načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Tý potvoře to nedaruju – Lucy Sykesová; Jo Piazzaová

Tý potvoře to nedaruju

Elektronická kniha: Tý potvoře to nedaruju
Autor: Lucy Sykesová; Jo Piazzaová

Prestižní módní časopis Glossy si doposud zakládal na klasickém staromódním papírovém vydání. Šéfredaktorka Imogen Tateová také dávala této práci většinu svého života, zná většinu světových návrhářů i topmodelek i tajuplná zákoutí módy. ... (celý popis)
212
Produkt teď bohužel není dostupný.


»hlídat dostupnost
Alternativy:

hodnoceni - 72.6%hodnoceni - 72.6%hodnoceni - 72.6%hodnoceni - 72.6%hodnoceni - 72.6% 80%   celkové hodnocení
5 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: Metafora
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2015
Počet stran: 371
Rozměr: 21 cm
Vydání: Vydání první
Spolupracovali: přeložil Zdík Dušek
Skupina třídění: Anglická próza
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-735-9478-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Prestižní módní časopis Glossy si doposud zakládal na klasickém staromódním papírovém vydání. Šéfredaktorka Imogen Tateová také dávala této práci většinu svého života, zná většinu světových návrhářů i topmodelek i tajuplná zákoutí módy. Ovšem ve chvíli, kdy onemocněla a strávila půl roku mimo pracovní svět, je náhle vše jinak. Po návratu do redakce, se čtyřicetiletá Imogen nestačí divit. Za jejím stolem zlomyslně úřaduje její dřívější mladinká asistentka a struktura Glossy je zcela jiná. Nyní se jedná o internetový časopis se všemi vymoženostmi supermoderních funkcí a Imogen dostává záměrně pocítit, že je zde v pozici zaostalého dinosaura. Ambiciózní Eva je na koni a hodlá svou bývalou šéfku, která se ve všech tweetech, e-shopech a všemožných aplikacích neorientuje, připravit o místo. Imogen má na výběr. Vytratit se nenápadně zadními dveřmi, nebo využít své letité znalosti a zkusit s nemilosrdným mládím a pokrokem držet krok. Zábavný román ze vzrušujícího prostředí módního průmyslu s půvabnou jízlivostí líčí specifika prostředí, kde móda a styl jsou číslo jedno. Obě autorky díky vlastní profesní znalosti oblasti módy a médií vytvořily ironicky živoucí příběh.

Popis nakladatele

PRO MILOVNÍKY BESTSELLERU ĎÁBEL NOSÍ PRADU Neuvěřitelně stylový a zlomyslně zábavný příběh o světě módy, módních časopisech digitálního věku, souboji generací, selfíčkách, Twitteru a Instagramu Imogen Tateová, šéfredaktorka prestižního magazínu Glosy, se po půlroční nemoci vrací do práce. Jaké je ale její překvapení, když za svým stolem spatří pohodlně se rozvalovat svou někdejší asistentku Evu, jak právě pořizuje selfie svých extravagantně nalakovaných nehtů. A pak už překvapení neberou konce. „Staromódní“ papírový časopis se během její nepřítomnosti změnil v internetový magazín. Ze čtyřicátnice Imogen je náhle dinosaurus a „Šedý vlas“, jak se sžíravou ironií tituluje své starší spolupracovníky nemilosrdné supermoderní mládí. Imogen najednou nerozumí ničemu. Neví, co si počít se všemi těmi tweety, e-shopy, aplikacemi a selfíčky. Připadá si, jako by spadla do jiného světa, kde všichni mluví jazykem, kterému nerozumí. A z uznávané šéfredaktorky se ze dne na den stává vysmívaný outsider. Co na tom, že si tyká se světovými návrháři a supermodelkami, když neumí vložit příspěvek na Instagram a slovo hashtag jí připadá jako mimozemská šifra? Ambiciózní, zlomyslná Eva je odhodlaná ukázat téhle vykopávce, že už nemá v módní branži co dělat. A rozhodně si nepočíná v rukavičkách. Imogen má jen dvě možnosti. Sebrat si své muzeální zápisníky a všechno vzdát, nebo začít bojovat. (o bouřlivém světě módy, souboji generací, selfíčkách, Twitteru a Instagramu)

Související tituly dle názvu:
Techbitch Techbitch
Sykesová Lucy, Piazzaová Jo
Cena: 266 Kč
Lucy plyšová Lucy plyšová

Cena: 1593 Kč
Vražda před svatbou Vražda před svatbou
Meier Leslie
Cena: 213 Kč
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

1TÝ POTVOŘE TO NEDARUJU

Lucy Sykesová a Jo Piazzaová

TÝ POTVOŘE TO NEDARUJU


3TÝ POTVOŘE TO NEDARUJU

Lucy Sykesová a Jo Piazzaová

TÝ POTVOŘE

TO NEDARUJU

Přeložil

Zdík Dušek

O bouřlivém světě módy,

souboji generací, selfíčkách,

Twitteru a Instagramu


4 LUCY SYKESOVÁ A JO PIAZZAOVÁ

Copyright © 2015 by Lucy Sykes

Translation © Zdík Dušek, 2015

Czech edition © Metafora, 2015

All rights reserved

ISBN 978-80-7359-730-6 (pdf)

Tato kniha je fikce.

Veškeré postavy, lokality a děje vylíčené v tomto románu

jsou dílem fantazie autorek,

nebo se objevují ve smyšlených souvislostech.


5TÝ POTVOŘE TO NEDARUJU

Pro chlapce Euana, Heathcliffa a Tita

Pro Johna a Tracey

Pro všechny Imogen Tateové


6 LUCY SYKESOVÁ A JO PIAZZAOVÁ


7TÝ POTVOŘE TO NEDARUJU

„Vždycky odpouštějte nepřátelům;

nic je nerozzlobí víc.“

– Oscar Wilde

„Má-li být člověk nenahraditelný,

musí se neustále odlišovat.“

– cOcO chanel


8 LUCY SYKESOVÁ A JO PIAZZAOVÁ


9TÝ POTVOŘE TO NEDARUJU

<<<

prolog

>>>

5. září 1999

P

ohledná mladá zástupkyně šéfredaktora si přeho

dila jednu holou nohu přes druhou a nervózně jí

zakomíhala. Obávala se, že její černá buklé sukně

je možná trochu krátká na to, aby v ní seděla v první řadě. Podle většiny měřítek dokonale zapadala mezi ostatní černě oděné muže a ženy v jemných italských látkách střižených podle francouzského stylu a ušitých s americkou pečlivostí. Vypadala jako oni. Přesto nedokázala uvěřit, že je tady. Ani za milion let by si nepředstavovala, že bude sedět v první řadě na newyorské módní přehlídce během Týdne módy. Ještě jednou obrátila těžkou pergamenovou pozvánku, aby si přečetla reliéfní zlaté písmo. Nebyl to omyl. Měla sedadlo 11A. Byla ve správném čase na správném místě. Šestadvacetiletá Imogen Tateová si se svými šéfy prohlížela fotky z těchto přehlídek v časopise Móda už pět let, ale ještě žádnou neviděla naživo. Protekční pozvání na přehlídku Oscara de la Renty dostala jen díky tomu, že starší šéfredaktorky byly zavalené jinými povinnostmi. Mezi modelkami byla krásná černoška Bridgett Hartová, jedna ze tří Imogeniných spolubydlících. Imogen mrkla na hodinky. Půl šesté. Mělo


10 LUCY SYKESOVÁ A JO PIAZZAOVÁ

se začínat v pět, ale sedadla ještě zdaleka nebyla obsaze

ná. Přestože ji Bridgett ujistila, že během Týdne módy se

nikdy nezačíná včas, Imogen dorazila přesně ve tři čtvrtě

na pět. Raději tu byla dřív. Uvažovala, jestli nemá vstát

a pozdravit kamarádku Audrey, redaktorku Tribu zhruba

deset sedadel od ní, ale bála se, aby jí přidělené místo

někdo nezabral. Varovali ji před jednou obzvlášť dravou

novozbohatlickou paničkou, která si nikdy nezajistila

místo v první řadě a vždycky v ústraní číhala na příležitost

zabrat sedadlo, pokud se někdo nedostavil.

Imogen sklouzl do obličeje pramínek vlasů. Rychle

si ho zastrčila zpátky za ucho. Teprve minulý týden se

nechala novou koloristkou přesvědčit, aby se po sérii

dramatičtějších tmavších odstínů vrátila k přirozené

blond barvě. Vypadala zdrženlivě a šik – tak se ostatně

dal popsat i její nový život v Americe.

„Au!“ Imogen zvedla nohu a zamračila se na paparazza,

který jí šlápl na obnažený palec v nejlepších (a jediných)

páskových sandálech z hadí kůže, které vlastnila.

„Překážíte,“ zavrčel na ni.

„Sedím na svém místě,“ opáčila Imogen tím nejvýraz

nějším britským přízvukem, s důrazem na slově „svém“.

Skutečně to bylo její místo, jak stálo na pozvánce. To

přece něco znamená. Módní branži tvořila uzavřená

společnost návrhářů, redaktorů, maloobchodních nákup

čích a vybraných dědiček. Pozvánky na takovéto akce se

nerozdávaly jen tak a člověk o ni mohl zase snadno přijít.

„Vaše místo mi překáží,“ odsekl fotograf drze a od

běhl přes plastem zakryté molo vyfotografovat Annu

Wintourovou, hlavní redaktorku časopisu Vogue, která se

právě ladně usazovala proti Imogen. Po Annině příchodu

mohla přehlídka konečně začít. Ostraha v naditých čer

ných rolácích a s velkými vysílačkami nahnala fotografy

do ohrádky u konce mola. Na všechny snímky z přehlídky

platilo přísné embargo – směly se publikovat jen se sou

hlasem návrháře. Imogen měla v kabelce malý fotoaparát,


11TÝ POTVOŘE TO NEDARUJU

ale netroufala si ho vytáhnout. Pořídila spoustu snímků

u stanů v Bryant Parku a hodlala nechat film cestou do

práce expresně vyvolat. Místo aparátu z kabelky vylovila

malý černý zápisník.

Asistenti, od hlavy k patě v černém, stáhli z mola plasto

vou fólii, pod kterou se objevil neposkvrněně bílý povrch.

Světla pohasla a sál ztichl. Diváci uctivě zasunuli kabelky

a kufříky pod křesla. Publikum se natolik soustředilo na

molo, že po ztlumení světel nikdo nešeptal, ba dokonce

ani nešustil papíry v klíně.

Z ticha zazněl taneční rytmus „Livinʼ La Vida Loca“

Rickyho Martina a sál zalilo bílé světlo. Po molu začaly

postupně procházet modelky. Imogen měla sotva čas

zapisovat si ke každému modelu poznámky. Teď byla

ideální chvíle použít fotoaparát, jenže ona se bála.

Všimla si Jacquesa Santose v charakteristických bílých

džínách naproti přes molo. Bývalý fotograf, nyní kreativní

ředitel jednoho velkého časopisu, vytáhl nikon a začal

zuřivě cvakat po jednotlivých modelkách, které ho míjely.

Imogen koutkem oka zahlédla, jak se ze svých stanovišť

na konci mola blíží pracovníci ostrahy; zasáhli ale až ve

chvíli, kdy si Jacques stoupl a zvedl fotoaparát nad hlavu,

aby pořídil záběr z výšky. S dokonalým načasováním mezi

dvěma modelkami k němu přistoupili, a než Francouz

pochopil, co se děje, ležel omámeně na molu a sledoval,

jak mu zabavují fotoaparát.

Imogenina kamarádka Bridgett ve vysokých kožených

kozačkách ani nemrkla, klidně ho překročila a pokračo

vala v chůzi po molu s elegancí pantera. Muž z ochranky

s fotoaparátem v jedné ruce zvedl Jacquesa na nohy,

oprášil ho a pokynul, ať se zase posadí. Vytáhl z nikonu

film, vrátil aparát majiteli a odkráčel na svoje místo na

konci uličky.

Přehlídka pokračovala.


12 LUCY SYKESOVÁ A JO PIAZZAOVÁ


13TÝ POTVOŘE TO NEDARUJU

<<<

kapitola první

>>>

srpen 2015

D

ívku, která se otáčela v jejím křesle a fotila si

vlastní fuchsiové střevíčky Tory Burch a nehty

stejného odstínu, Imogen v první chvíli nepo

znala. V jedné ruce držela zlato-bílý iPhone, zatímco druhou měla nataženou před displejem směrem k botkám. Imogen si uhladila jemné blond vlasy za uši a sebevědomě klapla pravým podpatkem, aby dívka, která teď špulila rty do objektivu mobilu a připravovala se na pořízení selfíčka, věděla, že v rohové kanceláři není sama. „Ach.“ Eva Mortonová, Imogenina bývalá asistentka, se polekaně vymrštila na nohy. Mobil jí upadl na zem. Mrkla přes Imogenino rameno, aby zjistila, jestli někdo nestojí za ní, a překvapeně vyhrkla: „Vy jste zpátky?“ Přiskočila k Imogen a až příliš familiárně ji objala. Vypadala teď jinak. Kaštanově hnědé lokny měla rozpuštěné a patrně prošly nějakou keratinovou kúrou. Lesklé, rovné vlasy rámovaly bezchybně nalíčený obličej s nepatrně novějším, roztomilejším nosíkem, než jaký si Imogen pamatovala. Proč Eva sedí za stolem šéfredaktorky? Za Imogeniným stolem? Imogen se snažila vymyslet nějaký důvod, proč by Eva měla být v téhle budově tak brzy ráno. Už tady přece


14 LUCY SYKESOVÁ A JO PIAZZAOVÁ

nepracuje. Přede dvěma lety odešla z postu Imogeniny

asistentky a od té doby tu nebyla.

Eva byla mimořádně kompetentní asistentka a praktic

ky vzato i kamarádka, ale tohle bylo rozčilující vyrušení

hned první den po návratu do práce. Imogen se jen

chtěla rozkoukat, než dorazí zbytek zaměstnanců, vypít si

cappuccino a nechat si od někoho pomoct při procházení

e-mailové schránky, která nevyhnutelně musí připomínat

bažinu.

„Evo? Drahoušku, co vy tady? Já myslela, že jste na

Harvardské obchodní škole?“ Imogen ji obešla a usadila

se do svého křesla. Po tak dlouhé době se jí v jeho kožené

náruči sedělo příjemně.

Eva se posadila proti ní a dlouhé nohy složila pod sebe,

místo aby přehodila jednu přes druhou. „Skončila jsem

v lednu a pár měsíců jsem strávila ve startovním inkubá

toru v Palo Alto. V červenci jsem se vrátila sem.“

Co je to startovní inkubátor? pomyslela si Imogen. Před

pokládala, že inkubátor nějak souvisí s kuřaty, ale necítila

potřebu ani zájem se na to ptát.

„Sem do New Yorku? To je báječné. Když teď máte

bakalářský titul, určitě po vás hned skočila nějaká obří

investiční banka,“ poznamenala Imogen vyrovnaně

a zapnula počítač.

Eva zaklonila hlavu a chraptivě se zasmála. Její smích

Imogen překvapil vyzrálostí a hloubkou. Dřív se Eva

smála roztomile a zpěvavě. Tenhle smích patřil cizímu

člověku. „Ne. Vrátila jsem se do New Yorku a do Glossy!

V lednu jsem poslala životopis panu Worthingtonovi.

Mluvili jsme spolu těsně předtím, než jste odešla na ne

schopenku. V červenci jsem se přestěhovala zpátky do

New Yorku a nastoupila jsem tady. Chci říct... je to jako

práce snů. Sliboval, že vám to řekne. Ani jsem si nemys

lela, že přijdete před obvyklou hodinou... před desátou.

Čekala jsem, že začnete schůzkou s Worthingtonem,

a ten vám poví o mé nové roli.“


15TÝ POTVOŘE TO NEDARUJU

Stará asistentka. Nová role. Šestadvacetiletá Eva

s očima zvýrazněnýma lilkovou řasenkou a neskrývaný

mi ambicemi, usazená v Imogenině kanceláři. Imogen

během šestiměsíční pauzy komunikovala s Carterem

Worthingtonem, vydavatelem a nadřízeným, přesně dva

krát. Poprvé od chvíle, kdy ráno vešla do redakce Glossy,

se pozorně rozhlédla kolem a všimla si drobných rozdílů.

Většina zářivek byla ještě zhasnutá, takže světlo pocházelo

především z ranního slunce, které se sem linulo okny za

výtahy, ale tradičně prázdná místnost jí připadala zasta

věnější. Když odcházela, byly tu prostorné kóje s nízký

mi přepážkami a na každém stole dostatek prostoru pro

klávesnici a počítačový monitor. Teď přepážky zmizely

a stoly vytvářely jednolitou plochu přes celou místnost,

s laptopy tak blízko u sebe jako kostky domina připra

vené ke skácení. Na stěně chyběla Imogenina oblíbená

fotografie, detailní záběr Maria Testina na obličej Kate

Mossové, a místo ní visela široká bílá tabule s očíslovaný

mi seznamy a klikyháky všemožných barev. Jinde ze světle

šedých stěn svítily velké nápisy v křiklavých odstínech:

„Riskování vám dává energii!“ „Co byste dělaly, kdybyste

se nebály?“ „Co by udělala Beyoncé?“ „Dobré, skvělé,

báječné, GLOSSY!“ Z Imogeniny kanceláře se ztratila

jedna zásadní věc: korková nástěnka, obvykle pokrytá

výstřižky z časopisů, vytrženými stránkami, kousky látek,

starými fotografiemi a vším dalším, co se Imogen líbilo

a přinášelo jí inspiraci. Koho sakra napadlo, že mi může

odnést nástěnku?

Útroby se jí sevřely iracionální úzkostí. Něco bylo jinak,

a ať už šlo o cokoli, neměla z toho dobrý pocit. V hlavě

jí vířila jediná myšlenka: Vypadni z mé kanceláře, ale místo

toho se po kratičké odmlce zdvořile zeptala: „Jakou tedy

u nás máte přesně pozici, Evo?“ V té chvíli si v rohu

místnosti všimla velkého křesla s růžovým polštářem

vyplněným polystyrenovými kuličkami.

„Mám na starosti digitální obsah Glossy.com.“ Eva se


16 LUCY SYKESOVÁ A JO PIAZZAOVÁ

krátce, nepřesvědčivě usmála a prohlédla si nalakovaný

nehet.

Imogen zachovala neutrální výraz, ale v duchu vydechla

úlevou. Dobře. Eva se stará o internetové stránky. Na vte

řinu už totiž začala panikařit – bála se, že dostala nějakou

vedoucí funkci, o které Imogen nikdo neinformoval. Jistě,

psal se rok 2015 a časopis pochopitelně provozoval webo

vou stránku. Ale ta byla jen nutným doplňkem skutečných

papírových stránek časopisu, využívaným především ke

zveřejňování laskavých článků o zadavatelích reklam

a věcí, které se do tištěné verze nevešly. Nebo ne? Eva má

na starosti něco celkem nevýznamného. Ale i tak – proč

se s Imogen někdo neporadil, než přijali na nové místo

její starou asistentku? To se přece nedělá.

Eva ale rychle pokračovala. „Nemůžu se dočkat, až pro

bereme všechny změny. Stránka je lepší než kdy předtím.

Myslím, že se vám nová e-verze bude moc líbit.“

Imogen tupě rozbolela hlava. „Je skvělé, že konečně

dali webové stránce novou tvář. A jsem vážně ráda, že

jste zpátky. Jakmile se zase do všeho dostanu, moc ráda

s vámi zajdu na oběd.“ Doufala, že ta holka odejde, aby

mohla začít pracovat.

Žert možná její odchod urychlí. „Věřím, že k vaší e-verzi

nebudu mít averzi – hlavně pokud nemá nová podoba

webových stránek vliv na můj časopis a –“ doufala, že se

vyjádří jasně, „– pokud mi nesebrali kancelář.“

Eva zmateně zamrkala, až se jí prodloužené řasy za

kmitaly jako křídla kolibříka.

„Myslím, že byste si měla promluvit s Carterem, Imogen.“

Bylo zvláštní slyšet v Evině šestadvacetiletém hlase vágně

autoritativní tón a ještě divnější, že mluvila o jejich šéfovi

jako o Carterovi. Imogen si najednou uvědomila, že se jí

zase rozbušilo srdce. Bála se oprávněně. Eva nepracuje

jenom na webové stránce. Imogen si dělala starosti, že jí

dívka, která kdysi dokázala skvěle předvídat její potřeby,

právě teď čte myšlenky. Vstala.


17TÝ POTVOŘE TO NEDARUJU

„Vlastně s ním stejně mám schůzku,“ zalhala. „Hned

ráno. Měla bych tam rovnou zajít.“

Přenesla váhu z jednoho podpatku na druhý a zamířila

ven kolem několika mladých dívek, které neznala a které

se začínaly trousit dovnitř. Chvěla se jí ruka, ale dávala si

pozor, aby se pořád klidně usmívala, když tiskla tlačítko

výtahu do vstupní haly. V takhle rozlehlé budově člověk

musel sjet dolů, aby se dostal výš.

Když Imogen pospíchala přes halu ke druhým výta

hům, Gus z kavárny dole skoro přeskočil pult a popoběhl

dva kroky k ní.

„Já myslel, že už se nevrátíte!“ vykřikl. Voněl sladkou

skořicí a mlékem. Jeho světlý knírek se s každou slabikou

pohyboval. „Jak váš časopis přežil šest měsíců bez šéfre

daktorky? Určitě jste jim hrozně chyběla!“ Opatrně jí

stiskl ruku. Samozřejmě věděl, proč byla pryč. Snažili se

to držet v tajnosti, ale v dnešní době se před bulvárními

sloupky neutají skoro nic.

V únoru Imogen diagnostikovali levém prsu rakovinu

ve druhém stadiu, stejnou nemoc, která si vyžádala životy

její babičky a dvou tet. V březnu se rozhodla pro odstra

nění obou ňader s cílem zbavit se nádoru a zabránit mu

v šíření. Dalších šest měsíců podstupovala chemoterapii

a zotavovala se.

„Jsem tady.“ Imogen se přiměla k přátelskému úsměvu.

Bylo toho na ni moc – a to ještě ani neodbila devátá. Gus

se ale aspoň choval vlídně a nesl s sebou příslib kofeinu.

Odvedl ji k pultu, a aniž by Imogen musela cokoli říci,

pustil se do přípravy jejího oblíbeného nápoje s vysokou

pěnou. Když vytáhla z kabelky peníze, mávl rukou a vtiskl

jí kelímek do ruky.

„To je na můj účet. Nádherný den! Kdybych věděl, že

už dnes přijdete do práce, řekl bych paničce, ať pro vás

upeče něco speciálního... moučník z lístkového těsta...

s medem, jak to máte ráda. Budete tu zítra? Dneska večer

ho upeče a zítra vám ho donesu. Medový.“ Imogen při


18 LUCY SYKESOVÁ A JO PIAZZAOVÁ

kývla, poděkovala mu a cestou k výtahům si vychutnávala

dávku kofeinu. Do haly proudili zaměstnanci. Pohledný

muž středního věku s prošedivělými vlasy a v dokonale

padnoucím obleku vrhl souhlasný pohled na Imogeniny

nohy a připojil se k ní ve výtahu.

Cestou nahoru se jí pořád točila hlava. Jasně si vzpo

mínala na tu chvíli před pěti lety, kdy do jejího života

vkročila Eva Mortonová. Imogen právě povýšili na šéf

redaktorku Glossy a už byla vyčerpaná týdny pohovorů

s kandidátkami na asistentku. Personální oddělení jí

posílalo prakticky celý absolventský ročník z Le Rosey

(té švýcarské dívčí školy, kam bohatí Američané posílají

rozmazlené dcerušky, aby se setkávaly s jinými bohatými

Američankami). Všechny uchazečky byly stejně znuděné

a privilegované. Žádná neměla elán nebo ambice, díky

nimž by toužila vyniknout. Imogen chápala lépe než kdo

koli jiný, jak jsou v takovém zaměstnání důležité. Sama

kdysi dělala asistentku své první šéfce a učitelce Molly

Watsonové, šéfredaktorce časopisu Móda, té nejpodnět

nější osobě, kterou za celý život poznala.

Když se Eva Mortonová poprvé objevila v redakci,

chyběla jí poslední zkouška k absolvování Newyorské

univerzity. Na sobě měla pomačkaný nepromokavý ka

bát, byla celá mokrá a vlasy se jí lepily na obličej, takže

připomínala ucourané kotě. Venku byl deštivý dubnový

den, jaký mění i otrlé Newyorčany v plaché turisty ve

vlastním městě, kterým se nechce chodit ven, pokud

nemají připravený vůz, jenž by je dopravil k cíli.

Eva byla sice vysoká, ale působila ostýchavě a nesměle.

Přesto jí v očích zářila dychtivost, když vytáhla laptop,

aby spustila powerpointovou prezentaci se stránkami

časopisů od začátku devadesátých let do současnosti.

„Četla jsem všechny časopisy, na kterých jste pracova

la,“ spustila lehce nesouměrnými, ale nikoliv ošklivými

ústy. „Tohle je ten nejúžasnější okamžik mého života,

už to, že sedím v téhle kanceláři. Jste jedna z nejlepších




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.