načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Tvůrčí psaní 2 -- pro každého – Markéta Dočekalová

Tvůrčí psaní 2 -- pro každého

Elektronická kniha: Tvůrčí psaní 2
Autor: Markéta Dočekalová
Podnázev: pro každého

Tvůrčí psaní II bezprostředně navazuje na první díl úspěšné publikace Tvůrčí psaní pro každého. Autorka detailně rozebírá a vysvětluje stavbu novely a krůček po krůčku vede čtenáře k jejímu zvládnutí. Podrobně se věnuje nejen problematice ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  271
+
-
9
bo za nákup

hodnoceni - 70.4%hodnoceni - 70.4%hodnoceni - 70.4%hodnoceni - 70.4%hodnoceni - 70.4% 78%   celkové hodnocení
5 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2008
Počet stran: 208
Vydání: 1. vyd.
Spolupracovali: jak se píše povídka, novela a román?
Skupina třídění: Česká literatura (o ní)
Jazyk: česky
Téma: literatura, spisovatelé, psaní, povídky, novely, romány, příběhy, vyprávění
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada Publishing, 2008
ISBN: 978-80-247-2091-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Tvůrčí psaní II bezprostředně navazuje na první díl úspěšné publikace Tvůrčí psaní pro každého. Autorka detailně rozebírá a vysvětluje stavbu novely a krůček po krůčku vede čtenáře k jejímu zvládnutí. Podrobně se věnuje nejen problematice děje, ale také budování postav a jejich charakterů, tvorbě dialogů, správnému zvládnutí dramatického konfliktu a mnoha dalším aspektům tvorby dramatu. Lehce se dotýká i základních rysů různých žánrů, například hororu, detektivních a romantických příběhů. Teorii podává, podobně jako tomu bylo i u prvního dílu publikace, neobyčejně srozumitelnou a čtivou formou vycházejíc při svém psaní z letité praxe výuky oboru tvůrčího psaní. Bez nadsázky je možné říci, že učebnice takového rozsahu a hloubky dosud nebyla v oblasti tvůrčího psaní v České republice vydána. Publikace je vhodná jak pro čtenáře prvního dílu, kteří již netrpělivě čekají na slíbené pokračování, tak i pro kohokoliv, kdo již absolvoval nějaký základní kurz tvůrčího psaní. Vynikající je publik ace i pro studenty vyšších odborných škol zaměřených na tvůrčí psaní a publicistiku. Spolu s prvním dílem tvoří publikace jeden z nejkomplexnějších kurzů tvůrčího psaní, který kdy byl v České republice knižně vydán. V kombinaci s prvním dílem je tak publikace vhodná i pro naprosté začátečníky.

Popis nakladatele

Autorka detailně rozebírá a vysvětluje stavbu novely a krůček po krůčku vede čtenáře k jejímu zvládnutí. Podrobně se věnuje problematice děje, budování postav a jejich charakterů, tvorbě dialogů, zvládnutí dramatického konfliktu a mnoha dalším aspektům tvorby dramatu. (naučte se vyprávět příběhy! : praktická cvičení)

Zařazeno v kategoriích
Markéta Dočekalová - další tituly autora:
Něco za něco Něco za něco
Rychle a bezbolestně Rychle a bezbolestně
Tvůrčí psaní -- v otázkách a odpovědích Tvůrčí psaní
 (e-book)
Rychle a bezbolestně Rychle a bezbolestně
 (e-book)
Něco za něco Něco za něco
Tvůrčí psaní pro každého (1. díl) Tvůrčí psaní pro každého (1. díl)
 
K elektronické knize "Tvůrčí psaní 2 -- pro každého" doporučujeme také:
 (e-book)
Něco za něco Něco za něco
 (e-book)
Tvůrčí psaní -- v otázkách a odpovědích Tvůrčí psaní
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

tvůrčí

2

psaní

Markéta Dočekalová

Tvůrčí psaní pro každého 2

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, Praha 7

obchod@gradapublishing.cz, www.grada.cz

tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400

jako svou 3478. publikaci

Odpovědná redaktorka Dana Flídrová

Grafi cká úprava a sazba Eva Hradiláková

Fotografi e na obálce Eva Hradiláková

Počet stran 208

První vydání, Praha 2009

Vytiskl PBtisk s.r.o.

Dělostřelecká 344

26101 Příbram

© Grada Publishing, a.s., 2009

Cover Design © Grada Publishing, a.s., 2009

Názvy produktů, fi rem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami

nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

ISBN 978-80-247-2091-3

3

OBSAH

O AUTORCE ................................................................................................................................................................... 8

ÚVOD ............................................................................................................................................................... 9

PŘÍPRAVNÉ OBDOBÍ ........................................................................................................................ 13

2.1 Autorský deník .................................................................................................................................................. 13

2.2 Jak se píše autorský deník ........................................................................................................................... 15

2.3 Role autorského deníku v přípravném období .................................................................................... 18

2.4 Cvičení ................................................................................................................................................................ 20

2.5 O čem příběh je .............................................................................................................................................. 21

2.5.1 Téma ................................................................................................................................................................... 21

2.5.2 Premisa .............................................................................................................................................................. 25

2.5.3 Nalezení premisy ............................................................................................................................................. 27

2.5.4 Funkční a nefunkční premisy ...................................................................................................................... 30

2.5.5 Cvičení ................................................................................................................................................................ 31

2.6 Lokace ................................................................................................................................................................ 31

CO, PRO KOHO A JAK VYPRÁVĚT ........................................................................................... 35

3.1 Cílová skupina ................................................................................................................................................. 36

3.2 Žánr a forma zpracování .............................................................................................................................. 39

3.3 Způsoby a druhy vyprávění ........................................................................................................................ 44

3.4 Výběr autorské perspektivy a vyjadřovacího způsobu ..................................................................... 53

3.5 Kompozice ........................................................................................................................................................ 55

3.6 Filmové vyprávění .......................................................................................................................................... 57

3.7 Jednostránková synopse ............................................................................................................................. 60

3.7.1 Cvičení ................................................................................................................................................................ 63

2

1

Tvůrčí psaní pro každého 26

4 FILOZOFIE DĚJE ..................................................................................................................................... 65

4.1 Co je to příběh ................................................................................................................................................. 66

4.2 Zápletka, konfl ikt, příběh ............................................................................................................................ 69

4.3 Stavba příběhu ................................................................................................................................................ 71

4.3.1 Cvičení ................................................................................................................................................................ 73

4.3.2 Cvičení ................................................................................................................................................................ 76

4.4 Extrémy a kontrasty ....................................................................................................................................... 76

4.4.1 Cvičení ................................................................................................................................................................. 80

4.5 Scéna a odstavec ............................................................................................................................................ 81

4.5.1 Cvičení ................................................................................................................................................................ 83

4.5.2 Cvičení ................................................................................................................................................................ 85

4.6 Překvapování čtenáře ................................................................................................................................... 86

4.6.1 Cvičení ................................................................................................................................................................ 88

5 JAK DOOPRAVDY ZAČÍT . ............................................................................................................... 89

5.1 První dějství v povídce, novele a románu .............................................................................................. 89

5.2 Postava ............................................................................................................................................................... 97

5.3 Konfl ikt ............................................................................................................................................................. 103

5.4 Přesnost ........................................................................................................................................................... 105

5.5 Věrohodnost .................................................................................................................................................. 106

5.6 První scéna díla ............................................................................................................................................. 109

5.7 Cvičení .............................................................................................................................................................. 112

5.8 První dějství ve fi lmu ................................................................................................................................... 112

6 DRUHÉ DĚJSTVÍ .................................................................................................................................. 114

6.1 Smysl druhého dějství ................................................................................................................................ 114

6.2 Než začnete psát druhé dějství ................................................................................................................ 116

6.3 Výběr vhodných scén ................................................................................................................................. 117

6.4 Popis a fl ashback .......................................................................................................................................... 119

6.5 Dramatizace druhého dějství ................................................................................................................... 121

6.6 Struktura románu ......................................................................................................................................... 123

6.7 Ukázky a rozbory povídek ......................................................................................................................... 125

6.7.1 Cvičení .............................................................................................................................................................. 137

6.8 Druhé dějství ve fi lmu ................................................................................................................................ 138

7 POSTAVY .................................................................................................................................................... 139

7.1 Homo fi ctus .................................................................................................................................................... 139

7.2 Jak správně vybudovat postavy .............................................................................................................. 140

7.2.1 Fiktivní biografi e ........................................................................................................................................... 142

7.2.2 Cvičení .............................................................................................................................................................. 143

7.2.3 Motivace a vývoj postavy .......................................................................................................................... 144

4

5

6

7 7.2.4 Cvičení .............................................................................................................................................................. 146

7.3 Stereotypní postavy .................................................................................................................................... 146

7.3.1 Cvičení .............................................................................................................................................................. 148

7.4 Archetypy ......................................................................................................................................................... 148

7.4.1 Cvičení .............................................................................................................................................................. 149

7.5 Kapacita postavy ........................................................................................................................................... 149

8 DIALOGY ..................................................................................................................................................... 151

8.1 Literární dialog .............................................................................................................................................. 151

8.2 Filmový dialog ............................................................................................................................................... 157

8.3 Cvičení .............................................................................................................................................................. 160

9 POHRAJTE SI S KONCEM ............................................................................................................. 161

9.1 Klimax (katastrofa, vyvrcholení) .............................................................................................................. 161

9.2 Rozuzlení ......................................................................................................................................................... 163

9.3 Třetí dějství krátké povídky ....................................................................................................................... 164

9.4 Knihy na pokračování .................................................................................................................................. 166

9.5 Třetí dějství u televizních seriálů ............................................................................................................. 167

9.6 Třetí dějství ve fi lmu .................................................................................................................................... 168

9.7 Zajímavé ukázky ke čtení ........................................................................................................................... 169

10 ZÁVĚREČNÉ PRÁCE NA RUKOPISE ..................................................................................... 177

TŘIATŘICET RAD PRO POHODOVÉ PSANÍ .................................................................................................. 181

CVIČENÍ NA POVZBUZENÍ FANTAZIE ............................................................................................................. 185

NABÍDKA A PRODEJ DÍLA .................................................................................................................................. 188

Jak nabízet rukopis knihy .......................................................................................................................... 189

Jak nabízet fi lmový nebo televizní scénář ........................................................................................... 191

KLÍČ K CVIČENÍM ..................................................................................................................................................... 193

INTERNETOVÉ ODKAZY ........................................................................................................................................ 201

SEZNAM LITERATURY ............................................................................................................................................ 203

REJSTŘÍK ..................................................................................................................................................................... 205

8

9

10


O AUTORCE

Mgr. Markéta Dočekalová v současnosti pracuje jako ředitelka oddělení kreativního vývoje v jedné zahraniční producentské společnosti. Jejím úkolem je řídit kreativní vývoj (od prvního nápadu až po hotové scénáře) televizních seriálů a fi lmů a rovněž fi lmů pro česká kina.

Práci v televizi se věnuje od roku 1996. Jako televizní scenáristka napsala a úspěšně realizovala scénáře k více jak tisícovce zábavných pořadů. V roce 2005 byla členem týmu, který přivedl na obrazovku televize Nova každodenní seriál „Ulice“. U tohoto projektu působila přes dva roky. Podepsala se pod více jak 650 dílů tohoto seriálu a postupně zde zastávala pozici scenáristy, dramaturga a editora dialogů.

Bohaté zkušenosti má rovněž z oblasti spolupráce s tištěnými médii. Od roku 1983 pravidelně spolupracuje s celou řadou redakcí, na přelomu let 2004/2005 působila jako zástupce šéfredaktora v redakci prestižního magazínu Top Class. V roce 2006 vydala učebnici pod názvem „Tvůrčí psaní pro každého“, která se stala bestsellerem na učebnicovém trhu. Od roku 2001 se intenzivně věnuje přednáškové a školící činnosti. Její semináře z oblasti tvůrčího psaní a scenáristiky jsou velmi žádané a účastníci mají velice dobré studijní výsledky. Provozuje internetové stránky zaměřené na scenáristiku a tvůrčí psaní.

Vystudovala na katedře žurnalistiky Fakulty sociálních věd na Karlově univerzitě v Praze. Hovoří plynně anglicky, rusky a holandsky. Je členkou Syndikátu novinářů České republiky a členkou Americké asociace scenáristů.

O autorce8


úvod 9

ÚVOD

Milí přátelé,

v prvním díle této učebnice jsem se zmínila o moudrých slovech, která říkají: „Jenom dvě

bytosti mají tu moc určit, kdy se co komu stane, kdy se kdo narodí a kdy kdo zemře – Bůh

a spisovatel .“ Ve druhém díle bych k tomu ráda doplnila to, co v jednom rozhovoru uvedl

slavný americký spisovatel, klasik americké povídky 20. století – Raymond Carver: „Pokud

neexistuje Bůh, potom je spisovatel tou nejmocnější bytostí na celém světě. A s mocí přichází

i zodpovědnost. Být spisovatelem, neznamená chovat se, jako byste byl sám Bůh. Znamená

to jen uvědomit si svou značnou odpovědnost ke světu a fakt, že cesta, kterou kráčejí vámi

vymyšlené postavy, může být pro mnohé vzorem.“

Jak jsem slíbila, tak činím. Předkládám vám druhý díl učebnice tvůrčího psaní, který se

bude podrobně věnovat otázkám tohoto nesmírně vzrušujícího, ale zároveň nelehkého řemes

la. Navážeme na základní pojmy, které jsme si vysvětlili v prvním díle, a budeme se více do

hloubky věnovat tomu, čemu se dnes nejčastěji říká „narace “ neboli hezky česky řečeno –

vyprávění . Pojmem narace , se kterým se můžete v poslední době často setkat, se většinou však

myslí nejen to, co rozumíme pod slovem „vyprávění “, ale přímo se jím označuje celá oblast

literární tvůrčí činnosti založená na fabulaci , čili vymýšlení příběhů a tvoření děje. Právě

touto oblastí se zabývá druhý díl učebnice, který držíte v ruce. Budeme se zabývat různými

formami vyprávění, od povídky, přes novelu, román až po fi lm. Některých z těchto žánrů

se dotknu jen okrajově, protože hlavní pozornost chci věnovat zejména povídce a novele,

jakožto dvěma nejpopulárnějším žánrům současnosti. Při nejlepší vůli totiž není možné na

ploše dvou stovek stran vyložit problematiku povídky, novely, románu a ještě celovečerního

fi lmu. Jen samotná problematika psaní románu, stejně tak jako psaní celovečerního fi lmu,

by v obou případech vydala na pěknou silnou, samostatnou učebnici.

Když se jeden můj kolega dozvěděl, že připravuji tuto publikaci, zeptal se mě, jestli budu

v učebnici vyučovat tvorbu komerční, nebo nekomerční literatury . Přiznám se, že mě tahle

otázka vždycky pořádně rozlítí. Nemám ráda, když se literatura rozděluje na komerční a neko

merční, protože tato označení jsou podle mého názoru velice diskutabilní. Co je to vlastně

komerční literatura? Znamená to, že když napíšete novelu, která se výborně prodává, tak

píšete komerční literaturu? A proč mnoho lidí používá přívlastek „komerční“ v hanlivém

slova smyslu? Proč se „komerčním autorem“ často myslí pisálek či spíše grafoman, který je

více než spisovatelem jen schopným obchodníkem se slovy? Domnívám se, že jde skutečně

o nešťastné označení, pokud hovoříme o „komerční“ literatuře. Měli bychom spíše hovořit

o „literárním kýči “, což je v podstatě velice často přesně to, co výrazem „komerční“ vlastně

myslíme. Skvěle tento problém formuluje ve své knize „Pan Když a slečna Kdyby“ Přemysl

Rut . Dovolte mi citovat z jeho úchvatné publikace: „Nikoli příběh , ale kalkulace s jeho účin

kem je ta osudná výhybka, na které začíná zprvu nenápadně od cestičky umění odbočovat

cesta kýče . Jakmile vypravěč podplácí čtenářovu zvědavost vraždami, polibky a ovšem splně

nými očekáváními, příběh ostatně přestává být příběhem, totiž novým a novým odpovídáním

1


Tvůrčí psaní pro každého 210

na otázku, „jak je to dál“: je konstruován od konce, od svého „vyznění“, od dojmu, který má

po sobě zanechat.“ Zlí jazykové tvrdí, že pojem „komerční autor“ a „komerční literatura“ si

z obyčejné lidské závisti vymysleli neúspěšní autoři, jejichž díla se prodávají jen velice špatně

a ve velmi malých nákladech. Možná to je pravda, možná není. Já jsem však přesvědčena, že

existuje pouze dobře, nebo špatně napsaná knížka, dobrá, či špatná literatura a že čtenář to

zkrátka vždycky pozná a vycítí, stejně jako dokáže rozeznat kvalitní televizní seriál od pros

toduché telenovely. Těžko by asi kdo označil třeba Karla Čapka za komerčního autora v pejo

rativním slova smyslu. Přitom jeho díla rozhodně patří k nejprodávanějším v české literární

historii vůbec. Odmítám se tedy podřídit této intelektuální hře na komerční a nekomerční

tvorbu. Zajímá mě jen kvalitní řemeslo a dobře odvedená práce. A další osud knihy nechť

mají v rukou ctihodní čtenáři, kteří si ji buď budou, anebo nebudou kupovat. Rozčilovat se

však nad tím, že i literatura plná kýče a pečlivé vykalkulovanosti se může dobře prodávat, to

je opravdu zbytečné. Říká se, že na každé zboží je kupec. Ponechme tedy čtenářům svobodu

výběru a autorům svobodu volby, jak a co vlastně budou psát. Každý autor si v duchu přeje,

aby byly jeho knihy komerčně úspěšné, čili jinými slovy – aby si je čtenáři hojně kupovali.

A kdo tvrdí, že po něčem takovém netouží, nejspíš s ním není něco v pořádku.

Nikomu neslibuji, že po přečtení druhého dílu učebnice sedne a napíše skvělou novelu. Ani

vám nezaručím, že se z vás stane dobrý spisovatel nebo spisovatelka. Neprozradím vám žád

né magické tajemství, jak lze takový sen zrealizovat, a neodtajním žádný dokonalý recept na

spisovatelský úspěch. Kdyby něco takového existovalo, již by s tím mnozí slovutní spisovatelé

jistě dávno zdařile obchodovali. Ostatně diskuse na téma, zda je vůbec výuka tvůrčího psaní

možná, byly započaty již na začátku 19. století a trvají dodnes. V nejrůznějších odborných

esejích se můžete dočíst názory slavných romanopisců a literárních kritiků na tuto problema

tiku a lze v podstatě říci, že kolik odborných esejí, tolik názorů. V tomto ohledu se naprosto

ztotožňuji s názorem populárního britského romanopisce a literárního kritika Davida Lodge,

který ve své publikaci „Jak se píše román“ ( David Lodge, Jak se píše román, Barrister Principal

Studio, 2003) napsal: „Je-li učitel schopný, měl by každý z účastníků na konci kurzu tvůrčího

psaní psát lépe nebo být schopen psát lépe než na jeho začátku. Zkušenost získaná spisovatelský

mi pokusy pod systematickým vedením přispěje nesporně ke studentovu čtenářskému chápání

a vnímání literatury. V konečném důsledku však úspěch zaručit nelze a všichni zúčastnění by to

měli vědět. V tomto ohledu se literatura nijak zásadně neliší od ostatních druhů umění. Můžete

se naučit zručně kreslit a malovat, ale tvořit obrazy trvalé hodnoty vás nikdo nenaučí.“ Napros

to stejně pojímám i své kurzy tvůrčího psaní, které již léta organizuji, a v jistém slova smyslu

i tuto učebnici. Příčina toho, proč nelze nikomu garantovat, že se stane úspěšným spisovate

lem, je totiž zřejmá. David Lodge to vyjádřil ve výše zmíněné publikaci naprosto přesně, když

napsal: „Na tvorbě literárního textu se podepisuje nesmírně mnoho faktorů: autorovy životní

zkušenosti, jeho genetické dědictví, historický kontext, přečtené knihy, schopnost vybavovat si,

schopnost sebepozorování, fantazijní život, porozumění pramenům vyprávění, to, jak autor

reaguje na jazyk – na jeho rytmy, zvuky, rejstříky, významové nuance... Každá jednotlivá věta

románu je složitým produktem bezpočtu řetězců příčin a následků sahajících hluboko do auto

rova života a psychiky. Všechny je rozpoznat, analyzovat a vystopovat jejich původ je nemožné.

I ta nejsofi stikovanější literární kritika pouze škrábe po povrchu záhadného tvůrčího procesu

a totéž ze stejného důvodu platí i o těch nejlepších kurzech tvůrčího psaní.“ Inu, takto složité

to s tím psaním je. A že k tomu všemu, co vyjmenoval David Lodge , potřebujete mimo jiné

ještě i obrovský kus štěstí, to je více než jasné. A protože věřím, že štěstí přeje připraveným,

předkládám vám tuto publikaci. Pokud vám pomůže připravit se na mnohá úskalí autorské

tvorby, potom bude její cíl dalekosáhle splněn.


úvod 11

Než se pustíme do studia, dovolte mi ještě, abych vám všem poděkovala. Po vydání první

ho dílu učebnice tvůrčího psaní mi od vás přišlo (a stále chodí) obrovské množství e-mailů

a jsem opravdu moc ráda, že si první díl chválíte a jste přesvědčeni, že vás obohatil. Doufám,

že druhý díl naplní tento cíl minimálně stejně zdatně jako díl první. A samozřejmě mi můžete

opět kdykoliv napsat na e-mail info@scenare.cz, stejně tak jako navštívit mé stránky www.

scenare.cz. Přeji vám pohodové studium a ráda se s vámi setkám i osobně ve kterémkoliv ze

svých kurzů tvůrčího psaní!

Va š e

Markéta Dočekalová



Přípravné období 13

PŘÍPRAVNÉ OBDOBÍ

Pokud jste se rozhodli napsat novelu, román, celovečerní fi lm nebo cokoliv jiného, bude

te muset nejdříve absolvovat takzvané přípravné období. V prvním díle jsme si dostatečně

vysvětlili, co to přípravné období je a k čemu slouží. Bez přípravného období to zkrátka nejde

a míra pečlivosti, kterou mu budete věnovat, se přímo úměrně nakonec projeví i na kvalitě

vašeho díla. A nezáleží na tom, jestli budete psát jen krátkou povídku nebo rozsáhlý román.

V této kapitole bych s vámi chtěla jít více do hloubky toho, co by se v přípravném období

skutečně mělo dít, čím byste se měli zabývat, nad čím byste měli přemýšlet a čemu byste měli

věnovat čas. Povíme si také o některých pomůckách a nástrojích, které vám usnadní práci

a následnou tvorbu. Pokud jste neprostudovali první díl této učebnice, doporučuji, abyste to

udělali (nejlépe právě teď, než budete ve čtení pokračovat), protože tato i mnohé další kapi

toly přímo navazují na to, co již bylo v prvním díle částečně osvětleno.

2.1 AUTORSKÝ DENÍK

Jedním z největších pomocníků autora je jeho deník, někdy se můžete také setkat přímo

s pojmem autorský deník. Nevím, jestli dnešní české školy tvůrčího psaní o tomto velkém

pomocníku a úžasném nástroji svým studentům říkají. Když jsem studovala na fakultě žurna

listiky, tak o existenci autorského deníku neměl nikdo z nás studentů ani potuchy. Kdybychom

se měli tehdy šanci něco dozvědět o jeho používání, velmi by nám to bývalo ulehčilo život.

Protože jsem po Univerzitě Karlově pak studovala již jen v zahraničí, mohu hovořit pouze

o americké škole tvůrčího psaní a ta považuje autorský deník za jeden z hlavních nástrojů

tvorby každého autora . Studenti se učí v rámci výuky tvůrčího psaní, jak mají s tímto nástro

jem zacházet, k čemu by měl sloužit a jak ho správně používat. Protože osobně považuji použí

vání autorského deníku za nesmírně důležité, ráda bych vám jeho význam vysvětlila.

Pro správné pochopení funkce autorského deníku je dobré, když si řekneme něco málo

o samotném procesu tvorby. Jistě víte, že lidský mozek má dvě hemisféry , totiž pravou a le

vou. Přičemž pravá hemisféra je zodpovědná za naši kreativitu , za hravost, fantazírování

a fabulace všeho druhu, představivost a tak podobně. S trochou nadsázky můžeme říci, že to je

hemisféra „kreativní“. Oproti tomu levá hemisféra je ta „rozumná“, tedy analyzující, schopná

detailní kritiky, to je ten recenzent v nás, budíček, který ráno nařizuje vstát a začít pracovat,

protože to je nutné a žádoucí. Levá hemisféra je náš hlídač ve všech směrech, protože ta pravá

je u autorů velice často až nadmíru aktivní a někdo ji usměrňovat musí. Mnoho spisovatelů

říká, že proces tvorby je vlastně jen neustálou, setrvalou soutěží mezi pravou a levou hemi

sférou našeho mozku. Sue Graft on, populární současná americká autorka, velice výstižně

charakterizovala, co to je autorský deník, když řekla: „Autorský deník je prostor, kde se spolu

2


Tvůrčí psaní pro každého 214

mohou utkat pravá a levá hemisféra mozku, je to místo, kam si autor zaznamenává vše, co se

během procesu tvorby mezi těmito dvěma hemisférami vlastně děje.“

Pojďme si to vysvětlit zcela konkrétně. Když jsem pracovala na námětu celovečerního fi lmu,

často mě během psaní přepadaly nejrůznější myšlenky, pochybnosti, obavy, strachy nebo tře

ba bláznivé nápady. Kdybych nevěděla o existenci autorského deníku, zřejmě bych nechala

tyto pocity a myšlenky jen tak volně plout hlavou, ale dál bych si psala námět tak, jak jsem si

to původně vytkla za cíl. Protože jsem ale z USA znalost o práci s autorským deníkem měla,

své pocity a myšlenky jsem nenechala zmizet v propadlišti dějin své vlastní tvorby. Napsala

jsem zrovna větu, že můj hlavní hrdina měl dvě dcerky. Hlavou mi vzápětí prolétla myšlenka,

jestli by neměl raději mít jen jednu, protože by se to možná do děje lépe hodilo. Otevřela jsem

tedy svůj autorský deník a poznamenala si celou tuto myšlenku včetně okolností, za jakých

vznikla – tedy to, co jsem v onu chvíli zrovna psala.

Teď si možná říkáte – tolik řečí kvůli obyčejnému poznámkovému bloku! Ano, je to určitý

druh poznámek, ale je-li veden správně a využíván maximálně, pak jde skutečně spíše o deník

než jen o blok s poznámkami. Smyslem je zaznamenat si VEŠKERÉ myšlenky a pocity, které

se ke vzniku vašeho díla jakkoliv váží a vztahují. Nejde jen o to, že si poznamenáte úvahu,

že by možná hlavní hrdina měl mít jen jednu dceru místo dvou. Jde i o to, že si zapíšete, že

máte špatné ráno, zaspali jste a že vaše nálada je pod psa. Zrovna máte psát desátou kapitolu

a nemáte do toho vůbec chuť. A ke všemu vás rozčílil telefonní hovor s matkou. Až se bude

te za půl roku marně snažit dopátrat, proč máte při čtení desáté kapitoly pocit, že s ní není

něco v pořádku, v deníku najdete vysvětlení a nejspíše si uvědomíte, že bude lepší kapitolu

napsat znovu, protože se vaše nálada a psychika příliš podepsala na jejím obsahu. Pochopí

te, proč se v desáté kapitole zcela nesmyslně váš hrdina hádá se svou matkou, i když je tato

scéna z hlediska děje zcela zbytečná a vy si jen marně lámete hlavu, proč jste ji tam vůbec

tehdy psali! Proces psaní totiž můžeme defi novat ještě i tak, že je to neustálý souboj našeho

vědomí s podvědomím .

Naše vědomí je to, co všichni velmi dobře známe pod pojmem „osobnost“. Je to obraz, který

o sobě poskytujeme veřejnosti. Je to cosi, co prezentujeme světu jako pravdu o nás samých,

byť je to často jen maska. Podvědomí je to, co se odehrává hluboko v nás, to je skutečná

pravda o nás, to jsou naše skrývané pocity, emoce a tužby. Krom jiného to mohou být i věci,

které se snažíme potlačit, nechceme si je připouštět, protože mohou být i šílené, zlé, jakkoliv

obskurní, společensky neakceptovatelné nebo třeba i nebezpečné. Jsou to myšlenky a poci

ty, o kterých nemluvíme a často je usilovně skrýváme před ostatními. Nicméně pro každého

spisovatele je podvědomí nesmírně důležité. Říká se, že absolutně největší roli hraje zejména

u autorů, kteří se věnují psaní hororů a thrillerů . Ať už se ale autor věnuje jakékoliv oblasti

literatury , v jeho podvědomí je ukryta obrovská energie, z níž jeho tvorba žije. Jak bylo již

řečeno výše slovy Davida Lodge , každá jednotlivá věta románu je složitým produktem bez

počtu řetězců příčin a následků sahajících hluboko do autorova života a psychiky. Autorský

deník je přitom vstupenka do autorova podvědomí, je to záznam autorových myšlenkových

pochodů, vjemů, dojmů, pocitů a reakcí během procesu tvorby. Není vůbec pochyb o tom,

že takový záznam je pro autora nesmírně cenný. Eviduje totiž nejen všechny možné nápa

dy , které autorovi letí při psaní hlavou, ale také objasňuje autorovo rozpoložení a psychické

naladění v určitém zcela konkrétním okamžiku vzniku díla. Díky tomu může autor násled

ně text analyzovat mnohem více do hloubky a může snáze na dílo pohlédnout z jakési ptačí

perspektivy a s větším odstupem.


Přípravné období 15

2.2 JAK SE PÍŠE AUTORSKÝ DENÍK Běžný autorský deník u klasické novely 21. století mívá tak přibližně pětkrát větší rozsah než novela samotná. Má-li tedy novela například 100 autorských stran, správně vedený autorský deník jich bude mít okolo 500. Autorský deník není určen očím veřejnosti, ale výhradně jen autorovi samotnému. Jeho hodnota tkví zejména v co nejpřesnějším záznamu toho, co autor prožívá a cítí, a proto je zcela nedůležitá forma, stylistika, jazyk a další atributy, které běžně při psaní díla autor řeší. V autorském deníku si můžete dovolit cokoliv, je to váš důvěrný přítel. Každý autor si časem najde svůj vlastní přístup k psaní deníku, ale pro názornost si dovolím příklad ze svého autorského života.

Protože přes den pracuji pro svého zaměstnavatele na tele

vizním seriálu, k psaní vlastních projektů se dostanu až ve večerních a nočních hodinách. Proto než se pustím do psaní, zapíšu si kratičkým shrnutím to, co jsem ten den zažila. Toto slohové cvičení mi slouží nejen k tomu, abych uvolnila emoce a vnitřní napětí (lépe se pak člověku píše), ale zejména má pro mne ideální funkci „rozepisovací“. Tak jako se sportovec potřebuje před tréninkem rozhýbat a rozehřát, potřebuji se i já nejprve rozepsat. Pokud bych se rozepisovala přímo na některé z kapitol připravované knihy, nejspíš bych ji pak stejně musela v budoucnu přepsat nebo výrazně stylisticky upravit. Proto je nejlepší použít deník a rozepsat se v něm. Když ukončím vyprávění o tom, co mě ten den potkalo a co jsem všechno zažila, přecházím většinou ke svým snům z předchozí noci. Jde totiž o to, že vzhledem k svému časovému rozvržení práce chodívám spát přímo poté, co jsem se věnovala psaní například své připravované novely. Díky tomu velice často během spánku řeším nejrůznější problémy týkající se děje a postav v novele. Buď se mi zdá přímo o postavách samotných, jak něco dělají nebo říkají, nebo mne ve spánku napadají nejrůznější otázky či nápady týkající se samotné formy zpracování textu. Pokud se z takového snění během noci probudím, mívám pro tyto účely na nočním stolku notýsek a propisku, abych si hned vše poznamenala. Hrozí, že to jinak člověk rychle zapomene. Pokud tedy mám v notýsku nějaký noční zápis, vezmu si ho při psaní deníku k ruce a detailněji se rozepíši. Většinou si totiž na základě stručné noční poznámky vybavím své sny hodně do podrobností. Pokud žádný noční zápis nemám, zkouším si vybavit, jestli se mi v noci zdálo něco, co se týkalo novely. Také si zapíši všechny myšlenky, které mne v souvislosti s novelou napadaly před spaním. Často v těchto myšlenkách nacházím důležitá varování, vyjádřené pochybnosti nebo i tušené chyby.

Lidský mozek má pravou a levou

hemisféru. Pravá je hemisféra „krea

tivní“, levá je ta „rozumná“. Je to náš

hlídač ve všech směrech, protože

ta pravá je u autorů velice často až

nadmíru aktivní a někdo ji usměrňo

vat musí. Mnoho spisovatelů říká, že

proces tvorby je neustálou, setrvalou

soutěží mezi pravou a levou hemisfé

rou našeho mozku.

Smyslem autorského deníku je

zaznamenat si veškeré myšlenky

a pocity, které se ke vzniku vašeho díla

jakkoliv váží a vztahují.

V autorově podvědomí je ukryta

obrovská energie, ze které jeho tvorba

žije. Každá jednotlivá věta románu je

složitým produktem bezpočtu řetězců

příčin a následků sahajících hluboko

do autorova života a psychiky. Autorský

deník je vstupenka do autorova pod

vědomí, je to záznam autorových myš

lenkových pochodů, vjemů, dojmů,

pocitů a reakcí během procesu tvorby,

a proto je pro autora nesmírně cenný.

Díky tomu může autor následně text

analyzovat mnohem více do hloubky

a může snáze na dílo pohlédnout

s větším odstupem.

Běžný autorský deník u klasické

novely 21. století mívá tak přibližně pět

krát větší rozsah než novela samotná.

Deník není určen očím veřejnosti, ale

výhradně jen autorovi samotnému.

Forma je zcela nedůležitá, nehraje roli

stylistika, jazyk ani další atributy, které

běžně při psaní díla autor řeší. V autor

ském deníku si můžete dovolit cokoliv,

je to váš důvěrný přítel.

„

„

„

„

MĚLI BYSTE VĚDĚT

+


Tvůrčí psaní pro každého 216

Jakmile dám na papír vše, co mi přinesl předchozí večer a noc, pouštím se do vyjádření pocitů týkajících se toho, co se právě chystám psát. Každý autor se nějak cítí, než se pustí do psaní konkrétního textu, a tyto pocity někdy poměrně přesně vyjadřují i různé blížící se problémy. Například v podvědomí tuším, že nemám dostatečně propracovanou hlavní postavu, a protože se právě chystám psát klíčovou scénu celé novely, mám strach, že scéna patřičně nevyzní. Obávám se, že jsem charakter hlavní postavy dostatečně čtenářům neukázala, aby inkriminované scéně porozuměli tak, jak bych si to přála. Všechny své strachy a obavy si zapíši, což má za následek dvě věci: za prvé ze mne spadne další napětí, za druhé mě to znovu přiměje přemýšlet nad tím, jestli mé podvědomí náhodou nemá pravdu a nemám se vrátit o několik kapitol v novele zpět. Stejně tak pokud se na něco moc těším a už se nemohu dočkat, až text začnu psát, také si takové pocity poznamenám. Pokud mám obavu z toho, že nějaká část textu nebude čtenářům srozumitelná, opět je to důvod vše svěřit deníku. Nezapomenu vyjmenovat také všechny důvody, které mě k takové obavě vedly. Nedávno se mi dokonce stalo, že jsem si musela přiznat, že se netěším na psaní jedné kapitoly proto, že to pro mne bude velmi nudné psaní, ale cítila jsem, že v knize ta kapitola prostě být musí. To, že se zdála kapitola nudná mně k napsání, ještě samozřejmě neznamená, že bude nudná i pro čtenáře ke čtení. Autor vnímá obsah jinak než čtenář, protože pracuje s mnohem hlubší znalostí děje i postav. Nicméně takový pocit je přinejmenším velmi dobrým důvodem k opatrnosti a pečlivé kontrole celé napsané kapitoly. Kdybych si nepsala deník, těžko bych si něco takového uvědomila a těžko bych konkrétní kapitole věnovala více pozornosti než běžně. Pojďme se tedy pro názornost podívat na dva zápisy z mého autorského deníku:

27. 11. 2006, 22 hodin

Mám za sebou fakt náročný den a vůbec nemám chuť cokoliv psát. Nemám chuť psát ani

deník, natož něco víc. Ráno jsem začala pořádným hrnkem kafe, protože jsem se vůbec

nemohla probudit. Však jsem také šla spát až v půl druhé ráno, protože jsem musela udě

lat spoustu práce na seriálu Ulice, měla jsem uzávěrku dalšího cyklu. Kromě toho jsem

musela rozplánovat práci autorskému týmu, což mě stálo tři hodiny času, které mi pak

beznadějně chyběly v další práci na scénářích. Do práce jsem přijela jako zbitý pes, ale

po chvíli přece jen silná ranní káva zabrala a začala jsem se cítit líp. Po poradě jsme měli

ještě nějakou promítačku s rozborem, takže jsem z ateliérů odjela až kolem třetí hodiny

odpoledne. Den byl skoro v čudu a já nestihla zatím udělat dramaturgii ani jednoho dílu

Ulice. A bylo jasný, že to musím dohnat, protože jinak se to se mnou povleče a toho sklu

zu se nezbavím. Takže jsem seděla nad scénáři v podstatě až do teď. S malou přestávkou

jsem se od toho nehnula 6 hodin. Takže jsem teď úplně mrtvá a hlava se mi fakt vaří.

A díky tomuto stavu jsem večer před usnutím ani nic neřešila, pokud jde o novelu. V půl

druhé ráno jsem padla do postele a popravdě, ani si už nevzpomínám, na kterém boku

jsem vlastně usnula a jak rychle. A jestli se mi něco zdálo, tak si to rozhodně nepamatuji.

Dnes bych se měla pustit do psaní kapitoly týkající se Davidova objevu, že Filip je Janě

nevěrný. Mám trochu obavu, jak to celé důvěryhodně zpracovat, a přitom se vyhnout kli

šé a kýči. Nechci používat stokrát obehrané triky, chci to vymyslet zajímavě a originálně.

V námětu se to psalo snadno, tam stačilo napsat: „David zjistil nejenom, kde pracuje

Janin manžel, ale také objevil, že má milenku.“ Já teď ale potřebuju všechno zajímavě

a hlavně důvěryhodně vylíčit. Hezky to vyfabulovat. Bohužel bych na to potřebovala být

čerstvá a odpočatá, což nejsem. Takže dnes psát nebudu. Hezky si jen sednu do křesla

a budu vymýšlet různé varianty, jak to s tím Davidem a Filipovou nevěrou vlastně udělat.

A budu si to všechno zapisovat tady do toho deníku. Ale to je všechno, protože na víc se

Přípravné období 17

dnes fakt necítím. A doufám, že zítra si tenhle deník vezmu k ruce a už snad konečně něco napíšu. Protože jestli ne, tak ta novela vyjde tak nejdřív u příležitosti mé šedesátky, a to bych fakt nerada. Takže jak na toho Davida a Filipa? Při rozjímání v křesle mě napadly tyto varianty: a) Mohu to udělat zcela markantní, aby od začátku nebylo pochyb, že jde o milenku. David

Filipa špehuje při cestě z práce a vidí, že se Filip setkal s krásnou ženou. Na uvítanou

se spolu políbí, potom odcházejí do Filipova auta a tam je ještě může David vidět, jak

se spolu vášnivě líbají. Hlavně si musím dát bacha na logiku věci, protože David může

Filipa sledovat, jen pokud ten chodí pěšky nebo jezdí MHD. (Což ale bohatý podnika

tel Filip téměř nedělá.) Jakmile sedne Filip do auta, Davidovi zmizí z dohledu a ten už

nemá šanci ho pak dál sledovat. Takže pozor na logické vazby. Nesedí mi, proč by šel

Filip z práce pěšky na schůzku s milenkou. A proč by měl pak někde poblíž místa schůz

ky zaparkované své auto. b) Mohu to udělat méně markantní, aby si David musel chvíli lámat hlavu, jestli skuteč

ně jde o milenku. Tento přístup by byl asi lepší. Představuji si to obohacené o několik

dalších zápletek, kauza milenka by se tedy nevyřešila na jedné stránce, ale pro Davida

by zabrala několik dní. Myslím, že i pro čtenáře by to bylo lepší, napínavější. Líbilo by

se mi nechat i čtenáře chvíli tápat – blbne David, nebo to skutečně je milenka? Může to

přeci být jen kolegyně... až by pak nakonec po několika dnech sledování přišel nějaký

zdrcující důkaz, že to skutečně je milenka. Ano, tahle rozehrávka by se mi líbila mno

hem víc a umím si ji představit taky líp z hlediska logických vazeb v příběhu. Lze totiž

předpokládat, že takový člověk jako Filip se nebude chovat jak pako a bude si dávat

pozor. Proto by nebylo tak úplně snadný odhalit, že má milenku. Jo, tohle sedí líp! 28. 11. 2006, 20 hodin Tak dnes jsem se konečně dostala ke psaní svých věcí v rozumnou hodinu. Dokonce i přes den se mi docela dařilo, autoři Ulice poslali tentokrát poměrně slušně napsané scénáře, takže jsem toho za celý den oddramaturgovala opravdu hodně a ještě mám z toho velmi dobrý pocit. I spánkový defi cit jsem dohnala a cítím se celkově svěžejší. Bohužel nemám ale moc velkou radost ze svého rozjímání před usnutím. Do hlavy se mi vkradla myšlenka, které se nemohu zbavit. Souvisí s mou včerejší prací, kdy jsem se snažila vymyslet jak nejlépe zpracovat fakt, že David Filipa sleduje a objeví, že Filip má milenku. A protože jsem šla spát poté, co jsem vymýšlela různé varianty řešení a různé varianty jak ten příběh vyprávět, najednou to přišlo. Objevil se ve mně pocit, že celý ten příběh vyprávím hrozně obyčejně, jednoduše, zkrátka že to vůbec není ani originální způsob vyprávění ani asi zajímavý způsob. Že se držím obyčejného chronologického postupu, a přitom by se ten příběh dal vyprávět celý úplně jinak a ze zcela jiného úhlu pohledu. Vymyšlený ho mám celý a poměrně detailně. To mi dává možnost zamyslet se nad tím, jaký způsob vyprávění je pro tento příběh nejlepší, protože ten příběh se při mém psaní nerodí postupně, už je dávno vymyšlený. Teď ho jen dávám na papír. A napadlo mě, že kdybych začala příběh vyprávět například od konce, kdybych začala Davidem a jeho rozjímáním ve vězení, dostalo by to zcela jiný náboj. Kdyby ten příběh vyprávěl David svýma očima a svým pohledem na věc, kompletně by se změnilo mnoho věcí v ději samotném a domnívám se, že by mi to umožnilo jít mnohem více do hloubky toho příběhu. Zatím jsem ten příběh psala tak, jako by byla hlavní hrdinkou Jana. Pokud to ale bude vyprávět David, pak bude hlavním

Tvůrčí psaní pro každého 218

hrdinou on. To by hodně věcí změnilo. Na druhou stranu by mi tím vznikl v některých

částech příběhu problém, protože některé věci by David vyprávět nemohl, protože je neza

žil, protože se děly mimo něj a jeho dosah. Přesto jsou to věci pro příběh důležité. Když to

vypráví vypravěč stojící jaksi objektivně bokem, může vyprávět všechno. Pokud to ale bude

vyprávět David coby hlavní hrdina, některé věci nebude moci vylíčit. Je tu otázka složitěj

ší vyprávěcí formy, samozřejmě. Mohu to ukázat očima Jany a očima Davida a posléze

nechat oba příběhy hezky splynout dohromady. Do detailu jsem nad tím ještě nepřemýš

lela, ale tahle myšlenka, že by příběh mohl být Davidův a mohl by ho vyprávět on a mohl

by vlastně začít od konce, ta ve mně spustila lavinu dalších myšlenek a je mi jasné, že se

toho hned tak nezbavím, dokud tomu nepřijdu na kloub a nerozhodnu se. Fakt je, že to

znamená zastavit práci a tohle si vyřešit. Protože pokud změním způsob vyprávění a úhel

pohledu na příběh, mohu hodit do koše v podstatě vše, co jsem do této chvíle napsala. Takže

výsledek? Ani dnes nebudu nic nového psát. Musím si udělat v hlavě pořádek a všechno si

promyslet. Bude to další přemýšlecí a rozjímací večer. Deník samozřejmě pak pokračuje dál, jsou v něm uvedeny všechny varianty, které jsem ten večer vymyslela a nad kterými jsem uvažovala. Je to tedy kompletní zápis z mého tvůrčího procesu. 2.3 ROLE AUTORSKÉHO DENÍKU V PŘÍPRAVNÉM OBDOBÍ Je-li používání autorského deníku pro autora obrovskou pomocí v době, kdy již své dílo píše, není pochyb o tom, že v přípravném období je jeho role ještě důležitější. Opomeňme fakt, že píšete něco ze svého vlastního života. I tam sice autorský deník poslouží, ale lépe si jeho používání vysvětlíme na nápadech, které skutečně vyžadují přípravu, tedy určitý druh „výzkumu “, před začátkem psaní. V prvním díle učebnice udávám jako příklad psaní příběhu z prostředí drogově závislých. Samozřejmě, že než začnete o tomto prostředí psát, musíte ho nejdříve velmi dobře poznat. A jak jsem se zmínila v prvním díle, součástí tohoto přípravného období je kromě poznávání také sbírání příběhů . Při takové „výzkumné práci “ potká autor příběhů celou řadu. Promlouvá s lidmi, naslouchá jim a do svého autorského deníku si všechny zajímavé věci (zejména pak příběhy) co nejpřesněji zaznamenává. A úplně stejným způsobem, jako jsem to vysvětlila výše, dává v deníku také prostor svým myšlenkám, pocitům, úvahám, dojmům, strachům i obavám. V této fázi většinou autor ještě nemá postavenou kostru příběhu . Teprve v něm vzniká podhoubí pro jeho budoucí tvorbu. Autorský deník v této fázi sehrává roli neskutečně cenné databanky plné důležitých informací a zážitků.

V prvním díle učebnice jsem psala o tom, že si každý autor musí v tomto přípravném

období ověřit, jestli skutečně bude mít o čem psát. Někdy se totiž stává, že si člověk něco představuje mnohem zajímavější, než jaké to opravdu je. V branži se často mluví o takzvané nosnosti nápadu . Jde o to, zda je autorský nápad dostatečně nosný pro napsání plánovaného díla. Něco může být dostatečně nosné pro televizní fi lm , ale málo nosné pro celovečerní fi lm určený pro plátna kin. Něco je dostatečně nosné pro povídku , ale jen nedostatečně pro román . Autor si tedy musí odpovědět na otázku, jaký potenciál má vlastně nápad, který dostal. Je v tomto nápadu hodně zajímavých věcí ke zpracování? Je tu hodně podnětů, které uvedou autorovu fantazii do chodu, aby se mu dobře tvořilo? Často slyším, jak mi při výuce v kurzech říkají: „Co když si ale myslím, že ten nápad je nosný, a on není? Vždyť nemám žádné zkušenosti a mohu se prostě jen jednoduše splést. To přeci nemohu dopředu nikdy odhadnout, to skutečně poznám až ve chvíli, kdy začnu psát. Začnu a najednou vidím, že po



Markéta Dočekalová

MARKÉTA DOČEKALOVÁ


4. 3. 1969

Mgr. Markéta Dočekalová (4. března 1969, Praha) je česká televizní scenáristka. Působila také jako zástupce šéfredaktora v redakci magazínu Top Class. Momentálně působí jako ředitelka divize televizní tvorby v producentské společnosti Media Pro Pictures, kde zodpovídá za realizaci celé řady televizních projektů v oblasti televizní dramatické tvorby a vývoje nových fomátů.

Dočekalová – Markéta Dočekalová – více informací





       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.