načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Tvoření s pohádkou - Lena Freyová

Tvoření s pohádkou

Elektronická kniha: Tvoření s pohádkou
Autor: Lena Freyová

Krátké pohádky o princeznách, skřítcích, vílách i čarodějích s výtvarnými nápady. Pro děti, jejich rodiče i jejich učitele. S každým pohádkovým příběhem, doplněným ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  169
+
-
5,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2013
Počet stran: 79
Rozměr: 24 cm
Úprava: barevné ilustrace
Vydání: 1. vyd.
Spolupracovali: fotografie ... Pavel Šťastný
ilustrace ... Kateřina Čupová
Skupina třídění: Kresba. Umělecká řemesla
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2013
ISBN: 978-80-247-4396-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Krátké pohádky o princeznách, skřítcích, vílách i čarodějích s výtvarnými nápady. Pro děti, jejich rodiče i jejich učitele. S každým pohádkovým příběhem, doplněným barevnými ilustracemi, je spojen výtvarný nápad. Popis dobře dostupných pomůcek a postup práce doplňují srozumitelné fotografie. Celou knížkou se vine duch přírody, fantazie a tvořivosti.

Popis nakladatele

Kniha je souborem základních výtvarných technik určených zejména pro předškolní děti, doplněných fotodokumentací postupů, seznamem pomůcek a materiálů, podrobným popisem práce a motivačním příběhem či pohádkou. Každý, kdo uchopí tuto kouzelnou knihu, jakoby našel tvořivou přihrádku ve skřínce plné fantazie. Stačí jen otevřít oči dokořán, připravit šikovné ruce, či ručičky, a naslouchat pohádkovým příběhům. Pak se začnou dít věci. Oči uvidí barvy a zajímavé tvary, ruce rozehrají koncert tvoření a zručnosti a pohádkové příběhy rozezní jemné struny světa představ a kouzel.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Lena Freyová - další tituly autora:
Tvoření s pohádkou Tvoření s pohádkou
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

T

v

o

ř

e

n

í

s p o h á d ko u

Lena Freyová

T

v

o

Lena Freyová

Tv o ř e n í

s p o h á d ko u

Lena Freyová – původně pedagog, od roku 1992 lektorka dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků je autorkou několika pohádkových knih a metodických sešitů a věnuje se především rozvoji fantazie a tvořivosti dětí. Z jejích pohádek je zřejmý blízký vztah k přírodě a krásám, kterými nás obklopuje. Pohádky pak autorka doplňuje výtvarnými nápady, v kterých se snoubí fantazie se zajímavým, a přitom snadným, zpracováním dobře dostupných materiálů.

Každý, kdo uchopí tuto kouzelnou knihu, jakoby našel tvořivou při

hrádku ve skřínce plné fantazie. Stačí jen otevřít oči dokořán, připravit

šikovné ruce a naslouchat pohádkovým příběhům. Pak se začnou dít

věci. Oči uvidí barvy a zajímavé tvary, ruce rozehrají koncert tvoření

a zručnosti a pohádkové příběhy rozezní jemné struny světa představ

a kouzel.

Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400

e-mail: info@grada.cz

www.grada.cz

Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

Lena Freyová



Obsah Zpívající koberec . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4

Rozkvetlá louka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6

Město zázraku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8

Pt áč ek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10

Babiččina zahrádka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12

Domeček se zahrádkou . . . . . . . . . . . . . . . . . 14

Podzemní království . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16

Věneček z rozetek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18

Motýli . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20

Motýli . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 Vodní víla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24

Květy z litého vosku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26

Mořský car . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 Ryby z papírových sáčků . . . . . . . . . . . . . . . . 30 Tajemné místo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32

Tisk přírodninami . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34

Když rosa čarovala . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36

Obrázky ze slupovacích barev . . . . . . . . . . . . 38

Sluníčkova zrcátka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40

Květina z rozetek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 Evelínčina louka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44

Kvítky v klovatině . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46

Lesní pohádka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48

Podzimní strom . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50

Čaroděj . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52

Zkameněliny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 Ozdobené nebe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56

Drak . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58 Jak Sněžníci dováděli . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60

Zimní vesnička . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62

Kapřík a hvězda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64 Kouzelný kapr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 Pohádkový sen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68

Andělíčci z košíčků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70 Co si voda nepamatuje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72

Sněhov á vločka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74

Ledový stromeček . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76

Alobalové ozdoby na stromeček . . . . . . . . . . . . . 78 Ve velmi vzdálen é zemi, ukryté ve světě tak dobře, že byste ji jen těž ko hledali, žil ve velikém paláci král, její vládce. Měl krásnou dceru, které vždy splnil, co jí na očí ch viděl. Jak princezna rostla, tak byla čí m dál více rozmazlená a čí m dál více trápila svého otce přáními, která se dala jen těž ko splnit.

Jednou chtěla šaty z těch nejtenčích stří brných nitek, podruhé závoj lehčí než vánek a jindy zase prsten s kamenem modřejším než nebe. Vymýšlela si stále víc a víc. Král měl z toho hlavu plnou starostí a sluhové byli celí uhonění vším tím hledáním správných dárků. P rincezna se obklopovala stále novými a nádhernějšími věcmi, až měla své komnaty tak plné, že se v nich nedalo téměř hnout. Král princezně občas domlouval, aby už přestala, ale princezna jeho domlouvání neslyšela.

Tak šel čas a král pomalu ztrácel síly. Princezna už ani nevycházela z paláce ven, byla jen v komnatách a přebírala své dárky, aby zjistila, co jí ještě chybí, co ještě nemá. Žá dn á z těch věcí jí však nepřin áš ela radost ani pocit štěstí. Zpívající koberec

4


Král se ze starostí celý roznemohl. Když princezna opět křičela, že teď chce sedět na nejkrásnějším zpívajícím koberci na světě, vyhlásil po celé zemi, že ten, kdo splní princezně toto její přání, může si z paláce za odměnu odnést vše, co bude chtít.

Mnoho tkalců přin áš elo své krásn é koberce, jen aby si mohli vzít z paláce kus velkého bohatství. A le ani jeden koberec se princezně nelíbil , všechny byly pro ni jen obyčejné a hrály vždy jen jednu píseň stále dokola.

„Chci takový zpívající koberec, jaký mne nikdy neomrzí“.

O přání princezny se doslechl také jeden poutník, který tou zemí jen procházel. Když se od lid í dozvěděl, jaká princezna je, jen se pousmál. Druhý den se vydal do paláce, a aniž by řekl slovo, uchopil princeznu za ruku a mrzutou ji vyvedl za brány ven. Tam ji posadil doprostřed rozkvetlé louky. Princezna, s pusou otevřenou a připravenou křičet, najednou ustrnula.

Louka kolem ní zpívala úžasnou píseň, která se měnila podle závanu větru, podle svitu slunce a podle toho, jak kdo naslouchal. Stébla travin jemně šuměla a padající semínka ťukala o listy a o zem. Cvrčci vše doprovázeli na svoje housličky a motýli zvonili na kalíšky lučních zvonků. Včelky si píseň prozpěvovaly jemným pobzukováním a čmeláci basovali. Louka hrá la tak nádherně, že princezna jen opatrně zavřela svou královskou pusu a s údivem naslouchala. Seděla na voňavém koberci z trávy a květin a radostně se usmívala. Luční koberec zpíval tak nádherně, že si do něj za chvíli lehla a spokojeně usnula. Probudilo ji až ticho podvečera, kdy se louka ukládala ke spánku. A tak vstala a vrátila se s poutníkem zpět do paláce.

„Za to, že jsi splnil mé přání, m ůžeš si odtud odnést, co budeš chtít,“ řekla p outníkovi. Ale ten se jen lišá cky pousmál a vzal něžně princeznu za ruku.

„Připrav se na cestu princezno, vezmu si tebe. Vezmu tě na dlouhé putování, na kterém poznáš tu pravou krásu a na kterém získ áš ty nejdražší dary světa, nejen zpívající louku, ale také vůni kvetoucích stromů, čistotu horských bystřin, křehkost orosených pavučin a mnoho další ho, co nabízí svět, co neznáš a co chybí ve tvém životě. Až to vše dostaneš, budeš docela jiná a budeš konečně šť astná a plná radosti. To mi věř.“

Princezna si vzpomněla na kouzelně zpívající luční koberec a poutníkovi uvěř ila. Podala mu ruku, aby šli spolu přijímat ty nejvzácnější dary, které jim svět dá.

5


Rozkvetlá louka

Pomůcky:

Plátno, barevné tuše, špejle, perleťové

bílé vypalovací kontury na sklo

Postup:

Vezmeme si kousek jednobarevného

plátna – nejlepší je starší prostěradlo,

již několikrát prané, do kterého se

barva lépe vsákne. Pomocí špejle pak

na plátno kreslíme barevnými tušemi

květiny a trávu. Pokud špejli podržíme

na místě, vytvoříme tím zajímavě

zapuštěnou skvrnu. Barvy se dají

vzájemně míchat překrýváním přímo

na plátně.

Nakonec vezmeme tenké perleťové

kontury na sklo (vypalovací na rozdíl

od slupovacích vytvářejí jemnou

linku, a do plátna se nevsakují)

a doplníme květy a trávu o něžnou

perleťovou kresbu. Takto zpracované

květy vypadají opravdu kouzelně.

6


7


V daleké zemi, v níž krajinu tvoří písek, louky nenajdete a řeky či potoky zde nikdo nezná. V zemi, kde kapka vody je dražší než zlato, ve dne horko téměř spalující a v noci zase chlad, před kterým je nutno se schovat, tak i v takové zemi žijí lidé, s taví si města a celý svůj život bojují s pískem, který jim jejich domovy chce vzít.

Budu vám vyprávět o malém městě, které svůj boj s pouští začalo pomalu prohrávat. Písek byl mnohem silnější , pronikal do uliček města, vyháněl lidi pryč. S lunce bylo stále více horké, jakoby se snažilo spálit vše živé. Mnoho lidí svůj boj vzdalo a odešlo hledat jiné, pohostinnější místo. Ti, kteří zůstávali, se snažili hlavně ochránit před všudy pří tomným pískem studnu, v níž měli to nejdražší – vodu. Chránili ji více než sami sebe. Studnu otevírali na malou chvíli jednou za dva dny a každý si mohl nabrat jen džbánek, aby voda vyšla na všechny a aby jí moc neubylo. Všichni věděli, že když o ní přijdou, zemřou žízní.

Tak běž el pomalu den za dnem. Písek a slunce byli krutější a krutější. Pou šť se asi rozhodla, že si toto místo vezme zpět. Nakonec ve městě, zpola zasypaném pískem, zůstalo již jen několik posledních rodin s malými dětmi, které se dlouhé cesty bály. Vody ve studni ale každým dnem ubývalo a lidé začali trpět ží zní. Zeslábl í polehávali kolem studny a čekali na zázrak.

Jednoho dne se v dálce na nebi objevil tmavý mrak a rychle se přibližoval. Lidé začali jásat. Mysleli si, že je to deštivý mrak, který přinese vodu a úlevu od žhnoucího slunce. Ale jak se mrak přibližoval, bylo jasné, že je to

8

Město zázraku něco jiného. Spolu s ním zesiloval také podivný zvuk, chvíli zněl jako šum vodopádu, a pak zase jako volání o pomoc. Nadšen í lidí vystří dal strach a všichni se začali rychle schovávat. V úkrytech čekali, co bude dál. Mrak se zastavil nad zbytky města. Jeho zvuk byl ohlušující, ale pak najednou utichl.

První odvážlivci začali vylézat z úkrytů. Jaké však bylo jejich překvapení, všude, kam oko dohlédlo, seděli barevní ptáci. Mrak nebyl mrakem, ale obrovským hejnem krásně zbarvených ptáků přelétajícím poušť p ři cestě za novým domovem. Snad to způsobila písečná bouře, že ztratili směr a vysíleni nekonečným letem a horkem už nemohli dál. Krásní ptáci byli na konci svých sil. Lidé se dívali na nádheru jejich pestrobarevného peří a uvědomili si, že když jim nepomohou, všichni ptáci zahynou. Nikdo nezaváhal, otevřeli poklop své studny a začali nalévat vodu do misek a do talířů. P okládali ji všude kolem. Lidé se rozdělili o svou poslední vodu s žíznivými ptáky. Ti ji začali ihned nabírat do vyprahlých zobáčků. Byla to úchvatná podívaná. Osvěž ení ptáci protřepávali své pe ří a někte ří vodu chytali na kří dla. Kolem se rozezněl jejich zpěv a lidé stáli a s nadšením pozorovali tu krásu. Pak se najednou celé obrovské hejno zvedlo, zakroužilo nad pouštním městem a odletělo. Nastalo opět ticho a smutno. Přesto, že kaž dý věděl, že mu nezůstane mnoho vody, nikdo toho nelitoval. Lidé pomohli té opeřené kráse, která se už nikdy nevrátí.

Kdyby jen tušili, jak se mýlí. Za několik dní uslyšeli opět známý š um tisíce kří del. Tentokrát ptáci nepřiletěli pro pomoc, ale pomoc sami přinesli. V zobáčcích mě li semena různých rostlin, hlínu a dokonce i malé semenáč ky stromů. Kolem studny sypali hrstky hlíny a do ní, s pomocí lidí, sázeli malé stromečky a semínka květin a keřů . Každý den přilétali a přináš eli ve svých hrdélkách trošku vody, kterou pak semínka a stromečky zalévali. Svými kří dly vytvářeli nad rostlinami stín a rychlými pohyby ochlazovali vzduch. A protože jich byly tisíce, brzy bylo jejich počínání patrné.

Stal se zázrak. Kolem studny se zazelenalo. Rostlinky nepouštěly k zemi tolik slunečního tepla a nedovolily písku, aby ji zasypával. Vody ve studni začalo přibývat. Lidé zase měli co pít a přibývalo jim síly. Ptáci přin áš eli další semínka rostlin, které kdy ž vyrostly, dávaly lidem své plody, a lidé tak měli znovu dostatek jídla. Město se zelenalo a stalo se domovem lidí i krásných ptáků.

Kdo toto město jednou navštívil, už ho neopustil. Poušť ustupila a domluvila písku i slunci, aby tu krásu zachovali . Od té doby je někde v daleké zemi, v níž krajinu tvoří jen písek, louky zde nenajdete a řeky či potoky vlastně ani nikdo nezná, malé zelené město, kterému všichni ří kaj í Město zázraku.

9


Pt áč ek

Pomůcky:

Tvrdé čtvrtky, barevné ubrousky,

lepidlo

Postup:

Nejdříve si z barevných ubrousků

nastříháme proužky cca 2 cm

široké. Z nich si mezi prsty

ukroutíme papírové provázky.

Snažíme se o to, aby byly provázky

pevné. Chce to trošku vzručnosti.

Ze čtvrtky si vystříhneme tvar

ptáčka a začneme ho zdobit

nalepováním papírových provázků

tak, že pokryjeme celou jeho

plochu. Lepidlo není třeba nanášet

na provázky, lépe to půjde,

naneseme-li jej na plochu výkresu.

Hotového ptáčka připevníme

třeba na větvičku. Vypadá velmi

dekorativně.

10


11


Na konci jedné malebné vesničky stála chaloupka s červenou střechou. Malá okna zdobyly rozkvetlé muškáty. Kolem chaloupky byl dřevěný plůtek, a za ním se krčila malá zahrádka, která kdysi byla plná rostlin a záhonů.

V chaloupce žila stará babička. Neměla už dostatek sil, aby o zahrádku pečovala. Za babičkou chodila její vnučka Hanička, o babičku se starala, pomáhala jí a povídala si s ní.

Když měly všechnu práci v domě hotovou, sedávaly spolu na lavičce před domem, poslouchaly zpěv ptáků a nastavovaly tváře slunci.

„Mám velké přání,“ řekla v jedné takové chvíli babička, „chtěla bych mít zase krásnou zahradu. Zahradu, v níž by rostlo takové kvítí, které by potěšilo každého, kdo půjde kolem. Které by kolemjdoucím vykouzlilo úsměv na tváři a štěstím rozzářilo oči.”

Babi čč ina

zahrádka

12


Hanička jen tiše seděla a hladila babičku po vrásčité upracované ruce. Přemýšlela, jak by bylo krásné, kdyby mohla své milé babičce její sen splnit. Jak to jen udělat? Stačilo by přece jen zasadit ta správná semínka, zalévat je a starat se o ně.

Další den se tedy pustila do práce. Když ale přemýšlela, jaké kvítky má vybrat, nevěděla si rady. Jaké kvítí potěší, jaké kvítí vykouzlí úsměv a jaké rozzáří oči? Nakonec se rozhodla, že půjde a bude se ptát lidí, třeba jí někdo poradí. A tak Hanička chodila mezi lidmi a všude se ptala. Navštěvovala hospodářství, klepala na dveře honosných domů i nuzných chatrčí. Každý jí pověděl, jaké květiny miluje, jaké se mu líbí a jaké potěší jeho srdce. Každý jí pověděl, jaké květiny rád jiným dává a jaké rád dostává. Někteří jí poradili, které kvítí léčí a uzdravuje a které může i ublížit. Hanička si vše dobře zapamatovala. Květin bylo však tolik, že by se na babiččinu malou zahrádku ani nevešly. Tak začala dobře vybírat.

Pro krásu, která potěší, zasadila pomněnky, tulipány, narcisy a macešky s rozrazilem. Pro úsměv zasadila petrklíče, fialky, zvonky a slunečnice. Pro rozzářené oči přidala kopretiny, jiřinky, lilie a růže. Nakonec nezapomněla ani na bylinky pro pevné zdraví – heřmánek, diviznu, mateřídoušku a levanduli.

Obě se pak o ten poklad dobře staraly. Sluníčko jim v práci pomáhalo a deštík zahrádku zaléval. Nakonec se celé dílo podařilo. Na zahrádce vykvetly krásné kvítky, voněly a těšily všechny kolemjdoucí. Lidé se zastavovali, potěšili svá srdce pohledem na tu krásu, přivoněli k té úžasné vůni a povídali si s babičkou. Občas si i odnesli krásnou kytici domů.

V chaloupce na konci vesnice za dřevěným plůtkem od té doby rozkvétá kvítí, které potěší, vykouzlí úsměv, rozzáří oči a vyléčí. Přesně tak, jak si Haniččina babička přála.

13


Domeček se

zahrádkou

Pomůcky:

Čtvrtky, barevný papír, lepidlo,

kuličková modelovací hmota

Postup:

Z tvrdého papíru vystřihneme

obdélník – tak veliký, jaký chceme

mít domeček. Na několika místech

ho přeložíme tak, aby vznikly

stěny domečku. Na zadní straně

vystřihneme komín a na přední

otvor pro jeho prostrčení.

Aby byl domek pěkný, dozdobíme

ho barevným papírem, vystřihneme

střechu, okna a dveře a na dům

je nalepíme. Do domečku pak

vsuneme pruh papíru, přeložený

tak, aby tvořil zahrádku. Přední

čá st vytváří plůtek a zadní je tráva

se stonky květin.

Květy vystřihneme z barevného

papíru a do jejich střed ů položí me

kuličkovou modelovací hmotu.

Díky vlastnímu pojidlu, drží

tato hmota na papíř e bez lepidla.

Domeček je jednoduchý

a přitom velmi pěkný.

14


15

+


Tak, jako existují kouzelná místa na zemi a nekonečné ú zemí sn ů vysoko na nebi, tak najdete i hluboko pod zemí pohádkové království. Je tak hluboko, že dostat se tam, je téměř nemožné. Je tak hluboko, že je zde naprosté ticho a jedin ým světlem je třpyt drahých kamenů a zlatých skal, které tam všude jsou.

V těchto chladných a temných místech žij í mal í sk ří tci s velkýma očima, kteří se starají o všechny hluboko ukryté poklady. Jejich království vládne moudrá královna. O všechny se dobře stará a celé sv é království miluje. Ačkoli je toto království hluboko v zemi a téměř ve tmě, vládne tu klid, pohoda a spousta lásky. Skří tci jsou pracovití, a tak mají vše, co potřebují. Asi by se na jejich životech nic nezměnilo, kdyby jednoho dne cosi nenarazilo do věž e královnina paláce . Byla to pořá dn á rána, která zat řá sla celou věží . Všichni se běž eli podívat, co se stalo, a uviděli, že se nad věží utrhl kus veliké skály a dopadl pří mo na její střechu. Sk ří tci na nic nečekali. Ti nejrychlejší vyběhli do věž e, aby ji co nejdří ve opravili, ale sotva vyběhli nahoru, už se s velikým křikem vraceli zpět.

„Pomóc, zachraňte se všichni, do našeho království se dobývá obrovská příš era!“ S hrůzou v očích začali ostatním popisovat, co viděli. Také královna naslouchala tomu, jak ze skalní klenby nad palácem vylézá něco příš erného a svými chapadly se snaží rozervat zemi. Všichni skří tci se k sobě strachy choulili a čekali, co jejich královna vymyslí.

„Musíme naše království zachránit,“ řekla s chvějícím se hlasem.

„Nebudu nikomu nic přikazovat, jen vás požádám, nenajde-li se někdo, kdo by se tomu netvorovi postavil?“

Kolem zavládlo ticho ještě větší než jindy a nikdo ani nedýchal. Nakonec z davu vystoupil jeden docela malý sk ří tek a trošku ustrašeným hlasem řekl: „Já to zkusím.“ Královna se zachmuřila, ještě chvíli čekala, zda se nepřihlásí někdo starší a větší , ale čekala marně. A tak záchrana celého podzemního království zůstala v rukou toho nejmenší ho ze všech. Skří tek se vyzbrojil vším, co měl: lopatkou, motyčkou a sekyrkou a vydal se nahoru na věž. Když vylezl nahoru, uviděl netvorova dlouhá chapadla, ale jeho tělo bylo schováno

16

Podzemní království v zemi nad skří tko vou hlavou. Skří tek se rozhodl: „Musím opatrně kopat nahoru kolem chapadel, abych se dostal až k jeho tělu a mohl ho pak zničit. “ A tak kopal a kopal a prokopával se kolem dlouhých chapadel výš a v ýš . Zatím dole v paláci s hrůzou všichni čekali, jak si s netvorem poradí. Sk ří tek se statečně prokopával stále dál, ale tělo netvora nemohl nalézt. Jen chapadel stále přibývalo, a byly mnohem silnější . Brzy se mezi nimi skří tek proplétal, a jen s obtíž emi se jim dokázal vyhnout. Čí m stoupal výš , tím pociťoval větší a větší teplo.

„To určit ě hřeje netvorův ohnivý dech,“ pomyslel si, ale statečně pokračoval dál. Najednou kopnul do země, a ta s lehkostí povolila. Obrovská zář e bodla sk ří tka do očí tak, že na chvíli ztratil vědomí. Když se probral, myslel si, že na něj netvor vyšlehl své plameny, ale nic mu nebylo, nic ho nebolelo. Jen oči se neuměly té zář i přizpůsobit. Sahal svými malými ručkami kolem sebe, ale místo hlíny, nahmatal cosi podivuhodného.

„To je jistě netvorova srst,“ ř ekl si, a tu ucítil zvláš tní vůni, „ž e by netvor tak krásně voněl? To je divné.“ A tak skří tek se strachem pomalu otevřel své velké oči. Když si za chvíli zvyknul na oslnivé světlo, uviděl nevídané. Nebyl tu žádný netvor, ale nad skří tkem se k modrému nebi vypínal vysoký strom. To zvláš tní kolem nebyla netvorova srst, ale svěží zelená tráva. Z barevných květů, kterých bylo kolem dokola na tisíc, se linula vůně. Na to všechno z obrovské výš ky svítila veliká zlatá koule. Netvorova chapadla byly vlastně kořeny stromu, které prorostly až do podzemního království.

„Taková nádhera,“ vzdychl skřítek, a pak si vzpomněl na všechny dole, kte ří ještě neví, co se děje, a mají stále veliký strach. „Musím zpátky, musím jim to všechno říci. Musím jim alespoň něco z té krásy přinést, aby mi uvěřili.“

Skří tek rychle natrhal ty nejkrásnější květy a šikovnýma rukama je zapletl do zář ivého kruhu, podobnému slunci. Květinový kruh si zavěsil na krk a rychle se vracel domů. Dole už na něj všichni čekali a báli se, zda v boji s hrozným netvorem nepřišel o život. To bylo radosti, když ho uviděli scházet po schodech věže. Když uviděli kolem jeho krku, všichni údivem ztichli. Sk ří tek se postavil před královnu, k nohám jí složil věnec a do ticha začal vyprávět.

Skřítci s napětím naslouchali a kulili své velké oči na tu voňavou nádheru. Královna věnec zvedla a položila ho na trůn tak, aby si ho mohl každý dobře prohlédnout. Ze statečného malého skří tka udělala průvodce, který pořádal výlety pro všechny odvážné objevitele krásy nového světa. A tak u nás občas z malého otvoru na zemi vykouknou podzemní sk ří tci. Přes oči mají tmavá skl íč ka, aby je slunce neoslňovalo. Podívají se, jak je to u nás pěkné, vezmou si něco na památku, a zase sestoupí do svého podzemního domova. Kdybyste je náhodou spatřili, nerušte je a dávejte pozor, abyste je nevystrašili.

17


Věneček z rozetek

Pomůcky:

Tvrdý papír, rozetky (kulaté malé

ubrousky pod kávové hrníč ky),

papírové stuhy, lepidlo

Postup:

Z tvrdého papíru si vystřihneme

kruh, na který budeme věneček

nalepovat. Rozetky zmáč kneme

do kornoutku, přilepíme na tvrdý

papír jen za jejich střed a zbytek

nařasíme do prostoru.

Rozetky nalepujeme tak, aby se

do jejich středu veš ly ještě malé

papírové košíč ky. Pro středy květů

volíme nejmenší velikost košíčků.

Děláme-li věneček pouze z rozetek,

lepíme je hustěji.

Celý věneček můžeme ještě

dozdobit papírovou stuhou.

Vznikne nám krásn á a jednoduchá

ozdoba pro jarní i letní období.

Hodí se jako dekorace na stůl,

nebo na zavěš ení.

18


19


Pod slovem krása vidí každý něco jiného, někdo pří rodu, někdo člověka, někdo věci, které jin ý vytvořil. Pod slovem krása se skrývaj í stydlivé č ervánky, našlehané obl áč ky, tráva ozdobená rosnými šperky, krajková pavučinka, omamné slunce i zvuky a ticho. Krása jde většinou ruku v ruce s láskou.

Příběh, jenž si budeme vyprávět, je o mladém císaři, který měl obojí. Jeho palác byl plný krásných věcí, přiv ezených z celého světa. Kolem paláce byla obrovská zahrada, a v ní ty nejúž asnější rostliny a květiny. Císa ř miloval krásu. Všechno, co bylo krásné, muselo být jeho, všechno co bylo krásné, musel mít. A tak vyráž el se svým doprovodem na daleké cesty za krásou.

Při jedné z nich se císa ř a jeho družina zastavili na palouku uprostřed hustého lesa, aby si odpočinuli. Všude bylo ticho. Také v císařov ě duši se rozhostil klid. Najednou však ucítil jemný závan vzduchu na tvář i. Otevřel oči a uviděl nad svou hlavou velikého motýla neskutečných barev. Ten úž asn ý tvor měl k ří dla jakoby posázena tisíci drobnými diamanty a pozoroval císaře. Bylo to úchvatné. Za chvíli se k němu přidali další a neslyšně se třepetali nad paloučkem. Císař byl zaskočen jejich barvami a krásou pohybu.

„Vás chci,“ zašeptal, ale když se prudce zvedl, motýli odletěli. Rozběhl se ke svému doprovodu a přikázal, aby mu je chytili. A tak se stalo. S nadšením a radostí si je ve zlaté schránce přinesl na svou zahradu. Vypustil je přímo mezi největší květy.

Motýli

20




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist