načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Trávník – Miluše Svobodová

Trávník

Elektronická kniha: Trávník
Autor: Miluše Svobodová

Praktická příručka pro zahrádkáře i pěstitele větších travních ploch obsahuje základní údaje o travinách, jejich vlastnostech, pěstování a ošetřování. Nezapomíná ani na estetickou, rekreační i ekologickou funkci trávníků. Autorka radí jak ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  83
+
-
2,8
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2004
Počet stran: 91
Rozměr: 21 cm
Úprava: 12 stran barevné obrazové přílohy: ilustrace (některé barevné)
Vydání: 1. vyd.
Skupina třídění: Zahrádkářství
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2004
ISBN: 80-247-0917-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Praktická příručka pro zahrádkáře i pěstitele větších travních ploch obsahuje základní údaje o travinách, jejich vlastnostech, pěstování a ošetřování. Nezapomíná ani na estetickou, rekreační i ekologickou funkci trávníků. Autorka radí jak při optimálních výsledcích efektivně vynaložit námahu a snížit náklady. Kniha je doplněna barevnými fotografiemi, názornými kresbami a rejstříkem. Příručka pro pěstitele obsahuje informace o zakládání a pěstování trávníku, jeho náhradách, různých druzích a odrůdách travin.

Popis nakladatele

Publikace shrnuje mnohostranné informace týkající se problematiky zatravnění ploch. Zabývá se funkcí trávníku, vlastnostmi trav a jejich požadavky na podmínky prostředí, představuje základní trávníkářské druhy a odrůdy, což zájemci pomůže zorientovat se při výběru vhodného travního osiva, kvalitou půdy, nároky na výživu, technikou sečení a potřebným nářadím, zásadami správného zavlažování a provzdušňování. Radí, jak trávník zakládat a ošetřovat, co s pleveli a s mechem, jak zbavit trávník chorob a škůdců, co by měl prostě udělat každý pro to, aby byl trávník krásný a námaha na to vynaložená co nejmenší a co nejméně nákladná.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Miluše Svobodová - další tituly autora:
Trávník -- Zakládání, ošetřování a údržba Trávník
 (e-book)
Trávník -- Zakládání, ošetřování a údržba Trávník
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

5

Obsah Úvod .................................................................................................................... 7

1. Význam a typy trávníků ........................................................................... 9

2. Morfologické a biologické vlastnosti trav .......................................... 12

2.1 Odnožování trav ............................................................................. 12

2.2 Listy ................................................................................................... 15

2.3 Kořenová soustava.......................................................................... 15

2.4 Vývin trav a trávníku ..................................................................... 16

3. Požadavky trav na podmínky prostředí .............................................. 17

3.1 Orografické poměry........................................................................ 17

3.2 Půdní podmínky ............................................................................. 18

3.3 Vodní režim ..................................................................................... 19

3.4 Teploty .............................................................................................. 21

3.5 Světlo................................................................................................. 21

4. Trávníkářské druhy a odrůdy ............................................................... 23

4.1 Základní trávníkové druhy ........................................................... 23

4.2 Doplňkové druhy ............................................................................ 25

5. Zakládání trávníků.................................................................................. 29

5.1 Návrh tvaru trávníku a výšková úprava terénu ........................ 29

5.2 Složení a vlastnosti půdního profilu trávníku ............................ 33

5.3 Materiály pro stavbu půdního profilu ......................................... 36

5.4 Jak postupovat při přípravě pozemku ......................................... 38

5.5 Výběr travních druhů a směsí ....................................................... 40

5.6 Složení směsí a výsevky ................................................................. 42

5.7 Úprava osiva .................................................................................... 43

5.8 Setí ..................................................................................................... 43

5.9 Jiné způsoby zakládání trávníků .................................................. 46

6. Ošetřování trávníků ................................................................................ 48

6.1 Sečení ................................................................................................ 48

6.2 Výživa a hnojení trávníků.............................................................. 52

TRÁVNÍKY

6.3 Závlaha ............................................................................................. 57

6.4 Mechanické ošetřování trávníků .................................................. 62

6.5 Přísevy trávníků .............................................................................. 68

6.6 Ochrana proti plevelům ................................................................. 70

6.7 Ochrana trávníku proti chorobám................................................ 73

6.8 Škůdci trávníků ............................................................................... 75

7. Střešní trávníky........................................................................................ 77

8. Květnaté trávníky .................................................................................... 80

9. Náhrady trávníků..................................................................................... 81

Závěr.................................................................................................................. 83

Odpovědi na nejčastější dotazy................................................................... 83

Literatura .......................................................................................................... 86

Rejstřík ............................................................................................................. 88


7

Úvod

Úvod

Ještě v nedávné době, koncem 80. let, patřily trávníky u nás k nejvíce opomí

jeným zahradnickým kulturám. Svědčil o tom například pomalý vývoj malé

zahradní techniky, její dovoz ze zahraničí prakticky neexistoval. Někteří

kutilové si podomácku vyráběli strunové sekačky z motorků z vysavače

a koleček od dětských kočárků. Neutěšená situace však byla i v technickém

vybavení fotbalových a golfových hřišt, trávníky v parcích byly mnohdy

sečeny až v době kvetení trav. Menší podpora byla věnována také šlechtění

speciálních trávníkových odrůd trav a osivo odpovídající kvality nebylo

na trhu pro malospotřebitele zcela běžné. Od té doby se situace v pěstování

trávníků v ČR výrazně změnila. Trh je již několik let nasycen stroji, osivem

i odborně-populárními publikacemi českého i zahraničního původu —

knihami, časopisy pro zahrádkáře i profesionální pěstitele různého zamě

ření. Pořádají se pravidelné semináře, kurzy i jednorázové přednášky.

Probíhá výuka trávníkářství na některých vysokých i středních školách,

které se rovněž věnují konzultační činnosti. Zakládáním a pěstováním

trávníků se zabývá mnoho specializovaných firem. V městském i venkov

ském prostředí lze vidět velmi pěkné a dobře ošetřované trávníky, které

plní svou funkci v zahradní architektuře. Je již možné srovnávat kvalitní,

průměrný a špatný trávník. Trávníku je postupně, i když ne vždy dost

ochotně, přiznáván jeho pravý význam a mnohdy se stává prostředkem

reprezentace, součástí „image“ firmy, instituce nebo domácího pána.

Předpokladem úspěšného založení a dlouhodobého udržení pěkného tráv

níku je pochopení jeho významu, znalosti o jeho pěstování, ochota a možnost

pěstitele věnovat mu čas i finanční prostředky.

Touto knihou bych chtěla alespoň částečně přispět nejen k tomu, aby drobný

pěstitel byl schopen založit si trávník sám a pěstovat jej, ale aby také

pochopil, k čemu jej vedou návody, aby věděl, jaké kvality trávníku může

v daných podmínkách dosáhnout a co může žádat od zahradnických firem.

Aby kladl oprávněné, ale na druhé straně i reálné požadavky, aby nezapo

mněl, že trávník je živý organismus, že má své potřeby i limitované možnosti

a že k tomu, aby rostl nebo regeneroval po poškození, potřebuje mimo

pěstitelské zásahy také čas.

Ing. Miluše Svobodová


9

Význam a typy trávníků

1. Význam a typy trávníků

Za trávníky považujeme veškeré plochy s převahou trav nebo složené čistě

z trav, jež se nepěstují hlavně se záměrem získat píci. Pěstovány jsou za jinými

účely, které mohou být velmi rozmanité, a právě tak značně rozmanité jsou

i trávníky, způsoby jejich zakládání a ošetřování .

Význam trávníků spočívá v jejich funkci estetické, rekreačně obytné a hy

gienické. Funkce estetická vyplývá z požadavků a představ člověka o jeho

obytném prostředí, které má zažity odedávna, ještě z dob, kdy nebudoval

žádné zahrady ani hřiště. Kulturní krajina v našich středoevropských ob

lastech je tvořena partiemi lesů, luk a polí, eventuálně vodními plochami.

Taková krajina nám připadá známá a působí na nás uklidňujícím dojmem.

Travnaté porosty mezi lesy nebo skupinami dřevin vytvářejí světlejší plo

chy a změkčují kontury krajiny. Důležitý je určitý poměr plochy, kterou

zaujímají dřeviny a plochy luk (cca 2 : 3), neboò příliš velká plocha lesa

působí stísňujícím dojmem a příliš velká plocha bez dřevin naopak jako

bezútěšná pláň bez stínu a možnosti úkrytu. Parky nebo zahrady, které

vytváříme, jsou do určité míry kopií přirozené krajiny v menších rozmě

rech. Aò už je v parku větší nebo menší podíl stromů v závislosti na jeho

účelu a architektonickém slohu, téměř vždycky je spojujícím prvkem mezi

záhony květin, skupinami dřevin a stavbami právě trávník. Požadavky na

jeho vzhled závisejí na výše zmíněných prvcích, jimž mají dát vyniknout.

Plochy trávníku mezi tmavšími skupinami dřevin a lesními porosty se

mohou podobat běžné louce, trávníky oddělující pestré záhony květin by

měly být stejnoměrně zelené, bez příměsi jiných druhů, zejména pestře

kvetoucích.

S funkcí estetickou přímo souvisí funkce rekreační a obytná. Estetický vjem

napomáhá odpočinku a odreagování. Trávy mají odnožovací uzliny a velké

množství listů v přízemní zóně, takže je možno je pravidelně sesekávat na

určitou výšku. Po seči rychle obrůstají, po poškození regenerují tvorbou

nových výhonků, a proto snášejí sešlapávání a jiné mechanické zatěžování.

Jsou tudíž nejvhodnějšími rostlinami pro vytváření „přirozených koberců“,

tj. trávníků, které nám umožňují pobyt a různé aktivity.

Stavbou trav je dána také mnohostranná biologicko-hygienická a ekolo

gická funkce trávníků. Travní porosty např. chrání půdu proti vodní i vě

trné erozi. Nadzemní části trav tlumí kinetickou energii a nárazovou sílu


10

TRÁVNÍKY

dešòových kapek, zpomalují odtok vody a tím snižují vymílací schopnost

stékající vody. Zastiňují povrch půdy a snižují tak ztráty půdní vláhy vý

parem. Zachycují rosu. Kořenový systém trav mechanicky zpevňuje půdní

profil tím, že obohacuje půdu o organickou hmotu a zvyšuje její vododrž

nost. Trávníky na rozdíl od zpevněných ploch umožňují průsak vody do

půdy, a snižují proto náklady na budování kanalizace, což je důležité např.

u velkých ploch parkovišò, letišò apod. Zároveň tím umožňují doplňování

zásob vody pro ostatní rostliny, hlavně dřeviny. Takto zadržená voda

v prostředí koluje a činí jej příjemnějším pro pobyt zejména ve městech.

Živé rostliny čerpají značné množství vody, kterou dýcháním z velké části

opět uvolňují, a tím rovněž zvyšují vzdušnou vlhkost prostředí. Pro před

stavu: na vytvoření 1 g suché biomasy potřebuje rostlina v průměru 500 g

vody, kterou vydýchá zpět do vzduchu.

Výparem vody z povrchu listů, případně půdy, je regulován tepelný režim

prostředí. Při vyšších teplotách (do 35 °C, tj. dokud samy nezačnou vadnout

a zasychat) ochlazují mikroklima. Živé rostliny se nikdy nezahřejí jako asfalt

nebo beton. Trávník je proto svou nadzemní i podzemní částí dobrou

tepelnou izolací a takto se může velmi účinně uplatnit i na střechách budov,

kde omezuje výkyvy teplot v zimě i v létě.

Málokdo si asi uvědomí, že travní porosty snižují prašnost — usedající částice

jsou zachycovány listy a na nich kondenzující rosou. Jakožto porézní vrstva

redukuje nadzemní i podzemní hmota trav spolu s půdním substrátem také

hlučnost prostředí. Kromě toho travnatá plocha produkuje značné množství

kyslíku, během roku mnohem déle než například listnaté stromy.

V posledních letech je velká pozornost věnována ochraně podzemních

i povrchových vod. Trávy pro svůj intenzivní růst spotřebovávají množství

živin a tím brání jejich proplavovaní a kontaminaci vody zejména dusí

katými sloučeninami. Trávníky zároveň vytváří prostředí nejen pro člověka,

ale i pro množství mikroorganismů a vyšších druhů živočichů — hmyzu,

ptáků i savců, kteří do našeho životního prostoru patří.

Všechny funkce trávníku se navzájem prolínají a projevují se v závislosti

na jeho kvalitě, zejména jeho kompletnosti, druhovém složení a kvalitě

ošetřování. Dobře udržovaný trávník bude mít větší hodnotu estetickou

i rekreační. Naopak zanedbaná mezerovitá plocha s pleveli, včas nepo

sečená, může prašnost prostředí zvyšovat, mimo jiné produkcí pylu, který

je častou příčinou alergií. Stejně tak protierozní působení travnatých ploch

je závislé na hustotě porostu a úniky živin do podzemních vod jsou na


11

Význam a typy trávníků

rozdíl od běžné laické představy nižší pod zapojenými porosty s vyrovnanou

výživou, než tam, kde se nehnojí vůbec, rostliny živoří a trávník je řídký.

Trávníky lze rozdělit podle účelu a úrovně ošetřování (hnojení, závlaha,

frekvence a výška sečení aj.) na intenzivní (okrasné a hřišòové) — pěstované

s maximální péčí, a extenzivní — bez závlahy, s minimálním hnojením, sečené

nejvýš 2—3krát ročně (krajinné, protierozní aj.).

Okrasné trávníky se uplatňují v parcích, v okolí významných budov,

památníků, v předzahrádkách rodinných domků, na střešních zahradách,

pietních loučkách hřbitovů aj. Hlavní důraz je kladen na jejich vzhled.

Vyžaduje se stejnoměrně sytě zelená barva, jednotná výška porostu kolem

30—40 mm, jednotná textura daná hustotou, tvarem a šířkou listů, jemnost.

Okrasně-rekreační trávníky se od nich liší tím, že jsou zároveň používány

k pobytu (některé sídlištní, domácí zahrady), musí tedy snášet i určité zatížení.

Do hřišòových řadíme trávníky fotbalových, golfových, rugbyových a jiných

hřišò, dostihových drah, kynologických cvičišò, sjezdovek, ale také všechny

rekreační plochy, pláže a dětská hřiště. Jsou to velmi intenzivně zatěžované

plochy, tj. mechanicky poškozované. Vyžadujeme od nich nejen pěkný

vzhled, ale i provozuschopnost plochy za různého počasí, značnou odolnost

a regenerační schopnost použitých travních druhů a odrůd.

Do technických ploch patří trávníky letišò, parkoviště, cesty a jiné plochy

z vegetačních prefabrikátů. Jejich hlavním úkolem je splňovat technické

požadavky a zajišòovat dostatečnou únosnost terénu za různého počasí.

Trávníky kolem komunikací, vodních toků, různé protierozní porosty,

ozelenění skládek, výsypek, trávníky sadů a vinic splňují v krajině estetické

funkce, ale nežádáme jejich homogenní vzhled, naopak, takové trávníky

mají působit přirozeně a mohou obsahovat i jiné druhy bylin, pokud splňují

požadavek na dostatečné pokrytí povrchu půdy a její ochrany proti vodní

i větrné erozi. Do travnatých ploch, které nemají zemědělské využití,

tj. nadzemní biomasa není určena k výživě domácích zvířat, patří i krajinné

trávníky přírodních rezervací.


12

TRÁVNÍKY

2. Morfologické a biologické vlastnosti trav Trávy patří mezi jednoděložné druhy a jejich tělo má specifickou stavbu (obr. 1). Nadzemní část je tvořena především vegetativními orgány — stonek je dutý a nazývá se stéblo, listy jsou úzké, protáhlé. Generativní orgány, tj. květy, jsou uspořádány do typických květenství (klasů, lichoklasů nebo rozvětvených lat). To, co běžně nazýváme „travním semenem“, jsou ve skutečnosti plody, tzv. obilky. Zvláštností trav je, že jejich stonky větví pouze z přízemních uzlin. Vytvářejí různé typy výhonků, resp. výběžků a tomuto procesu říkáme odnožování. Podzemní část je tvořena svazčitou kořenovou soustavou a podzemními výhonky. 2.1 Odnožování trav Trávy vytvářejí tři typy výhonků rostoucích vzpřímeně — zkrácené sterilní tvořené pouze listy, stébelné plodné (fertilní) nesoucí květenství a stébelné sterilní bez květenství (pouze u některých druhů, např. chrastice rákosovité, ovsíku vyvýšeného, sveřepu bezbranného, pýru, rákosu). Trávník je tvořen především zkrácenými sterilními výhonky. Ty časem vytvářejí stéblo a květenství a mění se tak v plodné stébelné výhonky. Výběžkaté trávy mimo to vytvářejí i horizontálně rostoucí výběžky — tzv. stolony (nadzemní výběžky) nebo rhizomy (podzemní výběžky), kterými se rozšiřují do okolí. Všechny druhy výhonků a výběžků vyrůstají z pupenů v úžlabí přízemních listů (tzv. odnožovací zóna) mateřského trsu nebo z uzlin (nodů) stolonů a rhizomů (obr. 1).

4

1

2

8

9

3

6

5

7

Obr. 1 Stavba rostliny: 1 — stéblo, 2 — listová

čepel, 3 — listová pochva, 4 — květenství, 5 —

dceřiné odnože (sterilní výhonek), 6 — nad

zemní výběžek (stolon), 7 — podzemní výběžek

(rhizom), 8 — jazýček, 9 — ouška, 10 — fertilní

výhonek

10


13

Morfologické a biologické vlastnosti trav

Zkrácené sterilní výhonky jsou složeny pouze z listů a vytvářejí hustý

kompaktní porost. Jejich životnost je maximálně 1,5 roku a končí přecho

dem do generativního stadia. Život výhonku končí bez ohledu na to, jestli

obilky dozrají nebo je porost posečen, eventuálně spasen. Podíl generativ

ních výhonků bývá různý, závisí na travním druhu a způsobu ošetřování

porostů. V trávnících nejsou stébelné výhonky příliš žádoucí, neboò v ob

dobí dozrávání obilek (červen, červenec) jsou zbytky posečených stébel

hrubé, zasychají a trávníky i při dobré péči vypadají hůře než jindy.

Podzemní výběžky (rhizomy) jsou stonky, které prorůstají vodorovně pod

povrchem půdy a jejich listy jsou redukovány na krátké šupiny, z jejichž

úžlabí rostliny v půdě zakořeňují, větví se a vytvářejí nové dceřiné trsy

(obr. 1). Tímto způsobem se tyto tzv. výběžkaté trávy vegetativně rozmnožují

a zaplňují prázdná místa v porostu. Délka výběžků, jejich množství a velikost

dceřiných trsů je převážně druhovou vlastností, i když do jisté míry souvisí

také s odrůdou a ekologickými podmínkami.

Nadzemní výběžky (stolony) vznikají a rostou obdobně, ale plazí se po

povrchu půdy a mělce zakořeňují. Spleò stolonů společně se zbytky odum

řelých částí rostlin může tvořit na povrchu půdy vrstvu, jejíž tloušòka bez

příslušných pěstitelských zásahů narůstá až do několika centimetrů.

V trávníkářství se jí říká plst. Špatně propouští vodu do půdy, omezuje tím

i využitelnost živin z hnojiv, zhoršuje zakořeňování nových nadzemních

výhonků nebo rostlin z přisetého osiva a zvyšuje nebezpečí napadení tráv

níku houbovými chorobami. U speciálních hřišòových trávníků se při větší

tloušòce plsti zhoršuje i jejich herní kvalita.

Odnožování trav má zásadní význam pro vznik hustého kompaktního drnu

a jeho regeneraci při poškození. Nadzemní části rostlin vytvářejí podle

hustoty, výšky porostu a pevnosti pletiv tzv. polštářový efekt — chrání odno

žovací uzliny trav před mechanickým poškozením při pohybu po trávníku.

Nové odnože mohou vznikat téměř po celý rok kromě období velkého sucha

nebo mrazů. Optimální teplota pro odnožování je 15 °C, podporováno je

rovněž větší intenzitou slunečního záření a kratším dnem. První období

intenzivního odnožování začíná podle počasí koncem března až začátkem

dubna, slábne od období tvorby stébel do kvetení trav (polovina května).

Tam, kde je velký podíl generativních odnoží a porost není včas posečen,

mohou stébla čerpat zásoby z vegetativních odnoží, které pak slábnou

a odumírají. Druhé období intenzivního odnožování začíná koncem léta;

nesečené trávy by odkvetly a vytvořily zralé obilky. V této době je však

odnožování slabší a více závisí na růstových podmínkách. U často sečených


14

TRÁVNÍKY

intenzivních trávníků se tyto periody intenzivního odnožování neprojevují

tak výrazně. U výběžkatých trav je periodicita odnožování obecně méně

výrazná, odnožují téměř nepřetržitě v závislosti na ekologických

podmínkách. Intenzita odnožování ovšem závisí také na druhu a odrůdě

a je podporována pravidelným sečením za současného dobrého zásobení

vodou a živinami.

Podle způsobu odnožování (intravaginální, extravaginální — obr. 2) a směru

růstu nových vertikálních, případně horizontálních výhonků vznikají volné

nebo husté trsy a trávy se tak dělí na hustě nebo volně trsnaté a výběžkaté,

s nadzemními, podzemními či oběma typy výběžků (obr. 1 a 2 v bar. příl.).

Hustě trsnaté trávy vytvářejí jednotlivé kompaktní vystoupavé trsy. Samy

nejsou schopny vytvořit trvale zapojený porost. Odnožovací uzlina bývá

umístěna hlouběji pod povrchem půdy (až 50 mm a více). Jsou tak přizpů

sobeny méně příznivým podmínkám. Jejich počáteční vývin z obilky je

pomalý, jsou vytrvalé (10—70 let).

Volně trsnaté druhy vytvářejí řidší trsy a mají mělčeji uloženou odnožovací

uzlinu. Jejich porost se proto lépe zapojuje než u hustě trsnatých druhů,

zvlášò při vyšší frekvenci sečení. Vývin z obilky je rychlejší, plného rozvoje

dosahují rostliny ve 2.—3. roce vegetace. Vytrvalost je omezená (1—10 let).

Nejsou tak odolné vůči stresům, jsou však náročnější na živiny i vodu, při

intenzivním ošetřování dobře obrůstají po sečích. Přesto ani tyto druhy

nejsou trvale schopny vytvářet zapojený porost.

Obr. 2 Odnožování trav (a — intravaginální, hustý trs, b — extravaginální — volný trs)

ab


15

Morfologické a biologické vlastnosti trav

Výběžkaté trávy se plošně rozšiřují nadzemními nebo podzemními výběžky

do okolí, vytvářejí souvislé porosty a vyplňují prázdná místa mezi trsnatými

druhy. Počáteční vývin z obilky je pomalý, plného vývinu dosahují ve

3.—4. roce vegetace a tvoří obyčejně méně plodných výhonků. Jsou velmi

vytrvalé, za příznivých podmínek může rostlina setrvat na stanovišti desítky

až stovky let. Druhy s nadzemními výběžky (psineček psí, psineček výběž

katý ssp. stolonifera) jsou náročnější na závlahu a vlhkost půdy v povr

chových vrstvách. Druhy s podzemními výběžky mohou vytvářet výběžky

krátké (50—100 mm); vzniklé trsy jsou velmi řídké a zaujímají nepravidelnou

plochu. Druhy s dlouhými podzemními výběžky (0,2—1 m) obsazují vždy

větší plochu (až několika m

2

). Některé druhy trav vytvářejí jak nadzemní,

tak podzemní výběžky.

2.2 Listy

U trav pro okrasné a hřišòové trávníky je důležitá barva a šířka listů, které

ovlivňují vzhled trávníku. Výška nasazení nejspodnějších listů určuje mož

nost nízkého sečení. Barva listů je druhovým a odrůdovým znakem, její

aktuální odstín však z velké míry závisí na stáří listu, jeho výživném stavu

a zásobení vodou. Při poškození listů, k němuž dochází při nadměrném

zatěžování, napadení chorobami nebo nesprávném či nedostatečném ošet

řování trávníku, se snižuje intenzita fotosyntézy, rostliny se oslabují a kva

lita trávníku zhoršuje.

2.3 Kořenová soustava

Dobrý stav kořenů — jejich množství, hloubka a pevnost — je prvním předpo

kladem kvality a vytrvalosti trávníku. Kořenový systém trav je svazčitý,

tvořený tenkými, tzv. adventivními kořeny, které vyrůstají z jednotlivých

odnoží a také s nimi odumírají; proto jsou půdy pod travními porosty bohaté

humusem. Převážný podíl (80—90 %) kořenové hmoty se nachází ve vrstvě

0,1—0,2 m (jednotlivé kořeny mohou pronikat do 1,5 m, u suchovzdorných

druhů až 3,5 m). Kořeny prorůstají tam, kde je dostatek živin, vody

a vzduchu. Proto na zhutněných půdách, při častém hnojení a závlaze

menším množstvím vody, ale také při nižším sečení koření trávy mělčeji,

obvykle jen do 50 mm. Týká se to především intenzivních, zejména

hřišòových trávníků, kde je třeba zvýšenou měrou podporovat zakořeňování

rostlin pěstitelskými zásahy. Při menší hloubce prostupného půdního

profilu, např. u střešních trávníků, je nutno počítat s tím, že trávy nemají


16

TRÁVNÍKY

možnost využít funkce svých hlubších kořenů a tím jsou na rozdíl od trav

rostoucích na přirozeném půdním profilu zcela závislé na povrchové

závlaze.

2.4 Vývin trav a trávníku

Travní druhy používané v trávníkářství mají různou rychlost klíčení.

Nejrychleji klíčí jílek vytrvalý (5—8 dnů), z drobnosemenných metlice trsnatá

(10—12 dnů), následuje kostřava červená a ovčí (15—20 dnů), psineček výběž

katý, psineček tenký a poháňka hřebenitá (18—21 dnů). Nejpomaleji klíčí

lipnice luční (28—36 dnů). Po vzejití se některé, zejména volně trsnaté trávy,

vyvíjejí do dospělého stadia velmi rychle, např. jílek vytrvalý. Nejpomalejší

vývin mají výběžkaté trávy. Tyto druhy však jsou na druhé straně nejvytrva

lejší, neboò za příznivých podmínek vytvářejí stále nové dceřiné trsy, které

v podstatě fungují jako samostatné mladé rostliny, zatímco mateřské trsy,

stejně jako jednotlivé rostliny trsnatých trav časem stárnou a odumírají.

Trávník se prostě chová podobně jako jakákoli populace.

Pro dlouhodobé zachování trávníku je důležité, aby byl složen z dostateč

ného počtu mladých a dospělých rostlin. Odumřelé rostliny musí být

nahrazovány novými dceřinými trsy. Při nedostatku jedinců výběžkatých

druhů nebo při nadměrném poškození trávníku (mechanicky, vlivem

chorob) je třeba přisévat, jinak porost řídne a na uprázdněných místech se

uchycují jiné, plevelné druhy. Stárnutí rostlin a tedy i celé populace je urych

lováno nepříznivými ekologickými podmínkami, takže při nedostatečné

péči dochází k zaplevelení trávníku během několika málo let.

S rychlostí klíčení, vzcházení a vývinu rostlin souvisí jejich konkurenční

schopnost ve směsích zejména v prvních letech po založení. Konkurence

schopnost druhů je dále ovlivněna stanovištními podmínkami, ošetřováním

a využíváním. Proto musíme při sestavování směsí přihlížet k různé

rychlosti vývinu trav a při následném ošetřování založeného trávníku dbát

na to, abychom všem vysetým druhům dali možnost se v porostu uplatnit.

+


17

Požadavky trav na podmínky prostředí

3. Požadavky trav na podmínky prostředí

Mnoho lidí se dosud domnívá, že trávník je možno založit kdekoliv a že toho

trávy moc nepotřebují. Záleží však na tom, jaký trávník si představujeme.

Je rozdíl mezi tím, co rostlina snese, než odumře, a co potřebuje ke svému

optimálnímu růstu. Trávy, stejně jako jiné rostlinné druhy, mají konkrétní

požadavky na ekologické podmínky, tj. na půdu (zejména fyzikální

a chemické vlastnosti, půdní mikroflóru), zásobení vodou (vlhkost půdy

a vzduchu), na teplotu půdy i vzduchu a světlo (intenzitu světla, délku

dne). Jednotlivé ekologické faktory se přitom navzájem ovlivňují. Přesné

požadavky trav nelze většinou stanovit, neboò kolísají nejen podle úrovně

ostatních ekologických faktorů a podle použitých travních druhů, ale také

podle účelu a intenzity ošetřování trávníku. Požadavky krajinných trávníků

jsou samozřejmě jiné než např. prvoligového fotbalového hřiště. Nároky

extenzivních trávníků jsou obdobné jako je tomu u běžných luk, s tím rozdí

lem, že neusilujeme o vysoký výnos hmoty, takže není zapotřebí tak vysoká

zásobenost půdy živinami. Aby však byl porost dostatečně zapojen a plnil

svou protierozní funkci, musí být obsah živin v půdě alespoň na průměr

ných hodnotách. Závisí přitom i na hloubce prokořeněné vrstvy půdního

profilu, odkud jsou živiny a voda čerpány. Čím máme na kvalitu trávníku

vyšší požadavky, případně jej intenzivněji zatěžujeme, tím vyžaduje lepší

podmínky a vyšší intenzitu pěstování.

3.1 Orografické poměry

Nejdůležitější je svažitost a expozice pozemku, na němž trávník pěstujeme.

Na svažitosti ve značné míře závisí podíl vsakující se a odtékající srážkové

vody. Na prudších svazích může být obtížně řešitelným problémem nové

založení trávníku, zabránění vodní erozi a pozdější mechanizované ošetřo

vání takové plochy. Vláhové, světelné a teplotní podmínky stanoviště pak

výrazně ovlivňuje expozice ke světovým stranám a umístění trávníku na

vrcholu nebo naopak v patě svahu, což se projevuje např. v délce trvání

sněhové pokrývky. Výhodnost či nevýhodnost jižních nebo severních svahů

závisí na ostatních faktorech, např. na nadmořské výšce stanoviště a průběhu

počasí. Ve vyšších polohách se porostům může dařit lépe na svazích jižních,

v nížinných oblastech jsou takové lokality pro travní porosty příliš suché;

vzhledem k vyšším teplotám, jimž je stanoviště vystaveno, však na jaře trávy

dříve obrůstají.


18

TRÁVNÍKY

3.2 Půdní podmínky

Vrstva půdního profilu, ve kterém se nachází převážná část kořenového

systému rostlin, se nazývá vrstva vegetační. Její vlastnosti jsou v přirozených

podmínkách ovlivněny půdotvorným procesem. Intenzivní trávníky jsou

zakládány na uměle vrstveném půdním profilu a použité materiály

vhodným způsobem namíchány a upraveny tak, aby vyhovovaly růstu trav.

Minimální hloubka vegetační vrstvy se odvozuje od vrstvy, kde je převážné

množství kořenů trav; dosahuje minimálně 120—150 mm. Je však rozdíl,

zda pod touto vrstvou leží přirozená půdní spodina, písek nebo štěrk anebo

izolační vrstvy střechy, protože to má vliv na vodní režim stanoviště

(vzlínání vody) a možnost rostlin čerpat vodu a živiny i z hlubších vrstev.

Na zrnitostním složení materiálů totiž závisí propustnost a vododržnost

všech vrstev. Čím je podíl jemnějších částic větší, tím větší je vododržnost

materiálu a menší vodopropustnost, což znamená menší nároky na častou

závlahu, ale pomalejší vsakování vody po deštích. Podle toho rozlišujeme

půdy písčité (lehké), hlinité (střední) nebo jílovité (těžké). Pro běžné okrasné

a rekreační trávníky jsou nejvhodnější půdy střední — hlinitopísčité až hlinité

(jílovitohlinité). Vodní režim vegetační vrstvy je ovlivněn i podílem

kvalitního humusu — optimum je 2—4 %.

Vododržnost substrátu zvyšuje organická hmota, která brání jeho nadměr

nému zhutňování, zároveň se na ni vážou živiny. Příliš vysoký obsah orga

nických látek (30 % a více), zejména nedostatečně rozložených materiálů,

které se často míchají do zahradnických substrátů, však může vododržnost

nadměrně zvýšit, a pokud takový substrát vyschne, je velmi obtížné jej

znovu zavlažit, protože voda stéká po povrchu a nevsakuje se. V organic

kých vazbách je navíc vázáno příliš velké množství živin, jež nejsou rostli

nám přístupné, přestože trávník hnojíme.

Půdní reakce (kyselost, pH) je optimální v rozmezí 5,5—6,5. Na silně kyselých

(s nižším pH) nebo zásaditých půdách, resp. substrátech, je mikrobiální

činnost omezená; to zhoršuje přístupnost živin a současně vytváří vhodné

prostředí pro různé houbové choroby a dvouděložné plevele. Obsah živin

ve vegetační vrstvě lze stejně jako pH a zrnitostní složení zjistit rozborem

v laboratoři. Uváděné optimální hodnoty koncentrace draslíku, fosforu,

hořčíku, vápníku aj. jsou orientační (kapitola 5.2.). Koncentrace dusíku se

pro účely pěstování trávníku většinou neuvádějí, protože jeho stav závisí

spíše na množství skutečně přijatého dusíku, který se stanoví rozborem


19

Požadavky trav na podmínky prostředí

rostlin; lze jej ovšem také odhadnout prostým pozorováním růstu trav —

jejich barvy, hustoty a množství posečené hmoty.

Součástí půdy je i půdní mikroflóra, mikrofauna a makrofauna. Mikroorga

nismy se podílejí na koloběhu živin v půdě — na jejich uvolňování nebo

naopak poutání. V umělých substrátech intenzivně hnojených trávníků jsou

složení a četnost mikroflóry značně ovlivněny řadou zásahů, které popisuji

v ostatních kapitolách. V trávníkářské budoucnosti se počítá i s využitím

mykorhitických hub, které mohou pomoci rostlinám lépe čerpat živiny

a vodu z půdy. Jiné houby naopak způsobují choroby trávníků; o nich bude

pojednávat kapitola 6.7. Vyšší živočichové, kteří výrazně ovlivňují podmínky

lučních stanovišò (žížaly, mravenci, myši, krtci a jiní), mohou pro intenzivní

trávníky představovat nežádoucí škůdce a značně je poškozovat.

3.3 Vodní režim

Trávy jsou na vodu náročné. Na rozdíl od hlouběji kořenících dvoudě

ložných druhů (např. smetánka lékařská, řebříček obecný, jitrocele aj.)

vyžadují, aby především svrchních 100—200 mm půdy bylo stále zavlažo

váno. Pouze některé méně vzrůstné druhy trav, hlavně hustě trsnaté, jsou

sušším podmínkám o něco lépe přizpůsobeny, a to stavbou listů (úzké štěti

novité) a větší délkou, eventuálně sacím tlakem kořenů (schopností přijímat

vodu ze suššího substrátu). Většinou však mají i další mechanismy, jak

odolávat nedostatku vody — jejich listy zaschnou, a ve srážkově příznivějším

období opět rychle zregenerují apod. Tento mechanismus výborně slouží

k přežití rostlin a zachování druhu, ale z hlediska estetického je u intenziv

ních trávníků nežádoucí.

Vodní režim stanoviště je dán klimatickými podmínkami (množstvím a roz

dělením srážek během vegetace), propustností a vododržností jednotlivých

vrstev půdního profilu a podílem vody, která se po deštích, případně

závlaze, vsákne, vypaří nebo steče po povrchu. Bilance dodané a vypařené

nebo jinak „ztracené“ vody závisí na faktorech popsaných v předchozích

kapitolách. Mimo srážek a závlahy jsou důležité i ostatní zdroje vody —

různé prameny, hladina podzemní vody, voda stékající po povrchu nebo

pod povrchem půdy po nepropustných vrstvách z vyšších poloh apod. To

vše má vliv na přirozené zásobování trávníku vodou. Množství vody může

být v různých obdobích vegetace nedostatečné, přiměřené nebo nadbytečné,

při existenci pramenných vývěrů může být nerovnoměrně rozděleno


20

TRÁVNÍKY

i plošně. Potřebujeme-li zhodnotit vodní režim stanoviště a zvolit správné

a účinné zásahy, je nezbytný hydro-pedologický průzkum, který rovněž

odhalí příčiny případného zamokření a poslouží jako podklad pro melio

rační opatření. Zejména při zakládání velkých trávníkových ploch se

nevyplatí na průzkumu šetřit. Avšak i v rodinné zahradě nevyřešené

problémy související s vodním režimem stanoviště mohou způsobit při

budoucím pěstování a využívání trávníku trvalé obtíže.

Hlavním zdrojem vody jsou srážky (obr. 3 v bar. příl.). Jde o vodu měkkou,

s vhodnou teplotou, rovnoměrně aplikovanou. Minimální množství sráž

kové vody potřebné pro zdárný vývin travních porostů činí v našich pod

mínkách asi 700 mm ročně. Rostlinami však může být využita pouze voda,

která se vsákne do kořenové vrstvy a je v ní zadržena. Část srážkové (pří

padně závlahové) vody se obvykle z povrchu rostlin nebo půdy vypaří,

část steče po povrchu do nižších poloh nebo proteče příliš rychle propust

ným půdním profilem do hlubších vrstev, kam již kořeny trav nedosáhnou.

Navíc výše uvedený roční úhrn srážek je u nás k dispozici pouze v horských

oblastech. Ale ani tam, kde jsou sumy srážek vysoké, není zásobení travních

porostů vodou vždy dostatečné. Problémem bývá nerovnoměrné rozložení

srážek v průběhu vegetace, zejména letní přísušky. I při vyšších srážkách

však bývá v letním období vody nedostatek, neboò se zvyšujícími se teplo

tami stoupá kromě výparu i intenzita dýchání rostlin. V našich podmínkách

se v létě takto denně ztrácí do ovzduší výparem a dýcháním rostlin (tj. eva

potranspirací) 3—5 mm vody, které je třeba nahradit závlahou.

Dalším zdrojem vody je rosa, která je využita, pokud steče s listů do půdy.

Jinak může být příčinou většího rozvoje zejména houbových chorob trav,

a proto se u intenzivně pěstovaných trávníků stírá, čímž se zároveň umožní

její vsáknutí, místo aby se vypařila do ovzduší.

Pomalu se vsakující zásobu vody zajišòuje zjara sněhová pokrývka. Přes

zimu působí jako tepelně izolační vrstva výrazně snižující nebezpečí vy

mrznutí porostu. Pokud však sníh napadne na dosud nezmrzlou půdu, je

mikroklima pod sněhem svou teplotou a vlhkostí mimořádně vhodné pro

rozvoj houbových chorob, především plísně sněžné. Podobně je tomu i tam,

kde je sníh ušlapán nebo uježděn nebo kde sníh částečně roztál, opět zmrz

nul a vytvořil neprodyšnou krustu, která se hlavně ve vyšších polohách

udrží až do pozdního jara.

V letním období je pro zdárný rozvoj a zejména pěkný vzhled trávníků důle

žitým faktorem vzdušná vlhkost. Proto v přímořských oblastech mírného




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.