načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Třetí světová válka - August Cole P.W. Singer

Elektronická kniha: Třetí světová válka
Autor:

Fascinující fikce, kterou snadno zaměníte s realitou! USA, Čína a Rusko vedou studenou válku v průběhu 21. století, tato studená válka se však náhle změní v horký konflikt, který se ...


Titul je skladem - ke stažení ihned
Vaše cena s DPH:  187
Médium: e-kniha
+
-
ks
Doporučená cena:  199 Kč
6%
naše sleva
6,2
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 59%hodnoceni - 59%hodnoceni - 59%hodnoceni - 59%hodnoceni - 59% 60%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: CPress
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Počet stran: 456
Rozměr: 22 cm
Úprava: tran
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: překlad: Zdeněk Kubík
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-264-1122-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Fascinující fikce, kterou snadno zaměníte s realitou!

USA, Čína a Rusko vedou studenou válku v průběhu 21. století, tato studená válka se však náhle změní v horký konflikt, který se odehrává na souši, ve vzduchu, na moři, ve vesmíru i v kyberprostoru. Váleční roboti, plně automatické drony, hackeři, ale i obyčejní pěšáci bojují v apokalyptickém střetnutí, které autoři tohoto mimořádného futustického thrilleru popisují s dokonalým smyslem pro detail a reálně vykreslují možnou podobu budoucí války. Technologie a válečná technika popisovaná v knize (jakkoli se mohou zdát jako sci-fi) jsou blíže realitě, než si dokážeme vůbec připustit.

Autoři ostatně znají reálie více než dobře, August Cole je analytik specializující se na otázku národní bezpečnosti USA a bývalý reportér Wall Street Journal, P.W. Singer je odborník na způsoby vedení války budoucnosti.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky






Třetí světová válka
Vyšlo také v tištěné verzi
Objednat můžete na
www.cpress.cz
www.albatrosmedia.cz
P. W. Singer a August Cole
Třetí světová válka – e-kniha
Copyright © Albatros Media a. s., 2016
Všechna práva vyhrazena.
Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována
bez písemného souhlasu majitelů práv.





TŘETÍ
SVĚTOVÁ
VÁLKA
ROMÁN
O PŘÍŠTÍM GLOBÁLNÍM
KONFLIKTU
P. W. Singer a August Cole
Brno
2016










Obsah
ČÁST 1 11
ČÁST 2 49
ČÁST 3 103
ČÁST 4 263
Epilog 421
Poděkování 432
Vysvětlivky 434










Následující text byl inspirován skutečnými světovými trendy
a technologiemi.
Jedná se ovšem o fikci, nikoliv o předpověď budoucnosti.
7





243 mil nad zemským povrchem
„Je mi to vážně líto.“
Co tím Vitalij myslel? Jako jediný americký astronaut
na Mezinárodní vesmírné stanici ISS byl plukovník letectva USA Rick Farmer
častým terčem vtipů ruské posádky. Ten poslední spočíval v tom, že ho zašili
do jeho spacáku a poté po celé síti veřejně rozšířili nahrávku jeho reakce.
Dobrá, to bylo vtipné. Ale tentokrát byl venku. Když se vznášíte mimo
stanici, se kterou jste spojeni pouze slabým lanem, pravidla se poněkud
liší.
Zvláštní bylo to, že hlas kosmonauta Vitalije Simakova nebyl
doprovázen obvyklým výbuchem smíchu.
Farmer znovu zkontroloval lano, spíše pro dobrý pocit, než že by
to bylo potřeba. Od okamžiku, kdy byl naposled schopen pomocí
vysílačky ve svém skafandru komunikovat s Vitalijem nebo kýmkoliv jiným
na palubě, uplynuly již dvacet čtyři minuty. Poté, co se vydal mimo
stanici, aby se pokusil opravit solární panel číslo čtyři, byla ona hláška tím
posledním, co Farmer od velitele mise slyšel. Ani Houston nevysílal.
Nastalé ticho připisoval dalšímu z oněch technických problémů, které
činily denní život na stanici tak obtížným a tolik odlišným od toho, jak
romanticky jej stále ještě NASA líčila médiím.
Se svým titulem Ph.D. ze systémového inženýrství na Caltechu a více
než čtyřmi tisíci odlétaných hodin na všem možném, od cvičných letounů
T-38 po stíhačky F-22 s technologií stealth, Farmer dobře věděl, že velké
a komplikované věci občas zkrátka nefungují tak, jak se od nich očekává.
Vzpomněl si na chvíli, kdy si jeho dvojčata v předvečer odletu na první
misi do Afghánistánu hrála s jeho leteckou výstrojí. „Tatínek potřebuje
helmu, protože jeho práce může být někdy dost těžká.“ Neřekl jim, že
v pracovní rutině jsou nejtěžší ty nejběžnější věci.
Farmer se přiblížil k palubnímu otvoru, aby znovu vstoupil na stanici.
„Farmer, ověřit. Otevřít poklop,“ nařídil systému.
Nic.
TŘETÍ SVĚTOVÁ VÁLKA
8





Řekl to znovu a zdůrazňoval každé jednotlivé slovo, aby usnadnil
práci softwaru pro rozpoznání hlasu.
„Farmer. Ověřit. Otevřít. Poklop.“
Zdálo se, že ho systém vůbec neregistruje.
Sáhl po ručním zámku a zdvihl kryt, který zakrýval tlačítko pro
otevření poklopu ve stavu nouze. Když ho stiskl, zdálo se mu, že klade
netypicky malý odpor.
Nic.
Stiskl ho znovu, silněji, takže tlak jeho prstů proti jasně červenému
tlačítku ho v beztížném prostoru odstrčil zpět. Kdyby nebyl ke stanici
přivázaný, ten stisk by ho poslal rotujícího rychlostí tří metrů za sekundu
po trajektorii směrem k Jupiteru.
Nic. Co to sakra je?
Vnější strana jeho hledí byla potažená zlatem, byly to v podstatě
nejdražší sluneční brýle na světě. Na vnitřní stranu se promítala řada
počítačových displejů, na kterých mohl nalézt cokoliv od své polohy po teplotu
uvnitř skafandru.
Farmer si nemohl nevšimnout červeně blikající kontrolky v rohu. Jako
by snad potřeboval, aby mu počítač připomínal, že mu prudce stoupl tep.
S hlubokým nádechem se soustředil, zpevnil se a sledoval při tom oblouk
rozpínající se modři pod sebou. Snažil se ignorovat černou prázdnotu,
obepínající Zemi, která se hrozivě zvětšovala. Po půlminutě hlubokého dýchání
z břicha, které ho naučil instruktor jógy ve výcvikovém středisku
v Houstonu, začal upřeně zírat na poklop a soustředil se jenom na to, aby se otevřel.
Znovu zkusil tlačítko, potom ještě jednou. Nic.
Sáhl pro svoje HEXPANDO. Šestiúhelníkový nástroj s rozšiřující se
hlavicí byl navržen inženýry NASA a sloužil pro vyjmutí nebo nasazení
šroubů se zapuštěnou hlavou v obtížně přístupných místech. Byl to velmi
oblíbený klíč.
V instrukcích bylo výslovně uvedeno, že HEXPANDO „není určeno
pro použití jako páčidlo“.
To určitě.
P. W. Singer a August Cole
9





Farmer udeřil HEXPANDEM do poklopu. Ve vakuu se zvuk nešíří, ale
bušení se rozléhalo na druhé straně poklopu umělou atmosférou uvnitř
stanice.
Ozvalo se zapraskání statické elektřiny a Farmerova vysílačka se opět
probudila k životu.
„Vitaliji, slyšíš mě? Začínal jsem si dělat starosti. Vysílačky jsou zase
na draka a ten zatracenej systém pro rozeznávání hlasu u poklopu
nefunguje,“ oznámil Farmer. „Řekni Genadijovi, že ho pošlu zpátky
na ekonomku na Sibiř. Ty opravy, co včera prováděl, všechno akorát ještě víc
porouchaly. Potřebuju, abys to otevřel ručně zevnitř.“
„Nemůžu. Už to není moje rozhodnutí,“ odpověděl Vitalij ponurým
hlasem.
„Cože?“ řekl nevěřícně Farmer. Na okraji jeho zorného pole pulzovalo
červené světlo, jako by mu přes rameno náhle začal blikat samotný Mars.
„Už nemám oprávnění k otevření poklopu,“ vysvětloval Vitalij.
„Oprávnění? Co to znamená? Sežeň Houston, to vyřešíme,“ naléhal
na něj Farmer.
„Sbohem, příteli. Je mi to opravdu líto. Je to rozkaz,“ řekl Vitalij.
„Já mám pro tebe taky rozkaz. Otevři ten zasranej poklop!“ zakřičel
Farmer. Lehký pulz statické elektřiny, který následoval, byl posledním
zvukem, který Farmer slyšel.
Po pěti minutách bušení na poklop se Farmer otočil od stanice
směrem k Zemi, která mu ležela u nohou. Dokázal rozeznat asijskou
pevninu, oděnou do bílého rubáše, oblaku smogu, táhnoucího se od Pekingu
na jih směrem k Šanghaji.
Kolik mu zbývá času? Červená kontrolka naléhavě indikovala jeho
zrychlený dech. Pokusil se uklidnit a začal počítat na základě rychlosti
otáčení Země, rychlosti stanice a zbývajícího kyslíku. Zbude mu
dostatek času na to, aby spatřil východní pobřeží Států? Jeho žena a teď už
dospělí synové byli na dovolené na mysu Cape Cod, a on je chtěl ještě
naposled vidět.
TŘETÍ SVĚTOVÁ VÁLKA
10





ČÁST 1
Můžete vést dlouhou válku, nebo můžete učinit svůj národ silným.
Obojí udělat nemůžete.
Sun-c‘, Umění války










10.590 metrů pod hladinou moře,
Mariánský příkop, Tichý oceán
Historie je občas tvořena v temnotách.
Když zkoumal tmu, přemýšlel Ču Ťin o tom, co asi právě dělá jeho
žena. Vidět ji nemohl, věděl ale, že deset kilometrů nad ním je Liou Fang
nahrbená nad klávesnicí a naučeným pohybem si utahuje cop, aby ze sebe
setřásla napětí. Představoval si její drsné kýchnutí, věděl totiž, jak ji
irituje kouř z cigaret ostatních geologů.
Obrazovky uvnitř hloubkové ponorky Ťiao-lung 3 Vodní drak byly
tím jediným, čím moderní věda umožňovala hlavnímu geologovi mise
spojení s okolním světem. V tomto případě měl jeho titul skutečný
význam. Důstojník Direktoriátu Lo Wei, který byl vyslán, aby
monitoroval jejich činnost, měl sice velení, ale odpovědnost za úspěch či
neúspěch mise nesl v konečném důsledku Ču.
Pomyslel si, že by tedy bylo vhodné, aby měl velení on sám. Nacházel
se hluboko pod průzkumnou lodí Siang Jang Chung 18, patřící organizaci
COMRA (Čínská asociace pro výzkum a rozvoj podmořských nerostných
zdrojů). Tento konkrétní kus Mariánského příkopu patřil pouze jemu.
Ču řídil svou ponorku jemnými pohyby rukou, na nichž měl
rukavice, jejichž ovládací rukávy slabě zářily. Pohyboval se příliš blízko
samotným stěnám příkopu na to, aby uvažoval o použití autopilota. Hluboce
se nadechl a soustředil se. V této hloubce byl obrovský tlak a on každým
okamžikem balancoval na hraně rozdrcení svého plavidla i veškerých
snů, jež se k této misi upínaly.
13





Jemným šťouchnutím ramene si narovnal helmu. Tamhle, přesně jak
si myslel. Zamrkal a naklonil se dopředu, jako by přiblížení se ke slabě
zářícímu monitoru a k nesmírné temnotě, rozprostírající se mimo trup
ponorky, mohlo učinit tuto chvíli ještě skutečnější.
Tenhle ponor byl poslední. Musel být.
Jeden pohyb rukama a ponorka se trochu vzdálila od stěny příkopu
a zastavila se, vznášejíc se v prostoru. Ču vypnul vnější reflektory. Potom
vypnul i vnitřní červené osvětlení a vychutnával si prázdnotu.
Nastal klíčový okamžik. Byl vyústěním několika desetiletí výzkumu
a investic. Žádný jiný národ se nikdy nepokusil o tak důkladný průzkum
mořských hlubin, jaký prováděli Ču a jeho kolegové, což byl také důvod,
proč 96 procent oceánského dna zůstávalo neprozkoumané a nevyužité.
Jenom samotný trénink na hloubkový ponor zabral, poté co na univer -
zitě v Tchien-ťinu zkonstruovali ponorku, čtyři roky. V porovnání s tím
bylo pět dní této průzkumné mise ničím.
Tento ponor, který měl na starosti Ču, byl posledním pokusem
v rámci mise. Američané, jak tým věděl, je jistě brzy poctí „přátelskou“
návštěvou, nebo to pro ně možná udělají Australané. Čínská expedice
se pohybovala příliš blízko americké základny v Guamu. Byl tak trochu
zázrak, že se zatím nikdo nepřišel podívat, co že to tu vlastně dělají. Buď
jak buď, čas rychle utíkal, jak pro loď COMRA, tak pro její posádku, jak
se Ču obával.
Myslel na nadporučíka Lo Weie, stojícího za zády jeho ženy,
netrpělivého, kouřícího jednu cigaretu za druhou. Myslel samozřejmě také na ni
a na to, že je nucena kouř vdechovat. Téměř cítil, jak posádka zkoumá
její obličej se stejnou pečlivostí jako své monitory. Tušil také, co si myslí,
ale co nikdy nahlas nevysloví: Jak by nás mohl zklamat, když ví, jaké by
to pro nás všechny mělo důsledky?
Ču je nezklamal.
Objev sám byl nečekaný. Na obrazovce poblíž Čuovy pravé ruky
krátce modře blikla zpráva a obraz se poté přepnul do módu mapy. Byly
zde známky ložiska zemního plynu, ale jak se objevovala další data, náhle
TŘETÍ SVĚTOVÁ VÁLKA
14





si uvědomil, proč ho to táhlo právě sem. Posunul ponorku o další
kousek a třídil výsledky výsadku miniponorek, které pomohly týmu zma -
povat celý rozsah nálezu. Jednalo se o autonomní podmořská vozítka,
která byla ve své podstatě mini-torpédy, jejichž zvukové exploze
umožňovaly senzorům hlavní ponorky lépe porozumět tomu, jaké bohatství
se skrývá pod mořským dnem. Díky zvukovým vlnám byl počítač
schopen „vidět“ ložisko, pohřbené kilometry pod zemskou kůrou, v jeho
celistvosti. Technologie mini-torpéd byla převzata z nejnovějších
systémů amerického námořnictva pro lov ponorek, software pro mapování
podzemních zdrojů zase pocházel z výzkumu k dizertační práci studenta
bostonské univerzity. Nikdo z nich se o své roli v této historické chvíli
nedozví.
Po pětatřiceti minutách mapování bylo vše hotovo.
Dost už temnoty, pomyslel si Ču. Jak se jednou přiznal Liou, přechod
z hlubin na hladinu byl nejhorší. Zemřít při něm, to by bylo pravé peklo.
Zůstat uvězněn v prázdnu mezi jasným sluncem a záhadnou hlubinou.
Ale tentokrát to pro něj bylo potěšení, v prázdnotě už se nemohl dočkat,
až předá ostatním své novinky.
Když otevřel poklop ponorky, spatřil okolo sebe kompletní posádku,
která byla opřená o zábradlí a zírala na něj. Dokonce i kuchař se svými
zjizvenými předloktími a chybějícím ukazováčkem na levé ruce civěl
na Ťiao-lung 3, pohupující se na hladině.
Zamžoural proti ostrému pacifickému slunci a úzkostlivě dbal na to,
aby se v jeho tváři neobjevil žádný výraz. Mezi posádkou, shromážděnou
u lodního zábradlí, vyhledal očima Liou. Na samém kraji stál
nadporučík Lo a upřeně na něj hleděl s trpkým výrazem a nevyslovenou otázkou
ve tváři. Ču se očima vrátil ke své ženě, a když už nevydržel svůj nález
nadále skrývat, usmál se na ni. Ta v reakci nezvykle vykřikla a začala
skákat s oběma rukama ve vzduchu.
Ostatní členové posádky se otočili a chvíli na ni zírali, aby vzápětí
propukli v jásot. Hned za nimi si slabý mořský vánek pohrával s vlajkou
Direktoriátu, která visela na zádi. Žlutý prapor s rudými hvězdami se ve větru
P. W. Singer a August Cole
15





jemně třepotal. Čuovi se to zdálo vizuálně dokonalé a perfektně se hodící
právě k této chvíli. Když se podíval zpět na konec zábradlí, všiml si, že
nadporučík Lo už odešel, aby podal zprávu o výsledcích mise na Chaj-nan.
Boeing P-8 amerického námořnictva, nad
Mariánským příkopem, Tichý oceán
I z výšky dva a půl kilometru viděli, že lidé na palubě něco oslavují.
„Kapitán možná vyhlásil párty v bazénu,“ oznámil velitel Bill „Zlato“
Darling od řízení.
Darling se s posádkou vracel z kontrolního letu Poseidonu P-8 po čer -
stvé úpravě motorů. Letadlo bylo navrženo pro boj proti hladinovým
cílům, v jejich kvadrantu ale žádné cíle nebyly a posádka se tak trochu
nudila. Výzkumné plavidlo Direktoriátu mohlo přinést nějaké
rozptýlení, alespoň natolik, do jaké míry tento kout Tichého oceánu dovoloval.
Druhý pilot, Dave „Tesák“ Treehorn, pouštěl na obrazovku živý
záznam kamery, umístěné pod trupem P-8, snímající palubu Siang Jang
Chung 18. Kokpit Poseidonu, dopravního Boeingu 737, přestavěného
na námořní letoun pro lov ponorek, byl dle vojenských standardů
prostorný. Vojenští letci ovšem vždy vyžadovali další informace, a Darling
proto pravidelně přepínal mezi vstupy ze senzorů letadla, aby se nabažil.
„Tak co, podíváme se blíž?“ zeptal se Treehorn.
„Není zrovna fér, aby vyžrali všechnu dnešní zábavu sami. Pokud je
to párty, měli by nás pozvat taky,“ odpověděl Darling. „Rozhodně udělej
pár fotek té ponorky, ať mají na ústředí co dělat.“
„Podle záznamů je to vědecká expedice,“ poznamenal Treehorn.
P-8 plynule klesl na sto padesát metrů a Darling vykroužil v ostrém
náklonu otočku, při které si držel loď po své pravé straně. Letadlo tak
velké, tak rychlé a řvoucí tak nízko nad hlavami by vyvedlo z míry
každého. Teď byla na řadě posádka Siang Jang Chung 18.
TŘETÍ SVĚTOVÁ VÁLKA
16





„Siang Jang Chung 18, tady je P-8 amerického námořnictva.
Potřebujete pomoc?“ pronesl Darling do vysílačky. „Všimli jsme si, že jste
přímo nad docela hlubokou dírou v oceánu, a to není úplně nejlepší
místo na šnorchlování.“
Treehorn se začal chechtat, což slyšel v reproduktorech i zbytek
posádky P-8.
Darling s letadlem vystoupal zpět na tisíc stop. „To stačí, teď už snad
uslyší aspoň vlastní vysílačku,“ řekl Treehorn.
„Minimálně jsme upoutali jejich pozornost,“ řekl Darling.
„To bych řek. Mrkni na obrazovku. Zvedají ponorku a zároveň se
snaží vztyčit plachtu,“ komentoval situaci Treehorn. „Jeden chlap jim
právě spadl přes palubu.“
Pak se z vysílačky ozval hlas. Darling okamžitě rozeznal vojenský tón
kolegy z armádního bratrstva.
„P-8 amerického námořnictva, tady je Ču Ťin, hlavní vědecký
pracovník oficiální expedice Čínské asociace pro výzkum a rozvoj podmoř -
ských nerostných zdrojů. Nacházíme se v mezinárodních vodách a jsme
zde na vědecké misi. Slyšíte?“
„Slyšíme, SJC 18,“ odpověděl Darling. „Nerad bych se šťoural
v detailech, ale tyto vody jsou podle výnosu o rezervaci Mariánský příkop
výlučnou ekonomickou zónou Spojených států. Zůstaňte na příjmu. Navedeme
k vám loď pobřežní stráže, aby vás zkontrolovala, jestli tady ilegálně
nerybaříte.“
„Nerybaříme. Toto je vědecká mise. Nepotřebujeme povolení.
Jakékoliv další vměšování se do této mírové mise bude ze strany Direktoriátu
vnímáno jako nepřátelský akt,“ ozval se hlas. „Rozumíte?“
„No, to se tedy zvrtlo docela rychle,“ řekl směrem k hlavnímu
pilotovi Treehorn.
„Předehra je pro blbce,“ řekl na to Darling.
„Budeme opravdu volat pobřežní stráž?“ zeptal se Treehorn.
„Ne. Ručím ti za to, že tady nerybaří, ale nemusíme kvůli nim
začínat válku,“ zareagoval Darling.
P. W. Singer a August Cole
17





„Rozumíme, SJC 18,“ řekl do vysílačky. „P-8 opouští stanici. Jeden
vám spadl přes palubu, nezapomeňte na něj.“
Darling vystoupal s P-8 do výšky tří tisíc stop a snížil tah motorů,
takže se velký letoun dostal téměř do stavu beztíže. Potom Darling letoun
otočil a zamířil dolů směrem k zádi čínské lodi. Tah při tom snížil ještě
víc, takže téměř devadesátitunové letadlo bylo v podstatě neslyšitelné.
„Ještě jsme tady neskončili. Teď klesnu dolů, a až zvednou hlavy, dva
tisíce metrů za zádí vypustíme Remoru,“ oznámil posádce Darling.
„Ano, pane,“ řekl člen posádky obsluhující zbraně. „Připraven.“
Siang Jang Chung 18, Mariánský příkop,
Tichý oceán
Nadporučík Lo podal mikrofon vysílačky zpět kapitánovi.
„Trvá to moc dlouho,“ řekl Lo. „Musíme být pryč dřív, než dorazí loď
té jejich pobřežní stráže. Doktore Ču, máte všechno, co váš tým
potřebuje?“
„Ano, hodil by se další průzkum, ale takhle to –“
Celou lodí otřásl hřmot. Ču se vrhl na zem, ruce na uších. Když nad
nimi na plný výkon proletěl P-8 ve výšce menší než sto stop, šedě se nad
nimi zablesklo.
Lo si nemohl pomoci, ale ten manévr musel obdivovat. Zlomyslný,
ale smělý. Vědec měl naproti tomu pocit, že bude zvracet.
Když ustalo hřmění, jeden z členů posádky zvolal: „Něco je ve vodě,
za námi je torpédo!“
„Uklidněte se,“ řekl Lo, který už stál s rukama v bok. „Kdyby to bylo
torpédo, byli bychom už mrtví. Je to jen sonická bójka, možná jeden
z těch jejich podvodních robotů Remora.“
„Vědí to?“ ptal se Ču.
TŘETÍ SVĚTOVÁ VÁLKA
18





„Ne, tady nahoře není nic zajímavého. Co je pro nás důležité, leží
hluboko pod námi,“ odpověděl mu Lo v mírných rozpacích, když se zadíval
na robota, který je nyní sledoval v jejich vlastní brázdě.
Otočil se zpátky na vědce. „A Ču?“ zeptal se Lo. „Vedení se obává
o plody vaší úspěšné práce. Běžte se potěšit se ženou. A ujistěte se, že
ponorka je zabezpečená.“
Byla to první laskavá slova, která kdy směrem k Čuovi pronesl.
Záložní flotila národní obrany, zátoka
Suisun, Kalifornie
Slunce, vycházející nad východní zátokou, dodávalo mlze záři papírové
lampy. „Torresi, spals vůbec v noci?“ zeptal se Mike Simmons. Mentor
námořnictva trpělivě zkoumal vody před otlučeným hliníkovým člunem
a vypadalo to, jako by se díval přímo skrz devatenáctiletého kluka, se
kterým se na něm plavil. V ruce měl startovací šňůru přívěsného motoru,
kterou držel na volno, ale navzdory mozolnatým dlaním a naběhlým
kloubům jemně. Seděl tak, že měl jedno koleno přímo pod bradou,
druhou nohu měl líně nataženou směrem k přídi, ležérně, i tak byl ovšem
připraven skopnout kluka přes palubu v jediném okamžiku.
„Ne, ale jsem v pohodě,“ řekl námořník Gabriel Torres. „Než jsem
sem šel, vzal jsem si stimulant.“
Mike si dal doušek z poškrábaného ocelového námořnického hrnku.
Prst na pravé ruce, ve kterém celá desetiletí držel svou kávu osmnáct
hodin denně, byl už natrvalo ohnutý. Jemně přenesl váhu a člun se
pevněji usadil na pravoboku, což přinutilo Torrese chytit se svého sedátka
na přídi. Šéf lodních poddůstojníků ve výslužbě vážil o dobrých čtyřicet
kilo víc než Torres a ten rozdíl byl znát jak v jejich hlasech, tak v tom, co
s nimi dělaly pohyby člunu.
P. W. Singer a August Cole
19





„Byl jsem v Cow Palace na velké simulaci,“ řekl Torres. „Brazilské.
Retro. Karneval v Riu, první dekáda století.“
„Víš ty co,“ řekl Mike, „jednou jsem v Riu byl. I když ne
na karnevalu. Neuvěřitelné. Víc bab než... jak jsem dostal některé z mých chlapů
zpátky na loď, to dodneška nechápu.“
„Hmmm,“ ozval se Torres. Nepřítomně a jenom ze zdvořilosti
přikývl a soustředil se na svoje chytré brýle. Jakmile si tuhle zatracenou věc
nasadili, všichni byli stejní, pomyslel si Mike. Když jim něco důležitého
uniklo, mohli si to prostě přehrát znovu. Mohli si tam vyvolat cokoliv, co
jste jim kdy řekli, a přesto si to nikdy nedokázali zapamatovat.
Brýle od Samsungu se zlatou obroučkou, které měl na sobě Torres,
rozhodně nebyly záležitostí námořnictva. Z druhé strany čoček Mike
zahlédl záblesk loga týmu Palo Alto. Takže Torres sleduje zápas Áček
Palo Alto proti Yankees z minulého večera. Na spodním okraji displeje
se zápasem vyskakovalo video, které diváky upozorňovalo na novinky
ohledně posledních hraničních sporů mezi Čínou a Ruskem na Sibiři.
„Ten zápas byl řežba, ale na konci osmý směny se Parsons sesypal,“
prozradil mu Mike. „Bohužel pro Áčka.“
Torres vztekle sundal brýle a nasupeně se díval na Mikea, který dál
sledoval stříbřitou hladinu.
Mladý námořník věděl, že nic dalšího už říkat nemá. Kdyby
na mentora křičel, byla by to jen rychlá cesta k dalšímu hlášení, a to nechtěl.
A co bylo důležitější, něco na tom starém muži mu jasně naznačovalo,
že i když už byl v důchodu, nejradši by Torrese shodil přes palubu, a že
by to snadno dokázal, aniž by rozlil byť jedinou kapku své kávy.
„Námořníku, jsi ve službě. Sice jsem už civilista a nemám nad tebou
velení,“ upozorňoval Mike, „ale ty pracuješ pro námořnictvo. Neprokazuj
takovou neúctu k námořnictvu a neschovávej se za ty zatracené brýle.“
„Ano, pane,“ řekl Torres.
„Ano, šéfe,“ opravil ho Mike. „Pane je pro důstojníky.“
Mrknul na Torrese, aby věděl, že pokud jde o něj, situace už byla
za hranou. Pak se to objevilo, přímo tam. To mámivé kouzlo, které ho
TŘETÍ SVĚTOVÁ VÁLKA
20





dostalo tak daleko a které ho zároveň drží trochu zpátky. Kdyby na palubě
nebyl Torres, nejspíš by se volným tempem sedmi uzlů pohyboval přes
zátoku, aby nakonec na té správné vlně zakotvil u Jachtařského klubu
sv. Františka. Posadil by se v baru a vyprávěl by si s ostatními staré
námořnické historky. Po chvíli by mu jedna z rozvedených paniček, které
tam vysedávaly, poslala drink, možná by řekla něco v tom smyslu, že se
podobá nějakému starému hollywoodskému herci, tomu, co má
adoptované děti z celého světa. Mike by potom zavtipkoval, že on má děti také
po celém světě, akorát o nich neví, a rozhovor by byl zapředen.
Vycházející slunce začalo odhalovat obrysy válečných lodí,
zakotvených nedaleko od nich. Díky křiku hejna racků nad hlavami vypadala
tichá rezavějící plavidla ještě více bez života.
„Tohle je hromada šrotu, která tady uvízla v tzv. Flotile duchů,“
komentoval Mike to, co viděli, když proplouvali kolem starého tankeru
z osmdesátých let a raketového křižníku, který byl vyřazen po první
hypoteční krizi. „Spousta lodí tady ale skončila dřív, než nadešel jejich
čas. Všechny jsou ovšem vyřazené.“
„Vůbec nechápu, proč tady vůbec jsme, šéfe. Tyhle staré lodě jsou šrot.
Nepotřebují nás,“ řekl Torres. „A my nepotřebujeme je.“
„A v tom se právě pleteš,“ odpověděl mu Mike. „Může se to zdát, jako
když se maluje stará děvka v důchoďáku, ale právě se díváš na bezpeč -
nostní pojistku námořnictva, jakkoli malá v současnosti je. Víš, během
studené války udržovali ve Flotile duchů zhruba pět set lodí, jenom tak,
pro jistotu.“
„Bójka na levoboku,“ upozornil ho Torres.
„Díky,“ řekl Mike a obeplul vybledlý modrý plastový barel,
houpající se na hladině.
„A tady máme náš nejnovější přírůstek, Zumwalt,“ oznamoval Mike,
když ukazoval na další z lodí, zakotvených v jedné řadě. „Nezapadala sem
v momentě, kdy vyplýtvali šampaňské na tu její ošklivou příď, a nepatří
sem ani teď. Nemá historii, nikdo té lodi nevěří. Měli ji proměnit na útes,
ale všechno to falešné svinstvo z kompozitu by akorát zabilo všechny ryby.“
P. W. Singer a August Cole
21





„Proč je ta příď takhle?“ ptal se Torres. „Vždyť je naopak.“
„To je reverzní sklon, což je technický termín,“ vysvětloval Mike.
„Vidíš, v jakém úhlu je hřbet trupu vzhledem ke středu lodi? Jako je čepel
ulamovacího nože? To je to, co se stane, když se snažíš zachytit
budoucnost, a přitom jsi stále ještě dva kroky za současností. DD(X), tak jim
říkali na začátku, jako by tomu to X dodávalo něco zvláštního. Námoř -
nictvo se chystalo postavit novou flotilu pro jednadvacáté století
s elektronickými zbraněmi, neviditelnou pro radary, a vším tím okolo. Plánovali
jich postavit třicet dva. Ale skončilo to tak, že každá loď stála majlant,
všechny ty paprskové zbraně, které kvůli tomu vyrobili, stály za hovno,
a tak si nakonec námořnictvo objednalo jenom tři. A když se potom
škrtal rozpočet po tom konfliktu v Dahránu, admirálové se už nemohli
dočkat, až pošlou ta Zetka přímo sem, do Flotily duchů.“
„Co se stalo s těmi dvěma zbylými loděmi?“ zajímalo Torrese.
„Pro lodě existují i horší osudy než skončit tady,“ odpovídal mu Mike
a myslel na to, jak byly dvě nedokončené sesterské lodi prodány
na rozebrání při poslední finanční krizi.
„Takže co budeme dělat, až se na to nalodíme?“ ptal se Torres.
„Na ni se nalodíme,“ opravil ho Mike. „Ne na to.“
„Šéfe, nemůžete tomu tak říkat,“ nesouhlasil Torres. „Ona.“
„Ježíši, Torresi, jestli chceš, můžeš lodi říkat on,“ ohradil se Mike.
„Ale nikdy, fakt nikdy, neříkej žádné z nich tím hnusným to. Bez ohledu
na to, co říkají předpisy.“
„Dobře, ona, on – to je fuk – vypadá jako LCS,“ řekl Torres. I když
byly lodi oficiálně označeny FF, což znamenalo fregatu, každý
v námořnictvu jim pořád říkal LCS, což pramení z anglického názvu pro pobřežní
bojovou loď. „Na takové bych chtěl být.“
„LCS, jo? Sníš o tom, že jsi daleko od pobřeží někde u Bali v ‚Loďce,
Co Smrdí‘, vítr ti fouká do vlasů rychlostí padesáti uzlů a zaháníš piráty
petardami?“ uštěpačně se ho zeptal Mike. „Připrav se už.“
„Není náhodou váš syn na palubě jedné LCS?“ nedal se Torres. „Jak
se mu tam líbí?“
TŘETÍ SVĚTOVÁ VÁLKA
22





„Nevím,“ řekl jenom Mike. „Nestýkáme se.“
„Sorry, šéfe.“
„Hele, Torresi, tys musel někoho opravdu nasrat, když jsi zůstal trčet
se mnou a s Flotilou duchů.“ Bylo jasné, že starý muž se snaží změnit
téma.
Torres na zádi odstrkoval člun od malé bárky. Poslepu uvázal námoř -
nický uzel, a když to starý námořník viděl, potlačil úsměv.
„Pěkný uzel,“ řekl potom. „Trénoval jsi ho, jak jsem ti ukazoval?“
„Nebylo třeba,“ odpověděl Torres a poklepal si na brýle. „Stačí mi to
ukázat jednou a už je to navždy tady.“
USS Coronado, Malacký průliv
Každé z tmavě modrých kožených křesel v důstojnické jídelně USS
Coronado mělo zabudovaný systém pro přehrávání filmů, včetně nabíječky
chytrých brýlí, bederní opěrky a tvarovaných vyhřívaných podušek, které
se zdály pro vojenský život snad až příliš pohodlné – pokud jste v nich
ovšem netrávili už druhou hodinu brífinku.
Poslední přednášející, důstojnice leteckého oddělení lodi, které
zahrnovalo tři dálkově ovládané vrtulníky MQ-8 Fire Scout, poděkovala
publiku za pozornost a vrátila se do svého křesla. Když se zvedl první palubní
důstojník, aby podal operačním důstojníkům své informace, několik
hovorů zase rychle ustalo.
Když stál vepředu místnosti, cítili jste se tak trochu jako kdysi
na základní škole, když na vás svrchu shlížel učitel tělesné výchovy.
Od námořnictva jedenadvacátého století se očekávalo, že bude založeno
zejména na bystrých myslích. Na formě ovšem záleželo i nadále, a první
palubní důstojník, velitel James ‚Jamie‘ Simmons, ve formě byl. Měřil sto
devadesát tři centimetrů a pořád ještě vypadal jako veslař, kterým byl
kdysi na washingtonské univerzitě. Byl ukázkou tělesnosti, která se již
mezi technokratickým důstojnickým sborem stala vzácností.
P. W. Singer a August Cole
23





„Dobré ráno. Dnes to uděláme po mém,“ řekl Simmons. „Žádné
brýle.“
Posádka zasténala při představě, že bude muset vydržet celou
přednášku bez toho, aby mohla zároveň sledovat něco jiného, a nebude si ji
moci nahrát nahrát.
Mladá poručice v zadních řadách zakašlala do pěsti: „Stará škola.“
Kapitán Coronada, velitel Tom Riley, stál stranou, a v ruce držel lesknoucí
se černý keramicko-titanový hrnek na kávu, ozdobený logem loděnice,
která postavila jeho loď. Nemohl si pomoci a té impertinentní poznámce
se pousmál.
Na obrazovce se objevil první obrázek a projektor z něj vytvořil
trojrozměrnou projekci. Byl na něm silně potetovaný muž na matně černém
elektrickém vodním skútru, střílející jednoruč z útočné pušky směrem
k můstku kontejnerové lodi. Simmons tuto techniku převzal od starého
admirála, přednášejícího na Naval War College*. Místo obvyklé obsáhlé
prezentace plné dokonalých animací používal pro každý bod, o kterém
chtěl mluvit, jeden jediný obrázek.
„A teď, když mám vaši pozornost...,“ řekl Simmons a přepnul
obrázek na mapu jejich pozice u vstupu do Malackého zálivu. Na ní byla
spousta blikajících červených teček, z nichž každá označovala místo, kde
v průběhu minulého roku zaútočili piráti. „Tímto kanálem proplouvá více
než polovina světové lodní dopravy, což z těchto červených bodů dělá
záležitost globálního zájmu.“
Zhruba šest set mil dlouhý kanál, ležící mezi bývalou Indonésií
a Malajsií, byl ve svém nejužším bodě široký méně než dvě míle a sotva
tak odděloval autoritářský malajsijský režim od anarchie, do které
Indonésie upadla po druhé timorské válce. Pro většinu světa byli piráti už
jenom vzpomínkou, ale červené body jasně ukazovaly, že tato část
Pacifiku je doslova podsvětí. Útočníci používali čluny a podomácku vyrobené
* Námořní vojenská škola
TŘETÍ SVĚTOVÁ VÁLKA
24





drony, aby se chopili čehokoliv, co poté mohli prodat, většinou za účelem
financování domobran a bojůvek, roztroušených po celém souostroví.
Žádný z gangů se od chvíle, kdy čínské speciální síly z popudu
největšího dopravního koncernu země vyhladily přes jedinou noc populaci tří
celých ostrovů, neobtěžoval s braním rukojmích. Ani tento čínský zásah
ovšem útoky nezastavil. Ještě pořád zbývalo šest tisíc obydlených ost -
rovů. Když se nyní piráti zmocnili lodě, prostě zabili celou její posádku.
„Toto jsou úkoly Coronada pro příští tři dny,“ oznámil Simmons.
„Jedná se o standardní hlídku. Je ovšem spojena s větší akcí, o níž vás
mám na přání kapitána informovat: budeme spolupracovat s eskortou
Direktoriátu, což znamená, že budeme součástí skutečného
mezinárodního konvoje.“
První lodní důstojník poté obraz oddálil a aktuální pozice Coronada
se tak objevila na jihozápadním cípu větší mapy, zobrazující strategické
území celého Tichého oceánu.
„To mě přivádí k hlavní zprávě dneška. Je dlouhá. Ale je tady jeden
bonus: pokud neusnete, dohlédnu na to, abyste dostali dvojnásobek
kreditů pro PACE.“ To vyvolalo pár potěšených úsměvů. Program for Afloat
College Education byl rychlý způsob, jak získat kredity na námořní
univerzitě, a byl mezi mladou posádkou populární.
„Během tohoto nadnárodního podniku zboříme staré hranice. Je
to první společná mise s námořními silami Direktoriátu od té doby, co
Washington začal s hrozbami embarga,“ řekl. „Což znamená, že naši
přátelé z Chaj-nanu to berou vážně. Jak vidíte na obrazovce, Direktoriát
tady bude mít jeden ze svých nových tankerů pro doplňování paliva,
což vlastně vůbec není zapotřebí. Chtějí, abychom viděli, že kromě toho,
že mají největší světovou ekonomiku, jsou také schopni vytvořit takové
námořní síly, aby mohli operovat po celé planetě.
Pro pochopení toho, proč je tak důležité mít loď, jako je tanker, se
musíme vrátit o něco zpět. Začneme s Dahránem před třemi lety. Když
vybuchla ta jaderná – tedy, technicky spíše špinavá – bomba, saúdský
domeček z karet se sesypal. Během toho, jak Dahrán ‚zářil‘ a zuřily boje
P. W. Singer a August Cole
25





o to, kdo stane na saúdském trůnu, světová ekonomika se stále
vzpamatovávala z výpadku naftového průmyslu,“ řekl.
Jeho dalším obrázkem byl graf toho, jak prudce stouply ceny energií.
„Ropa konečně klesá z vrcholu ve výši dvě stě devadesát dolarů za barel,
který platil po útoku, ale nechtějte vědět, kolik to stálo daňové
poplatníky. Berte to takhle: užívejte si života a nepátrejte po tom, protože ten
dluh budou platit i vaši vnuci.“
„Budou platit ramenem,“ řekl poručík Gupal, jeden z nejnovějších
lodních důstojníků. Ramen bylo slangové označení pro RMN, renminbi,
čínskou měnu, která spolu s eurem doplnila americký dolar v pozici
globální měnové rezervy po pádu dolaru po Dahránském výbuchu.
„Alespoň teď můžeme plout se svou vlastní ropou,“ řekl kapitán Riley.
„Když jsem tehdy v době kamenné začínal, trh ovládala ropa ze
Středního východu.“
„To je pravda,“ řekl Simmons. „A těžba břidlicového plynu se vrací
na ještě vyšší úroveň, než na které byla před moratoriem
po zemětřesení v New Yorku. Dahrán způsobil, že se lidé přestali tolik starat
o průsaky spodních vod.“
Na obrazovce se objevila nová mapa energetických rezerv. Simmons
přistoupil blíže k posádce a pokračoval.
„Kapitán vám právě řekl o klíčové změně, na kterou se teď budeme
soustředit. Zápas o nové zdroje energie a zvyšující se regionální napětí
zde, zde a zde zažehávají řadu hraničních střetů po celém světě. Fakt, že
ropná pole v Jihočínském moři byla zklamáním, klade na Direktoriát
nový tlak. Hledání pokračuje,“ řekl Jamie. „Tankery jsou způsob
Direktoriátu, jak říct, že jejich zájem v této oblasti je nyní celosvětový.“
Mapu vystřídal snímek kouřícího dolu v Jižní Africe. „Toto je důl
Spiker poblíž hranice Jižní Afriky s Mozambikem. Pamatujete? Všechny tyto
trendy se propojují. I obnovený tlak směrem k alternativním zdrojům
energie způsobil více konfliktů než spolupráce. Technologie, jako jsou
solární panely a trakční baterie, vyžadují vzácné materiály a horniny,
přičemž důraz kladu na slovo vzácné,“ řekl Simmons. Na plátně se objevila
TŘETÍ SVĚTOVÁ VÁLKA
26





ikonická fotografie zeleného tanku Čínské lidové osvobozenecké armády,
najíždějícího na vůz pro potlačování nepokojů, a davu na šanghajském
Lidovém náměstí, který vojáky nadšeně povzbuzuje.
„Tohle je důležité, dávejte pozor,“ řekl Simmons. „Všichni znáte
historii Direktoriátu. Když se světová ekonomika po Dahránu zhroutila, stará
Komunistická strana Číny nedokázala udržet věci na uzdě. Jejich velkou
chybou bylo, když povolali armádu, aby utišila nepokoje městských
dělníků, a mysleli si, že za ně udělá špinavou práci stejně jako v roce 1989.
Jejich chyba spočívala v tom, že si neuvědomili, že nová generace více pro -
fesionalizované armády a elitních byznysmenů viděla problém jinak než
oni. Ukázalo se, že nová elita vidí nepotismus a korupci oněch
‚princátek‘, kteří právě zdědili svou moc, jako větší hrozbu pro Čínu, než jakou
představovaly nepokoje. Odstavili je a namísto nich nastolili nový režim
Direktoriátu, který je stále populárnější a schopnější než předchozí vláda,
a navíc je extrémně technokratický. Obchodní magnáti a armáda si
rozdělili role a pravidla. Kapitalismus a nacionalismus jdou ruku v ruce, což
se razantně liší od rozporů, které panovaly v dobách komunistické éry.“
Obrázek se změnil na fotografii jedné z nových letadlových lodí
Direktoriátu, uvázané u mola, v pozadí panorama Šanghaje.
„Pointa je v tom, že Direktoriát změnil Čínu. Převzali režim,
utápějící se v korupci, na pokraji občanské války a vytvořili z něj uzavřenou
zemi, jednotně kráčející stejným směrem, v níž jdou národní vůdci
průmyslu a armády bok po boku jako siamská dvojčata.
Ale závěrečný posudek nespočívá, jak vás učili ve škole, jenom
ve zhodnocení toho, co je vidět navenek; také musíte znát sami sebe
a svoje místo v dějinách.“
Na obrazovce se objevilo znázornění dvou map světa, na první byly
britské obchodní trasy a kolonie okolo roku 1914, na té druhé pak
současné rozložení amerických sil a základen, nějakých osm set teček,
rozmístěných po celém světě.
„Někdo říká, že bojujeme, nebo spíš nebojujeme, ve studené válce
s Direktoriátem, stejně jako jsme to dělali se Sovětským svazem více než
P. W. Singer a August Cole
27





před půl stoletím. Ale to nemusí být ten správný úsek historie, ze kterého
bychom se měli poučit. Zhruba před sto lety čelilo britské impérium
problému, který se v mnohém podobal tomu, co řešíme nyní: Jak ustrážit
impérium, když se vaše ekonomika vzhledem k té celosvětové smrskává
a vaši obyvatelé již nejsou tolik nadšení z plnění oněch starých závazků?“
Objevila se série snímků amerických letadlových lodí v přístavu, jako
poslední se objevil obrázek CVN-80, nové lodi USS Enterprise, stále
ve výstavbě.
„A je-li to náš případ, potom pochopitelně neexistuje způsob, jak dělat
věci postaru a přitom levně. Vezměte si hlavní bitevníky, způsob, jakým
si v minulosti, a dokonce i dnes, námořnictva porovnávala svoje síly.
Když trvá tak dlouho postavit letadlovou loď třídy Ford, tak i když má
americké námořnictvo devět lodí CVN, znamená to ve skutečnosti čtyři
v provozu, a ty mají pokrýt celou planetu. A díky množství financí, které
nás stojí údržba našich armád v Afghánistánu, Jemenu, a nyní v Keni,
jsme si prostě museli zvyknout obejít se bez nich.“
„Já jsem tedy raději na této lodi, než abych byl na Enterprise,“ řekl
Gupal. „Je to jen větší terč pro přilétající Stonefish.“
„Dejte si pozor na pusu, poručíku, nebo je tohle vaše poslední plavba
na této lodi,“ řekl Riley a zapíchl do vzduchu titanový e-doutník.
„Ano, ano, kapitáne,“ řekl rozpačitě Gupal.
Od Simmonse se jako od prvního palubního důstojníka očekávalo,
že bude tím zlým policajtem, na rozdíl od kapitána Rileyho, takže když
si svoje role prohodili, posádku to velmi pobavilo.
„Poručíku, vtipy stranou, mluvíte mi z duše. Máte pravdu, že DF-21E,
protilodní balistická raketa Stonefish, pro nás není skutečná hrozba,“ řekl
Simmons. „Ale chci po vás, abyste přemýšleli o různých trendech. Proč
a také co je na řadě příště. Takže, co nabízí Číňanům Stonefish?“
„No, pane, je to jako boxer, který má delší paže než jeho soupeř. Dává
jim možnost zasáhnout naše velké plošinové letadlové lodě dříve, než se
dostanou Číně na dosah,“ řekl Gupal.
TŘETÍ SVĚTOVÁ VÁLKA
28





„Správně, dává jim to volnost v jejich jednání. Takže kdybyste byl
Direktoriátem, jak byste s tou volností naložil? A proč, či dokonce, kdy?
To jsou otázky, na které mě zajímají vaše odpovědi. Jenom to, že dnes
vidíte svět nějakým způsobem, nezaručuje, že bude takový i zítra. Dnes
jsou to piráti. Co to bude příště?“ zeptal se Simmons.
Kapitán Riley přistoupil k Simmonsovi. Usmíval se, ale jeho řeč těla
naznačovala, že s přednáškou není tak úplně spokojený. „Děkuji vám,
první palubní důstojníku. Klíčem je posouzení těchto hrozeb, lidi.
Nebezpečí zde jsou, ale nedělejme z těch chlapů třímetrové obry. A pokud
dojde na boxerský zápas, námořnictvo utratilo miliardy na koncept boje
vzduch-moře, právě kvůli hrozbám Stonefish a jiným. Vzhledem k tomu,
co se odehrává na sibiřské hranici, by mohlo být užitečnější informovat
o těchto hrozbách spíše než nás nějakou ruskou loď. Jestli se někdo chystá
do války s Direktoriátem, pak je to Moskva.“
„Ano, pane,“ řekl Simmons. „Nějaké dotazy?“ Rozhlédl se
po místnosti a kousal se do rtu, aby se udržel a neřekl nic dalšího.
Poručík Gupal zvedl ruku. „Pane, v jaké pozici tedy budeme na naší
hlídce? Jak máme přemýšlet o zdejších silách Direktoriátu? Jako
o přátelských nebo nepřátelských? Nebo obojí?“
„Jak jsem řekl, válka Číny s Ruskem je pravděpodobnější než válka
Číny s Amerikou,“ odpověděl Riley. „A pokud Číňanům přijde na mysl,
že by se mohli pustit do křížku s námi, nemají dostatek zkušeností na to,
aby to udělali správně. První palubní důstojník měl ve své lekci histo -
rie také zmínit, že Čína od čtyřicátých let minulého století v žádné velké
válce nebojovala.“
„To ani americké námořnictvo,“ řekl tiše Simmons.
Rozhostilo se ticho. Několik členů posádky si začalo nervózně
pohrávat se svými brýlemi v klíně a snažili se vypadat zaměstnaně. Poručík
Gupal měl ovšem příliš vojenský mozek na to, aby pochopil, že nastalé
ticho není jen další příležitostí, jak se chopit slova. Situace, které byly
v námořní akademii výzvou, neměly v důstojnické jídelně stejný význam.
P. W. Singer a August Cole
29





„První palubní důstojníku, myslíte si, že v otázce Ruska a Číny má
kapitán pravdu?“ zeptal se Gupal.
Než se podíval na Gupala, zavadil Simmons pohledem o Rileyho.
„Direktoriát vydává tvrzení o tom, že Rusové zneužívají práva jejich
gastarbeiterů a že se jejich vláda nedrží starých hranic, stanovených
dvoustrannými dohodami předchozích režimů,“ řekl Simmons. „Takže kdy -
bych já byl v Moskvě, pravděpodobně bych došel ke stejnému závěru jako
kapitán. A zdá se, že Rusové se podle tohoto názoru i chovají. Poslední
satelitní snímky ukazují, že ruská tichomořská flotila vyrazila ze své
základny ve Vladivostoku, nejspíše proto, aby zmenšila vzdálenost
k čínským leteckým základnám a zkomplikovala tak jakýkoliv potenciální
nečekaný útok. Jak ukazuje historie, jedná se o správný postup.“
„A teď, při té vzácné chvíli, kdy mě první palubní důstojník
pochválil, rozchod,“ řekl kapitán Riley. „Víme, kde najít světlo, když ho
potřebujeme.“
Americká ambasáda, Peking
Velvyslanec miloval večírky. Stejně tak velitel Jimmie Links, ale z jiných
důvodů.
Pravdou bylo, že večírky byly jenom záminkou. Tento rozlučkový
večírek se konal na jeho počest – zakončoval své dvouleté působení
na pozici přidělence obrany – ale bez ohledu na to, z jaké země
pocházeli hosté, bez ohledu na jejich hodnosti či vliv, všichni v místnosti měli
být podrobeni sběru dat. Brýle, šperky, hodinky, či cokoliv jiného – vše
neustále zaznamenávalo a analyzovalo rozhovory. Nasbírat toho co
nejvíce a nechat filtry, ať to vytřídí. Příliš se to nelišilo od způsobu, jakým
lidé nakupovali na internetu. Postupně zužovali svoje síto, dokud
nenalezli slevy.
Links sledoval překrásnou Číňanku, které táhlo na třicet let, jak
klouže po místnosti v šatech z průsvitného SpecTran vlákna, dlouhých
TŘETÍ SVĚTOVÁ VÁLKA
30





až na zem, a všiml si výmluvného pásu tuhé kůže na jejím krku. Noví lidé,
vstupující do třípísmenných agentur, beztak neměli jinou možnost.
Lidské tělo je s tou správnou technologií výjimečně dobrou anténou. Naštěstí
se tomu Links jako americký důstojník, který vstoupil do služeb ještě před
politickou změnou, vyhnul, alespoň prozatím. Námořnictvo ho
nevynechávalo jen tak jemu pro radost, šlo pouze o to, že zatím nikdo nezjistil,
jestli se čip nebude rušit s citlivými leteckými přístroji či s lodními
systémy. V určité chvíli tradice tak jako tak prohraje s technologiemi.
Někdo zaklepal na sklenici a hluk v místnosti se uklidnil v šepot.
Links se podíval na své martini s vodkou a zkoumal citrónovou kůru.
Otázka nezněla, zda je to nahrávací zařízení, ale čí je.
„Pozvedněme společně číše a potvrďme tak naše společné zájmy
a cíle,“ pronesl přípitek generál Wu Liao, velitel vzdušných sil
Direktoriátu, o kterém Links věděl, že se chystá oznámit další vlnu čistek při
potírání korupce. Links znal dokonce jména mužů, kteří měli být za tři dny
popraveni, a to vše díky Wuově řidiči, který nechal kvůli kouření
pootevřené okénko. To jen ukazuje, jak kvalitní sběr dat byl.
„Připíjím na počest důstojníka námořnictva. Což není něco, co byste
často slýchávali z úst důstojníka vzdušných sil jakékoliv armády.“
Ozval se zdvořilý smích příslušníků patnácti národností. „Společná
americko-čínská cvičení, sloužící k nastolení pořádku ve vodách kolem
bývalé Indonésie, jsou známkou toho, že naše společná budoucnost bude
silná,“ řekl generál Wu. „To samé ovšem nemohu prohlásit o našich sever -
ních sousedech.“
Wuův zlostný pohled směrem k ruskému důstojníkovi, stojícímu
v rohu, svedl stejným směrem i pohledy ostatních a zároveň ustřihl
veškeré zbytky smíchu. Rus lhostejně přikývl a ležérně si přesunul sklenici
z jedné ruky do druhé, jako by se staral spíše o teplotu své vodky než
o pronášenou řeč.
Po přípitku přešel Links k Rusovi. Generálmajor Sergej Sečin byl
na sérii večírků pravidelným účastníkem. Pohyboval se se
sebevědomím někoho, kdo nosí uniformu po většinu svého života, a neustále se
P. W. Singer a August Cole
31





usmíval, jako by právě slyšel košilatý vtip. Sečin strávil v Pekingu více
než deset let, musel tedy být ve své práci velmi dobrý, když dokázal udr -
žet spokojené své šéfy a zároveň byl schopen proplouvat vzestupem moci
Direktoriátu. Mimo násilné čistky vedení staré komunistické strany se
rovněž událo nemálo smrtelných dopravních „nehod“ členů zahraniční
diplomacie.
„Za tamto se omlouvám,“ řekl Links. „To bylo od Wua slabé.“
„Nová garda Direktoriátu, zejména její jádro, jako je Wu, říká, že
ji nezajímá, co si kdokoliv myslí. To je ovšem vede k tomu, že myslí
pouze na vlastní plány,“ řekl Sečin. „Komunistická strana měla ty své
také a podívejte se, jak to s nimi dopadlo...“
„Naše povznášející rozhovory mi budou chybět, Sergeji,“ řekl Links.
„A ten smog a ta zima.“
Kolem prošel číšník s podnosem plným nápojů a Sečin na něj
odložil svou i Linksovu prázdnou sklenici, aby je vyměnil za další dvě ledově
vychlazené vodky.
„Jednoho dne se všichni přes tuto nepříjemnost přeneseme,“ řekl
Sečin a podával sklenici Linksovi, zatímco tu svou již vyprazdňoval
a na Linkse kýval, aby udělal to samé.
„Za vas,“ pronesl Links přípitek s ruským akcentem. Znovu se
objevil číšník s dalšími dvěma sklenicemi. Jeho načasování bylo dokonalé,
nejspíš šlo o další profesionální špionáž v praxi.
„Možná že v tom budete hrát nějakou roli...“ Sečin se soustředil
na sklenici. „Víte, co je největší americký vývozní artikl?“
Links přivřel oči. „Největší, nebo nejdůležitější? Někdy to není totéž.
Největší v číslech? Ropa a zemní plyn. Nejdůležitější? Demokracie,“ řekl
Links.
„Ne, ne, ne,“ oponoval Sečin. „Je to ve skutečnosti myšlenka. Sen: Star
Trek,“ zahleděl se Linksovi upřeně do očí.
„Když myslíte.“ Linkse by zajímalo, co si o této konverzaci pomyslí
počítačový analytik, až ji bude přepisovat. Sečin zkoumal svou, nyní už
prázdnou sklenici, a pokračoval vážným tónem. „Star Trek byl televizní
TŘETÍ SVĚTOVÁ VÁLKA
32





seriál, který Američané sledovali v době, když se moje a vaše země držely,
jak rádi popisujete ve vaší národní obranné strategii, ‚ve střehu‘.“
Nemohu říci, že bych ho kdy sledoval,“ namítl Links. „Alespoň ne ty
staré díly. Táta mě vzal na pár nových filmů.“
„Ta vize byla tak pozitivní, posádka složená ze všech národů,
vyslaných světovou federací. Američan, kapitán Kirk, byl jejich vůdce. S ním
tam byla posádka z celého světa, z Evropy, z Afriky, což je vzhledem
k tehdejšímu rasovému napětí ve vaší zemi pozoruhodné. Také, a to je
zde možná relevantní, tam byl pan Sulu. Byl představitelem celé Asie,
která kvůli americké válce ve Vietnamu udělala z tohoto velmi
schopného muže symbol nadcházejícího míru.“
„Mírumilovný? To se zrovna tady nikomu nepodobá,“ poznamenal
Links a nahnul sklenici směrem k Wuovi.
„Já vám to dopřeji. Ale to není to, co chci, abyste si pamatoval.
Nejdůležitější je, že vy, americký důstojník, a já, Rus, jsme přátelé“, řekl Sečin.
„Stejně jako navigátor ze Star Treku, Pavel Andrejevič Čechov byl přítelem
kapitána Kirka.“ Ten Čechov ovšem nebyl skutečná osoba, samozřejmě,“
pokračoval Sečin. „Ale mnoho lidí věří, že ta postava byla pojmenovaná
podle vynikajícího ruského vědce té doby, Pavla Alexejeviče Čerenkova.
Slyšel jste o něm? V roce 1958 získal Nobelovu cenu, to bylo v době, kdy si byla
má země stejně jistá svým osudem, jako si je nyní jistý osudem Číny Wu.“
Sečin mávl sklenicí a označil tak kliku kolem Wua. „Můj názor je, že
bez Čechova by si kapitán Kirk ve vesmíru poradil jen velmi těžko. Náš
Čerenkov byl klíčem k budoucnosti!“
Links zachytil pohled číšníka, který přinesl další zásobu vodky.
„Teď je řada na mně,“ řekl Links. „Ale v tom příběhu – nevznikla
Federace hned po třetí světové válce?“
„Ano, ano...,“ řekl Sečin. „V každém případě byste měl vědět, že
ačkoliv pracujeme pro rozdílné strany, nejsme všichni špatní.“
„Je práce,“ řekl Links, položil prázdné sklenice na číšníkův podnos,
vzal si dvě plné a jednu z nich podal Sečinovi, „a jsou přátelé. Vy jste
přítel.“
P. W. Singer a August Cole
33





„Ano, pamatujte na to, prosím. Za pár měsíců, až budete zpátky v teple
své kanceláře v Pentagonu, čtvrtý koridor, okruh D... netvařte se
překvapeně, my tyhle věci víme. Až se vrátíte ke svým přátelům v námořním
zpravodajství, myslete na mě a myslete také na Čechova. Slibte mi to.“
USS Coronado, Malacký průliv
Simmons seděl u malého stolu ve své kabině a sledoval každodenní
video s přáním dobrého rána od svých dětí. Zatímco Coronado plulo
pod hvězdnou oblohou, Claire a Martin, šestiletá dvojčata, si mezi sousty
vaflí stěžovali na školu. Jejich hlasy mu sevřely žaludek smutkem.
„Hodně štěstí s Rileym,“ popřála mu žena. „Nebude to jednoduché,
já vím. Ale milujeme tě a nemůžeme se dočkat, až se vrátíš zpátky.“
Jeho žena se stejně jako každé ráno odhlásila a z rohu obrazovky mu
ještě poslala polibek, jakmile se děti rozloučily. A potom byl opět sám
uvnitř šedého trupu lodi.
Přinutil se zvednout a přešel chodbou na můstek. Byl tam Riley
a kouřil skutečný doutník. Můstek nebyl oficiálně místem pro kuřáky, ale lodní
kapitán prostě mohl kouřit, kde se mu zrovna zachtělo.
„Nákladní loď, Direktoriát, nákladní loď, nákladní loď, Direktoriát,“
vyjmenovával Riley a ukazoval na směs lodí připravujících se na zítřejší
plavbu přes Malacký průliv. „Co vidíte, když se podíváte na ty lodě?“
„V průlivu bude těsno, pane,“ odvětil Simmons. „Myslím, že pokud
posádky Direktoriátu skutečně zvládají své lodě tak dobře, jak si
myslíme, všechno bude v pořádku.“
„To není všechno, co vidím,“ řekl Riley. „Jsme tady my i oni.
Pracujeme společně. Co to bylo na té poradě? Víte, jak moc potřebují naši ropu.
Nakonec, všichni víme, že se vzájemně držíme pod krkem.“
„Spíš za koule. Ale je to tak v pořádku?“ odpověděl Simmons.
„Já to vidím jako povinnost tohohle konvoje. Oni jsou závislí na nás
a my zase na nich. Možná různým způsobem, ale výsledek je stejný.
TŘETÍ SVĚTOVÁ VÁLKA
34





Jsme propojení, dokonce i s Direktoriátem. Navíc, Číně dlužíme, kolik
že, devět bilionů dolarů?“
„A ten dluh roste,“ řekl Simmons.
„Správně. Nejsou naši nepřátelé, jsou to naši největší investoři. Každá
z těch lodí tam,“ řekl Riley a zeširoka mávl rukou, „je důvod, proč nejít
do války. Lidé milují vydělávání peněz. Zejména Direktoriát.“
„Obchod je jenom obchod. Víte, jak jsem dnes srovnával naši dnešní
pozici s tou britskou před sto lety,“ řekl Simmons. „Kdo byl největším
obchodním partnerem Britů před tím, než začala první světová válka?
Německo. Nebo pokud byste to radši porovnával s druhou světovou
válkou, největšími obchodními partnery Německa byli jeho přímí sousedé,
které Německo brzy napadlo, zatímco pro Japonsko to byly Spojené státy.“
„Nepotřebuji další lekci historie, profesore. Direktoriát je právě teď
starostí pro Rusko. Máme ještě pár týdnů a potom budeme na Havaji,
což je hrozně daleko od jakéhokoliv sporu, který se rodí někde na Sibiři.
Strachujte se spíše o to, abyste se nespálil na sluníčku,“ nestál o další
debaty Riley.
„Uvidíte se tam s Johnem?“ zeptal se Simmons, aby změnil téma.
„Ano, přiletí tam,“ potvrdil Riley.
„To je dobře,“ řekl Simmons. „Půjdete spolu surfovat?“
Riley chvilku počkal a potom beze slova nabídl Jamiemu jeden ze
svých vzácných doutníků a pomohl mu ho zapálit. Takže teď to bude zase
opravdu vážné, pomyslel si Jamie.
„Poslyšte, dávejte pozor, ať tomu dobře porozumíte: chápete, co děláte,
když odmítáte plnit příkazy a požadavky, které na vás klade Pentagon?
Říkám vám to jako přítel, ale také jako váš kapitán. Pokud nebudete pový -
šen, celá komunita pozemní armády vás bude považovat za mrtvého. Vaši
kariéru položí na oltář,“ řekl Riley.
Simmons si zhluboka potáhl z doutníku a vydechl.
„Lindsey má těžký případ toho, čemu říká mořská nemoc, což je
v jejím pojetí nemoc z toho, že já jsem na moři. Dětem to nevadí, ale
ony nic jiného neznají. A to je možná ten skutečný problém.“
P. W. Singer a August Cole
35





Riley znovu potáhl z doutníku, potom se zastavil a hodil ho přes
palubu.
„Nemyslíte, že celé posádce chybí jejich děti, jejich partneři, psi,
a všechno to, co zůstalo na pevnině? Abyste svou práci dělal správně,
musíte jí dát všechno; tak to bylo vždy. Myslíte, že se to mé manželce
líbí? Taky to nenávidí,“ řekl. „Žádná technologie, kterou vynalezneme,
tu vzdálenost nezkrátí.“
„Já vím,“ řekl Simmons.


       

internetové knihkupectví - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s.