje obvyklým druhům spolupráce (včetně domácích úkolů), ale i těm, jež nejsou v českém školním prostředí frekventované, což je například školní fundraising. Kromě reflexe současného stavu u nás nahlíží i do zahraničí. Kniha obsahuje případové studie, vlastní výzkum, analýzy praxe a další praktické a konkrétní informace. (spolupráce, třídní schůzka, komunikace)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Robert Čapek - další tituly autora:
Moderní didaktika -- Lexikon výukových a hodnoticích metod Moderní didaktika
 (e-book)
Třídní klima a školní klima Třídní klima a školní klima
 (e-book)
Odměny a tresty ve školní praxi -- 2., přepracované vydání Odměny a tresty ve školní praxi
Líný učitel Jak učit dobře a efektivně Líný učitel Jak učit dobře a efektivně
Líný učitel Cesta pedagogického hrdiny Líný učitel Cesta pedagogického hrdiny
Učitel a syndrom vyhoření Učitel a syndrom vyhoření
 
K elektronické knize "Učitel a rodič -- Spolupráce, třídní schůzka, komunikace" doporučujeme také:
 (e-book)
Pedagogika pro učitele -- 2., rozšířené a aktualizované vydání Pedagogika pro učitele
 (e-book)
Moderní didaktika -- Lexikon výukových a hodnoticích metod Moderní didaktika
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

 nové způsoby

spolupráce školy s rodiči

 vlastní šetření v oblasti

třídních schůzek

 renesance třídní schůzky

a komunikace s rodiči

U

č

itel

a rodi

č

pe agogika

Robert Čapek

U

č

itel a rodi

č

Robert

Č

apek

pe agogika

Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400

e-mail: obchod@grada.cz

www.grada.cz

Publikace pojednává o tématu v pedagogické literatuře doposud opomíjeném:

o spolupráci školy a rodičů. Je zaměřena především na učitele, který komunikuje

s rodiči, vede třídní schůzky a nabízí rodičům další formy spolupráce (asistentské

vyučování, návštěvu vyučování apod.). Autor se věnuje obvyklým druhům spolu

práce (včetně domácích úkolů), ale i těm, jež nejsou v českém školním prostředí

frekventované, což je například školní fundraising. Kromě reflexe současného stavu

u nás nahlíží i do zahraničí. Kniha obsahuje případové studie, vlastní výzkum,

analýzy praxe a další praktické a konkrétní informace.

Spolupráce,

třídní schůzka,

komunikace


pe agogika


U

č

itel

a rodi

č

pe agogika

Robert Čapek

 nové způsoby

spolupráce školy s rodiči

 vlastní šetření v oblasti

třídních schůzek

 renesance třídní schůzky

a komunikace s rodiči

Spolupráce,

třídní schůzka,

komunikace


Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodu

kována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu

nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. Mgr. Robert Čapek, Ph.D. UČITEL A RODIČ Spolupráce, třídní schůzka, komunikace TIRÁŽ TIŠTĚNÉ PUBLIKACE: Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 www.grada.cz jako svou 5263. publikaci Recenzovali: PhDr. PaedDr. Václav Klapal, Ph.D. Mgr. Věra Krejčová, Ph.D. Fotografie: osobní archiv autora, ZŠ Plzeň 2, Shanbally National School, Ganstagschule Werl, ZŠ Bezručova Hradec Králové, ZŠ Waldorfská České Budějovice, ZŠ Bánov Odpovědná redaktorka Drahuše Mašková Sazba a zlom Milan Vokál Zpracování obálky Antonín Plicka Počet stran 192 + 8 stran barevná příloha Vydání 1., 2013 Vytiskla Tiskárna PROTISK, s.r.o., České Budějovice © Grada Publishing, a.s., 2013 Cover Photo © fotobanka Allphoto.cz ISBN 978-80-247-4640-1 ELEKTRONICKÉ PUBLIKACE: ISBN 978-80-247-8670-4 (ve formátu PDF) ISBN 978-80-247-8671-1 (ve formátu EPUB)

OBSAh

O autorovi ......................................................9

1. Úvod ...................................................... 11

2. Spolupráce ................................................. 13

2.1 Proč spolupracovat? ........................................ 15

2.2 Rodiče .................................................... 20

2.3 Spolupráce s rodiči a její obvyklé formy ....................... 28

Třídní schůzky a individuální konzultace ....................... 30

Informační schůzka pro rodiče prvňáčků ....................... 30

Dny otevřených dveří ....................................... 30

Koncerty a vystoupení pro rodiče .............................. 30

Výtvarné dílny ............................................. 31

Rodič na akci školy ......................................... 31

Rodič jako vedoucí kroužků a volnočasových aktivit .............. 32

Rodič – návštěvník vyučování – a rodič – asistent při vyučování . . . . 33

Rodič jako expert na svůj obor ................................ 35

Rodič – pomocník při výletech a exkurzích ...................... 36

Rodič ve školní radě ........................................ 36

Rodič v organizaci na podporu školy ........................... 37

Setkávání absolventů ....................................... 38

Smlouva se školou .......................................... 38

2.4 Zahraniční srovnání ........................................ 40

Rodič žáka Kingston Elementary School, Virginia Beach, USA ..... 40

Rodič žáka Granville Public School, Anglie ...................... 41

Rodič žáka Szkoła Podstawowa Marii Curie-Skłodowskiej

w Głogówku, Polsko ........................................ 42

Rodič žáka Lingwood Primary School, Norwich, Anglie ........... 42

Rodič žáka Gårslevskole, Børkop, Dánsko ....................... 43

Rodič žáka Easther Starkman Public School, Edmonton, Kanada ... 43

Rodič a pracovnice rodičovské asociace, základní škola, Berlín,

Německo ................................................. 44

Rodič žáka Søndervangskolen, Aarhus, Dánsko .................. 45

Rodič žáka Franklin-Randall Elementary School, Madison,

Wisconsin, USA ............................................ 46

Rodič žáka Lycea č. 200, Novosibirsk, Rusko .................... 47

Rodič žáka soukromé církevní školy Sacre coeur, Graz, Rakousko ... 48

Rodič žáka základní školy Nexus International School, PutraJaya,

Malajsie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49

Rodič žáka Scuola Elementare Teramo Piaggio Zoagli, Janov, Itálie .. 49

Rodič žáka 4. gymnázia, Novosibirsk, Rusko .................... 50

Rodič žáka státní školy Groupe scolaire Louis Pergaud, Chassiu,

Francie ................................................... 51

Rodič žáka Fabritius School, Hilversum, Nizozemsko ............. 52

Rodič žáka Soukromé základní školy Schkola, Ebersbach,

Německo ................................................. 54

Rodič žáka International School of Prague, Praha,

Česká republika ............................................ 55

2.5 Česká matka v USA ......................................... 57

2.6 Spolupráce s rodiči a její méně obvyklé formy .................. 61

Rodičovský koutek .......................................... 62

Rodič jako „kuchař dne“ ..................................... 62

Společná četba ............................................. 62

„Dejte škole tři hodiny“ ...................................... 62

Nástěnná malba ........................................... 63

Pomáhající rodiče .......................................... 63

Večer her ................................................. 63

Fundraising ............................................... 63

Úvodní (přijímací) pohovory ................................. 64

Rozvíjející pohovory ........................................ 65

Školní půjčovna ............................................ 65

Návštěva učitele v rodině žáka ................................ 65

Škola v éteru .............................................. 65

Přiveďte tatínky do škol ..................................... 66

Formy sociální a psychologické pomoci rodině . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 2.7 Rodiče vítáni .............................................. 66

2.8 Informování rodičů ......................................... 81


3. Třídní schůzka .............................................. 88

3.1 Třídní schůzka – teorie ...................................... 89

3.2 Vlastní výzkum ............................................ 94

Metodologie výzkumu ....................................... 94

Charakteristika školy ....................................... 95

Zjišťování aktuálního stavu .................................. 96

Jak se vám líbí? ........................................... 104

Realizace a hodnocení ...................................... 106

3.3 Konzultační schůzka ....................................... 110

3.4 Společná třídní schůzka se žáky ............................. 111

3.5 Učitelé všech škol, chvalte! .................................. 113

3.6 Inovace v rámci mírného pokroku ........................... 115

3.7 Nová třídní schůzka ....................................... 118

3.8 Příprava a realizace „Nové třídní schůzky“ krok za krokem ...... 121

4. Rozhovor ................................................. 127

4.1 Komunikace .............................................. 127

4.2 Když komunikace s rodičem selže (případová studie) ........... 129

4.3 Chyby v komunikaci ....................................... 131

4.4 Chyby v komunikaci vyššího řádu ........................... 136

4.5 Proč nebýt asertivní ....................................... 138

4.6 Správně vedený rozhovor ................................... 141

4.7 Čtyři fáze úspěšného rozhovoru ............................. 143

5. Domácí úkoly .............................................. 146

6. Jak se ptát rodičů? .......................................... 154

7. Začít spolu – spolupráce školy s rodinou ....................... 164

Závěr .........................................................171

Literatura .....................................................174

Shrnutí .......................................................179

Resumé . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 180

Summary .....................................................181

Rejstřík .......................................................182



/ 9

O AU TOROv I

Mgr. Robert Čapek, Ph.D., pracoval v průběhu své pedagogické dráhy postupně jako pomocný vychovatel a vychovatel, pomocný učitel ve zvláštní škole, učil na základních a středních školách tělesnou výchovu, zeměpis, rodinnou výchovu a další předměty.

Z hlediska témat této knihy je vhodné připomenout doktorské studium pedagogiky (Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci) a pedagogické psychologie (Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy Praha), učitelství rodinné výchovy (Pedagogická fakulta Univerzity v Hradci Králové) nebo výchovného poradenství a školního managementu (Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci).

Od roku 2000 do současnosti působí na Univerzitě v Hradci Králové. Nejprve se věnoval na Pedagogické fakultě, katedře pedagogiky a  psychologie, teorii výchovy, didaktice, dramatické výchově a dalším pedagogickým oborům. V sou/ Učitel a rodič časnosti realizuje výuku psychologických předmětů na Fakultě informatiky a managementu, na katedře managementu.

Mezi jeho další činnosti patří vzdělávání učitelů. Jako lektor působí v různých školících organizacích i  přímo ve sborovnách s  tématy, jako jsou suportivní a  alternativní výukové metody, odměny a  tresty ve školní praxi, hodnocení a sebehodnocení žáků, řízení třídní schůzky, rozhovor s rodiči a další.

Pro nakladatelství Grada Publishing napsal publikace Odměny a  tresty ve školní praxi a Třídní klima a školní klima. Kontakt: robert.capek@uhk.cz

/ 11

1. Ú vOD

Vzájemná spolupráce rodičů a učitelů je velmi důležitým prvkem vzdě

lávání, zejména na základních školách. Jak uvádí Štech: „Současně však jde o téma nesmírně citlivé, které je v praxi zdrojem mnoha roztrpčení a konfliktů, a výzkumně je dosud málo zpracované.“ (Štech 2000, s. 3) Dodávám – pokud je výzkumně zpracované, tak často pouze povšechným a heslovitým způsobem. Je většinou zmíněno, že „škola má s rodinou spolupracovat“ apod., že tato spolupráce je „důležitá“, ba dokonce „klíčová“, ale bez jakéhokoliv užitečného obsahu, který by učitelům a vedení školy ukázal směr a konkrétní způsoby spolupráce.

Publikace se zaměřuje na učitele ve třech oblastech  – na jeho spolupráci

s rodiči, na vedení třídní schůzky a na jeho dovednost komunikace s rodičem. Jsou to činnosti, které začínající učitelé považují za nejtěžší a problémy s nimi mají i ti zkušenější. Upřímně řečeno, oblast spolupráce s rodiči je v našem školství v mizerném stavu. Vedení škol a učitelé za to mohou jen částečně. Chybí informace, návody, a hlavně – nemáme s tím ve školách zkušenosti.

Tato publikace je určena nejen pro vedení škol, ale zejména pro třídního

učitele. Ten má totiž úkoly, které přímo korespondují s tématy v knize. Krátká uvádí, že právě „třídní učitel je koordinačním a integračním činitelem s řadou závažných výchovných úkolů ve vztahu k  žákům své třídy, k  jejich rodičům, k  ostatním učitelům školy, k  jejímu vedení a  za jistých okolností také k  širší veřejnosti. V této souvislosti se stává třídní učitel výchovným subjektem, který disponuje značnými možnostmi pro ovlivňování zdravého duševního, tělesného a sociálního vývoje jednotlivých žáků a školní třídy“. To, že je tato role chápána jako důležitá pro všechny aktéry, doložila Krátká šetřením

1

, kdy se ukázalo, „že

třídní učitelé své funkci přisuzují vysoký význam (průměr 4,12 na pětistupňové škále). Třídní učitelé předpokládají, že rodiče žáků přisuzují jejich funkci průměrný význam (3,44), ukazuje se však, že rodiče jejich funkci přisuzují význam daleko vyšší (4,30).“ A nakonec i žáci přisuzují funkci třídního učitele poměrně 1

Vzorek zahrnoval 240 třídních učitelů (lišících se typem školy, na níž působí, místem, kde

se škola nachází, délkou praxe, věkem a pohlavím), 32 představitelů vedení různých typů

škol, 310 rodičů žáků základních a středních škol (včetně SOU) a 248 žáků základních

a středních škol (SOU). / Učitel a rodič vysoký význam (3,64). U žáků a rodičů jsou nejvíce oceňovanými vlastnostmi třídního učitele „charakteristiky jeho vztahu s respondentem, zatímco kvalita výuky nebo spravedlivost učitele jsou sice důležitými, nicméně nikoli prvořadými požadavky. U rodičů je však akcentována informační rovina vztahu (upřímnost, jednání na rovinu, přímost aj.).“ (Krátká 2006, s. 42–45)

Třídní učitel je nejen obhájcem práv žáků ve své třídě, ale i emisarem rodičů

ve škole. On je převodním kolečkem, první instancí, na kterou se rodiče obracejí, „dveřníkem“

2

rodičů do školního prostředí, jejich průvodcem a garantem kvalit

ního vzdělání. Jde být dobrým třídním učitelem i v nekvalitní škole, ale nejde mít kvalitní školu s nedobrými třídními učiteli. Nechť tento text přispěje k tomu, že se zkvalitní jedna z nejdůležitějších činností učitelů – jejich spolupráce s rodiči.

V publikaci nalezne čtenář mnoho příkladů dobré praxe a výzkumů (včetně

vlastních autorových). Neprezentuji tu však ty, které jsou ještě daleko za hranicemi našeho školního prostředí.

Příklad z praxe, jaký tu už dále nenajdete

Ve městě Boise (Idaho, USA) školí dobrovolníky z řad rodičů, aby lépe

zvládli pracovat s žáky při individuálním doučování, zejména v mate

matice a čtení. Pro tyto dobrovolné lektory byly zpracovány materiály

pro třicet týdnů individuálních konzultací (dvě lekce za týden). Lektoři obdrželi i  šablonu, aby jako dobrovolníci, tedy neprofesionálové, lépe zvládli časovou strukturu doučování. Lektoři nejen prošli kurzem, ale také se během období neustále doškolovali. V současnosti, ve čtvrtém roce trvání, projekt „Tutor“ slouží deseti školám. Více než sto dobrovolníků, kteří absolvovali výcvik v rámci programu, již doučovalo přes šest set žáků. Učitelé volí ve svých třídách vhodné kandidáty, zejména ty, kteří jsou mírně pod úrovní třídy, ale snaží se držet krok. Šéf projektu říká: „V některých školách, kde bychom jich potřebovali víc, jsme neměli téměř žádné dobrovolníky. Naši dobrovolní lektoři byli však více než ochotni jít tam, kam bylo třeba. Mnozí z nich dokonce požádali, aby byli na tyto školy zařazeni.“ Všechny příklady, které jsou dále v textu uvedeny, jsou v některých školských systémech běžnou praxí, některé se už realizují i v českých školách. Je ale nutné v úvodu věnovat pozornost určité filozofii, neboť na otázku „proč?“ musí být odpověď. A jestliže známe odpověď, teprve poté sedají na rozoranou půdu semínka praxe a můžeme zkoušet „jak“. 2

Myšleno v sociologickém slova smyslu.


/ 13

2. SPOLU PRácE

Přestože školy obvykle deklarují, že jim na spolupráci s rodiči záleží,

není obecně stav této spolupráce dobrý. Epsteinová hovoří o několika stupních

zapojení rodičů do života školy:

• Plnění základních rodičovských povinností. • Komunikace škola–rodiče. • Zapojení rodičů jako dobrovolníků do činnosti školy. • Zapojení rodičů do domácí přípravy. • Zapojení rodičů do rozhodování o záležitostech školy. • Zapojení rodičů do školní komunity (viz Epstein 1992, 1994). V českém školním prostředí není málo škol, které s rodiči pouze komunikují, tedy dosahují nejvýše druhé úrovně. Štech výstižně charakterizuje klíčové rysy našeho tradičního modelu vztahů mezi školou a rodinou, kterými jsou: separace, selektivnost, úkolování a formálnost. Konkrétně: • Separace znamená, že učitelé a rodiče mají odlišné role a odpovědnost ve

výchově dětí. Existuje mezi nimi sociální a  fyzická distance, jejich přímé

kontakty jsou omezené a odehrávají se jen v předepsané době. Podněty k se

tkáním mimo předepsanou dobu mají převážně negativní důvod (když něco

nefunguje, existuje problém). Komunikace je jednosměrná (od učitele k ro

dičům) a jejím obsahem je oznamování výsledků žáka či školních opatření.

Podněcování rodičů k aktivním vystoupením chybí. • Převládá selektivnost toho, co je považováno za žádoucí rodičovské angažo

vání. Jde o to, že rodiče jsou vyzýváni k aktivitě především tehdy, když škola

(učitel) usoudí, že je to potřebné a vhodné. • Úkolování představuje podle kritiků tradiční školy nejčastější komunikační

žánr ve vztazích učitel  – rodič. Učitelé především formulují jednostranné

požadavky, doporučení a žádosti. Žádají po rodičích, aby sledovali domácí

přípravu dítěte do školy (event. „se s ním učili“). Problém spočívá v tom, že

uvedený požadavek je často formulován bez pochopení zvláštností a potřeb / Učitel a rodič

rodiny a toho, co jí chybí, aby mohla tento požadavek splnit úspěšně. Úkolo

vání také obvykle přichází v situaci, kdy žák již má nějaký problém. Existuje

(zamlčený) předpoklad učitelů, že rodina je součástí tohoto problému a musí

změnit strategie výchovy dítěte. Učitelé tedy delegují zásadní řešení potíží na

rodiče a sami si vyhrazují jen roli experta na školní prostředí.

• Dalším rysem tradičního pojetí vztahů rodičů a učitele je jejich formálnost.

Existuje řada legalizovaných, „posvěcených“ forem kontaktu rodičů s učiteli.

Školy zvyšují počet oficiálních příležitostí k setkání, avšak to nic nemění na

pasivní roli rodičů. (Štech 2000, s. 12–13) Jak to, že z realizovaných výzkumů, které se dotazují učitelů a rodičů, není patrná hlubší nespokojenost? Pravdivé je jistě tvrzení: „staré způsoby fungují svými stereotypními cestami již léta a na první pohled se zdá, že není třeba je měnit. Školy většinou nepřicházejí s  jinými a  novými nápady na způsoby rozvíjení tohoto vztahu – nevztahu“ (Rabušicová a kol. 2004, s. 6). Abych byl korektní, musím také konstatovat, že ani rodiče obvykle nepřekypují nápady a iniciativou, soustředí se především na „hladký“ průběh docházky svých dětí.

Často se hovoří a píše o klientském a partnerském přístupu. Nejen Tex

tor, ale i další uvádějí, že práce s rodiči se v současnosti nachází mezi dvěma póly. Na jedné straně je rodič vnímán (učitelem, veřejností, i sám sebou) jako klient/zákazník, na jehož přání, zájmy a potřeby má škola reagovat. Mottem je zde „náš zákazník, náš pán“. Kvalita práce s rodiči se měří podle toho, jak jsou uspokojována jejich přání. Na druhé straně může být rodič vnímán jako partner ve výchovně-vzdělávacím procesu, který rovnocenně sdílí se školou a  učiteli odpovědnost za vzdělání dítěte. Mottem je zde „ve dvou (společně) se to lépe táhne“. Kvalita práce s rodiči se měří podle toho, jak silný (intenzivní) je vztah mezi rodičem a školou, nakolik se rodič podílí na školním životě a spolupracuje s učiteli (Textor 2009). „Rodič v roli zákazníka požaduje po škole informace. Rodič, který se cítí jako zákazník, očekává, že informační tok povede ze školy k němu. Domnívá se, že by se tak mělo dít samozřejmě, aniž by musel na jednotlivé informace vznášet požadavky. Pedagog, který považuje rodiče za zákazníka, pokládá informování za svoji povinnost a snaží se být v tomto směru precizní.“ (Šeďová, Čiháček in Rabušicová 2004, s. 78)

Nezapomínejme na prvek akontability, tedy nutnosti „skládání účtů“. Vzhle

dem k tomu, že rodiče odvádějí daně také na školu, měla by být rodičům odpovědná za své výsledky. V klientském modelu nelze opomenout fakt, že pokud jsou rodiče spokojeni se školou, dítě v ní ponechají. Pokud jim však ve škole něco chybí, své dítě mohou přeřadit jinam. Jestliže se jim nelíbí působení konkrétního učitele, mohou se zasazovat o přeřazení dítěte do jiné třídy, nebo dokonce o jeho Spolupráce / 15

odchod na jinou školu. Školy tak musí obstát ve válce o žáky, a tím jsou nuceny

a motivovány k různým opatřením a změnám, kterými chtějí vylepšit svůj obraz

v očích rodičů. Je však na zamyšlenou, že některé negativní jevy v této oblasti

přetrvávají, aniž by se jimi školy zabývaly. „Celkově se dá shrnout, že školy jsou

aktivnější spíše v tradičních oblastech, které jsou naprostým základem vzájem

ných vztahů rodin a škol, méně často se pouští do aktivit, které vyžadují ze strany

školy větší otevřenost vůči rodičům v tom smyslu, že je nechají nahlédnout do

toho, co se uvnitř škol děje, jak se to děje a proč.“ (Rabušicová 2003, s. 107)

Já osobně nechápu tyto dva přístupy jako odlišné fáze, vyšší a nižší nebo po

dobně. Nevylučují se navzájem a  ani jeden z  principů nemůže být opomenut.

Škola by měla jednat s rodičem jako s partnerem ve vzdělávání žáka, aniž by

zapomínala, že je jejím klientem, kterému odvádí službu. Nebo chcete-li: Škola

musí respektovat, že jejím klientem je rodič, a pokud chce svou úlohu reali

zovat co nejkvalitněji, nabízí mu různé platformy spolupráce a partnerství.

Cílem školy by mělo být dosažení cílů nejvyšších, tedy vytvoření takového

školního společenství či školní komunity, které by zahrnovaly žáky, učitele,

vedení školy, školní personál a rodiče. Pojem „komunita“ nese mnoho obsahů,

i těch v dnešní společnosti snad i přehlížených nebo vysmívaných. Když Cobb

definoval komunitu, popsal ji takto: „V obci jsou lidé ochotni převzít odpověd

nost za kolektivní činnost a jsou loajální k sobě navzájem více než svým bez

prostředním osobním zájmům. Pracují společně na základě sdílených hodnot.

Přejímají odpovědnost za své závazky.“ (Cobb 1992, s. 2) Cobbova definice

společenství zahrnuje základní aspekty moderního chápání tohoto pojmu: od

povědnost, kolektivní činnosti, věrnost, spolupráci, sdílené hodnoty, závazky,

identitu i dobrovolnictví. Školní obec: učitelé, rodiče i děti jdou po stejné cestě,

jenom na ní mají rozdílné úkoly. Spolupráce všech je jediná rozumná varianta.

2.1 PR OČ SPOLUPRAcOvAT?

Snad každý učitel by měl rád ve své třídě vzorné, pracující žáky. K nim

by bylo dobré mít také spolupracující rodiče. I rodiče se chtějí zapojit do školního dobrodružství svých dětí. Podle Wolfendaleové existují dobré argumenty, které zdůrazňují zapojení rodičů do vzdělávání dětí:

1. Právo – rodiče mají právo účastnit se různých aktivit ve škole. Nesou zásadní

odpovědnost za rozvoj dítěte. Rodiče mají právo na veškeré informace o je

jich dítěti, mohou zvolit školu, kterou bude navštěvovat. Sami rodiče různými

+


16 / Učitel a rodič

způsoby podporují rozvoj dítěte, oni rozhodují, zda posílí vliv působení školy

na dítě nebo naopak. 2. Rovnost – rodiče jsou partneři školy, mají rovný vztah s učiteli. Každá strana

přináší sice odlišnou, ale stejně hodnotnou zkušenost. 3. Reciprocita – všichni mají mít z toho vzájemného vztahu prospěch. Každý

bude za svá rozhodnutí odpovědný. 4. Posilování – rodiče by měli mít pocit, že mají ze zapojení do vzdělávání pro

spěch nejen děti, ale i oni sami. Otevírá jim to možnosti učit se, seznamovat

se s novými věcmi atd. (Wolfendale in Pol, Rabušicová 1998)

Z praxe

V  odborných textech se hojně popisuje přínos spolupráce ve vzdě

lávacím procesu, ale ze spolupráce na vyšší úrovni může mít osobní

prospěch i rodič. Například v jisté zahraniční škole vyzvali rodiče, aby

nabídli své dovednosti a vedli zájmový kroužek pro děti. Dvě maminky

na mateřské dovolené začaly se školou spolupracovat a vedly tematické výtvarné dílny. Protože výrobky se dětem dařily, začaly je prodávat na školních akcích za účelem získání financí na materiál. Při prodeji dětských výrobků však zaznamenaly takový zájem, že jej nebyly schopny s dětmi uspokojit, proto založily malou firmu a začaly vyrábět na zakázku. Firma se později rozrostla a byly zaměstnány ještě další maminky dětí ze školy. Díky práci s rodiči škola tedy pomohla několika maminkám jak ekonomicky, tak i zvýšit si sebevědomí a přispěla ke startu zajímavého malého podnikání. Rodiče by neměli s učiteli bojovat, ale spolupracovat. Sami rodiče totiž mohou velkou měrou přispět k úspěchu svého dítěte ve vzdělávání tím, že se o školu zajímají, aktivně se podílejí na akcích, které pro ně škola pořádá, a spolupracují s  ní. Ale jak můžete spolupracovat s  učitelem, který pro vás nemá ani dobré zprávy, ani vlídné slovo? Rád bych se domníval, že v zásadě chtějí jak učitelé, tak rodiče to samé: optimálně podporovat dítě v cestě za rozvíjením dovedností a hledáním svého místa a uplatnění ve společnosti. Mnohá šetření ukazují, že žáci, jejichž rodiče pravidelně spolupracují se školou, jsou ve škole spokojenější, mají optimističtější pohled na vzdělávání a dosahují i lepších studijních výsledků. Spolupráce školy s  rodinou ukazuje na kvalitu školy. Jen tam, kde rodiče a  škola nacházejí společné cíle, kde jsou rodiče informovaní, co se ve škole děje, mohou se na tomto dění podílet, jen tam se rozvíjí vzájemné porozumění a příznivé školní klima.

Spolupráce s rodiči vytváří vzájemnou důvěru, odbourává strach i předsudky,

podporuje toleranci a hodnotovou orientaci žáků, posiluje ochotu dětí aktivně se zapojovat do výuky a jejich radost z učení, zlepšuje podporu dětí při překo

Spolupráce / 17

návání problémů (osobních, rodinných, školních), pomáhá eliminovat nejrůznější sociálně patologické jevy a negativní vlivy z prostředí, podporuje školu při realizaci jejího vzdělávacího programu, je pro žáky modelem pro respektující a konstruktivní jednání mezi lidmi.

Čítanka

Štech píše: „Tam, kde existuje vysoká podpora domácí práce dětí pro

školu, konstatují výzkumy lepší výsledky žáků (vyjádřené známkami),

lepší testové výsledky ve čtení a matematice, kladné žákovské postoje

ke školní práci, méně problémové chování ve škole, vyšší sebeúctu žáků atd. Výzkumy rodičovského angažování přitom ukazují, že na těsnější spolupráci rodičů a učitelů získávají obě strany. Zvyšuje se jejich vzájemná důvěra, rodiče mají lepší mínění o schopnosti učitelů, zvyšuje se jejich jistota při podporování domácí práce dítěte atd. Obecně platí: rodiče musejí mít důvěru, že jim učitelé pomohou, aby oni sami uměli pomoci. Souhrnně lze konstatovat, že bez ohledu na sociální a etnický původ, vzdělání a příjmy rodičů jsou pro pozitivní školní socializaci klíčové tři faktory: • vzdělání představuje pro rodiče silnou hodnotu (není přitom nutné, aby ji často veřejně

deklarovali);

• rodiče mají zřetelnou vůli a ochotu dítěti pomáhat a komunikovat s učiteli; • mají pro to dostatečné nástroje (dovednosti). Žádná rodina není sama o sobě dobrá či špatná – důležitá je schopnost rodičů vytvořit dítěti podmínky pro školní práci a poskytnout mu k ní dostatečné nástroje. Značná část si však není jista tím, jak jim pomáhat s domácí přípravou a jaká má být jejich role ve vztahu ke škole. Proto je obsahem nejčastějších stesků rodičů na školu nedostatek informací o tom, jak škola funguje a co vlastně požaduje. Konkrétně rodičům chybí zejména informace o příčinách výkonů a chování dětí. Ve výpovědích nespokojených rodičů převažují požadavky na individualizaci informací učitele. (Štech 2000, s. 9–10) Štech (2000) také popisuje případ, kdy na pedagogické radě zaznělo spokojené konstatování: „Přece jenom máme rozumné rodiče.“ Čím si zasloužili toto lichotivé hodnocení? Přece tím, že se škole do ničeho nemíchali. Podobné věty jsem osobně zaslechl ve sborovnách vícekrát. „Kolik ti přijde rodičů na třídní schůzku?“ „Doufám, že co nejmíň!“ Nejlépe rodiče ve škole nevidět, opačný případ znamená problém. Narážíme na další z mnoha paradoxů českého školství. Učitelé na rodiče a jejich přístup (nezájem o děti, o domácí úkoly, o zprávy ze školy) žehrají, sami je však ve škole nechtějí. Pokud je tam mají, neumějí se k nim chovat, ale diví se, že jim tam nepřijdou ti, které potřebují. A které rodiče / Učitel a rodič potřebují? No, přece ty problémových žáků, se kterými si učitelé sami nevědí rady, pochopitelně. Ale ukazuje se, že si často nevědí rady ani s jejich rodiči.

Ďáblův advokát

Pokud ve sborovně při školení uvádím některé důvody, proč rodiče

nechodí do škol rádi, přestože se o vzdělání svých dětí zajímají a chtějí

jim předat co nejkvalitnější „školní věno“, většinou se někdo ozve s kon

krétním příkladem rodiče, který rozhodně zájem nemá. Už několikrát

ho zvali, a nepřišel, o domácí úkoly se nestará a školní přípravu svého dítěte zanedbává. Spolupráce s ním není možná. Dobře, jeden rodič. Nebo dva. A to má být ospravedlnění pro nekvalitní práci s rodiči ostatních žáků ve třídě? Když to s jedním rodičem nebo více rodiči nejde tak lehce, tak se učitel přestává snažit a pracovat tak, jak má? To jistě ne. Kvalitní práce s rodiči znamená vhodně pracovat v několika vrstvách: nabízet rodičům prostor pro spolupráci, dobře s  nimi komunikovat, poskytovat jim dostatek informací správným způsobem a získávat je od nich, vytvářet s nimi přátelský vztah, řídit je tak, aby předávali správné vzdělávací návyky svým dětem, nabízet jim účast na životě školy a třídy, stmelovat je a ukazovat jim, že oni a škola jsou jeden tým. Jedna oblast přitom posiluje druhou. Lze dokonce konstatovat, že vztah s rodiči je indikátorem kvality vzdělávání ve škole (či práce konkrétního učitele). Žák v něm má také důležitý prostor. Když dítě chodí domů ze školy nadšené, vypravuje, jaké zajímavé činnosti s daným učitelem dělá při hodině, pokud rodič vidí v  jeho žákovské knížce dobré známky od stejného učitele, jestliže onen učitel hovoří s  rodiči o  jejich dítěti pozitivně  – kde by mohl být v jejich komunikaci svár? A naopak – jestliže se žák v hodinách nudí, práce v předmětu ho nebaví, rodič kroutí hlavou nad tím, co učitelka po jeho dítěti chce, žák dostává špatné známky a učitelka viditelně nemá chuť za cokoli ho pochválit – který rodič by nevystoupil na ochranu své ratolesti a s učitelkou nezabojoval? Nebo má snad rodič potichu skřípat zuby (otec) a  polykat slzy (matka)? Spolupráce učitele s rodičem má velká pozitiva, která se týkají všech zúčastněných stran – a především dětí. Jak rodiče získat ke spolupráci? Zajisté lze doporučit zejména: 1. Profesionalitu. Učitel je odborníkem na svém místě, vede na vysoké úrovni

vzdělávání, dokáže dětem poznatky předat moderními způsoby, motivuje je

a aktivizuje. Dítě je ve škole spokojené, práce ho zajímá a tyto své postoje pře

náší na rodiče. Ti respektují pedagogické dovednosti učitele a s tímto dobrým

míněním k němu přistupují v každém vzájemném kontaktu. A profesionalita


Spolupráce / 19

učitele se projevuje i v míře zapojení rodičů do života třídy, přičemž inicia

tiva je na něm. Vysvětlí rodičům možnosti zapojení do výuky, neformálních

aktivit, ujasní pravidla, povinnosti a práva rodičů. 2. vhodnou komunikaci s rodičem. Jako významný se opět ukazuje profesio

nální přístup, tentokrát k předávání poznatků o žákovi. Tato komunikace by

měla být vedena oboustrannou snahou o dobro pro dané dítě, snahou o spo

lupráci. Učitel se přece o zázemí dětí ve své třídě zajímá, stejně jako rodiče

chtějí poznat, co se ve škole dítě naučí. Je vhodné předkládat nejen klasifikaci,

ale mít připraveny i své poznámky, žákovské výtvory, sociometrická měření

a měření klimatu, ukázky zlepšení, podložené příklady atd., a tímto způso

bem vytvářet sofistikovaný obrázek o žákovi, který bude dobrým vodítkem

pro rodiče i později, při výběru jeho další studijní dráhy. Informace by měly

proudit plynule oběma směry, ne pouze čtyřikrát do roka, nárazově při třídní

schůzce. Formy sdělení mohou být pestré. Nejen zápisníky domácích úkolů,

ale i zprávy o probrané látce, diplomy zakončující důležité téma učiva apod. 3. Optimismus a pozitivní postoj. Rozhovory s rodiči vést optimisticky, s dob

rou vírou, dávat najevo (a mít!) pozitivní vztah k žákovi, radovat se spolu

s rodiči z jeho úspěchů. Rodiče musejí mít jistotu, že to myslíte s jejich dítě

tem dobře. Veškerá interakce probíhá v podnětném, pro rodiče nestresujícím

prostředí. Učitel, který s nimi chce o dítěti hovořit, na ně nespěchá a netlačí.

Třeba i poněkud neformální postoj (což není totéž co familiární) může po

moci rodičům hovořit o problémech, které jejich dítě má doma. Sám učitel

pak může konkrétně naznačit, co by dítěti při přípravě pomohlo a na co by

se mohli rodiče zaměřit. 4. vstřícnost. Učitel není úředníkem v nějaké instituci, jenž je arogantní k pře

dem se kořícím žadatelům v roli rodičů. Je to člověk, kterému jde o spolu

práci s nimi. K tomu je zapotřebí mít pochopení pro individuální rodinné

problémy, nabízet pomoc v případech studijních problémů žáka, být s rodiči

v kontaktu a předávat jim i aktuální informace o záležitostech, kterým by

prodlení neprospělo (a tím nemám na mysli předvolávání rodičů do školy

„na kobereček“, aby se podíleli na řešení kázeňských problémů). Jde nejen

o  spolupráci ve věcech vzdělání žáka, ale i  o  informace z  jeho rodinného

prostředí. Třídní učitel by měl vědět, zda má žák klid na svou přípravu, kolik

času jí dává, zda se mu rodiče věnují apod.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist