načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Třetí světová válka - August Cole; P.W. Singer

Kniha: Třetí světová válka
Autor: ;

Fascinující fikce, kterou snadno zaměníte s realitou! USA, Čína a Rusko vedou studenou válku v průběhu 21. století, tato studená válka se však náhle změní v horký konflikt, který se ...


Titul doručujeme za 3 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  339
+
-
ks
rozbalKdy zboží dostanu
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma
Doporučená cena:  399 Kč
15%
naše sleva
11,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 59%hodnoceni - 59%hodnoceni - 59%hodnoceni - 59%hodnoceni - 59% 60%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Computer press
Rok vydání: 2016-06-08
Počet stran: 456
Rozměr: 145 x 205 mm
Úprava: 456 stran
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: překlad: Zdeněk Kubík
Vazba: vázaná s laminovaným potahem a přebalem
Doporučená novinka pro týden: 2016-24
ISBN: 9788026411222
EAN: 9788026411222
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Fascinující fikce, kterou snadno zaměníte s realitou! USA, Čína a Rusko vedou studenou válku v průběhu 21. století, tato studená válka se však náhle změní v horký konflikt, který se odehrává na souši, ve vzduchu, na moři, ve vesmíru i v kyberprostoru. Váleční roboti, plně automatické drony, hackeři, ale i obyčejní pěšáci bojují v apokalyptickém střetnutí, které autoři tohoto mimořádného futustického thrilleru popisují s dokonalým smyslem pro detail a reálně vykreslují možnou podobu budoucí války. Technologie a válečná technika popisovaná v knize (jakkoli se mohou zdát jako sci-fi) jsou blíže realitě, než si dokážeme vůbec připustit. Autoři ostatně znají reálie více než dobře, August Cole je analytik specializující se na otázku národní bezpečnosti USA a bývalý reportér Wall Street Journal, P.W. Singer je odborník na způsoby vedení války budoucnosti. (román o příštím globálním konfliktu)

Kniha je zařazena v kategoriích
Zákazníci kupující knihu "Třetí světová válka" mají také často zájem o tyto tituly:
Sběratel duší Sběratel duší
Peters, Elizabeth
Cena: 239 Kč
Úsměvy žen Úsměvy žen
Barreau, Nicholas
Cena: 223 Kč
Münsterův případ Münsterův případ
Nesser, Hakan
Cena: 231 Kč
Cizinec Cizinec
Roberts, Nora
Cena: 292 Kč
Z tebe peklo ráj Z tebe peklo ráj
Gruber, Václav
Cena: 199 Kč
Čtrnáctý hřích Čtrnáctý hřích
Patterson, James
Cena: 225 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

10.590 metrů pod hladinou moře,
Mariánský příkop, Tichý oceán
Historie je občas tvořena v temnotách.
Když zkoumal tmu, přemýšlel Ču Ťin o tom, co asi právě dělá jeho
žena. Vidět ji nemohl, věděl ale, že deset kilometrů nad ním je Liou Fang
nahrbená nad klávesnicí a naučeným pohybem si utahuje cop, aby ze sebe
setřásla napětí. Představoval si její drsné kýchnutí, věděl totiž, jak ji
irituje kouř z cigaret ostatních geologů.
Obrazovky uvnitř hloubkové ponorky Ťiao-lung 3 Vodní drak byly
tím jediným, čím moderní věda umožňovala hlavnímu geologovi mise
spojení s okolním světem. V tomto případě měl jeho titul skutečný
význam. Důstojník Direktoriátu Lo Wei, který byl vyslán, aby
monitoroval jejich činnost, měl sice velení, a le odpovědnost za úspěch či
neúspěch mise nesl v konečném důsledku Ču.
Pomyslel si, že by tedy bylo vhodné, aby měl velení on sám. Nacházel
se hluboko pod průzkumnou lodí Siang Jang Chung 18, patřící organizaci
COMRA (Čínská asociace pro výzkum a rozvoj podmořských nerostných
zdrojů). Tento konkrétní kus Mariánského příkopu patřil pouze jemu.
Ču řídil svou ponorku jemnými pohyby rukou, na nichž měl
rukavice, jejichž ovládací rukávy slabě zářily. Pohyboval se příliš blízko
samotným stěnám příkopu na to, aby uvažoval o použití autopilota. Hluboce
se nadechl a soustředil se. V této hloubce byl obrovský tlak a on každým
okamžikem balancoval na hraně rozdrcení svého plavidla i veškerých
snů, jež se k této misi upínaly.
13





Jemným šťouchnutím ramene si narovnal helmu. Tamhle, přesně jak
si myslel. Zamrkal a naklonil se dopředu, jako by přiblížení se ke slabě
zářícímu monitoru a k nesmírné temnotě, rozprostírající se mimo trup
ponorky, mohlo učinit tuto chvíli ještě skutečnější.
Tenhle ponor byl poslední. Musel být.
Jeden pohyb rukama a ponorka se trochu vzdálila od stěny příkopu
a zastavila se, vznášejíc se v prostoru. Ču vypnul vnější reflektory. Potom
vypnul i vnitřní červené osvětlení a vychutnával si prázdnotu.
Nastal klíčový okamžik. Byl vyústěním několika desetiletí výzkumu
a investic. Žádný jiný národ se nikdy nepokusil o tak důkladný průzkum
mořských hlubin, jaký prováděli Ču a jeho kolegové, což byl také důvod,
proč 96 procent oceánského dna zůstávalo neprozkoumané a nevyužité.
Jenom samotný trénink na hloubkový ponor zabral poté, co
na univerzitě v Tchien-ťinu zkonstruovali ponork u, čtyři roky. V porovnání s tím
bylo pět dní této průzkumné mise ničím.
Tento ponor, který měl na starosti Ču, byl posledním pokusem
v rámci mise. Američané, jak tým věděl, je jistě brzy poctí „přátelskou“
návštěvou, nebo to pro ně možná udělají Australané. Čínská expedice
se pohybovala příliš blízko americké základny v Guamu. Byl tak trochu
zázrak, že se zatím nikdo nepřišel podívat, co že to tu vlastně dělají. Buď
jak buď, čas rychle utíkal, jak pro loď COMRA, tak pro její posádku, jak
se Ču obával.
Myslel na nadporučíka Lo Weie, stojícího za zády jeho ženy,
netrpělivého, kouřícího jednu cigaretu za druhou. Myslel samozřejmě také na ni
a na to, že je nucena kouř vdechovat. Téměř cítil, jak posádka zkoumá
její obličej se stejnou pečlivostí jako své monitory. Tušil také, co si myslí,
ale co nikdy nahlas nevysloví: Jak by nás mohl zklamat, když ví, jaké by
to pro nás všechny mělo důsledky?
Ču je nezklamal.
Objev sám byl nečekaný. Na obrazovce poblíž Čuovy pravé ruky
krátce modře blikla zpráva a obraz se poté přepnul do módu mapy. Byly
zde známky ložiska zemního plynu, ale jak se objevovala další data, náhle
FLOTILA DUCHŮ
14





si uvědomil, proč ho to táhlo právě sem. Posunul ponorku o další
kousek a třídil výsledky výsadku miniponorek, které pomohly týmu
zmapovat celý rozsah nálezu. Jednalo se o autonomní podmořská vozítka,
která byla ve své podstatě mini-torpédy, jejichž zvukové exploze
umožňovaly senzorům hlavní ponorky lépe porozumět tomu, jaké bohatství
se skrývá pod mořským dnem. Díky zvukovým vlnám byl počítač
schopen „vidět“ ložisko, pohřbené kilometry pod zemskou kůrou, v jeho
celistvosti. Technologie mini-torpéd byla převzata z nejnovějších
systémů amerického námořnictva pro lov ponorek, software pro mapování
podzemních zdrojů zase pocházel z výzkumu k dizertační práci studenta
bostonské univerzity. Nikdo z nich se o své roli v této historické chvíli
nedozví.
Po pětatřiceti minutách mapování bylo vše hotovo.
Dost už temnoty, pomyslel si Ču. Jak se jednou přiznal Liou, přechod
z hlubin na hladinu byl to nejhorší. Zemřít při něm, to by bylo pravé
peklo. Zůstat uvězněn v prázdnu mezi jasným sluncem a záhadnou
hlubinou. Ale tentokrát to pro něj bylo potěšení, v prázdnotě už se nemohl
dočkat, až předá ostatním své novinky.
Když otevřel poklop ponorky, spatřil okolo sebe kompletní posádku,
která byla opřená o zábradlí a zírala na něj. Dokonce i kuchař se svými
zjizvenými předloktími a chybějícím ukazováčkem na levé ruce civěl
na Ťiao-lung 3, pohupující se na hladině.
Zamžoural proti ostrému pacifickému slunci a úzkostlivě dbal na to,
aby se v jeho tváři neobjevil žádný výraz. Mezi posádkou, shromážděnou
u lodního zábradlí, vyhledal očima Liou. Na samém kraji stál
nadporučík Lo a upřeně na něj hleděl s trpkým výrazem a nevyslovenou otázkou
ve tváři. Ču se očima vrátil ke své ženě, a když už nevydržel svůj nález
nadále skrývat, usmál se na ni. Ta v  reakci nezvykle vykřikla a začala
skákat s oběma rukama ve vzduchu.
Ostatní členové posádky se na ni otočili a chvíli na ni zírali, aby
vzápětí propukli v jásot. Hned za nimi si slabý mořský vánek pohrával
s vlajkou Direktoriátu, která visela na zádi. Žlutý prapor s rudými hvězdami se
P. W. Singer a August Cole
15





ve větru jemně třepotal. Čuovi se to zdálo vizuálně dokonalé a perfektně se
hodící právě k této chvíli. Když se podíval zpět na konec zábradlí, všiml si, že
nadporučík Lo už odešel, aby podal zprávu o výsledcích mise na Chaj-nan.
Boeing P-8 amerického námořnictva, nad
Mariánským příkopem, Tichý oceán
I z výšky osmi tisíc stop viděli, že lidé na palubě něco oslavují.
„Kapitán možná vyhlásil párty v bazénu,“ oznámil velitel Bill „Zlato“
Darling od řízení.
Darling se s posádkou vracel z kontrolního letu Poseidonu P-8
po čerstvé úpravě motorů. Letadlo bylo navrženo pro boj proti hladinovým
cílům, v jejich kvadrantu ale žádné cíle nebyly a posádka se tak trochu
nudila. Výzkumné plavidlo Direktoriátu mohlo přinést nějaké
rozptýlení, alespoň natolik, do jaké míry tento kout Tichého oceánu dovoloval.
Druhý pilot, Dave „Tesák“ Treehorn, pouštěl na obrazovku živý
záznam kamery, umístěné pod trupem P-8, snímající palubu Siang Jang
Chung 18. Kokpit Poseidonu, dopravního Boeingu 737, přestavěného
na námořní letoun pro lov ponorek, byl dle vojenských standardů
prostorný. Vojenští letci ovšem vždy vyžadovali další informace, a Darling
proto pravidelně přepínal mezi vstupy ze senzorů letadla, aby se nabažil.
„Tak co, podíváme se blíž?“ zeptal se Treehorn.
„Není zrovna fér, aby vyžrali všechnu dnešní zábavu sami. Pokud je
to párty, měli by nás pozvat taky,“ odpověděl Darling. „Rozhodně udělej
pár fotek té ponorky, ať mají na ústředí co dělat.“
„Podle záznamů je to vědecká expedice,“ poznamenal Treehorn.
P-8 plynule klesl na sto padesát metrů a Darling vykroužil v ostrém
náklonu otočku, při které si držel loď po své pravé straně. Letadlo tak
velké, tak rychlé a řvoucí tak nízko nad hlavami by vyvedlo z míry
každého. Teď byla na řadě posádka Siang Jang Chung 18.
FLOTILA DUCHŮ
16





„Siang Jang Chung 18, tady je P-8 amerického námořnictva.
Potřebujete pomoc?“ pronesl Darling do vysílačky. „Všimli jsme si, že jste
přímo nad docela hlubokou dírou v oceánu, a to není úplně nejlepší
místo na šnorchlování.“
Treehorn se začal chechtat, což slyšel v reproduktorech i zbytek
posádky P-8.
Darling s letadlem vystoupal zpět na tisíc stop. „To stačí, teď už snad
uslyší aspoň vlastní vysílačku,“ řekl Treehorn.
„Minimálně jsme upoutali jejich pozornost,“ řekl Darling.
„To bych řek. Mrkni na obrazovku. Zvedají ponorku a zároveň se
snaží vztyčit plachtu,“ komentoval situaci Treehorn. „Jeden chlap jim
právě spadl přes palubu.“
Pak se z vysílačky ozval hlas. Darling okamžitě rozeznal vojenský tón
kolegy z armádního bratrstva.
„P-8 amerického námořnictva, tady je Ču Ťin, hlavní vědecký
pracovník oficiální expedice Čínské asociace pro výzkum a rozvoj
podmořských nerostných zdrojů. Nacházíme se v mezinárodních vodách a jsme
zde na vědecké misi. Slyšíte?“
„Slyšíme, SJC 18,“ odpověděl Darling. „Nerad bych se šťoural
v detailech, ale tyto vody jsou podle výnosu o rezervaci Mariánský příkop
výlučnou ekonomickou zónou Spojených států. Zůstaňte na příjmu. Navedeme
k vám loď pobřežní stráže, aby vás zkontrolovala, jestli tady ilegálně
nerybaříte.“
„Nerybaříme. Toto je vědecká mise. Nepotřebujeme povolení.
Jakékoliv další vměšování se do této mírové mise bude ze strany Direktoriátu
vnímáno jako nepřátelský akt,“ ozval se hlas. „Rozumíte?“
„No, to se tedy zvrtlo docela rychle,“ řekl směrem k hlavnímu
pilotovi Treehorn.
„Předehra je pro blbce,“ řekl na to Darling.
„Budeme opravdu volat pobřežní stráž?“ zeptal se Treehorn.
„Ne. Ručím ti za to, že tady nerybaří, ale nemusíme kvůli nim
začínat válku,“ zareagoval Darling.
P. W. Singer a August Cole
17





„Rozumíme, SJC 18,“ řekl do vysílačky. „P-8 opouští stanici. Jeden
vám spadl přes palubu, nezapomeňte na něj.“
Darling vystoupal s P-8 do výšky tří tisíc stop a snížil tah motorů,
takže se velký letoun dostal téměř do stavu beztíže. Potom Darling letoun
otočil a zamířil dolů směrem k zádi čínské lodi. Tah při tom snížil ještě
víc, takže téměř devadesátitunové letadlo bylo v podstatě neslyšitelné.
„Ještě jsme tady neskončili. Teď klesnu dolů, a až zvednou hlavy, dva
tisíce metrů za zádí vypustíme Remoru,“ oznámil posádce Darling.
„Ano, pane,“ řekl člen posádky obsluhující zbraně. „Připraven.“
Siang Jang Chung 18, Mariánský příkop,
Tichý oceán
Nadporučík Lo podal mikrofon vysílačky zpět kapitánovi.
„Trvá to moc dlouho,“ řekl Lo. „Musíme být pryč dřív, než dorazí loď
té jejich pobřežní stráže. Doktore Ču, máte všechno, co váš tým
potřebuje?“
„Ano, hodil by se další průzkum, ale takhle to –“
Celou lodí otřásl hřmot. Ču se vrhl na zem, ruce na uších. Když nad
nimi na plný výkon proletěl P-8 ve výšce menší než sto stop, šedě se nad
nimi zablesklo.
Lo si nemohl pomoci, ale ten manévr musel obdivovat. Zlomyslný,
ale smělý. Vědec měl naproti tomu pocit, že bude zvracet.
Když ustalo hřmění, jeden z členů posádky zvolal: „Něco je ve vodě,
za námi je torpédo!“
„Uklidněte se,“ řekl Lo, který už stál s rukama v bok. „Kdyby to bylo
torpédo, byli bychom už mrtví. Je to jen sonická bójka, možná jeden
z těch jejich podvodních robotů Remora.“
„Vědí to?“ ptal se Ču.
FLOTILA DUCHŮ
18





„Ne, tady nahoře není nic zajímavého. Co je pro nás důležité, leží
hluboko pod námi,“ odpověděl mu Lo v mírných rozpacích, když se zadíval
na robota, který je nyní sledoval v jejich vlastní brázdě.
Otočil se zpátky na vědce. „A Ču?“ zeptal se Lo. „Vedení se obává
o plody vaší úspěšné práce. Běžte se potěšit se ženou. A ujistěte se, že
ponorka je zabezpečená.“
Byla to první laskavá slova, která kdy směrem k Čuovi pronesl.
Záložní flotila národní obrany, zátoka
Suisun, Kalifornie
Slunce, vycházející nad východní zátokou, dodávalo mlze záři papírové
lampy. „Torresi, spals vůbec v noci?“ zeptal se Mike Simmons. Mentor
námořnictva trpělivě zkoumal vody před otlučeným hliníkovým člunem
a vypadalo to, jako by se díval přím o skrz devatenáctiletého kluka, se
kterým se na něm plavil. V ruce měl startovací šňůru přívěsného motoru,
kterou držel na volno, ale navzdory mozolnatým dlaním a naběhlým
kloubům jemně. Seděl tak, že měl jedno koleno přímo pod bradou,
druhou nohu měl líně nataženou směrem k přídi, ležérně, i tak byl ovšem
připraven skopnout kluka přes palubu v jediném okamžiku.
„Ne, ale jsem v pohodě,“ řekl námořník Gabriel Torres. „Než jsem
sem šel, vzal jsem si prášek.“
Mike si dal doušek z poškrábaného ocelového námořnického hrnku.
Prst na pravé ruce, ve kterém celá desetiletí nosil svou kávu osmnáct
hodin denně, byl už natrvalo ohnutý. Jemně přenesl váhu a člun se
pevněji usadil na pravoboku, což přinutilo Torrese chytit se svého sedátka
na přídi. Šéf lodních poddůstojníků ve výslužbě vážil o dobrých
osmdesát liber víc než Torres a ten rozdíl byl znát jak v jejich hlasech, tak v tom,
co s nimi dělaly pohyby člunu.
P. W. Singer a August Cole
19





„Byl jsem v Cow Palace na velké simulaci,“ řekl Torres. „Brazilské.
Retro. Karneval v Riu, první dekáda století.“
„Víš ty co,“ řekl Mike, „jednou jsem v Riu byl. I když ne
na karnevalu. Neuvěřitelné. Víc bab než... jak jsem dostal některé z mých chlapů
zpátky na loď, to dodneška nechápu.“
„Hmmm,“ ozval se Torres. Nepřítomně a jenom ze zdvořilosti
přikývl a soustředil se na svoje chytré brýle. Jakmile si tuhle zatracenou věc
nasadili, všichni byli stejní, pomyslel si Mike. Když jim něco důležitého
uniklo, mohli si to prostě přehrát znovu. Mohli si tam vyvolat cokoliv, co
jste jim kdy řekli, a přesto si to nikdy nedokázali zapamatovat.
Brýle od Samsungu se zlatou obroučkou, které měl na sobě Torres,
rozhodně nebyly záležitostí námoř nictva. Z druhé strany čoček Mike
zahlédl záblesk loga týmu Palo Alto. Takže Torres sleduje zápas Áček
Palo Alto proti Yankees z minulého večera. Na spodním okraji displeje
se zápasem vyskakovalo video, které diváky upozorňovalo na novinky
ohledně posledních hraničních sporů mezi Čínou a Ruskem na Sibiři.
„Ten zápas byl řežba, ale na konci osmý směny se Parsons sesypal,“
prozradil mu Mike. „Bohužel pro Áčka.“
Torres vztekle sundal brýle a nasupeně se díval na Mikea, který dál
sledoval stříbřitou hladinu.
Mladý námořník věděl, že nic dalšího už říkat nemá. Kdyby
na mentora křičel, byla by to jen rychlá cesta k dalšímu hlášení, a to nechtěl.
A co bylo důležitější, něco na tom starém muži mu jasně naznačovalo,
že i když už byl v důchodu, nejradši by Torrese shodil přes palubu, a že
by to snadno dokázal, aniž by rozlil byť jedinou kapku své kávy.
„Námořníku, jsi ve službě. Sice jsem už civilista a nemám nad tebou
velení,“ upozorňoval Mike, „ale ty pracuješ pro námořnictvo. Neprokazuj
takovou neúctu k námořnictvu a neschovávej se za ty zatracené brýle.“
„Ano, pane,“ řekl Torres.
„Ano, šéfe,“ opravil ho Mike. „Pane je pro důstojníky.“
Mrknul na Torrese, aby věděl, že pokud jde o něj, situace už byla
za hranou. Pak se to objevilo, přímo tam. To mámivé kouzlo, které ho
FLOTILA DUCHŮ
20





dostalo tak daleko a které ho zároveň drží trochu zpátky. Kdyby na palubě
nebyl Torres, nejspíš by se volným tempem sedmi uzlů pohyboval přes
zátoku, aby nakonec na té správné vlně zakotvil u Jachtařského klubu sv.
Františka. Posadil by se v baru a vyprávěl by si s ostatními staré
námořnické historky. Po chvíli by mu jedna z rozvedených paniček, které tam
vysedávaly, poslala drink, možná by řekla něco v tom smyslu, že se
podobá nějakému starému hollywoodskému herci, tomu, co má
adoptované děti z celého světa. Mike by potom zavtipkoval, že on má děti také
po celém světě, akorát o nich neví, a rozhovor by byl zapředen.
Vycházející slunce začalo odhalovat obrysy válečných lodí,
zakotvených nedaleko od nich. Díky křiku hejna racků nad hlavami vypadala
tichá rezavějící plavidla ještě více bez života.
„Tohle je hromada šrotu, která tady uvízla v tzv. Flotile duchů,“
komentoval Mike to, co viděli, když proplouvali kolem starého tankeru
z osmdesátých let a raketového křižníku, který byl vyřazen po první
hypoteční krizi. „Spousta lodí tady ale skončila dřív, než nadešel jejich
čas. Všechny jsou ovšem vyřazené.“
„Vůbec nechápu, proč tady vůbec jsme, šéfe. Tyhle staré lodě jsou šrot.
Nepotřebují nás,“ řekl Torres. „A my nepotřebujeme je.“
„A v tom se právě pleteš,“ odpověděl mu Mike. „Může se to zdát, jako
když se maluje stará děvka v důchoďáku, ale právě se díváš
na bezpečnostní pojistku námořnictva, jakkoli malá v současnosti je. Víš, během
studené války udržovali ve Flotile duchů zhruba pět set lodí, jenom tak,
pro jistotu.“
„Bójka na levoboku,“ upozornil ho Torres.
„Díky,“ řekl Mike a obeplul vybledlý modrý plastový barel,
houpající se na hladině.
„A tady máme náš nejnovější přírůstek, Zumwalt,“ oznamoval Mike,
když ukazoval na další z lodí, zakotvených v jedné řadě. „Nezapadala sem
v momentě, kdy vyplýtvali šampaňské na tu její ošklivou příď, a nepatří
sem ani teď. Nemá historii, nikdo té lodi nevěří. Měli ji proměnit na útes,
ale všechno to falešné svinstvo z kompozitu by akorát zabilo všechny ryby.“
P. W. Singer a August Cole
21





„Proč je ta příď takhle?“ ptal se Torres. „Vždyť je naopak.“
„To je reverzní sklon, což je technický termín,“ vysvětloval Mike.
„Vidíš, v jakém úhlu je hřbet trupu vzhledem ke středu lodi? Jako je čepel
ulamovacího nože? To je to, co se stane, když se snažíš zachytit
budoucnost, a přitom jsi stále ještě dva kroky za současností. DD(X), tak jim
říkali na začátku, jako by tomu to X dodávalo něco zvláštního.
Námořnictvo se chystalo postavit novou flotilu pro jednadvacáté století
s elektronickými zbraněmi, neviditelnou pro radary, a vším tím okolo. Plánovali
jich postavit třicet dva. Ale skončilo to tak, že každá loď stála majlant,
všechny ty paprskové zbraně, které kvůli tomu vyrobili, stály za hovno,
a tak si nakonec námořnictvo objednalo jenom tři. A když se potom
škrtal rozpočet po tom konfliktu v Dahránu, admirálové se už nemohli
dočkat, až pošlou ta Zetka přímo sem, do Flotily duchů.“
„Co se stalo s těmi dvěma zbylými loděmi?“ zajímalo Torrese.
„Pro lodě existují i horší osudy než skončit tady,“ odpovídal mu Mike
a myslel na to, jak byly dvě nedokončené sesterské lodi prodány
na rozebrání při poslední finanční krizi.
„Takže co budeme dělat, až se na to nalodíme?“ ptal se Torres.
„Na ni se nalodíme,“ opravil ho Mike. „Ne na to.“
„Šéfe, nemůžete tomu tak říkat,“ nesouhlasil Torres. „Ona.“
„Ježíši, Torresi, jestli chceš, můžeš lodi říkat on,“ ohradil se Mike.
„Ale nikdy, fakt nikdy, neříkej žádné z nich tím hnusným to. Bez ohledu
na to, co říkají předpisy.“
„Dobře, ona, on – to je fuk – vypadá jako LCS,“ řekl Torres. I když
byly lodi oficiálně označeny FF, což znamenalo fregatu, každý
v námořnictvu jim pořád říkal LCS, což pramení z anglického názvu pro pobřežní
bojovou loď. „Na takové bych chtěl být.“
„LCS, jo? Sníš o tom, že jsi daleko od pobřeží někde u Bali v ‚Loďce,
Co Smrdí‘, vítr ti fouká do vlasů rychlostí padesáti uzlů a zaháníš piráty
petardami?“ uštěpačně se ho zeptal Mike. „Připrav se už.“
„Není náhodou váš syn na palubě jedné LCS?“ nedal se Torres. „Jak
se mu tam líbí?“
FLOTILA DUCHŮ
22





„Nevím,“ řekl jenom Mike. „Nestýkáme se.“
„Sorry, šéfe.“
„Hele, Torresi, tys musel někoho opravdu nasrat, když jsi zůstal trčet
se mnou a s Flotilou duchů.“ Bylo jasné, že starý muž se snaží změnit
téma.
Torres na zádi odstrkoval člun od malé bárky. Poslepu uvázal
námořnický uzel, a když to starý námořník viděl, potlačil úsměv.
„Pěkný uzel,“ řekl potom. „Tréno val jsi ho, jak jsem ti ukazoval?“
„Nebylo třeba,“ odpověděl Torres a poklepal si na brýle. „Stačí mi to
ukázat jednou a už je to navždy tady.“
USS Coronado, Malacký průliv
Každé z tmavě modrých kožených křesel v důstojnické jídelně USS
Coronado mělo zabudovaný systém pro přehrávání filmů, včetně nabíječky
chytrých brýlí, bederní opěrky a tvarovaných vyhřívaných podušek, které
se zdály pro vojenský život snad až příliš pohodlné – pokud jste v nich
ovšem netrávili už druhou hodinu brífinku.
Poslední přednášející, důstojnice leteckého oddělení lodi, které
zahrnovalo tři dálkově ovládané vrtulníky MQ-8 Fire Scout, poděkovala
publiku za pozornost a vrátila se do svého křesla. Když se zvedl první palubní
důstojník, aby podal operačním důstojníkům své informace, několik
hovorů rychle zase ustalo.
Když stál vepředu místnosti, cítili jste se tak trochu jako kdysi
na základní škole, když na vás svrchu shlížel učitel tělesné výchovy.
Od námořnictva jedenadvacátého století se očekávalo, že bude založeno
zejména na bystrých myslích. Na formě ovšem záleželo i nadále, a první
palubní důstojník, velitel James ‚Jamie‘ Simmons, ve formě byl. Měřil
šest stop a čtyři palce a pořád ještě vypadal jako veslař, kterým byl kdysi
na washingtonské univerzitě. Byl projekcí tělesnosti, která se již mezi
technokratickým důstojnickým sborem stala vzácností.
P. W. Singer a August Cole
23





„Dobré ráno. Dnes to uděláme po mém,“ řekl Simmons. „Žádné
brýle.“
Posádka zasténala při představě, že budou muset vydržet celou
přednášku bez toho, aby mohli zároveň sl edovat něco jiného, a bez toho, aby
si ji mohli nahrát.
Mladá poručice v zadních řadách zakašlala do pěsti: „Stará škola.“
Kapitán Coronada, velitel Tom Riley, stál stranou, a v ruce držel lesknoucí
se černý keramicko-titanový hrnek na kávu, ozdobený logem loděnice,
která postavila jeho loď. Nemohl si pomoci a té impertinentní poznámce
se pousmál.
Na obrazovce se objevil první obrázek a projektor z něj vytvořil
trojrozměrnou projekci. Byl na něm silně potetovaný muž na matně černém
elektrickém vodním skútru, střílející jednoruč z útočné pušky směrem
k můstku kontejnerové lodi. Simmons tuto techniku převzal od starého
admirála, přednášejícího na Naval War College
1
. Místo obvyklé obsáhlé
prezentace plné dokonalých animací používal pro každý bod, o kterém
chtěl mluvit, jeden jediný obrázek.
„A teď, když mám vaši pozornost...,“ řekl Simmons a přepnul
obrázek na mapu jejich pozice u vstupu do Malackého zálivu. Na ní byla
spousta blikajících červených teček, každá z nich označovala místo, kde
v průběhu minulého roku zaútočili piráti. „Tímto kanálem proplouvá
více než polovina světové lodní dopravy, což z těchto červených bodů
dělá záležitost globálního zájmu.“
Zhruba šest set mil dlouhý kanál, ležící mezi bývalou
Indonésií a Malajsií, byl ve svém nejužším bodě užší než dvě míle a sotva tak
odděloval autoritářský malajsijský režim od anarchie, do které Indonésie
upadla po druhé timorské válce. Pro většinu světa byli piráti už jenom
vzpomínkou, ale červené body jasně ukazovaly, že tato část Pacifiku je
doslova podsvětí. Útočníci používali čluny a podomácku vyrobené drony
1 Námořní vojenská škola
FLOTILA DUCHŮ
24






       

internetové knihkupectví - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s.