načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: U mne je vždy otevřeno -- V rozhovoru s Antoniem Spadarem SJ - papež František; Antonio Spadaro

U mne je vždy otevřeno -- V rozhovoru s Antoniem Spadarem SJ

Elektronická kniha: U mne je vždy otevřeno -- V rozhovoru s Antoniem Spadarem SJ
Autor: ;

Rozhovor, který na podzim 2013 vedl s papežem Františkem jeho spolubratr a redaktor známého italského čtrnáctideníku Civiltà Cattolica P. Antonio Spadaro SJ. Díky četbě jejich rozhovoru ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  110
+
-
3,7
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Paulínky
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 162
Rozměr: 18 cm
Vydání: 1. vyd.
Spolupracovali: z italského originálu ... přeložili Milan Glaser a Anna Mátiková
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-745-0134-0
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Rozhovor italského jezuity A. Spadara s papežem Františkem. Tématem rozhovoru je např. církev, jezuité, papežův život, modlitba, hledání Boha apod.

Popis nakladatele

Rozhovor, který na podzim 2013 vedl s papežem Františkem jeho spolubratr a redaktor známého italského čtrnáctideníku Civiltà Cattolica P. Antonio Spadaro SJ. Díky četbě jejich rozhovoru se čtenáři otevře v celé šíři vize papeže Františka o světě, ve kterém žije on i my, a také jeho „obyčejná“ lidská stránka.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
papež František; Antonio Spadaro - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Děkujeme Vám za nákup této e-knihy. Jsme rádi, že můžeme touto cestou přinášet dobré zprávy do světa digitálních médií.

Jestliže se Vám podařilo dokument stáhnout znějakého webu bez placení, tak si jej, prosím, pořiďte ještě jednou, férově, na našich webových stránkách http:// www.paulinky.cz/obchod/eknihy. Může se Vám zdát, že je to zbytečné a že chceme na e-knihách vydělávat. I vydání e-knihy nás něco stojí, zejm. autorská práva, překlad a redakční práci. Vaše platby nám takumožňují vydávání dalších elektronických titulů.

Nakladatelství Paulínky

www.paulinky.cz

PAPEŽ FRANTIŠEK

U mne je vždy otevřeno

Rozhovor, který vedl P. Antonio Spadaro SJ

s papežem Františkem

Photographs © L’Osservatore Romano

© 2013 RCS Libri S.p.A., Milano

© Nakladatelství PAULÍNKY, 2014

Petrská 9, 110 00 PRAHA 1

Tel.: 222 311 206

E-mail: paulinky@paulinky.cz

www.paulinky.cz

ISBN 978-80-7450-134-0 (Tištěná kniha)

ISBN 978-80-7450-150- 0 (PDF)

ISBN 978-80-7450-151-7 (ePub)

ISBN 978-80-7450-152-4 (Kindle/mobi)

Od 19. září 2013, kdy byl v časopise La CiviltàCattolica a v dalších jezuitských časopisech v patnácti různých zemích publikován rozhovor s papežem Františkem, se můj život nějak změnil. Nehledě na mediální lavinu, kterou jsem zvládal jen s velkou námahou, bych chtěl zdůraznit jednu skutečnost: Elektronickou i běžnou poštou, na Twitteru, v sms zprávách, v telefonátech či v komentářích na mém facebookovém profilu jsemdostal víc než tisíc ohlasů nejen od přátel, ale i od různých lidí z celého světa, kteří mi sdělovali – někteří ve 140znacích, jiní v delších textech –, jak prožívali tento rozhovor.

Musím upřímně připustit, že jsem to nečekal, a to, co jsem zažil, překonalo mé schopnostivnitřního zpracování. Mnozí lidé byli dojati. Někteří před lety opustili církev, někteří dokonce i kněžství. Jiní se označovali za agnostiky a po přečtení tohotorozhovoru mi napsali o své touze přečíst si evangelium. Někteří si kvůli papežově „otevřenosti“ dělali starosti, jiní naopak děkovali za sílu, kterou jim vlilapapežova slova. Především jsem však obdržel mnoho vzkazů

O knize


6

od trpících lidí, kteří pocítili naději. Když se jeden

novinář o tomto rozhovoru vyjádřil jako o úžasné

bombě, pocítil jsem potřebu hned reagovat: „Ne! Byl

to hluboký duchovní zážitek.“

***

Jednou jsem v jistém televizním rozhovoru shu

morem poznamenal: „Byl to tak silný zážitek, že bych

o tom mohl napsat knihu.“ Od té chvíle mě mnozípo

vzbuzovali, abych to vážně udělal, a to rychle. Tato

kniha je ovocem oněch povzbudivých slov. Obsahuje

text rozhovoru, v němž byly opraveny některé tiskové

chyby. Ve skutečnosti však chce čtenářům poskytnout

příležitost k tomu, aby se mohli k rozhovorupozorně

ji vrátit a ještě hlouběji nahlédnout do jeho obsahu.

Zkusím to vysvětlit. Dělat interview s papežemFran

tiškem je takřka nemožné. Jeho originální odpovědi

jsou jen zřídka krátkými větami, které by odpovídaly

na konkrétní otázku. Papež je výbušný, milujedia

log, rád otevírá dveře i okna a opět se vrací k tomu,

co již řekl, ale především rád diskutuje a vzpomíná

na své osobní zážitky. V rozhovoru s ním nikdyne

chybí odkazy na konkrétní zkušenosti. Dovede psát

abstraktněji, ale když s někým rozmlouvá, pakneu

važuje v abstraktních pojmech, ale jeho rozhovor je

reflexí a sdílením prožité zkušenosti. Takový jeales

poň můj zážitek z našich tří odpoledních rozhovorů.


7

Ta verze rozhovoru, která byla publikována, je tedy spolehlivým, papežem revidovaným a organickým shrnutím dialogu, jenž pro mne zůstává nevyčerpatelným zdrojem informací a podnětů. Z různých důvodů se všechny nedostaly dokonečného textu, a to zvláště proto, aby se příliš nehromadily opakované informace, anekdoty, gesta, výrazy...Publikované interview obsahuje pouze jistou část informací. Upřednostnil jsem narativní styl právě proto, abych je mohl do textu zahrnout. Nicméně další prvky zůstaly vynechány. Vynechány byly též specifické odkazy na promluvy, homilie a texty, které Jorge Mario Bergoglio napsal jako jezuitský kněz či jako kardinál arcibiskup v Buenos Aires.

Nyní jsem se v této definitivní podobě snažilformou komentáře sesbírat všechno, co bylo vynecháno, abych ještě lépe objasnil obsah rozhovorů, a to nejen z kulturního a pastoračního hlediska, ale také zhlediska lidského a životopisného. Papež tyto shrnující pasáže autorizoval. Připojil jsem též jistý druh„zákulisních“ informací o rozhovoru. Dále nabízím jakýsi výklad slov papeže Františka ve světle bohatéhodědictví textů, které předcházely jeho zvolení, ale i jeho papežských proslovů. Přesvědčil jsem se, že tento způsob může prospět lepšímu pochopení toho, copaež říká, a to zvláště některých kontroverzních částí, nebo těch pasáží, které odkazují na skutečnosti, které čtenář nemusí nutně znát.

***

Toto interview je svým způsobem malý zázrak.Zrodilo se z nápadu požádat papeže o rozhovor, s nímž přišli redaktoři jezuitských kulturních časopisů vEvropě, v Chile a ve Venezuele. Pak jsme k iniciativě přizvali také náš časopis ze Spojených států, protože jsem se dozvěděl, že tamní redakční tým také chtělpaeži zaslat několik písemných otázek a uvažoval, jak by to mohl udělat. Byl to tedy projekt, v němž už nešlo pouze o interview, ale také o jeho rychlý překlad do různých jazyků, aby mohlo být publikováno současně v šestnácti časopisech.

K tomu došlo 19. září 2013 v 17 hodin(římského času). Zázrakem byla bezpochyby domluva všech zmíněných časopisů po celé zeměkouli. Ale také fakt, že nedošlo k žádným „leaks“, k žádnýmpředčasným únikům informací, které by byly přece možné a dokonce velmi snadné vzhledem ke složitosti celé operace, do níž byly zapojeny celé redaktorské,překladatelské a technické týmy.

Popravdě řečeno dozvěděli jsme se, že jistémuvelkému deníku se podařilo získat kompletní text zhruba osm hodin před jeho oficiálním publikováním. Z úcty k papeži však dodržel embargo až do 17. hodiny. I to je snad zázrak, že se nějaký deník dokáže vzdáttakového mediálního sousta.

9

***

Od svého založení v roce 1850 časopis La Civiltà

Cattolica stále udržuje úzké vztahy s Apoštolským

stolcem, ale nyní je to poprvé, co publikuje interview

s papežem. My jezuitští redaktoři – náš redakční

tým tvoří odjakživa výhradně jezuité – máme z toho

radost. Z mé strany se prostřednictvím této knihydě

lím se čtenáři o jednu konkrétní zkušenost a činím

to s vděčností člověka, jenž díky četným vzkazům od

mnoha lidí prožívá čas milosti.

P. Antonio Spadaro SJ,

šéfredaktor La Civiltà Cattolica,

@antoniospadaro

Je pondělí 19. srpna 2013. Papež František se se mnou domluvil na desátou hodinu v Doměsvaté Marty. Po otci jsem zdědil potřebu chodit všude dřív. Lidé, kteří mě přijímají, mě usazují v salonku. Nečekám dlouho, stačím si jen připomenout, jak v Lisabonu na setkání šéfredaktorů časopisůTovaryšstva Ježíšova vznikl návrh společně publikovat interview s papežem. Diskutoval jsem s dalšímišéfredaktory a navrhl pár otázek, které by vyjadřovaly zájmy všech. Po několika minutách mě vedou kvýtahu. Když z něho vystupuji, papež mě už očekává. Mám příjemný dojem, že nemusím překračovat žádné bariéry.

Vstupuji do jeho pracovny a papež mi nabízíkřeslo. Sám si sedá na vyšší a tvrdší židli kvůli problémům se zády. Prostředí je jednoduché, strohé. Pracovní prostor na psacím stole je malý. Zaráží mě prostota nejenom zařízení, ale také předmětů. Je tu pár knih, papíry, pár upomínkových věcí. Mezi nimi obrazsvatého Františka, socha Naší Paní z Luján – patronky

Dům svaté Marty, pondělí 19. srpna 2013, 9:50


11

Argentiny, kříž a socha spícího svatého Josefa,velmi podobná té, kterou jsem viděl v jeho rektorském

a provinciálském pokoji v Colegio Máximo v San

Miguel. Bergogliovu spiritualitu netvoří„harmonizované energie“, jak by to on vyjádřil, nýbrž lidské tváře:

Kristus, svatý František, svatý Josef, Maria.

Papež mne přijímá s úsměvem, který jižmnohokrát obletěl svět a otevírá lidská srdce. Začínáme mluvit o různých věcech, ale především o jeho cestě do Brazílie. Papež ji považuje za opravdovou milost. Ptám se, zda si odpočal. Říká mi, že ano, je mu dobře, ale hned pokračuje, že Světové dny mládeže pro něho byly určitým tajemstvím. Říká mi, že nebyl zvyklý mluvit k tolika lidem: „Umím mluvit k jednotlivcům, ke každému zvlášť, a vstupovat osobně do kontaktu s tím, koho mám před sebou. Nejsem zvyklý na masy.“ Říkám mu, že je to opravdu vidět a právě tovšechny oslovuje. Když je mezi lidmi, je vidět, že jeho oči spočívají na jednotlivcích. Televizní kamery to potom přenášejí a všichni mohou vidět, jak se cítí svobodný v přímém, alespoň očním kontaktu s tím, koho má před sebou.

Moje slova ho těší, je rád, že může zůstat tím, kým je, a nemusí měnit svůj obvyklý způsob komunikace s druhými – ani když má před sebou miliony lidí, jako tomu bylo na pláži Copacabana. Ještě než zapnudiktafon, hovoříme také o jiném. V souvislosti s jednou mou publikací mi říká, že ze současných francouzských myslitelů má nejraději Henriho de Lubaca a Michela de Certeau. Říkám mu i něco osobnějšího.

I on mluví o sobě a zejména o svém zvolení naPetrův stolec. Říká mi, že když si ve středu 13. března u oběda začal uvědomovat, že by mohl být zvolen,pocítil, jak na něho sestupuje hluboký a nevysvětlitelný pokoj, vnitřní útěcha a zároveň totální tma, hluboká temnota prostupující vše ostatní. A tyto pocity jejprovázely až do zvolení.

Rád bych s ním takto důvěrně mluvil celé hodiny, ale vytahuji papíry s otázkami, které jsem sipřipravil, a zapínám diktafon. Nejprve mu děkuji jménem všech šéfredaktorů jezuitských časopisů, které budou tento rozhovor publikovat. Krátce před audiencí,kterou poskytl jezuitům z La Civiltà Cattolica 14. června 2013, mi papež řekl, jak je pro něho obtížnéposkytovat rozhovory. Chce mít raději čas na přemýšlení, než odpoví, a správná odpověď ho napadne až po té, kterou už dal: „Nepoznával jsem sám sebe, když jsem během zpátečního letu z Ria de Janeiro odpovídalnovinářům na jejich otázky.“ Během našeho rozhovoru papež několikrát klidně přerušil svoji odpověď, aby ještě něco doplnil k předchozí otázce. Rozhovor spaežem Františkem je jako nějaký vulkanický proud myšlenek, které na sebe navazují. Dokonce i během psaní svých poznámek mám nepříjemný dojem, že přerušuji spontánní dialog. Je zřejmé, že papežFrantišek je zvyklý spíš konverzovat než přednášet.

13

Interview s papežem Františkem

Rozmlouvat z očí do očí s papežem Františkem

je duchovní zážitek. Když jsem s ním pobýval

delší dobu, měl jsem dojem, že vidím člověka

hluboce ponořeného v Bohu. Jeden jeho přítel,

Luis Palau, světově známá vůdčí osobnostevan

gelikálních křesťanů, o něm jednou řekl: „Když

jsi s Bergogliem, máš dojem, že se osobně zná

s Bohem Otcem.“ Je to tak. Člověk především

cítí, že má před sebou svobodného člověka,člo

věka, jenž disponuje duchovní svobodou, která

se však plně účastní života, životních událostí

i citů. Je to vyrovnaný člověk, který se cítí dobře

ve své kůži.

Jorge Mario Bergoglio má úžasný smysl pro

humor, ale také smysl pro vážnost života a to

ho činí střídmým, avšak ne ponurým. Ječlově

kem, jenž je velmi pozorný k těm, které má před

sebou, a dovede se ponořit do jejich příběhů.

Jeho lidství je opravdový „klidný chaos“. Nelze

k němu přistupovat, jak velí úzus při formálním

rozhovoru. A tak (nejsem schopen si vybavit

jak a proč) jsem mu vyprávěl o svých rodičích,

kteří se jmenují Grazia a Santi. Moc mi za todě

koval. On mi zas vyprávěl o své babičce Rose,

o rodinných procházkách, o kině... Všechno při

vypnutém diktafonu, samozřejmě. Vůbec se mi nechtělo jej zapínat, jako by to zmáčknutídigitálního tlačítka omezovalo podstatu rozhovoru, jenž byl do toho okamžiku soukromým.

Měl jsem před sebou papír a pero. Začal jsem si i dělat poznámky. Ani to netrvalo dlouho. Ten bílý papír, který se plnil mými čmáranicemi, se stával jakousi bariérou, jakýmsi filtremplynulého a ladného rozhovoru. Záhy jsem se rozhodl odložit pero a rozmlouvat s ním svobodně. To ostatní zvládne diktafon. A rozhovor probíhal plynule. Jistě i jezuitská formace nás navícvybavila společným slovníkem.

Papež mi jasně řekl, že se nemám bát ozvat, kdybych slyšel něco nejasné, nebo něco, s čím nelze souhlasit. Určitě jsem tam nebyl proto, abych oponoval papeži, ale jeho pobídkaprozrazovala chuť na upřímný a otevřený rozhovor. Přesvědčil mě o tom jeden detail: skutečnost, že má rád Henriho de Lubaca a Michela deCertaua. Věděl jsem o de Lubacovi, kterého často cituje. Nevěděl jsem o de Certauovi. Oba jsou jezuité, kteří byli blízkými přáteli. De Certau se v roce 1950 stal jezuitou též proto, že jejinspirovalo de Lubacovo myšlení, s nímž se hluboce ztotožňoval. Nicméně v roce 1971 se de Lubac radikálně odvrátil od svého žáka. Skutečnost, že papež František je nyní cituje spolu, vedle sebe, na mě působí jako znamení toho, že jeho

myšlení je otevřeno konfliktu a odlišnýmnázorům, které nejsou nutně usmířeny.

Bergoglio se tomuto způsobu naučil uždávno. Když 19. září 2006 v Colegio San Cayetano

de Liniers zakončoval XII. dny sociálnípastorace, řekl: „Tou největší hrozbou, tou nejhorší

nemocí je homogenizace myšlení, intelektuální

autismus, pocit, jenž mě vede k tomu, abych na

věci nahlížel ve své vlastní bublině. Proto jedůležité podporovat různost a dialog.“ Na srdci mu

však leží také jednota rozdílů, fakt, že mohou

žít společně, a proto si vymyslel tento obraz:

mnohostěn, „který je jednotou všechjednotlivostí, přičemž v této jednotě uchovává jejich

originalitu“

1

.

Cítím se tedy velmi dobře. Nicméně, jasně

zde vnímám jistý paradox. „Vím“, že mám před

sebou papeže, vnímám jeho autoritu, alenecítím v jeho vystupování žádnou odtažitost. Jeho

autorita není doprovázena posvátnýmodstuem, ale blízkou vstřícností, je to ta cercanía

2

,

na které mu tolik záleží. 1 J. M. Bergoglio: Noi come cittadini. Noi come popolo. Verso un bicentenario in giustizia e solidarietà 2010–2016 [My jako občané. My jako národ. K dvoustému výročí ve spravedlnosti a solidaritě]. Milano – Città del Vaticano, Jaca Book – Libreria Editrice Vaticana 2013, s. 68. 2 Blízkost – pozn. překl.

***

V jisté chvíli jsem však měl pocit, jako bych

seděl na nějaké sopce. Řekl jsem to papeži

a myslím, že dělal, jako by to neslyšel. Papež je

snílek. Ne však v tom smyslu, že by věřil snům,

jak je běžně chápeme. Věří touhám, to ano. Je

však mužem příliš praktickým a realistickým na

to, aby se nechal unášet vágními sny,nostalgickými vzpomínkami, nebo tím, co sám definoval

jako „proustovská mlhovina“. Věří však ve sny

chápané jako místo setkání s Bohem, tak jak jsou

chápány v Bibli. Odsud čerpá svou sílu. Není to

náhoda, že papež má na svém psacím stole před

sebou sochu spícího svatého Josefa. Jinoupodobnou sochu má dokonce na stole předdveřmi do svého pokoje. Tato soška představuje sen,

v němž anděl říká Josefovi: „Neboj se k sobě vzít

svou manželku Marii“ (srov. Mt 1,20)

3

. Připadá

mi, že právě toto je nejlepší obraz jeho působení

a jeho služby: Josefův sen a jeho následná„neochvějná poslušnost“

4

tomuto snu.

„Neboj se...“ – právě tato vnitřní jistota ho

jistě musela doprovázet při jeho accepto, které 3 Srov. J. M. Bergoglio: Otevřená mysl, věřící srdce. Praha, Paulínky 2013, s. 48. 4 J. M. Bergoglio: È l‘amore che apre gli occhi [To láska otevírá oči]. Milano, Rizzoli 2013.

bylo plné útěchy, ale i pocitu temnoty ohledně

budoucnosti, jak mi to sám řekl. Od té chvíle se

všechno pro něj stalo překvapením, jak tomu

bylo u svatého Josefa. „To Pán zaplňujenáměstí,“ řekl mi v jedné chvíli rozhovoru, „jak v Riu,

tak i v Římě. A všechno je pro mnepřekvapením. Jsem překvapen i sám ze sebe,“ vyslovil se.

V lidech se vzbudila jistá „sympatie“, která je ve

skutečnosti něčím mnohem hlubším. Jde o tu

sympatii, o níž mluví Abraham Joshua Heschel

– o sympatii k prorokovi, jenž uvádí svůj život

do souladu s Božím slovem, přičemž oslovuje

cítění těch, kteří mu naslouchají.

