načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Tři královny - Philippa Gregory

Tři královny

Elektronická kniha: Tři královny
Autor: Philippa Gregory

- Přestože Markétu Tudorovnu, její sestru Marii a Kateřinu Aragonskou pojí příbuzenské pouto, nepřestávají se celý život žárlivě poměřovat. Příběh tří královen rozplétá ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  259
+
-
8,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » ALPRESS
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2019
Počet stran: 446
Rozměr: 21 cm
Úprava: 2 mapy, 2 genealogické tabulky
Vydání: Vydání první
Spolupracovali: z anglického originálu Three sisters, three queens přeložila Jana Vlčková
Skupina třídění: Anglická próza
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-754-3772-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Přestože Markétu Tudorovnu, její sestru Marii a Kateřinu Aragonskou pojí příbuzenské pouto, nepřestávají se celý život žárlivě poměřovat. Příběh tří královen rozplétá složité vztahy a úkladné zrady ve stínu vášně, závisti a nebezpečí. Osud je však nevyzpytatelný, a proto se žádná z královen nemůže radovat ze svého momentálního vítězství dlouho. 

Předmětná hesla
Markéta, Tudorovna, královna, choť Jakuba IV., skotského krále, 1489-1541
Marie Tudorovna, královna, choť Ludvíka XII., francouzského krále, 1496-1533
Kateřina Aragonská, anglická královna, choť Jindřicha VIII., anglického krále, 1485-1536
Manželky panovníků
Zařazeno v kategoriích
Philippa Gregory - další tituly autora:
Milenka Henricha VIII -- Druhé dievča Boleynovcov Milenka Henricha VIII
Jen jedna bude královnou Jen jedna bude královnou
Bílá růže - Alžběta z Yorku Bílá růže
 (e-book)
Bílá růže -- Alžběta z Yorku Bílá růže
Tři královny Tři královny
 (e-book)
Druhá Boleynová Druhá Boleynová
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Copyright © by Levon Publishing Ltd.

Translation © Jana Vlčková, 2018

Copyright © ALPRESS, s. r. o.

Všechna práva vyhrazena.

Žádnou část knihy není dovoleno užít

nebo jakýmkoli způsobem reprodukovat bez písemného

souhlasu držitele práv, s výjimkou krátkých citací

nebo odkazů, které tvoří součást kritického hodnocení.

Z anglického originálu

ThREE SiSTERS, ThREE quEEnS

přeložila Jana Vlčková

Redakční úprava Draha Smutná

Grafická úprava obálky Tomáš Řízek

Vydalo nakladatelství Alpress, s. r. o., Frýdek-Místek,

v edici Klokan, 2019

shop@alpress.cz

Vydání první

iSBn 978-80-7543-961-1


Pitlochry

hrad Methven

palác

Lithlingow

palác Scone

Edinburg

hrad Newark

Jedburgh

Kelso

Carlisle

Newcastle

hrad Morpeth

hrad

Harbottle

Flodden

Berwick

hrad Tantallon

převorství

Brinkburn

hrad

Stirling

převorství

Coldstream

hrad

Cartington

Anglie, Skotsko a Wales 1501







HRAD BAYNARD’S,

LONDÝN, ANGLIE, LISTOPAD 1501

J

ako tudorovská princezna mám nosit bílou a zelenou. Tu

dorovská princezna jsem jenom já, protože moje sestra Ma

rie je na tuhle roli příliš dětská. Chůva ji přinese ke stolu, když večeříme, a zase ji odnese pryč. Postarám se, aby bylo jejím opatrovnicím jasné, že jde jenom o to ukázat ji naší nové švagrové. Není důvod nechávat ji sedět u stolu, anebo se cpát švestkami naloženými v cukru. Z těžkých jídel se jí dělá špatně, a když je unavená, kvílí. Je jí pouhých pět let a na státní záležitosti je dosud malá. Na rozdíl ode mě. Mně je dvanáct. Během veselky musím sehrát svou roli. Beze mě by nebyla úplná. Řekla to sama moje urozená babička, králova matka.

Potom prohlásila něco, čemu jsem špatně rozuměla, ale vím, že mě budou sledovat skotští páni, aby posoudili, jestli jsem dostatečně silná a vyspělá, abych se mohla ihned vdát. Určitě jsem. Každý o mně tvrdí, že jsem urostlá a podsaditá jako velšský poník, a zdravá jako holka z vesnice. Mám světlé vlasy jako můj bratr Jindřich a velké modré oči.

„Další na řadě budeš ty,“ praví s úsměvem babička. „Říká se, že jedna svatba plodí další.“

„Nebudu se muset trmácet tak daleko jako princezna Kateřina,“ podotknu. „A můžu k vám jezdit na návštěvy.“

„Můžeš.“ Slib mojí babičky tuhle vyhlídku zpečetí. „Provdáš se za našeho souseda a postaráš se, aby se stal naším dobrým přítelem a spojencem.“

Princezna Kateřina přijela až ze Španělska. Vážila cestu dlouhou stovky mil. Jelikož se hašteříme s Francií, musela připlout po moři, kde řádily strašlivé bouře a hrozilo jí utonutí. Až já pojedu do Skotska, abych se provdala za tamějšího krále, bude to velké procesí, které se protáhne od

PhiliPPA GreGory • TŘi KráloVN y

 Westminsteru až do edinburghu. Nepojedu na lodi, a tak se ke dvoru nedostavím promočená a churavá, a ze svého nového domova se vypravím do londýna, kdy budu chtít. Zato princezna Kateřina svůj domov už nikdy neuvidí. Prý plakala, když se poprvé setkala s mým bratrem. Podle mě je to směšné. Je dětinská jako Marie.

„Budu na svatbě tančit?“ vyzvídám.

„S Jindříškem,“ upřesní moje urozená babička. „Španělská princezna a její dvorní dámy nám ukážou španělský tanec, a ty jí pak můžeš předvést, co umí anglická princezna.“ Potutelně se usměje. „Uvidíme, kdo bude lepší.“

Já, přeji si, ale nahlas se zeptám: „Basse danse?“ Tenhle pomalý tanec ovládám bravurně. Vlastně je to víc chůze než tanec.

„Galliardu.“

Nehádám se. S mojí urozenou babičkou se nikdo nepře. ona rozhoduje o tom, co se odehrává v každé královské domácnosti, v každém paláci a na každém hradě. Moje urozená matka královna jenom souhlasí.

„Musíme si to nazkoušet,“ prohlásím. Ke zkoušení Jindříška přiměji slibem, že se na něho budou všichni dívat. Je rád středem pozornosti, proto vyhrává dostihy, účastní se lukostřelby a předvádí kousky na svém poníkovi. Je vysoký jako já, třebaže mu je pouhých deset, takže nám to spolu sluší – pokud nezačne dělat šaškárny. Chci španělské princezně ukázat, že jsem stejně dobrá jako dcera Kastilie a Aragonie. Moji rodiče pocházejí z rodu Plantagenetů a Tudorovců, což jsou sama o sobě velkolepá jména. Kateřina si nemusí myslet, že jsme za její příchod vděční. Co se mě týče, já další princeznu u dvora nepotřebuji. Je to moje matka, kdo trvá na tom, aby nás Kateřina před svatbou navštívila na hradě Baynard’s. Doprovází ji její dvůr, který se sem trmácel až ze Španělska – na naše náklady, jak

PhiliPPA GreGory • TŘi KráloVN y

10 podotýká můj otec. Projdou dvojitými dveřmi jako dobyvačná armáda. Jejich šaty, jejich řeč, jejich způsoby..., nic se nám nepodobá. A uprostřed vší té cizáckosti září skvostně oblečená dívka, již nazývají „infantkou“. Jak směšné! Je jí patnáct, je princezna a oni ji zvou „děťátkem“. Pohlédnu na Jindříška, jestli se zachechtá. Jestli protáhne obličej a ucedí „mi-mi“, jako když si utahuje z Marie. Ale ani se na mě nepodívá. Sleduje přivandrovalý přírůstek vykulenýma očima, jako by si prohlížel nového koně, kousek italské zbroje, anebo něco, po čem zatoužilo jeho srdce. Sleduji jeho výraz a uvědomím si, že se do ní touží zamilovat jako rytíř do dámy z příběhů trubadúrů. Jindříšek miluje historky a balady o nemožných dámičkách uvězněných ve věžích, anebo přikovaných ke skále, popřípadě ztracených v lese. Kateřině se podařilo na něho udělat dojem ještě před svým příjezdem do londýna. Možná za to mohou její bohatě zdobená nosítka, anebo vzdělanost. hovoří totiž třemi jazyky. Jsem tak rozčilená. Kéž by byl blíž a já ho mohla štípnout. Právě proto by se královských událostí neměl účastnit nikdo mladší, než jsem já.

Není zrovna krasavice. Ač je o tři roky starší, jsme stejně vysoké. Má světle hnědé vlasy s měděným nádechem, jsou jen o něco málo tmavší než moje. Vadí mi, že nás neustále srovnávají. Kdo by si přál být poměřován se svou švagrovou? Avšak ona působí dojmem, že je mnohem vyšší, protože nosí vysokou plachetku a ukrývá se za hustým závojem. Má modré oči jako já, ale velmi světlé obočí a řasy. Zjevně si je nesmí přibarvovat. obdivuji její bledou smetanovou pleť. Je drobná. Útlý pas má tak stažený šněrovačkou, že sotva dýchá. Mrňavé nožičky cupitají v těch nejlegračnějších střevíčcích, jaké jsem kdy viděla. Jsou vyšívané zlatem a zdobené zlatou krajkou. Nemyslím, že by mi moje urozená babička dovolila nosit zlatou krajku. Nesmím být marnivá a předvádět se. Španělé se určitě rádi předvádějí. Jako ona.

Prohlížím si ji a dávám si záležet, aby se mi myšlenky nepromítly do tváře. Má štěstí, že sem mohla přijet. Má štěstí,

PhiliPPA GreGory • TŘi KráloVN y

11 že si ji můj otec vybral, aby ji provdal za mého staršího bratra Arthura. Má štěstí, že má za švagrovou mě a za tchyni moji matku. A především má štěstí, že přibyla do rodiny mojí urozené babičky, lady Markéty Beaufortové, která se postará, aby Kateřina neopustila svoje místo, na něž byla dosazena samotným Bohem.

Ukloní se a políbí moji urozenou matku a po ní urozenou babičku. Takhle by to mělo chodit. Ale brzy zjistí, že udělá lépe, když se bude snažit především zavděčit babičce. Matka na mě kývne a já předstoupím. Španělská princezna a já vysekneme pukrle v témže okamžiku, ukloníme se stejně hluboko. Jedna druhou políbíme na tváře. Ty její hřejí a zardívají se. oči má plné slz, jako by se jí stýskalo po rodných sestrách. Přísně se na ni podívám. Takhle hledí můj otec, když ho někdo přijde požádat o peníze. Nehodlám si ji zamilovat kvůli jejím modrým očím a vybroušeným manýrům. Jenom aby si nemyslela, že přijede k anglickému dvoru a okamžitě z nás udělá hloupé tlusté husy.

Nenechá se zaskočit a oplácí mi upřený pohled. Narodila se a vyrostla na dvoře plném intrik spolu se třemi sestrami, takže řevnivosti rozumí. Ba co hůř, pohlíží na mě, jako by můj pohled neshledávala káravým, ale spíše komickým. Tehdy pochopím, že nebude ze stejného těsta jako moje dvorní dámy, které jsou na mě příjemné za všech okolností, anebo jako Marie, jež mě poslouchá na slovo. Tahle mladá žena je mi rovna. Dokonce ke mně může být kritická. „Vítej v Anglii,“ řeknu francouzsky. A ona odpoví lámanou angličtinou: „Těší mě seznámit se s mojí švagrovou.“

Matka se snaží být na svoji první snachu laskavá a milá. Povídají si spolu latinsky. Nejsem schopna jejich rozhovor sledovat, proto se usadím vedle matky a prohlížím si Kateřininy střevíčky se zlatou krajkou. Matka dá hudebníkům znamení a my s Jindříškem zapějeme píseň z našeho venkova. Pěkně nám to ladí a refrén s námi zpívají naši dvořané. opakuje se několikrát dokola, až se zpěváci začnou hihňat a plést

PhiliPPA GreGory • TŘi KráloVN y

12 slova. Ale Kateřina se nesměje. Tváří se, jako by se na rozdíl ode mě a od Jindříška nikdy neveselila. Coby Španělka je pochopitelně přespříliš formální. Všímám si, jak sedí – ani se nepohne, s rukama složenýma v klíně, jako by pózovala na portrét. Napadne mě, že vypadá jako hotová královna. Asi si tuhle pózu také osvojím.

Přinesou Marii, aby složila Kateřině hold. Kateřina se zesměšní tím, že si klekne, aby se její obličej ocitl na úrovni naší malé a ona slyšela její nesmělé šeptání. Marie samozřejmě nerozumí ani slovo španělsky či latinsky, ale poslušně Kateřinu obejme kolem krku, políbí ji a nazve ji „šeštlou“.

„Tvoje sestra jsem já,“ opravím ji a zatahám ji za ruku. „Tahle dáma je tvoje švagrová. Umíš říct švagrová?“

Samozřejmě že neumí. Šišlá, každý se tomu směje a tvrdí, že je to roztomilé. „Urozená matko,“ zeptám se, „neměla by Marie už být v posteli?“ Teprve tehdy si všichni uvědomí, jak je pozdě. Chopíme se pochodní a všichni Kateřinu doprovázíme, jako by již byla korunovanou královnou, a ne pouhou nejmladší dcerou španělských panovníků, která má to štěstí, že se smí přivdat do naší rodiny – k Tudorovcům.

Políbí všechny na dobrou noc, a když přijdu na řadu já, přitiskne ke mně své hřejivé líčko a mírně nadřazeně zašveholí tím svým příšerným přízvukem: „Dobrou noc, švagrová.“ odtáhne se, uvidí můj načuřený obličej a zachichotá se. „oho!“ řekne a poplácá mě po tváři, jako by ji moje špatná nálada vůbec netrápila. Tohle je opravdová princezna, přirozeně urozená jako moje matka. Tohle je dívka, jež se stane královnou Anglie, a tak pokorně snáším její dotek, který víc připomíná pohlazení. Zjišťuji, že ji mám ráda a zároveň ji nedokážu vystát. obojí najednou. „Doufám, že budeš ke Kateřině laskavá,“ poznamená ke mně matka, když se druhý den ráno vracíme z bohoslužby v její soukromé kapli.

PhiliPPA GreGory • TŘi KráloVN y

13

„Nebudu, jestli si myslí, že sem přijede a bude nám všem vládnout,“ odseknu nabroušeně. „Ne, pokud s námi bude jednat, jako když nám prokazuje laskavost. Viděla jsi její tkaničky?“

Matka se od srdce zasměje. „Ne, Markéto, neviděla jsem její tkaničky, ani jsem se neptala, jaký na ni máš názor. Vyjádřila jsem naději, že k ní budeš vlídná.“

„Samozřejmě,“ přikývnu a podívám se na svůj misál v deskách vykládaných drahokamy. „Doufám, že jsem ke všem velkorysá.“

„ocitla se daleko od domova a je zvyklá na velkou rodinu,“ pokračuje matka. „Bude potřebovat přítelkyni, a i tebe by možná těšila společnost starší dívky. Já vyrůstala v obklopení sester a každý rok jsem si jich vážila mnohem víc. i ty možná zjistíš, že mezi ženami lze nalézt věrné životní družky. Sestry jsou strážkyněmi tvých vzpomínek a nadějí do budoucna.“

„Zůstanou s Arthurem tady?“ vyzvídám. „Budou s námi žít?“

Matka mi spočine rukou na rameni. „Kéž by tu mohli zůstat! Ale tvůj otec se domnívá, že by měli odjet na Arthurovo panství a žít v ludlow.“

„Co si o tom myslí moje urozená babička?“

Matka pokrčí rameny. Znamená to, že už bylo rozhodnuto. „Prohlásila, že princ z Walesu musí vládnout ve Walesu.“

„Pořád ti tady zbydu já.“ Položím ruku na její, abych ji udržela vedle sebe. „Já budu pořád tady.“

„Počítám s tebou,“ ubezpečí mě. Před svatbou jsem se svým bratrem Arthurem sama jenom jednou. Kráčíme dlouhou chodbou. Zdola slyšíme hudbu, jak muzikanti spustili další kousek, hlahol bavících se lidí, cinkání číší a smích. „Nemusíš se jí klanět tak nízko,“ vyčtu mu hořce. „Její rodiče jsou na trůně noví jako náš otec. Nemá být na co pyšná. Nejsou lepší než my. Nepocházejí ze starobylého rodu.“

PhiliPPA GreGory • TŘi KráloVN y

14

Bratr zrudne. „Podle tebe je pyšná?“

„Bezdůvodně.“ Slyšela jsem babičku, jak přesně tohle říká matce, takže to musí být pravda.

Avšak Arthur namítne: „Její rodiče dobyli Španělsko. Vyrvali je z rukou Maurů. Jsou to největší křižáci na světě. Její matka je bojovná královna. Jsou nesmírně bohatí a patří jim polovina nezmapovaného světa. Určitě má být nač hrdá.“

„Možná,“ připustím zdráhavě, „ale my jsme Tudorovci.“

„Jsme,“ souhlasí se smíchem. „Ale tím nikoho neohromíme.“

„Ale ohromíme,“ nenechám se zviklat, „obzvlášť teď.“

Dál o tom nemluvíme. oba víme, že uchazečů o anglický trůn je spousta. Tucty chlapců z rodu Plantagenetů, příbuzných naší matky, kteří stále žijí u dvora, anebo utekli do vyhnanství. otec zabíjel matčiny bratrance v bitvách a zničil nejednoho falešníka, který měl tu drzost vydávat se za následníka. Před dvěma lety nechal popravit našeho bratrance eduarda.

„Považuješ ji za namyšlenou? Byla na tebe hrubá?“

rozhodím rukama v bezmocném gestu, jež používá matka v situacích, kdy babička rozhodla místo ní. „Ani se neobtěžuje se mnou mluvit. Jsem pro ni moc malá. Má spoustu práce s okouzlováním ostatních – zejména našeho otce. Kromě toho sotva hovoří anglicky.“

„Není to jen ostych? Jako u mě?“

„Proč by se měla ostýchat? Přece se provdá. Stane se královnou Anglie. Bude tvojí ženou. Měla by být blahem bez sebe.“

Arthur mě se smíchem obejme. „Ty si myslíš, že na světě není nic lepšího než trůn anglické panovnice?“

„Není,“ odvětím prostě. „Měla by si to uvědomit a být náležitě vděčná.“

„Ale ty budeš královnou Skotska,“ zdůrazní. „i to je velkolepý post. Máš se nač těšit.“

„Taky se těším. A rozhodně kvůli tomu nebudu nervózní. Nebude se mi stýskat a nebudu si připadat osamělá.“

PhiliPPA GreGory • TŘi KráloVN y

15

„Král Jakub se může zvát šťastným mužem, když získal tak spokojenou nevěstu.“

Tímto způsobem jsem ho nepřímo varovala, že na nás Kateřina Aragonská pohlíží spatra přes svůj dlouhý španělský nos. Překřtila jsem ji na Kateřinu Arogantskou. Marie mě při tom slyšela. Ta malá je zkrátka všude a vždycky poslouchá, co si povídají starší a rozumnější. ráda donáší. Já se směji pokaždé, když ji slyším brebentit a vidím, jak se matka mračí a trpělivě ji opravuje. Svatba proběhne na výbornou. Pochopitelně ji zařizovala moje babička a postarala se, aby světu ukázala, jak jsme bohatí a okázalí. otec utratil majlant za týden plný rytířských turnajů a oslav. Víno teklo proudem, na Smithfield Market se opékali volové a lidé trhali svatební koberec, aby si mohli odnést domů kousek tudorovské slávy. Tohle je moje první příležitost vidět královskou svatbu a prohlédnout si nevěstu od vršku krásné bílé krajkové plachetky, které říkají mantilla, po paty vyšívaných střevíčků.

Sluší jí to, tohle nemůžu popřít, ale není důvod opěvovat její nadpozemskou krásu. Dlouhé kadeře mají barvu zlata a mědi a splývají z křehkých ramen téměř do pasu. Je rozkošná jako povedená miniatura. Připadám si vedle ní nemotorná a zdá se mi, že mám nemožně velké ruce a nohy. Bylo by mrzké a hříšné smýšlet o ní kvůli tomu špatně, ale sama sobě přiznám, že pro všechny bude lepší, až počne syna a tudorovského dědice, na několik měsíců se stáhne do ústraní a ke dvoru se vrátí tlustá.

Po hostině se otevřou dvojité dveře na konci hodovní síně a tanečníci, odění v tudorovské zeleni, přitáhnou dovnitř plochý vůz, na němž stojí obrovský, krásně vyzdobený hrad s osmi dámami uvnitř. hlavní tanečník je oblečený jako španělská princezna, a na každé z věžiček stojí zpěváček z chrámového sboru a pěje na ni ódy. Následuje valník v podobě

PhiliPPA GreGory • TŘi KráloVN y

16 plující lodi s nadouvajícími se plachtami z hedvábí barvy broskví. ovládá ji osm rytířů. loď přistane u hradu, ale dámy odmítnou tančit, a tak rytíři na hrad zaútočí. Předstírají souboj, dokud jim dámy nehodí papírové květiny a nesestoupí k nim. hrad i loď jsou odtaženy pryč a dámy s rytíři se dají do tance. Kateřina Aragonská zatleská a na znamení díků se hluboce pokloní mému královskému otci za to, že jí složil důkladně propracovaný kompliment. Mám takový vztek, že jsem v tomhle představení nedostala žádnou roli, že se nedokážu přinutit k úsměvu. Všimnu si, jak se na mě dívá, a jsem si jistá, že se mi v duchu posmívá. Užívá si pozornosti, jaké se jí dostalo od mého otce. Všechno se točí kolem ní a mně se z toho dělá zle.

Pak přijde na řadu Arthur. Tančí s matčinou dvorní dámou. Po něm nastoupíme my s Jindříškem a předvedeme přítomným galliardu. hudebníci nasadí rychlé tempo, avšak já a bratr se skvěle doplňujeme. Nespleteme jediný krok. Nikdo by to nezatančil lépe. Ale pak přijde okamžik, kdy se točím na místě se vzpaženýma rukama, sukně kolem mě víří a odhaluje kotníky. Právě v ten moment Jindříšek ustoupí stranou a odhodí kabátec, aby vzápětí přiskočil zpátky ke mně jen v nadouvající se bílé košili. otec a matka mu zatleskají. Bratr se zardívá a sluší mu to tak, že mu všichni začnou provolávat slávu. Statečně se usmívám, ale v duchu zuřím. Když se po skončení skladby chytíme za ruce, štípnu ho do dlaně, jak nejvíc dokážu.

Jeho chování mě nepřekvapuje. Čekala jsem, že udělá něco, čím k sobě přitáhne pozornost. Celý den ho ničilo, že Arthur hraje prim a on je věčně druhý. Sice doprovodil Kateřinu k oltáři, ale pak ji musel odevzdat, dočista zapomenut. Teď má šanci zazářit. Kdybych mu mohla dupnout na palec, tak to udělám. Ale pak zachytím Arthurův pohled a starší bratr na mě spiklenecky mrkne. oba myslíme na totéž: Jindřich nemá žádné zábrany a je strašně rozmazlený, což si uvědomují všichni kromě našich rodičů.

PhiliPPA GreGory • TŘi KráloVN y

17

Spolu s Jindříškem se ukloníme. Sluší nám to jako vždycky. Pohlédnu na skotské pány, kteří mě upřeně sledují. Přinejmenším oni nemají o Jindříška žádný zájem. Jeden z nich je James hamilton, příbuzný skotského krále. Určitě rád uvidí, že ze mě bude veselá královna. Jeho bratranec, král Jakub, rád tančí a hoduje, a já se k němu mileráda přidám. Neujde mi, že se pánové mezi sebou baví, a napadne mě, že odsouhlasí, aby se brzy konala další svatba, tentokrát ta moje. Na té Jindříšek nebude tančit a připravovat mě o pozornost, protože to nedovolím. Kateřina bude mít zakryté vlasy a budu to já, kdo přivítá loď s plachtami z hedvábí barvy broskví a všechny tanečníky.

Jindříšek ani já nesmíme zůstat do konce hostiny a účastnit se doprovodu princezny do postele, ani závěrečných modliteb. Myslím, že se nesluší, aby s námi zacházeli jako s malými dětmi. Babička nás posílá spát. Podívám se na matku a očekávám, že řekne, že Jindříšek jít musí, ale já můžu zůstat, jenže matka se ohlíží stranou. Jako vždycky babiččino slovo platí za zákon. ona je hrdelní soudce, matka se jen občas postará o vzácnou královskou milost. A tak se všem ukloníme a neochotně se ploužíme z místnosti, kde velkoryse planou svíce z bílého vosku, jako by nestály víc než lojové, a muzikanti hrají jako o život.

„Taky budu mít takovou veselku,“ prohlásí Jindříšek cestou do schodů.

„Na tu si ještě počkáš,“ schválně ho dráždím. „Zato já se budu vdávat velmi brzy.“

Ve své komnatě pokleknu před soukromým oltářem. Ačkoliv jsem se chtěla modlit za Arthurův dlouhý život a štěstí a připomenout Bohu, že Tudorovcům něco dluží, zjišťuji, že si přeji, aby skotští velvyslanci vyřídili králi, aby pro mě nechal ihned poslat, protože chci svatební hostinu tak velkolepou, jako byla tahle, a šatník tak bohatý, jako má Kateřina Arogantská, a střevíčků chci mít stovky, a přísahám, že všechny budou vyšívané a budou mít zlaté tkaničky.

PhiliPPA GreGory • TŘi KráloVN y

1

PALÁC RICHMOND, ANGLIE, LEDEN 1502

M

oje modlitba je vyslyšena, protože Bůh modlitbám Tu

dorovců vždy naslouchá, a skotský král nařídí svým

velvyslancům, aby vyjednávali s rádci mého otce. Domluví se na výši věna, na služebnictvu, na rentě, na pozemcích, které budou ve Skotsku patřit jenom mně, a během vánočních svátků mezi skotským dvorem a našim palácem pilně poletují dopisy, dokud přede mě nepředstoupí babička se slovy: „Princezno Markéto, s potěšením ti sděluji, že budeš z vůle Boží provdána.“

Zvednu se z uctivého pukrlete a tvářím se tak nevinně a překvapeně, jak nejvíc dokážu. Ale udivená nejsem, neboť ráno mi bylo oznámeno, že mě před večeří přijme moje urozená matka s babičkou, a měla jsem se při této příležitosti svátečně obléknout. opravdu jsou směšné.

„Já?“ užasnu sladce.

„Ano,“ přisvědčí matka. Vešla do místnosti před babičkou, ale nějak se jí podařilo zase být až ta druhá. „Provdáš se za krále Jakuba Skotského.“

„Je to otcovo přání?“ zeptám se, jak mě učila guvernantka.

„Je,“ odpoví babička. „Můj syn, náš král, s ním uzavřel mírovou dohodu, jíž zpečetí váš sňatek. Ale já jsem ho požádala, abys směla zůstat s námi tady v Anglii, dokud nedospěješ.“

„Cože?“ zděsím se. Babička mi jako vždycky všechno zkazí. „Ale kdy tam pojedu? Musím tam odjet hned!“

„Až ti bude čtrnáct,“ oznámí mi. Matka se chystá něco říct, ale ona jen zvedne ruku a pokračuje: „Jsem si vědoma toho – a nikdo to neví lépe než já –, že časná manželství jsou pro mladou ženu velmi nebezpečná. A skotský král není... Nemůžeme mu věřit, že... Domníváme se, že by mohl...“

PhiliPPA GreGory • TŘi KráloVN y

1

Pro jednou se zdá, že jí došla slova. Což se nikdy dřív nestalo, aby moje urozená babička nedokončila větu, notabene když ji nikdo nepřerušil.

„Ale kdy se mám vdát? A kde?“ naléhám. Myslím na katedrálu svatého Pavla, vyzdobenou rudým kobercem, a tisíce lidí, kteří se tam tísní, aby mě viděli s korunou na hlavě a zlatou vlečkou splývající z ramen, ve zlatých střevíčcích a ověšenou šperky.

„Tento měsíc!“ vyhrkne vítězoslavně. „Král pošle svého vyslance a budete oddáni v zastoupení.“

„V zastoupení? Nebudu si brát samotného krále? Nebudu se vdávat u svatého Pavla?“ nechápu. Vypadá to, jako by na mé svatbě vůbec nezáleželo. Do Skotska odjedu až za dva roky? Vzhledem k věku mi to připadá jako celá věčnost. Proč nemůžu mít skvostný obřad jako Kateřina Arogantská?

„Provdáš se tady v kapli,“ prohlásí matka, jako by svatba nebyla o zástupech obdivovatelů, vínu ve fontánách a všeobecné pozornosti.

„Ale až přijedeš do edinburghu, čeká tě další velkolepý obřad,“ ujišťuje mě babička. „Ve čtrnácti.“ obrátí se k mé matce a poznamená: „Na jejich náklady.“

„Ale já nechci čekat!“

Usměje se a zavrtí hlavou. „Je rozhodnuto.“ Chce tím říct, že rozhodla ona a není důvod, aby někdo měl jiný názor.

„Ale budeš nazývána skotskou královnou.“ Matka přesně ví, čím mě uchlácholit a jak zmírnit moje zklamání. „A jako taková budeš mít přednost před všemi dámami u dvora kromě mě.“

Kradmo se podívám na kamenný obličej své babičky. Půjdu před ní, což se jí nebude líbit. Jak jsem předpokládala, tiše pohybuje rty. Bude se modlit, aby mi společenský vzestup nepopletl hlavu a nedopustila jsem se hříchu pýchy. Bude přemýšlet o tom, jak mě udržet v náležité pokoře jako bídného hříšníka a vnučku, jež je jí povinována poslušností. Zařídí, abych si připadala jako děvečka sloužící své rodině,

PhiliPPA GreGory • TŘi KráloVN y

20 a ne princezna – vlastně královna! Avšak já jsem odhodlána stát se sebevědomou panovnicí, nosící nádherné šaty a boty jako Kateřina Arogantská.

„och, na tom mi nezáleží,“ odpovím mazaně. „Důležité je, že mě Bůh povolal do manželského stavu a sloužím zájmům své rodiny.“ Babička se usměje. Poprvé za celé odpoledne jsem ji potěšila. Vím ještě o někom, komu nebude lhostejné, že kráčím před všemi ostatními a jsem rovna matce. Vím, že bude trpět a bude ho to ničit. Je to můj bratr Jindříšek, pyšný jako páv a ztělesněná marnivost. Bude mu zle, až mu to povím. Jdu za ním do stáje. Na nedalekém kolbišti nacvičoval vrh kopím s měkkou špičkou do vycpaného terče. Každý si přeje, aby byl Jindříšek nebojácný a zručný, ale nikdo se neodváží řádně ho trénovat. Neustále žebrá, aby s ním někdo nazkoušel souboj, ale žádný si netroufne jít do toho rizika. Je to tudorovský princ, jeden z pouhých dvou. Tudorovci nemají na chlapce štěstí, zato ze strany mojí matky jich je až moc. Můj otec byl jedináček, počal jenom tři syny a jednoho z nich ztratil. on ani babička nedokážou přenést přes srdce, že by se Jindříšek setkal s nějakým nebezpečím. A nejhorší je, že matka jim neumí říct ne. A tak se z něho stal dočista rozmazlený mladší synek. Kdyby se jednoho dne měl stát králem, nikdo by s ním takhle nejednal. Takto z něho vyrostl domácí tyran. Ale na tom nesejde, protože je zaslíben církvi, a jednou se nejspíš stane papežem. Přísahám, že v té roli bude směšný.

„Co chceš?“ vyštěkne nabručeně. odvádí svého poníka na rozlehlé nádvoří a mně je hned jasné, že hodina nedopadla dobře. obvykle se culí jako sluníčko, protože je zdatný jezdec. Vyniká ve všech sportech. Při vyučování se ukazuje, jak je bystrý. Je nafrněný v každém ohledu, proto pro něho bude moje zpráva obzvlášť hořká.

PhiliPPA GreGory • TŘi KráloVN y

21

„Spadl jsi?“

„Samozřejmě že ne. Ta hloupá kobyla ztratila podkovu. Musí se okovat. Sotva jsem se projel. Jenom jsem marnil čas. Toho čeledína bychom měli vyhodit. Co tu děláš?“

„Přišla jsem ti říct, že budu zasnoubená.“

„Konečně se dohodli?“ hodí otěže čeledínovi a mne si ruce, aby si zahřál prsty. „Trvalo jim celou věčnost, než se rozhoupali. Asi o tebe moc nestáli. Kdy odjíždíš?“

„Neodjíždím,“ odseknu. Těšil se, že bude jediným mladým Tudorovcem u dvora, kterého mohou předvádět, když Arthur odjede na ludlow a Marie je ještě malá. Doufal, že se k němu budou upírat všechny oči.

„Zůstanu tady dalších pár let,“ dodám, „takže jestli ses těšil, že odtud zmizím, tak máš smůlu.“

„Potom se nevdáš,“ odvětí prostě „Nic z toho nebude. Přece kdyby se hodlal s tebou oženit, nenechával by tě v Anglii. Přál by si, aby ho manželka zahřívala na těch jeho studených hradech, a ne aby si kupovala róby v l ondýně. Chtěl by mít co nejdřív dědice. Co jiného? Myslíš, že by si tě bral pro tvou krásu? Pro noblesu a výšku?“ Krutě se zachechtá. ignoruje moje dotčení a bez rozpaků se naváží do mého vzhledu.

„Provdám se hned,“ naježím se. „Počkej, a uvidíš. Teď budu mít svatbu, a až mi bude čtrnáct, odjedu do Skotska. Do té doby budu žít tady jako skotská královna. Dostanu větší komnaty a své vlastní dvorní dámy. Budu mít přede všemi přednost, kromě matky královny a královského otce.“ Počkám, abych se přesvědčila, že plně pochopil význam mých slov a uvědomil si, jaká nádhera se přede mnou otevírá. hravě ho zastíním.

„Budu kráčet před tebou,“ básním, „ať ještě povyrostu nebo ne. Nezáleží na tom, jestli mě považuješ za hezkou. Předčila jsem tě a ty se mi budeš klanět jako královně.“

Tváře mu planou, jako by přes ně dostal. Malá, věčně našpulená ústa se otevřou a objeví se v nich bílé zuby. Probodává mě modrýma očima.

PhiliPPA GreGory • TŘi KráloVN y

22

„Nikdy se ti klanět nebudu.“

„Ale budeš!“

„Nebudeš se nade mnou vyvyšovat. Já jsem princ. Jsem vévoda z yorku!“

„Vévoda?“ pronesu, jako bych tenhle titul slyšela poprvé. „Ano. Velmi dobré. Královský vévoda. Jak ušlechtilé. Ale já budu královna!“

Udiví mě, že se doopravdy třese vzteky. Do očí mu vhrknou slzy. „Nebudeš! Nebudeš! Vždyť ani nejsi vdaná!“

„Budu,“ zavrním spokojeně. „Provdám se v zastoupení a dostanu všechny šperky a titul.“

„Šperky ne!“ zavyje jako raněný vlk. „Titul ne!“

„Královna Skotska,“ popichuji ho. „Královna Skotska! A ty nejsi ani princem z Walesu.“

Jindříšek vzteky zařve a uteče. Nechám ho jít. Jistě běží za matkou, aby se jí vyplakal v klíně. Stejně mu nepomůže, i kdyby chtěla. o mém sňatku rozhodla urozená babička. Čekají mě zásnuby a pak strávím dva okouzlující a krásné roky u zdejšího dvora coby respektovaná královna. Vážně si myslím, že marnivost Jindříška jednou zabije. Pokorně sklopím oči jako babička, když je po jejím a ona za to tiše děkuje Bohu. Spokojeně se culím. Je mi jedno, že se můj mladší bratr upláče.

PALÁC GREENWICH, ANGLIE, JARO 1502

P

íšu svému bratrovi, princi z Walesu, abych se mu po

chlubila svatbou v zastoupení a zeptala se ho, kdy se

vrátí domů. Připomínám, že to byla velká státnická událost, zahrnující podepsání mírové dohody, svatební mši a výměnu slibů v matčině přijímací komnatě před stovkami obdivovatelů. Měla jsem na sobě bílé šaty se zlatými rukávy

PhiliPPA GreGory • TŘi KráloVN y

23 a bílé kožené střevíčky se zlatými tkaničkami. James hamilton, bratranec mého manžela, strávil celý den po mém boku a byl ke mně laskavý. Poté jsem večeřela u jednoho stolu se svou matkou a jedly jsme ze stejného talíře, protože jsme obě královny.

Žalostně mu připomenu, že v létě před svými čtrnáctými narozeninami mám odjet do Skotska, a chci ho před odjezdem ještě vidět. i on jistě touží po shledání. Určitě by si rád prohlédl moji novou garderobu. V duchu mě blaží, ale o tom se nezmiňuji, že jsem společensky předstihla jeho ženu. Je ze mě čerstvá královna, zato ona je pořád pouhou princeznou. Jestli přijede ke dvoru, musí se mi hluboce klanět a kráčet mi v patách. Už si nejsme rovny a já velmi ráda uvidím, jak jí spadne hřebínek.

Píšu mu, že se Jindříšek stále nemůže vzpamatovat ze šoku. Vadí mu, že mě musí pokorně následovat, že mě obsluhují v pokleku a těším se téže úctě jako naše urozená matka. Svěřím se Arthurovi, že nám o Vánocích hodně scházel, ačkoliv byly veselé. otec utratil malé jmění za oblečení, které si povezu do Skotska – ale pečlivě si zapsal každou penny. Musím mít všechno nové a vyšívané zlatem, včetně červených závěsů kolem postele, ušitých ze silného hedvábí. i tak prý bude do příštího léta všechno připravené a já vyrazím na cestu, jen co skotský král potvrdí náš sňatek tím, že na mě převede pozemky, které mám dostat věnem. Avšak Arthur musí přijet domů, aby se se mnou rozloučil. Pokud to neudělá, kdy ho zase uvidím? „Stýská se mi po tobě,“ píšu.

Pošlu svůj list do ludlow spolu s dopisem matky a babičky. Poslovi potrvá několik dní, než se dostane k Arthurovu dvoru. Cesty vedoucí na západ jsou samý výmol. Podle otce nezbývají peníze na jejich opravu. Posel si s sebou povede vlastní koně na vystřídání z obavy, že cestou nebudou žádní k dispozici. Nocovat bude v klášterech a opatstvích. V případě špatného počasí či jiných potíží požádá o střechu nad hlavou v nejbližším stavení. Královskému poslovi jsou

PhiliPPA GreGory • TŘi KráloVN y

24 všichni povinni pomáhat. Ale pokud se cesta promění v močál, anebo velká voda strhne most, nezbude mu než hledat jiný směr.

Proto neočekávám rychlou odpověď a ani si na ni nevzpomenu, když jednoho dubnového rána zahlédnu přicházet královského posla. Vypadá vyčerpaně. opírá se o vyřezávaný sloupek u dveří a cosi šeptá členu královské gardy. Voják vyplašeně odhodí kopí a spěchá dovnitř.

hádám, že běží do komnat mého otce, a tak opustím místo u okna, kde stojím, a svižně kráčím kolem galerie, abych zjistila, co tak naléhavého posel přivezl s prvním světlem. Avšak sotva stačím přijít blíž, uvidím vojáka a dva nebo tři otcovy rádce, jak chvátají po soukromém schodišti dolů na dvůr. Zvědavě sleduji, jak se shluknou, a pak se jeden z nich odpojí a kluše do kaple, aby přivedl otcova zpovědníka. Kněz pospíchá ven. Zastoupím mu cestu. „Co se děje?“

obličej frátera Petra je bledý, jako by z něj vyprchala všechna krev. „odpusťte, Výsosti, ale jednám na rozkaz vašeho otce a nemůžu se zdržet.“

S těmito slovy se kolem mě protáhne! Prosmýkne se kolem mě, jako bych nebyla skotská královna, která příští léto usedne na trůn. Na okamžik se zarazím. Zvažuji, jestli by bylo příliš nedůstojné, kdybych se za ním rozběhla a trvala na tom, že nikam nepůjde, dokud ho nepropustím. Ale pak ho slyším, jak se vrací, šourá se do schodů, a nechápu, proč dolů přímo letěl. Teď naspěch očividně nemá. Vleče nohy a vypadá, jako by se nechtěl do otcových komnat vůbec vrátit. rádci se loudají za ním a vypadají tak zničeně, jako by je někdo otrávil. Vidí, že na něho čekám, ale jako by mě nevnímal, protože se neukloní – dokonce mi ani nekývne na pozdrav. Projde kolem mě, jako by upíral pohled na ducha a nevnímal pouhé smrtelníky, byť jsou královského rodu.

Tehdy to vím jistě. Myslím, že jsem to věděla už předtím. Napadlo mě to v okamžiku, kdy se vyčerpaný posel opřel o dřevěný sloup, jako by si přál zemřít dřív, než nám přinese

PhiliPPA GreGory • TŘi KráloVN y

25 zlou zprávu. Zastoupím knězi cestu a vyhrknu: „Je to Arthur, že?“

Jméno mého milovaného bratra ho probere z otupělosti, ale řekne jen: „Běžte za svou urozenou matkou,“ jako by mi směl udělovat rozkazy. Nato se otočí a bez klepání zmizí v komnatách mého otce. V dlani svírá krucifix, jenž se mu houpá na boku, jako by mu mohl dát sílu.

Vyhovím mu, ale ne proto, že mi to přikázal zpovědník mého otce, jelikož coby královna musím poslouchat pouze své rodiče a manžela, nýbrž z toho důvodu, že půjdou za matkou a sdělí jí něco příšerného. Skoro mě napadne zatarasit její dveře, aby za ní nemohli. Kdybychom nic nevěděli, třeba by se nic nestalo. Když nám nikdo neoznámí, že se s Arthurem přihodilo něco zlého, bude si dál spokojeně žít v ludlow, lovit, užívat si jara, cestovat po Walesu a ukazovat se lidem a učit se spravovat svoje panství. Třeba je s Kateřinou Arogantskou šťastný. Byla bych za to ráda, i kdyby ona byla příčinou jeho štěstí. Možná čeká dítě a posel přivezl dobrou zprávu. Brala bych ji i od ní. Přemýšlím o všech báječných novinách, které by posel mohl doručit. Myslím na to, jaký je Arthur miláček. Každý ho zbožňuje. Je mi tak drahý, že se mu nemůže nic zlého stát. Zvěst nemůže být špatná.

Matka je stále v posteli, oheň v krbu se teprve rozhořívá. Dvorní dáma jí přináší šaty, aby si vybrala, které si oblékne. Těžké plachetky jsou vyskládané na stole. Vzhlédne, když se vloudám do její ložnice. Napadne mě, že bych měla něco říct, ale nevím co.

„Jsi brzy vzhůru, Markéto,“ poznamená.

„Šla jsem s babičkou na ranní.“

„Posnídá s námi?“

„Ano.“ A já si pomyslím: Moje urozená babička bude vědět, co si počít, až za námi přijde zpovědník s tváří podobnou pergamenu, popsanou smutkem.

„Je všechno v pořádku, královničko?“ zeptá se mě matka něžně.

PhiliPPA GreGory • TŘi KráloVN y

26

Nedokážu jí odpovědět. Posadím se k oknu a shlížím do zahrady. Natahuji uši, abych nepřeslechla těžké kroky, které zaduní v chodbě. A pak, když zdánlivě uplynula celá věčnost, uslyším, jak se otvírají dveře předpokoje a následně ložnice. Zpovědník mého otce vstoupí do komnaty mojí matky s hlavou svěšenou tak nízko, jako když chudý rolník za sebou táhne pluh. Úlekem nadskočím a napřáhnu před sebe ruce, jako bych ho chtěla zadržet. „Ne ne!“ vyhrknu, ale on tiše pronese: „Vaše Veličenstvo, král vás žádá, abyste za ním okamžitě přišla.“

A k mé hrůze se ke mně matka otočí. „Co to má znamenat? Ty to víš, že ano?“

otřeseně odpovím. „Jde o Arthura. Zemřel.“ Říkají, že zemřel na potivou nemoc, o to je to pro nás, Tudorovce, horší. Choroba k nám přišla z francouzských žalářů spolu s otcovou armádou odsouzených. Kudy prošla – od Walesu přes Bosworth po londýn – tam lidé okamžitě umírali. Takovou ránu Anglie nikdy nezažila. otec sice s pomocí svých neduživých sil porazil richarda iii ., avšak musel odložit svoji korunovaci kvůli hrůze, již s sebou přitáhli. Nazývali ji tudorovskou kletbou a tradovalo se, že vláda započatá v potu skončí v slzách. A už je to tady. Ačkoliv se naše panování zdaleka nechýlí ke konci, potu a slz si užíváme dost, a rodové prokletí dopadlo na mého nevinného bratra.

rodiče nesou ztrátu nejstaršího syna velmi těžce. Neztratili jenom syna, kterému nebylo ani šestnáct let, ale přišli o dědice, chlapce, jenž byl vychováván k tomu, aby se stal příštím králem. Tudorovcem, s nárokem na trůn. Panovníkem, jehož si lidé přáli a nikdo jim ho nenutil. otec musel o trůn bojovat a pak ho bránit. Bránit ho musí pořád, dokonce i teď, proti starší královské rodině, jež by se ho s chutí zmocnila, kdyby dostala příležitost. Jsou to Plantagenetové,

PhiliPPA GreGory • TŘi KráloVN y

27 kteří pobíhají po evropě a otevřeně nás nenávidí, dokonce i ti, kteří pobývají u dvora. Arthur měl být první Tudorovec, jehož celá Anglie uvítá na trůně, syn staré královské rodiny i té nové. Nazývali ho sladkou planou růží, tudorovskou růží, jež vznikla spojením červené lancasterské a bílé z yorku.

Tímto skončilo moje dětství. Arthur byl můj bratr, můj miláček, můj přítel. Vzhlížela jsem k němu, protože byl starší, a imponoval mi jako princ. Těšila jsem se, až se stane králem. Představovala jsem si, jak vládne Anglii a já Skotsku. Mezi oběma zeměmi panuje mír zajištěný smlouvou, pravidelně se navštěvujeme a píšeme si, milujeme se jako sourozenci a hlavy sousedních monarchií. Teď když je mrtvý, si hořce uvědomuji, jak lituji těch dní, které jsme nestrávili spolu. Nechápu, jak to bez něho dál zvládnu. Byly jsme čtyři tudorovské děti a najednou jsme jenom tři. Proč odešel zrovna ten první a nejlepší?

Kráčím galerií, když vtom zahlédnu Jindříška. obličej má opuchlý a oči červené od pláče. Blíží se z druhé strany. Když mě uvidí, svěsí koutky úst, jako by se chystal kvílet, a veškerá moje zlost a žal se obrátí proti němu, tomuhle bezcennému klukovi, tomuhle spratkovi, který tu bulí, jako by byl jediný člověk na světě, který ztratil bratra.

„Zmlkni!“ poručím mu naštvaně. „Co ty máš co řvát?“

„Můj bratr!“ zalyká se. „Náš bratr, Markéto!“

„Nebyl jsi hoden ani čistit mu boty.“ Dusím se opovržením. „Nebyl jsi hoden hřebelcovat mu koně. Nikdy nebude druhý Tudorovec jako on. Žádný princ se mu nevyrovná.“

Kupodivu přestane brečet. Zbledne a zatváří se dotčeně. Zvedne hlavu, napřímí ramena a vystrčí hubený dětský hrudník. ruce zatne v pěst a založí si je v pase. Skoro se naparuje. „Já ano! Jsem lepší než on! Jsem nový princ z Walesu. Stanu se příštím králem Anglie a ty si na to budeš muset zvyknout.“

PhiliPPA GreGory • TŘi KráloVN y

2

HRAD WINDSOR, ANGLIE, LÉTO 1502

Z

vykli jsme si. V tom je rozdíl mezi námi a bezvýznam

nými smrtelníky. Můžeme truchlit, modlit se a lámat si

srdce jenom v nitru. Navenek se musíme snažit, aby dvůr dál zůstával centrem krásy, módy a umění. otec dál schvaluje zákony a schází se s královskou radou, střeží zemi proti rebelům a je ustavičně ve střehu kvůli hrozbě z Francie. Pořád musíme mít prince z Walesu, i když ten opravdový princ, náš milovaný Arthur, na trůn nikdy neusedne. Nyní je princem z Walesu Jindřich a já si na to musím zvyknout, přesně jak říkal.

Ale do ludlow ho nepošlou, což mě naštve víc než cokoliv jiného. Ale protože jsme královského rodu, nesmím nic říct. Miláček Arthur musel odjet na svoje panství, aby se naučil vládnout a připravil se na roli panovníka. Avšak teď, když jsme ho ztratili, nikdo nespustí Jindřicha z očí. Matka chce mít posledního přeživšího syna doma. otec se bojí, aby nepřišel o posledního dědice. A babička otci tvrdí, že oni dva naučí Jindřicha všemu, co potřebuje král znát, takže ho klidně mohou nechat u dvora. Drahocenný Jindříšek nemusí nikam jezdit, ani se oženit s cizozemskou princeznou. Nepřibude k nám žádná nová kráska v závoji, která se nad námi bude povyšovat. Jindřich bude pod babiččiným křídlem, jako by si to rozmazlené děcko mínila navěky držet u těla.

Kateřina Arogantská – která už není arogantní, zato je bledá a hubená – se vrací z ludlow v uzavřených nosítkách. Matka je k ní absurdně laskavá, ačkoliv pro naši rodinu neudělala nic, jenom od nás odloudila Arthura v posledních měsících jeho života. Matka v její přítomnosti pláče, drží ji za ruku, chodí spolu na procházky a společně se modlí. Zve ji na návštěvy, a tak si užíváme jejího černého hedvábí

PhiliPPA GreGory • TŘi KráloVN y

2 a sametu a neuvěřitelně zdobené černé mantilly, hloupé tiché španělské přítomnosti, když neustále cupitá chodbami, a matka nám přikazuje, abychom nevypustily z úst nic, co by ji mohlo rozrušit.

Ale vážně – co by to asi tak mohlo být? Předstírá, že nerozumí anglicky ani francouzsky, a já se nehodlám pokoušet o konverzaci v latině. i kdybych si chtěla vylít srdce a zbavit se svého smutku a žárlivosti, nenašla bych slova, kterým by rozuměla. Když na ni promluvím francouzsky, tváří se tupě. U večeře se od ní odvracím, aby viděla, že jí nemám co říct. odjela do ludlow s tím nejkrásnějším a nejlaskavějším princem na světě, ale nedokázala si ho udržet. Teď je mrtvý a ona uvízla v Anglii. A po mně se chce, abych ji nerozčilovala? Copak moji urozenou matku nikdy nenapadlo, že ona rozčiluje mě?

Žije si na vysoké noze v Durham house ve Strandu – pochopitelně na náš účet. Podle mě by ji měli poslat domů do Španělska, ale otec jí nechce vyplácet vdovskou penzi, když zatím neobdržel věno, které měla dostat jako nevěsta. honosná svatba stála majlant a anglická pokladnice pořád zeje prázdnotou. Žijeme si na vysoké noze, jak se sluší a patří na královskou rodinu, ale můj otec bohatě platí špehy na královských dvorech po celé evropě ze strachu, že se bratranci z rodu Plantagenetů chystají uchvátit trůn. hlídat království pomocí uplácení přátel a špehování nepřátel je nesmírně nákladné. Moji rodiče pořád musí vymýšlet nové daně a poplatky, aby vybrali potřebné peníze. Nevěřím, že by se otci podařilo nalézt dostatek peněz, aby poslal Kateřinu zpátky do té její Arogancie, proto si ji necháváme tady a předstíráme, že ji utěšujeme, zatímco král se snaží domluvit s jejím lakomým tatínkem, aby si pro dcerušku laskavě přijel. Alespoň bychom ušetřili.

Kateřina by měla truchlit a žít v ústraní, ale pořád je tady. Jedno odpoledne vejdu do dětského pokoje a zjistím, že je celý vzhůru nohama. Přistihnu Kateřinu, jak si hraje s mojí

PhiliPPA GreGory • TŘi KráloVN y

30 sestrou Marií na rytíře. Z polštářů si udělaly bariéru, která při turnajích odděluje jednoho koně od druhého, každá pobíhá po jedné straně a vzájemně do sebe buší polštáři, když se míjejí. Marie, která se při zádušních mších naučila pofňukávat, kdykoliv bylo zmíněno Arthurovo jméno, nyní rošťačí a směje se. Čepeček jí spadl z hlavy, zlaté kudrny září. lem sukně má zastrčený za pasem, aby mohla běhat jako nějaká děvečka honící krávy. Ani Kateřina už není černá mlčenlivá vdova. Vykasanou sukni svírá v jedné ruce, aby mohla snáze tepat podlahu drahými černými střevíci v předstíraném cvalu. V druhé svírá polštář, jímž ve vhodném okamžiku bací moji sestřičku do hlavy. Dámy, které tu pracují, vůbec nezachovávají dekorum. Náramně se baví, chechtají se, obě dívky povzbuzují, a dokonce na ně uzavírají sázky!

Vmašíruji dovnitř a osopím se na ně, jak by udělala moje urozená babička. „Co to má být?“

Víc neřeknu, ale přísahala bych, že mi Kateřina rozuměla. Smích zmizí z jejích očí a otočí se ke mně čelem. Nepatrné pokrčení rameny naznačuje, že nejde o nic vážného. Jenom si hraje s mojí sestrou. „Nic,“ hlesne anglicky se silným španělským přízvukem.

Vidím, že naší řeči perfektně rozumí, jak jsem si vždycky myslela.

„Teď se nesluší hrát hloupé hry,“ řeknu pomalu a hlasitě.

opět pokrčí rameny a já si s bolestí uvědomím, že Arthur by možná shledával tohle gesto okouzlujícím. „Držíme smutek,“ pravím upjatě a rozhlédnu se po místnosti. Spočinu očima na každé sklopené hlavě, jak dělává babička, když plísní celý dvůr. „Nehrajeme hloupé hry jako vesničtí idioti.“

Pochybuji, že rozumí všem mým slovům, ale tón hlasu plný pohrdání je výmluvný. Kateřina rudne a mimoděk se vypíná do své plné výšky. Není vysoká, ale teď jako by se nade mnou tyčila. Tmavě modré oči hledí do mých a já jí upřený pohled oplácím. Mlčky ji varuji, ať se nepokouší mi vzdorovat.

PhiliPPA GreGory • TŘi KráloVN y

31

„hrála jsem si s vaší sestrou,“ namítne tiše. „Potřebuje se bavit. Arthur by si nepřál, aby...“

Nesnáším, když si bere do pusy jeho jméno, tahle holka, která přivandrovala ze Španělska, odvedla ho ode dvora a sledovala, jak umírá. Jak se opovažuje o něm takhle ledabyle zmínit, když já pro samý smutek ani nejsem schopna vyslovit jeho jméno?

„Jeho Výsost by si přála, aby se jeho sestra chovala jako anglická princezna,“ vyštěknu a v té chvíli se více než kdy jindy podobám své babičce. Marie zakvílí a vrhne se k jedné z dvorních dam, aby se jí vyplakala na klíně. Naprosto ji ignoruji. „Dvůr truchlí. Proto se nepořádají žádné kratochvíle, netančí se a nekřepčí.“ Sjedu Kateřinu od hlavy až k patě pohledem plným opovržení. „Překvapujete mě, ovdovělá princezno. Bohužel musím své urozené babičce nahlásit, že zapomínáte, kde je vaše místo.“

V domnění, že jsem ji přede všemi pokořila, se obrátím ke dveřím. Vítězoslavně zářím. Avšak když se chystám odejít, praví tiše a prostě: „Kdepak, jste to vy, kdo se mýlí, švagrová. Princ Arthur mě žádal, abych si hrála s jeho sestrou Marií. Přál si, abych se věnovala i vám a povídala si s vámi. Věděl, že umírá, a kladl mi na srdce, že vás mám utěšit.“

Prudce se otočím, popadnu ji za paži a odtáhnu stranou, aby nás nikdo jiný neslyšel. „on to věděl? Nevzkázal mi něco?“

V té chvíli jsem si jistá, že mi poslal slova rozloučení. Arthur mě miloval a já milovala jeho. Jeden pro druhého jsme znamenali všechno. „Co mi máte vyřídit?“

Kradmo pohlédne stranou a mně bleskne hlavou: něco mi tají. Nevěřím jí. Tisknu ji k sobě, jako bych ji objímala.

„Je mi líto, Markéto, je mi líto,“ zadrmolí a vymaní se z mého pevného sevření. „Neřekl víc, než že doufá, že pro něho nikdo nebude příliš truchlit a že poskytnu útěchu jeho sestrám.“

„A co vy?“ nedám jí pokoj. „Poručil vám, že ho nesmíte oplakávat?“

PhiliPPA GreGory • TŘi KráloVN y

32

Skloní zrak a já vím, že se v jejích očích skrývá tajemství. „Soukromě jsme spolu hovořili, než zemřel.“

„o čem?“

Náhle vzhlédne a její tmavě modré oči planou vášní. „Dala jsem mu svoje slovo,“ vychrlí na mě. „Chtěl po mně slib a já jsem mu ho dala.“

„Co jste mu slíbila?“

Světlé řasy opět stíní její oči. Znovu se dívá na špičky bot, aby si uchovala svoje tajemství a zatajila mi bratrova poslední slova.

„Nonpossum dicere,“ řekne.

„Cože?“ Zatřesu s ní jako s malou Marií. Byla bych schopná jednu jí vrazit. „Mluv anglicky, huso!“

opět mě zpraží pohledem. „Nejspíš si to nechám pro sebe,“ prohlásí. „Ale ujišťuji vás, že se řídím jeho posledním přáním a vždycky se jím řídit budu. odpřisáhla jsem to.“

Její odhodlání mě zaskočí. Nedokážu ji přesvědčit a neumím jí nahnat strach. „Buď jak buď, neměla byste tu pobíhat a hlučet,“ ucedím záštiplně. „Urozené babičce by se to nelíbilo a matka odpočívá. Pravděpodobně jste ji už vyrušila.“

„Čeká dítě?“ zeptá se mě tiše. Do toho jí opravdu nic není. Mimoto by matka nemusela počít další dítě, kdyby Arthur nezemřel. Vlastně je to Kateřinina vina, že je matka vyčerpaná a musí se potýkat s dalším těhotenstvím.

„Ano,“ přisvědčím nabubřele. „Jenže v naději jste měla být vy. Poslali jsme pro vás nosítka, abyste se nemusela z ludlow trmácet na koni, v dobré víře, že se čekáte. Byli jsme k vám ohleduplní, ale jak se zdá, takové zdvořilosti nebylo třeba.“

„Běda, nikdy jsme nedostali příležitost,“ povzdechne si teskně, a já mám takový vztek, že vyběhnu z komnaty a prásknu za sebou dveřmi, než si stačím položit otázku, co tím vlastně myslela. „Běda, nikdy jsme nedostali příležitost?“

K čemu?

PhiliPPA GreGory • TŘi KráloVN y

33

WESTMINSTERSKÉ OPATSTVÍ, LONDÝN,

ANGLIE, ÚNOR 1503

T

ohle musí být nejhorší den mého života. Nemyslela jsem,

že může být něco horšího než ztráta Arthura, ale teď, o pouhý rok později, jsem ztratila matku, když se pokoušela dát život dalšímu dítěti, aby otci i zemi poskytla náhradu za ztraceného syna. Jako by Arthura dokázal někdo nahradit! Byla urážka jenom na něco takového pomyslet a bylo šílenství to zkoušet. Chtěla utěšit mého otce a splnit povinnost dobré královny dát mu dva dědice. Po celé těhotenství trpěla, a nakonec úplně zbytečně. Porodila totiž dceru, takže vynaložené úsilí bylo zbytečné. Jsem zármutkem bez sebe, zlobím se na ni, zlobím se na otce i na samotného Boha, že připustil, aby se jedna ztráta proměnila ve ztrátu trojnásobnou. Napřed Arthur, potom moje matka a pak její dítě. Zato tu stále máme Kateřinu Arogantskou. Proč si musel ty tři vzít a tuhle nám tady ponechal?

Babička zorganizuje velkolepý pohřeb. Vždycky říká, že

královská rodina musí zářit před lidmi jako svatí na oltáři, a smrt mojí matky je příležitost připomenout zemi, že byla princeznou z rodu Plantagenetů, která se provdala za tudorovského krále. Udělala, co měla udělat celá země: podrobila se Tudorovcům a naučila se je milovat. Matčina rakev je zahalená v černém sukně, zlatá látka vytváří znamení kříže. Na náhrobek jí nechají vytesat nádhernou sochu a Marie si myslí, že je to její opravdová maminka, která jenom spí. Brzy se probudí a všechno bude zase v pořádku. Mě to nedojímá, zato princezna Kateřina skloní hlavu a vezme Mariinu ruku do své. Podle mě je to jenom součást stupidity naší rodiny, která mi leze na nervy. Kromě babičky nemůžeme být jiní než směšní. Nyní zmizel můj otec. odmítá vládnout, od

PhiliPPA GreGory • TŘi KráloVN y

34 mítá jíst. odmítá kohokoliv z nás vidět, včetně mě. Tohle všechno mě tak skličuje, že kvůli špatné náladě a zármutku stěží můžu mluvit.

Měla bych to být já, královna Skotska, kdo převezme matčiny komnaty a povede dvůr. Měla bych dostat nejlepší pokoje a její dámy by mi měly sloužit. Avšak všechno se zvrtne. Matčina domácnost je rozpuštěna, aniž by se někdo se mnou poradil, a dvorní dámy se vrátí ke svým rodinám. Ačkoliv nyní jsem nejvýznamnější dáma z rodu Tudorovců, dál přebývám ve svých komnatách. Dokonce nedostanu ani nové smuteční šaty. Musím se spokojit s těmi, v nichž jsem oplakávala Arthura. Pořád očekávám, že matku někde zahlédnu. Že zaslechnu její hlas. Jednoho dne se za ní dokonce vydám, než si uvědomím, že její apartmá je pusté a zavřené. Je zvláštní, že někdo tak nenápadný a diskrétní, někdo, kdo vždycky ochotně ustoupil a nehádal se, po sobě zanechá takové prázdno. Ale je to tak.

Podle babičky mi chce Bůh prostřednictvím matčiny smrti ukázat, že v každé radosti se skrývá smutek a že tituly a světské radovánky jsou pomíjivé. Nepochybuji o tom, že Všemohoucí k mé urozené babičce promlouvá přímo, protože si je vším naprosto jistá, a její zpovědník, biskup Fisher, je nejsvětější muž, jakého znám. Avšak nebeský otec neuspěl a nenaučil mě pohrdat světskou slávou. Naopak. Smrt mojí matky, jež přišla nedlouho po bratrově skonu, mě přiměla zatoužit po bezpečí, skrývajícím se v bohatství, a po vlastní koruně mnohem víc než dřív. Připadá mi, že ze světa zmizeli ti, které jsem nejvíc milovala, a nikomu jinému nemůžu věřit. Jediná spolehlivá věc na tomto světě je trůn a majetek. Jediné, co mi zůstalo, je můj nový titul. Věřím jenom své šperkovnici, svatebnímu šatníku a obrovskému jmění, jež získám sňatkem.

V létě odjedu z Anglie. V tom se plány nezměnily a já jsem za to ráda. Nic mě tady nedrží. Král Jakub Skotský je stejně dobrý jako jeho příslib mírové dohody a já dostanu velkory

PhiliPPA GreGory • TŘi KráloVN y

35 sou rentu – šest tisíc liber ročně z pozemků, které mi věnoval, a tisíc skotských liber ročně jako kapesné. Vyplatí gáži mým čtyřiadvaceti anglickým sluhům a uhradí náklady za můj dvůr. A kdyby měl tu smůlu, že zemře – což je možné, protože je hodně starý – potom ze mě bude bohatá vdova. Dostanu hrad v Newarku, nekonečný les ettrick na hranicích a ještě mnohem mnohem víc. Je to něco, na co se můžu spolehnout – na korunu a na majetek. Všechno ostatní, dokonce i mateřská láska, může přes noc zmizet. osobně jsem se o tom přesvědčila.

Kupodivu se mi nechce opustit domov, aniž bych se udobřila s Jindříškem, proto se po něm jdu podívat. Najdu ho v komnatě naší babičky, jak jí předčítá z latinského žaltáře. Přes dveře slyším jeho jasný hlas a pečlivou výslovnost. Čte dál, i když stráže otevřou dveře, a jen zvedne oči, aby se podíval, kdo vstoupil.

Mlčky se babičce ukloním a uvelebím se na polštáři položeném na okenním sedátku. Tím pádem se ocitnu nepatrně výš než ona. Čekáme, až Jindřich dočte verš. Trvá věčnost, než babička řekne: „To bylo nádherné, Vaše Milosti, můj drahý chlapče. Děkuji ti.“ Vnuk se jí ukloní, podá jí zavřenou knihu a praví: „To já bych měl poděkovat vám za to, že jste vložila do mých rukou tak moudrá a krásně ilustrovaná slova.“

Pohlížejí na sebe se vzájemným obdivem. Nato se babička odebere do své soukromé kaple a dvorní dámy ji následují. Já a Jindřich osamíme.

„Jindříšku, omlouvám se ti za krutá slova, která jsem pronesla po Arthurově smrti,“ spustím rozpačitě.

Bratr velkomyslně zvedne hlavu. Miluje omluvy.

„Byla jsem velmi nešťastná,“ dodám. „Nevěděla jsem, co říkám.“

„A pak se to ještě zhoršilo.“ Veškerá pýcha je rázem pryč. Skoro cítím jeho trápení, utrpení nedospělého chlapce, jenž ztratil matku, jedinou osobu, která ho doopravdy milovala.

PhiliPPA GreGory • TŘi KráloVN y

36

Nemotorně se zvednu a natáhnu k němu paže. obejmu ho. Připadá mi, jako bych v náruči svírala Arthura, tak je vysoký a statný. „Můj bratře,“ zašeptám s něhou, jakou jsem k Jindřichovi nikdy dřív necítila. „Můj bratře,“ opakuji.

„Moje sestro,“ odpoví.

Chvíli se mlčky objímáme a já si pomyslím: tohle je útěcha. Tohle je můj bratr – silný jako hříbě a opuštěný jako já. Možná bych mu mohla věřit a on může důvěřovat mně.

„Ty víš, že se jednoho dne stanu králem Anglie,“ prohlásí s obličejem přitisknutým k mému rameni.

„Na to si ještě počkáš,“ mírním ho. „otec se vrátí ke dvoru a zase to bude jako dřív.“

„A já se ožením s Kateřinou,“ poznamená ostýchavě a pustí mě. „Nikdy nebyla Arthurovi opravdovou ženou – proto si vezme mě.“

Jsem tak ohromena, že na něho jen tupě zírám. Šok mě připravil o dech. Jindřich si toho všimne a provinile se zachichotá. „Ne hned, samozřejmě. Počkáme, až mi bude čtrnáct. Ale okamžitě se zasnoubíme.“

„Už ne!“ vylétne ze mě, když si vzpomenu na zlaté tkaničky a opulentní svatbu.

„Je to odsouhlaseno.“

„Ale ona je Arthurova vdova,“ namítnu.

„Ne tak docela,“ zamumlá.

„Co tím myslíš?“ V tu chvíli to pochopím. Vzpomenu si, jak Kateřina Arogantská prohlásila: „Běda, nikdy jsme nedostali příležitost.“ Tehdy mi tahle divn



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist