načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Tvůrčí fotografické techniky - kontrast - Marie Němcová

Tvůrčí fotografické techniky - kontrast

Elektronická kniha: Tvůrčí fotografické techniky - kontrast
Autor:

Fotografický kontrast je v každém snímku! Chceme-li vytvářet tvůrčí snímky, je třeba znát všechny jeho podoby, jasovou, ostrost a neostrost, osvětlení i řadu dalších podob a umět s ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  75
+
-
2,5
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Marie Němcová
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 115
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 999-00-017-0158-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Fotografický kontrast je v každém snímku! Chceme-li vytvářet tvůrčí snímky, je třeba znát všechny jeho podoby, jasovou, ostrost a neostrost, osvětlení i řadu dalších podob a umět s nimi pracovat. A to vše nabízí tato kniha.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

1


2

OBSAH

Tvůrčí fotografické techniky

KONTRAST Str.

1 Role kontrastu ve fotografickém 6

2 Kontrast prvků v obraze 13

2.1 Kontrast prvků figurativních a nefigurativních 13

2.2 Kontrast hlavního motivu 15

2.3 Kontrast a dojem prostoru 18

2.4 Kontrast a vyváţení obrazové scény 18

3 Druhy kontrastu 20

3.1 Jasový - tonální kontrast 21

3.1.1 Expoziční hodnota - EV 23

3.1.2 Dynamický rozsah 23

3.1.3 Histogram 32

4 Jas světla a tonalita 37

4.1 Tonální kontrast 39

4.2 Stíny 43

4.3 Odlesky 46

5 Barevný kontrast 48

5.1 Barevný kruh 49

5.2 Primární barvy základní 51

5.3 Druhy barevného kontrastu 54

5.4 Barva a realita 56

5.7 Barevný kontrast pomocí sekvence barvy 56


3

OBSAH

5.5 Barva a prostorovost 56

5.6 Barva a vyváţení prvků v obraze 58

6 Tvarový kontrast 63

7 Kontrast ostrosti a neostrosti 67

8 Kontrast obsahový 68

8.1 Věcný kontrast 70

8.2 Vztahový kontrast 71

8.3 Významový kontrast 73

8.4 Emocionální kontrast 76

9 High-key světlá tonalita 78 10 Low-key tmavá tonalita 81 11 Úprava jasu a kontrastu ve snímku 84 11.1 Automatická úprava jasu a kontrastu 85 11.2 Úprava pomocí příkazu z horní lišty 85 11.3 Úprava pomocí korekce expozice 85 11.4 Úrovně - úprava kontrastu jasu 87 11.5 S-Křivka 89 11.6 Formát RAW 92 11.7 Expozice na dva snímky 95 11.8 Externí světla, rozptylující osvětlení 95


4

OBSAH

Str.

12 Bracketing 97

13 Úprava jasu a kontrastu pomocí Vrstev 97

14 Metoda HDR 102

15 Úprava pomocí filtru - Zaostření 107

16 Přechodový filtr 108

17 Úprava kontrastu v Lightroomu 109


5

V kaţdém člověku je skryto tajemství a úkolem fotografa je, ho podle svých

schopností odkrýt. Podaří-li se to, pak se toto odhalení vyjeví ve zlomku vteřiny

v bezděčném pohybu, třpytu oka či krátkém nadzdviţení škrabošky, kterou

všichni lidé nosí..." Yousuf Karsh


6

KONTRAST

Kontrast je všeobecně vysvětlován jako vzájemné postavení dvou nebo více rozdílných

kvantit téţe kvality. Ve fotografickém snímku se stává významným výrazovým

prostředkem a současně je také jedním ze základních skladebných principů pro

uspořádání prvků v obraze.

Vytvoříme ho nejčastěji dvěma, ale i více prvky, které jsou dostatečně rozdílné. Vneseme

tak do obrazu napětí a konflikt, ale jen za předpokladu, ţe je dostatečně velký, avšak

kromě kontrastu osvětlení. Měli bychom ho podpořit vhodnou expozicí a rozmístěním

prvků v obrazové scéně.

Snímek pomocí kontrastu oţivíme a zatraktivníme. Můţe být na něm postaven obsah

snímku, můţe ho spoluvytvářet nebo mít v něm pouze roli pomocnou. V menších rolích

by se kontrast neměl prosazovat samostatně a je třeba s ním pracovat obezřetně. Na

jedné straně by měl být dostatečně velký, aby si ho divák všiml a současně splnil svoji

očekávanou roli v obraze, na druhé straně by neměl rušit obsah snímku, měnit ho nebo

snímek pokazit.

Role kontrastu bude nedostatečná, postavíme-li ho na barevném kontrastu a to na

červené a oranţové, coţ jsou barvy v barevném kruhu příbuzné a rozdíl mezi nimi je

nepatrný. Pokud bude tonální kontrast naopak výrazný, mezi větvemi stromů bude

prosvítat jasná obloha, bude to kontrast nevhodný, který snímek pokazí. Kontrast se

objevuje téměř v kaţdém snímku a to ve více rolích. Vţdy by jeho role i síla měly být

podřízeny obrazové myšlence.

1 Role kontrastu ve fotografickém obraze

Kontrast je ve snímku nepostradatelný a vyskytuje se v něm v řadě různých rolí. Vţdy

zváţíme, v jaké formě a roli kontrast pouţijeme a jak je schopen obsah snímku ovlivnit.

Obsah snímku můţeme na kontrastu postavit nebo ho podpořit, ale také pokazit.

Kontrast můţeme vytvořit z jakýchkoliv prvků, třeba tonální, barevný, věcný, tvarový,

velikostní, světelný, emoční, obsahový, vztahový nebo kontrast ostrosti a neostrosti.

Není to jen rozdíl mezi světlem a stínem, ale můţe to být rozdíl mezi statickými

a pohybovými prvky, mezi tvarem a velikostí prvků, nebo drobnokresbou a prázdnou

plochou.


7

"Pokud chceš snímku opravdu porozumět, potřebuješ kontrast,

ne lpění na jediné myšlence. Darth Traya

8

V tonalitě stojí proti sobě bílá a černá, v barvě si konkurují studené a teplé tóny nebo

světlé a tmavé. Vytvoří ho prvky s hladkým a hrubým povrchem nebo podstatné

a nepodstatné. Kontrast můţe být v pohybu a klidu, jednoduchosti a sloţitosti. Kruh proti

čtverci, oblouk proti ostré hraně. Kontrast můţe být velmi rozmanitý a je v kaţdém

snímku, i kdyby v něm byla pouze tečka.

Umístíme-li vedle sebe dvě osoby skoro stejně velké, ţádný kontrast nevznikne. Stejně

tak dvě stejné ruce nebudou budit zájem diváka. Avšak ruka starce a malého dítěte

kontrastem bude a navíc přibude do obrazu také emocionální sloţka.

Kontrast se objevuje v kaţdém snímku a vţdy v jiné roli. Měli bychom ho vnímat jiţ při

výběru námětu a zvolit takové kompoziční řešení, aby jeho obrazová role byla v souladu

s obsahem snímku.

Útok a útěk

Obsahová role kontrastu

Na kontrastu můţeme zaloţit obsah snímku, kdyţ postavíme proti sobě dvě základní

figury s rozdílnou činností, emocemi, pocity, vztahy, výrazem, gestem nebo tvarem.

Nemusí to být jen kontrast figurativních, tedy skutečných prvků, ale také nefigurativních,

jako je barva nebo tonalita, kdy jejich porovnání je značně rozdílné a zajímavé. Některý

kontrastní vztah můţeme představit jako zcela zřejmý, emotivně silný, jiný pouze

náznakový. Mladá dívka a stařenka nebo dívka a v dáli odcházející muţ.

Důleţitý je nejen obsah snímku, ale i důraznost kontrastu. Dramatický obsah,

rozporuplný, znázorníme výrazným kontrastem prvků, které stojí proti sobě. Vyuţít

můţeme silný kontrast mezi barvami, tonalitou, ostrostí a neostrostí. Portrét jemné dívky

vyţaduje naopak jemný kontrast. Předvedeme-li nedůleţitý prvek v pestrých barvách,

opticky ho zvýrazníme a hlavní motiv v barvách mdlých ustoupí do pozadí a obsah

snímku se změní nebo znehodnotí.

Tvůrčí role kontrastu

V této roli nemusí být obsah snímku na kontrastu postaven, ale třeba na souladu.

Kontrast obsah snímku spoluvytváří, podílí se na jeho obrazové stavbě. Bez něj by

snímek vyzněl zcela jinak. Osamělá postava v krajině je zasazena v prostoru, jehoţ

dojem kontrast spoluvytváří. Bez něj by snímek vyzněl plošně a osamělost bez prostoru

by se ze snímku vytratila.

Kontrast dokáţe pomocí ostrosti a neostrosti, barev, tonality, jasu, tvarů podpořit obsah

snímku a je jedno, jestli je jeho obsah protichůdný nebo naopak v jednotném vyznění,

tedy v souladu.

FOTOTIP

 Kontrast ve fotografickém obraze mohou tvořit pouze prvky s dostatečnou

rozdílností

 Síla kontrastu by měla odpovídat obsahové myšlence

 S kontrastem pracujeme s citem a zvaţujeme jeho roli v obraze


10

Kontrast zobrazí prostor a perspektivu, vyváţí obrazové prvky, zvýrazní je nebo naopak potlačí a

celkově naladí tonalitu snímku ve shodě s jeho atmosférou, náladou, dramatickým nebo naopak

klidným obsahem.


11

Obsah snímku je postaven na kontrastu postav - neţivá a ţivé. Ve snímku najdeme

daleko více kontrastů, v mnoţství postav, počtu zavazadel, oblečení, pokrývce hlavy,

velikosti a určitě by se ještě nějaký další kontrast našel.

Podpůrná role kontrastu

Můţe to být kontrast jakýkoliv, třeba barevný, kdy barva oddělí hlavní motiv od pozadí.

Objekt na snímku bude hlavním motivem i bez barvy, ale barevný kontrast ho více

zvýrazní. Podpůrný kontrast se samostatně a výrazně neprosazuje, ale jeho role ve

snímku je nepostradatelná. Tvaruje, modeluje, naznačuje hrany prvků, porovnává

velikostně, odděluje je od okolí. Drobné prvky v pozadí obsah snímku jenom doplňují,

ale potřebují být s ostatními prvky v kontrastu pomocí tonality, barvy, ostrosti a neostrosti.

Tento kontrast by neměl být výrazný, aby se neprosazoval na úkor hlavního motivu.

Většinou je ve snímku více podpůrných kontrastů a jejich hlavním úkolem by měla být

podpora obsahu snímku, nikoliv jeho změna.

Obsah snímku není zaloţen na kontrastu. Postava nahoře má větší „váhu“, je

vyváţena třemi postavami dole. Kontrast v mnoţství pomáhá vyváţit snímek,

působící spíše výtvarně. Barevný kontrast mu dodává atmosféru.

12

Barevný kontrast má ve snímku pouze roli podpůrnou. Teplá barva obličeje předstupuje před studenou zelenou, obličej je tak výraznější. Pokud snímek převedeme do černobílého provedení, jeho obsah zůstane zachován, změní se pouze forma, kterou obsah prezentujeme. Kontrast barevný, který měl roli podpůrnou, se ze snímku vytratil a nahradil ho kontrast tonální, který obličej zvýraznil a to také v roli podpůrné. Záleţí tedy na tom, pro jakou formu předvedení obsahu se rozhodneme. 2 Kontrast prvků v obraze Nejdříve si ujasníme obsah snímku. Vybereme hlavní motiv a k němu pozadí nebo další prvky. Hledáme vztahy mezi nimi, mezi světlem a stínem, tvary, liniemi, velikostí nebo barvou. Zváţíme, jaký kontrast mezi jednotlivými prvky vzniká. Ujasníme si, zda chceme vyjádřit soulad nebo kontrast a zda k podpoře obsahu je kontrast potřeba. Podle toho volíme takové stanoviště a úhel pohledu, které podpoří kompoziční uspořádání ve snímku, aby bylo v souladu s naším obsahovým vyjádřením. 2.1 Kontrast prvků figurativních a nefigurativních Kontrast má nekonečné mnoţství podob. Vţdy se jedná o rozdílné postavení dvou prvků a to figurativních, tedy konkrétních objektů nebo nefigurativních, jako je např. barva, tonalita, ostrost a neostrost. Zdůrazněním jejich rozdílnosti dodáváme do snímku další rozměr a vyvoláváme napětí v reálné nebo abstraktní scéně. Jelikoţ se tyto prvky objevují v kaţdém snímku, je i jejich kontrast součástí kaţdé obrazové scény.  Kontrast figurativních prvků - postavíme proti sobě dva skutečné objekty, tedy

figury. Jejich rozdílnost můţeme zdůraznit ve vzhledu, tvaru, významu, výrazu,

velikosti, pocitech, počtu nebo významu.  Kontrast nefigurativních prvků - vytvoříme z rozdílnosti barev, tonality, linií, ostrosti

a neostrosti a zejména osvětlení a jasu. Síla jejich rozdílnosti by měla odpovídat

jejich roli v obraze.

„Digitální aparát toho zvládne hodně. Avšak výběr námětu, spolu s kompozicí

obrazu, zůstává doménou fotografa, neboť jejich prostřednictvím vkládá do

snímku své zkušenosti i vlastní tvůrčí nápady.“


14

Kaţdý prvek má v obraze určitou hodnotu, vlastnost a váhu a mezi jednotlivými prvky

vznikají různé vztahy. Kontrast tyto hodnoty porovnává, ukazuje na jejich rozdíly. Pokud

vkládáme do obrazu dvě odlišné figury, měl by rozdíl mezi nimi byt dostatečný a zřetelný.

K dominanci by měly hlavnímu motivu dopomoci prvky nefigurativní, jako barva, ostrost

a neostrost nebo tonalita. Role těchto prvků bude výrazně menší i kdyţ budou na hlavní

motiv navazovat.

Pes, jako hlavní motiv, je ostrý a dívka, jako motiv vedlejší, je neostrá.

Oba motivy spojují šikmé linie, jako prvek nefigurativní. Současně

přispívají k vytvoření dojmu prostoru v obraze a to svojí šikmou

polohou. Barva a tonalita odlišují oba prvky od pozadí.

15

2.2 Kontrast hlavního motivu

Hlavní motiv je dominantou snímku. Aby se jí stal, je potřeba, aby se odlišoval od

ostatních prvků. Opticky musí být blíţ k divákovi, ostrý na neostrém pozadí, barevně

a tonálně výraznější, neţ jeho okolí. Abychom dokázali hlavní motiv od ostatních prvků

a okolí odlišit, k tomu slouţí především kontrast ve všech moţných podobách.

Kontrast hlavního motivu a pozadí

Je to kontrast zásadní, který podporuje dominanci hlavního motivu a umoţňuje mu, aby

vynikl, stal se vizuálně přitaţlivý a zvýšila se jeho významová důleţitost. Jinak by

tmavovláska splynula s tmavou stěnou a blondýna se světlou.

Hlavní motiv odlišíme od pozadí především pomocí:

 Tonality, kdy vynikne tmavý hlavní motiv na světlém pozadí a obráceně

 Barvy, kdy výrazně barevný hlavní motiv vynikne na nevýrazném pozadí

 Ostrosti a neostrosti, kdy vynikne ostrý hlavní motiv nebo ostrá jeho část, na

neostrém pozadí

Hodláme-li zachytit jakoukoliv scénu, zvolíme nejdříve hlavní motiv a jeho pozadí, od

kterého by se tonálně a barevně odlišoval. Vyuţijeme také kontrast ostrosti a neostrosti

pomocí nastavení expozice nebo provedeme úpravu aţ v editoru počítače. Existují

snímky, na kterých hlavní motiv zabírá celou obrazovou plochu a pozadí chybí. Můţe to

být snímek květu nebo detailní portrét. V něm kontrast hlavního motivu a pozadí

nenajdeme, ale objeví se jiný, třeba tvarový nebo velikostní.

Kontrast hlavního motivu a motivu vedlejšího

Nejuţší vztah má hlavní motiv k motivu vedlejšímu, pokud ve snímku je. Můţe s ním být

v souladu nebo kontrastu obsahovém, ale kaţdopádně v kontrastu zobrazení a umístění.

Vedlejší hlavní motiv by měl být méně výrazný, neţ motiv hlavní, barevně nebo tonálně,

rozostřený nebo jen jeho část. Další kontrast mezi těmito dvěma prvky je v umístění na

obrazové ploše. Vhodná je pro ně klasická kompozice. Hlavní motiv vloţíme blíţe

k pravému spodnímu rohu obrazu, tedy do místa hlavní pozornosti. Vedlejší motiv

naopak blíţe k hornímu levému rohu obrazu, tedy do místa vedlejší pozornosti. Je jedno,

jestli mezi těmito dvěma prvky je soulad, něco je spojuje, nebo naopak rozděluje a jsou

spolu obsahově v kontrastu. Kontrastní musí být jejich významový rozdíl, kdy hlavní

motiv je prvek dominantní, který vyţaduje zvýraznění, kdeţto motiv vedlejší musí

ustoupit do pozadí obsahově i opticky.

Hlavní motiv je oddělen od pozadí neostrostí. Pozadí pouze podává informaci,

ţe souboj neprobíhá ve volné krajině, ale v aréně, ohraničené plotem. Kontrast

neostrosti je tedy prvkem podpůrným. Tři hlavy tvoří optickou obloukovitou linii,

která všechny tři aktéry spojuje a snímku dodává více dynamiky.

Kontrast hlavního motivu s ostatními obrazovými prvky

Hlavní motiv musí být od ostatních prvků oddělen opticky a neměl by se jich vůbec

dotýkat hranou. Ať uţ mají tyto prvky k hlavnímu motivu jakýkoliv vztah, opticky by měly

být odděleny kontrastem tonálním, barevným nebo ostrostí a neostrostí.

Hlavní motiv můţe být s nimi obsahově v souladu, ale také v kontrastu. Pak mezi nimi

vznikne napětí, konflikt nebo emocionální soupeření, pokud dodrţíme podmínku

dostatečné rozdílnosti. Drţí-li dívka květinu, je to prostý fakt. Pokud by drţela meč, je to

vzpoura nebo obrana, kterou se bude divák snaţit pochopit a vysvětlit. „Dívka v plesových šatech v plesovém sále je prostým faktem, kdeţto u trosek hradu je konfliktní hádankou.“

Ján Šmok


18

2.3 Kontrast a dojem prostoru

Dojem prostoru pomáhá navodit řada fotografických technik a jednou z nich je kontrast.

Provádí to tak, ţe od sebe opticky oddělí prostorové roviny a to pomocí:

 Ostrosti a neostrosti, neboť ostré vnímáme vpředu a neostré v dáli

 Vzdušné perspektivy, kdy zachytíme tmavé popředí a světlé, mlhavé dálky, které

doprovází vzdušný opar  Tonality, kdy tmavší popředí je v kontrastu se světlou obrazovou plochou v pozadí  Barev a to pomocí kontrastu mezi nimi. Teplé, pestré a syté barvy vidíme i ve

skutečnosti v popředí, kdeţto studené, mdlé a světlé v dáli. Rozdíl těchto barev

pomáhá navodit na snímku dojem prostoru. 2.4 Kontrast a vyváţení obrazové scény Fotografický obraz by měl působit uceleně a vyváţeně. Toho dosáhneme pouţitím vhodné kompozice a to klasické, diagonální, třetinové nebo výjimečně středové. Ke správné kompoziční volbě a také volbě formátu snímku, nás navede tvar hlavního motivu a rozloţení prvků v obraze. Dalším prvkem, který k vyváţení obrazové plochy přispívá, je zejména kontrast tonální, barevný, tvarový, ostrosti a neostrosti, velikosti, nebo tvarový. Ideální skladbou fotografického obrazu je asymetrie prvků, tvořící harmonicky vyváţený celek, za pomoci kontrastu. Symetricky by měl obraz působit zcela výjimečně, neboť asymetrické vyváţení je daleko vhodnější. Vyvaţovat můţeme:  Malý a výrazný prvek, "těţší" svojí významovou váhou, vyváţíme větší nevýraznou

plochou

 Barevně výraznou, malou plochu vyváţíme větší a barevně méně výraznou plochou

 Světlý malý bod bude vyváţen větší, třeba šedou, méně výraznou plochou

 Velká figura bude vyváţena větším mnoţstvím menších figur. Vyváţení figur je také

podmíněno jejich významovou hodnotou, nejen velikostí, počtem a tvarem apod.

Asymetrie by měla nabídnout obě poloviny obrazu rozdílně, přesto opticky vyváţené.

Vyváţení barev je záleţitost značně sloţitá, kdy vyvaţujeme barvy studené a teplé, syté

a mdlé, lehké a těţké, pestré a klidné.


19

"Vizuální vjemy jsou pro člověka velice důleţité. Celý náš svět je jedna

velká vizualizace." Soňa Lechnerová Dívka, jako hlavní motiv, je vyváţena rozhozenými kuţely. S jejich červenou barvou je v souladu, zelená sukně je však v kontrastu se ţlutými kuţely. Diagonální kompozice dodává pohybovému snímku dynamiku. Snímek doplňuje rámeček v barvě jednoho kuţele. 3 Druhy kontrastu Kontrast má řadu podob, kterými ovlivňuje obsah a vzhled snímku a to zejména tonálně, jasově a pomocí barevného vyznění. Kontrast bychom měli vyuţívat jak vizuálně, tak obsahově ke zdůraznění, které je opodstatněné. Dramatický obsah vyţaduje silný kontrast, jemné prvky a poetický obsah kontrast jemný jako vánek nebo jen jeho náznak. S kontrastem na snímku je to jako s kontrastem v ţivotě. Někdy nás přitahuje, jindy odděluje, a pokaţdé je jiný. Kontrast se můţe týkat celé scény nebo jen některých jejích částí. Mohou se jevit silně kontrastně nebo je kontrast rozloţen v celé obrazové ploše stejnoměrně. Měl by být vţdy v souladu s obsahem snímku, čehoţ dosáhneme nastavením expozice a kompozicí scény. V obsahové i pomocné roli by měly kontrastní prvky stát proti sobě. Napětí, které kontrast provází, vytváří ve snímku harmonii. Proto je vhodnější vsázet snímku spíše na dynamickou rovnováhu, neţ na statickou. Statická však můţe také zaujmout, je-li zajímavě podána. Nápad, jak zaujmout, vyţaduje kaţdý snímek. Kontrast se dokáţe ujmout hlavní role ve snímku nebo ho více či méně ovlivnit. Můţeme vyuţít jeden ze základních druhů kontrastů:

 Kontrast jasový neboli tonální

 Kontrast barevný

 Kontrast tvarový

 Kontrast ostrosti a neostrosti

"Pro mě je kontrast mezi protichůdnými vjemy v podstatě základem vyjádření.

Zdá se mi, ţe to pak mnohem více otevírá vnímání. A zároveň dodává

vnímajícímu svobodu." Petr Marek - filmový reţisér


21

3.1 Jasový - tonální kontrast

Úkolem objektivu kaţdého fotoaparátu je vytvořit na senzoru ostrý obraz, odpovídající

námi zvolenému výřezu scény. Úkolem senzoru je, aby tento obraz převedl, pokud

moţno věrně, do elektronické podoby, jehoţ výsledkem je soubor JEPG nebo RAW.

Lidské oko okamţitě reaguje na místa s největšími světelnými rozdíly a více si jich

všímá. Nápadnější je i detail, který je více osvětlen na tlumeném pozadí, neţ méně

výrazná větší plocha. Záleţí také na sousedství osvětlených barev. Budeme-li mít bílou

vedle černé, bude kontrast vyšší a bílá svítivější, neţ kdyby leţela vedle bleděmodré.

Bílá partie snímku ohraničená černou, přitahuje pozornost stejně, jako černá silueta na

světlém pozadí.

Pokud vytváříme tvůrčí snímky, nastavujeme ostrost a neostrost podle zvoleného obsahu

a stejně tak vyuţíváme osvětlení a nastavujeme expozici. Někdy obsah snímku vyţaduje

co nejvěrnější zobrazení scény a to pomocí ostrosti i tonality, jindy se potřebujeme od

reality odlišit nebo zcela vzdálit. Zákoutí úzké uličky, kterou prochází zahalená postava,

je poměrně dobře osvětlené, ale my si dovedeme představit ponurost scény, stísněnost

nebo její tajemnost. K tomu potřebujeme nastavit expozici tak, aby scéna vyšla tmavěji,

neţ ve skutečnosti. Můţeme ji exponovat co nejvěrněji s realitou, ponechat ji tak nebo

ztmavit aţ v editoru počítače.

Nastavit správně expozici a to v souladu s představou o budoucím tonálním a jasovém

zobrazení scény nebo provádět její úpravy v editoru počítače, nám pomůţe zobrazení na

histogramu a to v porovnání s dynamickým rozsahem scény.

Rozloţení tonální nebo jasové škály - představíme si tonální škálu, na jejímţ jednom

konci a to levém, je černý bod a na opačném konci bílý bod. Mezi těmito dvěma body je

škála, která má třináct dílků šedé. Některý fotografický obraz vyuţije většinu této škály,

jiný vyţaduje k podpoře svého obsahu pouze tmavé nebo naopak světlé tóny.

Pokud se nejedná o momentku, nastavíme expozici a neţ zmáčkneme spoušť, můţeme

si porovnat rozdíl nastavení expozice podle svého odhadu s výsledkem, který naměřil

expozimetr našeho digitálního aparátu. Nastavení vlastních expozičních hodnot se nám

zobrazí na displeji aparátu a vedle je uveden jejich rozdíl, a to + nebo - EV, oproti měření

expozimetrem aparátu.


22

Tonální škála začíná bílou, která je prokreslená, vyuţívá menší část šedých

tónů. Většina tmavých tónů je prokreslena, ale místy přechází aţ ke zcela

černé, tedy k podpalu, místům bez kresby. 3.1.1 Expoziční hodnota - EV Jeden stupeň, tedy 1 EV (Exposue Value - expoziční hodnota) je jednotka, která udává expoziční hodnoty. Čtyřnásobné zvýšení osvitu se značí + 2 EV, osminásobné + 3 Ev. Protoţe 1 EV odpovídá změně clony o jedno clonové číslo, hovoří se někdy o cloně místo o 1 EV. V praxi nastavíme manuálně určitou expozici a expozimetr naměří něco jiného. Vedle námi zvoleného nastavení, uvede aparát na displeji, ţe expozimetr naměřil + 1 EV, coţ znamená, ţe naměřil expozici tak, aby do aparátu vniklo dvojnásobné mnoţství světla, neţ jsme naměřili my. Pokud expozimetr poslechneme, bude jedno, jestli to provedeme prodlouţeným expozičním časem nebo zvýšením clony o jedno clonové číslo. 3.1.2 Dynamický rozsah Na kaţdém snímku najdeme nejtmavší a nejsvětlejší místo. Mezi těmito dvěma místy je jasový neboli tonální rozdíl - dynamický rozsah. Některý snímek můţe mít malý rozdíl jasů a scéna je aţ mdlá, jiný je velmi kontrastní a rozdíl mezi jasy je značný. Oba snímky mají malý dynamický rozsah, protoţe neobsáhnou jasově celou scénu. Fotografujeme-li tmavý aţ černý strom a světlou oblohu s bílými mraky, tak dynamický rozsah této scény bude dán jasovým rozdílem mezi mrakem a stromem. Tento jasový kontrast neboli tonální rozsah scény měříme v jednotkách EV. Pokud senzor aparátu není schopen měřit v některých místech světlo, objeví se na snímku bílé a černé plochy bez kresby a detailů. Světlým místům říkáme "přepaly", tmavým "podpaly".

0 EV - odpovídá intenzitě světla, při kterém je snímek "správně" exponovaný

a váţe se k 18% šedé, a to při určité cloně, expozičnímu času a ISO.

+ 1 EV - znamená zdvojnásobení mnoţství světla, které dopadá na senzor

- 1 EV - znamená poloviční osvit senzoru

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti

eReading.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist