načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Učíme děti myslet a mluvit - Jiří Weinberger Pavla Hovorková

  > > > Učíme děti myslet a mluvit  

Elektronická kniha: Učíme děti myslet a mluvit
Autor:

Staň se básníkem! Vymysli jedinečné básničky a říkanky! Kniha obsahuje 101 básniček. Žádná z nich není uzavřená konzerva, všechny přetékají do okolního světa a okolní svět se ...


Titul je skladem - ke stažení ihned
Vaše cena s DPH:  130
Médium: e-kniha
+
-
ks
Doporučená cena:  139 Kč
6%
naše sleva
4,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » EDIKA
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Počet stran: 104
Rozměr: 30 cm
Úprava: tran : ilustrace (převážně barevné), noty
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: ilustrovala Pavla Hovorková
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-266-0973-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Staň se básníkem! Vymysli jedinečné básničky a říkanky!

Kniha obsahuje 101 básniček. Žádná z nich není uzavřená konzerva, všechny přetékají do okolního světa a okolní svět se vlévá do nich. Na první pohled to ukazují ilustrace, které si svým někde barevným, někde černobílým jazykem s básničkami povídají. Povídat si však nemusejí jen autor veršů a malířka, ale i čtenáři.

Pro rodiče, prarodiče, starší sourozence, učitele, vedoucí kroužků, zkrátka pro všechny dospělé a dospělejší, jsou v této knize na mnoha místech za básničkami rozesety náměty, jak si s dětmi nad verši a nad obrázky pohrát, jak se přitom něco dalšího dozvědět, jak si něco ochutnat, prožít, a třeba i domyslet, napsat a nakreslit po svém.

Některé aktivity se skládají z několika kroků. Vedoucí hry může buď odhadnout, anebo raději vyzkoušet, co které dítě zvládne. Zdůrazněme, že u žádné hry není na prvním místě zvítězit, nýbrž zúčastnit se – to z pohledu dítěte. Z pohledu vedoucího hry je hlavním cílem probudit zájem, zvídavost, zvědavost a spontánní pozornost. S vědomím, že co se nepodaří teď, může se podařit příště.

Celá kniha je prostoupena heslem CO NEJČASTĚJI SI ČTĚME NAHLAS, a to nejen kvůli nácviku správné výslovnosti, nejen proto, abychom si při navazujících aktivitách pěkně užili jeden druhého, ale také, a možná hlavně, proto, že každý dobře napsaný verš i každá dobře napsaná věta mají v sobě gesto. Bez něj text nežije naplno. Povšimnout bychom si měli i toho, když si najednou jeden pro druhého nad některou stránkou této knihy zahrajeme malý literárně-hudebně-výtvarně-pohybový kabaret.

Nad touto knihou by se měli setkávat lidé všech generací, tedy nejen děti od 5 do 12 let, ale všichni konzumenti poezie od 2 do 99.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky






Učíme děti myslet
a mluvit
Vyšlo také v tištěné verzi
Objednat můžete na
www.edika.cz
www.albatrosmedia.cz
Jiří Weinberger
Učíme děti myslet a mluvit – e-kniha
Copyright © Albatros Media a. s., 2016
Všechna práva vyhrazena.
Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována
bez písemného souhlasu majitelů práv.





Úvod, který by dospělí čtenáři neměli přeskočit
Tato kniha obsahuje 101 básniček. Žádná z nich není uzavřená konzerva, všechny
přetékají do okolního světa a okolní svět se vlévá do nich. Na první pohled to ukazují
ilustrace, které si svým někde barevným, někde černobílým jazykem s básničkami
povídají. Povídat si však nemusejí jen autor veršů a malířka, ale i čtenáři, a proto je
všechny zveme, aby se k nám přidali.
Pro rodiče, prarodiče, starší sourozence, učitele, vedoucí kroužků, zkrátka pro všechny
dospělé a dospělejší, jsou v této knize na mnoha místech za básničkami rozesety
náměty, jak si s dětmi nad verši a nad obrázky pohrát, jak se přitom něco dalšího
dozvědět, jak si něco ochutnat, prožít a třeba i domyslet, napsat a nakreslit po svém.
Slovo ochutnat jsem nepoužil náhodou. Správně a s gustem vyslovená slova a věty
totiž mají svou chuť. Chybně vyslovená slova a věty také. Naučme se aspoň tyto dvě
základní chuti rozlišovat.
Některé aktivity se skládají z několika kroků. Vedoucí hry může buď odhadnout
anebo raději vyzkoušet, co které dítě zvládne. Zdůrazněme, že u žádné hry není na
prvním místě zvítězit, nýbrž zúčastnit se – to z pohledu dítěte. Z pohledu vedoucího
hry je hlavním cílem probudit zájem, zvídavost, zvědavost a spontánní pozornost.
S vědomím, že co se nepodaří teď, může se podařit příště.
Celá kniha je prostoupena heslem CO NEJČASTĚJI SI ČTĚME NAHLAS, a to nejen kvůli
nácviku správné výslovnosti, nejen proto, abychom si při navazujících aktivitách
pěkně užili jeden druhého, ale také proto, že každý dobře napsaný verš i každá dobře
napsaná věta mají v sobě gesto. Bez něj text nežije naplno.
Nápravami výslovnosti se odborně zabývá logopedie. My se k tomu postavíme
prakticky: Budeme si nahlas číst a přitom uvolněně trénovat nejen výslovnost, ale také
představivost. Možná, že si ani neuvědomíme, že jsme se přitom zabývali logopedií.
Povšimnout bychom si měli i toho, když si najednou jeden pro druhého nad některou
stránkou této knihy zahrajeme malý literárně-hudebně-výtvarně-pohybový kabaret.
A jakmile si toho povšimneme, zvýšíme pravděpodobnost, že se nám to přihodí
i příště.
V podtitulu téhle knížky by se mohlo objevit slovo poezie. Ale který z mnoha významů
slova poezie se nám tu bude nejvíce hodit? Bude to ten bezmála nejširší význam,
ten, který ze sloupečků básniček neustále přetéká do okolního světa, totiž ten nad
pomyšlení široký význam slova poezie, díky kterému nám okolní svět do hranatých
kropenatých sklenic zvaných básničky natekl. Význam tak široký, že některé jeho
položky ani mnozí z nás za poezii nepokládají. Emanuel Frynta uvádí jako příklad
takové a přece poezie zdařilou hospodskou historku.
Starší čtenáři této knihy si ještě vzpomenou (byť už asi ne z vlastní zkušenosti), co
byla v dávné venkovské škole jednotřídka. V jedné místnosti se tam učily malé, větší
a docela velké děti. Učitel se jim věnoval na střídačku, ale i tak poslouchali všichni
všechno a mohli se přes hranice jednotlivých oddělení navzájem inspirovat tak, jak
to bývá v rodině s mnoha dětmi. Věřím, že se nad touto knihou budou setkávat lidé
3





všech generací, tedy nejen děti od 5 do 12 let, ale všichni konzumenti poezie od 2 do
99. Radostně rezonující jednotřídka od batolat po disponované kmety? Básně jakožto
schůdky od útlého dětství k radostné dospělosti? Ano, přesně tak!
Jsou verše v této knize nějak přiděleny věkovým stupňům dětí? Uvažujeme nějaké
jemnější členění intervalu od 5 do 12 let? Ani moc ne – když některé nahlas řečené
verše dítě zaujmou, tak je to v pořádku – takové verše se pro to dítě hodí. V rodině
s několika dětmi to ani jinak nejde, taková rodina je jednotřídkou i dnes. Spontánní
zaujetí textem (zvláště je-li předčítán nebo zpíván nahlas) je i bez hlubšího porozumění
pro vnímání světa, a poezie zvláště, přínosem. Uvažme, že kdyby se batole rozhodlo
akceptovat jen to, čemu už rozumí, rodnou řeč by se nikdy nenaučilo; pro batole jsou
skoro všechna slova málo běžná a cizí. A nároky kladené na batolata můžeme přece
bez obav klást i na předškoláky, školáky, ba i na dospělé.
Jakési pomocné věkové schůdky si ovšem lze představit i pro básničky, tak se teď na
ně podívejme.
Schůdek číslo 1
Stavíme, stavíme rozhlednu,
já z ní daleko dohlédnu
a ten spodní kámen
nahoru vytáhnem.
Je tato báseň vhodná i pro starší batolata? Jakmile je dítě schopno hrát známou hru
s rukama, bude ho to bavit. Může být spolu s dospělým čtenářem potěšeno tím, že
rým kámen – vytáhnem je nečekaný. A přitom tam patří. Nečekanost a patřičnost rýmu
– to je důležité hledisko.
Jednoduchý rytmus odpovídá reflektované fyzické činnosti. Možná, že ani odrostlé
batole neví, co je to rozhledna; díky předchozí básničce se to dozví, zvláště když mu
ještě ukážeme např. Eiffelovku na Petříně.
Schůdek číslo 2
Byly dva panty,
pan Já a pan Ty.
A ti dva páni
nebyli k mání.
V zimě i přes léto
vrzali dueto.
4





V říkance o pantech je několik neznámých slov, ale i tady lze dětem od tří let mezery
snadno zaplnit. Na pant stačí ukázat, nebyli k mání by mohl chápat mylně snad jenom
cizinec. Dueto je jasné: Vržou dva, tedy dueto.
Uhodl by dospělý posluchač po verši Byly dva panty rým, který bude následovat? Sotva.
A dítě taky ne. Baví nečekané rýmy dítě i dospělého? Bezpochyby ano.
Schůdek číslo 3
Botě je hej, bota si žije,
užívá si svá práva.
Ponožka neví, čí je,
jeden den levá, druhý pravá.
Třetí den: zase nejistota.
Až budu velká, budu bota!
Může se tady dítě s dospělým setkat? Souznít naplno, přestože naskakující představy
se budou dost lišit? Být výš, být dospělý a být svébytný a nezaměnitelný, to jsou přece
obdobné mety. Napadne dospělého, který nemusí být dnes a denně naladěn na verše
pro děti, že by poslední verš mohl znít: Až přijde moje chvíle, budu boss?
Schůdek číslo 4
Šel jeden tchoř,
šel na Okoř.
Pozdravit z Okoře
tchoře i netchoře.
Kdo dneska sklidí vděk?
Dali se na útěk.
Od hradu Okoře,
od tchoře nahoře.
Pamětníci si vzpomenou, co za totality připomínala dvojice tchoře i netchoře. Dítě,
řekněme, pětileté bude mít celkem jasno hned při druhém čtení, že Okoř je hrad.
Informaci o nejslavnější vlastnosti tchoře snadno porozumí každé mrně, které už
dobrovolně chodí na nočník.
5





Schůdek číslo 5
Charisma, charisma,
vyhrála ho babizna.
Vyhrála ho v tombole,
teď už není ohyzdná.
Charisma, charisma,
v tom se nikdo nevyzná,
kdo ho má, ten ho má,
kdo ho nemá, ten ho nemá.
Charisma, charisma,
vyhrála ho v tombole
babizna ohyzdná.
Olé, olé, olé!
Jak může předškolní dítě vědět, co je to charisma? Může. Proč? Protože už to dávno
ví. Sice si sotva propojí výraz charisma, kterému nerozumí, s pojmem, který už dávno
zná, ale dítě nemusí všemu a hned dokonale rozumět. Má to rytmus? Má. Jsou příští
verše překvapením? Jsou. Jsou tam slova, kterých se dítě chytí? Jsou: babizna, ohyzdná,
tombola. Vadí španělština v posledním řádku? Nevadí, významy citoslovcí olé, jupí
a mnoha dalších dojdou i batoleti, jakmile je zaslechne vysloveny s gustem a gestem.
Sumárum: Netvrdím, že si kuchařka v předškolním zařízení nemůže užívat radost
z práce, že nemůže být kreativní, vzdor tomu, že to, co drobotině navaří, jí, dospělé
osobě, ve většině případů moc nechutná. Tvrdím, že v tomto ohledu by autor
veršů pro děti měl být v jiné pozici než předškolní kuchařka, že by měl být aspoň
občas nadšeným konzumentem žánru, který produkuje. Vždyť nadšení je nakažlivé.
Nakažlivá je dokonce i radost z práce, z tréninku a ze studia. Bez ohledu na věk.
Radostně rezonující jednotřídka od batolat po disponované kmety, ve které je autor
veršů spolužákem? Proč ne?
6





V mé představě do této jednotřídky patří také rodiče, učitelé, vedoucí kroužků, starší
sourozenci, tety, strýcové a další. Všem posílám ještě jeden vzkaz. Můžete si s dětmi,
inspirováni touto knihou, hrát a bavit se, dokud budete při chuti, dokud nepřestane
pršet, dokud někdo nedostane hmatatelný hlad. Můžete si hrát na sto způsobů, vážně
i nevážně, můžete u toho sedět i tančit, kreslit, zpívat i psát své vlastní texty. A usínat
s pocitem dobře prožitého času. Vy starší to ale také (až děti usnou nebo odejdou na
hřiště) můžete vzít i trochu víc do hloubky. V tom případě vám doporučuji, abyste si
přečetli esej Emanuela Frynty Zastřená tvář poezie. A pokud jste ji četli už dávno, tak si
ji třeba přečtěte ještě jednou.
Aby se v knize snadno hledalo, jsou básničky seřazeny abecedně podle názvů a názvy
jsou vytištěny červeně a tučně. Názvem básně je vždy a bez výjimky její první řádek,
např. Dlouhý letní den. Jestliže za básní následuje odstavec s náměty k rozmanitým
aktivitám, je báseň a doprovodný návod k aktivitám vytištěn na světle podbarveném
podkladě.
Odstavce s náměty na aktivity obsahují na vhodných místech výrazná značení
1, 2, 3, 4, 5, která přibližně odpovídají doporučeným věkovým kategoriím:
1 = 1. třída, 2 = 2. třída, 3 = 3. třída, 4 = 4. třída, 5 = 5. třída. Tato označení vždy
předcházejí příslušnému námětu. Mají, a to zdůrazněme, pouze orientační význam,
zkušenosti a pohotové uvažování učitelů, rodičů a dalších dospělých jsou důležitějšími
faktory. Básničky takto značeny nejsou, není totiž důvod dětem verše z této knihy
přidělovat podle jejich věku. Stačí vzít v úvahu délku básně; malé dítě tíhne spíš ke
krátkým útvarům.
Značení vypadá např. takto (1, 2 první a druhá třída, 2, 3 druhá a třetí třída atd.):
Na okenním parapetu
chladne koláč pro pratetu.
Ta prateta, teta tety,
ráda si dá do trumpety.
Do trumpety, tramtadá,
prateta si ráda dá.
1, 2 Kdo má problém s výslovností souhlásky R, měl by se u téhle básničky na chvíli
zdržet, protože spojení TR a PR správnému vyslovení české souhlásky R napomáhají.
2, 3 Několik dalších pěkných náběhů, jak potrénovat výslovnost R, najdete např.
v básni Na plotně v kastrólu. Jsou to spojení: DR, CHR, FR, KR, BR, HR, VR. Uvidíte, že
se vám krásné a drnčivé R brzy podaří.
2, 3, 4, 5 Až to budete umět, můžete si z legrace vyzkoušet francouzskou výslovnost
souhlásky R, ale dříve, než budete mistry v českém R, se o to raději nepokoušejte, aby
vám úlet do francouzštiny neutkvěl coby zlozvyk v češtině.
7





Čísla provázející hry, tj. ta, která jsou v popisu her vytištěném na světlém podkladu,
nemají nic společného s pořadovými čísly básní. Básní označených pořadovými čísly
je 90. Kromě toho jsou písmeny A), B), ..., J), K) průběžně značeny básně, které jsou
použity jako další inspirace v rámci předložených her. Celkem je tedy básní 101.
Ani zdaleka nedohlédnu, co všechno pedagogy, rodiče, starší sourozence a také
dětské čtenáře při brouzdání touto knihou napadne. Nemrzí mě to, naopak, jsem rád,
že tento pestrý rybník nemá své břehy vybetonovány.
8





Botě je hej,
bota si žije,
užívá si svá práva.
Ponožka neví, čí je,
jeden den levá,
druhý pravá.
Třetí den: zas jen nejistota.
Až budu velká,
budu bota!
1 Zkusili jste chodit s pravou nohou v levé botě a s levou nohou v botě pravé? Moc
dobře to nejde. Také každou rukavici je lepší nosit na té ruce, pro kterou je určena.
Kdo nevěří, ať si záměnu vyzkouší. S botami i s rukavicemi.
2, 3 S rukavicemi lze ale udělat kouzlo: Oblečte si správně třeba levou rukavici
na levou ruku. Je to zkrátka levá rukavice. Sundejte si ji a dejte ji naruby. Všichni
kolem musí uznat, že se z levé rukavice stala pravá rukavice – bezvadně totiž padne
na pravou ruku. Jste zvědaví, jak je to možné? Třeba si to dokážete představit, jak
se ta levá rukavice mění v pravou. A jestli si to představit neumíte, namalujte si
levou rukavici na průsvitný papír třeba tak, že tužkou obtáhnete levou ruku, ležící
s roztaženými prsty dlaní dolů na papíře. Papír pak obraťte a uvidíte, že z jeho druhé
strany na obkreslenou ruku přesně padne vaše pravá ruka. Je to celkem jasné, při
tleskání také padne přesně dlaň na dlaň. A teď, věřte nebo nevěřte, necháme kouzlo
přeměny levé rukavice v pravou proběhnout přímo před očima: Oblékněte si na levou
ruku trochu větší levou rukavici, pravou ruku ponechte bez rukavice. Přiložte ruce
k sobě, palec k palci, ukazováček k ukazováčku. Kamarád nebo vedoucí hry vám teď
snadno dokáže přetáhnout levou rukavici na pravou ruku. Kouzlo přímo před očima?
1
9





Byl jednou jeden červotoč.
Levotoč.
Potkal se s pravotočem.
Dali se spolu do řeči.
Jestlipak víte o čem?
Že vymění si byt. A hned.
Hlava se točí oběma.
A lékař řek, to vemte jed,
že pomůže jen výměna.
A pomohla? Ó nikoliv.
Vyměnili si byty?
A nejsou na tom o nic líp?
Když chtějí domů jít,
zakopnou o závity.
2
10





Byl jednou jeden jarní hlupák,
ten, když mu hlava začla pukat,
šel a ušil si papuče.
Byl jednou jeden letní blbec,
nevěděl nic a říkal vůbec,
nechte mě být, je hic.
Byl jednou jeden zimní moula,
jemuž se mrazem bota zoula,
když v papučích šel po uších.
Podzimní vůl už dávno zemřel,
na přátele však nezanevřel.
Než zemřel, řek jim: Adieu!
A od té doby nežije.
4, 5 Zkusme vyrobit z nezbedné básně báseň mravoučnou. Podívejme se na báseň
Byl jednou jeden jarní hlupák (která je ostatně i písničkou) jakožto její opraváři
a umravněme ji. Až to zvládneme, a my to zvládneme, protože takové umravňování je
zpravidla poměrně snadné, položíme si dvě otázky: V čem je ta umravněná báseň lepší
než původní? A v čem je horší?
A) Byl jednou jeden jarní paprsek,
s kytkami vyrobil pro včely pamlsek,
pro včely medonosné.
Byl jednou jeden letní večer.
Na žáky, kteří přišli z deště,
čekal u mámy chleba s medem.
A když pak nastal zimní nečas,
žáci byli zdraví jak řepa –
díky medu a vitamínům.
Podzimní včelař po dobré práci
dobrý měl pocit, že zdrávi jsou žáci.
Odpočíval a studoval literaturu o včelách.
3
11





Byla jednou jedna žába,
pálila ji žabí žáha.
Čím by žáhu ochladila?
Mohutně se odrazila,
do potoka vletěla.
Nad pálením zvítězila,
zase byla veselá.
4, 5 Z básně, která se pěkně rýmuje, vyrobíme báseň, která se vůbec nerýmuje.
Můžeme té práci říkat tvořivé ničení.
B) Byla jednou jedna dáma,
pálilo jí dobré bydlo.
Čím by lidi oslnila,
přemýšlela u potoka.
Připlavalo dlouhé bidlo
a zalíbilo se jí natolik,
že ho za své dobré bydlo
hloupě vyměnila.
5 Souhlasíte se mnou, že básnička může být tak ošklivá, že je až krásná? A že může být
ještě ošklivější, když se nám při své řemeslné nepovedenosti snaží podstrčit nějaké
ponaučení? Ovšem pozor, čím ošklivější je výsledek, tím krásnější může být jakožto
úmyslná nepodařenina. Povšimněme si také, že krása zošklivené básně bude hodně
záviset na tom, zda tu původní, neponičenou báseň dobře známe. Krása totiž není
jednou provždy pevně dána, vždycky působí dle okolností, neboli jak kdy, jak kde, jak
pro koho. A vzhledem k častému satirickému vyznění úmyslných nepodařenin, také jak
proti komu a proti čemu.
4
12





Byli jednou dva drozdi.
Drozdi, ne prasata.
Ti milovali droždí,
cililink ratata.
Byli to tlustí drozdi,
ač hlásky ze zlata,
následkem lásky k droždí
padali do bláta.
Jednou pak potmě, po zdi,
kočička střapatá
přišla si pro ty drozdy,
cililink ratata.
Byli jednou dva drozdi,
cililink ratata,
ti milovali droždí
jak vlci kůzlata.
A tak tam v blátě pod zdí,
sotvaže začatá,
dozněla píseň droždí
- - - - - - - - - - - - - - - - -
5
13





6
7
Byl jednou jeden zeměpis,
na zemi neměl stání,
s odlivem za svítání
odlétl na Měsíc.
Rozčílila se fyzika:
To ať si nikdo nezvyká!
A odletěla na Měsíc,
dřív než by švec řek no tě pic.
Uviděla to chemie
a odletěla. Adieu!
A uviděl to tělocvik
a proved kmihem stejný cvik.
Já, dí matematika,
nestrpím žádné zmatky.
Posílám na vás školníka.
A do zvonění zpátky!
Byly dva panty,
Pan Já a Pan Ty.
A ti dva páni
nebyli k mání.
V zimě i přes léto
vrzali dueto.
14





7
Cestoval slavný baryton
půlnoční tramvají na Výtoň.
Cestoval slavný tenor
do Mokropes a Všenor.
Cestoval slavný bas
bůhvíkam v tentýž čas.
Zkrátka už bylo po všem,
altka dala jim košem.
Dala jim všem třem košem.
3, 4, 5 Baryton, tenor, bas a alt, to jsou původně názvy pro polohy
mužských a ženských hlasů. Tady jsou ta slova použita trochu jinak,
totiž jako zkrácená vyjádření pro osoby, které mají tu či onu hlasovou
polohu. Tak např. baryton je tady ve zkratce muž, který má polohu hlasu
zvanou baryton, altka je žena, která má polohu hlasu alt, atd. Abyste
nemuseli hledat v jiných knihách nebo na internetu, ocituji vám stručně,
co o polohách lidských hlasů říká internetová encyklopedie WIKIPEDIA (ta
se vám bude i v budoucnu hodit docela často při studiu nejrůznějších věcí
a oborů):
Soprán: nejvyšší ženský a dětský hlas, v rozsahu asi c¹ až a².
Mezzosoprán [čti mecosoprán] je ženský nebo chlapecký hlas, hlubší soprán,
s plnějším tónem v poloze mezi sopránem a altem.
Alt: buď hluboký hlas ženský nebo chlapecký, jehož rozsah je e až f², někdy
i větší. Hluboký alt nazýváme kontraalt.
Tenor: vysoký mužský hlas s rozsahem asi c až a¹ (někdy až c²). Vysoký tenor
se nazývá kontratenor.
Baryton: mužský hlas střední polohy mezi tenorem a basem, rozsah G až g¹.
Basbaryton je speciální mezistupeň mezi basem a barytonem, rozsah F až g¹.
Bas je hluboký mužský hlas s rozsahem přibližně E až e¹ nebo f¹.
Je užitečné tyto termíny znát? Pro většinu z nás asi ano. Dokážete
odhadnout, jakou hlasovou polohu ten který člověk má? Učitelé hudební
výchovy vám jistě rádi vaše odhady upřesní.
8
15





Dlouhý letní den
nemá za lubem
ani mráček, ani kapku,
ani červa v letním jabku,
dlouhý letní den.
Rybízový džem,
ten nám chutná všem,
do oblak se večer vkrádá
červánková marmeláda,
rybízový džem.
9
16





10
Dneska ne a ne usnout,
nevyhovuje mi žádná poloha.
A tak si vymýšlím vláčnou a vkusnou
ukolébavku pro nás pro oba.
V ukolébavce, místo oveček,
počítám vagony vláčku,
vagon má osm koleček.
Těším se na zatáčku.
Dívám se z okna a zívám.
Krajina vůkol mě zajímá.
Nechci jet nikam jinam
s nevyspalýma očima.
Nikam jinam než do snů.
Jakmile se tam octnu,
ze spaní pošlu ti psaní
s návodem k usínání.
Dneska ne a ne usnout,
nevyhovuje mi žádná poloha.
A tak si vymýšlím vláčnou a vkusnou
ukolébavku pro nás pro oba.
17





Dole v katakombách
vypadla mi plomba,
plomba v katakombách
udělala bác.
Dole v katakombách
vypadla mi plomba,
uslyšel to Tonda,
povídá: už zas?
Promiň mi to, Tondo,
že tu dělám bác,
dohraj si to rondo
a ty, katakombo,
spi a vem tě ďas!
11
12
Ema má tetu,
teta dietu,
teta dietu
a Ema tetu má.
A Ema tetu má
a teta tě tu má
a teta tě tu má,
má Emo.
A tak tu Ema s tetou,
ačkoli ještě dítě,
ačkoli ještě dítě,
v jídle
se nípe.
A tak tu Ema s tetou
a ta teta s dietou
v jídle
se nípou
pipetou.
18





3, 4, 5 Napište verše, které budou inspirovány kteroukoli básní v této nebo i v jiné
knize. Vezmeme si teď na paškál báseň (a také píseň) Ema má tetu. Připomeňme, že
parodie je přetvoření původního obsahu do nového obsahu, zpravidla směšného.
Originální dílo se vlastně parodií zobrazí v pokřiveném zrcadle. Pokřivit zrcadlo lze
ovšem mnoha způsoby. Pokřivitel na něco v původním textu naráží, zdůrazňuje
jeho vady anebo naopak záměrně dělá vše přehnaně dokonale až po jisté záměrné
zkřečovatění. Klíčem k pokřivení zrcadla může být ledacos, třeba výměna některého
výrazu v původním textu za jeho opak.
C) Ema má strýce
až v Americe.
Má slavné jméno:
Strýček Sam.
Strýc Sam má maso,
tak jako Ema,
však tolik masa co Sam,
to Ema nemá, to nemá.
4, 5 Parodii pomohla jak slavná věta Ema má maso z čítanek pro první třídu, tak
historický fakt, že skutečný Strýček Sam obchodoval s masem za britsko-americké
války v roce 1812.
5 Napadají vás další opaky či protipóly tety? Opak totiž nemusí být jen jeden.
Co třeba neteř?
D) Ema má neteř,
ta neteř má bratra,
který je Emin synovec.
Manžel té Emy se jmenuje Franta
a je to synovcův jmenovec.
2, 3 Namalujte si obrázek s kolečky
a šipkami, ze kterého bude patrné
co znamenají pojmy teta, strýc, neteř,
synovec, sestřenice, bratranec, švagr,
švagrová, snacha, zeť, tchýně, tchán,
pratchýně, pratchán.
4, 5 A otázka pro pokročilé: Znáte-li některý cizí jazyk, uvažte, zda jsou v něm rodinné
role pojmenovány podobně, nebo jinak než v češtině.
Ema má tetu,
teta dietu,
teta dietu
a Ema tetu má.
A Ema tetu má
a teta tě tu má
a teta tě tu má,
má Emo.
A tak tu Ema s tetou,
ačkoli ještě dítě,
ačkoli ještě dítě,
v jídle
se nípe.
A tak tu Ema s tetou
a ta teta s dietou
v jídle
se nípou
pipetou.
19





Filip hrozně líný je,
neví, co jsou pinie.
Neví, co jsou Filipíny,
on je zkrátka děsně líný.
Filip hrozně líný je,
neví, kde je Indie.
Kdyby Filip nebyl líný,
navštívil by Filipíny.
Kdyby nebyl takhle tlustý,
navštívil by aspoň Ústí.
Pak by sezval diváky
na barevné diáky.
Hraje tele
na ukulele,
lká ukulele,
tele se směje.
Tele se směje
na celé kolo
a na terase
tleská mu prase.
Tele se směje,
sele si vejská,
všem je vesele
krom jednoho pejska.
13
14
20





Charisma, charisma,
vyhrála ho babizna,
vyhrála ho
v tombole,
teď už není ohyzdná.
Charisma, charisma,
v tom se nikdo nevyzná,
kdo ho má,
ten ho má,
kdo ho nemá, ten ho nemá.
Charisma, charisma,
vyhrála ho v tombole
babizna ohyzdná.
Olé, olé, olé!
15
21





Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém
obchodě společnosti eReading.






       

internetové knihkupectví - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s.