načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Trojúhelník záhad a legend -- Tajemství bermudského trojúhelníku – Jiří Bílek

Trojúhelník záhad a legend -- Tajemství bermudského trojúhelníku

Elektronická kniha: Trojúhelník záhad a legend
Autor: Jiří Bílek
Podnázev: Tajemství bermudského trojúhelníku

- O bermudském trojúhelníku četl nebo slyšel asi každý. Prostor Atlantiku vymezený Floridou, Portorikem a Bermudami měl být – a dokonce ještě je – místem záhadných mizení lodí, ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  179
+
-
6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » EPOCHA
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2019
Počet stran: 342
Rozměr: 22 cm
Úprava: ilustrace, mapy, portréty, faksimile
Vydání: Druhé, doplněné vydání
Skupina třídění: Vodní a letecká doprava
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-755-7188-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

O bermudském trojúhelníku četl nebo slyšel asi každý. Prostor Atlantiku vymezený Floridou, Portorikem a Bermudami měl být – a dokonce ještě je – místem záhadných mizení lodí, letadel i lidí, po nichž se nikdy nenašla žádná stopa. Co je toho příčinou, nad tím si marně lámou hlavy nejen publicisté a milovníci záhad, ale i věhlasní odborníci z různých oborů. Kniha přináší popis více než 160 případů zmizení, k nimž v prostoru bermudského trojúhelníku opravdu došlo, i událostí, které jsou jen tradovanou legendou. Přibližuje také další oblasti oceánů a moří známé větším počtem lodních neštěstí a seznamuje s hypotézami snažícími se tajemství „trojúhelníku smrti" objasnit. Publikace vznikla nejen na základě studia bohaté literatury, ale rovněž údajů poskytnutých správami přístavů, letišti a lodních, leteckých, pojišťovacích a dalších společností.

(tajemství bermudského trojúhelníku)
Předmětná hesla
bermudský trojúhelník
Nevysvětlené jevy
Záhady
Námořní katastrofyBermudy (Velká Británie : souostroví) – 19.-21. století
Bermudy (Velká Británie : souostroví)
Zařazeno v kategoriích
Jiří Bílek - další tituly autora:
Komplex Komplex
Bílá místa české historie 3 Bílá místa české historie 3
Bílá místa české historie 4 Bílá místa české historie 4
Slavné i zapomenuté premiéry Slavné i zapomenuté premiéry
Kyselá těšínská jablíčka - Československo-polské konflikty o Těšínsko 1919, 1938, 1945 Kyselá těšínská jablíčka
Lexikon tajemných míst Lexikon tajemných míst
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

C

M

Y CM MY CY

CMY

K

Trojuhelnik_zahad_a_legend_PATITUL.ai 1 175.00 lpi 45.00° 22.8.2019 16:32:33

Process Black


Námořní katastrofy v bermudském trojúhelníku

bývaly často přičítány zejména mytickým tvorům...


C

M

Y CM MY CY

CMY

K

Trojuhelnik_zahad_a_legend_TITUL.ai 1 175.00 lpi 45.00° 22.8.2019 16:31:47

Process Black


Copyright © Jiří Bílek, 2019

Cover © Lukáš Tuma, 2019

Photos © archiv autora, 2019

Czech Edition © Nakladatelství Epocha, Praha 2019

ISBN 978-80-7557-188-5 (print)

ISBN 978-80-7557-707-8 (ePub)

ISBN 978-80-7557-708-5 (mobi)

ISBN 978-80-7557-709-2 (pdf )


OBSAH

ÚVODEM . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .13

CO SE O NĚM PÍŠE A JAKÝ JE? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .16

Kdo má pravdu? – Představuje se místo děje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .16

„Klasik“ literatury o bermudském trojúhelníku Charles Berlitz . . . .18

Jeho předchůdci i následovníci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .20

„Klasik“ oponence Lawrence David Kusche . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .25

Noviny a časopisy o „trojúhelníku smrti“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .28

Internetové stránky věnované bermudskému trojúhelníku . . . . . . . .30

Ludvík Souček a Zdeněk Kukal o bermudských záhadách . . . . . . . .31

Trojúhelník ztracených lodí, letadel a lidí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .32 Představuje se místo děje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33

Více variant „trojúhelníku smrti“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .33

Trochu geografie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .36

Bermudy, Portoriko, Bahamy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .42

ZNÁMÉ I NEZNÁMÉ PŘÍPADY, ZÁHADY A LEGENDY . . . .47

Začalo to již před pěti stoletími? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .47

Objevil Kolumbus jen Ameriku? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .48

„Moře klidu“ nebo „moře hrůz“? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .50

Svědectví plavčíka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .52

Ztrácejí se „objevitelé“ Ameriky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .54

„Stříbrné flotily“ jdou ke dnu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .55

Záhadná zmizení se množí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .57

Na scénu vstupují piráti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .58 Záhady a legendy devatenáctého století . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .62

Mizejí dvě lodě v jednom roce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .62

Legenda o krásné Theodesii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .63

Příběh statečného kapitána . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .65

Loď bez posádky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .71

Legendární Mary Celeste . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .71

Kapitán Moorehouse vypovídá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .73

Vyšetřování vede do slepé uličky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .77

Legendy a jejich šiřitelé i „očití svědci“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .79

Zájem o legendu neochabuje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .82

Nejúspěšnější verze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .84

Nešťastní kadeti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .88

Obrat o 180 stupňů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .89

Záhada je vysvětlena? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .91

Opuštěný přízrak . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .92

Čtyři případy s otazníkem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .93 Případy první poloviny dvacátého století . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .94

Námořník -legenda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .94

Mizí první letadlo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .97

Neobjasněný osud Cyclopsu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .98

Hypotézy se množí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .100

Záhada rozluštěna? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .101

„Černá série“ počátku dvacátých let . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .102

Další oběti „trojúhelníku smrti“ do roku 1945 . . . . . . . . . . . . . . . . .112 Novodobá historie trojúhelníku

začíná v prosinci 1945 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .122

Záhadné zmizení letky Avengerů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .123

Znovu opuštěná loď . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .140

Ztrácejí se další letouny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .140

Případy padesátých let . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .150

Neklidné šesté desetiletí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .156

Oběti sedmdesátých a osmdesátých let . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .170

Dochází záhadným silám dech? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .177

NA VLNÁCH FANTAZIE A VE VÍRU VÝMYSLŮ . . . . . . . . .182

Znovu o zmizení posádek a lodí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .182

Černý pes na plachetnici Sea Bird . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 182

Rosalie a její družky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .185

Legenda o bludném Holanďanovi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .193 Fantazie bez hranic i zábran . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .200

Podobnosti čistě náhodné? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .200

Fantazie autorů záhad nezná mezí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .206 Neuvěřitelná svědectví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .213

Světla v moři . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .213

Jevy ve vzduchu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .214

Poruchy elektrických a navigačních přístrojů . . . . . . . . . . . . . . . . . .216

Podivná mlha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .217

Záhadné hlasy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .219

UFO aneb vše je dílem mimozemšťanů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .221

Žlutá trubka s modrými (červenými) plameny . . . . . . . . . . . . . . . . .225

JSOU ZÁHADNÁ ZMIZENÍ SPECIFIKOU ATLANTIKU? . .227

Podivné události a jevy v jiných mořích a oceánech . . . . . . . . . . . . . . .227

Hřbitovy lodí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .227

Ztracené lodě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .232

Neznámá plavidla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .236

Opuštěné lodě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .239

„Mrtvé“ lodě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .241

Ztracená letadla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .242

„Ďábelské moře“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .245

Světelná kola a pásy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .248

Předměty vynořující se z moře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .250

Zvláštní mlha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .251

Zážitek mechanika Schneidera . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .252

Rozum v koncích? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .253

HLEDÁNÍ SPOLEČNÉHO JMENOVATELE –

DOMNĚNKY, HYPOTÉZY, TEORIE . . . . . . . . . . . . . . . .259

Za vším hledejte UFO? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .259

Mimozemšťané a UFO . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .260

Atlantida . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .261

Podmořská civilizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .265

Kosmická katastrofa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .265

Philadelphia Experiment . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .266 Od pirátů k pojišťovacím podvodům . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .270

Mohou za vše piráti? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .270

Hromadné otravy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .275

Vzpoury posádek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .276

Pojišťovací podvody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .277 Příčiny zcela pozemské . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .282

„Mrtvé vody“, obří, slapové a sešové vlny a vlny tsunami . . . . . . . .282

Podmořské sopky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .285

Vodní víry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .285

Vzdušné víry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .285

Turbulence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .286

Atmosférické výbuchy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .287

Jiné příčiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .287 Hypotézy a názory vědců . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .289

„Hlas moře“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .289

„Bludné“ proudy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .291

Antivír . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .292

„Přírodní laser“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .293

„Podmořský vodopád“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .294

Pukliny v mořském dnu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .294

Zpěněná voda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .295

Kysličník uhličitý . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .297

Chemoluminiscence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .297

Gravitační odchylka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .297

Precesní síly . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .298

Magnetické anomálie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .299

Jiný rozměr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .299

Gravitační anomálie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .301

Tranzienty neboli „okna“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .302

Kritické zóny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .302

Uzlové body . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .304

Levitující ostrovy? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .306 Cestou výzkumů a experimentů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .308

Vědecké experimenty a výzkumy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .308

Co vědci zjistili? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .310

Výpravy výzkumníků – amatérů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .313

Jakou cestou se dopátrat pravdy? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .314 Závěrem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .318 Tabulky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .321 Mapy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .334 Hlavní použitá literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .340

„Věřím, že události v  přírodě jsou řízeny přísnějším a  závažnějším zá

konem, než jaký uznáváme, když mluvíme o  tom, že jedna událost je

příčinou druhé...“

Albert Einstein

„Neuvěřitelné nemusí být neskutečné .“

Ruské přísloví

ÚVODEM

The Bermuda Triangle  – bermudský trojúhelník . Toto pojmenování se poprvé objevilo v únoru 1964 a ihned vzbudilo pozornost čtenářů . Brzy přešlo i do jiných jazyků: Das Bermuda Dreieck, Triangle des Bermudes, Triangollo della Bermuda, Triángulo de Bermudas, Bermudskij treugolnik, Trójkat Bermudzki a tak bychom mohli pokračovat .

Současně se začaly používat i další názvy jako „trojúhelník smrti“, „ďábelský trojúhelník“, „smrtící trojúhelník“, „trojúhelník strachu“, „trojúhelník tragédií“, „trojúhelník záhad“, „trojúhelník chaosu“, „přístav zmizení“, „přístav zmizelých lodí“, „moře neštěstí“, „moře zmizelých lodí“, „ďáblovo moře“, „moře vúdú“, „moře zatracenců“, „hřbitov Atlantiku“, „nebeská past“, „oblast číhajících UFO“  aj . Význam však zůstal ve všech případech stejný – pojmenování prostoru Atlantského oceánu, kde došlo a dochází k podivným mizením lodí a letadel a kde posádky a  cestující opouštějí bez zjevných důvodů paluby lodí, aby zmizeli beze stopy .

O jaký prostor se jedná? Úřední oběžník VII . oblasti Pobřežní stráže Spojených států (United States Coast Guard) č . 5 720 uvádí: „Bermudský neboli ďábelský trojúhelník je pomyslná oblast při jihovýchodním atlantském pobřeží USA známá vysokým počtem neobjasněných zmizení lodí, malých člunů a letadel . Vrcholy trojúhelníku se nacházejí přibližně na Bermudách, v Miami (Florida) a San Juanu (Portoriko) .“

Přestože „novinové články a knižní bestsellery sugerují, že létání nad tímto záhadným prostorem se rovná překročení pekelné brány“, jak uvádí Federální úřad letectví Spojených států (FAA), posádky letadel našich aerolinií létající nad touto oblastí a dříve i námořníci našich zaoceánských lodí měli a  mají jiný názor . Potkalo je tady sice mnoho nepříjemností spojených s mořskými bouřemi, silnými větry a dalšími přírodními živly, ale rozhodně zde nezažili nic záhadného a tím méně nadpřirozeného nebo mimozemského . 14

Jsou však jejich názory směrodatné, když desítky a stovky jiných pilotů, námořníků i  cestujících naopak viděly a  prožily v  bermudském trojúhelníku věci podivné a nevysvětlitelné, ba mnozí z nich se údajně stali dokonce svědky záhadných či přímo mimozemských a přírodními zákony nevysvětlitelných jevů?

Následující text vznikl nejen na základě dosud vydané „trojúhelníkové“ literatury, novinových a časopiseckých článků a internetových stránek, ale především údajů poskytnutých lodními a  leteckými společnostmi, vedením přístavů a letišť, pojišťovnami i dalšími orgány a organizacemi, u nichž byla naděje ověřit někdy velmi kusé údaje uváděné v literatuře . Ne vždy se to podařilo, přesto bylo možné mnohá „záhadná“ zmizení zbavit jejich „záhadnosti“ .

Vydání, které držíte v ruce, je již druhé . Přestože od prvního uplynula již tři desetiletí, je pro autora nemalou satisfakcí, že ani po  této době nemusel sáhnout k výraznějším změnám textu, stačilo ho pouze doplnit především o nově získané údaje, zaznamenané případy a nejnovější teorie pokoušející se vysvětlit jevy, k nimž v oblasti mezi Floridou, Bahamskými ostrovy a Bermudami došlo, dochází a nepochybně bude dál docházet .

O bermudském trojúhelníku již většina čtenářů něco četla nebo slyšela a nepochybně se setkala s velmi odlišnými nebo někdy i zcela protichůdnými názory na události, které se v něm odehrály nebo měly odehrát . Je proto pochopitelné, že čtenář je často na rozpacích, jak se na problematiku „trojúhelníku smrti“ dívat . Tím spíše, že knih v češtině nebo slovenštině (včetně překladů) na toto téma je velmi málo a časopisecké články či internetové stránky nemohou vzhledem k  svému rozsahu poskytnout dostatek informací a i nějaký ucelenější pohled .

Proto nebude na  škodu se nejprve seznámit se základní literaturou o bermudském trojúhelníku a s jejími autory, abychom poznali, o co se vlastně vedou vleklé spory, jakými prostředky a metodami i proč se zatím nepodařilo dospět k všeobecně přijatelnému závěru . Představíme si také prostor, v němž se budeme na dalších stránkách pohybovat, z geografického hlediska .

CO SE O NĚM PÍŠE A JAKÝ JE?

Kdo má pravdu? Literatura o bermudském trojúhelníku je neobyčejně rozsáhlá . V dubnu 1973 sestavili Lawrence David Kusche a Deborah Blouinová bibliografii, která zahrnovala několik set knižních titulů od přibližně dvou set autorů . Od té doby počet prací i autorů podstatně vzrostl a dnes by asi podobný a hlavně úplný seznam bylo velmi nesnadné sestavit .

Všechny tituly literatury o trojúhelníku lze rozdělit zhruba na dvě skupiny . První, mnohem početnější, se snaží dokázat, že v  tomto prostoru Atlantiku došlo a dochází k podivným událostem, jejichž podstata a příčina se vymyká současným možnostem lidského poznání, protože většinou odporuje známým přírodním zákonům . Druhá skupina, méně početná, tvrdí, že zde k ničemu takovému nikdy nedošlo a ani dojít nemohlo, že vše je pouze záležitostí lidské fantazie a spekulací .

Obě skupiny prací je možno dále rozdělit na původní (jichž však zdaleka není tolik, jak by se mohlo na první pohled zdát) a na ty, které z nich čerpají a samy o sobě nepřinášejí nic nového . Tato skupina je velmi početná . Vedle desítek knižních titulů do ní můžeme zařadit i stovky a tisíce časopiseckých a novinových článků a v posledních letech i internetových příspěvků často značně pochybné úrovně . Právě jejich autoři se někdy zcela vědomě dopouštějí nepřesností a omylů, vymýšlejí si nové a  hlavně atraktivnější detaily, z  nichž mnohé se pak dostávají do knižních titulů a jsou považovány za prokázané skutečnosti .

17

Články o bermudském trojúhelníku ze zahraničního tisku

18

„Klasik“ literatury o bermudském trojúhelníku

Charles Berlitz

Nejvýznamnějším reprezentantem prvního směru, který se snaží stůj co

stůj dokázat výjimečnost bermudského trojúhelníku a jeho záhadnost, byl

a zůstává Američan Charles Berlitz, narozený v zámožné rodině v New

Yorku v  listopadu  1914 . Protože ovládal 32 jazyků, sloužil nějaký čas

u armádní zpravodajské služby . Jako amatérský archeolog a potápěč se

od roku 1960 věnoval problematice podmořských civilizací a záhad více

než tři desetiletí a vydal, hlavně v sedmdesátých letech, řadu publikací,

na  nichž spolupracoval s  mnoha odborníky různých profesí . Zejména

jeho práce The Bermuda Triangle (Bermudský trojúhelník) z roku 1974 je

základním východiskem pro všechny, kdo se o tuto problematiku zajímají .

Autor v ní shrnul velké množství záhadných událostí, k nimž zde sku

tečně i údajně došlo, i většinu do té doby vyslovených hypotéz a pokusů

o jejich vysvětlení . Byla už přeložena nejméně do třiceti jazyků a celkový

počet vydaných výtisků prý překročil dvacet milionů . Neméně úspěšná

Charles Berlitz při natáčení filmového dokumentu

o bermudském trojúhelníku

19

Obálka nejznámější práce Charlese Berlitze byla i jeho další kniha Beze stopy vydaná v roce 1977 . Berlitz se dožil věku 89 let a zemřel v prosinci 2003 na Floridě .

O přístupu Ch . Berlitze ke zpracování této problematiky si zde řekněme jen to nejpodstatnější – výběr faktů, jejich výklad, řazení i způsob líčení událostí jednoznačně směřují ke konečnému cíli, jímž je snaha dokázat, že v bermudském trojúhelníku se děje přinejmenším něco velice podivného, co může mít jen stěží přirozený pozemský původ . Za všechna zmizení lodí, letadel i lidí, za všechny další podivné jevy a události mohou podle autora neznámé bytosti z kosmu, které zde prý loví lodě a letadla nebo alespoň jejich posádky, aby je mohly studovat a připravit se tak (naštěstí jen snad) k útoku na naši planetu . Na neznámém místě bermudského trojúhelníku mají údajně hluboko na dně Atlantiku nebo vysoko nad ním svou základnu . Protože disponují velmi vyspělou a pro nás zcela neznámou technikou, mizí lodě i  letadla doslova beze stopy, a to tak rychle, že ani nestačí vyslat signál SOS .

Ch . Berlitz tvrdí, že „usiluje o komplexní vysvětlení tajemných úkazů v nejzáhadnější zóně všech oceánů a moří“ . Zdůrazňuje přitom zejména „záhadný posun prostoru a času, který přenáší oběti do jiných rozměrů“ . V bermudském trojúhelníku má být skryto jakési „okno, které vede do neznámé dimenze a pro nás pozemšťany odtud již není cesty zpět“ .

Je třeba objektivně přiznat, že díky spolupráci s řadou specialistů a odborníků (například u knihy The Bermuda Triangle to bylo 43 profesorů, ředitelů vědeckých institucí, astronomů, vojenských odborníků  atd .) působí Berlitzova díla velmi přesvědčivě a hodnověrně . V některých případech totiž přinášejí taková fakta a pohledy (většinou velmi originální), jimž se nedá upřít jistá logika .

Ať již jsou skutečné kvality Berlitzových prací jakkoli diskutabilní, jisté je jedno: způsobily doslova explozi literatury o bermudském trojúhelníku . Každý z dalších autorů z Berlitze tak či onak vycházel a vychází . Jedni jeho myšlenky opakovali a dále rozvíjeli, jiní s nimi naopak polemizovali a pokoušeli se je vyvrátit . Jeho předchůdci i následovníci Třebaže Ch . Berlitz zřejmě zůstane již natrvalo „klasikem“ literatury o bermudském trojúhelníku, nebyl zdaleka první, kdo o této problematice psal . Z jeho předchůdců a někdy současně i následovníků uveďme alespoň ty nejvýznamnější .

Na prvním místě je třeba uvést Američana Edwarda Roweho Snowa, autora úspěšné knihy Mysteries and Adventures Along the Atlantic Coast (Záhady a dobrodružství břehů Atlantiku, 1948) . Shromáždil v ní záhadné a nevysvětlitelné události, k nimž došlo v Atlantiku včetně oblasti bermudského trojúhelníku . Snow, který se narodil v roce 1902 a zemřel o osmdesát let později v Bostonu, vystudoval Harvardovu a Newyorskou univerzitu a byl opravdu plodným spisovatelem – zanechal po sobě na stovku knih věnovaných dějům na pobřeží Nové Anglie neboli USA: od titulů mapujících změny zdejšího života až po piráty, jimž věnoval hodně pozornosti .

Přímým Berlitzovým předchůdcem je John Wallace Spencer, autor práce Limbo of the Lost (Předpeklí zatracenců, 1969) . Jako bývalý letecký důstojník se zaměřil především na neobjasněné letecké katastrofy, k nimž shromáždil řadu cenných faktografických údajů . Po několik let se zabýval také problematikou UFO, a proto není divu, že podle jeho názoru mohou mít vše podivné v „trojúhelníku smrti“ na svědomí pouze nadpřirozené síly, patrně z kosmu .

Edward Rowe Snow


22

Nejznámější kniha Johna Wallace Spencera


23

Spencer do jisté míry navázal na Ralpha Barkera, který vydal v roce 1966 práci Great Mysteries of the Air (Velké záhady vzduchu) . Shromáždil v ní údaje o leteckých katastrofách, které se v jeho době nepodařilo objasnit, a vyslovil názor, že viníkem je antihmota kosmického původu, hromadící se pod pevninami a mořským dnem . Pokud tato antihmota pronikne do ovzduší a setká se s letadlem či lodí, zničí je doslova beze stopy .

Dalšími Berlitzovými předchůdci byli Vincent Hayes Gaddis a  John Godwin . První uveřejnil v únorovém čísle časopisu Argosy z roku 1964 článek The Deadly Bermuda Triangle (Smrtící bermudský trojúhelník), v němž byl poprvé použit tento termín . Pro velký ohlas vyšel článek o několik měsíců později také v magazínu stoupenců UFO Flying Saucer Rewiew a v roce 1965 napsal na jeho základě V . H . Gaddis kapitolu The Triangle of Death (Trojúhelník smrti) do své knihy Invisible Horizons (Neviditelné horizon‑ ty) . J . Godwin vydal práci The Bafling World (Pomatený svět, 1968), v níž v mnohém navázal na Gaddise, přinesl však i některé nové údaje a hypotézy .

O Gaddisovi si můžeme povědět, že se narodil v prosinci roku 1913 a zemřel v únoru 1997, dožil se tedy opravdu požehnaného věku, pracoval v rozhlase i jako novinář a vedle záhadných událostí na moři se zajímal rovněž o paranormální jevy . Byl autorem řady knih, jednu věnoval i zvykům a legendám amerických Indiánů .

Ivan Terence Sanderson byl původem Skot narozený v  lednu 1911 v Edinburgu . Vystudoval biologii na slavné Cambridge, za války sloužil u britského námořnictva a později odešel za Atlantik, aby se z něj stal naturalizovaný Američan . Zabýval se kryptozoologií a  paranormálními jevy a založil Společnost pro výzkum neznámého (STTU) se sídlem v USA a velmi pestrou členskou základnou – od vědců a amatérských nadšenců až po okultisty . Stal se autorem více než dvaceti prací, z nichž dosáhly největšího úspěchu Invisible Residents (Neviditelní vyslanci, 1970) a Investigating the Unexplained (Vyšetřování nevysvětlitelného, 1972) . Zemřel v únoru roku 1973 . Ludvík Souček ho trefně charakterizoval jako „neúnavný protějšek Isaaca Newtona, který ze zásady nevymýšlel hypotézy“, a „pravou studnici domněnek“ . Podle Sandersonova názoru existuje na  naší planetě dvanáct nebezpečných zón (bermudský trojúhelník je samozřejmě jednou z nich), v nichž dochází k anomáliím magnetického původu, schopným měnit gravitaci a pravděpodobně působit i na čas .

K Berlitzovým následovníkům můžeme počítat také Richarda Winera s jeho publikací The Devil’s Triangle (Ďábelský trojúhelník, 1974), která vyšla pro velký úspěch hned následující rok v rozšířeném vydání . Americký autor narozený v květnu 1925 a zemřelý v listopadu 2016 (dožil se tedy devadesátky) napsal řadu knih o mysteriích a paranormálních jevech, velký zájem měl o problematiku duchů .

Duchům věnoval velkou pozornost také Adi -Kent Thomas Jeffrey, jemuž se proto dostalo přezdívky „mistr makabrična“ . Zemřel v roce 1990 a z velké řady jeho knih si uveďme The Bermuda Triangle (1973) a Triangle of Terror (Trojúhelník hrůzy, 1975) .

1

Z dalších autorů sedmdesátých let,

1

O  tomto muži, který své knihy věnoval synu Bobbymu, si povězme jednu

zajímavost, která v  mnohém dokresluje rysy autorů literatury o  trojúhelníku . V jednom pořadu americké televize věnovaném bermudskému trojúhelníku nabídl moderátor Jeffreymu, že mu vyplatí tisíc dolarů za každého člověka, loď i letadlo, které se beze stopy ztratily v bermudském trojúhelníku, když mu na druhé straně on, Jeffrey, zaplatí jeden cent (jedna setina dolaru) za každou osobu, plavidlo či letoun, jež v této oblasti nepotkalo nic podivného . Jeffrey nabídku, jistě lákavou, nepřijal .

Ivan Terence Sanderson


25

kdy literatura o bermudském trojúhelníku prožívala opravdový boom, je třeba připomenout ještě Roberta Charrouxe a jeho titul The Bermuda Triangle (1973) a  Warrena Smitha, který vydal knížku Triangle of the Lost (Trojúhelník zmizelých, 1975) . Od osmdesátých let minulého století vyšly další práce, většinou však již jen shrnují dříve zjištěná a vyslovená fakta, domněnky a hypotézy a někdy se je pokoušejí nově interpretovat .

Problematikou bermudského trojúhelníku se také velmi často zabývají autoři „ufologické“ literatury – Frank Edwards, Donald E . Keyhoe, Robert Dione a další . Není jistě třeba dodávat, že pro ně je „trojúhelník smrti“ jedním z důkazů existence a činnosti UFO na naší planetě . „Klasik“ oponence Lawrence David Kusche „Klasikem“ druhého směru  – odpůrců záhad bermudského trojúhelníku  – je také Američan: Lawrence David Kusche . Narodil se v  roce 1940, pracoval jako pilot a  letecký instruktor a  v  roce 1975, kdy byl pracovníkem informačního oddělení Arizonské univerzity, vydal knihu The Bermude Triangle Mystery – Solved (Záhady bermudského trojúhel‑ níku  – rozluštění), v  níž se pokusil na  základě vlastního rozsáhlého výzkumu ukázat záhady tohoto prostoru v jiném světle . Podařilo se mu shromáždit řadu faktografických údajů (nezapřel v tom svou vysokou profesionalitu) a uvést na pravou míru bezpočet omylů a výmyslů . I on však zůstal uprostřed cesty . Snad právě proto, že si předem vytkl konečný cíl své práce a tomuto cíli pak podřídil vše . Řadu událostí, k nimž v bermudském trojúhelníku došlo, například zcela opomenul a naopak nejvíce faktografie snesl při dokazování zjevných a často již známých omylů či legend .

Tam, kde to vyhovuje jeho koncepci a  záměru, přijímá Kusche domněnky za prokázaná fakta a naproti tomu na řadě míst zpochybňuje či neuvádí objektivně prokázané skutečnosti, jestliže neodpovídají cíli, který si vytkl . Jednou využívá novinový článek jako příklad omylu, podruhé nekriticky přejímá nepřesnosti a  domněnky novináře jako prokázaná fakta a „opomene“ uvést, že později se zjistilo něco jiného .

Kdybychom chtěli co nejstručněji vyjádřit metodu jeho práce a závěry, k nimž dospěl, mohli bychom říci asi toto: jestliže Berlitz a jeho stoupenci vysvětlují vše teorií něčeho nadpozemského a nadpřirozeného, Kusche řeší vše teorií mořských bouří a uragánů nebo alespoň špatného počasí . Kdykoli zmizela loď, letadlo nebo lidé, podařilo se Kuschemu najít někde poblíž nějakou větší nebo i menší mořskou bouři, respektive vichřici, a to často i za cenu dost krkolomných výpočtů místa, kde se loď nebo letadlo mohly v ten který den či hodinu nalézat .

Přímo klasickou ukázkou tohoto postupu je závěr kapitoly o zmizení lodi El Caribe v říjnu 1971 . Říká se zde: „Nepodařilo se najít zprávy o bouřích v oblasti Karibského moře v době, kdy zmizela El Caribe, což však zdaleka neznamená, že zde bylo dobré počasí .“

Z těchto a řady jiných důvodů nelze přistoupit na často uváděné tvrzení, že Ch . Berlitz si pouze vymýšlí a mate čtenáře, zatímco L . D . Kusche zůstává vždy objektivní a má ve všem pravdu . Ve skutečnosti uvádějí oba, byť v rozdílné míře, prokázaná fakta stejně jako hypotézy a domněnky,

Lawrence David Kusche


27

Nejznámější Kuscheho kniha


28

oba jsou stejně zaujati svou představou a řídí se starou zásadou, že účel světí prostředky .

Právě v  této apriorní zaujatosti a  ve  snaze dokázat za  každou cenu pravdivost svých závěrů (a nepřiznat, že jsou věci nevysvětlené a pro nedostatek objektivních faktů i nevysvětlitelné) je pravděpodobně hlavní příčina toho, že Kuscheho práce se nesetkala s větším ohlasem . Jestliže knihy Berlitze, Spencera, Sandersona a dalších vyšly v mnoha reedicích a byly přeloženy do řady jazyků, Kuscheho kniha u čtenářů v podstatě propadla . A nejen proto, že demaskovat záhady a legendy nebývá vždy populární . Větší úspěch neměla ani jeho další kniha The Disappearance of Flight 19 (Zmizení letky 19), která vyšla v roce 1980 . Patrně proto se Kusche jako spisovatel odmlčel .

Pokud si nezasvěcený čtenář přečte některou z prací Ch . Berlitze, nebude ani na okamžik pochybovat o tom, že v bermudském trojúhelníku dochází téměř denně k záhadným zmizením lodí, letadel a lidí, a dá mu za pravdu i v tom, že to rozhodně nemůže být dílem pozemských sil . Naproti tomu po přečtení knihy L . D . Kuscheho nabude přesvědčení (i když třeba s určitými pochybnostmi), že bermudský trojúhelník a jeho záhady jsou docela obyčejný nesmysl . A přitom jde o stejné události, stejná data a jména . Vše se může zdát na první pohled stejné . Rozdíly jsou jen ve způsobu řazení jednotlivých událostí, jejich vzájemných souvislostí, ve zdůraznění odlišných momentů a skutečností, ve využití znalosti psychologie apod . Noviny a časopisy o „trojúhelníku smrti“ Zvláštní kapitolu při popularizaci záhad bermudského trojúhelníku představují novinové a  časopisecké články a  stati, v  posledních letech pak internetové stránky . V drtivé většině nepřinášejí nic nového . Spíše opakují nebo lépe řečeno opisují údaje a domněnky publikované v Berlitzových nebo Kuscheho pracích či těch, kteří je od obou „klasiků“ převzali . Často si navíc jejich autoři nějaký ten detail přidají, občas něco špatně pochopí nebo přeloží, některou možnost interpretují jako skutečnost, používají neopodstatněná nebo kategorická tvrzení atd . Kolikrát již například byla záhada bermudského trojúhelníku v  různých časopisech „definitivně“ rozluštěna? A kolikrát se za měsíc nebo za půl roku objevil ve stejném časopise nový článek, který naopak tvrdil, že záhady jsou ještě záhadnější?

29

O bermudském trojúhelníku často psaly a dál píší periodika

vydávaná „ufology“

Určitou výjimkou v této záplavě jsou stati odborníků, kteří se poctivě snaží ukázat na  možné příčiny podivných jevů v  oblasti bermudského trojúhelníku i v jiných oblastech světových moří a oceánů . Většinou jsou však psány z hlediska úzké autorovy odbornosti či zkušenosti, a proto obsahují jen pokusy o vysvětlení některých dílčích skutečností a událostí .

Zvláštní skupinu tvoří články vzniklé na základě vědeckých výzkumů a experimentů prováděných v oblasti trojúhelníku . Bohužel i zde se stává, že někteří novináři změní hypotetické závěry v  kategorické, a  není výjimkou ani to, že vkládají vědcům do úst výroky, které nikdy (alespoň v této podobě) neřekli . Internetové stránky věnované bermudskému trojúhelníku „Síť sítí“ sice nabízí na téma bermudského trojúhelníku desetitisíce příspěvků, ale už po  přečtení několika desítek z  nich čtenář pochopí, že i v tomto případě jejich tvůrci opisují jeden od druhého a až na nepodstatné výjimky nepřinášejí vůbec nic nového, jen opakují, často velmi volně či přímo nepřesně, to, co už bylo mnohokrát uvedeno . Obvykle je nejdůležitější „bombastický“ název, který má přilákat čtenáře . Vždyť kdo by odolal lákadlu v podobě titulku „10 šokujících faktů o Bermudském trojúhelníku“?

Dokonce lze říci, že na internetu se objevují mnohem zkreslenější údaje a tvrzení než v knižních publikacích či v novinových a časopiseckých článcích, patrně proto, že si tu každý může napsat cokoliv a  neexistuje redaktor, který by text alespoň stylisticky (a  většinou i  gramaticky) upravil . V mnoha případech jde o velmi nepodařené překlady z angličtiny či jiných jazyků prozrazující neznalost základní námořní či letecké terminologie i  širších souvislostí, doufejme, že jen u  toho, kdo se pod příspěvek podepsal .

„Za posledních sto (či 25 let!) let se v této oblasti ztratilo přes tisíc lodí a  letadel . O  život přišlo obrovské množství lidí... Každý rok se v  průměru ztratí 4 letadla a 20 plavidel... Zmizení malé rybářské lodě anebo sportovního letadla je na pořádku floridské policie až dvakrát týdně...“

Přečtěte si tento citát znovu, až dočtete knížku, a pochopíte, proč není třeba na tomto místě cokoliv dodávat . Ludvík Souček a Zdeněk Kukal o bermudských záhadách Pokud jde o  naši knižní produkci i  časopisecké stati a  články, musíme bohužel konstatovat, že náš čtenář neměl dosud možnost seznámit se se základními pracemi o bermudském trojúhelníku v českém nebo slovenském překladu . Některé části nebo závěry prací Ch . Berlitze a L . D . Kuscheho byly publikovány v časopisech, bohužel vytržené ze souvislosti (zejména u Berlitze) . Časopisecké články se často navzájem vyvracejí, obsahují mnoho nepřesností, prozrazují překladatelské nedostatky svých autorů, pokoušejí se přidat to, co se může čtenářům líbit, a  ve  svých závěrech bývají většinou neprávem jednoznačné a kategorické .

Hlouběji se v širším kontextu věnoval bermudskému trojúhelníku Ludvík Souček ve své knize Tušení souvislostí z roku 1978 . Kapitola Od zmizelých lodí k jiným vesmírům však prozrazuje silné ovlivnění pracemi Ch . Berlitze . Souček přijal jejich faktografii a nezřídka i další argumenty, které směřují k nám již známému závěru .

Jedinou monografií o  „trojúhelníku smrti“ vydanou u  nás před první verzí této knihy (ale i  po  ní) je práce Zdeňka Kukala Záhada bermudského trojúhelníku, s podtitulem Fantazie a skutečnost, z  roku 1985 . Přináší řadu zajímavých a cenných údajů z oblasti, v níž je autor odborníkem, tj . v sedimentologii, mořské geologii a geotektonice této oblasti Atlantiku .

Pokud však jde o analýzu padesáti nejznámějších případů, nechal se autor až příliš inspirovat pouze prací L . D . Kuscheho a  jeho metodou . Navíc se i oproti Kuscheho originálu dopustil řady nepřesností, mnohdy značně měnících smysl, na některých místech se dostal se svým vzorem i do rozporu, třebaže údajně cituje z jeho díla . Z celé práce je až příliš cítit snaha dokázat, že bermudský trojúhelník je jenom nesmysl a zastánci jeho záhadnosti docela obyčejní šarlatáni .

A tak i v našich domácích podmínkách se potvrzuje to, co jsme si již řekli: Zdá se, o bermudském trojúhelníku lze psát jen podle zásady buď, anebo . Každý autor hájí svou pravdu a stoupenci obou směrů se občas nechávají vyprovokovat ke zbytečně ostrým invektivám na adresu svých protivníků . Toho se pokusíme vyvarovat a podíváme se na problematiku „trojúhelníku smrti“ bez předem stanoveného závěru a se snahou po udržení objektivního a nestranného přístupu .

32

Trojúhelník ztracených lodí, letadel a lidí

S  tímto podtitulem vyšla v  roce 2004 v  bratislavském nakladatelství

Eugenika poměrně útlá práce Miroslavy Bajusové ml . Bermudský trojúhel‑

ník – mýtus nebo skutečnost . Seznam použité literatury obsahuje pouze

tři položky, mezi nimi i první vydání knížky, již právě držíte v ruce, z kte

ré autorka doslova převzala celé dlouhé pasáže . Využila však americký

(nejen) dobový tisk a přináší některé zajímavé podrobnosti k případům

zmizelých Avengerů a  Martina Marinera, lodi Marine Sulphur Queen

i některým dalším . Slabinou jsou naopak chyby a překlepy a nepřesnosti

v odborné terminologii .

33

Představuje se místo děje

Dříve než se ponoříme do  sledování dramatických příběhů více nebo

méně záhadného mizení lidí, lodí a letadel v bermudském trojúhelníku,

nebude na škodu si tento prostor trochu přiblížit .

Více variant „trojúhelníku smrti“

„Klasický“ bermudský trojúhelník, který poprvé vymezil V . H . Gaddis

v článku otištěném v časopisu Fate v roce 1952, zaujímá prostor mezi Ber

mudami, Floridou a Portorikem . Jde zhruba o rovnoramenný trojúhelník

se stranami přibližně 1 700 kilometrů, tedy o plochu téměř 1,5 milionu

čtverečních kilometrů . Pro srovnání, zhruba stejnou rozlohu mají Francie,

Spolková republika Německo, Španělsko, Portugalsko, Belgie, Nizozem

sko a Švýcarsko dohromady .

Vincent Hayes Gaddis

Warren Smith ohraničuje bermudský trojúhelník čarou probíhající na severovýchod od přístavu Norfolk ve Virginii až po 40 . rovnoběžku, odtud na jih po Trinidad, kde se lomí na severozápad k Floridě a podél pobřeží USA se vrací zpět do Norfolku . Vymezená plocha se tak mnohonásobně zvětšuje .

I . Sanderson naproti tomu soudí, že trojúhelník vlastně vůbec není trojúhelníkem, ale jakýmsi romboidem či kosodélníkem, který zahrnuje i přilehlé oblasti oceánu . Jde opět o plochu několika milionů čtverečních kilometrů .

Podle J . W . Spencera představuje bermudský trojúhelník prostor ohraničený celým východním pobřežím Spojených států od mysu May v New Jersey včetně Mexického zálivu a větší část Karibského moře s vrcholem na Bermudách .

J . Godwin je naproti tomu přesvědčen, že hranice této oblasti ve tvaru nepravidelného čtverce tvoří dvě spojnice: Bermud s Norfolkem na severu a Kuby, Haiti a Portorika na jihu .

Ch . Berlitz vymezuje svůj trojúhelník spojnicí Bermud a jižní Floridy, která pokračuje přes Bahamy a Portoriko až na 40 stupňů západní délky a odtud se vrací zpět na Bermudy .

Ve všech případech představuje bermudský trojúhelník poměrně značnou část Atlantského oceánu a často také Karibského moře a Mexického zálivu o ploše několika milionů kilometrů čtverečních . Nejde tedy zdaleka o „poměrně malý a přesně ohraničený prostor“, jak se většinou tvrdí, ale naopak o obrovský a přesně nevymezený prostor oceánu, který měnil a mění svůj tvar i velikost podle libovůle jednotlivých autorů, ale především podle jejich snahy zahrnout všechna místa popisovaných událostí do blíže ohraničeného prostoru . Přesto se do něj všechny zaznamenané nebo uváděné případy tak jako tak nevejdou .

Snad právě proto se objevil další termín, mezi čtenáři méně známý: Limbo of the Lost (viz J . W . Spencer) neboli „předpeklí zatracenců“, jinak též „pekelný“ či „ďáblův kruh“ . Jde o skutečně obrovský prostor Atlantiku, ohraničený celým východním pobřežím USA od státu New Jersey a pobřežím Mexika až po poloostrov Yucatán . Dále probíhá myšlená hranice k ústí řeky Orinoko na jihoamerickém kontinentu, odkud pokračuje až na Azorské ostrovy, aby se vrátila zpět k pobřeží Spojených států zhruba

35

na úrovni New Yorku . Bermudský trojúhelník má být pouze částí toho

to obrovského prostoru s rozlohou mnoha desítek milionů čtverečních

kilometrů . I „pekelný kruh“ však má více tvarů, z nichž některé sahají až

téměř k pobřeží Irska .

Tvary bermudského trojúhelníku

Jak je zřejmé, představit si blíže místo děje této knihy je dosti obtížné . Přesto se však pokusme vstoupit do tohoto záhadného prostoru a trochu se porozhlédnout kolem . Trochu geografie Před sebou vidíme obrovský prostor Atlantského oceánu ohraničený na západě pobřežím Spojených států s poloostrovem Floridou a Bahamskými ostrovy, na východní straně hranicí ukrytou ve vlnách oceánu . Na severu tvoří hranici Bermudské ostrovy a legendami opředené Sargasové moře, na jihu pak věnec ostrovů Velkých a Malých Antil . Pokud se s některými autory rozhlédneme ještě dále, spatříme obrovskou plochu Mexického zálivu a Karibského moře; a samozřejmě spoustu větších i menších ostrovů a ostrůvků s cizokrajně znějícími názvy, za nimiž se rýsuje pobřeží Jižní Ameriky s mohutnou deltou řeky Orinoko .

Především nás ale všude obklopují vlny Atlantiku . Jejich barva přechází od temně modré v hlubokém Portorickém příkopu až po různé odstíny zelené v mělčinách kolem Bahamských ostrovů . Na některých místech je možno spatřit průzračnou mořskou vodu i dno se spoustou korálových útesů . A při troše štěstí padne pohled také na vrak lodi ležící na mělčině, který jako memento připomíná nebezpečí zdejších vod přecházejících z rozlehlých mělčin v okolí Bahamských ostrovů v jedny z nejhlubších mořských hlubin u Portorika .

Mořské dno je opravdu velmi členité – pod hladinou se skrývají vápencové útvary, četné jeskyně a  tunely, které mohou v  době přílivu a odlivu vyvolávat obrovské víry a vlny . Leží tu také několik nejhlubších vodních příkopů na světě: jižní roh příkopu Puerto Rico Trench je hluboký 8229 metrů .

Odborníci i publicisté také hovoří o tzv . modrých dírách, které se vytvořily z  vápencových jeskyní ve  skalách pod mořskou hladinou  – jde o jeskyně a chodby, které se často větví a směřují až k okraji pevninského prahu . Některé údajně vedou až do hloubky okolo 500 metrů, další jsou spojeny podvodními chodbami a  jeskyněmi s  ostrovními jezery a nádržemi na Bahamách . Proto se v nich objevují mořské ryby, a pokud uvěříme, pak v  jedné nádrži vzdálené 32 kilometrů od  pobřeží se našel i sedmimetrový žralok . Do modrých děr vtlačuje příliv obrovské

37

množství vody, což vyvolává „trychtýře“ na hladině, schopné vtáhnout

do  modrých děr i  malé lodě . Vzhledem k  tomu, že „modré díry“ jsou

velkou turistickou atrakcí a prohlíží si je mnoho sportovních potápěčů,

lze jen těžko předpokládat jejich velkou nebezpečnost .

Pohled na prostor bermudského trojúhelníku z paluby kosmické lodi

zachycuje jižní část Floridy, Bahamy a část pobřeží Kuby

38

Oblast bermudského trojúhelníku je rovněž známa mohutnými mořský

mi proudy – Karibským, Yukatánským, Floridským, Antilským a především

nejmohutnějším z nich – Golfským, který se rodí právě tady . Jsou zde

také menší místní proudy, které spolu se svými mohutnějšími druhy často

mění tvar dna a ztěžují navigaci . Jsou také schopny, stejně jako mořské

Systém mořských proudů v Atlantiku bouře, během poměrně krátké doby pohřbít pod nánosy písku případné vraky menších lodí a letadel, popřípadě je naopak odhalí .

Může nás také fascinovat sloup kouře na obzoru . Jde nepochybně o tornádo, kruhový vzdušný vír o  průměru až sto metrů, charakterizovaný mimořádně silným větrem, intenzivním svislým prouděním a  silným poklesem tlaku, který má často destruktivní účinky . V letech 1886–1968 (tedy za více než osmdesát let) zde bylo takových tornád zaznamenáno 668, z toho 395 o síle uragánu dosahujícího rychlosti okolo 350 km/hod .

Další zvláštností zdejších zeměpisných šířek jsou tropické cyklony, uragány a hurikány . Mají svou sezonu od května do prosince s vrcholem v září . Na rozdíl od asijských tajfunů dostávají mužská jména . Hurikány Allen, Frederic, David a další způsobily nejen velké materiální škody, ale vyžádaly si i desítky obětí na životech . Za hurikánu David v roce 1979 zahynulo pod troskami zničených domů a v obrovských mořských vlnách přes 700 lidí . Vedle těchto silných vichrů zuřících na velkých plochách jsou nebezpečné i místní hurikány . Tak například v roce 1970 způsobil jeden z nich na letišti ve Fort Lauderdale škody ve výši tři miliony dolarů a přitom o kilometr dál bylo naprosté bezvětří .

V čerstvé paměti ještě máme hurikány Katrina ze srpna 2005 a Irmu ze září 2017, které zasáhly Floridu i další státy na jihu . Vítr při nich dosahoval nad mořem rychlosti 280 km/hod a nad pevninou 250 km/hod . Katrina prolomila ochranné hráze a  zatopila New Orleans, způsobené škody byly odhadnuty na 25 miliard dolarů . Irma byla jedním z vůbec nejsilnějších hurikánů, zvedala vlny vysoké až osm metrů a muselo před ní být evakuováno na Floridě, v Georgii, Alabamě a Jižní Karolíně přes sedm milionů lidí . Hurikán zasáhl také Portoriko, Kubu i další ostrovy v Karibském moři a vyžádal si 134 obětí .

Oblast, v níž se pohybujeme, je známa prudkými a nečekanými změnami počasí, kdy z naprostého bezvětří náhle zaduje vichřice, klidné moře se změní v běsnící živel s vlnami sahajícími do výše několika metrů, jasná obloha se z ničeho nic zatáhne černými mraky a spustí se silný tropický liják . Často se píše také o tzv . bílé smršti, neobyčejně silném nárazu nebo nárazech vichru, který přichází náhle a není provázen mraky ani deštěm .

Místo děje naší knihy leží v tropickém a subtropickém pásmu, ostrovy a ostrůvky se skalnatými břehy či nádhernými písčitými plážemi jsou porostlé palmami a jinými exotickými rostlinami, vidíme také výstavná letoviska pro bohaté turisty z USA i Evropy . Zelené vody a jasné slunce – prostě idyla . Alespoň na první pohled .

Množství proplouvajících lodí a hluk leteckých motorů nad nimi však upozorňují, že jsme v místech s velmi hustou sítí lodní a letecké dopravy . Velké osobní i nákladní lodě proplouvají mezi Starým a Novým světem a  mnohé směřují k  Panamskému průplavu . Rybářské čluny a  luxusní jachty, obří boeingy i malá sportovní letadla – to vše křižuje kolem nás . A také vojenská plavidla a letouny, protože na Bermudách a Bahamách jsou základny britské a americké armády . Východní pobřeží USA a zejména Florida jsou posety vojenskými letišti a základnami amerického vojenského námořnictva . Námořní a letecké základny USA můžeme najít i na dalších ostrovech v Karibském moři .

Není divu, že tu dochází k  většímu počtu nehod a  ztroskotání, ale známá pojisťovna Lloyd v  Londýně nepovažuje prostor označovaný za bermudský trojúhelník za nijak výrazně nebezpečnější a nepožaduje vyšší pojišťovací sazby, jak občas někteří tvrdí .

Oceán mezi Floridou, Bermudami a Bahamami je rájem jachtařů


41

Florida


42

Na východním pobřeží Spojených států leží řada velkých měst . Je zde nejen New York, Washington a Filadelfie, ale také Norfolk a Portsmouth s obrovskými obchodními a vojenskými přístavy, Charleston, Savannah a Jacksonville, známá letoviska Palm Beach a Miami na Floridě . A také místa, o nichž zatím nevíme nic, a přesto nás budou zajímat mnohem víc než ta, která jsme právě uvedli – například Fort Lauderdale s velkým zábavním parkem či Port Everglades . Přehlédnout nemůžeme ani Cape Canaveral, známé středisko USA pro kosmické výzkumy s mohutným kosmodromem . Bermudy, Portoriko, Bahamy Jedním z vrcholů „klasického“ trojúhelníku, podle něhož získal i své jméno, je zámořské území Spojeného království Bermudy . Leží zhruba 1070 ki- lometrů jihovýchodně od mysu Hatteras v Severní Karolíně a souostroví tvoří 360 korálových ostrovů a ostrůvků o celkové rozloze 53 kilometrů čtverečních, z nichž pouze 22 je obýváno . Nejvyšší bod Bermud se jmenuje Town Hill a dosahuje výšky 76 metrů n . m . Správním střediskem je Hamilton se čtyřmi tisíci obyvatel na ostrově Main Island, jemuž se říká také Great Bermuda . Na dalším z větších ostrovů, Saint David’s, je frekventované letiště Kindley Field, s nímž se v knize několikrát setkáme .

Bermudy mají přes 65 tisíc stálých obyvatel, kteří hovoří anglicky a portugalsky, během turistické sezóny se jejich počet více než zdesateronásobí . Je zde nejen turistický, ale také daňový ráj, a proto tu sídlí více než dva a půl tisíce mezinárodních koncernů a společností . Turistický průvodce tvrdí, že v přepočtu na počet obyvatel je zde daleko nejvíce policistů, církví, kostelů a golfových hřišť na světě . A také nejvíce lidí ve službách, protože více než desetina obyvatel pracuje v hotelích a penzionech pro bohaté turisty .

Kindley Field je nejen mezinárodní letiště, ale od roku 1940 do konce minulého století bylo také leteckou, námořní a komunikační základnou USA . Byly zde umístěny letky protiponorkových elektronických letadel P-3C Orion, pomáhajících zajišťovat plavbu amerických ponorek vyzbrojených jadernými raketami, a Výzkumné oceánografické středisko U . S . Navy, sledující pohyb ponorek .

Za své jméno vděčí Bermudy španělskému mořeplavci Juanu de Bermúdezovi, který je objevil okolo roku 1503 . Dost nešťastně, a z hlediska

43

legend kolem bermudského trojúhelníku i symbolicky, jeho loď La Garza

byla náhlou bouří zahnána na  pobřežní útesy . Snad proto pojmenoval

Bermúdez ostrovy názvem Islas de los Diablos neboli Ďábelské ostrovy .

V roce 1511 se pod tímto názvem poprvé objevily na mapě a o 98 let poz

ději sem připluli první angličtí kolonisté . Opět nedobrovolně . Loď The

Sea Venture, vezoucí sto padesát kolonistů do Virginie, 28 . července 1609

u ostrovů ztroskotala, a tak britskému impériu přibyla od roku 1612 dal

ší zámořská kolonie, která byla na mapách uváděna jako Sommersovy

Maják Gibbs Hill na Bermudách

44

ostrovy – podle admirála George Sommerse, který výpravě velel . Stou

penci záhad bermudského trojúhelníku ji někdy vydávají za jeho vůbec

první oběť, ač loď najela na útes .

Druhý vrchol bermudského trojúhelníku, Portoriko, je formálně neza

členěné území či také volně přidružený stát USA s vnitřní samosprávou .

Je nejmenším ze  všech ostrovů Velkých Antil a  patří k  němu i  několik

menších ostrovů či spíše ostrůvků a je také poměrně hornaté – nejvyšší

vrchol Cerro de Punta dosahuje výšky 1393 metrů n . m . Své jméno získalo

ze španělského Pierto Rico neboli bohatý přístav, má rozlohu přes devět

tisíc kilometrů čtverečních a od 16 . století patřilo Španělsku . To o něj spolu

s Kubou, Filipínami a Guamem přišlo za španělsko -americké války v roce

1898, kterou prohrálo . Jeho správním střediskem je San Juan s metrem

(od roku 2005) a především velkým mezinárodním letištěm . Na ostrově

žije okolo čtyř milionů obyvatel, další více než dva miliony Portoričanů

žijí v USA . Hlavními odvětvími zdejší ekonomiky jsou pěstování cukrové

třtiny, kávy a banánů, najdeme tu však také chemický průmysl zaměřený

Propagační materiály slibují turistům ráj na zemi

i v bermudském trojúhelníku na zpracování ropy a zemního plynu i elektrotechnické a textilní podniky . Většina obyvatel mluví španělsky, druhým úředním jazykem je angličtina .

Bahamské ostrovy, přesněji Bahamské společenství, je ostrovní stát rozkládající se na  22 obydlených a  680 neobydlených ostrovech a  asi 2400 korálových útesech . Ostrovy se nijak výrazně nezvedají nad mořskou hladinu a jsou vyhlášené nádhernými písečnými plážemi . Od roku 1717 byly Bahamy britskou kolonií, v roce 1964 získaly samosprávu a o devět let později nezávislost . Zůstaly členy Commenwelthu a britskou královnu zastupuje generální guvernér . Žije zde necelých 400 tisíc obyvatel, většinou afrického původu, kteří hovoří vedle kreolštiny i anglicky, což je úřední jazyk . Jsou velmi pobožní a na Bahamách prý najdeme nejvíce kostelů na osobu na celém světě .

Hlavním městem je Nassau na ostrově New Providence, kde je také velké mezinárodní letiště a  přístav . Dalším významným přístavem je Freeport . Na ostrově Mayaguana je námořní základna USA, na ostrově Eleuthera americká radarová stanice a  na  dalším ostrově Adros je Atlantické podmořské technické a hodnotící centrum (AUTEC), v němž americké námořnictvo testuje ponorky, sonary a další zařízení a techniku . Mnozí naznačují, že by mohlo jít i o něco víc .

Hlavním zdrojem příjmů je cestovní ruch, těží se tu mořská sůl a dřevo, nemálo peněz přináší také loďstvo plující pod tzv . levnou vlajkou a daňový systém, který učinil z Baham jeden z největších „daňových rájů“ . Mnohý čtenář si jistě vzpomene, že dočasné útočiště tu našel v roce 1994 i známý „hrdina“ naší kuponové privatizace Viktor Kožený .

Dlouho se soudilo, že právě na bahamském ostr



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist