E-kniha: Trauma očima dítěte -- Probouzení obyčejného zázraku léčení. Od raného dětství po dospívání – Peter A. Levine; Maggie Klineová

Trauma očima dítěte

2012

Trauma očima dítěte

Probouzení

obyčejného zázraku léčení

Od raného dětství po dospívání

PETER A. LEVINE, Ph.D.

MAGGIE KLINEOVÁ, M.S.

KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR

Levine, Peter A.

Trauma očima dítěte : probouzení obyčejného zázraku léčení : od raného dětství po do

spívání / Peter A. Levine a Maggie Klineová ; [z anglického originálu ... přeložila Klára

Meissnerová]. -- 1. vyd. v českém jazyce. -- Praha : Maitrea, 2012. -- 611 s.

Název originálu: Trauma through a child‘s eyes

ISBN 978-80-87249-27-7

316.346.32-053.2 * 616-001 * 159.974 * 615.851 * 364-212

- děti

- poranění

- psychická traumata

- uzdravování

- psychoterapie

- prevence (sociální práce)

- populárně-naučné publikace

615.8 – Fyzioterapie. Psychoterapie. Alternativní lékařství [14]

Peter A. Levine, Ph.D. a Maggie Klineová, M.S.

Trauma očima dítěte

Trauma Through a Child ́s Eyes

Copyright © Peter A. Levine and Maggie Kline, 2007

Translation © Klára Meissnerová, 2011

Czech edition © MAITREA a.s., Praha 2012

ISBN 978-80-87249-27-7

9

Hodnocení knihy Trauma očima dítěte

„Tato práce je tou nejcennější metodou, která pomáhá dětem znovu zís

kat vitalitu, zmírnit jejich symptomy a  rozvinout v  sobě odolnost vůči

budoucím hrozbám, jíž jsem objevila... Kéž bych byla bývala měla tyto

dovednosti, když mě Americký Červený Kříž pověřil prací pro Pentagon

Special Response Team v DC po útoku z 11.9.“

- Lisa R. LaDue, MSW, LISW, hlavní poradce, spoluzakladatelka

a bývalá ředitelka National Mass Fatalities Institute při univerzitě v Iowě

„Tato kniha je jeden z nejcennějších darů, jež můžeme dát přátelům, ko

legům, rodičům, příbuzným a všem ostatním lidem, kteří pečují o děti;

je naší volbou pro nejlepší knihu roku.“

- The International Society for the Scientific Prevention of Violence

„Konečně komplexní a inspirující kniha, která změní váš pohled na vý

chovu dětí. Peter Levine a  Maggie Klineová oslovují ty nejrozšířenější

problémy naší doby. Otevřou vám oči a srdce tak, aby mohlo dojít k lé

čení v rodinách, ve školách a v našem nefunkčním systému zdravotnictví.

Musíte si ji přečíst.“

- Ray Castellino, DC, ředitel organizace Building

and Enhancing Bonding and Attachment

„Co může našim dětem dát větší sílu než naučit je, jak se napojit na svou

vrozenou odolnost, uvolnit ze svého systému trauma a vrátit se do klidu?

Jsem autorům vděčný za životy dětí, jichž se dotknou svou dobrou prací.“

- Pepper Black, ředitel programu Office of Student Development

při Kalifornské Universitě v Berkeley

„Zaměření na  práci s  traumatem, kterou najdete v  této knize, bylo za

potřebí (a  nebylo k  dispozici) celé roky. Mladí lidé dnes zažívají stále

častěji přehlcení, a  my jim proto musíme nabídnout víc, abychom jim

mohli pomoct vybudovat potřebné zdroje. Tato kniha poskytuje vhled

i strategii učitelům tak, aby mohli podpořit děti tohoto tisíciletí. Oceňuji

prozíravost a úsilí autorů.“

- Tiffany Brown, EdD, hlavní psycholožka základní školy Long

Beach Unified School District a profesorka vzdělávací psychologie

při Chapman University

„Tato kniha je zásadní průvodce emocionální první pomocí, který po

máhá dětem v  každém věku... dodává všem sílu, aby mohli efektivně

podpořit děti s použitím jednoduchých kroků!“

- Wendy Anne McCarty, Ph.D., RNDr., autoka knihy Welcoming

Consciousness: Supporting Babies ́ Wholeness a zakladatelka programu Pre

natal and Perinatal Psychology Program v Santa Barbara

Graduate Institute

11

Věnování

Tuto knihu věnujeme všem dětem, těm, které se již narodily, i těm, které

se teprve narodí. Kéž jsou jejich životy o něco jednodušší, kéž trpí méně,

a  mohou vyrůstat bez zatížení stínem traumatu. Kéž jsou požehnány

odolností, vnitřním klidem a radostí ze života plně prosyceného bohat

stvím jejich instinktivní moudrosti. A  kéž jsme požehnáni my všichni,

protože děti jsou naší nadějí do budoucna.

Peter a Maggie

Poděkování

Od Petera A. Levina

Z mých učitelů nebyl nikdo tak důležitý jako děti, se kterými jsem během

let pracoval. Ukázaly mi, skrze svojí odvahu, nadšení, spontánnost, vitalitu

a čirého ducha, jak navodit obyčejný zázrak léčení. Děkuji Maggie za její

vytrvalou spolupráci a  trvalé kreativní partnerství a  za  její vášnivou od

danost léčení a blahu dětí. Také děkuji Lorinovi Hagerovi za jeho pomoc

s vytvořením básní v pozdějších částech knihy a Julianě DoValleové, která

k  nim ve  svých jedenácti letech udělala ilustrace. Z  odborného hlediska

chci poděkovat Richardovi Grossingerovi, celému kreativnímu týmu na

kladatelství North Atlantic Books, zvláště pak Kathy Glassové a Shannon

Kellyové za jejich talent a pečlivou editorskou práci. Nakonec děkuji sám

sobě za to, že jsem důvěřoval svým snům a intuici; a svým rodičům, kteří,

přestože byli zasaženi vlastní bolestí, vždy dělali to nejlepší, podporovali mě

v mém růstu a vzdělávání a posilovali můj smysl pro zvědavost a kreativitu.

Od Maggie Klineové

Nejprve bych ráda poděkovala Peterovi Levinovi, který je mým mento

rem od roku 1994 a který mi byl inspirací a vytrvalým světlem vedení.

Naučil mě, jak se napojit na vlastní instinktivní moudrost a proud tvo

řivosti. Dary, které mi dal, jsem stonásobně předala dětem a  rodinám,

o něž se starám, a odborníkům, jež učím. Děkuji svým rodičům, Marge

a Jimovi, za to, že mi dali tyto dary: můj táta mě naučil, že práce je jen

dalším projevem lásky; moje máma mi řekla, že jsem spisovatelka. Dále

bych ráda vyjádřila svou vděčnost odvážným dětem, které mě toho tolik

naučily svou otevřeností, zvědavostí, odvahou a spontaneitou a daly mi

svolení napsat jejich příběhy tak, aby z nich mohli mít užitek druzí. Bylo

by nedbalé, kdybych nepoděkovala i  jejich rodičům, kteří jsou ochot

ní po  jejich boku růst. Považuji za  požehnání, že jsem mohla pracovat

ve školách v centru Long Beach v Kalifornii, které je etnicky nejrůznoro

dějším městem v celých Spojených státech. Dalo mi sílu, že jsem mohla

být svědkem toho, jak moji studenti překonávají překážky, které by žádné

dítě nemělo zažívat. Cítím se být požehnaná, protože jsem potkala tolik

oddaných učitelů, ředitelů a poradců, že mi má práce byla radostí. Jsem

vděčná, že jsem mohla přivézt Beija, mého terapeutického psa, do školy,

kde mohl utěšit dospívající děti zničené násilím gangů. Ráda bych po

děkovala Kathy Glassové, naší editorce, za  její talent, vytrvalost a  píli,

takže tato kniha mohla zazářit jejím milým leskem. Jsem vděčná mnoha

odborníkům, které jsem učila principy metody somatické prožívání (R),

za jejich upřímné nadšení, talent a moudrost, které obohatily to, co jsem

se naučila. Děkuji svým mnoha přátelům za  jejich podporu a  dobrou

náladu, zvlášť děkuji Carolyn za to, že s námi sdílela svůj příběh, který

jsme v této knize pojmenovali „Síla klidu.“ Ráda bych jmenovitě poděko

vala mnoha přátelům, kteří pracují metodou somatického prožívání (R):

12

13

Alexandrovi Duartovi, Patti Elledgeové a  Karen Schancheové za  jejich

přímé příspěvky do  této knihy; Abi Blakesleeové, Saře Petitové, Melin

dě Maxwell-Smithové a  Johnovi Amodeovi za  jejich všímavé redakční

návrhy; a také asistentům v mých výcvicích somatického prožívání (R),

kteří jsou oddaní léčení traumatu. Nakonec, nikoli však v poslední řadě,

chci vyjádřit své nejhlubší ocenění mému synovi Jakeovi za to, že po mě

vyžadoval, abych byla co nejlepší, za to, že měl trpělivost a odpouštěl mi

mé nedostatky. Ukázal mi, co dítě potřebuje, a naučil mě, jak být lepším

rodičem. Také bych mu ráda poděkovala za jeho obíhání pochůzek, vaře

ní a technologickou podporu při mých krizích s počítačem v jakýkoli den

v týdnu po dobu, kdy jsem psala tuto knihu.

15

Obsah

Předmluva Gabora Maté, M.D. ..........................................................21

Úvod ..................................................................................................25

Přehled této knihy ..............................................................................29

DÍL I: POROZUMĚNÍ TRAUMATU ............................................35

Kapitola první: Co je to trauma? Pracovní definice ..............................37

Trauma spočívá v nervové soustavě – nikoli v události! ..................38

Proč naše tělo nezapomene: Co jsme se dozvěděli

z výzkumu mozku ....................................................................44

Kapitola druhá: Trauma a jeho příčiny v rozsahu od obyčejného

po neobyčejné ............................................................51

Běžné příčiny traumatu u dětí .......................................................52

Příklady ze života dětí, které jsme znali ..........................................52

Šokující rozšířenost domácího násilí a násilí v komunitách ............62

Několik slov o dětech v prenatálním období, miminkách

a batolatech ..............................................................................68

Když příčina traumatu zůstává záhadou .........................................72

Kapitola třetí: Znaky a symptomy traumatu u dětí ..............................75

Všeobecné znaky traumatu ............................................................76

Rozpoznání symptomů u velmi malých dětí: Od miminek po děti

předškolního věku ....................................................................79

Rozpoznání symptomů u dětí školního věku .................................91

Projevy traumatu během dospívání ................................................97

Opožděné traumatické reakce......................................................105

Symptomy sexuálního traumatu ..................................................107

Proč některé děti mají symptomy traumatu a jiné je nemají.........109

Když symptomy přetrvávají: jak trauma ovlivňuje

mozek dítěte ..........................................................................111

Skupiny druhotných příznaků traumatu: shrnutí.........................112

Závěr ...........................................................................................118

DÍL II: OBECNÝ PRŮVODCE PREVENCE

TRAUMATU U DĚTÍ .......................................................121

Kapitola čtvrtá: emoční první pomoc neboli jak být dobrým

„obvazem“ ................................................................123

Poskytnutí vhodné podpory přehlcenému dítěti ..........................124

Tři části mozku v jednoduchosti ..................................................127

Seznámení s vlastními vjemy .......................................................129

Naladění na rytmy, vjemy a emoce vašeho dítěte .........................137

První pomoc pro prevenci traumatu: průvodce krok za krokem .....143

Namlouvání plazího mozku: jazykové dovednosti ........................147

Nemusí to bolet navždy ...............................................................151

Vjemy a emoce nejsou totéž ........................................................155

Věnujte se emočním potřebám dítěte

a následujte jeho vedení .........................................................158

Pomoc traumatizovaným dětem formou hry ...............................164

Závěr ...........................................................................................175

Kapitola pátá: vjemy, obrazy a pocity: budování a posílení zdrojů

a transformace symptomů traumatu s pomocí říkanek

a symboliky zvířat ......................................................179

Co jsou „zdroje“ a odkud pocházejí? ............................................179

Použití říkanek a příběhů k prevenci a léčení traumatu ................185

Závěr ...........................................................................................204

DÍL III: PRACOVNÍ KNIHA PRO BĚŽNÉ SITUACE ...............207

Kapitola šestá: První pomoc při nehodách a pádech...........................211

První pomoc při nehodách a pádech: Základní pravidla ..............212

Moc řeči tišit a hojit ....................................................................218

Oslovování emocí skrze naslouchání a vyprávění příběhů ............221

Práce s nehodami a pády, když se u dítěte projevují příznaky

posttraumatického stresu ........................................................229

Použití hudby k léčení traumatu ..................................................234

Shrnutí ........................................................................................235

Kapitola sedmá: Nástroje prevence pro rodiče a zdravotníky ..............239

Význam přípravy v případě, kdy je lékařský zákrok nutný ...........239

Pokyny pro přípravu dítěte na chirurgický

nebo jiný lékařský zákrok .......................................................243

Volitelné operace .........................................................................253

Citlivost k bolesti dětí .................................................................253

Kapitola osmá: Rozvod, smrt a oddělení: Pomoc dětem zpracovat

zármutek ze ztráty .....................................................263

Rozlišení emocí ...........................................................................263

Dva pohledy na rozvod: Růžový a černý ......................................268

Závěr ...........................................................................................282

Pomoc dětem při zpracování zármutku ........................................283

Kapitola devátá: Prevence a léčení posvátného zranění sexuálního

zneužití ...................................................................303

Ochrana dětí před zraněním sexuálního traumatu .......................304

Kroky, které mohou pečovatelé udělat pro snížení

pravděpodobnosti napadení ...................................................307

Málo diskutovaná emoce znechucení ...........................................323

Často přehlížené negativní následky sexuálního zneužití

před pubertou ........................................................................325

18

Ozvěny pro příští generaci: Transformace dědictví .......................331

DÍL IV: SMĚŘOVÁNÍ K HUMANISTICKÉMU POHLEDU

NA TRAUMA .................................................................................339

Úvod: Naděje pro budoucnost skrze prevenci

a společenské změny ...............................................................341

Kapitola desátá: O příchodu na svět: Porod a miminka .....................345

Spokojená nastávající maminka poskytuje ideální

prostředí dělohy .....................................................................346

Děti v prenatálním období a miminka jsou vnímavé,

vědomé bytosti .......................................................................351

Pocta zázraku porodu ..................................................................356

Porod podle plánu: Indukce a císařský řez ...................................361

První tři měsíce ...........................................................................368

Co všechna miminka potřebují ke zdravému vývoji .....................380

Zázračný svět miminek ................................................................388

Kapitola jedenáctá: Odstraňování překážek učení a sebekontroly

ve třídách 21. století ............................................397

Naši nepochopení studenti ..........................................................399

Vyvarování se a rozpoznání chybné diagnózy: Je to autismus nebo

posttraumatická stresová porucha? .........................................433

Zlost ve škole ..............................................................................439

Násilí v našich školách .................................................................447

Skupiny pro zpracování zármutku dětí v prostředí školy ..............453

Doporučení pro učitele ...............................................................457

Aktivity pro učitele a poradce: Další nástroje pro práci

ve třídě ...................................................................................471

Fyzické aktivity a hry, které podporují zdravé obranné reakce,

vymezení hranic a soudržnost ve skupině ...............................481

Rovnovážné aktivity, které obnovují obranné reflexy,

sebedůvěru a odolnost ............................................................493

Závěr ...........................................................................................498

Kapitola dvanáctá: Jak se zachovat při přírodních katastrofách

a pohromách způsobených člověkem:

Krizový zákrok ve škole a za hranicemi školy .......501

Především se snažte nezpůsobit škodu!.........................................502

Alternativní přístup ke krizovému zákroku ..................................505

Obnovení odolnosti školních dětí po katastrofě: Další poznatky

z Thajska ................................................................................512

Naše nová realita .........................................................................519

Epilog nebo epitaf? ......................................................................527

Kapitola třináctá: Transformace lékařské péče budoucnosti:

Plán minimalizace dětského traumatu ...................533

Peterův příběh .............................................................................533

Současný stav zdravotnického průmyslu ......................................536

Vize alternativní a integrativní medicíny pro

jednadvacáté století ................................................................538

Shrnutí ........................................................................................550

PŘÍLOHY .......................................................................................553

První pomoc při nehodách a pádech .................................................555

Pracovní tabulka pro zaznamenání symptomů ..................................557

Poznámky .........................................................................................561

Bibliografie .......................................................................................589

O autorech .......................................................................................605

Předmluva

Každým rokem jsou ve Spojených státech vystaveny traumatickým událostem více než čtyři miliony dětí.

1

Toto číslo je podhodnocené a je platné

pouze tehdy, pokud naši definici traumatu úzce omezíme na zjevné nepříznivé okolnosti jako je sexuální nebo fyzické zneužití, vážná zranění, ztráta nebo smrt milovaného člověka. Jak ukazují Peter Levine a Maggie Klineová v této průkopnické knize, trauma nespočívá ve vnější události, ale v tom, jakým způsobem nervový systém dítěte tuto událost zpracuje. Ukazují, na základě desítek let průkopnické práce Dr. Levina, že dlouhodobé negativní následky způsobuje právě ukládání a zamrznutí nezpracovaných emocí vyvolaných nepříznivými okolnostmi.

Jako lékař, který v současné době pracuje s drogově závislými, se každodenně setkávám s tím, jak se rané traumatické zkušenosti ukládají v mozku a celém těle a jak se denně „projevují navenek“ formou násilí na druhých nebo jsou „zvnitřňovány“ formou sebedestruktivních myšlenek a chování.

Prevence a soucitné a vnímavé zacházení s potenciálně traumatickými vlivy jsou zásadní. Nyní víme, že negativní zkušenosti způsobují mnohem víc než nepříjemné vzpomínky nebo nevědomou negativní dynamiku: mohou způsobit celoživotní změny v chemickém uspořádání mozku a fyziologii těla. Takové zkušenosti mohou působit dokonce i na nenarozené dítě. V nedávné studii se zjistilo, že děti žen, jež byly v těhotenství traumatizovány tragickou událostí z 11. září, měly v jednom roce života abnormální hodnoty stresového hormonu kortisolu v krvi.

2

Podle mno

hých studií, které se zabývaly výzkumem lidí a zvířat, mohou nepříznivé rané zkušenosti vést k trvalému narušení chemických pochodů v mozku, jež ovlivňují naši náladu a chování.

Trauma očima dítěte

Mnoho „obyčejných“ každodenních událostí, které přijímáme se samozřejmostí jako nevyhnutelné skutečnosti života, mohou být traumatizující, a čím je dítě menší, častěji na něm zanechají traumatické následky i události, které bychom vůbec neměli tendenci považovat za poškozující. Traumatizující může být například i  „obyčejný“ pád, pokud dítě nedostane podporu v  tom, aby si jej mohlo zdravým způsobem zpracovat, zvláště pokud je zahanbené z toho, že „reaguje přehnaně“ nebo je označené za  „přecitlivělé“. Pokud dítě není vhodným způsobem připraveno a  podpořeno a  pokud nejsou jeho reakce přijímány s  porozuměním, dlouhodobé negativní následky mohou vyvolat i běžné lékařské zákroky. Jak Levine a Klineová přesvědčivě dokazují, naše kultura v dětech nevědomě vyvolává trauma mnoha způsoby, od nepotřebných invazivních porodních praktik a institucionalizovaných a mechanických pedagogických metod až po rozvody, při nichž se pro vzájemné utrpení rodičů zapomíná na emocionální potřeby dítěte.

Pozitivním poselstvím této knihy je, že mnohým z těchto traumat je možné předejít, a v případech, kde jsou samotné události nevyhnutelné, je možné se jejich traumatickým následkům vyhnout nebo je alespoň snížit na minimum. Klíčem k tomu je děti povzbudit a dovolit jim, aby si mohly přirozeným způsobem zpracovat emocionální šokové reakce na náročné situace, aniž bychom se snažili tyto reakce omezovat nebo je kontrolovat, aniž bychom našim dětem dělali kázání nebo na ně projektovali vlastní strach a úzkost.

Základní pravda, kterou autoři přinášejí, je, že dospělí mají nejprve věnovat pozornost vlastnímu emočnímu stavu, protože děti mohou uvolnit své napětí pouze v  přítomnosti klidného, schopného a  konejšivého dospělého. To, kdo jsme, je důležitější než to, co děláme. Přesněji řečeno, to, kdo jsme tváří v tvář znepokojivé situaci, ovlivní podobu i následky toho, co děláme. Levine a Klineová nám dávají příležitost naučit se léčit

Předmluva

trauma tím, že budeme následovat toho nejlepšího učitele: naše vlastní tělo a pocity.

Techniky „prevence“ traumatu, které Levine a  Klineová v  této knize přinášejí, jsou dokonalé svou moudrostí a jednoduchostí, pozorností k detailu, tím, jak postupujeme krok za krokem, a jasnými principy toho, jak jich použít. Autoři dbají na to, aby byly tyto principy využívány praktickým způsobem tak, aby mohly být naplněny specifické potřeby dětí v různých stádiích vývoje, od raného dětství po dospívání.

Trauma očima dítěte není ani učebnicí pro akademické potřeby – přestože by úspěšně mohla mnohé nahradit – ani rozsáhlou příručkou o tom, jak si pomoct při zpracování traumatu. Je to učení, které u  pečujícího dospělého, ať v roli rodiče či odborníka, probouzí schopnost láskyplného rozlišování, a příručka, která nám ukazuje, jak podpořit děti v náročných situacích, jež by v nich bez našeho soucitu a dovedností mohly zanechat rány na celý život.

Nevím, k jaké jiné knize bych tuto knihu přirovnal. O některých knihách se říká, že svou originalitou „rozbíjejí formu“. Trauma očima dítěte jde ještě o krok dál: vytváří svou vlastní formu způsobem, za který bude každý, kdo se zabývá zdravím a štěstím dětí, vděčný.

- Gabor Maté, M.D.

Autor Hold on to your kids: Why parents need to matter more than peers

a When The Body Says No: Undserstanding the Stress-Disease Connection

25

Úvod

Záměrem této knihy je být dostupným, konkrétním průvodcem pro prevenci a  léčení traumatu dětí. Součástí tohoto ilustrovaného svazku jsou základní nástroje pro rodiče, pečující osoby a odborníky v různých oborech, kteří svůj život zasvětili každodenní práci s  dětmi ve  školách, nemocnicích, zdravotnických zařízeních a  terapeutických pracovnách. Autoři nabízejí nejen snadné návrhy, jak si v těchto nesnadných časech zjednodušit život a udělat ho pro všechny bezpečnějším, ale najdeme zde i mnohé příklady z bohaté klinické praxe obou autorů.

Práci Petera A. Levina utvářelo jeho studium lékařské biofyziky, psychofyziologie a  psychologie, jeho průkopnické teorie vycházejí z  jeho vášnivého pozorování instinktivního chování divokých zvířat v jejich přirozeném prostředí. Všiml si jejich vrozené odolnosti vůči traumatickým symptomům a  strávil třicet pět let tím, že rozvíjel a  dále zdokonaloval metodu, kterou nazval somatické prožívání (R), založenou na pozorování světa přírody.

Jedinečný přístup Petera Levina k práci s traumatem je velmi uznáván na národní i mezinárodní úrovni jak mezi širokou veřejností, tak mezi odborníky. Jeho nejprodávanější kniha Probouzení tygra: Léčení traumatu byla přeložena do osmnácti jazyků (původně byla vydaná v angličtině nakladatelstvím North Atlantic Books v roce 1997). Dále vydal knihu Healing Trauma: A Pioneering Program in Restoring the Wisdom od Your Body (kniha a CD); a vytvořil audio programy vydané nakladatelstvím Sounds True, It Won ́t Hurt Forever: Guiding Your Child Through Trauma a Sexual Healing: Transforming the Sacred Wound. Dr. Levine je vyhledávaným přednášejícím, učitelem a poradcem. Poskytuje konzultační

Trauma očima dítěte

služby hlavnímu rezidentní centru pro léčení drogové závislosti v Arizoně, The Meadows. Stál v čele občanských iniciativ pracujících s komunitami, jež byly traumatizovány válkami a přírodními katastrofami. Jeho profesionální výcvik se rychle šíří po celém světě.

Maggie Klineová, M.S., MFT, zasvětila svůj život pomoci dětem všech věkových kategorií po  dobu téměř třiceti let jako učitelka, psychoterapeutka a školní psycholožka. To, co se již téměř před deseti lety naučila od Dr. Levina, jí poskytlo chybějící kousek do skládačky efektivního, a přesto jemného léčení traumatu, které překračuje kulturní, etnické, náboženské a sociálně-ekonomické hranice. Tvořivě integruje umění, hru, poezii a vyprávění příběhů do metody somatické prožívání SP (R). Maggie používá znalosti, jež získala z  metody SP (R), ve  své soukromé praxi, ve  veřejném školství i  v  práci s  rodiči. Jako jeden z  hlavních členů profesorského týmu nadace Dr. Levina Foundation for Human Enrichment (FHE) v rámci programu profesionálního osvědčení také vede výcvik metody Somatické prožívání (R). Maggie se také podílela na práci zpracování traumatu v Thajsku po ničivé vlně tsunami v roce 2004. Spolupracovala s  Peterem Levinem na  jeho audio vzdělávacích programech nakladatelství Sounds True a  napsala společně s  ním článek „It Won ́t Hurt Forever – Guiding Your Child Through Trauma“, který se objevil v časopise Mothering (leden/únor 2002).

Peter i Maggie následovali touhu svého srdce – zmírnit zbytečné utrpení tolika dětí po celém světě, jejichž cennými mladými životy otřásly události, které by byly příliš šokující a zahlcující i pro většinu dospělých. Autoři rozumí tomu, že trauma plodí násilí a násilí plodí trauma, a jejich záměrem je poskytnout informace, příklady, a aktivity, které mohou pomoci vyjít z tohoto začarovaného kruhu. Když se vnitřní zmatek promění ve  vnitřní klid, děti si mohou začít svobodně budovat silný pocit sebe sama, což je základní předpoklad pro to, aby mohly být vším, čím mohou

Úvod

být. V tomto komplexním průvodci se vás autoři snaží nalákat k tomu, abyste začali zakládat „komunity péče“, které podporují a posilují přirozenou odolnost dětí. Sousedství, školy, nemocnice a kliniky jsou vedeny k tomu, aby vnášely do života „trochu prevence“ nezbytné k tomu, aby mohl současný proud zoufalství nabrat nový směr.

Tato kniha nabízí nadějnou alternativu k internalizovanému projevu emocí v  podobě úzkosti a  nemocí či externalizovanému projevu emocí v podobě hyperaktivity a násilí, které jsou v současné době bolestně rozšířené následkem tolika traumatizujících stimulací. Peter a  Maggie vás vlídně zvou k tomu, abyste se připojili ke společnému snu utváření nového sociálního pojiva prostřednictvím mocných nástrojů zásahu při traumatu, které zde nabízejí, tak, aby děti po celém světě měly opravdovou svobodu k tomu být dětmi.

Webové stránky nadace Foundation for Human Enrichment najdete na adrese www.traumahealing.com.

Přehled této knihy

Kniha Trauma očima dítěte krok za krokem ukazuje, jak prakticky použít „emoční první pomoc“ u dětí při úrazech a citovém zahlcení. Tato kniha je napsána pro širokou veřejnost a obsahuje specifické kapitoly, které budou zajímat zejména rodiče, vychovatele a zdravotníky.

K  traumatu dochází nejen v  důsledku katastrofických událostí jako je sexuální zneužívání dětí a  násilí na  dětech, ale i  v  důsledku událostí, jimž je často věnována jen minimální pozornost, jako jsou drobné autonehody, invazivní lékařské a chirurgické zákroky, rozvod, rozluka, a pády – dokonce i z něčeho zdánlivě tak neškodného jako je kolo! Tyto běžné zkušenosti jsou často považovány za obyčejné události, aniž by se zvážila možnost jejich traumatizujících následků. Bez ohledu na příčinu, dobrou zprávou je, že trauma se dá nejen léčit, ale často se mu dá i předejít s použitím dovedností, které se v této knize naučíte.

Tato kniha mohla vzniknout díky touze obou autorů zmírnit zbytečné utrpení s pomocí konkrétních metod, jež mohou použít dospělí lidé, které tato problematika zajímá, k prevenci i k léčení následků traumatu u  dětí. Po  téměř čtyřiceti letech výzkumu a  zkušeností v  tomto oboru Dr.  Levine prohlašuje, že trauma spočívá v  lidské fyziologii. Jednoduše řečeno to znamená, že při setkání s ohrožením často není čas na to přemýšlet, a  naše prvotní reakce je proto instinktivní. Narodili jsme se se specifickými mechanismy přežití. Tento úhel pohledu je do značné míry založen na studiích Dr. Levina v oblasti biologie, jedinečnost tohoto přístupu však pochází z pozorování chování zvířat v přírodě. Detailně o tom pojednává kniha Probouzení tygra: léčení traumatu (Maitrea 2011) a tyto informace jsou shrnuty v první kapitole.

Trauma očima dítěte

Souvislost mezi chováním zvířat a  fenoménem traumatu u  člověka poprvé objevil Dr.  Levine na  konci šedesátých let, když si všiml toho, že přestože jsou lovená zvířata ve volné přírodě často vystavována stavu ohrožení, jen málokdy jsou traumatizovaná. Další výzkumy tohoto fenoménu ho dovedly k objevu vrozené schopnosti zvířat doslova „setřást“ vliv života ohrožujících setkání, aniž by to na nich zanechalo dlouhodobé následky. Výzkumy lidského mozku ho přivedly k  otázce, zda mají lidé stejnou vrozenou schopnost jako zvířata, ale z nějakého důvodu ji nepoužívají (nebo jí v sobě potlačují). Rozsáhlá klinická praxe silně napověděla tomu, že tato teorie je pravdivá. Dr. Levine zjistil, že za vhodného vedení mohou i lidé „setřást“ následky potenciálně přehlcujících událostí a vrátit se do  normálního života. Zjistil, že pokud tyto události zůstanou nezpracované, postupem času se nashromáždí ničivé symptomy traumatu, a často se projeví až dlouho poté, co byla přehlcující událost zapomenuta. Všiml si toho, že tato situace se často projevuje jako pomalé, ale soustavné podkopávání pocitu vnitřní síly a  celkového prospívání dítěte. Díky porozumění a práci s fyziologickým (a v menší míře i s psychologickým) aspektem traumatu, mohou být ničivé události, jež často brání rozvinutí plného potenciálů dítěte, transformovány ve zkušenosti, které zvyšují jejich schopnost osvojit si smysl pro mistrovství, odolnost, sílu a vlastní schopnosti.

Tuto knihu bylo velice potřebné napsat i z toho důvodu, že v odborných kruzích dosud není dostatečně známá skutečnost, že kumulativní efekt nezpracovaných „obyčejných“ událostí může být stejně ničivý jako vliv událostí katastrofických, a až příliš často se nebere na vědomí. Existuje sice několik knih o lékařské první pomoci pro děti, neexistují však knihy, které by se zabývaly „emoční první pomocí“ v potenciálně traumatizujících situacích. V knize A Parent ́s Guide to Medical Emergencies: First Aid for Your Child, kterou napsali autoři nejprodávanějších

Přehled této knihy

knih, Zand, Walton a  Roundtree (Avery Publishing Group, 1997), se objevuje jedna kapitola s názvem „Understanding Childhood Trauma“ od Petera Levina.

Přestože bylo pro širokou veřejnost napsáno několik knih o  ztrátě v dětství, rozvodu, zármutku a emocionálních reakcích, jež tato témata doprovázejí, neexistuje žádná komplexní příručka, která by rodiče a odborníky naučila, jak děti jemně provést skrze počáteční šok, jenž zažívají v důsledku široké škály přehlcujících životních událostí. Dokonce i knihy, jež byly za poslední dvě desetiletí napsané pro odborníky, přehlížely zásadní nonverbální fyziologický aspekt, kvůli němuž je práce Dr. Levina (a tato kniha) jedinečná. Léčení zranění traumatu z fyziologického hlediska posouvá důraz od příběhu spojeného s událostí k dříve opomíjenému „příběhu“ samotného těla.

Autoři nás názorně seznamují se zákonitostmi a dynamikou traumatu pomocí příkladů traumatizujících událostí, jež jsou součástí každodenního života. Mluví se zde o běžných potencionálně traumatizujících situacích z hlediska prevence symptomů. Pády, autonehody, lékařské zákroky, operace, návštěva zubaře, zážitky blízké utonutí, náhlé odloučení (např. rozvod, smrt, zabloudění), přírodní katastrofy, případy, kdy je dítě svědkem násilí, ty všechny mohou být pro děti potenciálně traumatizující. Přestože některé z  těchto obyčejných událostí obvykle nejsou traumatizující, zainteresovaní dospělí by měli vědět, kdy dítě vykazuje známky přehlcení událostí, která se může zdát jen „drobnou“ nehodou. S těmito informacemi mohou dospělí podpořit „rizikové“ děti a pomoci jim projít jejich vlastním přirozeným léčebným procesem. Kniha obsahuje i  rozsáhlé informace jak snížit dětskou zranitelnost vůči sexuálnímu zneužití.

Kromě jednotlivých případů z  klinické praxe zde najdete i  cvičení, která jsme sem zařadili proto, aby čtenář a jeho děti mohli mít přímou zkušenost s koncepty, o nichž tu píšeme. Jejich záměrem je poskytnout

Trauma očima dítěte

vám pocit svobody a síly, který v sobě cítíme, když se „naladíme“ na své vnitřní stavy a  když můžeme cítit, že dochází ke  skutečné změně. Jakmile dospělí porozumí mechanismu, díky němuž dochází k  posunu ze stavu šoku, strachu a sevření, pak budou moct děti tímto procesem snáze provést.

Úloha dospělého člověka při pomoci dětem se v mnoha ohledech podobá obvazu. Obvaz ránu neléčí, ale ochraňuje ji. Podporuje moudrost těla k  tomu, aby mohlo dělat to, co má dělat. Děti jsou velmi citlivé na emoční stavy dospělých, proto je velmi důležité, aby dospělí byli relativně v  klidu tak, aby mohli věnovat pozornost potřebám svých dětí. Tato kniha přináší krok za krokem postupy, které umožní rodičům být dobrými „obvazy“.

Trauma očima dítěte je také interaktivní. Obsahuje ilustrovanou část, v  níž najdete říkanky, které mohou rodiče, učitelé, sociální pracovníci, zdravotní sestry a  další odborníci v  oblasti zdravotnictví a  péče o  mentální zdraví malým dětem číst. Mohou dětem pomoct připravit se na nezbytný lékařský zákrok a zotavit se po událostech, při nichž došlo k přehlcení či zranění, a předejít tak vzniku traumatických reakcí. Tyto aktivity se dají použít pro individuální péči, v malých skupinách, nebo i pro celou třídu dětí.

Děti jsou přirozeně odolné a dokážou se ze stavu „přehlcení“ a po úrazech znovu vzpamatovat. S podporou a vedením této knihy mohou rodiče a další dospělí pomoct dětem předejít vzniku traumatických reakcí. Kniha také může pomoct dětem rozpustit pozůstalé následky traumatických událostí z minulosti, známých i neznámých. Prevence a zpracování traumatu, z minulosti i současnosti, zvýší přirozenou odolnost dítěte, umožní mu větší přístup k vnitřním zdrojům a úspěšné zvládnutí potencionálně škodlivých situací v  budoucnosti. Pokud symptomy s  podporou rodičů snadno neustupují, pak doporučujeme vyhledat odbornou pomoc.

DÍL I

POROZUMĚNÍ TRAUMATU

37

KAPITOLA PRVNÍ

Co je to trauma? Pracovní definice

Zápas a teritoriální ochrana plazů,

výživa a orientace na rodinu raných savců,

symbolické a jazykové schopnosti neokortexu

mohou umocnit naše zatracení nebo nám přinést spásu.

- Jean Houston

1

Co je to trauma? Kamkoli se v dnešní době podíváme, objevuje se slovo

„trauma“. Tituly jako „Odblokování traumatu“ nebo „Následky zneuži

tí“ se objevují v názvech článků odborných časopisů i časopisů pro širo

kou veřejnost. Populární televizní pořady, jako například pořad Oprah

Winfreyové, usilují o  to, aby miliony diváků pochopily silný vliv trau

matu na tělo a duši. V dnešní době již konečně vstupuje do všeobecného

povědomí, jak ničivý může být vliv traumatu na  emoční a  fyzické pro

spívání dětí a  rozvoj jejich myšlení a  chování. V  odborných kruzích se

objevuje dostatečné množství debat, kde se zdůrazňují statistiky týkající

se vlivu traumatu na naše děti. Od událostí z 11. září se objevil celý příval

informací o tom, jak si poradit s následky katastrofy.

Přestože se společnost zaměřuje na průzkum a studium traumatizova

ného mozku, bylo napsáno jen málo knih o běžných příčinách trauma

tu, a ještě méně o jeho prevenci a léčení. Pozornost se naopak zaměřuje

Trauma očima dítěte

na diagnózu a medikaci nejrůznějších symptomů traumatu. „Trauma je nejspíš tou nejvyhýbanější, nejopomíjenější, nejvíce snižovanou, popíranou a nejméně pochopenou a léčenou příčinou lidského utrpení.“

2

Naštěstí vy – rodiče, vychovatelé a zdravotníci, kteří pomáháte dětem – jste v takovém postavení, že můžete předejít hrozivým následkům traumatu a můžete dětem ve vaší péči velice pomoct.

Lidé na  celém světě jsou svědky zvyšující se četnosti znepokojivých událostí, z čehož je jasné, že rodiče, vychovatelé, zdravotníci a terapeuti už nemohou čekat ani chvíli na  to, aby se naučili traumatu co nejlépe předejít. K  tomu, aby se mohla obnovit přirozená odolnost rostoucího množství dětí, které již trpí, je zásadní rozpoznat podstatu tohoto problému. V této kapitole se pokusíme překlenout informační propast tím, že se blíže podíváme na trauma – na mýty s ním spojené a skutečnost.

Trauma spočívá v nervové soustavě – nikoli v události!

K  traumatu dojde, když nás zasáhne jakákoli situace jako blesk z  čistého nebe; přehltí nás, jsme v jejím důsledku jiní a odpojení od svého těla. Všechny ochranné mechanismy, které jsme měli, jsou podkopány, a my se cítíme naprosto bezmocní a zoufalí. Je to, jako by nám někdo podtrhl nohy.

Trauma je protikladem síly. Náchylnost k traumatu se u jednotlivých lidí liší, závisí zde na celé řadě faktorů, zvlášť na věku a předchozích traumatech. Čím je dítě mladší, tím je pravděpodobnější, že ho přehltí běžné situace, které by na starší dítě nebo dospělého neměly takový vliv.

Dosud se všeobecně věřilo, že symptomy traumatu jsou výsledkem a  ekvivalentem druhu a  rozsahu vnější události. Míra stresující události je sice důležitým faktorem, trauma však nedefinuje. Je to proto, že „trauma nespočívá v samotné události; trauma spočívá v nervovém systému.“

3

Podstata „jednorázového“ traumatu (narozdíl od přetrvávajícího

39

Co je trauma? Pracovní dečnice - 1. kapitola

zanedbávání a  zneužívání) spočívá ve  fyziologii spíše než v  psychologii.

Když se setkáme s nebezpečím, nemáme čas přemýšlet; naše prvotní reak

ce jsou tedy instinktivní. Základní funkcí našeho mozku je zajistit přežití!

Jsme tak nastaveni. U kořenů traumatických reakcí je naše 280 milionů

let staré dědictví – dědictví, které sídlí v nejstarších a nejhlubších struk

turách mozku, jež jsou známé jako plazí mozek.

Když tyto primitivní části našeho mozku zaznamenají nebezpečí, au

tomaticky aktivují nesmírné množství energie – v podobě přílivu adrena

linu, díky němuž například může matka nadzvednout auto, pod kterým

leží její dítě, a odvést ho do bezpečí. To v nás vyvolá bušení srdce a více

než dvacet dalších fyziologických reakcí, které nás mají připravit na  to,

abychom mohli bránit a  chránit sami sebe a  naše milované. Při těchto

rychlých mimovolních změnách v  organismu dochází ke  změně směru

toku krve od  trávicích orgánů a  kůže, a  krev začne proudit do  velkých

motorických svalů sloužících k  útěku, začneme rychle a  mělce dýchat,

a  sníží se obvyklá hladina vyměšování slin. Zornice očí se rozšíří, čímž

se zvýší schopnost očí přijímat více informací. Zvýší se srážlivost krve,

schopnost slovního vyjadřování se naopak sníží. Svalová vlákna začnou

být velmi vzrušivá, často až do té míry, že se začnou třást. Naše svaly také

mohou selhat ve strachu, díky tomu, že se celý systém přehltí a uzavře.

Strach z našich vlastních reakcí

Když člověk nerozumí tomu, co se v těle děje, pak nás tytéž reakce, které jsou

tu proto, aby nás fyzicky podpořily, mohou přímo vyděsit. To platí zvláště teh

dy, když se díky své velikosti, věku nebo jiné slabosti, buď nemůžeme hýbat

nebo by to bylo nevýhodné. Například miminko nebo malé dítě nemá volbu

a nemůže utíkat. Starší dítě nebo dospělý, kteří normálně běhat mohou, však

také někdy musí zůstat nehybní, jako například při operaci nebo znásilnění.

40

Trauma očima dítěte

Nemají vědomou volbu. Jsme biologicky naprogramovaní tak, aby naše tělo zmrzlo (nebo znehybnělo), když je útěk nebo boj buď nemožný, nebo ho vnímáme jako nemožný. Zmrznutí je naším posledním útočištěm při stavu ohrožení, z něhož není úniku, dokonce i když je touto hrozbou mikrob v naší krvi. Miminka a děti mají sníženou schopnost se bránit, a proto jsou zvláště náchylné ke zmrznutí a tedy i k traumatizaci. Proto je podpora dospělých pro prevenci traumatu a pomoc dětem při léčení tak zásadní.

Reakce zmrznutí v sobě skrývá velké množství fyziologických reakcí. Je třeba porozumět tomu, že při zmrznutí sice tělo může vypadat jako nehybné, ale fyziologické mechanismy, které připravují tělo k úniku, jsou stále zapnuté „naplno“. Sensoricko-neuro-motorická matrice, která byla uvedena do pohybu v době ohrožení, se paradoxně dostává do stavu nehybnosti nebo „šoku“. Když je člověk v šoku, má bledou kůži a jeho oči mají nepřítomný výraz. Jeho vnímání času je narušené. V  této situaci bezmoci se skrývá nesmírná životní energie. Tato energie čeká na to, aby mohla celý proces dokončit. Velmi malé děti mají navíc tendenci vyhnout se aktivním reakcím a jejich systém se rovnou uzavře. V každém případě potřebují naše vedení, aby se mohly plně vrátit do života. Mnoho malých dětí navíc v situaci ohrožení neuteče pryč, ale běží k blízké dospělé osobě. K tomu, aby dítě mohlo svoje trauma zpracovat, je zapotřebí, aby mu byl k dispozici dospělý, který pro něj představuje bezpečí.

Jak nás toto vyplavení energie a  velké změny ve  fyziologii ovlivňují z  dlouhodobého hlediska? Odpověď na  tuto otázku je pro porozumění traumatu zásadní a závisí na tom, co se děje během potenciálně přehlcující události a po ní. K tomu, abychom mohli předejít vzniku traumatu, je potřeba, aby se přebytečná energie, která se vybudovala na naši ochranu, „spotřebovala“. Pokud se tato energie nemůže plně vybít, neodejde zkrátka pryč; zůstane naopak v  těle uvězněná, a  vytváří potenciál pro vznik traumatických symptomů.

Co je trauma? Pracovní dečnice - 1. kapitola

Čím je dítě mladší, tím méně má k dispozici zdroje potřebné k tomu, aby se dokázalo ochránit. Dítě, které chodí do školky nebo základní školy, nedokáže utéct před zlým psem nebo na něj zaútočit, zatímco miminka nejsou schopná se sama ani zahřát. Z těchto důvodů je ochrana respektujícího dospělého, který vnímá potřeby bezpečí, tepla a klidu dítěte, a snaží se je naplnit, pro prevenci traumatu nanejvýš důležitá. Dospělí navíc mohou dítě utěšit a  navodit mu pocit bezpečí tím, že mu dají hračku, panenku, anděla nebo i  vymyšlenou postavu, která může představovat jeho kamaráda. Tyto předměty mohou děti velmi dobře utěšit zvlášť tehdy, pokud musí být dočasně odloučeny od svých rodičů, a jako podpora při usínání, když jsou v noci ve svém pokoji sami. Takové zdroje mohou dospělým připadat zanedbatelné, ale pro malé dítě mohou být zásadní, protože jim pomohou předejít pocitu přehlcení.

Dospělým lidem, kterým rodiče v  dětství takový pocit bezpečí v  ohrožení poskytli, může výše zmíněná informace připadat „běžná“. Z  toho plyne, že si běžně všímají potřeb dítěte a  věnují se jim. Dříve však lidé věnovali pozornost potřebám dětí bohužel jen minimálně, nebo je přehlíželi docela. Psychiatr v oblasti vývoje Daniel Siegel, autor úspěšné knihy Developing Mind, poskytuje syntézu neurobiologického výzkumu, kde vysloveně zdůrazňuje, jak zásadní je pro miminka a  děti bezpečí a  spokojenost, které jim poskytují dospělí. V  mozku se v  raném stádiu vyvíjí inteligence, emocionální odolnost, a  schopnost seberegulace díky anatomickému tvarování neuronů, ke  kterému dochází v kontextu přímého kontaktu mezi dítětem a jeho pečovatelem. Pokud nastane traumatická situace, dochází k  dramatickému nárůstu vzniku neurologických vzorců. Proto když se dospělí naučí poskytovat jednoduchou první pomoc v oblasti emocí, pak také zásadním způsobem přispívají k tomu, aby se mozek a chování jejich dětí mohlo vyvíjet zdravým způsobem.

42

Trauma očima dítěte

Recept na trauma

Pravděpodobnost vzniku traumatických symptomů souvisí s mírou uza

vření systému a s množstvím nevybité energie nashromážděné k přežití,

která byla původně aktivována k  boji nebo útěku. Tento sebeobranný

mechanismus nyní přestal fungovat. Děti potřebují podpořit, aby se

v nich tento vysoce energetický náboj mohl uvolnit, vezmeme-li v úva

hu, že jsou k následkům traumatu tolik náchylné. Mýty o tom, že mi

minka a  batolata „jsou příliš malá na  to, aby je to ovlivnilo“ nebo že

„na  tom nezáleží, protože si to nebudou pamatovat“, můžeme odložit

stranou. To, co nebylo příliš zřetelné, začne být evidentní, když zjistíme,

že děti v prenatálním období, novorozenci a velmi malé děti jsou nejvíce

náchylné ke  stresu a  vzniku traumatu díky nevyvinutému nervovému,

motorickému a sensorickému systému. Takto zranitelné jsou i starší děti,

které mají sníženou pohyblivost, díky permanentnímu nebo dočasnému

omezení, jako je např. dlaha, korzet nebo sádra, jež musí nosit kvůli

ortopedickému úrazu nebo napravování. Podívejme se nyní na  jeden

příběh ze života.

Jackův případ

Jack, jedenáctiletý skaut a  jedničkář, začal mít „panický strach ze ško

ly“ krátce po mírném zemětřesení, které bylo na kalifornské poměry jen

mírným chvěním. Jeho rodiče neviděli souvislost mezi zemětřesením

a  panickým strachem, a  jeho symptomy jim připadaly záhadné. Jack

byl také ze svého extrémního strachu ze školy zmatený. Vysvětloval, že

nedávno prodělal operaci páteře, je rád, že necítí bolest a  moc se těší

do  školy na  kamarády. Nicméně však doslova nemohl vstát z  postele,

protože měl v  žaludku velmi intenzivní „motýlky“. Ležel zmrzlý pod

peřinou a  zaplavovaly ho pocity paniky. Když jsme během prvního ze

Co je trauma? Pracovní dečnice - 1. kapitola

třech sezení pracovali s jeho „motýlky“ – a zaměřili se na Jackovy pocity strachu (i  na  jeho zdroje), začal se odvíjet neuvěřitelný příběh. Objevil se hrůzostrašný obraz, jak se v jeho pokoji při zemětřesení třese knihovna. Knihovna se však nepřevrátila, tak proč byla pro Jacka tato událost natolik traumatická, že kvůli tomu nemohl za svými kamarády ve škole? Pracovali jsme spolu dál, a brzy to začalo být jasné.

Když Jack poprvé zaznamenal známky zemětřesení, nebyl schopný odhadnout skutečnou míru nebezpečí; to jediné, co jeho plazí mozek zaregistroval, byla „červená vlajka“ ohrožení. Jeho nervový systém reagoval na  pociťované nebezpečí stavem plné pohotovosti, a  cítil paniku i dlouho poté, co mírné zemětřesení skončilo. Závažnost jeho reakce přestane být záhadná, když se dozvíme, že jako malé dítě byl několik týdnů v sádře po operaci páteře. Byl vyděšený z lékařského zákroku a poté ho znehybnili v sádře. Byl bezmocný a nemohl reagovat na nebezpečí, které vnímal všude kolem sebe, jak to malé děti po tak děsivé události prožívají. Nemohl poslechnout svůj přirozený impuls utéct; ve skutečnosti byl paralyzovaný. Tvrdý obal sádry Jackovi bránil v pohybu.

V  případě, že mozek vyšle sensoricko-motorický impuls, ale končetiny se nemohou pohybovat (nebo když by samotný pohyb znamenal nebezpečí, jako při znásilnění nebo při operaci), pak je pravděpodobné, že dojde ke  vzniku symptomů. Děti mohou prožívat napětí jako podrážděnost, úzkost, „motýlky“, necitelnost atd. Pokud tělo nezvládne vnímat pocity přehlcení, zhroutí se do ustrašené rezignace („naučená bezmoc“) – což dělají všechna zvířata v situaci, kdy není možné aktivně uniknout před ohrožením. Jack rostl a rostl a to, co bylo v jeho raném dětství hrůzostrašnou událostí, se zdálo být v jeho jedenácti letech dávno „zapomenuté“.

Problém je, že přestože samotná událost mohla z jeho vědomé paměti zmizet, jeho tělo nezapomnělo. Fyziologický imperativ říká, že je třeba

44

Trauma očima dítěte

zkompletovat nedokončené sensoricko-motorické impulsy, které byly

aktivované, aby se tělo mohlo vrátit do stavu relativního uvolnění. Tedy

i poté, co Jackovi sádru sundali, zůstal v jeho nervovém systému nevybitý

náboj a neurologický „otisk“ omezení.

Proč naše tělo nezapomene:

Co jsme se dozvěděli z výzkumu mozku

Jak je možné, že i když nebezpečí pomine, zůstáváme i nadále v jeho se

vření? Proč cítíme i nadále, narozdíl od našich přátel zvířat, úzkost a živé

vzpomínky, které náš život navždy změní, pokud nenajdeme pomoc, kte

rou potřebujeme?

Vysoce uznávaný neurolog Antonio Domasio, autor knihy Descar

tes ́ Error a The Feeling of What Happens, zjistil, že emoce jsou doslova

anatomicky umístěny v části mozku odpovědné za přežití.

4

Emoce stra

chu má tedy v  mozku vymezený velmi specifický neurologický okruh,

který odpovídá specifickým fyzickým pocitům v  jednotlivých částech

těla. Pokud něco, co vidíme, slyšíme, chutnáme nebo cítíme, signalizuje

původní situaci ohrožení, zkušenost strachu pomůže tělu zorganizovat

plán na „útěk či zmrznutí“, abychom se rychle dostali z dosahu nebezpe

čí. Událost, která tyto reakce vyvolá, vytváří víc než pouhou vzpomínku

(ve skutečnosti člověk často ani nemá vědomou vzpomínku na původní

událost, pouze fyzické reakce). Tep srdce prudce vystoupá, začneme se

potit a cítit úzkost, protože tělo plně vnímá, jako by nebezpečí stále tr

valo. Silná emoce spojená s původní událostí v nás zanechala stejně silný

otisk, který nás učí o přežití. To všechno je v pořádku pro případ, že se

setkáme s nebezpečím příště. Proč je však tato reakce maladaptivní a pro

bíhá i tehdy, když nám žádné skutečné nebezpečí nehrozí? Podívejme se

znovu na výzkum.

Co je trauma? Pracovní dečnice - 1. kapitola

Bessel ven der Kolk, přední odborník na  výzkum traumatu na  universitě v Bostonu, zkoumal emoci strachu pomocí magnetické rezonance.

5

Vnímáme-li nebezpečí, v našem středním mozku se rychle aktivuje

malá struktura mandlovitého tvaru, amygdala. Je vysoce vnímavá vůči zrakovým podnětům a  zvukům, a  aktivuje mnoho částí mozku, aby si s danou situací poradily. Joseph LeDoux z university v New Yorku, autor knihy The Emotional Brain, ji přirovnává k ranému varovnému systému, který připravuje tělo na nebezpečí.

6

Proto se nám začínají stahovat svaly

a do krve se vyplavují hormony potřebné k přežití, které zaplavují naše tělo a  mozek. Neokortex, který myslí a  zdůvodňuje, pak hraje zásadní roli v tom, že vyhodnotí, zda je štěkající pes náš přítel nebo nepřítel, zda je stín někdo, kdo nás chce přepadnout nebo je to neznámý přítel, zda je předmět na cestě had nebo klacek. Pokud se ukáže, že pes je přítel, pak signál, který neokortex pošle zpátky amygdale, reakci strachu uklidní.

U  traumatizovaného systému však mozková kůra nedokáže strach zmírnit. Díky tomuto „obejití kortexu“ si strach nedokážeme vymluvit a  nevyhnutelně ho buď musíme projevit navenek v  podobě extrémní emoce, tiše trpět pocity přehlcení, nebo se před stresujícími signály strachu uzavřít. Slovy Bessela van der Kolka, „U  post-traumatického stresového syndromu (PTSS) je frontální kortex držen v  zajetí proměnlivé amygdaly. Myšlení je v zajetí emocí. Lidé s PTSS velmi citlivě reagují dokonce i na velmi nepatrné podněty, jako by byl jejich život v ohrožení.“

7

Zpátky k příběhu o Jackovi

Díky předchozímu vědeckému vysvětlení můžeme snadno porozumět tomu, jak je možné, že o mnoho let později, když Jack ležel v posteli krátce po své druhé operaci, v něm mírné zemětřesení vyvolalo pocity bezmoci

Trauma očima dítěte

(které si vybavilo vědomí těla), jež byly pozůstatkem traumatu z předchozí operace. Jeho tělo reagovalo na současné nebezpečí, jako by bylo stále znehybněné v sádře. Jeho systém byl napospas nesmírně citlivé amygdale, a vyplavení adrenalinu navíc spustilo celou kaskádu reakcí, které byly stejně přehlcující jako původní pocity děsivého strachu. Díky těmto pocitům úzkosti, které navenek nedávaly smysl, Jack nemohl jít do světa. Nově aktivované pocity ze „staré“ události, při které se nemohl chránit, se otiskly do „paměti jeho těla“ a podkopaly jeho sebedůvěru. Jack nebyl schopný zjistit příčinu těchto zničujících pocitů a zaplavil ho pocit paniky.

To, co se zdálo