5

Svatý Josef je též symbolem životnízkušenosti poznamenané „pěstounstvím“. Na slavnost tohoto světce 19. března, při mši slavené

u příležitosti začátku své petrovské služby,

František řekl, že vnímá svůj specifický úkol být

„pěstounem“ právě jako svatý Josef, a tedy chce

žít „v neustálé vnímavosti vůči Bohu aotevřenosti znamením“, ve schopnosti „realisticky číst

události“, být „pozorný k tomu, co násobklouje“, „činit moudrá rozhodnutí“. A proBergoglia být pozorným znamená vědět, že „Bůh nás

vždycky překvapí“. Bergoglio se ptá: „Nechávám 5 A. J. Heschel: Il messaggio dei profeti [Poselství proroků]. Řím, Borla 1981, s. 116.

se Bohem překvapit, jak to učinila Maria, anebo

se uzavírám ve svých jistotách – v jistotáchmateriálních, intelektuálních, ideologických, vjistotách svých vlastních plánů?“

6

Ještě při vypnutém mikrofonu říkám papeži

Františkovi, že mnohé z jeho gest mipřipomínají papeže Marcela II. (1501–1555), papeže,

kterého měl obzvláště rád svatý Ignác. Jehovelmi krátký pontifikát, který z důvodu papežovy

předčasné smrti trval méně než měsíc, náhle

vzbudil mnohé naděje na reformu církve. Dnes

se na něj vzpomíná také proto, že Palestrina,významný hudebník té doby, pro něj zkomponoval

jednu z nejvznešenějších polyfonních skladeb,

takzvanou Missa Papae Marcelli

7

. Mám s sebou

některé z oficiálních dopisů, které Tovaryšstvo

Ježíšovo napsalo o tomto papeži. Pročítám mu

některé úryvky o tom, jak papež Marcel hned

po svém zvolení „zakázal projevy radostiobvyklé v Andělském hradu a v ostatníchprostorách a nařídil, aby se peníze, které se obvykle

utratí při těchto slavnostech, daly chudým a na 6 Homilie Svatého otce Františka na náměstí Sv. Petra, neděle 13. října 2013. Všechny promluvy a homilie papeže Františka citované v této knize lze dohledat na stránkách Svatého stolce www.vatican.va. (V této publikaci se kvůli jednotnému stylu neodvoláváme na již existující české překlady, ale překládáme přímo z originálu – pozn. překl.) 7 Mše pro papeže Marcela – pozn. překl.

19

dobročinná díla“. A též o tom, že papež Marcel

„chodíval do chrámu svatého Petra a do kaple

svého paláce vždy raději pěšky než nanosít

kách“. Snažím se pochopit, zda je to pravda, zda

se ztotožňuje s touto paralelou. „Jeho pontifikát

trval pouze měsíc,“ je jediná poznámkapape

že Františka, jenž se při těchto slovech usmívá,

„a pak nastoupil kardinál Carafa.“ Je třebapo

znamenat, že kardinál Gian Pietro Carafa, jenž si

zvolil jméno Pavel IV., je často připomínán jako

ten, kdo rozšířil pravomoci inkvizice a v roce

1559 zveřejnil první „Seznam zakázaných knih“

– Index librorum prohibitorum. Kdo je Jorge Mario Bergoglio?

Mám připravenou otázku, ale rozhoduji senedržet se daného schématu a ptám se bez obalu: „Kdo je Jorge Mario Bergoglio?“ Papež se na mě mlčky dívá. Ptám se, zda je ta otázka přípustná... Naznačuje mi, že ji přijímá, a říká: „Nevím, jaká definice by bylanejsprávnější... Jsem hříšník. To je ta nejlepší definice. A není to jen fráze či úsloví. Jsem hříšník.“

Papež přemýšlí dál, zamyšlený, jako kdyby tuto otázku nečekal a musel si to lépe rozmyslet.

„Ano, snad mohu říct, že jsem trochu vychytralý, umím si poradit, ale je také pravda, že jsem poněkud naivní. Ano, ovšem nejlepší syntézou, která vychází nejvíce z mého nitra a kterou cítím jakonejpravdivější, je právě tato: Jsem hříšník, na kterého shlédl Pán.“ A opakuje: „Jsem tím, na koho shlédl Pán. Své motto Miserando atque eligendo jsem pro sebe vždyckypociťoval jako velice přiléhavé.“ Motto papeže Františka pochází z homilií svatého Bedy Ctihodného, který

I


21

komentuje evangelní příběh o povolání svatéhoMatouše (Mt 9,9) a píše: „Ježíš uviděl celníka, podíval se

na něho se slitováním a vyvolil si ho; řekl mu »Pojď za

mnou!«“

A dodává: „Zdá se mi, že latinské gerundiummiserando

1

se nedá přeložit ani do italštiny, ani do

španělštiny. Rád bych je překládal jiným,neexistujícím gerundiem: misericordiando

2

.“

Papež František pokračuje ve svém přemýšlení a najednou přeskakuje jinam, čemuž v té chvílinerozumím: „Já Řím neznám. Znám málo míst. Mezi nimi baziliku Santa Maria Maggiore, kam jsem vždycky chodil.“ Směji se a říkám: „To jsme všichni dobřepochopili, Svatý otče.“ „Ano,“ pokračuje papež, „znám Santa Maria Maggiore, Svatého Petra... ale když jsem přijížděl do Říma, vždycky jsem bydlel na Via della Scrofa, odkud jsem často navštěvoval kostel San Luigi dei Francesi a tam jsem rozjímal nad obrazemPovolání svatého Matouše od Caravaggia.“ Začínám chápat, kam papež míří.

„Ten Ježíšův prst namířený ... na Matouše. Tak se cítím já. Jako Matouš.“ Najednou jako by papež našel ten obraz sebe sama, který hledal: „Ne, mne ne! Ne, tyhle peníze jsou moje!“ ... Ano, to jsem já: hříšník, 1 Lat. misereor – smilovat se, slitovat se – pozn. překl. 2 Gerundium od neexistujícího slovesa misericordiar, které autor odvozuje od podstatného jména misericordia – milosrdenství – pozn. překl. na kterého pohlédl Pán. A to jsem také řekl, když se mne zeptali, zda přijímám své zvolení papežem.“ Pak papež šeptá: „Peccator sum, sed super misericordia et infinita patientia Domini nostri Iesu Christi confisus et in spiritu penitantiae accepto.“

3

Proč jste se stal jezuitou?

Chápu, že tato formule přijetí papežské volby je pro papeže Františka také průkazem totožnosti.Nebylo co dodat. Pokračuji tedy otázkou, kterou jsem měl připravenou jako první: „Svatý otče, co vásvedlo ke vstupu do Tovaryšstva Ježíšova? Co vás zaujalo na jezuitském řádu?“

„Chtěl jsem něco víc. Ale nevěděl jsem co. Vstoupil jsem do semináře. Líbili se mi dominikáni a měl jsem mezi nimi přátele. Potom jsem však zvolil Tovaryšstvo, které jsem znal dobře, protože seminář byl svěřen jezuitům. Na Tovaryšstvu mě oslovily tři věci:misijní zaměření, společenství a disciplína. To je zvláštní, protože jsem od narození neukázněný, vskutku odnarození. Ale jejich kázeň, jejich způsob rozvržení času mě velice oslovil. 3 „Jsem hříšník, ale z milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista důvěřuji a s kajícím duchem přijímám“ – pozn. překl.

A potom další, pro mě velmi zásadní věc jespolečenství. Vždycky jsem vyhledával společenství. Nepředstavoval jsem si, že budu osamocenýmknězem, potřebuji společenství. A proto jsem tady, v Domě svaté Marty. Když jsem byl zvolen, bydlel jsem podle losování v pokoji 207. Ten, kde jsme nyní, byl pokoj pro hosty. Zvolil jsem si tentopokoj číslo 201, protože když jsem se ujal papežského apartmá, pocítil jsem v sobě zřetelné »ne«.Papežské apartmá v apoštolském paláci není luxusní. Je starobylé, vkusné a velké, nikoliv luxusní. Ale v konečném důsledku je jako takový převrácený trychtýř. Je velké a prostorné, ale vchod je opravdu těsný. Vstupuje se tam po jednom a já bez lidínemohu žít. Potřebuji žít svůj život spolu s druhými.“ Jak papež mluví o misijním zaměření a ospolečenství, přicházejí mi na mysl dokumenty Tovaryšstva Ježíšova, ve kterých je řeč o „misijním společenství“ a které v jeho slovech nacházím. Co pro jezuitu znamená být papežem?

Chci pokračovat tímto směrem, zmiňuji fakt, že je prvním jezuitou, který byl zvolen římským biskupem, a kladu papeži otázku: „Jak chápete službu všeobecné církvi, ke které jste byl povolán, ve světle ignaciánské spirituality? Co znamená pro jezuitu být papežem?



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist