načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Trůn Caesarů 3: Oheň a meč - Harry Sidebottom

Trůn Caesarů 3: Oheň a meč
-11%
sleva

Elektronická kniha: Trůn Caesarů 3: Oheň a meč
Autor:

Impériem zmítá chaos. Oba Gordianové, otec i syn, jsou po smrti a tyran Maximinus se nehodlá vzdát trůnu. Senátoři v Římě se postavili na stranu vzbouřenců a nyní musí rychle ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  169 Kč 150
+
-
5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » BB art
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 375
Rozměr: 21 cm
Úprava: tran
Vydání: První vydání v českém jazyce
Spolupracovali: přeložil Petr Kovács
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-759-5026-0
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Impériem zmítá chaos. Oba Gordianové, otec i syn, jsou po smrti a tyran Maximinus se nehodlá vzdát trůnu. 
Senátoři v Římě se postavili na stranu vzbouřenců a nyní musí rychle jednat, aby od sebe odvrátili Maximinovu pomstu. Zvolí si ze svého středu dva ctihodné muže a nabídnou jim císařský purpur. V ulicích města vypukne násilí a n
oví imperátoři se zoufale snaží obnovit pořádek, neboť situace je více než kritická.
Pohraničí říše ohrožují krvavé nájezdy Gótů a výpady Peršanů, v severní Itálii chystá svá vojska Maximinus k obléhání Aquileie. Obranu města proti obrovské přesile řídí starý přítel Gordianů Menophilus. Jedno z největších obléhání v dějinách země se stane místem rozhodujícího boje a rozhodne o dalším osudu říše.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Harry Sidebottom - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Trůn Caesarů

Oheň a meč

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.bbart.cz

www.e-reading.cz

www.palmknihy.cz

Harry Sidebottom

Trůn Caesarů: Oheň a meč – e-kniha

Copyright © BB/art s. r. o., 2018

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.




Přeložil Petr Kovács


Věnováno Richardu Marshallovi

Vydalo nakladatelství BB/art s.r.o. v roce 2018

Bořivojova 75, Praha 3

Copyright © 2016 Harry Sidebottom

Maps © 2016 John Gilken

All rights reserved.

Z anglického originálu Throne of the Caesars. Fire & Sword

(First published by HarperCollinsPublishers, Great Britain, 2016)

přeložil © 2018 Petr Kovács

Redakce textu: Iva Klinderová

Jazyková korektura: Mirka Jarotková

Tisk: CENTA, spol. s r. o., Vídeňská 113, Brno

První vydání v českém jazyce

ISBN 978-80-7595-026-0 (tištěná kniha)

ISBN 978-80-7595-132-8 (ePDF)

ISBN 978-80-7595-130-4 (ePUB)

ISBN 978-80-7595-131-1 (Mobi)


Malicherný shon po okázalostech, divadelní hry, stáda

bravu a skotu, šermířské zápasy, kůstka hozená psíkům,

ždibec rozdrobený do nádrže rybám, zápolení mravenců

s břemenem, pobíhání vyplašených myšek, pohyby

loutek na drátech – vše jedné ceny.

MARCUS AURELIUS, HOVORY K SOBĚ VII.3



OBSAH

MAPY

8

ŘÍMSKÁ ŘÍŠE 235–238 n. l.

STŘED ŘÍMA

SEVERNÍ POMEZÍ

VÝCHOD

MĚSTO AQUILEIA

PŘEHLED HLAVNÍCH POSTAV

17

OHEŇ A MEČ

19

HISTORICKÝ DOSLOV

336

PODĚKOVÁNÍ

342

VYSVĚTLIVKY

343

PŘEHLED POSTAV

364


S

J

VZ

A t l a n t s k ý

o c e á n

S e v e r n í

m o ř e

Colonia

Agrippinensis

Mogontiacum

Castra Regina

Curia

Siscia

Murs

Sirmium

Mediolanum

Ravenna

Misenum

Aquileia

Řím

Kartágo

Hadrumetum

Tarracona

Caesaraugusta

Vindelicium

A

l

a

m

a

n

o

v

é

M

a

r

k

o

m

K

v

á

d

o

J

a

Agri

Decumates

L

a

b

e

D

u

n

a

j

R

ý

n

B R I TA N I A

I N F E R I O R

B R I TA N I A

S U P E R I O R

A N G L O V É

G E R M A N I A

I N F E R I O R

PA N N

I N F E

S

G E R M A N I A

S U P E R I O R

P

A

N

N

O

N

I

A

S

U

P

E

R

I

O

R

L U G D U N E N S I S

A Q U I TA N I A

N A R B O N E N S I S

I T Á L I E

D

A

L

M

Á

C

I

E

L U S I TA N I A

H I S PA N I A

TA R R A C O N E N S I S

N U M I D I A

AFRICA

PROCON

SULARIS

M A U R E TA N I A

T I N G I TA N A

M A U R E TA N I A

C A E S A R I E N S I S

BAETICA

B E L G I C A

R A E T I A

N O R I C U M

F

R

Í

S

O

V

É

S

t

ř

e

d

o

z

e

m

n

0 200 400 600 km

Salona

.


ŘÍMSKÁ ŘÍŠE

v letech 235–238 n. l.

.....................

Hranice provincií

1. ALPES MARITIMAE

2. ALPES COTTIAE

3. ALPES GRAIAE

Č e r n é m o ř e

a

Siscia

Mursa

Sirmium

Durostorum

Viminacium

Naissus

Serdika

Athény

Byzantium

Kyzikos

Efesos

Alexandrie

Samosata

Antiochie

Emesa

Palmýra

Novae

Sinopé

Olbia

Tanais

Fásis

Artaxata

Pantikapaion

Misenum

M

a

r

k

o

m

a

n

i

K

v

á

d

o

v

é

J

a

z

y

g

o

v

é

D

v

in

a

T

ig

r

is

E

u

fr

a

t

N

i

l

PA N N O N I A

I N F E R I O R

M A K E D O N I E

A C H Á I A

E

P

I

R

U

S

M O E S I A

I N F E R I O R

M O E S I A

S U P E R I O R

B O S P O R S K É

K R Á L O V S T V Í

LY C I A

PA M P H Y L I A

P

A

N

N

O

N

I

A

S

U

P

E

R

I

O

R

D

A

L

M

Á

C

I

E

M

D Á K I E

T H R Á K I E

G A L AT I A

K

I

L

I

K

I

E

K A P PA D O K I E

M E Z O P O T Á M I E

S Y R I A C O E L E

S Y R I A P H O E N I C E

S Y R I A PA L E S T I N A

A R Á B I E

K Ý R E N A I K A

E G Y P T

P E R S K Á

Ř Í Š E

A S I E

K O L C H I D A

I B É R I E

A R M É N I E

R

O

X

O

L

A

N

I

G

Ó

T

O

V

É

e

m

n

í

m

o ř

e

B

o

r

y

s

t

h

e

n

és

B

IT

H

Y

N

I

A

A

P

O

N

T

U

S

Salona

.

.

.

Istria

Tomis


STŘED ŘÍMA

T

ra

ia

no

vo

fo

ru

m

ř

.

T

i

b

e

r

C

ae

sa

ro

vo

fo

ru

m

A

u

g

u

s

t

o

v

o

f

o

r

u

m

S U

KAPITOLSKÝ

PAHOREK

KAPITOLSKÝ

PA H O R E K

KAPITOLSKÝ

PAHOREK

9

101010

111111

1. Forum Romanum

2. Aemiliova bazilika

3. Rostra

4. Augustův oblouk

5. Senát/Curia

6. Chrám Venuše a Říma

7. Curtiovo jezírko

8. Černý kámen

9. Chrám Jupitera

Nejlepšího a Největšího

10. Vítězný oblouk

Septimia Severa

11. Chrám svornosti

12. Septizodium

13. Aula Regia


ia

no

vo

or

um

C

ae

sa

ro

vo

fo

ru

m

Še

vc

ov

ská

u

li

c

e

C

hr

ám

M

ír

u

A

u

g

u

s

t

o

v

o

f

o

r

u

m

F

o

r

u

m

T

r

a

n

s

i

t

o

r

i

u

m

Traianovy lázně

Titovy

lázně

Socha

Slunce

Potící se sloup

Dům vestálek

S

m

ě

r

k

e

C

a

p

e

n

s

k

é

b

r

á

n

ě

Směr ke

Capenské bráně

S

m

ě

r

k

e

C

a

p

e

n

s

k

é

b

r

á

n

ě

T

it

ů

v

o

b

lo

u

k

Flaviovský

amfiteátr

Gladiátorská

škola

S

m

ě

r

k

e

Q

u

e

r

q

u

e

tu

la

n

s

k

é

b

r

á

n

ě

L

a

b

i

c

k

á

s

i

l

n

i

c

e

S U B U R A

C

A

R

I

N

A

E

P

A

H

O

R

E

K

C

A

E

L

I

U

S

PA H O R E K E S Q U I L I N U M

PA H O R E K PA L AT I N U M

KAPITOLSKÝK KÝ

12

101010

111111

H

I

P

O

D

R

O

M

C

IR

C

U

S

M

A

X

IM

U

S

S

m

ě

r

k

t

á

b

o

r

u

p

r

e

t

o

r

i

á

n

ů


Vetera

Trevír Mogontiacum

Velký Velký

svatobernardský svatobernardský

průsmykprůsmyk

Castra Regina

Vindelicium

Verona

Ravenna

Ariminum

Ancona

Interamma

Řím

Aquileia

Arcia

Emona

Saldis

Mutina

Mediolanum

Brennerský Brennerský

průsmykprůsmyk

Colonia

Agrippinensis

D

A

L

M

Á

C

I

E

L A N G O B A R D I

CHAUKOVÉ

CHATTOVÉ

BELGICA

RAETIA NORICUM

A L A M A N O V É

M A R K O M A N I

GERMANIA

SUPERIOR

PANNONIA

INFERIOR

PANNONIA

SUPERIOR

GERMANIA

INFERIOR

F

R

Í

S

O

V

É

A

l

p

y

L

a

b

e

R

ý

n

D

u

n

a

j

d

Velký

svatobernardský

průsmyk

Brennerský

průsmyk

Bedriacum Bedriacum Bedriacum

Volaterry

Bariduum

Salona

ServitiumServitiumServitium

Bistua NovaBistua NovaBistua Nova

I

TergesteTergesteTergeste

.

.

. .

.

.


SEVERNÍ POMEZÍ

S

J

VZ

Potaissa

Saldis

SirmiumSirmiumSirmium

Apulum

Viminacium

Pontes

Naissus

Novae

Serdika

Filippopolis

Hadrianopolis

Perinthus

Byzantium

Durostorum

Sarmizegetusa

p

e

v

n

o

s

t

P

i

n

c

u

s

G Ó TO V É

D Á K I E

R O X O L A N I

T H R Á K I E

J A Z Y G O V É

I

E

PANNONIA

INFERIOR

NONIA

ERIOR

MOESIA

INFERIOR

MOESIA SUPERIOR

MAKEDONIE

0 100 200 300 km

0 50 100 150 200 mil

K

a

r

p

a

t

y

T

i

s

a

Dun

aj

T r

a

n

s

y

l

v

á

n

s

k

é

A

l

p

y

Č e r n é

m o ř e

duum

Salona

tiumServitiumtium

Bistua NovaBistua NovaBistua Nova

IstriaIstria

TomisTomis

MarcianopolisMarcianopolis

T

.

.

.

.

.


VÝCHOD

Karr

Germancia

Samosata

Zeugma

Edessa

Batnae

Antiochie

Apamea

Rafanaea

Palmýra

Emesa

Seleukeia

v Píerii

S Y R I A C O E L L E

S

Y

R

I

A

P

H

O

E

N

I

C

E

ř

.

O

r

o

n

t

e

s


0 40 80 120 km

0 20 40 60 80 mil

S

J

VZ

Směr Tigranocerta

Karrhy

Résaina

Singara

Castellum Arabum

Hatra

Areté

Amuda

Nisibis

M E Z O P O T Á M I E

ta

dessa

C

h

a

b

o

r

a

s

T

i

g

r

i

s

A

r

z

a

m

o

n

C

h

a

b

o

r

a

s

E

u

f

r

a

t

E

u

f

r

a

t



PŘEHLED HLAVNÍCH POSTAV

(PODROBNÝ SEZNAM VŠECH POSTAV

JE UVEDEN NA KONCI KNIHY)

VŘÍMĚ

Pupienus: prefekt Říma

Pupienus Maximus: jeho starší syn

Pupienus Africanus: jeho mladší syn

Balbinus: patricij zhýralých způsobů

Gallicanus: senátor, vyznává kynickou filozofii

Maecenas: jeho blízký přítel

Tranquillina: ambiciózní manželka Timesitheova

Maecia Faustina: dcera císaře Gordiana Staršího a též sestra císaře

Gordiana Mladšího Marcus Junius Balbus: její malý syn Caenis: prostitutka v Subuře Kovorytec: dělník v mincovně, její soused a klient

VAQUILEII

Menophilus: senátor, vyznavač stoické filozofie, nyní spoluvelitel

obrany města Crispinus: senátor, rovněž filozofického zaměření, druhý z velitelů

obrany města

17


NA SEVERU

Maximinus Thrax: římský císař

Caecilia Paulina: jeho zesnulá žena

Verus Maximus: jejich syn a dědic

Apsinés zGadary: Maximinův tajemník

Flavius Vopiscus: senátor, správce (prokonzul) Pannonie Superior

Anullinus: prefekt pretoriánů

Volo: velitel frumentariů, císařských špehů (tajných agentů)

Julius Capitolinus: velitel II. legie „ Parthské“

Dernhelm: mladý barbar, císařský rukojmí, nyní mu začínají přezdívat

Balista Timesitheus: císařský úředník jezdeckého původu, nyní vězeň, kterého

přepravují k Maximinovi Honoratus: senátor, správce (prokonzul) Moesie Inferior Junia Fadilla: manželka Vera Maxima

NA VÝCHODĚ

Priscus: správce (prefekt) Mezopotámie, z jezdeckého stavu

Philippus: jeho bratr

Catius Clemens: správce (prokonzul) Kappadokie, dlouholetý zastánce

a podporovatel Maximinův Ardašír: sásánovský král králů

18


PROLOG: AFRIKA

Afrika

Kartágo

Osm dní před dubnovými kalendami, 238 n.l.

„Složte zbraně!“

Capelianus vydal rozkaz a otočil se v sedle, aby si prohlédl situaci na

bojišti. Gordianovi odvedenci na obou křídlech prchali a nyní již byli pod

akvaduktem. Proplétali se mezi hrobkami a snažili se dosáhnout iluzorního

pocitu bezpečí za hradbami Kartága. Jeho vlastní auxiliátoři se je navzdory

kázni a rozkazům vydali pronásledovat a nemilosrdně sekali dobezbranných zad prchajících nepřátel. Tady ve středu bojiště již polovinapravidelných jednotek Gordianova vojska složila zbraně a sklopila standarty,

vzpínajíc k němu své napřažené, prosebné paže. Měl proti sobě poslední

tisícovku dosud odhodlaných vojáků. Městskou kohortu a mladíky, kteří

tvořili rádoby pretoriánskou gardu obou uzurpátorů. Pokud je dokáže získat

na svou stranu a odzbrojit, jeho vítězství bude úplné. Afrika se vrátí zpátky

k Maximinovi, rebelie Gordianů bude zadupána do prachu. Tohle nebyla

bitva, ale masakr.

„Složte zbraně, bratři vojáci. Váš boj skončil. Je po všem.“

Za hradbou štítů jen pár kroků před ním na něj zíraly vystrašené pohledy.

Capelianovi muži nad nimi měli převahu dva na jednoho. Tihle místnípretoriáni navíc nebyli žádní skuteční vojáci. A po Gordianovi Mladším nebylo

nikde ani vidu, ani slechu.

„Váš falešný císař utekl. Ti, kteří vás svedli na scestí, utekli. Pod vašimi

zástavami již nezbyl jediný jízdní důstojník. Obnovte své sacramentum . Byli

jste podvedeni. Maximinova shovívavost je nekonečná. I já jsem milosrdný.

Nikdo nebude potrestán.“

19


Nepřítel se přesto ani nepohnul.

V jeho řadách se objevil pohyb. Vysoký a statný muž si razil cestu vpřed.

Byl prostovlasý.

Capelianus si uvědomil svůj omyl. Jeho protivník nikam neutekl.

Gordianus Mladší předstoupil před své muže, jako nějaké děsivé,zkrvavené zjevení, jako sám bůh války.

Hluk zabíjení pod akvaduktem k nim doléhal jako tichý šum a Gordianus do skličujícího ticha, v samotném epicentru bouře, vykřikl svoji odpověď.

„Budeme bok po boku bojovat až do konce!“

Tasil meč a namířil ho na muže, jenž ho přišel zabít.

„Ten starý zbabělec Capelianus se nám sám vydal na milost a nemilost,“ pokračoval Gordianus zvučným hlasem.

Stál jen pár desítek kroků od něj; mohutný, silný, od hlavy k patě v brnění,

jako ztělesněná hrozba.

„Musel ho oslepit některý z bohů. Zabijte toho paroháče, a den bude náš. Za mnou, bratři!“

Capelianus cítil, jak se mu celé tělo roztřáslo strachem. Od těch děsivých,

vraždychtivých rukou ho dělily pouhé čtyři řady legionářů.

„Jste připraveni na válku?“ zvolal Gordianus hromovým hlasem, který se

nesl přes šiky jeho vojáků.

„Připraveni!“ Všichni muži kolem z plných plic křičeli, vtaženi jakoomámení do krvavého dramatu.

„Připraveni!“ Po třetí výzvě a odpovědi se bezhlavě vrhli do útoku, aniž by jakkoli dbali na početní převahu protivníka.

Gordianus v plném běhu vrazil do štítu nejbližšího legionáře. Mužzavrávoral a padl dozadu, čímž vyvedl z rovnováhy své druhy za sebou. Gor - dianus se ocitl uprostřed řady, ocel se blyštila ve slunci, muži mávali rukama

a křičeli. Ryk bitvy ohlušoval smysly. Gordianus ničeho nedbal a dál se

tlačil vpřed, nelítostný, silný. Důstojník po jeho boku srazil mečem dalšího

legionáře.

Capeliana nyní chránily pouhé tři řady štítů. Cítil, jak ho opouští odvaha.

Když je člověku padesát, začne se mu scvrkávat srdce, až je nakonec jako

srdce dítěte.

Gordianus skosil muže po své pravici, zachytil protiúder a seknutím

poslal k zemi legionáře před sebou.

20


Poslední dvě řady mezi Capelianem a Nemesis.

Tohle je čiré šílenství. Capelianus natočil svého koně a rozhlížel se kolem. Bojiště bylo jeho, s výjimkou tohoto jediného místa. Nemá smysl riskovat život, když má vítězství na dosah. Jeho numidská jízda rozdrtila jízduprotivníka na levém křídle. Pouze hrstce jezdců se podařilo prorazit a utéct směrem k jihu. Numiďané nyní zběsile pronásledovali Gordianovyodvedence prchající k městu a jistě se opájeli vidinou rabování, znásilňování a vraždění bezbranných. Regulérní vojsko na zbytku bojové linie obnovilo útok. Mohl by přejet k nim a z bezpečí za jejich formací vyčkat, až početní převaha jeho legionářů pobije Gordiana a zbytek jeho rebelů.

Dosud váhal a všiml si, že Gordianus dostal ránu do hlavy nechráněné přílbou. Celý zakrvácený, ale zdánlivě nezranitelný, probodl mečemútočníka. Bohové podsvětí. Kde se v tom degenerátovi bere tolik energie?Cožak ho nikdo nedokáže zastavit?

Zbývala poslední řada. Opatrnost a rozvážnost velely ustoupit. Cape - lianus uchopil otěže.

Ne. Osud bitvy visí jako na vlásku na tomto prchavém, nejistémokamžiku, který rozhodne o tom, co bylo a co bude. Když ho legionáři uvidí prchat, jejich bojová morálka se zlomí. Celou jeho armádu sežehne panika, která se bude šířit jako stepní požár. Gordianus zůstane na bojišti s jedinou, stále spořádanou formací pěchoty. Tahle imitace uzurpátora dobudenejnepředstavitelnější vítězství, porazí Třetí Augustovu legii, jedinouskutečnou legii v Africe. Vrátí se do Kartága jako triumfátor. Jeho lidé mu budou k nohám házet květy. Gordianus i ten jeho ohavný, odporný otec siponechají svůj císařský purpur.

Capelianus vytáhl meč z pochvy. Kostěný jílec mu ve zpocené dlaniklouzal. To nebylo zrovna povzbudivé. Roztřeseným hlasem zavolal na své muže.

„Zabijte ho! Rozsekejte ho na kusy!“

Legionářům ještě pořád zbyl alespoň kousek bojového ducha. Děsivé

máchnutí mečem téměř odseklo hlavu důstojníka rebelů vedle Gordiana.

K oslnivému slunci vytryskl proud rudé krve. Důstojník zmizel, zadupán

v prachu bitevní vřavy. A najednou zůstal Gordianus sám a kolem jen samá

nepřátelská ocel.

Jeho protivníci se na okamžik stáhli, jako smečka psů, které se v aréně

podařilo obklíčit medvěda, a nyní ho drželi na místě.

21


Gordianus se mečem a štítem natáčel hned jedním, hned zase druhým směrem, kryl se a hledal skulinu, jíž by mohl zaútočit na Capeliana. Po tváři se mu řinula krev a stékala mu i do očí.

„U všech bohů, vždyť je to jenom jeden zraněný člověk. Dorazte ho!“ Capelianus byl bez sebe strachem.

Pohyb vzadu za Gordianem. Legionář ho vší silou bodnul mezi lopatky.

Gordianus se zapotácel dopředu. Další nápřah na hlavu. Gordianus se

pokusil zvednout svůj roztříštěný, rozsekaný štít. Příliš pomalu. Ostrá, těžká

čepel se mu zasekla do lícní kosti a prudce mu odhodila hlavu stranou.

„Dorazte ho!“

Gordianus klesl na kolena. Rána zezadu do hlavy ho srazila na všechny čtyři a najednou se na něj všichni vrhli jako smečka divokých psů rvoucích svou kořist.

Capelianus na ně křikl rozkaz a hlas mu málem přeskočil nadšením. „Rozsekejte ho na kusy, rozčtvrťte toho opileckého zmetka.“

Gordianus je mrtvý! A to se chtěl srovnávat s Hannibalem a Alexandrem. Teď je mrtvý. Ten blázen a pozér je mrtvý!

„Usekněte mu hlavu, tělo zadupejte do země.“

Jeho neuvážená slova v něm probudila novou činorodost. Ano, zadupe svého nepřítele do země, jako hrdina z dávných časů, jako hrdina zHomérových veršů. Zastrčil nepoužitý meč zpět do pochvy a chystal se sesednout

z koně.

Něčí ruka mu sevřela paži a zabránila mu v pohybu. Primus pilus Třetí

legie Firmanus. Jak se opovažuje sahat na nadřízeného důstojníka. Nechá

ho degradovat a bičem mu servat kůži na zádech. Starý centurio mu něco

říkal.

„Gordianus Starší.“

U všech fúrií, jak jen mohl na toho starého, senilního kozla zapomenout?

Víc než půl života čeká na svoji pomstu. Teď si ji přece nenecháproklouznout mezi prsty.

Festina lente . Capelianus se vzchopil. Spěchej pomalu. Nejprve musí

zajistit bojiště. Boží mlýny melou pomalu, ale jistě.

Gordianovy poslední jednotky se po smrti svého velitele začaly vzdávat.

Zkušení legionáři Třetí legie už je obklopili a drželi mezi sebou. Capelianus

vydal Firmanovi rozkazy, tichým, sebejistým hlasem.

22


„Odzbrojte je. Oddělte od sebe pretoriány a muže z městské kohorty. Ty

první popravte, zbytek nechte na decimaci . Ty čtyři kohorty, které k nám

přešly bez boje, nechte obnovit přísahu Maximinovi. Legionáři ať zůstanou

pod korouhvemi. K plundrování města se mohou přidat zítra. Dostane se

jim daru, který jim to všechno vynahradí.“

Firmanus zasalutoval a vydal se splnit jeho rozkazy.

Capelianus byl spokojený. Mladíci, začlenění do téhle rádobypretoriánské gardy, byli ti, kteří celé povstání odstartovali. Je tedy správné, že za to

zaplatí. Muži pravidelné armády z městské kohorty si jenom zvolili špatnou

stranu. Decimace jako trest postačí. Jednotka se rychle vrátí k pořádku, až

z ní vylosují každého desátého a jeho vlastní kamarádi ze stanovéhodružstva ho umlátí k smrti. Stará římská morálka. Bude to povznášejícípředstavení. Maximinus mu ho jistě schválí.

Vlevo sháněla Capelianova jízda dohromady poražené protivníky.Většina zajatců byli prostí civilisté, kteří povstali proti svému právoplatnému

císaři. Stali se podílníky na zradě a svatokrádeži. I oni musí zemřít. Je jich

však tolik, že k jejich hlídání potřebuje všechny své jezdce.

Capelianus obhlédl i svou družinu: zrádce Sabinianus, dva tribuni a čtyři

jezdci. V dáli, v branách města, se ještě stále vraždilo. Další organizovaný

odpor je už nepravděpodobný. Sedm mužů na koních by ho mělodostatečně ochránit. Dojede si pro Gordiana Staršího.

„Za mnou.“

Capelianus se rozjel směrem k akvaduktu a k branám města.

Gordianus Starší mu nesmí utéct. Celé tři dekády života v sobě nosil

a živil pomstu. Byl tehdy mladý senátor předurčený k velkým věcem. Než

mu ta děvka, jeho první manželka, nasadila parohy s Gordianem. A ten starý

priapický sviňák byl proti všem zvyklostem zproštěn obvinění z nevěry.

Capelianus se stal v senátu i u dvora terčem posměchu. Všichni se mu smáli

a ukazovali si na něj. To je ten houžvička, který nedokáže uspokojit ani

vlastní ženu. Jeho kariéra narazila na dno. Nakonec musel zatížit hypotékou

rodový majetek, aby si koupil konzulství, a celé to zopakoval, aby jejjmenovali správcem provincie. Jenže mu nedali bohaté provincie jako třeba Asii

či Afriku Proconsularis, kde by se zhojil za všechny výdaje, které sezajištěním správcovství měl. Místo toho dostal Numídii, ohavnou poušť a holé

skály, kde jako zvěř v norách žili místní divoši a kmeny. V zimě je tu zima,

23


v létě nesnesitelné horko a k tomu všemu spousta otravných, nudných

povinností, za které se ovšem zřídkakdy dočkal odměny; správa Numídie

je jednoduše úřad pro bezvýznamného senátora, který nemůže čekat, že by

se vyšplhal někam výš. Největší nespravedlivostí pak bylo, když poslalistarého Gordiana do Kartága. Ten zhýralý Sílénos vládl druhému největšímu

městu v říši a sklízel poklady Prokonzulské Afriky.

Projeli pod akvaduktem a ujížděli mezi hroby pohřebiště. Všude kolem ležela čerstvě zabitá těla, pohozená jako krvavé oběti nějakého barbarského

náboženství na posvátném místě posledního odpočinku svých předků. Jejich

malý jízdní oddíl minul pompézní, stále nedokončenou hrobku z bílého

mramoru. Capelianus dal město svým vojákům na tři dny v plen. Tři dny

si budou moci dělat, co jen budou chtít. Capelianus pocítil temnéuspokojení, že truchlící rodina možná již nikdy neposbírá prostředky, aby hrobku

dokončila. Pokud z ní vůbec někdo přežije, aby se o to alespoň pokusil.

Hadrumetská brána byla ucpaná mrtvými a umírajícími. Přitáhli koním uzdy. Někteří z vojáků pomocných sborů již čile svlékali mrtvoly. Mrtvá těla jsou tak bledá a sinalá, všechno lidství je to tam. Capelianus křikl na vojáky, ať jim uvolní průchod. Jen neochotně poslechli, aby splnili nechtěný a ničím neodměněný úkol, a začali s kletbami a hlasitým vzdycháním tahat těžká a nepoddajná těla na stranu.

„Rychleji, vy psi, nebo vás nechám spráskat bičem.“

Gordianus Starší nesmí utéct. Capelianus se obrátil na Sabiniana.

„Pokusí se uniknout do přístavu?“

Sabinianus si dával s odpovědí na čas. „To si nemyslím, byli si jistí početní

převahou. Na útěk nikdo nemyslel. Žádnou loď, která by je dostala dobezečí, si nepřipravili.“

Zdálo se, že Sabinianovu patricijskou sebejistotu nedokáže nikdo a nic

narušit. Včera v noci se vytratil z města a opustil Gordiany. Aby pakCapelianovi v jeho táboře dokázal, že skutečně změnil stranu, podřízl hrdlo

vězni. Tím vězněm byl Sabinianův nejlepší přítel. Povídalo se, že Sabi -

nianus miloval Arriána jako svého bratra.

Takovému muži nemůže nikdo důvěřovat. Sabinianus mu vyzradil

i léčku, kterou jim Gordianus Mladší nastražil: pět set jezdců ukrývajících

se mezi sklady a budovami u rybníků, až za Capelianovým levým křídlem,

mělo napadnout jeho armádu z boku a rozbít bojovou linii. Bez Sabi -

24


nianova zásahu mohla bitva dopadnout úplně jinak. Capelianus se na svého

společníka podíval pohledem plným odporu a opovržení. Miluj zradu,nená

viď zrádce .

„Co ten stařec udělá?“

„Postaví se ti v paláci v boji do posledního muže.“

„Do posledního muže?“ Capelianus nedokázal zbavit svůj hlas dalšího

návalu strachu. „Oni si tam ještě nechali nějaké další zálohy?“

„Jen hrstku,“ usmál se Sabinianus. „Nic, s čím by si měl přemožitelKar

tága, nový Scipio, dělat těžkou hlavu.“

Capelianus věnoval Sabinianovi život, ale své rozhodnutí mohl kdykoli

změnit.

Cesta byla volná a Capelianus vjel se svojí družinou do města.

Jako by se před nimi zhmotnila živoucí představa Tartaru, místa, kde si

hříšníci odpykávali svůj nekonečný trest. Nahá těla poházená jedno přes druhé.

Srdceryvný nářek stařen a dětí. Poničené, znesvěcené domy, dě dictví po

předcích, pach rozlitého vína a požárů, puch zvratků, moči a výkalů.

Projížděli Saturnovou ulicí mezi chrámy Venuše a Saly. Z jedné z po -

stranních uliček vyběhla mladá matrona s tuctem Numiďanů v patách. Jaký

výsměch záruce lásky a bezpečí, které obě bohyně svým věrným slibovaly.

Navzdory naléhavosti svého úkolu Capelianus zastavil, aby se díval.

Numiďané ženu dostihli na schodech chrámu bohyně Saly. Když z ní

trhali šaty, na jejím zoufalém, ječivém křiku bylo něco vzrušujícího. Měla

dokonale bílé tělo, dokonce i nohy a paže; dobře vychovaná mladáman

želka, která se chránila před sluncem, skromná a ctnostná.

Bránila se, ale přitlačili ji k zemi, ohnuli ji přes nízké zábradlí. Zadek jí zářil

jako bělostný mramor, její temný klín lákal a vyzýval. Horko probouzelo

v Numiďanech chuť znásilňovat, jejich volné tuniky jim usnadňovaly dílo. Když

do ní vůdce vojáků vstoupil, pokusila se zavolat k mužům v sedle o pomoc.

Capelianus se jen usmál. „Zdraví a radost.“

Muži se zasmáli.

Tohle nepůjde. Capelianus má teď mnohem naléhavější potřebu. Pomsta

je víc než chlípnost.

Vjeli na forum a pokračovali kolem oltáře Míru a bronzových desek

popsaných starými římskými zákony. Na konci fora se mezi sloupymísto

držitelského paláce rojili vojáci i kmenoví bojovníci.

25


Po schodech dolů k nim zamířil velitel jedné pomocné kohorty.

„Gordianus Starší je v malé jídelně, té, které říkají Delfix.“

„Živý nebo mrtvý?“

„Mrtvý.“

Než seskočil z koně, Capelianus oslovil prefekta. „Tvoje kohorta porušila

rozkaz, nedržela linii a pronásledovala rebely. Po třech dnech plenu budete

potrestáni.“

Důstojník zasalutoval. „Uděláme, co přikážeš, jsme připraveni splnit každý tvůj rozkaz.“

Pokáraný důstojník je prováděl chodbami paláce. Z hlubin labyrintu se k nim, tlumené vykládanými dveřmi a těžkými závěsy, nesly zvukybestiálního veselí. Capelianus si vybavil několik zpola zapomenutých úryvků z Polybia, které četl ještě jako školák. Řecký historik nedokázal potlačit obdiv nad způsobem, kterým Římané plenili dobyté město. Žádný voják nezačal rabovat dřív, než dostal rozkaz. Veškerá kořist byla snášena na jedno místo, aby byla následně rozdělena podle hodností a zásluh. Nikdo si nenechával nic jen sám pro sebe. To už bylo ale dávno. Časy se změnily.

Disciplína a ctnost již byla jen slova. Způsoby předků, mos maiorum , byly všechny zapomenuty a stalo se z nich jen bezobsažné slovní spojení.

V malé jídelně zvané Delfix stála skupinka vojáků v půlkruhu kolemvisícího těla jako nějaký sbor na jevišti. Převrácená židle a louže pod nohama mrtvého. Předek Gordianovy tuniky byl mokrý. Říká se, že oběšenecejakuluje, ale tohle byla moč.

Capelianus si prohlížel vypoulené oči a vyhřezlý jazyk. Smrt hodnázbabělce. Nikoli ocel, ale provaz. Takhle se zabíjejí ženy. Capelianus opětpodlehl své věčné nespokojenosti. Předpověď přece říkala, že Gordianové

zemřou utonutím. Capelianus se již nemohl dočkat, až toto proroctví sám

naplní. Káď s vínem by byla velmi případná. Jenže oni ho zase podvedli.

Otec i syn.

„Zajali jsme jednoho z jejich přátel.“ Mladý prefekt se opravdu snažil,

aby si u Capeliana napravil pověst.

Dostrkali muže dopředu. Byl celý pomlácený, šaty potrhané, ruce i nohy

v řetězech.

„Jméno, původ? Otrok nebo svobodný?“ vyštěkl Capelianus sérii obvyk -

lých otázek na začátku výslechu.

26


Zajatec neodpověděl. Jen se upřeně díval na Sabiniana.

„Jméno.“

Teprve nyní muž pohlédl na Capeliana.

„Mauricius, syn Mauricia, člena městské rady Thysdru a Hadrumeta.“

Capelianus již věděl, o koho jde. „To ty jsi celou tu rebelii spustil. První

ze všech spiklenců.“

Mauricius se i v řetězech narovnal. „Jsem přítel posledních císařů, prefekt

jízdní stráže Marka Antonia Gordiana Romana Africana Augusta, otce

i syna.“

„Zrádce.“

„Nikoli zrádce, ale opravdový přítel.“ Mauricius se znovu podíval na

Sabiniana a jeho pohled byl plný záště. „Přítel věrný až do smrti. Měli jsme

to vědět od začátku. Naznačil jsi to už tenkrát v Ad Palmam, když jsi říkal,

že vlastnímu bezpečí klidně obětuješ kohokoli.“

Sabinianus na sobě nedal nic znát.

„Zbabělče, křivopřísežníku se srdcem zajíce!“

„Je ti doufám jasné, že zemřeš,“ ukončil Capelianus proud jeho nadávek.

„Dobré přichází samo, to strašné snadno vydržíš.“ Mauricius se usmíval,

i když důvod jeho úsměvu jim nebyl znám.

„Budeš mučen.“

„Mně nemůžete ublížit.“

„Kleště ti budou rvát maso z těla.“

„Mé duše se dotknout nedokážou.“

Ten místní festival, blesklo hlavou Capelianovi. Mamurálie . „Budeš veden

ulicemi města a bičován. A venku, za Hadrumetskou bránou, tě potom

nechám ukřižovat.“

„Jsem římský občan.“ V Mauriciově hlase zaznělo pohoršení, ale ovládl se.

„Ne, jsi nepřítel Říma, hostis , a jako takový i zemřeš. Odveďte ho.“

Mauricius se nevzpouzel, ale když ho odváděli, přes rameno zvolal: „Smrt

tyranovi Maximinovi! Smrt jeho stvůrám! Proklínám tě! Furie ti promění

zbytek života v popel a utrpení!“

Capelianus se obrátil na prefekta. „Co ti další, co si byli s uzurpátory

blízcí?“

„Všichni s nějakou hodností padli v bitvě, až na Aemilia Severina, jemuž

říkají Fillyrio. Ten dostal rozkaz, aby odjel na jih a posbíral pomezníprů

27


zkumníky, speculatores . Spolu s nimi pak měl získat do vojska i barbary za

hranicemi.“

„Najdeme ho. Najdeme a dostihneme všechny jejich přívržence, urozené i neurozené.“ Capelianus pocítil záchvěv slasti. Lov byl vždy jeho vášeň; ať už byli kořistí lidé nebo divoká zvířata, na tom mu pramálo záleželo.

„Pár členů císařské rodiny – a cubiculo Valens, nějací další propuštěnci a otroci – utekli. Měli u mola ve vnějším přístavu připravenou rychlou loď.“

Capelianus se obořil na Sabiniana. „Tvrdils mi, že žádnou loď v záloze nemají.“

Sabinianus neodpověděl.

„Vedl jsi nás sem, abys ho zatím nechal uprchnout?“

„Ne.“ Sabinianovy sevřené, dolů směřující rty se nepatrně zachvěly. „Důkaz o změně svého srdce jsem ti poskytl již včera.“

Capelianus si nebyl jistý, jak si jeho téměř nepostřehnutelnou, bezděčnou grimasu vykládat. Bude nutné držet zrádce Sabiniana pod dohledem, ale prozatím ho pustil z hlavy.

Nyní musí vyřešit problém s tělem.

„Sundejte ho.“

Vojáci se pustili do plnění rozkazu, drželi mrtvého za nohy a balancovali na židli.

Capelianus mezitím přemýšlel, co jeho starého nepřítele a jehomarnotratného, rozmařilého syna vedlo k pokusu uchvátit trůn. Určitě to nebyl smysl pro povinnost či spravedlnost. To jsou zastaralé koncepty, které možná platily ještě v dobách staré svobodné republiky, ale v tomtozkaženém čase Caesarů se dávno přežily, už sem nepatří. Capelianus ale věděl,

co takové muže v období autokratické vlády pohání vpřed. Jsou to chlípnost

a lačnost, přičemž lačnost byla mnohem silnější motivací než chlípnost.

Lačnost po moci a po bohatství. Otec Gordianus se ve svém pokročilém

věku nejspíš domníval, že už nemá příliš co ztratit a že zemřít v císařském

purpuru za to jistě stojí. A pokud jde o syna, jeho mysl byla nejspíšzatemněná vínem a prostopášným životním stylem, určitě mu to příliš nemyslelo.

I tak ale musel v okamžicích střízlivosti a prozření chápat, že jejich pokus

nemá šanci na úspěch. Prokonzulská Afrika nemá jedinou vlastní legii.

Nebylo již žádným tajemstvím, že císaře lze prohlásit i jinde než v Římě,

ale nikdy bez toho, že byste měli za sebou několik tisícovek legionářů.

28


Tělo leželo na zemi.

„Usekněte mu hlavu. Tu pošleme Maximinovi.“

Jeden z vojáků se ujal požadované řezničiny.

Jestlipak se hlava k Maximinovi skutečně dostane? Senát v Římě prohlásil Gordiany proti veškeré pravděpodobnosti císaři. Itálie přešla na stranu povstalců. Flotily v Raveně a Misenu drží přístavy. Hlava bude musetputovat nahoru na druhý břeh Jaderského moře, v Dalmácii ji vynesou, dál již pocestuje po zemi až k Maximinovi na dunajském pomezí.

Oddělit hlavu od těla není nikdy snadné. Voják, který se o to snažil,klouzal v kaluži krve.

Co teď bude se senátem? Jsou to do jednoho zrádci. Maximinus je Thrák, vyrůstal jako obyčejný voják. Ani Thrákové, ani prostí vojáci si nepotrpí na přehnané milosrdenství. Senát nemůže čekat milost. Budou následovat popravy a konfiskace. Přežije jich jen pár. Budou vyhlazeny celé velké a slavné rody. Severovy i Sulovy proskripce byly ničím ve srovnání s tím, co se bude dít nyní.

Hlava se konečně uvolnila od těla. Krev na mramorové podlaze sevsakovala do drahých koberců.

„Dejte ji do džbánu s medem. Maximinus se mu bude chtít dívat do tváře.“

Ne, senát nemůže spoléhat na žádné milosrdenství. Po generace předá - vané zkušenosti a umění vyjednávat jim nebudou nic platné. Budou tedy muset vyhlásit nového císaře. Thessalské přesvědčování, nezbytnostvydávaná za svobodnou volbu. Komu by ale mohli císařský purpur nabídnout? Jedině muži v čele provincie, který má k dispozici vlastní vojsko.Maximinus má armádu v Podunají, ve Španělsku je Decius, jeho věrný stoupenec.

Obrátí se tedy senátoři na místodržitele na Rýnu či v Británii? Nebo snad

vyšlou své vavříny ověnčené posly k jednomu z uznávaných vojevůdců na

Východě? Anebo, což není příliš pravděpodobné, spočinou pohledem na

zemi, která leží nejblíže? Na muži, jehož schopnost velet v poli se jižprokázala, na muži, který svrhl uzurpátory a nyní drží v rukách celou Afriku?

„Zbytek hoďte psům na foru.“

Někteří považují ctižádost za zlo, jiní zase za ctnost. Capelianus sepřikláněl k druhému názoru. Jenže být císařem je jako držet vlka za uši. Lepší být tím, kdo bude stát v pozadí za trůnem. Podíval se na Sabiniana. Zrádci

mohou být užiteční.

29



ČÁST I

ITÁLIE



KAPITOLA 1

Řím

Chrám Svornosti

Šest dní před dubnovými kalendami, 238 n.l.

„Mrtví? A oba dva? Víš to jistě?“

Starý propuštěnec stál před římským senátem a bez rozpaků čelil strohým

otázkám konzula.

„Gordianus Mladší padl na bojišti. Když mi Gordianus Starší vydával

rozkaz, abych odvedl zbytek císařské domácnosti do bezpečí, byl pevněroz

hodnutý spáchat sebevraždu.“

Licinius Rufinus na konzulském pódiu se předklonil dopředu. „Byl s ním

jeho osobní strážce?“

„Byl sám.“

„Takže jsi neviděl, jak si doopravdy bere život?“

Tohle nemá smysl. Pupienus se opřel do opěradla a klouzal pohledem

po obrovském interiéru chrámu, po myriádách sošek a obrazů, z nichž

mnohé tonuly v přítmí. Valens byl a cubiculem Gordiana Staršího snad

odjakživa, nejspíš ještě před potopou. Svému pánu sloužil dobře, pokud žil,

a stejně tak i poté, co zemřel. Bylo marněním času o jeho slovechpochy

bovat. Císaři, které senát velebil, byli mrtví. A žádný, ani tennejrafinova

nější právnický výslech, je k životu zpět nepřivede.

Naproti nad hlavami senátorů visel Zeuxidův obraz a na něm Marsyás

připoutaný ke stromu, nahý, s tváří již nyní zkroucenou v očekávané agónii.

Skytský otrok u jeho nohou si brousil nůž a díval se na muže, jemuž již

brzy zaživa stáhne kůži z těla. Jestliže jsou Gordianové po smrti, jeden

každý senátor tady v chrámu se může připravit na stejný osud, ažMaximi

nus sestoupí z hor a dobude město. Maximinus je Thrák, stejný barbar jako

33


Skyt na obraze. Barbarům je cizí rozum i lítost. Mírnost a shovívavost

nemají v povaze.

Valenta propustili a stařec se odbelhal pryč. Pupienus tomuto propuštěnci

téměř záviděl. Nepatrnost jeho postavení mu nejspíš zachrání život. On

sám v něco podobného doufat nemohl. Není nejmenší naděje na milost pro

prefekta města, který měl pro Gordiany dohlížet na Řím a podílel se na

vraždě svého předchůdce Sabina, jehož na místo dosadil sám Maximinus.

Je příliš pozdě, aby přešel na druhou stranu, a kompromis nepřipadá

v úvahu. Situace volá po jiném, již hodně zoufalém řešení.

Předsedající konzul Licinius požádal otce a přísedící o radu.

Pupienus v nervózním tichu otáčel prstenem na pravé ruce. Uvnitř se ukrýval jed.

K úlevě všech o slovo požádal Gallicanus.

Pupienus si mluvčího znechuceně prohlížel. Nemyté, rozcuchané, slepené vlasy i vousy, doma tkaná tóga, bez tuniky, bosé nohy, na odiv stavěná ctnost dávných předků. Ještě hůl a mošnu na almužny a mají tureinkarnovaného Diogena. Pupienus si vždy myslel, že kyničtí filozofové by se měli politiky stranit; zcela jistě by neměli vlastnit tolik majetku, aby splňovali požadavky senátorského stavu. Doufal, že mu jeho znechucení nebude vidět v obličeji.

„K městu se blíží tyran. Nestvůra poskvrněná nevinnou krví. Otcové a přísedící, nastal čas, abychom v sobě znovu objevili odvahu našich předků.“

To všechno byla pravda, i když Pupienus soudil, že nyní potřebují víc

než jen rétoriku.

Tahle zoufalá šlamastyka vyžaduje konkrétní návrhy. Senátoři nenáviděli

Maximina, protože vraždil jejich přátele a příbuzné, nenáviděli ho, neboť

z nich neustále ždímal peníze na nevyhratelné války na severu. Nenáviděli

ho, protože neprokazoval jejich stavu úctu, kterou si zasluhoval. Od jeho

povznesení na trůn se ani jednou neukázal v senátu, dokonce ani v Římě.

A ze všeho nejvíc ho nenáviděli, že nebyl jedním z nich. Když do města

dorazily zprávy o povstání Gordianů v Africe, přišlo jim to jako bohy

seslaná spása. Senát jim vložil na ramena purpur, odepřel Maximinovi

i jeho synovi právo na oheň i vodu, prohlásil je nepřáteli Říma. Senát jednal

ukvapeně. Riskoval a prohrál. Nyní už nezbývá nic jiného než riskovat

znovu. Ještě jeden poslední vrh kostkami: musí zvolit nového císaře.

34


„Z barbarského severu se blíží krvežíznivý tyran. Musíme bránit své

rodiny, naše domovy, chrámy našich bohů. Musíme se sami chopit zbraní

a postavit se do bitevního šiku. Zvolit dalšího tyrana, jenž nás bude chránit

proti tomu, který se na nás řítí, je čiré šílenství.“

Pupienus se ušklíbl. Vždyť ještě žádného kandidáta nejmenovali. Na

urážky je času dost. Ledaže... snad jim tu Gallicanus nechce navrhnout

ten pošahaný plán, s nímž se Pupienovi svěřil tenkrát před třemi roky, když

k nim dorazila zpráva o zavraždění císaře Alexandra?

„Postavte člověka nad zákon, odvděčí se vám bezprávím. Moc korumpuje.

Aikdyž najdete muže, jehož ctnost dokáže odolat pokušení, muže, jenž

bude vládnout ve prospěch druhých a nikoli ten svůj, historie nás učí, že

jeho dědicové se stanou tyrany, kteří se budou oddávat pouze své vlastní

zkaženosti.“

Malá filozofická klika pod vedením Gallicanova nejlepšího přítele

Maecenata začala natřásat své prostě tkané tógy a křičet nadšením. Většina

senátorů, mnohem lépe oděných, jen dál tiše seděla.

„Nenavrhuji nic nového, nic cizího a neznámého. Bohové nechť nás

ochraňují, pokud bychom snad chtěli zavádět nějakou radikální demokracii.

Athény jsou nám dostatečným varováním, jak rychle se takovéto státní

uspořádání zvrhne v lůzovládu. Nenavrhuji dokonce ani to, abychom se

moci ujali my senátoři a řídili zemi jako vládnoucí aristokracie. Každý

takový stav se nevyhnutelně zvrátí v oligarchii, kdy několik nejbohatších

zadupává do země své spoluobčany. Ne, já se zde zasazuji, abychom sevrátili k našemu starému způsobu vlády. Řím se stal velkým v období svobodné

republiky. Každý společenský stav znal své povinnosti a věděl, kde je jeho

místo. Konzulové představovali prvek monarchie, senát zastupovalaristokracii a lidová shromáždění byla prvkem skutečné demokracie. Všechny

tyto prvky byly ve vzájemné rovnováze. Jako republika porazil ŘímHannibala a jako republika porazí i Maximina. Již jsme z našich řad zvolili Radu

dvaceti mužů, které jsme pověřili vedením války. Nepotřebujeme žádného

císaře, nepotřebujeme, aby po nás dupal nějaký autokrat. Otcové a přísedící,

k tomu, abychom vrátili zpět republiku, nemusíme vlastně dělat vůbec nic.

Prozíravost bohů, kteří drží nad Římem svoji ochrannou ruku, již všezařídila za nás. Republika žije. Chopme se naší vlastní svobody! Libertas ať se

stane naším heslem!“

35


Gallicanus jako ztělesnění starobylých ctností vrhal vzdorné pohledy na lavice s nehybnými muži v tógách. Maecenas k němu přistoupil a objal svého přítele kolem ramen, šeptaje mu něco zblízka do ucha. Gallicanus se usmál a už to nebyl jen štěkající kynický pes, ale, navzdory svým více než čtyřiceti rokům, nejistý hoch, který toužil po uznání.

Pupienus byl lehce překvapený, když se slova ujal Fulvius Pius. Pius se v průběhu své kariéry stal konzulem a nyní byl jmenován i členem Rady dvaceti. Za svá jmenování nevděčil ani tak svým schopnostem jako spíše tomu, že jednoduše nikomu nevadil a nikoho neurážel. Jeho kariérunezdobily ani hrdinské činy, ani hluboké myšlenky.

„Krásná slova vhodná na hodinu filozofie, krásná slova pro dva, možná tři žáky. Ovšem naprosto nevhodná pro tento ctihodný sněm.“

V Piovi se po zvolení do Rady dvaceti probudila opravdová iniciativa a nejen to, najednou v sobě objevil i nečekanou tvrdost a přísnost.

„Nehodlám se s Gallicanem pouštět do filozofických rozprav. Toto není okamžik ani místo, kde bychom měli diskutovat o dogmatech. My v prvé řadě musíme čelit realitě. Nikdo v sobě nenosí hlubší smutek po časech staré republiky než já. V mém domě našly své čestné místo busty Catona, Bruta i Cassia, ale svobodná republika je už pouhou příjemnouvzpomínkou. A pokud to nevidíme sami, historik Tacitus nás již před dávnými lety naučil, že vláda císařů a pokračování našeho impéria jsou neoddělitelné, spojené nádoby.“

Gallicanus a Maecenas se ještě stále objímali a vrhali po mluvčím zlobné

pohledy.

„Po návratu k dávno mrtvé republice volá jenom hrstka mužůpoblouzněná vzletně znějícími slovy filozofů. Většina ostatních stavů si však přeje

zachovat status quo . Obyvatelé v provinciích se mohou k císaři odvolávat

v případě příkoří ze strany správců provincií. Plebs urbana vzhlíží k císaři,

neboť jim zajišťuje chléb. Vojáci dostávají od císaře žold a skládají mupřísahu věrnosti. A co pretoriáni? Jediným smyslem jejich existence je strážit

bezpečí svého císaře. A my otcové a přísedící? Bez císaře, který by krotil

jejich přehnanou ctižádost, by někteří senátoři znovu rozervali republiku

na kusy. Naše armády by vykrvácely v občanských válkách a barbaři bypřekročili hranice a vyplenili naše města a utopili naši zemi v krvi.“

„Ne, když se vrátíme ke způsobu našich předků,“ zakřičel Gallicanus.

36


Pius se usmál, jako by trpělivě opravoval pomýleného školáka. „ Mosmaio

rum neubránilo republiku proti Caesarovi ani Augustovi. Nežijeme vPla

tónově Republice. Podívejme se tedy na fakta jako státníci. Musíme mít

císaře, který by velel naší obraně. Osud obou Gordianů jasně ukazuje, že

vybraný muž musí mít pod svým velením legie. A protože severní armády

jsou věrné Maximinovi, pošleme purpur správci jedné z velkých provincií

na Východě a poprosíme ho, aby bez prodlení vyrazil a zachránil Řím.“

Gallicanus dál vzdorně halekal. „To je zbabělství. Bohové už námnepo

skytnou žádnou další příležitost získat zpět naši libertas !“

Jeho slova vyvolala u senátorů nesouhlasný křik. – Posaď se! Odevzdej

slovo! – Maecenas odtáhl svého přítele zpátky do lavice.

„Otcové a přísedící.“ Licinius se musel namáhat, aby překřičel hlahol

v chrámu. „Senátoři římští!“

Senát konečně vyslyšel konzulovo přání.

„Otcové a přísedící, ctěný konzulár Fulvius Pius nám poskytl dobrou radu,

a to v mnoha ohledech s výjimkou jednoho. Z čistě praktických důvodů

nemůžeme za císaře jen tak zvolit některého z východních místodržitelů,

o jejichž věrnosti nám není nic známo. Navíc víme, že správce Kappadokie

Catius Clemens je jedním z těch, kteří Maximina dosadili na trůn.“

Pupienus nebyl jediný, kdo se nyní otočil na Clementova mladšího bratra.

Catius Celerus seděl skromně o několik řad dál mezi bývalými prétory

a dalšími senátory, kteří ještě nedosáhli na hodnost konzula. Výraz na jeho

tváři však nic neprozrazoval. Jako jeden z prvních se postavil za Gordiany.

Mnohé velké rody dokázaly krize přežít díky tomu, že své zástupce stavěly

prozíravě na obě strany.

„To nepočítaje, jsou zde i faktory času a vzdálenosti. I s příznivým větrem

v zádech bude poslovi trvat dny, než dorazí do Sýrie, ale armáda se stejně

nedokáže vrátit dřív než za několik měsíců, ať už bude cestovat po moři či

po zemi. Senát již zvolil Radu dvaceti, určenou k obraně res publiky . Vybrat

bychom tedy měli jednoho z jejich středu.“

Chrám naplnil tichý šepot spekulací.

Licinius pokračoval. „Rozhodnutí takové závažnosti není možné přijímat

jen tak bez přípravy. Navrhuji tedy, abychom toto zasedání přerušili

a dopřáli si čas všechno pečlivě zvážit a promyslet, abychom se pokusilizjis

tit vůli bohů a ještě přitom mohli prokázat úctu Gordianům řádnou pietou.

37


Senát se znovu sejde v příhodný den. Otcové a přísedící, nebudeme vás již

nadále zdržovat.“

Dveře chrámu se otevřely a jeho cellu zaplnilo venkovní světlo, které vy -

hnalo tmu z koutů, zpod stropu i míst za sochou, kam jen zřídkakdy někdo

chodil.

Pupienus celým srdcem věřil v tradice senátu, ale potřeboval být sám.

Požádal tedy své syny, aby jako jeho zástupci doprovodili předsedajícího

konzula domů, načež své nejbližší přátele vyzval, aby za ním později přišli

na večeři.

Chvíli trvalo, než se čtyři stovky zúčastněných senátorů přemístily z chrámu

ven na forum. Někteří chvíli jen tak postávali na slunci, vytvářeli skupinky,

diskutovali a sledovali pokradmu kolegy s nejvyšším postavením a vlivem.

Intriky a ctižádost, dva pilíře jejich stavu, alespoň na chvíli zahnaly strach

v jejich srdcích. Mnozí se dívali na Pupiena, jak tam sám nepohnutě sedí.

Pupienus si dál prohlížel obraz Marsya: nahý visel za ruce na stromě,

vystouplá žebra, kůže napjatá, téměř průsvitná, zranitelná. Před nožem již

pro něj nebylo úniku. Marsyás vyzval Apollóna na souboj, prohrál a přivodil

si tento strašlivý konec. Marsyás nebyl jediný, koho zahubila jeho vlastní

ctižádost. Někteří filozofové považují ambitio za zlo, jiní za ctnost. Možná

že ctižádost v sobě obsahuje obojí. Pupienus rozhodně ctižádostivý je.

Přesto, není tento vrcholný předmět lidské ctižádosti – římský trůn – až

příliš nebezpečný pro muže, jehož život je založen na lži? Pupienus věděl,

že pokud by na svět proniklo tajemství, které celý život bedlivě střežil,

všechno, čeho dosáhl, by najednou nebylo nic. Přišel by o všechno, zůstal

by jen zničený, zlomený lhář.

Chrám už se téměř vyprázdnil, pouze pár služebníků ještě uklízelo

obřadní předměty nezbytné k zahájení senátní schůze. Pupienův tajemník

vyčkával ve dveřích. Pupienus na něj kývl.

Fortunatianus znal svého pána dobře. Mlčky mu podal dřevěnou psací

destičku a stylus.

Pupienus destičku otevřel a chvíli si prohlížel uhlazený vosk. Jeho mysl

pracovala nejlépe, když měla něco, na co by se mohla soustředit, nějakou

mnemotechnickou pomůcku. V Římě nyní zůstalo devět členů Radydvaceti. Až se ti zbývající dozvědí, co se stalo, nedonutí je jejich ctižádost, aby

opustili svěřená místa a uháněli zpět do města? A co s Menophilem

38


v Aquielii či Rufinianem v Apenninách? Ne, všechny tyto otázky bude lepší

ponechat stranou a řešit případnou situaci, teprve až nastane. Pro teď platí,

že v Římě zůstalo devět mužů, ze kterých mohou volit, pouze devět mužů,

schopných v této složité situaci řídit impérium. Seřadil si je a vyryl jejich

jména do vosku. Další poznámky již činil pouze ve své mysli.

Capax imperii Spojenci Pupienus – prefekt města, zkušený adůvtipný, uvyklý velet, přesto jen novus

homo, stojící na okraji propasti Tineus Sacerdos – vážený, urozený muž, otec manželky Pupienova staršího

syna, věrný, ale chybí mu dynamika Praetextatus – další urozený muž, ohyzdný otec ohyzdné nevěsty Pupienova

mladšího syna, teprve nedávný přítel dosud neprověřené věrnosti, očividně

nekompetentní

Protivníci Gallicanus – pozér, násilnický opičák a kynický štěkal Maecenas – jeho nejbližší druh, o něco lépe upravený, přesto stejněnesmiřitelný zastánce filozofických ctností Ostatní Licinius – řecký novus homo, býval císařský tajemník, inteligentníapodnikavý

Fulvius Pius – další urozenec, dříve bez většího významu, nyní roste před

očima

Valerianus – spolehlivý, ale trochu pomalejší stoupenec mrtvých Gordianů,

má své přednosti, následovník, nikoli vůdce

Balbinus – odpudivá směsice privilegovanosti apodlé vychytralosti, tak jako

většina patricijů

Tři, včetně jeho samotného, kteří by mohli podpořit Pupienovu kandidaturu.

Stejně tak mohl předpokládat, že Gallicanus a Maecenas, oba poblouznění

svými sny o mrtvé republice, se postaví proti jakémukoli kandidátovi na

39


držitele výlučné moci. Pupienus potřebuje na svou stranu získat ještě dva

ze zbývajících čtyř. Nešlo však jen o muže samotné. Všechno záviselo na

hlasech, které jsou schopni přinést. Volbu musí rozhodnout hlasováním

celý senát.

Které dva se tedy musí pokusit



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist