načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Ty záhadné kruhy v obilí - Kamil Sikora

Ty záhadné kruhy v obilí

Elektronická kniha: Ty záhadné kruhy v obilí
Autor:

Sci-fi novela z blízkého i vzdáleného vesmíru, upřesňující vznik naší civilizace. Přečtení vřele doporučuje naprostá většina z pěti miliard mimozemšťanů a současně nikdo ze ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  99
+
-
3,3
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Kamil Sikora
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 262
Rozměr: 21 cm
Vydání: 1. vyd.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-745-3406-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Sci-fi novela z blízkého i vzdáleného vesmíru, upřesňující vznik naší civilizace. Přečtení vřele doporučuje naprostá většina z pěti miliard mimozemšťanů a současně nikdo ze Svědků Jehovových.

Zařazeno v kategoriích
Kamil Sikora - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

1

Kapitola první

Sv ědectví Jehovovo

Aby bylo hned od po čátku jasno, pro všechny obyvatele planety Zem ě mám velice nep říjemnou informaci: Žádný B ůh neexistuje! Tedy alespo ň se nejmenuje B ůh, když už to musíte v ědět. Ten Bůh, kterého momentáln ě uctíváte, se ve skute čnosti jmenuje Elvír Bouží a je to opilec a buran nejhrubšího kalibru. To sice při práci Boha a Stvo řitele nevadí, protože se mu to nikdo neopováží vytknout, ale stejn ě je na zvážení, že uctíváte n ěkoho takového. Jenomže ani ten Elvír Bouží není skutečný Bůh a to je problém. Připletl se k tomu v podstat ě náhodou a vy ho te ď za Boha omylem považujete. Zdá se vám, že je v tom hned na úvod p ěkný zmatek? Žádný strach, bude to ješt ě mnohem horší.

Celé tohle nedorozum ění totiž p ůvodn ě zp ůsobil jakýsi mladík jménem Howa, pocházející z planety Té. I jeho otec se jmenoval Howa, matka za svobodna taktéž Howa, zkrátka všichni obyvatelé planety Té byli Howa jako poleno. Tato zajímavost byla zp ůsobena tím, že otec a matka našeho neslavného hrdiny byli sourozenci, stejn ě jako jejich rodi če a rodi če jejich rodi čů . S incestem si na Té problém ned ělali, tak úzkoprsí jste ve Vesmíru jenom vy lidé na planet ě Zemi. A tak se každý další obyvatel jmenoval prost ě Howa a nikomu krom ě Intergalaktické Policie to v žádném p řípad ě nevadilo.

Při narození nejmladšího Howy však došlo poprvé ke zm ěně. Na planetu p řilet ěl úzkoprsý ú ředník z Getonu 32 a za čal procházet jeskyn ě. Hned nato zbrunátn ěl a místo shovívavého: „Jak se ten mali čký jmenuje?“ se při pohledu do virtuální kolíbky rozeřval: „Co to má znamenat, paní Howa? Jak to, že tady máte novorozence, když jste na téhle planet ě všichni z jedné rodiny?“

„Hrun to tak chce,“ ut řela ho zkušen ě paní Howa. „Milujte se a metastázujte, tak se to píše v Dibli. To přece ví každý blbec!“

„Tak to se mýlíte!“ zah římal ú ředník. „Nic takového Hrun netvrdí a Dible to dokonce zakazuje! Vy nevíte, že rodinní p říslušníci spolu nesmí mít potomky?“

„My tady žádné potomky nemáme,“ opá čila prostoduše matka, jelikož měla malou slovní zásobu. „Dokonce ani pavouky tady nemáme. Všechno to hážu do džberu a starej pak z toho d ělá sekanou pro turisty.“

„A co je tohle?“ ukázal ú ředník na kolíbku.

„To je p řece oby čejné dít ě,“ podivila se matka novorozen ěte. „To ani nepoznáte dít ě?“

„Pardon madam, moje chyba,“ pousmál se úředník. „Asi jste úpln ě nerozum ěla slovu potomek, protože tohle je potomek. Takže kdo je?“

„Je Howa!“ opá čila nasran ě matka a odplivla si na jeho novou polobotku.

„Je Howa,“ mumlal si ú ředník. „No jist ě, píšu si a nezapomínám.“

Potom zapsal do protokolu jméno miminka i se spojku p řed jménem, tedy Jehowa a pr ůšvih byl na sv ětě. Tolik tedy k samotnému jménu falešného Boha, abyste se pozd ěji příliš nedivili.

Ale nyní k meritu věci. Skute čný B ůh se jmenuje Hrun a není s ním žádná legrace. Před n ěkolika milióny lety se díky výh ře v loterii vyšvihl mezi intergalaktické zbohatlíky, strašliv ě zpychnul, a dneska vládne celému vesmíru. Mimochodem, je to velice chytrý hlavonožec, dneska už dávno na penzi a poslední roky pravideln ě vede v žeb říčku vesmírné inteligence se svým IQ 1658 bod ů. Má v pronájmu takovou malou slune ční soustavu 3+1 v souhv ězdí Andromeda a v ěnuje se p ěstování Piktus ů, což jsou zpívající rostliny s absolutním hudebním sluchem. O jeho duševní úrovni si v ůbec nem ůžete ud ělat p ředstavu, protože i jeho výkaly jsou na 22 míst ě, s pr ůměrným IQ 286 bod ů, daleko p řed člov ěkem.

Jenomže ne on, nýbrž mladý floutek Jehowa stvo řil člov ěka k obrazu svému a pro trochu té zábavy. Jakmile si ud ělal řidi čák, opustil planetu Té a za čal se věnovat podnikání. Získal n ěkolik planet a rozhodl se na nich založit farmy. Pak už to šlo ráz na ráz a Jehowa se mohl za čít bavit křížením všech forem života. Klonoval je jako divý a zanedlouho se vody i souš zahemžily rozli čnými druhy živo čich ů a vzniklo i n ěkolik druh ů létavc ů. To je ovšem trestný čin, hrát si na Hruna, což mladému Jehowovi z řejm ě nedocházelo, ale ten byl zrovna ve v ěku, kdy je všem tvor ům všechno úpln ě jedno, takže mu to odpustíme.

Z dnešního pohledu je však jasné, že k nějakým těm chybám ohledn ě vývoje jistých forem života na planet ě Zemi přece jen došlo, ale tomu se nevyhne žádné farma ření, zejména když množíte organický blivajs. Ale tou nejv ětší chybou byl zřejm ě vznik druhu Homo Sapiens, který se vyvinul naprostou náhodou. Při klonování opi čák ů Jehowa z rozvernosti p řidal DNA svého v ěč ně podnapilého kolegy Elvíra Boužího, aby mu ud ělal radost. A vyšlo to! Klonované opice za čaly zkoumat okolní sv ět, což je mimochodem ta nejv ětší chyba každé organizované hmoty a dnes se této blbosti říká inteligentní život.

Jenomže Intergalaktické zákony klonování přísn ě zakazují a to je ten problém. Z toho d ůvodu museli Jehowa i Elvír Bouží planetu Zemi opustit, aby neskon čili ve vazb ě. Stvo ření Homo sapiens byla zkrátka velká chyba, vedoucí k dalším chybám, protože z opice nic kloudného vzejít nem ůže. Již brzy se totiž ukázalo, že všichni příslušníci rodu Homo Sapiens jsou od podstaty líní, pitomí a neustále se drbou na intimních místech. Z tohoto pohledu je vznik a rozmnožování dalších entit druh ů Homo Sapiens jevem zcela nežádoucím a doufám, že v budoucnu už k nějakým podobným hloupým chybám nikdy nedojde.

Na záv ěr první kapitoly vám ješt ě slibuji, že popis vzniku života na planet ě Zemi, tak jak je uveden hned v kapitole druhé, je pravdivý, všechny uvedené osoby jsou skute čné a jakákoliv podobnost s historickými událostmi je čist ě úmyslná. Tím se i vysv ětluje jistá podobnost skute čné pravdy o stvo ření života s pomateným pozemským Náboženstvím. Jména jako Jehowa a Bouží jsou sice pravdivá, jejich činy však už ne.

Nad vodami se totiž nevznášel žádný Duch Svatý, jak se píše se v pozemské Bibli Svaté. Jediný kdo se tam vznášel, byl podnapilý Elvír Bouží, když se vracel spole čně s kamarádem Jehowou v létajícím talí ři z pa řby na Saturnu. A když budeme dále sledovat Biblické záznamy Genesis, zjistíme, že následn ě byl ve čer a poté byla noc, čili den První.

5

Nechci se s nikým hádat, ale planeta Zem ě byla v

dob ě vzniku pozemského života už více než miliardu let

stará a dní i nocí zažila nepo čítan ě. Jestli je tím ovšem

mín ěn den, kdy byl na tuto planetu cílen ě zavle čen

inteligentní život z Vesmíru, potom má Bible Svatá

pravdu a klidn ě tomu říkejte den První. Nem ůžete tím nic

pokazit.

Kapitola druhá

Souboj Titán ů

V sou časné dob ě si lidé na planet ě Zemi dost často kladou otázku, pro č jim ti drzí mimozemš ťané neustále d ělají ty záhadné kruhy v obilí. Tento zájem je na míst ě, protože d ělat bezd ůvodn ě jen tak někomu kruhy v obilí je dost divné. Odpov ěď na tuto otázku je p řitom velmi jednoduchá: Líbí se jim to! Když se podíváte na snímky z M ěsíce, uvidíte tam podobné kruhové útvary, které pozemští v ědci myln ě ozna čili za krátery, v čemž se ovšem spletli. Udělali to mimozemš ťané! Prost ě jsou kruhy posedlí, protože jsou sou částí jejich sexuality a tak je všude kreslí, podobn ě jako lidé všude kreslí koso čtverce. Řeknu vám to asi takhle: Kdybyste vy lidé jednou p řilet ěli na nějakou jinou planetu, jist ě by se našel nějaký nedisciplinovaný floutek, který by n ěkde nakreslil koso čtverec a m ěl by z toho strašnou srandu. No a obyvatelé té planety by nechápali pro č. Taková je celá pravda, proto v tom kone čně p řesta ňte hledat n ějaké pitomé poselství.

Jak už bylo nazna čeno, všechno se to odehrálo přesn ě tak, jak se píše v pozemské Bibli, akorát úpln ě jinak. Zem ě byla sice nejprve pustá a prázdná a nad propastnou t ůní tma, to je pravda, ale na ob ěžné dráze Pluta hrály dv ě vysp ělé mimozemské bytosti kostky. Ta poslední v ěta se sice nakonec do Bible nedostala, ale to nic nem ění na tom, že Bible popisuje Stvo ření v podstat ě podle fakt ů. Možná vám to p řijde banální, že život na planet ě Zemi za čal karbanem, ale všechny civilizace vznikaly podobn ě. Život se chce prost ě ší řit a prost ředky, které si vybere, nemusí být vždy tak vznešené, jak si vy Lidé často namlouváte.

„Dv ě st ě šest, Venuše je moje!“ vyk řikl nadšen ě Elvír Bouží a Jehowa si uražen ě odfrknul.

„Poslouchej, kamaráde, nech m ě taky n ěkdy vyhrát,“ za čal ho p řemlouvat, „vždy ť už máš dvakrát víc planet než já. Co budeš d ělat s Venuší, je tam horko a vlhko?“

„P ři h ře se v ěnuji h ře, o výh ře p řemýšlím až po jejím skon čení. T řeba ji prodám, t řeba ne,“ zasmál se Elvír a hodil kostku do kelímku. „Neupejpej se a nabídni si uranový chlebí ček, dneska bude ješt ě veselo! Slune ční soustava na privatizaci nepo čká. Planety jsou dneska tady, zítra zase támhle, však to znáš. Kdo se neumí otá čet, skon čí jako řadový zam ěstnanec.“

„Jsem Ortodoxní Vegetarián Sedmého Dne, jako bys to nev ěděl,“ opá čil nakvašen ě Jehowa. „Krom ě toho, radioaktivní jídlo je moc t ěžké na t řinácterník. K tomu mě vedla už má nebožka matka, dej jí Pán Hrun v ěčnou slávu. A ť jí je vakuum lehké.“

„Hele, kamaráde, tvoje máma není mrtvá,“ vyhrknul překvapen ě Elvír. „To si jen namlouváš! Včera jsem s ní telepaticky rozmlouval a říkala, že se cítí výborn ě.“

„Tak to kecá,“ roz čílil se Jehowa. „Je dávno tuhá! Už by taky jednou mohla p řestat vstávat z hrobu, i když to d ělá jen na té pitomé fluidní úrovni. Vždycky m ě tím strašn ě vyd ěsí!“

„No dob ře, tak te ď si zahrajeme o Mars. Docela by se mi hodil k Jupiteru do série. Snaž se, házíš!“ podal mu kelímek Elvír.

„Jenom dvojka, to je pech,“ zabru čel Jehowa. „Dneska nemám sv ůj den.“

„V hlubokém vesmíru není den,“ opravil ho vtipn ě Elvír. „Existuje jenom čas, kamaráde, to bys už mohl v ědět. Kdybys hodil nulu, nechám ti Slunce, energetika je na vzestupu.“

„To je mi fuk,“ zat řepal kelímkem Jehowa. „Stejn ě hrajeme jenom pro radost. A čí to byl vlastn ě nápad, hrát s tisícihrannou kostkou. Víš, že to s ní neumím.“

„Hele, moc si nest ěžuj!“ ut řel ho Elvír a hodil stop ětku. „To máš za to, že jsi m ě onehda ošidil v kupkách. Než mi to došlo, byl jsem o p ěkných pár planet leh čí!“

„V kupkách se nedá šidit,“ bránil se Jehowa. „Je to čist ě o náhod ě. To ví každý trouba.“

„Ale pouze v případ ě, když neumíš telepaticky měnit obrázky na kartách!“ ukázal na n ěj Elvír chapadlem a Jehowa páskovan ě zrudnul. „Nemysli si že to nevím, proto už s tebou karty nehraju.“

„No tak promi ň. Já si tu velkou privatizaci Slune ční soustavy nevymyslel, ale když už na tom Hrun trval, tak se nedá nic d ělat. Kdo se nesnaží, ten nakonec ostrouhá. Podnikání je podnikání, inteligentní hlavonožec se musí starat, jinak zkamení a skon čí v muzeu,“ za čal mentorovat Jehowa a mával u toho taktéž chapadly, jak bylo v té dob ě ve vyšší spole čnosti obvyklé.

„Tak už nežva ň a házej,“ popohnal ho Elvír. „Te ď hrajeme o Zemi. Sice je to taková nanicovatá planeta, ale lepší než nic!“

„T ři sta dvacet sedm,“ vyk řikl Jehowa. „Zem ě je moje! Kone čně se taky dostanu k n ějakému obchodování s organickou hmotou. Založím si tam farmu!“

„A co ten kyslík v ovzduší,“ zajímal se Elvír. „V tak agresivním prostředí p řece nem ůže žádný normální život delší dobu existovat.“

„To už mám promyšlené! Já p řece nemám v úmyslu tady chovat n ějaké inteligentní formy života. Sta čí mi b ěžný organický život.“

„Na bázi uhlíku?“ podivil se Elvír. „To je p řece trestné! Vždy ť ti ty stáda budou po řád stárnout a nakonec nevyhnuteln ě zem řou! Jak se volný kyslík dostane k uhlíku, tak je pr ůser. Taková forma života na uhlovodíkové bázi nemá v ětších vyhlídek.“

„Já vím,“ podotkl Jehowa. „Zato chutnají mnohem lépe, než jakékoli k řemi čité formy. Ti tví králíci z Vetaxu chutnají jako skelná vata.“

„Ty jsi ale gurmán,“ pochválil ho Elvír. „Je to sice nezákonné, ale doufám že m ě n ěkdy pozveš na biftek?“

„Nejd říve tam musím vyšlechtit n ějaký ten život, bifteky po čkají,“ za čal míchat kostkami Jehowa. „Akorát nevím, jak to celé spustím.“

„Na to si v dnešní dob ě m ůžeš n ěkoho najmout,“ zamyslel se Elvír. „Podáš si inzerát: Hledá se Stvořitel, zkušenosti s plísní vítány a ur čit ě se n ěkdo p řihlásí. Založíš si akciovku a jdeme do toho.“

„Dob ře, ješt ě si to promyslím,“ opá čil Jehowa a hodil kostkou. „Stejn ě mám hromadu času, protože jsem nesmrtelný.“

„Každý je nesmrtelný, tak se nevytahuj,“ ut řel ho Elvír a urovnal ubrus, vyrobený z nanovláken jiných ubrus ů. „Te ď házím já,“ prohlásil a telepaticky vydestiloval dva po řádné poháry vodky. Oba si p řipili a pokra čovali ve h ře.

Chvíli hráli o Saturn, potom o Uran, ale nakonec se pohádali a šli si každý svou cestou. Jenomže velect ěný pan Jehowa, jakožto každý správný podnikatel, nem ěl na svou novou planetu několik milión ů let čas. To se tak někdy semele, když je hodn ě práce. Hospoda řil tehdy na Plutu a obchodoval s minerály, které tehdy dost vynášely. Nakonec se však vrátil a náhle zjistil, že k jakési Evoluci na jeho planet ě Zemi už mezitím došlo. Tak už to prost ě chodí, na nehlídaný pozemek se vždy dostaví n ějaká ta rozpínavá chamra ď. Tehdy se už o sv ůj majetek za čal kone čně zajímat, ale prap ůvod pozemského života vznikl jinak.

Kapitola t řetí

Tato kapitola bude zhruba stejn ě tak nudná jako ty p ředchozí, protože chemie je všechno, jenom ne zábavná. Často se zabývá rozli čnými uhli čitany, křemi čitany a podobnými itany, které mají tendenci se dále nějak slu čovat. To moc dob ře věděl i hlavonožec Jehowa, proto ohledn ě stvo ření života na své planet ě příliš nesp ěchal, jelikož život si vždy najde cesti čku i bez cizí pomoci. Je to zp ůsobeno především prostým faktem, že život je tou neurputn ější slou čeninou ve Vesmíru a ší ří se kde m ůže. Vzniknul kdysi dávno činností hv ězd, které pomocí obrovských tlak ů a teplot vyráb ěly z plazmy všechny možné prvky jako na b ěžícím pásu.

Nakonec ty hv ězdy vybuchly a vytvo řili paradoxn ě další hv ězdy, tentokrát obklopené rozli čným bordelem z onoho prvního výbuchu. Dnes se tomu bordelu říká protoplanetární disk a všichni astronomové to berou strašn ě vážn ě. No a z toho disku pak vznikly planety, na nich samoz řejm ě vlivem gravitace i zvýšená teplota jádra, což vedlo k vzniku sopek a od toho byl už jen krok, aby se r ůzné protivné vyv řeliny v prvotní atmosfé ře slu čovaly s kyslíkem. Chyb ěla jen voda, ale tu po dalším čase dodala kondenzace, když p ři poklesu teploty za čal pršet plynný obal a vytvo řil jakési louže, kterým se dnes říká mo ře. A práv ě tam to všechno zapo čalo.

Malé U ň se rozhlédlo kolem. Šlo mu to celkem snadno, nebo ť m ělo o či kolem celé hlavy a proto si nemuselo unavovat kr ční páte ř, kterou ostatn ě stejn ě ani nem ělo. Ve vesmíru se v prvopo čátcích stvo ření na kr ční páte ř moc nehrálo, bylo ješt ě málo vápníku, to snad chápete, ne? Navíc nebyl čas, ohlížet se zp ět. Organický život vzniknul ponejprv na bázi rozli čných oxid ů, což je doufám bez diskuse, a sloužil hlavn ě jako autorizovaný dopravce jiným prvk ům ve vesmíru. To se vždycky takhle n ějaký oxid nechal sope čným výbuchem vymrštit na ob ěžnou dráhu a vzal si sebou i n ějaké jiné prvky, zřejm ě proto, aby se cestou p říliš nenudil.

Nuže U ň bylo moudré až osvícené zrnko vyvrženého sope čného popílku, ztracené uprost řed širého vesmíru. Stvo řitelem všech U ň byla sopka st řední velikosti na planet ě Dlón, uprost řed Velkého Magelanova mra čna. Hrdlo té sopky produkuje každou minutu přibližn ě miliardu U ň, takže si jist ě snadno dokážete spo čítat, kolik je to ro čně. Matematicky to vypadá takto: Jeden Dlónský rok má 40 pozemských dn ů a den má dvanáct hodin, čili, 40 krát 12, krát 60, krát p řibližn ě miliarda, je,... ehm...no, prost ě hodn ě. Našt ěstí m ěř í pr ůměrné U ň n ěco kolem milimetru, proto nem ůžou nikoho ohrozit a to i p řesto, že se sdružují do part. Z dálky vypadá taková b ěžná parta U ň jako mlhovina, kterou v podstat ě je. I prstence kolem Saturnu jsou parti čka U ň, která se tam to čí a baví se. To víte, d ěti. Po řád budou d ělat problémy, dokud nevyrostou a neza čnou d ělat po řádné problémy.

Ve vesmíru se nyní pohybuje cca 1.10

53

bezprizorných U ň a jejich po čet se bude stále zvyšovat,

jelikož jejich rodná sopka je stále aktivní. Jo, a kdybyste


13

cht ěli v ědět, jak takové normální U ň vypadá, zaje ďte si

na Saharu, kde p řed n ěkolika tisíci lety dopadlo menší

stáde čko U ň a úpln ě zasypalo tam ější úrodnou krajinu od

Egypta po Libyi. Ve skute čnosti ale všechno za čalo

mnohem d řív, asi tak p řed více než p ěti miliardami let.

Tehdy dopadlo na planetu Zemi n ěkolik U ň z jednoho z prvních sope čných vrh ů sopky na planet ě Dlón. M ěly za sebou dlouhou cestu, p řes dv ě galaxie, a po cest ě krom ě nudy posbíraly i n ěkolik baktérií, které byly taktéž na výlet ě. Spole čně pak dopadly do Velkého Oceánu, takové louže slané vody, obklopující Pangeu. Ten Oceán je následn ě milosrdn ě p řijal, aby už zanedlouho za čal trpce litovat. U ň totiž za čalo reagovat práv ě se slanou vodou. A práv ě tehdy zapo čalo to slavné Stvo ření, o kterém se zmi ňuje již Bible. Sice se to tam trošku idealizuje, ale každé literární dílo má své mouchy, tak se v tom nebudeme š ťourat.

Nejprve se nic ned ělo a po chvíli zase nic. Pak ješt ě zhruba další miliardu let po řád nic, ale najednou to přišlo! Zhruba p řed čty řmi miliardami let a ješt ě n ějakou tou tisícovkou, se v Mlé čné dráze, na planet ě Zemi, z několika milión ů zrnek U ň, vyvinula jistá plíse ň Zigulda. Bohužel, nem ůžu říct malá Zigulda, jak bývá zvykem p ři popisování miminek, protože v podstat ě už za krátkou dobu po narození m ěř ila Zigulda 36 metr ů a vážila asi 2 tuny. Držela se p ři hladin ě a za čala driftovat sm ěrem k pob řeží, jelikož všechny d ěti jsou od p řírody neposlušné. Netrvalo dlouho, ani ne dv ě st ě let a byla vyplavena na pobřeží, kde se dalších zhruba sto let čvachtala v p říboji.

Po celou tu dobu vyplavená řasa Zigulda rostla jako z oxidu uhli čitého a jakmile jí bylo asi tak t ři sta let, zamilovala se do ní další řasa, vyplavená vedle ní. Byl to zelený Vlezloun Vágus, moudrá a rozšafná řasa téhož původu, akorát s nevy řešenou minulostí. Nebyl to sice žádný krasavec, ale to není u řas d ůležité. V těch dobách řasám na Zemi v ětšinou sta čilo, když byl jejich životní partner alespo ň trošku zelený a slizký, protože když si nem ůžete vybírat, berete to, co zrovna je.

Jednoho krásného dne se tedy náš zelený Rómeo rozhoupal, zaplísnil poblíž a za čal se krásné Ziguld ě dvo řit. Tato činnost spo čívala p ředevším v tom, že se vždycky takhle za přílivu p řiblížil a p ři odlivu zase vzdálil, což d ělal asi tak týden. Zigulda si ho celou tu dobu prohlížela, asi dva dny cudn ě d ělala jako že nic, ale nakonec ho přijala do svých chuchvalc ů. Co jí taky zbývalo, když už je p říboj každý p ůlden tak vášniv ě přiblížil.

Hned druhý den se konala virtuální svatba, uspo řádaná n ěkolika romantickými mimozemš ťany, kte ří si p řilétli tuhle kolosální událost zdokumentovat. Na té svatb ě virtuální kn ěz Ziguld ě i Vágusovi oznámil, že co Hrun spojí, inteligentní plíse ň nerozpojuj. Potom ješt ě chvíli žvanil o rozli čných hovadinách a nakonec své blábolení zakon čil citátem z Dible, jenž zn ěl: „Milujte se a žerte se!“ Hned nato se vypa řil, a ješt ě dodnes se jeho stopové prvky nacházejí v ovzduší planety Zem ě. Zigulda ani Vágus si ho však nevšimli, jelikož nervová soustava řas byla v t ěch dobách v úplném po čátku.

O svatební noci se spolu Zigulda a Vágus poprvé bun ěč ně slou čili a shodli se na tom, že mukoproteinové receptory jsou odvaz jako hovado. Následn ě si pak užili divokou noc plnou vášn ě, která skon čila až ráno, když krásná Zigulda Váguse natrávila. Tím se zv ětšila natolik,

15

že se velká část jejího t ěla ocitla natrvalo na souši.

Takový už je ale život všech nadržených řas, zaplísnit,

natrávit a rozší řit. Mimochodem, tento evolu ční

algoritmus do dnešních čas ů zdaleka nevymizel

z repertoáru žádného živého tvora.

A nerozumné Slunce mezitím svítilo na naši

Ziguldu jako o život, psal se rok 4 miliardy, 356 milión ů

a 654 tisíc let p řed jakýmkoli letopo čtem a život na

planet ě Zemi se zdál úžasný a skv ělý. A nejenom to, on

totiž úžasný a skv ělý stále je, jak brzy uvidíte.

Kapitola čtvrtá

Perpetum Stacionáre

V prvohorách byla na planet ě Zemi ješt ě dost nuda, takže si to ze škodolibosti rozvedeme. Ob čas nějaké ty sopky sice p ůvabn ě seškva řily pár mimozemských turist ů, vyhledávající krásy a p ůvaby vznikajícího pozemského života, ale to bylo asi tak všechno. No co se dá d ělat, s lávou a kameny si moc zábavy neužijete. N ějaká ta řasa se tam sice již vyvinula v o n ěco vysp ělejší plíse ň, ale jinak nic sv ětoborného. Plíse ň je prost ě jen plíse ň a bez odborného vedení to většinou nedotáhne ani na pr ůměrn ě snaživého policistu. To se však m ělo rychle zm ěnit, jelikož Jehowa si kone čně našel čas navštívit sv ůj pozemek. Hned nato si najal jistého Trum Kéra, který dostal od Jehowy za úkol nastartovat na Zemi vývoj živo čich ů. Málokterý pozemek ve Vesmíru z ůstane dlouho nevyužitý, zejména když v sob ě skýtá jistý vývojový potenciál, který se dá zprivatizovat.

Trum Kér byl naprostý magor a sou časn ě profesionální vynálezce, což byla na planet ě Rathan pom ěrn ě běžná kombinace. Zvláštní je, že když se učitelka v první t říd ě ptala d ětí, čím cht ějí v budoucnu být, všechny d ěti cht ěly být vynálezci, jenom malý Trum toužil být na podpo ře. Když pak dorazil na setkání po dvaceti tisících letech, zjistil, že on jediný se stal vynálezcem a na podpo ře jsou všichni jeho spolužáci. Cesty Hruní jsou zkrátka nevyzpytatelné, což jen dokazuje, jaký je Hrun borec.

Trum byl znám po celé galaxii svou velikou fantazií. Nejslavn ější jeho vynálezy jako elixír stá ří, nebo hust ě dírkovaný toaletní papír, sice nem ěly komer ční úsp ěch, ale jeho jméno za čínalo mít mezi vynálezci zvuk. Málo se to ví, ale práv ě Trum p řed n ěkolika lety vymyslel tak praktické v ěci, jako blikající prezervativ, nebo trenky ze zlata. Dlouhé roky se také mo řil s Perpetum Mobile, až ho nakonec zoufalí rodi če donutili dokon čit základní školu, kde mu moud ří u čitelé vysv ětlili, že by to byla strašná maka čka na bednu, tak tuto lákavou cestu ke sláv ě opustil.

Bádat však nep řestal. Každý ve čer si kupoval kartón levného stronciového piva a pár nových kalkula ček, které svým mocným úderem na tla čítka likvidoval po tuctech. Potom až do rána s čítal, od čítal, násobil a n ěkdy, když byl ve form ě, i d ělil. Práce s novou kalkula čkou totiž p římo stimuluje v ědecké laloky akademických mozk ů v celém vesmíru, bez ohledu na jejich po čet i kapacitu.

„Vymyslel jsem digitální bublifuk, radioaktivní papu če a neviditelné záclony,“ oznámil druhý den p ři vstupu na patentový ú řad planety Rathan.

„O podobné ryze praktické v ěci nemáme zájem, Kére, to p řece víš!“ odpovídal mu nasraný ú ředník Glen, který už ho dob ře znal. „Ten tv ůj toaletní papír m ě dodnes straší ve snech. A já blbec ho vyzkoušel. Ješt ě dneska mi nikdo nechce podat ruku!“

„Tohle je ale absolutní pecka,“ trval na svém Trum. „Hlavn ě ty záclony. V ůbec nejsou vid ět a to je přece dokonalý fór.“

„Zkus to n ěkde jinde,“ pokynul mu vlídn ě Glen a znovu si otev řel virtuální noviny.

Trum však nepat řil mezi ty malov ěrné, kte ří po padesátém tisícím neúsp ěchu hned házejí paprskomet do žita, a pokoušel se o vynálezy v dalších v ědeckých oblastech.

Vymyslel nap říklad um ělé slepé st řevo (zakázali ho ti pitomí léka ři), antigravita ční slipy (dosud bez využití), nebo čokoládové kladivo (ztrácely se v n ěm hřebíky), ale úsp ěch se stále nedostavoval. Částe čně i proto, že si v ětšinu t ěchto patent ů rad ěji v ůbec nepodal a ihned po na črtnutí na papír je házel ho koše, aby ušet řil drahocenný čas.

Jeho zlatým h řebem bylo vynalezení Perpetum Stacionáre, což byl velmi složitý p řístroj, který se bez přestání nehýbal. To není tak jednoduché, jak se zdá, jelikož celý vesmír je v pohybu. Sestrojit p řístroj, který by byl v ůč i galaktickým sou řadnicím absolutn ě nehybný, je d řina, zasluhující si celého mimozemš ťana. Jenomže patentový ú řad jeho prototyp odmítl s vysv ětlením, že to není nic p řevratného a str čil mu ho za klobouk. Mimochodem, nepochopení patentových ú ředník ů je v celém vesmíru naprosto b ěžnou záležitostí a dokonce i tak probudilý duch, jakým byl Albert Einstein, m ěl s nimi problémy.

Nakonec však p řece jen zabodoval. Jednoho krásného dne se mu po n ěkolika hodinách intenzivního přemýšlení poda řilo vymyslet um ělou hmotu. Samoz řejm ě si ji okamžit ě nechal patentovat.

„Vymyslel jsem um ělou hmotu,“ oznámil Trum šéfovi patentového úřadu ihned po p říchodu do jeho kancelá ře. „Na tom vyd ělám majlant!“

„A co to je za hmotu?“ zeptal se ho zaujat ě Glen. „Je doopravdy um ělá? A jak se liší od té normální? To je velmi důležité, normální hmoty tady máme dost, takže získat patent na n ějakou normální hmotu je nemožné, ale s um ělou by to snad šlo.“

„Od normální hmoty se hmota um ělá v podstat ě neliší,“ opá čil sebev ědom ě Trum. „Snad jen tím, že je um ělá!“ vytasil sv ůj hlavní trumf.

„A co to znamená?“ zajímal se Glén.

„To znamená, že se dá vyráb ět,“ dostalo se mu zcela vy čerpávající odpov ědi.

„Tomu moc nerozumím,“ zamyslel se ú ředník. „Hmota je p řece všude kolem. A k čemu přesn ě by vlastn ě m ěla ta um ělá hmota sloužit?“

„Měla by sloužit k nahrazení normální hmoty,“ pochlubil se Trum. „Normální hmotu nahradí ve všech sm ěrech.“

„Ale pro č tedy nepoužijete tu normální hmotu,“ zeptal se ho Glen, který tomu zjevn ě nerozum ěl. „Potom byste žádnou um ělou hmotu vyráb ět nemusel.“

„Protože normální hmota za číná docházet,“ za čal ho pou čovat Trum. „To p řece ví každý! Sta čí si p řečíst virtuální noviny, všude se píše o úbytcích přírodních zdroj ů. Proto je nutné vyrobit hmotu um ělou.“

„A z čeho tedy tu svou um ělou hmotu vyrábíte?“ zeptal se ho znovu Glen. „Ptám se proto, aby v tom nebyla n ějaká legislativní potíž.“

„No p řece z normální hmoty,“ usadil ho Trum. „Jinak to přece ani nejde. Zákon zachování hmoty, to neznáte? Měl byste se styd ět!“

„To zní dob ře,“ zamyslel se Glen, který se doopravdy styd ěl za to, že to nepochopil. „Do dnešního dne jsem vás považoval za debila, ale ten nápad s um ělou hmotou je geniální. Kolik jste schopen jí vyrobit a dodat na trh?“

„P řesn ě tolik, kolik mi dodáte klasické hmoty, ze které tu um ělou hmotu dělám,“ opá čil vychytrale Trum. „Pot řebuji k tomu hlavn ě uhlovodíky.“

„Um ělé uhlovodíky?“ zeptal se ho Glen. „Ty jsou dost drahé.“

„Sta čí přírodní,“ opá čil suverénn ě Trum a zanedlouho m ěl podepsanou svou první smlouvu v oblasti V ědy a Výzkumu, nejv ětší pijavice ve řejného rozpo čtu všude ve Vesmíru.

Na druhou stranu však není divu. Rathanský pr ůmysl okamžit ě pochopil, že vynález um ělé hmoty je marketingová bomba a Trum prodal sv ůj patent za dva miliony Volar ů. Um ělá hmota byla sice nakonec v celém Vesmíru zakázána, (p ředevším po drastických zkušenostech na planet ě Zemi) ale to už není Trum ův problém a nijak to nesnižuje jeho zásluhy na poli vědy. Hlavní je, že ty dva milióny Volar ů úsp ěšn ě promrhal v hracích automatech a p řisp ěl tak k ekonomickému r ůstu planety Rathan, která z toho žije dodnes. Nakonec na té podpo ře skon čil, jak si to už dávno p řál.

A když takhle jednou ráno pro čítal inzeráty, narazil na jeden sotva t ři tisíce let starý, který si podala firma Sv ědkové Jee-Howovi a.s. Psalo se tam:

„Hledá se genetický architekt organické hmoty, zkušenosti s plísní vítány. Ubytování v míst ě zajišt ěno!“

„To je p řesn ě m ůj obor,“ rozzá řil se Trum, který měl jako každý starý správný mládenec s množením organické hmoty n ějaké ty zkušenosti a p řihlásil se. Především ve d řezu a za vanou mu to celkem slušn ě kvetlo, není tedy divu, že byl jediný zájemce i p řijat. Krom ě toho nedávno čist ě náhodou vymyslel frekven ční měni č aminokyselin, stabilizátor mitochondrií a také urychlova č bun ěč né mitózy. Měl je oba na p ůdě přikryté starým prost ěradlem, tak je prost ě jen oprášil a hotovo. Nakonec nasedl do svého létajícího talí ře a vydal se na dlouhou cestu do Slune ční soustavy.

Ten urychlova č bun ěč né mitózy fungoval na velice jednoduchém principu. Šlo v podstat ě jen o to, nasytit atmosféru planety záke řným plynem, známým jako CO

2

. To spolehliv ě zvedne teplotu povrchu a ty

nep řizp ůsobivé zelené potvory, známé jako plíse ň, se

ihned za čnou snažit ho konzumovat, p řičemž jako

odpadní produkt vylu čují kyslík. No a stabilizátor

mitochondrií už se postará o ten kyslík, to by v tom byl

Čerth, aby se n ěco neujalo.

Cestu trvající n ěkolik tisíc let hodlal Trum strávit v hibernaci, jelikož nebyl blázen. Dívat se z okna kosmické lod ě je ostatn ě nuda nad nudu. N ěco jako zrn ění v televizi, akorát pomalejší. Proto aktivoval Generátor sn ů, aby mu spaní lépe ubíhalo. Je to sice jen taková obezli čka, beze sn ů by mu to jist ě ub ěhlo naprosto stejn ě rychle, ale když už si ho koupil, tak ho i zapnul. Inteligentním hlavonožc ům pak čas ubíhá rychleji, když nejsou ve stavu v ědomí, to je jedna z mála v ěcí, kterou mají spole čnou s lidmi.

Kapitola pátá

Generátor sn ů

Jenomže hlavonožec míní, ale Hrun m ění. Za ob ěžnou dráhou Saturnu vzbudil Truma Kéra odporný zvuk. Byl to jeho budík, který si obez řetn ě propojil s čidlem pohybu ve své kajut ě, kdyby náhodou dostal záchvat nám ěsí čnosti, spojený s vyžíráním ledni čky. Ješt ě zcela rozespalý uvid ěl n ěkolik rozmazaných postav, které tam rozhodn ě nem ěly co d ělat. Ihned namí řil na skupinku vet řelc ů sv ůj paprskomet a za řval: „Chapadla vzh ůru, parchanti, spadla klec!“ a mimod ěk se zatvá řil jako americký ak ční hrdina.

„Jakou klec myslíš, Kére?“ otázal se ho velitel Djuron ů, nebo ť to byli skute čně oni, známí vesmírní lupi či a defraudanti. „Žádnou tady nevidím.“

„To je jen takové p řirovnání, pitom če,“ oto čil své tři o či v sloup Trum. „Nechám vás všechny zatknout pro pokus o krádež mého nového urychlova če bun ěč né mitózy!“

„Žádný urychlova č bun ěč né mitózy nás nezajímá,“ zasmál se ná čelník Djuron ů. „Stejn ě nevíme co to je. Cht ěli jsme ti jen ukrást tv ůj talí ř, pochopiteln ě ten létající a tebe zast řelit! Nic osobního, jen ukrást a zast řelit.“

Všichni Djuroni se zlot řile zachechtali.

„Možná že máte pravdu, ale kdybyste mi náhodou cht ěli místo talí ře ukrást ten urychlova č, dost byste na tom zbohatli a m ě m ůžete nechat žít,“ nadhodil vychytrale Trum, na což vet řelci nenašli odpov ěď . „Takhle vyfasujete nejmén ě deset let hibernace, protože krást cizí létající talí ře je ta nejv ětší zhovadilost v celém vesmíru. A te ď se okamžit ě vzdejte!“

„Leda že bych se posral, jak se dneska říká ve vyšších kruzích,“ prohlásil drze ná čelník Djuron ů. To se mu to kecalo, když Djuroni nemají řitní otvor. Veškerou potravu p řem ěň ují velice efektivním žaludkem na čistou energii, p řípadné posrání tudíž nep řipadá v úvahu.

„Myslím, že když t ě rozst řílím na kaši, bude úpln ě jedno jestli ses posral, nebo ne!“ chyt ře opá čil Trum a ná čelník Djuron ů po chvíli p řemýšlení chapadla zvedl.

„Rad ěji se vzdáme,“ oto čil se ke svým spole čník ům. „Zdá se, že to ten magor myslí vážn ě! Přece se nenecháme post řílet kv ůli n ějaké virtuální analogii možných událostí, ke kterým nakonec stejn ě nedojde. Dostaneme maximáln ě podmínku a zítra jsme zpátky ve h ře. Krom ě toho si ve vazb ě m ůžeme vyprat ponožky.“

„Myslel jsem, že nejv ětší zhovadilostí ve vesmíru je sexuální obt ěžování nevylíhnutých larev, ne banální krádeže létajících talí řů ,“ zabru čel další z Djuron ů, ale chapadla stejn ě jako jeho velitel taktéž poslušn ě zvedl.

„No dob ře, tak je to ta druhá nejv ětší zhovadilost ve vesmíru, blbouni,“ ulevil si Trum. „Ale to vám stejn ě nepom ůže! Jakmile zmá čknu tady ten knoflík, do dvou minut je zde galaktická policie. Sedí totiž ve vedlejší místnosti a mastí karty. Jakmile zazvoním, dohrají štycha a vtrhnou sem,“ lhal jako o život.

„V tom p řípad ě musíš zem řít!“ vyk řikl ná čelník Djuron ů, který za čal mít podez ření, že Trum si zapomn ěl náboje na ledni čce a telepaticky mu seškva řil mozek. To ještě nev ěděl, že Trum Kér má mozky dva, jeden na čtení a druhý na dálku, takže mu p ři napadení vždycky jeden zůstal. To byla velká výhoda, jelikož jeden mozek je lepší než žádný, jak všude ve vesmíru krom ě Zem ě všichni dob ře ví.

Trum Kér se chraplav ě zasmál a pomocí paprskometu rozst řílel Djurony na kaši. (M ěl na paprskometu takový dvoupolohový p řepína č: KašeCucky. Zvolil si efektivní Kaši.) Jeho paprskomet totiž náboje v ůbec nepot řeboval, jelikož využíval negativní energii samotných protivník ů. Čím více jste na n ěj byli naštvaní, tím v ětší ú činek m ěla jeho zbra ň.

Djuroni se hned nato roztekli na páchnoucí žlutou tekutinu a pomalu odtékali do kanálu, zbudovanému uprost řed místnosti práv ě pro tyto ú čely. Hned nato se za čalo rozjas ňovat a ze skrytých reproduktor ů se po čala linout hudba až p říliš dobrá pro jakékoliv uši. Z hlavního schodišt ě za čaly sestupovat nádherné polonahé modelky a konferenciér nechal spustit ze stropu stovky barevných balónk ů.

„D ěkujeme vám za záchranu,“ po čaly se k němu lísat nádherné chapadlovité modelky za potlesku publika, které se tam z ni čeho nic taktéž zjevilo. „Muži jako vy jsou pro sou časný vesmír plný bandit ů pravým požehnáním.“

„Ale to nic nebylo, dámy,“ opá čil suverénn ě Trum. „Tohle d ělám denn ě. A čí je to vlastn ě show?“

„To není d ůležité,“ opá čil konferenciér. „Vaše hrdinství je příkladem celému vesmíru,“ dodal důstojn ějším hlasem.

„Děkuji, všem vám d ěkuji,“ štkal dojat ě Trum, ale práv ě v tu chvíli mu zazvonil budík a p řerušil jeho sen. Chudák Trum Kér se tedy znechucen ě probudil, posadil se na kraj postele a nasran ě si nazul antigravita ční pantofle. Potom si unaven ě protáhnul žábra a objednal si u robota odporné kafe.

„Tak to se mi zase jen zdálo,“ pousmál se. „Ten nový polštá ř s Generátorem sn ů je skv ělý! Ale asi jsem si nem ěl kupovat ten ak ční model. Samé st říle čky, to není nic pro m ě. Zkusím ho vym ěnit za pornopolštá ř, ten mi pom ůže lépe pochopit ono prapodivné „nesesmilníš“ o kterém se píše v Dibli. Doufám, že ho v tom obchod ě ješt ě budou mít.“

„Ješt ě mají dva kusy,“ oznámil mu po číta č a hned nato si elektronicky říhnul, jelikož byl vyroben podnapilým programátorem a prodáván se slevou, právě kv ůli této drobné výrobní vad ě.

„Mimochodem, co m ě to v ůbec probudilo,“ zeptal se ho Trum, když pohledem na monitor zjistil, že planeta Zem ě je ješt ě daleko.

„Ale nic, jen intergalaktická Policie,“ uslyšel v reproduktorech. „Už jsou na palub ě!“

„Vzdej se dobrovoln ě, nebo použijeme mírn ě sadistické násilí,“ oslovil náhle Truma uniformovaný policista, který se cht ěl p ůvodn ě na palubu dostat pomocí transportního paprsku, ale když si uv ědomil, že nic takového ve výbav ě nemá, použil klasické sla ňování. „Ale v p řípad ě, že by ses rozhodl vzdorovat, taktéž nic nenamítám. Procvi čit si po ránu hmaty a chmaty není k zahození, takže t ě milerád se řežu,“ dodal a plácl se laserovým obuškem do chapadla.

„Tak já tedy se vzdávám,“ pousmál se Trum, vědom si své diplomatické imunity. „Stejn ě m ě nem ůžete zatknout, natož se řezat.“

Hned nato byl brutáln ě se řezán a odveden na Nektun k výslechu. Ani si nesta čil post ěžovat, jak bylo jeho nej čast ějším zvykem a rad ěji omdlel, což bylo druhým jeho nej čast ějším zvykem.

Kapitola šestá

Nektun

Být zat čen na Nektunu je skute čně zážitek, už jen proto, že tam nikdy není nuda. Nektun je totiž v podstat ě ob ří kosmická policejní lo ď, ur čená k ochran ě zaostalých civilizací. Je tam vazební věznice, soud a poprav čí komora, čili t ři v jednom. Z důvodu omezené kapacity tam však probíhá výslech, soud i poprava velmi rychle, často vše b ěhem jediného dopoledne. To je sice dost mlhavý termín, jelikož v hlubokém vesmíru dopoledne neexistuje, ale nic lepšího m ě práv ě nenapadlo. Rozhodn ě se to odehrává rychleji, nežli na Zemi, kde máte po řád n ějaké ohledy. Zat čený je jednou zat čený, tak už kone čně p řesta ňte s t ěmi hloupými právy. Nektunští policisté mají sice také jakousi zatýkací formuli, ale mnohem propracovan ější než u vás. Žádné právnické finty se nep řipoušt ějí, všechno je dokonale promyšlené, jak brzy uvidíte.

„Vážený pane zat čený, máte právo na popravu. Jestliže tohoto svého práva využijete, budete popraven. Dále máte právo na obhájce. Jestliže i tohoto práva využijete, budete popraven i se svým obhájcem. Rozum ěl jste svým práv ům dob ře?“ usmál na Truma místní policista a hned nato ho se řezal svým služebním obuškem.

„Díky, pochopil jsem to,“ odfrkl si Trum po obvyklém policejním výprasku. „Je dobré slyšet, že mám vůbec n ějaká práva!“ Celou cestu do cely si pak pochvaloval moudré Nektunské zákony, které mu umožnily spravedlivý soud.

„Bu ďte rád, že je to jenom trest smrti,“ chlácholil ho pozd ěji v cele p řivolaný obhájce, na kterého m ěl ze zákona právo. „Mohl jste dopadnout i h ůř ,“ dodal a vytáhl si sva činu. Jednalo se o dva plátky chleba s marinovaným pařátem Predátora.

„Jak to myslíte, h ůř ?“ zajímal se Trum a pozoroval dravý apetit svého obhájce.

„Mnohem h ůř ,“ opá čil tázaný a dál se ládoval sendvi čem. „Ješt ě byste mohl zalitovat, že jste nevzal tu popravu, věř te mi.“

„To nechápu,“ zamyslel se Trum. „Co může být horšího než trest smrti?“

„To rad ěji ani necht ějte v ědět,“ odfrkl si obhájce a vyplivl dva nechutn ě dlouhé nehty. „Teda ten Predátor ův lahodný sendvi č je strašný humus. To vám tady nedávají nic lepšího?“

„Neutíkejte mi od otázky,“ trval na svém právu Trum. „Chci v ědět, co by mohlo být horšího než ten trest smrti, který m ě čeká.“

„Stráž!“ zazvonil obhájce na strážného a vyšel z cely. „Je strašn ě zv ědavý!“ post ěžoval si. „A jen tak mimochodem, ur čit ě je vinen,“ utrousil sm ěrem ke skupince zevlujících soudc ů, kte ří si práv ě na zít řek rozd ělovali budoucí popravené. „Doufám, že dostane co si zaslouží.“

Trum Kér byl tudíž v pěkné brynd ě a protože jeho diplomatická imunita mezitím propadla, obával se, že bude popraven bez soudu. Za pašeráctví je sice trest smrti normální, ale bez soudu to nemá tu pravou š ťávu, to snad každý chápe. Nakonec se toho soudu do čkal, zřejm ě jen díky svému vrozenému smyslu pro spravedlnost, který mimochodem stejn ě neexistuje. Stalo se to tak:

„Ješt ě by tady byla jedna možnost,“ nazna čil mu vyšet řovatel p ři prvním výslechu. „Mohl byste prásknout všechny své kamarády a my bychom vás pak za řadili do programu na odstran ění sv ědk ů.“

„A co to obnáší?“ zeptal se p řekvapený Trum.

„U soudu udáte všechny své komplice a my se pak o vás postaráme,“ odtušil vyšet řovatel.

„To jako dostanu novou identitu a p řest ěhujete m ě na neznámé místo někde v hlubokém Vesmíru?“

„To zrovna ne,“ připustil policejní d ůstojník. „Budete v tajnosti taktéž popraven, ale s čistým trestním rejst říkem a to se vyplatí!“

„To myslíte vážn ě?“ zeptal se po chvíli váhání Trum. „Zdá se mi to n ějaké divné.“

„Jenom žádný strach,“ usmál se na n ěj vyšet řovatel, který m ěl za p řiznání pachatel ů prémie. „S poctivostí mimozemš ťan nejdál dojde, jak se dnes na planet ě Zemi trefn ě říká.“

„No, víte, myslím, že to rad ěji risknu u toho soudu,“ rozhodl se Trum.

„Práv ě jste si podepsal parte, vážený popravený!“ se řval ho nasran ě d ůstojník a jediným pohybem chapadla ho navždy vypoklonkoval ze své kancelá ře. Soud už pak na sebe pochopiteln ě nenechal dlouho čekat, šlo jen o to, který ze soudc ů d říve vyst řízliví.

Obžaloba byla nekompromisní. Trum Kér se pokusil na planetu Zemi propašovat urychlova č bun ěč né mitózy, aby tam pomohl se Stvo řením. Za to byl v celém Vesmíru pochopiteln ě trest smrti, protože hrát si na Hruna je opovážlivost. Na Nektunu byl tento strašný trest ješt ě zost řený poušt ěním pozemských dechovek (získaných časoprostorovou smy čkou z budoucnosti) do cely smrti. Díky této bestialit ě se mnoho odsouzených ani nedo čkalo popravy. To jim ale jist ě nevadilo, protože na Nektunu se popravuje velice surovým zp ůsobem. Odsouzenec musí nejprve p řečíst n ěkolik výtisk ů Strážné věže, z čehož pochopiteln ě zblbne a nakonec za strašlivých bolestí zem řena mozkovou mrtvici.

Trum Kér byl chycen na hranicích ob ěžné dráhy nejen s urychlova čem bun ěč né mitózy, ale i s pěknou zásobou r ůstových hormon ů, za což byla na Nektunu tuplovaná smrt. To spo čívalo v tom, že jste byl po reinkarnaci vyhledán médiem v dalším t ěle a znovu popraven. Říká se tomu reinkarna ční spravedlnost a všichni na Nektunu tento druh trestu milují. Dvojí smrt je totiž paráda.

Soud s Kérem byl velmi rychlý. Soudce Tré kolem poledne nakoukl do soudní sín ě a ledabyle zavelel:

„Povsta ňte! Kdo z vás je ten Trum?“

„Já!“ vyk řikl radostn ě obvin ěný, jako jediný oble čený ve spole čenském od ěvu.

„Jste vinen, kamaráde, odsuzuji vás k trestu smrti,“ prohlásil soudce. „Nemám sice d ůkazy, ale stydne mi ob ěd. Dáte si poslední viržínko? Anebo rad ěji ne, škodí to zdraví, co?“ zavtipkoval.

„To se ani nechcete podívat na videozáznam z mu čení?“ zeptal se ho strážný.

„Možná pozd ěji,“ zamyslel se soudce. „Dneska jsou na ob ěd pist-acetonové st řapá če a ty se nemají jíst studené. Zatím ho popravte a já se na tu kazetu mrknu odpoledne,“ dodal a vysmrkal se do taláru.

„Soud je u konce,“ oznámil všem p řítomným úřední robot a za čal se š ťourat v tišt ěných spojích. „Odsuzuji ho k trestu smrti p řečtením dvou ro čenek Strážné v ěže Sv ědk ů Jehovových. Ať mají další zá řez na pažb ě.“

Krátce po ob ědě byl tedy Trum Kér doveden k čtená řskému k řeslu, kde na n ěj čekala hromada výtisk ů. Dal se do čtení Strážné v ěže a zanedlouho zhebnul na mozkovou mrtvici. Nakonec byl poh řben vyst řelením do vesmíru i se svým slavným urychlova čem. Neuv ěř itelnou shodou okolností však ten urychlova č bun ěč né mitózy dopadl na planetu Zemi, kde za čal okamžit ě p ůsobit. Ani ne tak svou technologií, která stejn ě stála za prd, ale tím, že p ři dopadu svou rychlostí probudil spoustu latentních sopek, které nakonec ono záke řné CO

2

atmosfé ře planety

zcela zdarma v ěnovaly. Tím je i prokázáno, že Osud

celého Vesmíru je jednou daný a nemá smysl se tomu

jakkoliv bránit.

No a v důsledku této náhody již nic nestálo v cest ě tomu, aby bytost jménem Jehowa mohla pozd ěji spustit sv ůj slavný projekt s vybudováním farmy na bázi uhlíku, by ť na tom nem ěla v podstat ě žádnou zásluhu. A jen tak mimochodem, Trum Kér se posmrtn ě odvolal a soudní proces byl naplánován v nejbližším možném termínu na planet ě Jdó. Ale o tom pozd ěji.

Kapitola sedmá

Jurský park

Planeta Zem ě byla sice evolu čně na vzestupu, ale velmi zaneprázdn ěný podnikatel Jehowa se o svou novou planetu zrovna moc vzorn ě nestaral. Jen ji pronajímal rozli čným dobrodruh ům za sm ěšnou cenu a byl s tím spokojen. Akcie pozemk ů na planet ě Zemi však šly každým rokem nahoru, protože osídlit jiné sv ěty je v podstat ě v souladu s evolucí. Spousty zkrachovalých prospektor ů z celého vesmíru tedy za čaly na Zemi bez povolení majitele p ěstovat své bun ěč né řet ězce a v ětšinou na tom zbohatli, pokud je ovšem jejich produkty d řív nesežraly. Říkalo se tomu Transcendentální Bionukleóza, čili zkrácen ě TB, což lidé pozd ěji zkomolili na slovo trilobit. Nešlo však o nic jiného, než vyzkoušet na cizí planet ě vlastní DNA.

Jenomže vzniklým stád ům TB se na Zemi velmi da řilo, takže poptávka po parcelách dále vzr ůstala i navzdory pochmurným prognózám. Farmá ři množili různé formy organického i anorganického života a dokonce i burzovní maklé ři tam vid ěli jistý finan ční potenciál, tudíž už v prvohorách bylo na Zemi k vidění spousty podnikavých mimozemš ťan ů, kte ří skupovali embrya TB po tuctech. Dob ře se prodávali, jako hýbající se náhrdelníky, ale dali se vsadit i do prstenu. Nakonec tato móda ustala a stejn ě jako každá levná bižuterie byli TB odsouzeni nejprve k vyhynutí a potom do muzejních vitrín, kde dnes m ůžete vid ět jejich kostry. Každý volný trh se totiž d říve nebo pozd ěji nasytí, aby mohl být po nějakém čase obnoven.

V druhohorách na planet ě Zemi p ůsobila skupina osvícených mimozemš ťan ů z planety Géz, kte ří si pronajali od Jehowy celou východní Asii. Ti se specializovali na jiné zví řata, nežli TB, protože m ěli vizi a za čali p ůvodní druhy TB šlechtit a zv ětšovat. Vyšlechtili zvláštní skupinu tvor ů, kterým aplikovali růstové hormony a to p ředevším do stehýnek, aby mohli krom ě zásobování vlastním masem p řisp ět k evoluci i trochou té zábavy. Dneska se ohryzaným poz ůstatk ům těchto tvor ů říká dinosau ři. Ti byli ve své dob ě velmi vyhledávanou a chutnou komoditou a sou časn ě i závodním zví řetem.

Prohnaní kolonizáto ři z Gézu byli totiž nejen obchodníci s masem, ale m ěli rádi i sport a sázení. Vždy před porážkou uspo řádali i n ějaké ty závody, jak se na osvícené farmá ře sluší a pat ří. Ten den zrovna po řádali závody v jízd ě na Tyranosaurech, když se obloha náhle zatáhla a v ůbec se ten den po časí celkov ě posralo. To bylo k vzteku, protože v dešti klouzaly t říprstým dinosaur ům nohy a jejich časy na letmou stovku nestály za nic.

„Vsázím padesát Volar ů tady na toho šedáka,“ zvolal Den G ůh a ukázal pa řátem na jednoho z Tyranosaur ů. „Líbí se mi, jak pohazuje hlavou, ur čit ě je ve form ě. Akorát netuším, pro č se tak t řese.“

„Asi proto, že ho řídí ho tv ůj bratranec Setl Dé,“ zasmáli se všichni kolem. „A to je vyhlášený nenažranec. Vždy ť ho ten chudák ani neunese.“

„Co to žvaníš, troubo, Setl shodil na závody skoro dv ě tuny. Dokonce si oholili i h řbetní ostny, aby byl co nejleh čí,“ bránil svou rodinu Den G ůh.

„Ale po řád váží dvakrát tolik, co ten jeho šedák. Ur čit ě mu zlomí vaz, jen si na n ěj sedne,“ zašklebil se Dré Ex, vyhlášený dostihový expert. „Mimochodem, víte o tom, že Tyranosau ři prý vidí jen to, co se nehýbe? To je divné, že? To by pak naráželi do skal a tak podobn ě, vlastn ě po čkejte, oni prý vidí jenom to, co se hýbe. Nebo taky ne? Ale to je jedno, hlavní je, že mají moc řídké kosti, na bázi vápníku.“

„Cože? Vápníku? Cha, cha, tak to je jasné! Copak vápník je n ějaký prvek?“ za čali se pochechtávat všichni sázka ři kolem.

„Zastavte týrání dvounožc ů, trojnožc ů, i vícenožc ů!“ vtrhla náhle na závodišt ě skupinka pomatených ekologických aktivist ů. Mávali transparenty jako o život a p ři své snaze zabránit osedlání Tyranosaur ů jich n ěkolik ušlapali. „Ti chudáci nem ůžou za to, že je příroda stvo řila chutné a k naší zábav ě! Ud ělejme z nich salámy, dokud jsou nezran ění a liboví!“ skandovali vespolek.

„To je hrozné,“ bu čeli všichni kolem. „Vyve ďte ty idioty ze stadiónu, kdo se na to má dívat!“

„A co když mají pravdu,“ ozval se jeden z divák ů. „T řeba ti Tyranosau ři skute čně nejsou na závody stav ění. Podle m ě se hodí tak jedin ě do rizota.“

„Na tom n ěco je,“ ozvali se další. „Není to náhodou týrání zví řat? Poj ďme je rad ěji hned pod řezat a sníst!“

Všichni se zasmáli.

„Ale no tak, chlapi, m ějte rozum,“ vzal si slovo rozený v ůdce Den G ůch. „Tyranosau ři jsou přece nesvéprávní, jinak by m ěli alespo ň n ějaké práva. Jsou to klony organického p ůvodu a krom ě toho je b ěhání po okruhu nesmírn ě baví. Říkal mi to majitel stáje, tak to musí být pravda. Ale je možné, že se m ůj bratranec Setl už zase zbyte čně moc p řecpává t ěmi Triceratopsy. V čera sežral dva a k tomu tunu hranolek. S takovou zase za chvíli p řibere a bude muset s ježd ěním p řestat.“

„Životospráva je pro žokeje d ůležitá,“ vmísil se do hovoru další z divák ů. „M ůj malý synek sice zatím jezdí jen na Velociraptorech, ale brzo p ůjde do školy a já mu budu muset koupit n ěco výkonn ějších. Už je na n ě moc velký. Asi mu koupím n ějakého staršího Ceratosaura, protože naše d ěcka furt sedí jen u po číta čů , tloustnou a menší zví řata je prost ě neunesou.“

„Svatá pravda,“ p řidal se Den G ůch. „Obezita nás všechny jednou zni čí!“ a zakousl se do obrovského bůč ku. „Tohle je jenom dietní b ůč ek z Brontosaura, je zdravý,“ dodal, když se na n ěj ostatní po jeho kritice přejídání podez řele zadívali.

„Žádný Brontosaurus neexistuje, to je omyl, zp ůsobený zám ěnou ve startovní listin ě, ale ticho!“ ok řikl je starší sázka ř, který stál vedle. „Už se bude za čínat.“

Žokej Setl Dé mezitím p řistoupil se svému tyranosaurovi, který mu sahal tak sotva do pasu. Ten chudák se t řásl strachy, ale Setl na n ěho stejn ě nasedl. Chudáku tyranosaurovi okamžit ě praskla páte ř a zhroutil se mrtev. Ostatní žokejové se tomu od plíce zasmáli, ale když i oni nasedli, jejich závodní Rexové se za čali potácet a padali pod tou tíhou jako mouchy. Po řadatel ům tedy nezbylo, než celou akci odpískat.

„Ten závod nestál za nic,“ mávli chapadlem Den Gůch a Setl Dé. Pak odešli do baru na pár hektolitr ů přesli čkové ko řalky a n ěkolik chutných pe čených Brachiosaur ů. Brachiosauro-knedlo-zelo, to byla jejich oblíbená pochoutka, s tím se nedá nic d ělat. Ostatn ě, takhle to kon čilo vždy, nuda a potom žranice, už je to trošku unavovalo. Nedivte se, nejenom brontosaury je mimozemš ťan živ.

„Budeme si muset najít na závody n ějakou jinou planetu, tady na Zemi se rodí poslední dobou jen samí ratlíci,“ zklaman ě zavr čel další z žokej ů. „Mají jediné št ěstí, že jsou tak chutní, jinak bych je hned post řílel.“

„Ale ty je stejn ě st řílíš, abys je mohl jíst,“ namítnul jeho kolega. „Hned po závod ě je složíš a porcuješ jako o život, kolikrát jim ani nesundáš čísla.“

„To je fakt,“ uznal žokej a taktéž se rad ěji odšoural do baru. „Možná bychom se na tuhle planetu měli vykašlat. Na Zemi je zcela evidentn ě problém s gravitací. Po řádné dostihové Saury tady nikdy nevyp ěstujeme.“

A měl pravdu. Veškerý organický život totiž není o ni čem jiném, nežli o gravita čním zrychlení. Tento názor vlivného žokeje ovšem zp ůsobil fakt, že planeta Zem ě byla ve vyšších kruzích považována za neperspektivní. Jenomže čas mezitím neúprosn ě plynul dál.

Kapitola osmá

Jurg Sinavý

Jenomže v třetihorách se situace ohledn ě opušt ěné Slune ční soustavy za čala m ěnit. Na planet ě Zemi se navzdory o čekávání nějaký ten mimozemš ťan ob čas i usadil, i když většinou nedobrovoln ě a s krajním odporem. No co se



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist