načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Transsexualita a jiné poruchy pohlavní identity - Petr Weiss; Hanka Fifková; Ivo Procházka; Peggy T. Cohen-Kettenis; Friedemann Pfäfflin; Jiří Veselý; Vladimír Weiss; Ladislav Jarolím

Transsexualita a jiné poruchy pohlavní identity

Elektronická kniha: Transsexualita a jiné poruchy pohlavní identity
Autor: Petr Weiss; Hanka Fifková; Ivo Procházka; Peggy T. Cohen-Kettenis; Friedemann Pfäfflin; Jiří Veselý; Vladimír Weiss; Ladislav Jarolím

Výklad poruchy pohlavní identity. Vývoj transsexuality v ČR od r. 1942. Právní aspekty týkající se současného stavu a změn v kontextu evropského práva. Základní etapy přeměny ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  302
+
-
10,1
bo za nákup

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2008
Počet stran: 202
Rozměr: 24 cm
Úprava: 8 stran barevné obrazové přílohy: ilustrace
Vydání: Vyd. 2.
Skupina třídění: Vývojová psychologie. Individuální psychologie
Jazyk: česky
Umístění v žebříčku: 388. nejprodávanější produkt za poslední měsíc
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2008
ISBN: 978-80-247-1696-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Výklad poruchy pohlavní identity. Vývoj transsexuality v ČR od r. 1942. Právní aspekty týkající se současného stavu a změn v kontextu evropského práva. Základní etapy přeměny pohlaví, chirurgické zákroky.

Popis nakladatele

Transsexualita v posledních letech vzbuzuje čím dál tím víc pozornost odborníků nejrůznějších oborů, laické veřejnosti i médií. Spolu se vzrůstajícím zájmem o tuto problematiku narůstá i nutnost lépe pochopit jedince s poruchou pohlavní identity. Jak se transsexualita projevuje? Jak je možné transsexualním jedincům pomoci? Co vše obnáší léčba? Na tyto a podobné otázky odpovídá ojedinělá monografie "Transsexualita a jiné poruchy pohlavní identityy", která vznikla díky jedinečné spolupráci našich i zahraničních odborníků. Kniha dostala cenu prof. MUDr. Josefa Hynieho, kterou uděluje Sex. společnosti ČLSJEP. Kniha se stala nejlepší odbornou publikaci v oboru sexuologie v r. 2008.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Petr Weiss; Hanka Fifková; Ivo Procházka; Peggy T. Cohen-Kettenis; Friedemann Pfäfflin; Jiří Veselý; Vladimír Weiss; Ladislav Jarolím - další tituly autora:
Čtyřjazyčný slovník energetiky -- čeština, angličtina, němčina, francouzština Čtyřjazyčný slovník energetiky
Etické otázky v psychologii Etické otázky v psychologii
Práce se sny -- Dárek pro každou duši Práce se sny
Weissova navigace sexem Weissova navigace sexem
Antikoagulační léčba u fibrilace síní Antikoagulační léčba u fibrilace síní
Benigní hyperplazie prostaty - rady pacientům Benigní hyperplazie prostaty
 (e-book)
Sexuální zneužívání dětí Sexuální zneužívání dětí
 (e-book)
Sexuologie Sexuologie
Sexuální výchova -- pro studenty porodní asistence a ošetřovatelství Sexuální výchova
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

MUDr. Hanka Fifková prof. PhDr. Petr Weiss, Ph.D. MUDr. Ivo Procházka, CSc. prof. Peggy T. Cohen-Kettenis, Ph.D. prof. Dr. med. Friedemann Pfäffl in doc. MUDr. Ladislav Jarolím, CSc. prof. MUDr. Jiří Veselý, CSc. MUDr. Vladimír Weiss

TRANSSEXUALITA

A JINÉ PORUCHY POHLAVNÍ IDENTITY Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400 www.grada.cz jako svou 3374. publikaci Odpovědná redaktorka Maria Arnautovová Sazba a zlom Antonín Plicka Počet stran 216 Vydání 2., 2008 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s. Husova ulice 1881, Havlíčkův Brod Recenzoval doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc. © Grada Publishing, a.s., 2008 Obrázek na obálce © doc. MUDr. Pavel Žáček, Ph.D. ISBN 978-80-247-1696-1


OBSAH

PŘEDMLUVA K PRVNÍMU VYDÁNÍ V ROCE 2002 ..................................................... 9

PŘEDMLUVA KE DRUHÉMU VYDÁNÍ ....................................................................... 11

1. POHLAVNÍ IDENTITA ............................................................................................ 13

I. Procházka, P. Weiss

1.1 K historii pojmu ..................................................................................................... 14

1.2 Defi nice transsexuality ............................................................................................ 16

1.3 Výskyt transsexualismu v populaci .......................................................................... 17

1.4 Situace ve světě ....................................................................................................... 17

2. VÝVOJ V OBLASTI TRANSSEXUALITY V ČESKÉ REPUBLICE ........................ 19

P. Weiss, H. Fifková, I. Procházka 3. ETIOLOGIE TRANSSEXUALITY ............................................................................ 25

H. Fifková, P. Weiss

3.1 Psychologické teorie ................................................................................................ 25

3.2 Biologické teorie ..................................................................................................... 26

4. DIAGNOSTIKA TRANSSEXUALITY ...................................................................... 31

P. Weiss, H. Fifková, I. Procházka

4.1 Psychologická diagnostika ....................................................................................... 31

5. DIFERENCIÁLNÍ DIAGNOSTIKA ......................................................................... 43

I. Procházka

5.1 Intersexualita .......................................................................................................... 43

5.2 Homosexualita ....................................................................................................... 44

5.3 Porucha pohlavní identity v dětství (F64.2 dle ICD 10) ......................................... 44

5.4 Transvestitismus fetišistický (F65.1 dle ICD 10) ..................................................... 45

5.5 Transvestitismus dvojí role (F64.1 dle ICD 10) ...................................................... 46

5.6 Psychotická porucha ............................................................................................... 46

5.7 Syndrom skopců ..................................................................................................... 46

5.8 Organické mozkové léze ......................................................................................... 47

6. PORUCHY POHLAVNÍ IDENTITY V OBDOBÍ DĚTSTVÍ A DOSPÍVÁNÍ ...... 49

P. T. Cohen-Kettenis, F. Pfäffl in

6.1 Terminologie a klasifi kace ....................................................................................... 49

6.2 Epidemiologie ........................................................................................................ 53

6.3 Poměr pohlaví ........................................................................................................ 53

6.4 Souvislost mezi poruchou pohlavní identity v dětství a transsexualitou ................... 53

6.5 Klinické projevy u dětí ............................................................................................ 54

6.6 Klinické projevy u dospívajících ............................................................................. 55

6.7 Etiologie ................................................................................................................. 55


6.8 Léčba poruch pohlavní identity u dětí .................................................................... 59

6.8.1 Diagnóza ................................................................................................... 59

6.8.2 Diferenciální diagnóza ................................................................................ 61

6.8.3 Diagnostický postup .................................................................................... 62

6.8.4 Metody ....................................................................................................... 63

6.8.5 Léčba ......................................................................................................... 63

6.9 Léčba poruch pohlavní identity u dospívajících ...................................................... 66

6.9.1 Diagnóza ................................................................................................... 66

6.9.2 První (diagnostická) fáze ............................................................................. 67

6.9.3 Druhá fáze: trojitá terapie ........................................................................... 69

6.9.4 Věková hranice podle zákona ....................................................................... 75

7. ZÁKLADNÍ ETAPY PROCESU PŘEMĚNY POHLAVÍ .......................................... 77

H. Fifková 7.1 Diagnostika ............................................................................................................ 77

7.2 Fáze rozhodovací .................................................................................................... 78

7.3 Real life test, Real life experience ............................................................................ 78

7.4 Hormonální terapie ................................................................................................ 79

7.5 Operativní výkony .................................................................................................. 80

7.6 Pooperační období .................................................................................................. 80

7.7 Model terapeutického týmu .................................................................................... 81

7.8 Kontraindikace přeměny pohlaví ............................................................................ 82

8. PSYCHOTERAPIE ..................................................................................................... 85

H. Fifková, P. Weiss 8.1 Formy psychoterapeutického působení ................................................................... 85

8.2 Odpovědnost terapeuta .......................................................................................... 90

8.3 Odpovědnost klienta .............................................................................................. 91

9. ENDOKRINOLOGICKÉ ASPEKTY A HORMONÁLNÍ LÉČBA

U TRANSSEXUALISMU ........................................................................................... 93

V. Weiss, I. Procházka

9.1 Hormonální léčba u transsexuality MtF .................................................................. 94

9.2 Hormonální léčba u transsexuality FtM .................................................................. 98

10. CHIRURGICKÉ VÝKONY U FTM ........................................................................ 101

P. Marešová, B. Sehnal, P. Paulis, J. Veselý 10.1 Operace na vnitřních ženských pohlavních orgánech u FtM ............................... 101

10.2 Mastektomie ....................................................................................................... 103

10.3 Rekonstrukce penisu, uretry a skrota .................................................................. 107

10.3.1 Historie rekonstrukcí penisu ..................................................................... 107

10.3.2 Standardní způsob našich rekonstrukcí ..................................................... 108

10.3.3 Rekonstrukce šourku ................................................................................ 112

11. CHIRURGICKÁ KONVERZE POHLAVÍ U TRANSSEXUALITY MTF ............ 113

L. Jarolím 11.1 Historie chirurgických výkonů MtF ................................................................... 113

11.2 Operační technika přeměny pohlavních orgánu u MtF ....................................... 116

11.2.1 Inverze kůže penisu ................................................................................. 116

11.2.2 Rektosigmoidální vaginoplastika .............................................................. 118


11.3 Doplňkové chirurgické zákroky u MtF ............................................................... 118

11.4 Augumentace prsů u MtF ................................................................................... 122

11.5 Komplexní hlasová péče u MtF ........................................................................... 123

12. ROZDÍLY MEZI TRANSSEXUALITOU FTM A MTF ......................................... 125

P. Weiss, H. Fifková, I. Procházka

12.1 Transsexuální chování v dětství ........................................................................... 125

12.2 Sociální adaptace ................................................................................................ 125

12.3 Partnerská a sexuální adaptace ............................................................................ 126

12.4 Sexuální život v původních rolích ....................................................................... 127

12.5 Sexuální život v rolích psychicky vlastních po dokončení procesu přeměny

pohlaví ........................................................................................................ 128

12.6 Sexuální orientace ............................................................................................... 128

12.7 Psychologické charakteristiky .............................................................................. 129

12.8 Psychopatologie .................................................................................................. 130

12.9 Adaptace na vlastní tělo ...................................................................................... 131

12.10 Průběh terapie .................................................................................................. 131

13. TRANSSEXUALITA A RODIČOVSTVÍ ................................................................. 135

H. Fifková 14. TRANSSEXUALITA A PRÁVO ................................................................................ 141

O. Pechová, V. Raichlová, I. Procházka

14.1 Transsexualita a české právo ................................................................................ 141

14.2 Transsexualita v kontextu evropského práva ........................................................ 144

14.2.1 Rada Evropy ........................................................................................... 144

14.2.2 Evropská unie ......................................................................................... 147

14.2.3 České právní prostředí ............................................................................. 148

14.2.4 Závěr ..................................................................................................... 149

15. TRANSSEXUALITA A NÁBOŽENSKÁ VÍRA ....................................................... 151

H. Fifková LITERATURA .................................................................................................................. 155

PŘÍLOHA 1 ...................................................................................................................... 165

Harry Benjamin International Gender Dysphoria Association

Standardy péče pro poruchy pohlavní identity, šestá verze

I. Úvodní pojednání ................................................................................................... 165

II. Epidemiologické hledisko ...................................................................................... 167

III. Diagnostická terminologie .................................................................................... 168

IV. Psychoterapeut ...................................................................................................... 171

V. Diagnostika a léčba dětí a mladistvých .................................................................... 173

VI. Psychoterapie dospělých pacientů ......................................................................... 176

VII. Požadavky pro hormonální terapii dospělých ....................................................... 179

VIII. Účinky hormonální terapie u dospělých ............................................................. 180

IX. Zkušenost reálného života (Real Life Experience, RLE) ........................................ 184

X. Chirurgické zákroky ............................................................................................... 185

XI. Operace poprsí ..................................................................................................... 186

XII. Operace genitálu ................................................................................................. 187

XIII. Pooperační sledování .......................................................................................... 189


8 / transsexualita PŘÍLOHA 2 ...................................................................................................................... 191

Výpovědi pacientů PŘÍLOHA 3 ...................................................................................................................... 197

Průvodce matrikou pro transsexuální osoby PŘÍLOHA 4 ...................................................................................................................... 199

Formulář žádosti o změnu jména a příjmení KONTAKTY .................................................................................................................... 201


pedmluva k prvnímu vydání v roce  / 9

PŘEDMLUVA K PRVNÍMU

VYDÁNÍ V ROCE 2002

Předkládáme vám první českou odbornou monografi i, zabývající se transse

xualitou. Toto téma čekalo na zpracování dlouho. I sám problém transsexuality stojí často na okraji zájmu společnosti laické i odborné jako problém týkající se promilové části populace, jako problém komplikovaný a nepříliš atraktivní. Podobně jako se sami transsexuální lidé ocitají kvůli svému životnímu zatížení na okraji skupin, společenství, komunit i celé společnosti – izolováni sami svou nejistotou, vyděleni okolím pro svou obtížně pochopitelnou jinakost.

Po odborné stránce jsme navazovali na dlouholetou činnost pražského Sexuologického ústavu, jehož odborníci (Šípová, Brzek, Hubálek, Zvěřina aj.) publikovali odborné texty, zabývající se transsexualitou, v minulých desetiletích. Čerpali jsme i ze zahraničních prací a z vlastních klinických zkušeností. Rozhodli jsme se též neomezit pohled na úzce medicínský a dali jsme prostor i oborům příbuzným, ve snaze pojmout problém transsexuality komplexně, tak, jak to ostatně vyžaduje moderní holistické pojetí medicíny.

Díky tomu, že se na práci podílel poměrně velký počet autorů a spoluautorů, bylo třeba v základních pojmech sjednotit terminologii. Rozhodli jsme se používat především termín transsexuální lidé a transsexuální klienti. Proto také v příčestí minulém užíváme v těchto souvislostech tvar mužský životný. Vyhnuli jsme se tím komplikacím a nejasnostem, které by nutně vznikaly, pokud bychom chtěli rozlišit koncovky dle rodu. Dále jsou použity pro obě skupiny transsexuálních lidí zkratky FtM (female to male) a MtF (male to female). Termínům transsexuál či transsexuálka jsme se snažili vyhnout především proto, že by bylo vždy potřeba vysvětlovat, zda použitý rod byl vybrán dle biologického nebo psychického pohlaví, před či po přeměně. Zkratka HBIGDA znamená Harry Benjamin International Gender Dysphoria Association, tedy mezinárodní organizaci zabývající se transsexualitou. SOC je zkratka pro Standards Of Care For Gender Identity Disordes, tedy mezinárodně uznávané standardy péče pro poruchy pohlavní identity. ICD (International Classifi cation of Deseases, tedy Mezinárodní klasifi kace nemocí, ve zkratce MKN 10, což znamená její desátou revizi) a DSM (Diagnostical and Statistical Manual, který je její americkou obdobou), jsou mezinárodně platné klasifi kace poruch a nemocí.

Monografi e je určena odborníkům, zabývajícím se problémem transsexuality napříč medicínskými obory. Může být vodítkem pro kolegy z oborů první linie a všech pomáhajících profesí, kteří se s transsexuálními klienty setkávají často jako první a jejich postoj bývá někdy i určující pro další osud klientů. Dostatek informací zde najdou i studenti středních a vysokých škol. Monografi e je souhrnným studijním materiálem i zdrojem poznatků pro jejich budoucí odbornou praxi. V neposlední řadě jsme mysleli i na naše současné či budoucí transsexuální klienty. Snad jim naše kniha bude pomocníkem při hledání sebe sama a průvodcem při nelehké cestě k vyřešení jejich problému. Jejich blízkým pak může být oporou, která umožní pochopit a akceptovat odlišnost transsexuálních lidí.

Za autorský tým H. Fifková



pedmluva ke druhému vydání / 11

PŘEDMLUVA KE DRUHÉMU VYDÁNÍ

Předkládáme vám druhé, rozšířené vydání monografi e o transsexualitě. Původní text byl aktualizován v rámci stávajících kapitol a byly přidány některé kapitoly nové. Nesmírně si vážíme toho, že jsme mohli do monografi e zařadit rozsáhlý text předních světových odborníků v oboru transsexuality Peggy T. Cohen-Kettenis a Friedemanna Pfäffl ina, týkající se poruch pohlavní identity v dětství a dospívání. Text jsme zařadili v plném znění a nijak jsme do něj nezasahovali. Za jeho vynikající překlad patří dík Daniele Orlando. Nově je uvedena též kapitola, mapující vývoj transsexuality v ČR od roku 1942. Významných úprav doznal text pojednávající o právních aspektech, a to díky spolupráci s Olgou Pechovou, která ho rozšířila a výrazně aktualizovala o poznatky, týkající se současného stavu a změn nejen v rámci ČR, ale i v kontextu evropského práva. Patrik Paulis podstatným způsobem upravil text pojednávající o mastektomii u FtM a spolupracoval na vzniku další nové kapitoly týkající se doplňkových léčebných a estetických zákroků u MtF. Součástí této kapitoly je též text kolegyň Kláry Anny Mazánkové a Hany Čechové pojednávající o hlasové péči u MtF. Za spolupráci chceme dále poděkovat Niki Matouškové za cenné poznámky týkající se estetických zákroků, Martině Štěpánkové za významnou pomoc při editaci textu o evropském právu a našim původním spoluautorům Pavlíně Marešové, Zdeňku Riegerovi a Jiřímu Skoblíkovi za úpravy a rozšíření svých původních textů. Proces přeměny prodělala i organizace HBIGDA, ze které se stává WPATH (Th e World Professional Association for Transgender Health). Hezké čtení!

V Praze, 7. 1. 2008

Za autorský tým H. Fifková



pohlavní identita / 13

1. POHL AV NÍ IDENTITA

I. Procházka, P. Weiss

Pohlaví každého člověka je určováno na několika úrovních (Gooren, 1990).

Základní je pohlaví genetické, které je dáno pohlavními chromozomy. U savců, tedy i u člověka, znamená přítomnost chromozomů X a Y pohlaví samčí a naopak přítomnost dvou chromozomů XX pohlaví samičí. Na těchto chromozomech se nacházejí geny, které rozhodují již v rané fázi embryonálního vývoje o formování pohlavních žláz (varlat u mužů a vaječníků u žen) z původně indiferentní genitální lišty. Hovoříme o pohlaví gonadálním nebo anatomickém. Vzácně se objevují jedinci, kteří mají žlázy obou pohlaví, zpravidla jedny méně vyvinuté. U nich se jedná o pravý hermafroditismus. Pohlavní žlázy jsou již během nitroděložního života aktivní a jimi produkované hormony se podílejí na utváření vnitřních i zevních pohlavních orgánů, tedy na formování genitálního nebo fenotypického pohlaví. Podle vzhledu zevního genitálu se zpravidla po narození určuje pohlaví novorozence, tedy pohlaví úředně přidělené. Poruchy, při nichž jsou pohlavní orgány nejasně diferencovány, se nazývají pseudohermafroditismus.

Ve druhém trimestru nitroděložního života plodu se zřejmě působením fetálních androgenů vytvářejí základy pohlavní identity v části mezimozku – hypothalamu. Úzce souvisejí s tak zvaným neurohypothalamickým pohlavím, tedy rozdílným vylučováním řídících pohlavních hormonů – gonadotropinů, které se u mužů a žen liší. Psychické pohlaví pak vyjadřuje skutečnost, zda se člověk cítí být mužem nebo ženou.

Pohlavní identita vyjadřuje subjektivně vnímaný pocit sounáležitosti či naopak rozporu s vlastním tělem, s jeho primárními a sekundárními pohlavními znaky, i se sociální rolí přisuzovanou danému pohlaví. Má kognitivní i emocionální komponentu, odráží se v myšlení, cítění i chování jedince včetně jeho profese, zájmů, společenských vztahů. Vedle biologické podmíněnosti se uplatňují i kulturní vlivy, protože existují společenství, která jeden způsob chování označují za maskulinní, a jiná, která totéž jednání považují za femininní rys. S překonáváním omezení tradiční patriarchální společnosti se ve vyspělých zemích zmírňují kulturně specifi cké rozdíly mezi pohlavími, nicméně zůstávají zachovány projevy biologické a psychologické odlišnosti. Typickými psychologickými rysy přisuzovanými maskulinitě (ať už objektivně existujícími nebo vytvořenými na základě kulturních stereotypů) jsou dominance, asertivita, pozitivismus, prostorová představivost a schopnost rychle se rozhodovat, pro ženy jsou pak v tomto pojetí typické submisivita, emocionalita, empatie, lepší verbální dovednost.

Zevní projevy pohlavní identity nazýváme pohlavní rolí. Tento termín poprvé použil John Money v roce 1955 (Reid, 1993). Při jejím formování v období vývoje se vedle biologických a psychogenních aspektů uplatňuje i vliv rodičů. Naplnění či naopak nenaplnění očekávání v odpovídající pohlavní roli u dítěte se více promítá do jeho vztahu s otcem než s matkou. Tím si vysvětlujeme některé problémy transsexuálů i homo sexuálů, kteří prožívají vztahy s otcem častěji hůře než jejich sourozenci (Levine a Lothstein, 1981). To, jak se k dítěti chová jeho nejbližší okolí již od raného dětství, buď přispívá


14 / transsexualita ke každodennímu potvrzování jeho pohlavní identity, nebo může prohlubovat budoucí konfl ikt či nejistotu v této oblasti.

Ontogeneticky předpokládáme schopnost uvědomit si a vyjádřit svou pohlavní identitu v předškolním věku, obvykle před čtvrtým rokem života. Za kritické období při jejím dotváření lze považovat věk kolem druhého roku (Leinbach a Fagot, 1986). Později ve školním věku je vědomí pohlavní dichotomie potvrzováno zejména tak zvaným homosociálním chováním, tedy vyhledáváním přátel stejného pohlaví, a naopak odmítáním nebo lhostejností k pohlaví opačnému. Součástí těchto vztahů je i formování typických zájmů a vyhledávání her pohlavně typických. Ještě výraznější diferencující faktor je nezájem o aktivity tradičně náležející pohlaví opačnému. Přestože se i tady uplatňují psychosociální faktory, zejména vliv otců a vrstevníků, je tento výběr usměrňován především již vzniklou pohlavní identitou na nevědomé úrovni. Mezi sexuálně odlišné záliby patří u chlapců bojové sporty (fotbal, hokej, zápas) a technické zájmy (auta, motory, elektronika). K dívkám patří spíše panenky, hry na domácnost, domácí práce, oblékání, ze sportů spíše neagresivní hry. Kromě toho samozřejmě existují záliby společné oběma pohlavím (například četba, počítačové hry). Tyto postoje se mění až v období puberty pod vlivem rozvoje sexuálních citů, experimentování a tužeb, nicméně určité rozdíly v zájmech a psychických schopnostech přetrvávají mezi oběma pohlavími po celý život.

V češtině v souvislosti s rozdíly mezi muži a ženami hovoříme o pohlavní identitě. V angličtině se setkáváme s rozdílným označením pro rod (gender) a pro pohlaví (sex). Pro obtížnost překladu výrazu gender do českého jazyka se tento termín začíná přejímat i do češtiny. Pro některé ne zcela jednoznačné poruchy pohlavní identity, případně pro jejich souhrn, se tak někdy užívá název gender dysforia nebo transgenderismus, pro jejich nositele pak užívá Spencerová český termín „translidé“. Gender dysforii (rozladu) lze charakterizovat jako pocit subjektivně vnímané nepohody, která souvisí s neshodou mezi pohlavní identitou na jedné straně a svou pohlavní rolí a biologickým pohlavím na straně druhé. Transsexualita pak představuje nejvýraznější formu gender dysforie.

1.1 K HISTORII POJMU

Z historie jsou první zpráv o chování, které připomíná poruchy pohlavní identity,

známy již z antiky. Herodotos tak popsal chorobu u Skythů, národa obývajícího severní pobřeží Černého moře. Někteří muži se oblékali do ženských šatů, vykonávali ženské práce a vyznačovali se ženským chováním a charakterem. Většinou zastávali roli kněžek. Z této oblasti také pocházejí informace o Amazonkách, které si uřezávaly prs, aby mohly lépe střílet z luku. Z antiky rovněž pochází obraz Hercula oblečeného v ženských šatech a sloužícího královně Omphale, která naopak vystupovala jako muž. V ženských šatech byl také někdy zobrazován Bakchus.

Snad nejznámějším příkladem pravděpodobného transsexuálního chování ve středověku je legendární Johanka z Arcu. Katolickou církví odmítaná legenda o papežce Janě popisuje příběh ženy z 9. století, která se převlékala za muže a jako Ioannes Anglicus získala nejvyšší církevní hodnost. Ve Francii bylo chování blízké transsexualitě popsáno u bratra krále Jindřicha III., u abbého z Choisy (1644–1724) a diplomata Chevalier d ́Eon de Beaumont (1728–1810). Od něj se odvozuje vzácnější pojmenování transvestitismu


pohlavní identita / 15

eonismus. V 18. století se welšští rebelové oblékali do ženských šatů a oslovovali se jako sestry. Spisovatel Fielding napsal povídku Ženský manžel (Female Husband) o ženě, která se vydávala za muže a oženila se s jinou ženou.

Z transkulturálního hlediska lze považovat různé změny a poruchy pohlavní identity za všudypřítomný fenomén. Bylo by však unáhlené všechny podobné projevy označovat za transsexualitu nebo za jinou poruchu pohlavní identity, jelikož kulturně antropologické výzkumy svědčí o značné variabilitě a kulturní rozmanitosti podobného chování.

Antropolog Gregersen popisuje několik kultur, které akceptovaly nekonformní chování vzhledem k pohlavní identitě, tedy chování lidí, kteří vystupují v opačné pohlavní roli. Tento jev nazývá paticismus.

Projevy připomínající transsexualitu byly popisovány i u nativních Američanů. Tito lidé se v původním jazyce nazývali Dvojí duch, vžitější je pojmenování berdaši. Řada indiánských kmenů takové chování nejen tolerovala, ale tito lidé měli často značnou moc jako šamani a mohli uzavírat i manželství s osobou stejného tělesného pohlaví. Feinberg (2000) popisuje ve svém díle Pohlavní štvanci výskyt této změněné identity u současných Indiánů. Z dalších kultur se podobné chování vyskytuje u sibiřských národů – Čukčů, Aleutů a také na indonéských, fi lipínských ostrovech a v Barmě. V Indii existuje zvláštní kasta božských hidžrů. Starší z jejich společenství jim amputují penis, varlata a šourek, v poslední době prý užívají i ženské hormony. Ve společnosti plní náboženskou roli, někdy jsou i prostituty. V arabských zemích se může biologický muž zvaný xanith chovat jako žena a sdílet s nimi jejich společenství. Maroko a Singapur jsou mezi zeměmi třetího světa uznávanými centry, kde i mnoho zahraničních turistů (například Japonci) prodělává přeměnu pohlaví nebo alespoň operační zákroky.

Sexuologie zprvu nerozlišovala mezi transvestitismem a transsexualitou (Blanchard, 1989). Kraff t-Ebbing syndrom pravděpodobného transsexualismu nazýval „metamorphosis sexualis paranoica“. Z hlediska specifi ckého vývoje názorů na tuto poruchu popisuje hlavní body v historii transsexualismu Bullough (1987). V roce 1897 baltimorský lékař Howard uveřejnil případ muže, který se popisoval stejně jako dnešní transsexuálové. Marcuse v roce 1916 a o šest let později Hirschfeld referovali o takové poruše identity, že zvažovali možnost provedení přeměny pohlaví včetně chirurgických zákroků (Pauly, 1974a). Termín „transsexuální“ uvedl v roce 1923 Hirschfeld a poprvé jej v roce 1949 použil Cauldwell. V roce 1926 Müsham a v roce 1931 Abraham referovali o pacientovi, který jako první podstoupil chirurgické výkony, směřující ke změně pohlaví.

Za první případ kompletní přeměny pohlaví je považována Hamburgerova kazuistika z roku 1953. Autor referoval o případu Christine Jorgensenové. Nicméně už několik let předtím byly podobné přeměny provedeny v Německu a USA. Hamburger ve svém případě ještě používal výraz transvestitismus. Po medializaci dostal autor 465 žádostí o provedení dalších přeměn pohlaví (Bullough, 1975).

Termín transsexualismus zpopularizoval v 50. a 60. letech Harry Benjamin (Schaefer a Wheeler, 1995). Benjamin je obecně považován za „otce transsexualismu“. Poruchám pohlavní identity se věnoval celých 30 let svého profesionálního života, od roku 1948 až do ukončení své aktivní činnosti v roce 1978. V rámci transvestitismu vymezil nový syndrom, u něhož byly zřejmé hluboké změny osobnosti v oblasti pohlavní identity. Na základě jeho výzkumů byl transsexualismus později vymezen jako samostatná porucha.


16 / transsexualita

1.2 DEFINICE TRANSSEXUALITY

Z mnoha defi nic transsexualismu bychom zde chtěli uvést alespoň některé. Podle

Meyera (1974) existují čtyři základní charakteristiky, které musí pacient vykazovat, aby mohla být diagnostikována transsexualita:

Pocit nevhodnosti nebo nepřiměřenosti anatomicky dané pohlavní role. „

Víra, že změna role povede ke zlepšení. „

Výběr sexuálních partnerů téhož anatomického pohlaví a chápání sama sebe jako „

heterosexuála.

Touha po chirurgické změně pohlaví. „

Podle Brzka a Šípové (1979) je diagnóza transsexuality založena na zjištění, že se klient od dětství identifi koval s opačným pohlavím a podle toho se také choval.

Jak uvádějí Kuiper a Cohen-Kettenis (1988), transsexualismus je nejextrémnějším vyjádřením pohlavní rozlady (gender dysphoria). Ta je považována za základní znak všech poruch pohlavní identity a je defi nována jako „pocit nepohodlí, který osoba připisuje neshodě mezi svou pohlavní identitou (subjektivně prožívaným pohlavím) na jedné straně a svou pohlavní rolí a biologickým pohlavím (primárními a sekundárními pohlavními znaky) na straně druhé“.

Jak dále tvrdí Meyer a Kapfhammer (1995), transsexualita v jádru označuje zadržovanou rozepři nebo pocit nepříslušnosti k vlastnímu pohlaví. Transsexuálové mají jednoznačné chromozomální pohlaví a netrpí ani žádným dosud identifi kovaným tělesným (chromozomálním) onemocněním. Cítí se chyceni ve falešném těle a pudově pociťují silnou touhu po změně pohlaví.

Podle našeho názoru ne příliš šťastná defi nice Evropského parlamentu (Delvaux, 1993) defi nuje transsexualitu jako syndrom charakterizovaný dvojí osobností (dual personality), na jedné straně fyzickou a na druhé psychickou. Tato dvojí osobnost se pak vyskytuje společně s hlubokým přesvědčením o příslušnosti k opačnému pohlaví, takže transsexuál naléhá na odpovídající úpravu svého těla. I podle této defi nice jde o trvalý, nezaviněný a nezměnitelný stav.

Transsexualita je podle ofi ciálně platné Mezinárodní klasifi kace nemocí (ICD 10) vedena pod diagnózou F64.0 a je defi nována jako stav jedince, který si přeje žít a být akceptován jako příslušník opačného pohlaví. Obvyklý je zde pocit nespokojenosti s vlastním anatomickým pohlavím nebo pocit jeho nevhodnosti a přání hormonálního léčení a chirurgického zásahu, aby jeho/její tělo odpovídalo (pokud možno) preferovanému pohlaví. Transsexuální identita by měla trvat alespoň dva roky – nesmí být projevem duševní poruchy (zejména schizofrenie) ani nesmí být sdružena s intersexuální, genetickou nebo chromozomální abnormalitou.

Jak plyne z uvedených citací, již samotná defi nice transsexuality je poněkud atypická, protože podstatnou součástí diagnózy je velmi subjektivní údaj, jako je přání pacienta (Pfäffl in, 1999). Nicméně sexuologické vyšetření musí být zaměřeno nejen na pouhé potvrzení doby trvání motivace pacienta, ale musí se zaměřit na typické známky transsexuálního vývoje, objektivizovat anamnestická data a zhodnotit diferenciální diagnostiku. Důležitou a nezbytnou součástí diagnostického procesu je spolupráce s psychologem.


pohlavní identita / 17

1.3 V ÝSKYT TRANSSEXUALISMU V POPULACI

Neexistuje přesná evidence výskytu transsexualismu a ani ostatních poruch po

hlavní identity. Jednak proto, že ne každý takový jedinec vyhledává lékařskou péči, roli však může hrát i skutečnost, že je mnohdy obtížné, především při krátkém kontaktu, spolehlivě stanovit diagnózu. Zejména skupina transsexuálních lidí MtF (male to female) je svými klinickými projevy výrazně heterogenní v porovnání s FtM (female to male).

Mezinárodní nadace pro gender vzdělávání z Massachusettes odhaduje počet osob s poruchou pohlavní identity v populaci jako rovnoměrný u obou pohlaví ve frekvenci 1:1600 obyvatel. To je 20–60krát více než počet osob, které dokončily přeměnu pohlaví podle Americké psychiatrické asociace (Rothblatt, 1993). Je ovšem třeba vzít v úvahu relativně krátkou dobu 50 let, kdy tato konverzní léčba existuje. Postoje terapeutů k žádostem transsexuálních pacientů o přeměnu pohlaví nebyly vždy vstřícné, navíc obavu klientů mohlo vyvolávat i sociální stigma spojené s podstoupením změny pohlaví. V zemích, kde zdravotní pojišťovny nehradí tuto léčbu (některé typy pojištění v USA) nebo ji hradí jen částečně (Rakousko, Velká Británie), limituje počty žadatelů i fi nanční hledisko.

Ze západoevropských studií byl první odhad prevalence proveden ve Švédsku Walinderem (1968). Ten odhadl zastoupení FtM v populaci jako 1:103 000 a MtF 1:37 000. Podobné počty uváděla i britská studie ze 70. let. Holandská studie z 80. let však už předpokládala přibližně dvakrát vyšší výskyt transsexuálních jedinců v populaci (Eklund a spol., 1988) a v 90. letech došlo ještě k dalšímu zvýšení odhadu. Poslední údaj hovoří o 1:11 900 u MtF transsexualismu a 1:30 400 pro transsexualismus FtM (Bakker a spol., 1993). Nejvyšší výskyt transsexuálů uváděl Tsoi ze Singapuru (1988). Ten v roce 1988 odhadl jejich počet v populaci na desetinu promile.

1.4 SITUACE VE SVĚTĚ

Transsexualismus a přeměna pohlaví nejsou ve všech zemích stejně kladně ak

ceptovány. Podle amerického trestního zákona mohlo být převlékání se do šatů opačného pohlaví hodnoceno jako podvod (Blackstone, 1978). Teprve v 80. letech 20. století bylo uznáno, že mezi oběti nacistické perzekuce, které byly označované růžovým trojúhelníkem, patřili i transsexuálové a lidé s nevyhraněnou pohlavní identitou. Některé země považují provádění přeměny pohlaví za neetický lékařský zákrok a jejich transsexuální jedinci vyhledávají liberálnější státy, které zákrok umožní (například Holandsko nebo Singapur). Je zajímavé, že donedávna byli skeptičtí k přeměně pohlaví i slovenští kolegové, proto se dříve mnoho slovenských transsexuálů stěhovalo do Čech. Molčan (1989) považoval chirurgickou léčbu transsexuality za nevypočitatelnou z hlediska jejího psychosexuálního efektu. Podle posledních zpráv se však i tam situace změnila a v roce 2001 byly chirurgické konverze opět umožněny.

Právní změny jsou v některých zemích upraveny zvláštním zákonem (Německo, Švédsko, Itálie, Holandsko a Turecko), v jiných se využívá stávajících zákonů a precedenčních rozhodnutí (USA, Británie, Francie).

V rámci Evropské unie existuje široká variabilita postojů k řešení transsexualismu (Delvaux, 1993). Extrémním příkladem je Portugalsko, kde Nejvyšší soud nepovolil


18 / transsexualita provést právní přeměnu pohlaví. Sňatky transsexuálních lidí po přeměně pohlaví nejsou v mnoha zemích běžně povolovány. Kromě naší republiky je umožňuje Holandsko a Lucembursko, nejsou však možné například v Británii, Itálii a Francii.

Francie dlouho vzdorovala snahám transsexuálních jedinců o dosažení právní změny pohlaví po provedení přeměny, až v roce 1992 v precedenčních případech rozhodl ve prospěch transsexuálů Evropský soud. Právní změnu po přeměně pohlaví ani změnu jména dosud neumožňuje Velká Británie. Německý zákon umožňuje transsexuálním lidem zvolit tzv. malé řešení, tedy pouhou změnu jména a hormonální terapii bez provedení operačních změn, a velké řešení, tedy kompletní přeměnu pohlaví včetně právní změny (Langer a Hartmann, 1997). Dánsko a Norsko umožňují provedení operací transsexuálním klientům podle starších zákonů o dobrovolné kastraci a sterilizaci. Švédsko vyžaduje před provedením operací souhlas administrativního orgánu.

Transsexuálové jsou vystaveni většímu riziku diskriminace a jejich práva nejsou zpravidla dostatečně právně zajištěna. Článek 14 Evropské charty lidských práv neřadí pohlavní identitu mezi třináct podmínek, které nepřipouštějí diskriminaci. Tento nedostatek částečně napravuje Doporučení parlamentního shromáždění Rady Evropy č. 1117/1989 o diskriminaci transsexuálů, které doporučuje, aby členské státy přiznaly transsexuálům stejná základní práva a svobody. Vedle rizik typických pro všechny tradiční menšiny bývají transsexuálové častěji diskriminováni v zaměstnání, pokud se jejich zaměstnavatel dozví, že v blízké budoucnosti plánují provedení přeměny pohlaví, a tedy pracovní neschopnost. Ústavně jsou garantována práva transsexuálních osob v Jihoafrické republice, některé státy USA a Austrálie ve svých zákonech rovněž řadí jako antidiskriminační podmínku pohlavní identitu.

Různé přístupy jsou také v praxi zdravotních pojišťoven. V USA některé pojišťovny neproplácejí výkony související s přeměnou pohlaví, v Británii si hradí klienti hormonální terapii, v Rakousku částečně psychoterapii, která je podmínkou pokračování přeměny pohlaví. Naopak plně je hrazena přeměna pohlaví v Holandsku.

V řadě zemí existují společenské organizace transsexuálních jedinců či jiných osob se změněnou pohlavní identitou. Jejich nadnárodní organizací je International Gender Transient Affi nity sídlící v Anglii, řada organizací je zastoupena i v Mezinárodní organizaci lesbických žen a gayů (ILGA).




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist