načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Tvoříme a publikujeme odborné texty - Jan Široký

Tvoříme a publikujeme odborné texty
-15%
sleva

Kniha: Tvoříme a publikujeme odborné texty
Autor: Jan Široký

Publikace si klade za cíl seznámit čtenáře se základními pravidly pro psaní odborných textů, měla by být užitečným průvodcem při dlouhé cestě od myšlenky k realizaci odborného ... (celý popis)
Titul doručujeme za 4 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  229 Kč 195
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
6,5
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 66.6%hodnoceni - 66.6%hodnoceni - 66.6%hodnoceni - 66.6%hodnoceni - 66.6% 80%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » EDIKA
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2011
Počet stran: 208
Rozměr: 167 x 225 mm
Úprava: ilustrace
Vydání: Vyd. 1.
Vazba: brožovaná lepená
Datum vydání: 27. 4. 2011
Nakladatelské údaje: Brno, Computer Press, 2011
ISBN: 9788025135105
EAN: 9788025135105
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Publikace si klade za cíl seznámit čtenáře se základními pravidly pro psaní odborných textů, měla by být užitečným průvodcem při dlouhé cestě od myšlenky k realizaci odborného výstupu. Knihu tedy přivítají vysokoškolští studenti, pedagogové, ale i manažeři, předkladatelé projektů, kteří publikují, vedou či tvoří kvalifikační a jiné práce, prezentují návrhy či výsledky projektů. Autoři postupují od výběru tématu, osnovy, hypotézy, přes metodologii vědy, analýzu dat, formální a obsahovou stránku vědeckého textu, zdroje informací, možnosti publikování až k základům rétoriky a prezentace. Učebnice seznamuje se základními pravidly pro psaní odborných textů a některými elementárními technikami vědecké a odborné práce.

Popis nakladatele

Publikace si klade za cíl seznámit čtenáře se základními pravidly pro psaní odborných textů, měla by být užitečným průvodcem při dlohé cestě od myšlenky k realizaci odborného výstupu. Knihu tedy přivítají vysokoškolští studenti, pedagogové, ale i manažeři, předkladatelé projektů, kteří publikují, vedou či tvoří kvalifikační a jiné práce, prezentují návrhy či výsledky projektů. Autoři postupují od výběru tématu, osnovy, hypotézy, přes metodologii vědy, analýzu dat, formální a obsahovou stránku vědeckého textu, zdroje informací, možnosti publikování až k základům rétoriky a presentace.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Jan Široký - další tituly autora:
K člověku hříšnému se obrátil -- Kázání na evangelium podle Lukáše K člověku hříšnému se obrátil
 (e-book)
Základy daňové teorie - cvičebnice Základy daňové teorie
Základy daňové teorie - cvičebnice Základy daňové teorie
Daně v Evropské unii -- 7. aktualizované a přepracované vydání Daně v Evropské unii
Praktický průvodce opčním obchodováním Praktický průvodce opčním obchodováním
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

— 27 —

2. Metodologie vědy, vědecké metody

a metodika práce

„Neodpovídají-li fakta vaší teorii,

je třeba se jich co nejrychleji zbavit.“

/Mur phyho zákon/

V rámci této kapitoly: ■ budete umět defi novat a rozlišovat pojmy metodologie, metody a metodika; ■ naučíte se třídění základních vědeckých metod a jejich podstatu; ■ získáte schopnost tyto metody vhodně používat. Klíčová slova: ■ METODOLOGIE VĚDY, METODA VĚDY, METODIKA VĚDECKÉ PRÁCE, EMPIRICKÉ METODY, OBECNĚ TEORETICKÉ

METODY, POZOROVÁNÍ, MĚŘENÍ, EXPERIMENT, ANALÝZA, SYNTÉZA, INDUKCE, DEDUKCE, GENERALIZACE,

ABSTRAKCE, KOMPARACE, ANALOGIE. Při prvotním uvažování nad tématem vědeckého článku (či odborného výstupu obecně) si mnohdy ani badatel neuvědomí, že myšlenkové pochody, které hodlá používat, vycházejí z určité metodologie vědy a že na jejich základě používá určitou metodiku a určité vědecké metody práce. 2. 1 Vymezení pojmů metodologie, metoda a metodika V  širším pojetí je metodologie vědy naukou o  metodách, které lze při vědecké práci používat. Předmětem jejího zkoumání je fi lozofi e vědy, tj. studium metod a vědeckých postupů. Představuje teorii k selekci výzkumných metod a návod, jak tyto metody používat ve vědeckém bádání. Vědecká metoda je systematickým, promyšleným a objektivním postupem k získání poznatků a dosažení cíle. Metoda představuje způsob, jak se od  určitého východiskového stavu dospěje určitou uspořádanou (cílevědomou) činností k  nalezení či objasnění vědeckých poznatků a  zákonitostí


— 28 —

Tvoříme a publikujeme odborné texty zkoumaného objektu. Kromě všeobecně používaných metod existují i specifi cké metody, které využívají jen některé (popř. jen jedna) vědecké disciplíny. Z formálního hlediska lze schematicky znázornit vztah pojmů na obr. 2.1. Základní typy vědeckých metod jsou explanační a interpretační.

32

Explanační metody pohlížejí na společenské vědy podobně jako na vědy přírodní (a budou popsány v části kapitoly 2.2); mezi metody interpretační patří narativní a hermeneutické.

33

Obr. 2.1 Vztah mezi pojmy metodologie, metoda a metodika

34

Metodika defi nuje konkrétní postup řešení určitého problému (již opakovaně řešeného), vymezuje přesně jednotlivé kroky postupu nebo konkrétní metody. Metodika je určitý návod, jak dosáhnout výzkumného cíle, může být schematicky znázorněna vývojovým diagramem či podobným formalizovaným zápisem. 2. 2 Metodologie vědy Metodologii vědy lze členit na obecnou metodologii (zabývá se všeobecnou fi lozofi í vědy, obecnými východisky vědy, obecně přijatými postupy a argumenty) a konkrétní metodologii vztahující se k danému druhu vědy (např. metodologie přírodních věd, metodologie společenských věd). 32 DEMJANČUK, N., Filosofi e a vědecké myšlení. Proměna obrazu vědy v analytické tradici, s. 181–192. 33 OCHRANA, F., Metodologie vědy. Úvod do problému, s. 105–128. DEMJANČUK, N., Filosofi e a vědecké myšlení.

Proměna obrazu vědy v analytické tradici, s. 181–192.

34 OCHRANA, F., Metodologie vědy. Úvod do problému, s. 11. Vlastní úprava autorem.

Konkrétní

metoda vědecké práce

Metodika vědecké práce

Metodologie vědy


— 29 —

2. Metodologie vědy, vědecké metody a metodika práce

Znalost metodologie patří k  základní vybavenosti vědeckého pracovníka, která mu umožňuje

orientovat se ve  výzkumné práci a  interpretovat jeho dosažené výzkumné výsledky. Metodologie

determinuje výběr výzkumných vědeckých metod. Představuje teorii k selekci výzkumných metod

a návod, jak tyto metody používat ve vědeckém bádání.

Prvním krokem při volbě metod je stanovení předmětu zkoumání a výzkumného cíle, krokem násle

dujícím je vymezení vědeckého postupu.

Výzkumné cíle jsou konečné stavy, které mají být bádáním dosaženy, a třídí se na:

■ funkční;

■objektové;

■ kombinované (funkčně-objektové).

Funkční cíle strategicky zaměřují výzkumnou činnost určitým směrem, jsou pro badatele ukazate

lem, co má provádět. Funkční cíle vypovídají o druhu výzkumné činnosti.

Objektové cíle defi nují výstup vědecké aktivity ve  formě měřitelného kvantifi kovatelného výstupu.

Jsou tedy snadno vyhodnotitelné. Používají se většinou při zadávání výzkumné úlohy, kdy zadavatel

projektu či zakázky stanovuje požadovanou úroveň vytvořeného výstupu.

Kombinované cíle mají charakteristiky obou předchozích vymezených cílů.

Obsah vědeckého výstupu může mít v zásadě pozitivistickou podobu (zkoumání toho, co je např.

v  ekonomice skutečné, reálné) nebo podobu normativní (zkoumání toho, čeho by mělo být např.

v ekonomice dosaženo). Použití pozitivistického či normativního přístupu se odvíjí jak od stanove

ného cíle, tak mnohdy závisí na samotném rozhodnutí badatele.

Od stanovení cíle, obsahu vědeckého výstupu (metodologie práce) se odvíjí další vědecká procedura,

tj. volba výzkumných vědeckých metod.

2. 3 Vědecké metody

Klasifi kace explanačních vědeckých metod a jejich „seznam“ je u různých autorů odlišný

35

, rovněž

kritérium pro jejich třídění se různí. Následující přehled proto nebude vyčerpávající, ale zahrne me

tody nejvíce uváděné. Jejich členění je dáno rozdílným typem vědeckého postupu, který může být

v zásadě empirický (k tomu budou sloužit metody typu pozorování, měření) nebo teoretický (v němž

budou dominovat metody indukce, dedukce apod.).

Při dodržení tohoto kritéria jsou mezi všeobecné vědní metody řazeny empirické metody (pozo

rování, měření, experiment) a obecně teoretické metody (analýza, syntéza, indukce, dedukce, gene

ralizace, abstrakce, komparace, analogie).

35 Viz literatura k této kapitole.


— 30 —

Tvoříme a publikujeme odborné texty

Empirické metody (viz obr. 2.2) jsou založené na zkušenostních principech, které jsou výsledkem již

používaných a vyzkoušených postupů bádání buď prostřednictvím samotného badatele (či badatelů

v  minulosti), nebo na  základě využití přístrojů. Při jejich použití je třeba mít na  paměti okolnosti

a podmínky, za kterých byly výsledky pomocí přístrojů získány (včetně zvyšujících se kvalitativních

parametrů přístrojů).

Obr. 2.2 Klasifi kace empirických vědeckých metod

36

Pozorování

36

je cílevědomé, plánovité a systematické sledování určitých skutečností. Je to metoda,

kdy jsou informace získávány bezprostředním smyslovým vnímáním. Jedná se o  nejuniverzálnější

metodu, která poskytuje prvotní informace o  sledovaném jevu či objektu a  je většinou základem

každého výzkumu.

Pozorování je výběrovým vnímáním, kdy se vymezuje předmět pozorování s ohledem na výzkumné

cíle. Opakováním pozorování lze dosáhnout větší korektnosti metody a minimalizace náhodné slož

ky ve formalizovaném vztahu.

Další empirickou metodou je měření, kdy se provádí kvantitativní srovnávání určitých vlastností

srovnávaných jevů či objektů. Pro tyto vlastnosti musí platit, že patří do téže třídy vlastností. O před

mětech dané třídy se předpokládá, že jsou na  základě dané třídy srovnatelné a  že daná vlastnost

zůstává za jinak nezměněných podmínek („ceteris paribus“) konstantní.

Měření využívá buď stejných intenzivních vlastností zkoumaných jevů či objektů, či jejich stejných

aditivních vlastností. Pro intenzivní stejné vlastnosti platí, že jejich číselné hodnoty lze porovnávat

na základě jejich vztahů, např. pokud veličina A je větší než veličina B a veličina B je větší než veličina

C, lze vyvodit, že veličina A je větší než veličina C (obecně vztah rovností a nerovností). S číselnými

hodnotami aditivních vlastností lze provádět početní operace, např. pokud je známa veličina A a ve

ličina B, lze změřit součet těchto veličin.

36 Vlastní zpracování.

EMPIRICKÉ METODY

pozorování

měření experiment


— 31 —

2. Metodologie vědy, vědecké metody a metodika práce

Experiment

37

je pokus, kdy je realizován takový postup a  způsob, který je záměrně navozen.

Experiment je pozorováním za kontrolovaných či řízených podmínek. Vzhledem k parametrům má experiment využití zejména v přírodních vědách. Obecně teoretické vědní metody (viz obr. 2.3) nevycházejí primárně z  empirických zkušeností či měření, ale jsou všeobecně přijímány jako univerzální teoretické postupy vědecké práce. Obr. 2.3 Klasifi kace obecně teoretických vědeckých metod

38

Obecnou defi nicí analýzy (rozkladu) je myšlenkové rozložení zkoumaného jevu na dílčí složky, které se stávají předmětem dalšího bádání. Cílem analýzy jako rozkladové metody je vysvětlit daný problém zevrubným prozkoumáním jeho složek. Analýza rozlišuje na objektu zkoumání jednotlivé části nebo prvky, vyděluje podmínky vzniku, etapy vývoje jevu či objektu, odděluje podstatné od nepodstatného, směřuje od složitého k jednotlivému a od mnohosti k jednotě. Při zpracování poznatků a faktů získaných výzkumem je možné použít různých variant analýzy: ■ klasifi kační analýzu (rozklad zkoumaného jevu či objektu do jednotlivých tříd, prvků s případ

ným znovuseskupováním do jiných tříd a množin); ■ vztahovou analýzu, která zjišťuje, zda vztahy mezi jevy či objekty jsou závislé (statisticky, funkčně

či korelačně

39

), či nezávislé;

■ kauzální analýzu, která vyhledává příčiny jevů; ■ systémovou analýzu, která zkoumá jevy či objekt s cílem pochopit je a vysvětlit. Syntéza (skládání) je myšlenkové spojení jednotlivých částí v celek. Při syntéze se sledují vzájemné podstatné souvislosti mezi jednotlivými složkami jevu či objektu, což napomáhá k odhalení vnitřních zákonitostí fungování a vývoje jevu či objektu bádání. Syntéza je postup, kdy se formulují závěry na základě výchozích zjištění. 37 O experimentu jako o metodě sběru dat ve čtvrté kapitole této publikace. 38 Vlastní zpracování. 39 Popis statistických metod je obsahem třetí kapitoly této publikace.

OBECNĚ TEORETICKÉ

METODY

analýza

syntéza

indukce

dedukce

generalizace abstrakce komparace analogie


— 32 —

Tvoříme a publikujeme odborné texty

Syntéza a analýza jsou sice protikladné způsoby zkoumání, ve skutečnosti se však vzájemně doplňu

jí, a tak se také někdy souhrnně nazývají analyticko-syntetickými poznávacími postupy. Syntéza totiž

mnohdy není možná bez analýzy a naopak.

Další známou dvojicí obecně teoretických metod vědecké práce jsou indukce a dedukce.

Indukce (postup od  zvláštního k  obecnému) je zkoumání jednotlivé události (jevu, faktu), na  zá

kladě něhož je potom vyvozován obecný závěr. Indukce znamená odvozování všeobecných tvrzení

z empirického materiálu na základě mnoha poznatků o jednotlivostech. Indukce umožňuje formula

ci obecnějších závěrů platných pro zkoumaný jev či objekt.

Indukce poskytuje tím kvalitnější závěry, čím je úplnější. Úplná indukce znamená, že při odvozo

vání obecného poznatku bylo použito zkoumání všech prvků (skupin, tříd) zkoumaného jevu či

souboru. Úplná indukce je však možná pouze v případě, kdy vyvozovaný celek má konečný počet

prvků, a proto se většinou používá neúplná indukce, jejíž závěry nejsou jednoznačné, ale i tak vysoce

pravděpodobné.

Dedukce (postup od obecného ke zvláštnímu) je metoda, kdy je vyvozováno z obecného jednotlivé.

Jedná se o myšlenkový proces, kdy se z premis použitím určitých pravidel a postupů dospěje k no

vému tvrzení. Dedukce je takový způsob myšlení, při němž se z obecných závěrů a tvrzení vyvodí

nový, méně obecný závěr. Závěr dedukce je na základě logiky nepochybný, neboť vychází z obecně

nezpochybnitelného

40

.

Tak jako analýza úzce souvisí se syntézou, tak i indukce je těsně spojena s dedukcí. Indukcí lze dospět

na základě zkoumání jednotlivých (zejména empirických) jevů k teoretickým zobecněním, teoretic

ké závěry lze naopak dedukcí v praxi ověřovat.

Generalizace (metoda zobecnění) je vědeckou metodou, kdy je informace o  jednotlivém jevu či

objektu vztažena na celou třídu (skupinu) jevů či objektů. Podstatou je přisouzení vlastnosti zjištěné

u užší skupiny skupině širší. Z poznání daného jednotlivého jevu či objektu, který je znám, je vyvo

zováno chování více jevů či objektů.

Abstrakce (odhlížení) je vědecká metoda, při níž se oddělují nepodstatné, nahodilé vlastnosti

zkoumaného jevu či objektu od vlastností obecných a podstatných. Myšlenkové odhlížení umož

ňuje zjistit obecné vlastnosti a vztahy, což vede k objasnění podstaty jevu. Abstrakce vytváří vědec

ké pojmy, kategorie, přírodní a společenské zákony, převádí reálné hodnoty do soustavy všeobecně

užívaných symbolů.

Abstrakce také může být východiskem pro zobecnění či srovnání, od abstrakce je možné se znovu

vrátit ke konkrétnímu, k empirii, k pokusu.

Komparace (srovnání) je jednou z nejpoužívanějších vědeckých metod práce. Umožňuje stano

vit shody a rozdíly jevů či objektů. Při srovnávání se zjišťují shodné či rozdílné stránky různých

40 Na rozdíl od indukce (s výjimkou úplné indukce), kde závěr je pouze pravděpodobný a může být dalšími výzku

my zpochybnitelný a napadnutelný.


— 33 —

2. Metodologie vědy, vědecké metody a metodika práce

předmětů, jevů, úkazů či ukazatelů. Srovnávací kritérium může být vymezeno věcně, prostorově nebo časově. V podstatě existuje dvojí způsob srovnávání: ■ srovnávání pojetí problémů, názorů, premis jako vytváření, ověřování či zdůvodňování vlastního

stanoviska (postupu, úvah); ■ srovnávání jako nástroj měření, zjišťování, objektivizace a hodnocení dosažených výsledků

(např. ukazatelů). Na základě komparace lze vyslovovat vědecké závěry, nicméně není to vědecká metoda nevyvratitelná a samotnou komparaci nelze použít jako přímý vědecký důkaz. Podstata metody analogie (obdoba) spočívá v hledání či nalezení totožného vztahu mezi zkoumanými jevy či objekty. Jedná se o myšlenkový proces, při kterém na základě znalostí vztahů či procesů jevu lze usuzovat o  vlastnostech podobného jevu, který je zkoumán. Na  základě znalosti jednoho prvku a vztahy mezi jinými dvěma prvky se posuzuje prvek čtvrtý (zkoumaný). Tím se také analogie liší od jednoduché podobnosti

41

. Analogie umožňuje pochopit to, co není známo, pomocí známého.

Závěry analogie však jsou pouze pravděpodobné, nemají charakter kategorických nevyvratitelných tvrzení. Metoda analogie se využívá zejména v modelech. Každé fázi vědecké práce či výzkumu zpravidla odpovídají určité metody, které v konkrétní fázi práce převažují. Je však zřejmé, že realizovaného výstupu odborné aktivity bude vždy dosaženo za použití kombinace několika metod. Kromě uvedených empirických a obecně teoretických vědeckých metod existují další metody, které se používají v rámci specifi cké dané skupiny vědních disciplín. Jednotlivá vědní disciplína (či několik vědních disciplín) může používat svoji vlastní metodu zkoumání. Mezi těmito specifi ckými vědeckými metodami mají zvláštní postavení matematické a  statistické metody

42

, které umožňují přesné exaktní vyjádření jevů a vztahů mezi nimi. Matematika napomáhá

k řešení problémů tvorbou matematických formulací a matematických operací, statistika shromažďuje a utřiďuje data, kvantifi kuje jevy a pracuje s teorií pravděpodobností. Vědeckou metodou je i modelování, které prostřednictvím formulace problému, vytváření modelu a výzkumu modelu přenáší znalost o modelu (jakožto zjednodušeného obrazu skutečnosti) zpět na realitu. Mnoho specifi ckých metod také využívají ekonomické vědy (nákladově výstupové metody, např. cost-benefi t analýza) nebo např. technicko-inženýrské metody (Markovovy řetězce, metoda konečných prvků, ...). 41 Opakem podobnosti či shodnosti je protiklad, což je vztah mezi dvěma jevy nebo objekty, které se navzájem

vylučují. Může být defi nován buď kontradiktoricky (černá versus nečerná, živý versus mrtvý) nebo kontrárně

(černá versus bílá, ledový versus horký).

42 Viz třetí kapitola této publikace.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist